12 C 211/2020-91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 30 022 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 922 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 10 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 100 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 922 Kč za den 26. 11. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 922 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 410 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 2.12.2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 30 022 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, které bylo ukončeno rozsudkem [název soudu] ze dne 30.4.2020, čj. [číslo jednací], kterým byl zproštěn obžaloby, protože skutek, pro který byl žalobce stíhán, se nestal. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.4.2020. Žalobce požadoval náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu ve výši 19 922 Kč včetně DPH za specifikované úkony právní služby a cestovné obhájce, a dále odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 10 100 Kč. Požadavek na odškodnění nemajetkové újmy žalobce odůvodnil tím, že je s ním coby s dlužníkem vedeno insolvenční řízení u [název soudu], sp.zn. [spisová značka], v němž bylo jemu a manželce povoleno oddlužení. Pro žalobce se tak jedná o jednu z posledních možností, jak se zprostit svých dluhů a nadále vést normální život. Žalobce se důvodně obával, aby zahájením trestního stíhání nebylo probíhající oddlužení zrušeno. Po celou dobu trvání trestního řízení tedy byl žalobce pod velkým stresem a pociťoval značnou nejistotu. Trestní stíhání se rovněž negativně projevilo i v jeho rodinném životě.

2. V podání ze dne 22.4.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 26.5.2020 uplatnil svůj nárok ve výši a z důvodu uvedené v žalobě. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla v plné výši, tedy v částce 19 920 Kč. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a omluvila se za nezákonné trestní stíhání, což považovala za dostatečnou satisfakci. Žalovaná v neposlední řadě uvedla, že vzhledem k tomu, že byl zjištěn úpadek žalobce a insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením, tak zmíněná částka ve výši 19 922 Kč byla zaslána na bankovní účet insolvenčního správce žalobce.

3. Dne 1.10.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě.

4. V podání doručeném soudu dne 8.10.2021 žalobce uvedl, že má manželku a 3 nezletilé děti, přičemž nejmladšímu z nich bylo v době zahájení trestního stíhání teprve rok a půl, a manželka byla na rodičovské dovolené. Žalobce byl jediným živitelem rodiny, na nějž byly zcela odkázány 4 osoby. Žalobce pociťoval v důsledku vedeného trestního řízení důvodné obavy o svou budoucnost, ale zejména o budoucnost svých nejbližších. Žalobce byl ve stresu a nejistotě, což se projevovalo i v jeho pracovní sféře, neboť nebyl schopen se zcela soustředit na svou práci, neodváděl stejné výkony jako před zahájením trestního řízení. To se projevilo rovněž v kvalitě spánku, neboť žalobce se v noci budil a častokrát nemohl usnout, a to vše mělo vliv rovněž na jeho fyzickou kondici. Žalobce pociťoval též úzkost, neboť bylo zahájeno insolvenční řízení vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Před tímto insolvenčním řízením bylo na majetek žalobce a jeho manželku vedeno další insolvenční řízení pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], v rámci něhož byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, a ještě jedno insolvenční řízení pod sp.zn. [spisová značka], kdy došlo k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a zastavení řízení. Aktuálně vedené insolvenční řízení žalobce i jeho manželka chápou jako poslední způsob, jak se mohou vrátit do normálního života, jelikož pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení v celkové výši cca 3 mil. Kč. Insolvenční řízení by bylo zrušeno dle § 418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ InsZ“, pokud by byl žalobce odsouzen, a po dobu dalších 5 let by nemohl podat nový návrh. Prakticky by to tak pro něj a jeho manželku i děti znamenalo ekonomickou likvidaci, zahájené trestní řízení tedy intenzivně zasáhlo do života žalobce i jeho rodiny. V podání ze dne 8. 10. 2021 žalobce poukazoval, že oddlužení by bylo zrušeno dle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona. Skutková zjištění:

5. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobce ze dne 26. 5. 2020 adresovaná žalované, stanovisko žalované ze dne 22. 4. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 26. 5. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, a to co do částky 19 922 Kč odpovídající nákladům na obhajobu, v rozsahu odškodnění nemajetkové újmy žalovaná pouze konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se omluvila.

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Žalovaná uhradila na účet insolvenčního správce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 19 922 Kč dne 23. 4. 2021 (srov. výpis z účtu, přípis insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], adresovaný žalované, ze dne 19. 4. 2021).

8. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že záznamem Policie ČR o sdělení podezření ze dne 9. 1. 2020 bylo dle § 179b odst. 3 trestního řádu sděleno zdejšímu žalobci podezření z přečinu úvěrový podvod dle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Uvedený záznam o podezření si žalobce převzal dne 9. 1. 2020.

9. Žalobce byl zproštěn návrhu na potrestání dle § 226 písm. a) trestního řádu; dle vyznačené doložky nabyl rozsudek právní moci 30. 4. 2020 (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

10. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: žalobce nebyl schopen na nic jiného myslet; nebyl schopen odvádět práci tak, jak byl zvyklý. Nejtěžší bylo, že pokud by byl odsouzen, tak by nemohl nadále vykonávat svoji práci, neboť pracuje na základě živnostenského oprávnění. Rovněž na jeho majetek probíhalo insolvenčního řízení - oddlužení, a odsouzení by zlikvidovalo šanci na normální život, neboť by nebylo možné v oddlužení pokračovat. S manželkou nic jiného neřešili, ta situace nebyla vůbec příjemná. Žalobce nemohl spát a byl unavený.

