12 C 203/2021-96

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 115 768,05 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky ve výši 28 451,05 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 87 317 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 9. 6. 2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 115 768,05 Kč coby náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s exekuční činností a nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] (dále jen„ soudní exekutorka“). Uvedená částka sestává z hodnoty unimobuňky s celodřevěnou přístavbou oceněné znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 7. 2010, [číslo] (dále jen„ znalecký posudek“), ve výši 56 902,05 Kč, z částky 42 617 Kč, kterou byl žalobce povinen uhradit [jméno] [příjmení] jakožto náhradu nákladů řízení na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 1. 2019, č. j. 6 C 215/2017-166, doplněného usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], z částky 4 304 Kč, kterou byl žalobce povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů uvedeného soudního řízení a na uhrazeném soudním poplatku, a z částky 11 945 Kč, kterou byl žalobce povinen uhradit [jméno] [příjmení] jakožto náhradu nákladů odvolacího řízení na základě rozsudku [název soudu] ze dne 10. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 10. 7. 2019, č. j. [číslo jednací].

2. Žalobce uvedl, že usnesením soudní exekutorky ze dne 8. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep ke spoluvlastnickému podílu o velikosti pozemku parc. [číslo] o výměře 88 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. [číslo] o výměře 3 060 m2, vodní plocha, vše v obci [obec], [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“, společně dále jen„ dražené pozemky“). Věci, které byly předmětem uvedené dražby, byly oceněny znaleckým posudkem. Součástí oceněných dražených věcí byla i unimobuňka s celodřevěnou přístavbou oceněná částkou 56 902,05 Kč Soudní exekutorka potvrdila žalobci potvrzením o nabytí věcí v dražbě ze dne 27. 10. 2017, že poškozený vydražil uvedené nemovité věci i unimobuňku. Poté, kdy se žalobce začal domáhat v říjnu 2017 vyklizení unimobuňky, podala paní [jméno] [příjmení] žalobu, kterou se domáhala určení vlastnického práva k unimobuňce. [název soudu] výše uvedeným rozsudkem a doplňujícím usnesením žalobě vyhověl a uložil žalobci povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] a státu náhradu nákladů řízení v celkové výši 46 921 Kč [název soudu] dospěl k závěru, že nynější žalobce (žalovaný v tamním řízení) se nemohl stát vlastníkem unimobuňky, neboť soudní exekutorka ji neuvedla do usnesení o příklepu, navíc se nenacházela na předmětném pozemku a nemohla být tedy ani jeho příslušenstvím. K odvolání nynějšího žalobce byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ve znění výše uvedeného opravného usnesení potvrzen a nynějšímu žalobci byla uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 945 Kč. Tento rozsudek žalobce napadl dovolání, jež však Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3953/2019, odmítl. Žalobci tak v důsledku nesprávného úředního postupu soudní exekutorky, jejž žalobce spatřuje v tom, že soudní exekutorka nezahrnula vydraženou unimobuňku do usnesení o příklepu, vznikla výše specifikovaná majetková škoda. Soudní exekutorka nezahrnula do usnesení o příklepu unimobuňku, ačkoli byla tato unimobuňka zahrnuta do znaleckého posudku o ocenění dražených věcí. Při dražbě byl proto žalobce v dobré víře, že buňku vydražil, což by se také v případě správně formulovaného usnesení o příklepu stalo. V důsledku následného soudního procesu s osobou, která se domáhala vlastnického práva k unimobuňce, došlo k úbytku v majetkové sféře žalobce, a to jednak o hodnotu předmětné unimobuňky, jednak o náklady řízení, které musel žalobce v řízení úspěšné protistraně a státu uhradit. V přesvědčení, že žalobce je vlastníkem předmětné unimobuňky, soudní exekutorka žalobce utvrdila písemným potvrzením ze dne 27. 10. 2017. Dne 29. 7. 2020 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované. V podání ze dne 17. 12. 2021 žalobce reagoval na vyjádření žalované tak, že trvá na tom, že byl jednáním soudní exekutorky uveden v omyl, neboť exekutorka byla zadavatelem znaleckého posudku a vyvolala v žalobci dojem, že dražbou nabývá i předmětnou unimobuňku, přičemž tuto skutečnost žalobci též písemně potvrdila. Žalobce jako právní laik vycházel z názoru, že unimobuňka je příslušenstvím dražené nemovité věci, a tudíž nemusí být výslovně v příklepu uvedena. Ostatně i soudní judikatura se v této otázce vyvíjela. Na jednání soudu potom uvedl, že nesprávným úředním postupem shledává i vydané potvrzení exekutorky ze dne 27. 10. 2017 o nabytí věcí v dražbě o nabytí vlastnického práva k unimobuňce.

3. V podání ze dne 16. 12. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody dne 29. 7. 2020. Žalovaná nároku nevyhověla ani z části. Dále učinila nesporným, že usnesením soudní exekutorky ze dne 8. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep ke spoluvlastnickému podílu o velikosti na dražených pozemcích. Nemovité věci byly oceněny znaleckým posudkem. Součástí znaleckého posudku bylo i ocenění unimobuňky, a to částkou 56 902,05 Kč. Žalovaná namítala, že v usnesení o ceně, dražební vyhlášce, ani usnesení o příklepu unimobuňka uvedena nebyla. Informace, že unimobuňka není součástí dražby tak musela být žalobci zřejmá již před zahájením dražby. Unimobuňka sice byla součástí znaleckého posudku. Za činnost znalců však nenese Česká republika odpovědnost. Tvrzené uvedení v omyl soudní exekutorkou nelze považovat za nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), neboť tento postup vyústil v rozhodnutí a toto rozhodnutí nebylo zrušeno, jak požaduje § 8 odst. 1 OdpŠk. Dále namítla, že žalobce žádá náhradu celé hodnoty unimobuňky, přestože v dražbě se stal vydražitelem toliko spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem. Při jednání dne 12. 7. 2022 žalovaná k podpoře své argumentace, že nenese odpovědnost za činnost znalce, a tudíž ani za zahrnutí unimobuňky při ocenění draženého pozemku do znaleckého posudku, odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4765/2015. Dále namítla, že předmětná unimobuňka se nenacházela na draženém pozemku, ale na pozemku vedlejším ve vlastnictví státu. K dalším nárokům žalobce spočívajícím v uhrazených nákladech soudního řízení vedeného s [jméno] [příjmení], namítla, že ve vztahu k těmto nárokům není dán ani odpovědnostní titul ani příčinná souvislost. Nejde o náklady, které by byly vynaloženy účelně k odstranění nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu ke všem uplatněným nárokům žalovaná vznesla též námitku promlčení.

4. Žalobce ve vztahu k tvrzenému umístění unimobuňky uvedl, že v době dražby se unimobuňka nacházela na draženém pozemku a přesunuta byla až později. Ve vztahu ke vznesené námitce promlčení namítl, že tato námitka byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Teprve v souvislosti s odmítnutím dovolání žalobce Nejvyšším soudem dne 15. 4. 2020 bylo postaveno najisto, že se žalobce vlastníkem unimobuňky nestal. Do té doby neměl žalobce právní titul k tomu, aby se domáhal náhrady škody. Ztotožnil se však s námitkou žalované, že dražen byl pouze poloviční podíl k pozemku, a tudíž se žalobce měl stát vlastníkem polovičního podílu k unimobuňce. Z toho důvodu žalobce vzal žalobu co do částky 28 451,05 Kč zpět, s kterýmžto zpětvzetím žalovaná souhlasila.

5. Soud dle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), řízení co do částky 28 451,05 Kč výrokem I tohoto rozsudku zastavil.

6. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě, či na základě shodných tvrzení stran, učinil tato skutková zjištění:

7. Ve znaleckém posudku je označena budova dřevěné konstrukce, přičemž mezi stranami bylo nesporné, že jde o předmětnou unimobuňku, kterou znalec hodnotil. Celková cena obvyklá byla stanovena na částku 250 000 Kč Cena unimobuňky bez odpočtu opotřebení činila 113 804,11 Kč, snížení po opotřebení o 50 % - 56 902,05 Kč.

8. Mezi stranami je nesporné, že usnesením o příklepu ze dne 8. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], byl žalobci udělen příklep k dražených pozemků.

9. Z kopie katastrální ortofotomapy pořízené z aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že předmětná unimobuňka se nachází na pozemku parc. [číslo] to poblíž hranice s předmětným pozemkem.

10. Z fotografií z webové stránky [webová adresa] z let 2004 -2005, 2011, 2015, 2017 2021 soud zjistil, že předmětná unimobuňka byla umístěna stále na totožném místě.

11. Soudní exekutorka dne 27. 10. 2017 vydala potvrzení o nabytí věcí v dražbě, v němž uvedla, že žalobce vydražil dražené pozemky a jejich příslušenství, tedy i unimobuňku s celodřevěnou přístavbou, která je popsána ve znaleckém posudku a je v něm označena a oceněna jako budova. Její cena byla znalcem stanovena ve výši 56 902,05 Kč a byla součástí celkové ceny dražených nemovitostí. 12. [název soudu] v řízení zahájeném dne 14.11 2021, rozsudkem ze dne 9. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], určil, že předmětná unimobuňka je ve vlastnictví [jméno] [příjmení] (výrok I) a uložil žalovanému (nynějšímu žalobci) povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 42 617 Kč (výrok II). V bodě 14 odůvodnění uvedl potvrzení soudní exekutorky, jak bylo vymezeno v předcházejícím bodu tohoto rozsudku. V bodě 27 uvedl, že v usnesení o příklepu není o předmětné buňce žádná zmínka. Buňka nemohla být ani příslušenstvím dražených pozemků, neboť se nacházela (a dosud nachází) na pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] ve vlastnictví jiného vlastníka (České republiky). Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že předmětná buňka byla předmětem ocenění ve znaleckém posudku, ani potvrzení soudní exekutorky žalovanému (nynějšímu žalobci) o tom, že žalovaný vydražil i unimobuňku s celodřevěnou přístavbou, která je popsána ve znaleckém posudku a je v něm označena a oceněna jako budova. Nabývacím titulem je totiž uvedené usnesení o příklepu, nikoliv znalecký posudek či potvrzení exekutorky. 13. [název soudu] usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], výše uvedený rozsudek doplnil o výrok III, jímž uložil žalovanému (nynějšímu žalobci) povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů řízení 2 304 Kč, výrok IV, jímž uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – [název soudu] soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. 14. [název soudu] rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. [číslo jednací], výše uvedený rozsudek potvrdil v jinak specifikovaném znění a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 945 Kč. Usnesením ze dne 10. 7. 2019, [číslo jednací] [spisová značka], právě uvedený rozsudek ve výroku I opravil.

15. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], dovolání proti právě uvedenému rozsudku [název soudu] odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

16. Žalobce podáním ze dne 29 7. 2020 uplatnil tvrzené nároky u žalované, která stanoviskem ze dne 6. 12. 2021 nároky žalobce neuznala.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav tak, že žalobce vydražil spoluvlastnický podíl k draženým pozemkům, přičemž v usnesení o příklepu nebyla jako vydražená věc uvedena unimobuňka, ač tato unimobuňka byla v souvislosti s dražbou oceněna ve znaleckém posudku cenou ve výši 56 902,05 Kč Soudní exekutorka přípisem ze dne 27. 10. 2017 žalobci potvrdila, že se stal vlastníkem též předmětné unimobudňky. Proti žalobci následně bylo vedeno soudní řízení o určovací žalobě [jméno] [příjmení], v němž tato žalobkyně byla úspěšná. Soud prvního stupně tak určil vlastnické právo [jméno] [příjmení] a nynějšímu žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení protistrany ve výši 42 617 Kč. Doplňujícím usnesením nynějšímu žalobci uložil povinnost nahradit náklady státu ve výši 2 304 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a nynějšímu žalobci uložil povinnost nahradit protistraně náklady odvolacího řízení ve výši 11 945 Kč. Dovolání nynějšího žalobce dovolací soud odmítl.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

19. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

20. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

21. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b/ považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

25. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. ¨ 26. Vznik tvrzené škody ve výši 28 451 Kč odpovídající hodnotě poloviny unimobuňky dle znaleckého posudku žalobce spojuje s tvrzeným nesprávným úředním postupem soudní exekutorky, jenž má spočívat v tom, že soudní exekutorka nezahrnula unimobuňku do usnesení o příklepu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 034 EX 139/10-46.

27. V soudní praxi Nejvyššího soudu je ustálen právní závěr, dle nějž v případě nesprávného úředního postupu, třebaže není v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (z mnohých srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit 1/2000 pod č. 4, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Jestliže se však případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (viz Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 92). Jinými slovy při rozhodovací činnosti jde pouze o takový úřední postup, jehož případná nesprávnost se nijak nedotkla správnosti samotného rozhodnutí.

28. Již z žalobních tvrzení se podává, že skutečnost, která měla žalobci způsobit tvrzenou škodu, je absence unimobuňky ve výše uvedeném usnesení o příklepu, přičemž dané usnesení nemá povahu úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, nýbrž rozhodnutí ve smyslu § 7 a násl. OdpŠk. Tvrzená škoda nemůže být spojována ani s případnými pochybeními předcházejícími vydání tohoto usnesení, neboť z toho, jak žalobce škodu vymezuje, je zřetelné, že případná pochybení (např. odkazované zahrnutí unimobuňky do znaleckého posudku) nalezla svůj odraz v obsahu vydaného usnesení o příklepu.

29. Žalobcem tvrzenou škodu tudíž lze spojovat pouze s usnesením o příklepu, jež však nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 a násl. OdpŠk, neboť toto rozhodnutí nebylo zrušeno, jak vyžaduje § 8 odst. 1 OdpŠk.

30. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009). Podmínka zakotvená v ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila prostřednictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek, nelze obecně dojít k závěru, že absenci opravného prostředku by mělo nahradit odškodňovací řízení. Soudní řízení není, až na výjimky, povinně dvojinstanční. V případě rozhodnutí, u nichž zákonodárce dospěje k závěru, že jejich přezkum v opravném řízení není důvodný, by bylo proti smyslu zákonné úpravy, aby tato rozhodnutí byla přezkoumávána v řízení odškodňovacím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod číslem 35/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) .¨ 31. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu odpovídající hodnotě poloviny unimobuňky není dána.

32. Nad shora uvedené soud uvádí, že není dána ani žalobcem tvrzená příčinná souvislost mezi jím tvrzeným nesprávným úředním postupem soudní exekutorky a to nezahrnutím vydražené unimobuňky do usnesení o příklepu, ačkoli byla tato zahrnuta do znaleckého posudku o ocenění dražených věcí. Soud k uvedenému uvádí, že vedl dokazování i k prokázání skutečnosti, kde se nacházela unimobuňka v době dražby. Žalobce sám k výzvě soudu uvedl, že toto není schopen sdělit a prokázat. Naopak soud má z důkazů předložených žalovanou a to z kopie katastrální ortofotomapy pořízené z aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že předmětná unimobuňka se nachází na pozemku parc. [číslo] to poblíž hranice s předmětným pozemkem. Z fotografií z webové stránky [webová adresa] z let 2004 -2005, 2011, 2015, 2017 2021 soud zjistil, že předmětná unimobuňka byla umístěna stále na totožném místě. Uvedená unimobuňka tak nebyla umístěna ani v době dražby na draženém pozemku a nemohla být součástí pozemku ani jeho příslušenstvím (jak dospěl k tomuto závěru [název soudu] usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. [číslo jednací]). Objektivně tak nemohl být ani eventuální nesprávný úřední postup soudní exekutorky nezapsání unimobuňky do udělení o příklepu, když objektivně unimobuňka nebyla součástí pozemku a nemohla být ani předmětem exekuce a ani předmětem dražby. Nezapsání unimobuňky do udělení o příklepu je naprosto v souladu s celkovou situací kolem dražby a exekuce, tedy nezapsání je správným úředním postupem.

33. Případný nesprávný úřední postup spočívající v potvrzení exekutorky o nabytí vlastnictví unimobuňky však není v příčinné souvislosti se vznikem škody. Žalobce pouze na základě uvedeného potvrzení exekutorky vlastnictví k unimobuňce nabýt dle zákona objektivně nemohl. Ani toto potvrzení tak nemohlo škodu žalobci způsobit.

34. Soud se dále zabýval zbývajícími dvěma nároky žalobce. Žalobcem tvrzená škoda má spočívat jednak v uhrazené náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [jméno] [příjmení] a státu v řízení o určovací žalobě [jméno] [příjmení] proti žalobci, jíž se [jméno] [příjmení] domáhala určení vlastnického práva k unimobuňce, jednak v uhrazené náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem [jméno] [příjmení] v totožném řízení.

35. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že náklady původního řízení může poškozený podle § 31 odst. 1 OdpŠk uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk pak může poškozený náhradu nákladů řízení uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Jinými slovy řečeno, zákon vylučuje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak pak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1424/2012, a v něm uvedenou literaturu).

36. Příčinou vynaložení nákladů řízení je vždy rozhodnutí účastníka řízení, který je vynakládá. Proto by se i v případě nákladů řízení předpokládaných § 31 OdpŠk musel uplatnit § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen„ obč. zák.“, nyní § 2918 o. z.), s tím důsledkem, že by danou škodu nesl v plném rozsahu ten, kdo náklady vynaložil. Smyslem úpravy uvedené v § 31 OdpŠk tak je umožnit náhradu těchto nákladů, jejichž vynaložení by jinak nebylo v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem. Z hypotézy § 31 odst. 1 OdpŠk však vyplývá, že se použije pouze ve vztahu k těm poškozeným, kteří sami vynaložili náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Netýká se proto jiných osob, které vynaložily náklady toliko v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nikoli však za účelem jejich odstranění. U nich se plně uplatní § 441 obč. zák. a takto vynaložené náklady si nesou ze svého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 594/2013, uveřejněný pod číslem 23/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 139/15).

37. Na rozdíl od úpravy účinné do 26. 4. 2006, v níž bylo stanoveno, že se hradí náklady řízení, pokud poškozenému vznikly jak v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, tak v řízení, v němž bylo dosaženo jeho odstranění, novela zákona č. 82/1998 Sb., provedená zákonem č. 160/2006 Sb., hovoří pouze o nákladech řízení, které poškozený účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, což je logičtější v tom, že náklady spojené s dosažením kýženého (správného) rozhodnutí jsou řešeny jednotlivými procesními předpisy, zatímco újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. vzniká až v souvislosti s tím, že dojde k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu, které je třeba odstranit a vynaložit přitom zvýšené náklady. Z ustanovení § 31 OdpŠk v současném znění proto vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, uveřejněné pod číslem 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“).

38. Náhrada škody spočívající v nákladech řízení je podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk možná pouze při současném splnění dvou podmínek tam uvedených, tj. musí jít o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí (první podmínka podle odstavce 1) a současně poškozený neměl možnost takové náklady uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (druhá podmínka podle odstavce 2). Soud se tedy vždy musí kromě zvážení otázky, zda poškozený mohl náklady řízení uplatnit v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, předně zabývat též tím, které z nákladů řízení, jichž se poškozený domáhá jako náhrady škody, byl nucen (jako zvýšené) vynaložit právě v souvislosti s tím, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu, jež bylo třeba napravit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 293/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2989/2020).

39. Právě uvedené závěry Nejvyšší soud vztahuje též na případ uložení povinnosti hradit náklady řízení protistraně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 603/2004).

40. Řízení o určovací žalobě, jež směřovalo k určení vlastnického práva k předmětné unimobuňce, není řízením, jež by ve smyslu § 31 OdpŠk směřovalo ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí nebo k nápravě nesprávného úředního postupu. Náklady vzniklé v souvislosti s tímto řízením (ať už náklady samotného žalobce, nebo náklady protistrany či státu, jež byl žalobce povinen nahradit) nejsou škodou, jež by bylo možné spojovat s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani případná pohnutka žalobce k bránění domnělého práva zakládající se v utvrzení soudní exekutorky o vydražení předmětné unimobuňky ze dne 27. 10. 2017.

41. Jelikož soud dospěl ve shodě s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k závěru, že žalobci nepřísluší ani jeden z žalobou tvrzených nároků, pro nadbytečnost se již nezabýval námitkou promlčení uplatněnou žalovanou.

42. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud ji přiznal náhradu nákladů řízení dle ust. § 146 odst. 2 a ust. § 142 odst. 1 osř a § 151 odst. 3 osř. Náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby a to za vyjádření k žalobě, 2x příprava na jednání a 2x jednání soudu.