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: když byl žalobce obviněn, byl to pro ně šok, neboť nic špatného neudělal; žalobce se z toho zhroutil, v té době měli 3 malé děti a svědkyně byla na mateřské dovolené. Žalobce měl strach, že neuživí rodinu, příp. aby ho nezavřeli nebo nedostal podmínku, protože by nemohl podnikat. Žalobce byl protivný, nedalo se s ním jednat, musel se před dětmi přetvařovat. Nemohl se soustředit na práci, nikam nechtěl jezdit. Soud hodnotí výslech svědky za v zásadě věrohodný.

12. Nad rámec uvedeného soud neprováděl další dokazování, a to pro nadbytečnost. Právní úprava:

13. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

20. Podle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jako„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

21. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

22. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal (i) náhrady škody odpovídající obhajnému ve výši 19 922 Kč a (ii) odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 10 100 Kč.

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

24. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

25. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

26. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. (i.) K náhradě škody – obhajné 27. Jak uvedeno shora, žalovaná nárok žalobce na náhradu škody ve výši 19 922 Kč sama uznala v celém rozsahu, žádné právní úkony ani jiné náklady na obhajobu nesporovala. Soud se proto podstatou tohoto nároku z důvodu nadbytečnosti již nezabýval, a vyšel z toho, že žalobní nárok byl ze strany žalované uznán.

28. Žalovaná tvrdila a prokázala, že zmíněnou částku uhradila na účet insolvenčního správce žalobce. Dle soudu však žalovaná nepostupovala správně, když přiznanou náhradu škody nevyplatila přímo žalobci.

29. Dle § 412 odst. 1 písm. b) InsZ totiž platí, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy.

30. Soud má tedy za to, že žalovaná měla vyplatit přiznanou náhradu škody přímo žalobci, neboť uvedené plnění nepředstavuje mimořádný příjem majetkové podstaty. InsZ výslovně z okruhu mimořádných příjmů vyjímá plnění mj. z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Tyto kategorie prostředků nelze řadit mezi příjmy, neboť v důsledku jejich obdržení nedochází k mimořádnému zvýšení majetku dlužníka, ale naopak k dorovnání ztráty této hodnoty v důsledku poškození nebo zničení majetku pojistnou událostí, eventuálně mají za cíl kompenzovat nemajetkovou újmu, která dlužníkovi vznikla (srov. Moravec, T., Kotoučová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1624 – 1637).

31. Soud tedy uzavřel, že nárok žalobce na náhradu škody nezanikl plněním insolvenčnímu správci. S ohledem na to, že nárok žalovaná uznala, avšak dosud žalobci neposkytla, soud žalobě v daném rozsahu (tj. 19 922 Kč) vyhověl (srov. výrok I.). (ii.) K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 32. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba ji prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění, jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05).

33. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či rozsudek ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

34. Povaha trestní věci představuje zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn dle § 179b odst. 3 trestního řádu z přečinu úvěrový podvod dle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu hospodářská trestná činnost z pravidla vnímána méně negativně, než trestné činy proti životu či zdraví.

35. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tak ten trval od 9. 1. 2020 (kdy bylo žalobci sděleno obvinění) do 30. 4. 2020 (pravomocné zproštění návrhu na potrestání), tj. cca 3 měsíce. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání byla krátká. Soud nicméně vzal v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci.

36. Jelikož žalobce tvrdil dopady trestního stíhání pouze velmi obecně, aniž by k jejich prokázání navrhl jakékoli důkazy, soud jej vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce k výzvě soudu tvrdil dopady trestního stíhání do své osobnostní, rodinné a pracovní sféry. Konkrétně tvrdil, že špatně spal, byl unavený, nemohl se soustředit na práci, obával se o to, aby mohl dále pracovat jako OSVČ a aby uživil rodinu. Především pak žalobce zdůrazňoval obavu o to, aby nedošlo k zrušení oddlužení.

37. V daném ohledu soud uvádí, že žalobce odkazoval na ustanovení § 418 odst. 3 InsZ. Dle zmíněného ustanovení platí, že insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Dle soudu je však závěr žalobce o tom, že by automaticky došlo ke zrušení oddlužení v případě jeho odsouzení, předčasný, hypotetický a ničím nepodložený. O takovém postupu by rozhodoval insolvenční soud, přičemž by muselo být prokázáno, že žalobce oddlužením sledoval nepoctivý záměr. Bližší tvrzení či důkazy v daném ohledu žalobce však nepředložil.

38. Dle soudu žalobce netvrdil konkrétní újmu, která mu měla vzniknout, ani neprokázal, že by taková újma skutečně vznikla a že by dosahovala takové intenzity, jež by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Z uvedeného důvodu je dle soudu konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou dostatečnou satisfakcí. Žaloba tedy byla v dané části (tj. 10 100 Kč) pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. K úrokům z prodlení:

39. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

40. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 26. 5. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 26. 11. 2020 (čtvrtek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 27. 11. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

41. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení z částky, kterou žalovaná sama uznala, od 27. 11. 2020 (nikoli od 26. 11. 2020, jak nesprávně požadoval žalobce) a rovněž v zákonné výši (tj. 8,25 % ročně), nikoli ve výši 10 % ročně, jak nesprávně požadoval žalobce. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výroky I. a II.). K nákladům řízení:

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

43. Pro účely náhrady nákladů řízení se žalobce považuje za zcela úspěšného, neboť co do nároku na náhradu škody bylo žalobě vyhověno, a žalovaná poskytla (byť pouze morální) zadostiučinění až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a po podání žaloby. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 ve spojení s § 9 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 900 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč + 19 922 Kč = 69 922 Kč).

44. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) vyjádření a (iv) 2x účast na jednání soudu (tj. 19 500 Kč), a dále 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 1 500 Kč), tj. celkem 21 000 Kč + 21 % DPH = 25 410 Kč. Ke lhůtě k plnění:

45. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení