12 C 212/2011 - 998

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Kubátem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o zaplacení částky 2.668.306 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.668.306 Kč (dva miliony šest set šedesát osm tisíc tři sta šest korun českých), se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 162.575,60 Kč (sto šedesát dva tisíc pět set sedmdesát pět korun českých a šedesát haléřů), a to k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem: [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se na podkladě žaloby došlé soudu dne [datum], ve znění jejích pozdějších doplnění a poté, co bylo řízení částečně zastaveno co do částky 95.123 Kč usnesením ze dne 9. 12. 2014, č.j. 12C 212/2011-728, a poté, co byla připuštěna změna žaloby usnesením ze dne 18. 2. 2015, č.j. 12C 212/2011-756, domáhá po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku ad I, a to jednak z důvodu vad předmětu koupě, a to částky 380.493 Kč (dále též„ nárok 1“), jednak částky 1.773.000 Kč z důvodu smluvní pokuty pro neodstranění vad ve sjednané lhůtě (dále též„ nárok 2“), jednak ušlého zisku z nájmu v částce 462.700 Kč (dále též„ nárok 3“) a jednak částek za náklady spojené s uplatňováním a prokazováním vad žalovanému, a to částky 6.000 Kč za exekutorský zápis ze dne [datum] k osvědčení stavu věci, částky 12.100 Kč za dva znalecké posudky znalce [příjmení] ze dne [datum] ke stanovení snížení hodnoty obou bytů ([číslo] [číslo]), částky 7.260 Kč za dva znalecké posudky znalce [příjmení] ze dne [datum] ke stanovení snížení hodnoty obou bytů ([číslo] [číslo]), částky 6.093 Kč za znalecký posudek znalce [příjmení] ke stanovení mikrobiologického stavu a návrhu sanace, částky 12.500 Kč za provedení termovizních měření a detekce rozsahu a příčiny vlhkosti ve zdech bytů [příjmení] [příjmení] a částky 8.160 Kč za provedení zkoušky PVC – P hydroizolace terasy metodou [příjmení] test (dále též„ nárok 4“). Nárok 1 je odůvodněn tím, že žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o převodu vlastnictví jednotky [číslo] na jejímž podkladě se žalobce stal vlastníkem bytu [číslo] (org. [číslo] J), a dále smlouvu o převodu vlastnictví jednotky [číslo] na jejímž podkladě se stal vlastníkem bytu [číslo] (org. [číslo]), které jsou umístěny v bytovém domě na adrese [adresa] (obě tyto smlouvy dále též„ předmětné smlouvy“). Obě jednotky (dále též„ předmětné jednotky“) byly žalobci předány dne [datum] a od počátku se v nich vyskytovaly vady, a to, pokud jde o neodstraněné vady, v bytě 98 – 12A tohoto výčtu: 1. lodžie není odvodněna, 2. sádrokartonový kastlík na stropě obývacího pokoje, 3. hlučné klimatizační jednotky, 4. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 5. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, 6. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk, a 7. kape voda na garážové stání [číslo] jde o vady spočívající v tom, že servisní okénko je malé a že chybí izolace trubek (rozvodů teplé vody a vytápění v instalační šachtě u WC), chybí tepelná izolace v bytové předávací stanici), žalobce posléze doznal, že ty byly odstraněny a požadavek na zaplacení z tohoto důvodu dříve uplatňované částky byl předmětem částečného zastavení řízení/, a pokud jde o neodstraněné vady v bytě 105 – 12J, šlo o vady tohoto výčtu: 1. lodžie není odvodněna, 2. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 3. klimatizační jednotka v bytě 105 má jistič z bytu 98, 4. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, 5. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk /pokud jde o vadu spočívající v tom, že chybí izolace trubek (rozvodů teplé vody a vytápění v instalační šachtě u WC), chybí tepelná izolace v bytové předávací stanici), žalobce posléze doznal, že ty byly odstraněny a požadavek na zaplacení z tohoto důvodu dříve uplatňované částky byl předmětem částečného zastavení řízení/. Z důvodu existence těchto vad se žalobce domáhá částky, která odpovídá snížení ceny obou bytů, a to ve výši 380.493 Kč, dle znaleckých posudků Ing. [příjmení]. Nárok 2 je odůvodněn tím, že v čl. 10 Smlouvy o převodu vlastnictví ke každé jednotce je specifikována smluvní pokuta ve výši 500 Kč za den pro případ, že převodce neodstraní po [datum] vadu či vady, které jsou uvedeny v předávacích protokolech na oba byty. V soupisu vad a nedodělků z dílčího přejímacího řízení ze dne [datum] je uvedena vada„ oprava maleb stropů“ a dále vada„ zatéká voda do SD kastlíku …“, a to u bytu [číslo] z čehož je zřejmé, že je uplatňována vada zatékání do tohoto bytu. U bytu [číslo] je v Soupisu vad a nedodělků z dílčího přejímacího řízení ze dne [datum] též uvedena oprava maleb stropů, u kabelů ze stropu byly fleky od zatékající vody. [příjmení] byla odstraněna dne [datum] pročež se žalobce za dobu prodlení od [datum] do [datum] domáhá částky 486.000 Kč, kdy smluvní pokuta za každý byt činí 243.000 Kč. Dne [datum] žalobce vytkl vadu obou bytů, která tkví v tom, že na lodžii zůstává dešťová voda, kdy prodlení s jejím odstraněním odpovídá době 885 dní (od [datum] – [datum]), za což žalobce požaduje částku dohromady 885.000 Kč za oba byty. Jelikož poslední vada – chybějící odtokový žlábek na lodžii, byla odstraněna u obou bytů až dne [datum], tj. 888 dní od sepisu žaloby, domáhá se žalobce u obou bytů z tohoto důvodu dále ještě smluvní pokuty ve výši 888.000 Kč, celkem tedy 1.773.000 Kč (885.000 Kč + 888.000 Kč). Nárok 3 je odůvodněn tím, že v důsledku nutných oprav žalovaného na bytě [číslo] byl žalobce nucen přerušit pronajímání tohoto bytu zahraničnímu zájemci, a to po dobu od [datum] – [datum], a z nájemní smlouvy je zřejmé, že výše nájemného je 33.000 Kč, tj. 1.084 Kč denně, čímž žalobce utrpěl ztrátu na nájemném ve výši 86.720 Kč. Jelikož se však postupem času v této jednotce zvětšovala plíseň v důsledku zatékání vody do bytu skrze terasu, a plísně se v masivním rozsahu objevily nejpozději dne [datum] a vzhledem k tomu, že k odstranění plísně došlo až dne [datum], domáhá se žalobce ušlého zisku z nájemného i za období od [datum] do [datum] ve výši 375.980 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Podle judikatury nelze jako náhradu škody požadovat to, co lze považovat na základě práv z odpovědnosti za vady. Jelikož šlo vesměs o vady odstranitelné, bylo na žalobci, aby se domáhal jejich odstranění, nikoliv náhrady škody. Žalovaný všechny vytčené a skutečně existující vady odstranil. Nad rámec svých povinností aplikoval i jiná technická řešení u záležitostí, která jako vadu vnímal žalobce, které však vadami nebyly. Znalecké posudky Ing. [anonymizováno] a Ing. [příjmení] mají katastrofální úroveň zpracování a jsou zcela neobjektivní. Nárok na smluvní pokutu nemohl vzniknout, neboť čl. 10 kupních smluv se nevztahuje na odstranění vad záručních a z protokolů o převzetí bytů z [datum] vyplývá, že všechny vady z předpřejímek byly ke dni předání bytů odstraněny. Jakékoliv pokusy žalobce o extenzivní výklad tohoto ujednání jsou nepřípadné. Při předpřejímkách nebylo žalovanému nadto vytknuto zatékání a tvorba plísní v bytě [číslo] ani vada stran problému s chybějícím odtokovým žlábkem v lodžii též není v protokolech z předpřejímek specifikována. K údajnému ušlému zisku z nájemného žalovaný namítá, že opravy v bytě probíhaly pouze ve dnech 21. – [datum] s tím, že to byl žalobce, kdo odkládal zahájení prací. Žalobce neprokázal, proč se domáhá nároku na náhradu ušlého zisku za tak dlouhé období a ani to, jak doba nepřítomnosti nájemce v bytě souvisela s činností žalovaného. Charakter vad evidentně nevyžadoval, aby se nájemce vystěhoval mimo byt po tak dlouhou dobu. Z vyjádření žalobce i pana [příjmení] navíc vyplývá, že žalobce zajistil nájemci náhradní byt, z čehož žalovaný dovozuje, že pan [příjmení] platil žalobci nájemné a není tedy na místě žádat plnění z titulu ušlého zisku z nájemného. K údajnému nároku na úhradu ušlého zisku z nájemného za období [datum] – [datum] žalobce neprokázal, že by měl na toto období uzavřenu nájemní smlouvu ani to, že by byl schopen dosáhnout nájemného, jehož výši požaduje. K údajnému nároku na úhradu škody v podobě nákladů spojených s uplatňováním a prokazováním vad žalobce namítá, že ve smyslu ust. § 599 odst. 2 občanského zákoníku neoznámil žalobce tyto náklady do šesti měsíců ode dne převzetí bytů, a tudíž mu příslušný nárok nemůže svědčit. Žalobce nadto neprokázal účelnost vynaložení příslušných nákladů. Jelikož stěžejním důvodem zamítnutí žaloby je nesplnění několika procesních povinností žalobce, spočívajících v tom, že přes poskytnutá poučení netvrdil a neprokázal skutečnosti, které jsou rozhodné pro jeho úspěch v řízení, jsou další dílčí skutková zjištění soudu obsažena v zájmu přehlednosti v těch částech tohoto rozsudku, kde je hodnoceno nesplnění těchto povinností. Podle ust. § 588 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním účinném znění, občanského zákoníku (dále též„ obč.zák.“), z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle ust. § 612 odst. 1 obč.zák., jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen„ prodávající“) v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až 627. Podle ust. § 616 odst. 1 obč.zák. prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. Podle ust. § 616 odst. 2 obč.zák. nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. Podle ust. § 616 odst. 3 obč.zák. v případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. Podle ust. § 619 odst. 1 obč.zák., nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). Podle ust. § 620 odst. 1 obč.zák. při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců. Podle ust. § 509 odst. 1 obč.zák., oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne. Podle ust. § 599 odst. 1 obč.zák., vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jej jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci. Podle ust. § 599 odst. 2 obč.zák., právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu, jen jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Podle ust. § 544 odst. 1 obč.zák., sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ust. § 544 odst. 2 obč.zák., smluvní pokutu lze sjednat jej písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle ust. § 35 odst. 2 obč.zák., právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykových projevem. Podle ust. § 442 odst. 1 obč.zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Předně je třeba uvést, že věc je případné posuzovat podle výše citovaných ust. obč.zák. a to s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť právní poměry vzniklé ze smluv sjednaných dne [datum], jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé se řídí tímto dosavadním právním předpisem. Neboli, uplatní se princip tzv. plná neretroaktivity, kde dosavadními předpisy se řídí jak vznik, tak změna i zánik těchto vztahů, ve shodě s ustálenou judikaturou k přechodným ustanovením soukromoprávních předpisů (v rámci ust. § 3028 odst. 3 o.z. se neuvádí, že se dosavadními předpisy řídí jen vznik těchto právních vztahů, a proto se dosavadními předpisy řídí i změna a zánik těchto právních vztahů; řídí se jimi tak i práva vzniklá po [datum], jestliže jejich základem je právní vztah vzniklý před uvedeným datem; k tomu srov. v podrobnostech např. rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2016/98 nebo sp.zn. 29 Odo 741/2005, [webová adresa], tj. webové stránky Nejvyššího soudu, kde jsou tato rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). Obdobné platí ve vztahu k tvrzené náhradě škody – ušlému zisku z nájemného v období od [datum] – [datum] (§ 3079 odst. 1 o.z.). K nároku 1, vadám předmětu koupě a jejím důsledkům, je případné konstatovat, že obě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] se řídí ust. § 612 obč.zák., jež dopadá na prodej zboží v obchodě, pročež se uplatní ust. § 613 – § 627 obč.zák., což znamená, že prodávané věci musely být při prodeji ve shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1 – 3 obč.zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný, resp. jeho předchůdce, byl dle obsahu těchto smluv převodcem vlastnického práva k předmětným jednotkám /tj. [právnická osoba] (dále též„ předchůdce žalobce“), jenž měl od [datum] od [datum] zapsán jako předmět podnikání též realitní činnost, jak má soud za zjištěné z výpisu z obchodního rejstříku tohoto subjektu ze dne [datum], uplatní se závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2006, sp.zn. 33 Odo 1314/2005 (v : [webová adresa]), dle kterých, uzavřela-li kupní smlouvu o prodeji nemovitosti na straně prodávajícího osoba provozující živnost v oboru„ realitní činnost“, použijí se na práva a povinnosti z této kupní smlouvy též zvláštní ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě (§ 612 a následující obč.zák.). Ustanovení o nemovitostech a tedy i věcech (včetně ust. § 612 obč.zák.) dopadá i na byty jako vymezené části domu podle zákona [číslo] Sb. v platném znění, zákona o vlastnictví bytů, neboť dle ust. § 3 odst. 2 tohoto zákona, právní vztahy k jednotkám se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí (k tomu srov. i rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 16 Co 286/98, v : Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo], [číslo] 430). To znamená, má-li žalovaný odpovídat žalobci za vady jednotek a plnit mu v rozsahu slevy z kupní ceny /neboť případná je námitka žalovaného, že plnění, jehož se může žalobce domáhat z titulu odpovědnosti za vady, nemůže se domáhat z titulu náhrady škody (srov. např. R 12/1989, str. 142, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, pod C [číslo]) /, je podmínkou žaloby tvrzení a prokázání toho, že u jednotek existoval rozpor s kupní smlouvou ve smyslu ust. § 616 odst. 3 obč.zák., lhostejno, kdy se projevil (ust. § 616 odst. 4 obč.zák.). Vyjádřeno jinými slovy, aby mohla být žaloba v této části úspěšná, je povinností žalobce tvrdit a následně prokázat skutečnost, které takový rozpor s kupní smlouvou zakládají, tj. skutečnosti dle ust. § 616 odst. 2 obč.zák., tj. že každá z jednotlivě jím tvrzených měla charakter vady na uvedených předmětných jednotkách, tedy, že byla v rozporu s požadavkem žalobce předtím obsaženým ve smlouvě uzavřené s žalovaným, respektive s jeho předchůdcem, nebo s vlastnostmi žalovaným, respektive jeho předchůdcem popisovanými nebo dle žalovaným, respektive jeho předchůdcem prováděné reklamy očekávanými nebo obvyklými ve vztahu k předmětným jednotkám, nebo že byly v rozporu s požadavky právních předpisů. O tom byl žalobce opakovaně poučen, naposledy během jednání konaného dne [datum], s jehož koncem nastaly účinky zákonné koncentrace podle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř., pokud jde o přípustnost doplnění dalších tvrzení a označení dalších důkazů, jež nebyly navrženy do jeho skončení (což odpovídá smyslu úpravy §118b odst. 1 o.s.ř., jímž je zamezit průtahům v řízení, zajistit aktivitu účastníků a minimalizovat nutnost odročování jednání z důvodu nových tvrzení a důkazů (jak je zřejmé z důvodové zprávy k zákonu č. 7/2009 Sb., jímž byl o.s.ř. k datu [datum] novelizován) tak, aby jednání bylo co nejméně, dle § 114a odst. 1 o.s.ř.), a to postupem podle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Je namístě v této souvislosti zdůraznit, že ve sporném občanském soudním řízení, jehož principy se plně řídí i posuzovaná věc, je vždy povinností účastníka, aby tvrdil - substancoval, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, je důsledkem takovéhoto procesního postoje z hlediska jeho právního zájmu nepříznivé rozhodnutí ve věci. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem břemene tvrzení a břemene důkazního, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat (k tomu srov. z ustálené judikatury např. rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1167/99 ze dne 27. 2. 2001 či sp.zn. 23 Cdo 1494/2008 ze dne 28. 6. 2010, v : [webová adresa], tj. webové stránky Nejvyššího soudu, kde jsou tato rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). Současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání, s tím, že pokud tyto povinnost nesplní, je z hlediska jeho právního zájmu důsledkem nepříznivé rozhodnutí ve věci (srov. např. str. 862 v.: [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Soud si nemůže domýšlet skutková tvrzení, a to ani z provedených důkazů (jak bylo potvrzeno i např. recentním rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 70Co 192/2017-209 ze dne 20.6.2017). Bylo by proto v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, aby soud tyto skutečnosti za žalobce zjišťoval a pátral po nich, ať již formou provádění nepřípustných tzv. vyšetřovacích důkazů (tedy důkazů nepodložených substancovaným skutkovým tvrzením, na podkladě jejichž provedení by žalobce teprve zjišťoval, jaký má být vlastně obsah skutkového tvrzení a zda je vůbec schopen toto tvrzení vylíčit /k tomu dále srov. např. Prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Substancování skutkových přednesů v civilním soudním řízení, v : Právní rozhledy, [číslo], C.H.Beck, n. Vyšetřovací důkaz v civilním soudním řízení,, v : Právní rozhledy, [číslo], C.H.Beck /) nebo jinak, a tím v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. v platném znění, žalobci nepřípustně stranil a v důsledku tím nutně poškozoval druhou stranu sporu. Na základě stejné argumentace podepsaný soud neshledává v poměrech posuzované věci důvodu k provádění jakýchkoliv jiných důkazů než těch, které byly účastníky, především pak žalobcem (zastoupeného advokátem jako osobou právně vzdělanou), účinně navrženy, tj. z toho hlediska, koho tížila povinnost tvrzení a důkazní. Nebyl tedy shledán důvod pro postup ve smyslu ust. § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), neboť toto ustanovení upravuje toliko možnost podepsaného soudu takové jiné důkazy provést, nikoliv však povinnost, kterou by bylo možno podepsanému soudu uložit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1467/2014 ze dne 31. 3. 2015, [webová adresa], n. Rc 91/2015, v : Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak platí, s ohledem na ustálené závěry Nejvyššího soudu, že pokud se jeden účastník k tvrzením účastníka stojícího na druhé straně sporu nevyjádří, resp. neuvede nic, čím by je vyvracel, nemůže to vést k závěru o tom, že by tato tvrzení byla prokázána či že by byla zjištěna na základě shodného tvrzení účastníků a byla by tak vyloučena z dokazování (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 4416/2009 ze dne 20. 10. 2010, sp.zn. 33 Cdo 35/2007 ze dne 29. dubna 2009 či sp.zn. 33 Odo 1642/2006 ze dne 25. 2. 2009, v : [webová adresa]). Předmětem sporu není jen takové tvrzení, které je shodné, popř. účastníkem, v jehož neprospěch svědčí, jednostranně doznané, a takové tvrzení může být v občanském soudním řízení učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z ust. § 41a odst. 1 o.s.ř. Případ, kdy jsou tvrzení účastníka pokládána v důsledku jeho mlčení za nesporná, je možný jedině v situaci, kdy je vydáván rozsudek pro zmeškání, což ale v posuzované věci nenastalo. Nadto nesporné mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou podkladem příslušného právního posouzení, nikoliv právní posouzení, např. že byla uzavřena smlouva (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 32/2005 ze dne 16. února 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2005 ze dne 28. 3. 2007 nebo sp. zn. 32 Cdo 2084/2007 ze dne 29. 4. 2008, v : např. [webová adresa]), nebo že je pohledávka oprávněná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2904/2010 ze dne 11.10.2011, v : tamtéž). Žalobce však povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska ust. § 616 odst. 2 obč.zák. nesplnil (navzdory zdůrazněným nepříznivým důsledkům nesplnění této povinnosti dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř.), a již jen z tohoto důvodu bylo možno žalobu v této části zamítnout. K tomu je namístě v podrobnostech ve vztahu k jednotlivým tvrzeným vadám, a to nejprve stran jednotky 98 – 12A, uvést následující. Žalobce v návaznosti na poskytnuté poučení uvedl, že požadovaná tvrzení dovozuje ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného Ing. [anonymizováno], z toho, co uvedl ve vyjádření Ing. [příjmení] a dále z toho, co je v exekutorském zápise zn. 76 EZ 14/10. K tomu je třeba uvést, že žalobce nemůže úspěšně splnit svojí povinnost tvrzení tím, že odkáže na z tohoto pohledu jinou listinu, dílem nesrozumitelnou ve smyslu, že požadovaná tvrzení v ní nejsou zřetelně a jasně vyjádřena, s tím, aby je snad soud z vlastní iniciativy domýšlel (jak bylo potvrzeno i např. recentním rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 70Co 192/2017-209 ze dne 20.6.2017). Vyjádřeno jinými slovy, povinnost tvrzení nemůže být v rámci jednání, které je ústní (§ 118 o.s.ř.), zpravidla nahrazována odkazem na listiny, neboť soudní praxe je ustálena v názoru, že závěr, podle něhož vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou účastník (coby důkazní materiál) připojí ke svému podání a na kterou v textu podání výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu účastníka, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu ustanovením § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. (k tomu srov. např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, ze dne 23. 5. 2012, [webová adresa]), nebo přednesy účastníka (mutatis mutandis). Dále je třeba uvést, že Ing. [příjmení] není jakožto autor odkazovaného vyjádření znalcem, pročež se nemůže účinně vyjadřovat k jakýmkoliv odborným otázkám. Soud nemůže považovat svědeckou výpověď za znalecký důkaz (tedy přebírat z ní odborné závěry svědka – k tomu srov. např. R 49/2000, cit v : str. 473: [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009; svědek může účinně vypovídat pouze k tomu, co vnímal svými smysly, nepřísluší mu však, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby z nich činil skutkové a právní závěry, a pokud snad takové závěry uvede, soud k nim nemůže přihlížet – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1908/2006 ze dne 3.7.2007, [webová adresa]), neboli, svědek nemůže ani určovat, co dle jeho názoru vadou je, včetně jejích příčin. Ke znaleckému posudku Ing. [anonymizováno] je pak namístě zdůraznit, že ani ten není znaleckým posudkem, neboť neobsahuje doložku znalce ve smyslu ust. § 127a o.s.ř., pročež je co do důkazní síly a významu toliko listinným důkazem. Přesto se soud vyjádří v rozsahu, v jaké se mu snad tvrzení žalobce podařilo z jím odkazovaných listin určit, k jednotlivým vadám: 1. lodžie není odvodněna - je učiněn obecný a tím i neurčitý odkaz na vyhlášku Hl.m. Prahy č. 26/1999 Sb. Hl.m. [obec], s níž má být provedení v rozporu, není však uvedeno nic konkrétního o tom, s jakým konkrétním požadavkem smlouvy či právního předpisů atd. předepsaného v ust. § 616 odst. 2 obč.zák., má být v rozporu a nadto není označen ani žádný důkaz, jež by měl toto, byť nedostatečné tvrzení, prokázat (obsah vyhlášky Hl.m. [obec], jež není právním předpisem uveřejněným nebo oznámeným ve Sbírce zákonů České republiky, se dle ust. § 121 o.s.ř. dokazuje) . 2. sádrokartonový kastlík na stropě obývacího pokoje – ve vztahu k němu je tvrzeno, že není uveden ve smlouvě o smlouvě budoucí. Z obsahu smlouvy o smlouvě budoucí ze dne [datum] však nijak nevyplývá (není ujednáno), že by snad nějaké ujednání o sádrokartonovém kastlíku bylo či mělo být převzato do předmětné smlouvy, na jejímž podkladě žalobce nabyl jednotku do vlastnictví, resp. že by takové ujednání mělo být závazné nad rámec závazku sjednaného touto smlouvou o smlouvě budoucí (§ 50a obč.zák.). Nic takového o závaznosti smlouvy o smlouvě budoucí žalobce ani netvrdí, přičemž z této smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu bytové jednotky vyplývá jen závazek uzavřít smlouvu o určitém obsahu, dle něhož budoucí převodce (předchůdce žalovaného) a budoucí nabyvatel (žalobce) v termínu a za podmínek stanovených touto smlouvou uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude bytová jednotka s příslušenstvím (tak, jak jsou specifikovány v jejím čl. III), nikoliv snad i závazek, které by po uzavření této kupní smlouvy (tj. smlouvy předmětné) měl být vedle ní ze smlouvy o smlouvě budoucí nadále účinný, pokud jde o vymezení vlastností předmětných jednotek. 3. hlučné klimatizační jednotky – žalobce tvrdí, že dle sdělení pracovníka údržby jsou vadná kondenzační čerpadla, tedy opět žádné konkrétní tvrzení rozhodné z hlediska ust. § 616 odst. 2 obč.zák. 4. klimatizace nasává vzduch nad podhledem předsíně a do bytu se práší – je tvrzeno, že chybí nasávací mřížka a že je zde jakési nevhodné uspořádání, kdy vzduch není odebírán z pokoje, ale z předsíně u záchodu, kde je vzduch z důvodu chybějících tepelných izolací významně ohříván, z čehož však není zřejmé, v čem tato tvrzení zakládají rozpor s tím, co je obsahem ust. § 616 odst. 2 obč.zák. Ke splnění povinnosti tvrzení stran vad: 4. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 5. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, 6. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk, 7. kape voda na garážové stání [číslo] platí totéž, co je uvedeno k nedostatečností tvrzení o vadě 1. lodžie není odvodněna. Ve vztahu k bytu [číslo] žalobce v návaznosti na poskytnuté poučení uvádí, že tato tvrzení dovozuje ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného Ing. [anonymizováno], z toho, co uvedl ve vyjádření Ing. [příjmení] a dále z toho, co co je v exekutorském zápise zn. 76 EZ 14/10. To, co bylo uvedeno u prvé jednotky stran hodnocení toho, co uvedl Ing. [příjmení] a Ing. [anonymizováno] platí v plném rozsahu i u této jednotky. Totéž platí i ve vztahu k vadám: 1. lodžie není odvodněna, 2. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 4. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, a 5. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk. Stran vady: 3. klimatizační jednotka v bytě 105 má jistič z bytu 98, pak žalobce opět žádné konkrétní tvrzení rozhodné z hlediska ust. § 616 odst. 2 obč.zák. v potřebné určitosti nenabídl, uvedl-li, že to nedopovídá smlouvám ani kolaudaci, neboť není zřejmé, jakému konkrétnímu smluvnímu ujednání nemá tento výsledek odpovídat, a není úkolem soudu, nesplnil-li žalobce řádně svojí povinnost, aby po tom ve smlouvách pátral. K nesplnění povinnosti tvrzení v tomto rozsahu třeba dále dodat, že bližší ujednání o užitných vlastnostech či jakosti ve smyslu ust. § 616 odst. 2 obč.zák. nejsou obsahem ani smluv ze dne [datum] o převodu vlastnictví k jednotkám, kde žádná taková specifikace v potřebné určitosti obsažena není. I pokud by snad těchto nedostatků v plnění povinnosti tvrzení žalobce nebylo, je podstatné, že žalobce, navzdory poučení (§ 118a odst. 3 o.s.ř.), aby označil důkaz k prokázání svého tvrzení, že rozdíl mezi cenou obou bytů ke dni [datum] (tj. k datu tvrzeného přední bytů žalobci), odpovídající rozdílu mezi součtem cen, které žalobce za jejich koupi předchůdci žalovaného uhradil a mezi součtem cen, které zohledňují přiměřenou slevu z jejich ceny s ohledem na existenci tvrzených vad ke dni [datum], odpovídal částce 475.616 Kč před tvrzeným uhrazením částky 95.123 Kč, nebo odpovídá alespoň částce 380.493 Kč, žádný důkaz, který by byl způsobilý prokázat výší jím tvrzení slevy z kupní ceny, neoznačil. Hlavním hlediskem pro určení přiměřené slevy z kupní ceny je výše nákladů potřebných k odstranění vad věci. Při určení přiměřené slevy z kupní ceny se přihlíží zejména k tomu, o kolik se v důsledku vady snížila obvyklá cena věci se zřetelem na rozsah vady a k možnostem, za nichž lze věc i s vadou užívat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2889/2015 ze dne 27.8.2015, [webová adresa]). Je přitom procesní notorietou, že posouzení toho, jaká byla obvyklá (tržní) srovnatelné cena věci s tvrzenými vadami a bez těchto vad, je otázkou složitou a typicky odbornou (§ 127 odst. 1 o.s.ř.) a zásadně jediným důkazem prostředkem způsobilým jí prokázat je znalecký posudek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006, ze dne 25. 4. 2007, mutatis mutandis, [webová adresa]). Vypracování takového znaleckého posudku však žalobcem navrženo nebylo. K tomuto účelu označený důkazy – znalecké posudky Ing. [příjmení] [číslo] -2727A - [číslo] a 102A – 2728A - 2014 jsou zcela neupotřebitelné. Ani v tomto případě nejde o znalecké posudky, tedy o důkazy, jejichž odbornými závěry by soud musel zabývat, neboť neobsahují doložku dle ust. § 127a o.s.ř., pročež jde jen o důkazy listinné. [příjmení] však znalecký posudek mohl jako důkaz obstát, musí nabízet kategorické a odůvodněné odpovědi na posuzované otázky. Musí obsahovat přezkoumatelný popis skutečností a postupů, na základě jejichž zkoumání a hodnocení bylo dospěno k jednotlivým odpovědím, a odpovědi musí být zdůvodněny přehledným a logickým způsobem na základě podkladů, z nichž bylo vycházeno (např. odborná literatura, poznatky z praxe v daném oboru či jiné podkladové materiály – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5359/2007-2, ze dne 6. 1. 2010, [webová adresa], nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006, ze dne 25. 4. 2007, v : tamtéž). Nic takového však v posudcích Ing. [příjmení] obsaženo není. Žalobce, jak již bylo uvedeno, požaduje slevu určenou jako rozdíl mezi cenami bytů sjednanými a skutečnými, tj. včetně tvrzených vad, správně, tyto ceny se však primárně určují tak, jako kterákoliv jiná obvyklá cena v poměrech obč.zák., tj. jako cena obvyklá (tržní), tedy cena, která se v místě a čase ocenění hradí v běžném (maloobchodním) styku za srovnatelné věci, nikoliv jako cena primárně vycházející z použití zástupných metod, včetně jakéhosi posouzení dle stupně rozestavěnosti či analytickou metodou dle platného oceňovacího předpisu, tedy tak, jak Ing. [příjmení] postupoval /k tomu srov. mutatis mutandis, při oceňování bezdůvodného obohacení např. zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.3.1975, č.j. Cpj 34/74 (v : Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sp.zn. R 26/1975), zhodnotenie občianskoprávného kolégia Nejvyššieho súdu SSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 37 (v : Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sp.zn. R 1/1979, obě rozh. dále cit. např. v.: [příjmení], P.: Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení. [právnická osoba], [obec a číslo], str. 139 – 141), dále z recentní judikatury viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1164/2013 ze dne 8.7.2014, či dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2009, sp.zn. 30 Cdo 4047/2007, nebo rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 761/2003 Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3369/2013 ze dne 11.2.2014, [webová adresa], či v případě určení výše škody viz [jméno] [příjmení]: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v : Soudní rozhledy 10/ 2009, kapitola Náhrada škody na vozidle, ve které je shrnována soudní praxe (zejména Nejvyššího soudu) stran posuzování této problematiky nebo obecně při určení výše škody rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 601/2007, ze dne 25. 4. 2007, [webová adresa] Ve znaleckým posudcích Ing. [příjmení] však žádné takovéto určení ceny obsaženo není, a použití jeho metody činí posudek již jen z tohoto důvodu nepřezkoumatelným a tudíž i neupotřebitelným. I jen pro toto procesní pochybení je možné žalobu v této části bez dalšího zamítnout. Ve vztahu k posouzení požadavku na úhradu smluvní pokuty (nárok 2), kde tomu odpovídající ujednání jsou obsahem obou předmětných smluv (§ 544 obč.zák.), je určující, že předmětné smlouvy jsou uzavřeny podle obč.zák., což znamená, že výklad ujednání s smluvní pokutě (pr. úkonu), se provádí podle ust. § 35 odst. 2 obč.zák. To znamená, jelikož jde o písemný právní úkon (§ 544 odst. 2 obč.zák.), že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo [číslo] ze dne [datum], v : např. [webová adresa]). Nestačí tedy, je-li smluvním stranám jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to objektivně seznatelné osobám, které účastníky smlouvy nejsou (srov. např. rozsudek ze dne 28. února 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 15, pod č. C [číslo], nebo rozsudek ze dne 27. března 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000, publikovaný tamtéž pod č. C [číslo]). Judikatura tedy vychází ze zásady, že u písemných právních úkonů, které jsou při nedodržení této formy neplatné podle § 40 odst. 1 ObčZ, musí být z jejich písemného znění každému zřejmé, co je jejich předmětem (dále viz např. rozsudek nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 899/2004 ze dne 27. 4. 2006). Současně platí, že obsah právního úkonu lze vykládat podle vůle toho, kdo ho učinil, jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jazykovým projevem, učiněným v písemné formě. Výkladem podle § 35 odst. 2 ObčZ nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo [číslo], 22 Cdo 684/2006 aj., v : [webová adresa]). Obsah ujednání obou předmětných smluv, na jehož základě se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty, tj.„ Pokud převodce neodstraní závady zjištěné v předávacím protokolu do [datum], event. v jinak stanovené době, je povinen zaplatit Nabyvateli smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý dne následující po konečném termínu odstranění stavby,“ obsažený v čl. X bodě [číslo] každé této smlouvy, je však jazykového projevu (§ 35 odst. 2 obč.zák.) pohledu jednoznačný a nepochybný a týká se pouze vad, které jsou uvedeny v předávacím protokolu vyhotoveného dle každé z předmětných smluv, tj. v předávacím protokolu, který se sepisuje o předání a převzetí předmětu převodu (jak je zřejmé z čl. VI, bodu 6.2. každé z předmětných smluv), kde předmětem převodu je převod předmětné jednotky do vlastnictví žalobce (jak je zřejmé z čl. II, Předmět převodu každé z předmětných smluv). Z pohledu provedeného výkladu proto není významné, že dle žalobce bylo smyslem smluvní pokuty penalizovat převodce za neodstranění vad existujících v den převzetí obou bytů, byť v předávacích protokolech neuvedených, neboť nic takového obsahem jednoznačné ujednání čl. X, bodu [číslo] jednoduše není. V předávacích protokolech, tj. v protokole k fyzickém předání a převzetí jednotky [číslo] (org. [číslo]) ze dne [datum], resp. v protokole o fyzickém předání jednotky [číslo] (org. [číslo]), na které žalobce odkazuje a které předložil, však zjevně není uvedena žádná vada, která měla dle žaloby nastat a z důvodu jejíhož výskytu a neodstranění se žalobce smluvní pokuty domáhá, pročež žaloba již jen z tohoto důvodu nemůže být v této části úspěšná. Nadto je u těchto v protokolech obsažených vad uvedeno, že byly odstraněny. Dále samozřejmě platí i to, jelikož nebylo prokázáno, jak bylo odůvodněno u nároku 1), že by vůbec v jeho rámci posuzované a tvrzené vady, za něž by žalovaný odpovídal, vznikly, že nemůže být požadavek na zaplacení smluvní pokuty úspěšný i z tohoto důvodu, pro absenci porušení smluvní povinnosti (§ 544 odst. 1 obč.zák.). K posouzení nároku 3 třeba uvést, pokud žalobce neprokázal existenci vad, za něž by žalovaný odpovídal (nárok 1), že potom nemůže za tvrzený důvod přerušení nájem odpovídat žalovaný (§ 442 odst. 1 obč.zák.), neboť neporušil právní povinnost (§ 420 odst. 1 obč.zák.). Dále je případné dodat, že písemné vyjádření ze dne [datum] či ze dne [datum] nájemce (pana [příjmení] [jméno]) o nemožnosti užívat jednotku nepostačuje k prokázání toho, že byl nájem skutečně přerušen. Je tomu tak z důvodu, že skutečnosti, které lze zjistit ze svědecké výpovědi, nelze nahradit obsahem listinného důkazu, jakým je i čestné nebo jiné obdobné prohlášení či vyjádření. V rámci takové listiny uvedené skutečnosti mají zanedbatelný význam, pokud se jedná o jejich pravdivost, věrohodnost a zákonnost, neboť nebyly uvedeny po poučení o trestních následcích křivé výpovědi (§ 126 odst. 2 o.s.ř.) a tudíž mohou být, bez jakékoliv hrozící relevantní sankce pro jejich původce, nepravdivé, mohly být napsány po nátlaku či jiné formě ovlivnění (jejichž existenci nelze z obsahu textu z jeho přirozené povahy seznat), a není zřejmé, že tvrzený autor je původcem této listiny. Dále platí, že nezbytnou součástí hodnocení každé výpovědi svědka je i její hodnocení z hledisek, která nelze zachytit v protokole z jednání, tedy zejména z pohledu způsobu a přesvědčivosti reprodukce skutečností, verbální i mimoverbální, na něž je svědek tázán, a jeho chování při výslechu apod. /ke způsobu tohoto hodnocení srov. přiměřeně např. R 92/68, Sj 11/2001, cit. v : str. 501: [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z., [příjmení], M. Občanský soudní řád. Komentář. I.díl. 6. vydání. C.H.Beck, 2003), které je u listinného důkazu nemožné, stejně jako je zjevně nemožné i položení podstatných verbálních otázek svědkovi za účelem zjištění jeho věrohodnosti. Lze též doplnit, že čestné prohlášení je v rámci právního řádu primárně institutem správního práva, kde může za podmínek stanovených zvláštním zákonem nahradit předložení listiny (§ 53 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. v platném znění, správního řádu). Jiný důkaz, opět po poskytnutém poučení, naposledy dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. za účelem prokázání toho, že byl žalobce nájem nucen přerušit, označen nebyl, pročež i pro tento dílčí procesní nedostatek žaloba v této části nemůže jako důvodná obstát. Pokud jde o období poté, co měl být nájem přerušen, pak platí, že majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku (zaplacení nájemného), se odškodňuje jen za předpokladu, že k ní došlo v příčinné souvislosti se škodnou událostí; pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované pod C [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck – dále též jen„ Soubor“), resp. poškozený musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek, byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodná událost (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 142/2004, publikovaný v Souboru pod C [číslo]), což jsou závěry odpovídající ustálené soudní praxe, vyjádřené např. v rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4918/2007 ze dne 8. 9. 2010, [webová adresa]). Tyto skutečnosti však tvrzeny žalobcem rovněž nebyly. Žalobce by se mohl domáhat, za splnění ostatních podmínek, např. náhrady škody za to, že v bytě nemohl bydlet a bydlel jinde, za což účelně vynaložil náklady, toho se však v posuzované věci nedomáhá. Ani posudek Ing. Datela na těchto závěrech ničeho nemění, neboť není znaleckým posudkem, protože neobsahuje příslušnou doložku dle ust. § 127a o.s.ř., a ani nevyhovuje požadavkům na kvalitu znaleckého posudku tak, jak byly vymezena výše. Je založen na tom, co mu sdělili účastníci místního šetření, aniž by však bylo jasné, o jaké konkrétní informace se má jednat, není zřejmé, z čeho dovozuje, že výskyt plísní je způsoben prasknutím v místě napojení odtokového potrubí v místech průrazu ve stropní konstrukci, která slouží pro svod dešťové vody a která se nachází uvnitř bytu, atd. Z důvodů neopodstatněnosti nároků 1 – 3 pak není opodstatněný ani požadavek na úhradu zbylých částek za znalecké posudky, exekutorský zápis, další posudky a zkoušky (nárok 4), neboť provedení úhrady za jím odpovídající činnosti nelze z tohoto důvodu pokládat za účelné a odůvodněné, a to ať již z důvodu dle ust. § 599 odst. 2 obč.zák. nebo z důvodu dle ust. § 442 odst. 1 obč.zák. Z dalších v tomto řízení provedených, avšak v rozsudku výslovně nezmíněných důkazů, soud již žádné další pro posouzené věci podstatné skutečnosti nezjistil. Zamítnutí neprovedených důkazů je opodstatněno tím, že jejich provedení by bylo pro posouzení věci s ohledem na výše dovozené právní závěry nadbytečné, nezpůsobilé prokázat rozhodné, dostatečně tvrzené skutečnosti, anebo z důvodu, že nebylo účastníky, v jejichž prospěch bylo provedení důkazu navrženo, předtím uvedeno konkrétní tvrzení rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, z jejíhož použití by měl mít účastník v řízení prospěch, resp. z hlediska popření či vyloučení použitelnosti této normy, z čehož by měl prospěch účastník na opačné straně sporu. Pokud totiž účastník nabídne soudu důkaz, je povinen uvést rozhodné skutečnosti, které mají být tímto důkazem prokázány, jinak se vystavuje nebezpečí, že takový důkaz nebude proveden (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 375/2004 ze dne 29.4.2004, C [číslo], v : Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, n. [webová adresa]). Podepsaný soud v řízení dbal Ústavním soudem konstantně judikovaného závěru, dle něhož je Česká republika materiálním právním státem, který je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť teprve aplikace a interpretace právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem. Stabilitu práva, právní jistotu jednotlivce a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR), přistupují k výkladu právních norem. Ostatně na takovém významu judikatury soudů je vystavěna i dosavadní judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za zákon v materiálním smyslu právě i judikaturu soudů (srov. rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne [datum], [příjmení] a další proti Švýcarsku ze dne [datum], Markt Intern Verlag GmbH a [jméno] [příjmení] proti SRN ze dne [datum] a další, a například nálezy sp. zn. IV. ÚS 611/05 a Pl. ÚS 20/05, II. ÚS 566/05). Rozhodující roli tedy hraje to, zda je výklad právních norem v čase ustálený. Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti), k tomu (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04, v : Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, nález [číslo]). Vyjádřeno jinými slovy, ustálená judikatura představuje pro účastníka„ zákon“ (ve smyslu účinného právního předpisu v podobě, v jaké jej soudy prakticky aplikují - rozhodnutí Kruslin proti Francii ze dne [datum], neboť tím je naplňována ochrana oprávněné důvěry v právo jakož i předvídatelnost soudních rozhodnutí), na jehož znění se žalobce může spoléhat a jehož účinků se může dovolat (k tomu srov. též nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2234/10 ze dne [datum], v : např. [webová adresa], webové stránky Ústavního soudu, kde je toto rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). V této souvislosti je dále nutno poznamenat, že výše v rozsudku zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla Nejvyšším soudem (tj. nejvyšší soud instancí povolanou ke sjednocování judikatury) stanoveným postupem, tj. dle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění, o soudech a soudcích, změněna, a proto principu předvídatelnosti soudního rozhodování jako jednoho z principů demokratického státu odpovídá takový postup, kdy je třeba podstaty těchto rozhodnutí v posuzované věci dbát (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV ÚS 738/09, bod [číslo], nebo nález sp.zn. III.ÚS 119/14 ze dne [datum], bod 33, aj.) Nadto i s ohledem na ust. § 13 o.z., jež se uplatní i v posuzované věci, lze u vzhledem k výše rozvedeným právním závěrům konstatovat legitimní očekávání žalovaného, že touto žalobou uplatněný právní případ bude rozhodnut obdobně tak, jak vyplývá z označených soudních rozhodnutí, a to ve spojení s ust. § 2 odst. 1 o.z., dle něhož každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec a ust. § 3030 o.z., dle kterého i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Žalovaný tedy není povinen z důvodu vad, jež měly vzniknou v jednotce (bytě) [číslo] (org. [číslo] J), umístěné v bytovém domě na adrese [adresa], a spočívajících v tom, že: 1. lodžie není odvodněna, 2. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 3. klimatizační jednotka v bytě 105 má jistič z bytu 98, 4. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, 5. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk, a z důvodu vad jež měly vzniknou v jednotce (bytě) [číslo] (org. [číslo] A), umístěné v bytovém domě na adrese [adresa], a spočívajících v tom, že: 1. lodžie není odvodněna, 2. sádrokartonový kastlík na stropě obývacího pokoje, 3. hlučné klimatizační jednotky, 4. rolety z důvodu velké citlivosti na vítr jsou převážně vytažené, dochází k nadměrnému ohřívání vzduchu v obytných místnostech slunečním zářením, 5. požární ucpávky nad podhledem v předsíni nejsou provedeny jako těsné, 6. v oknech jsou větrací štěrbiny, při větru vydávají hluk, a 7. kape voda na garážové stání [číslo] povinen platit žalobci částku 380.493 Kč, jakož není povinen platit žalobci ani smluvní pokutu v částce 1.773.000 Kč z důvodu, že nebyly odstraněny vady stran opravy maleb stropů a zatékání voda do SD kastlíky, tj. vada spočívající v zatékání do bytu, a to u bytu [číslo] u bytu [číslo] vada stran opravy maleb stropů, u kabelů ze stropu byly fleky od zatékající vody, a dále u obou bytů stran chybějícího odtokového žlábku, a to v případě obou bytů na podkladě ujednání čl. 10 smluv o převodu vlastnictví ke každé z těchto jednotek ze dne [datum], a dále žalovaný není povinen platit žalobci ani částku 462.700 Kč z důvodu ušlého nájemného za přerušené pronajímání bytu [číslo] po období od [datum] – [datum] a dále po období od [datum] do [datum], jakož ani částky za náklady spojené s uplatňováním a prokazováním vad žalovanému, a to částku 6.000 Kč za exekutorský zápis ze dne [datum] k osvědčení stavu věci, částku 12.100 Kč za dva znalecké posudky znalce [příjmení] ze dne [datum] ke stanovení snížení hodnoty obou bytů ([číslo] [číslo]), částku 7.260 Kč za dva znalecké posudky znalce [příjmení] ze dne [datum] ke stanovení snížení hodnoty obou bytů ([číslo] [číslo]), částku 6.093 Kč za znalecký posudek znalce [příjmení] ke stanovení mikrobiologického stavu a návrhu sanace, částku 12.500 Kč za provedení termovizních měření a detekce rozsahu a příčiny vlhkosti ve zdech bytů [příjmení] [příjmení] a částku 8.160 Kč za provedení zkoušky PVC – P hydroizolace terasy metodou [příjmení] test. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 137 odst. 1,2 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Právní zástupce žalovaného účelně vykonal 8 úkonů právní služby, a to 1x převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátního tarifu (dále též„ AT“), 3 x písemné podání soudu spočívající v podání vyjádření k žalobě, a to došlých soudu dne [datum] (blanketní odpor), včetně jeho odůvodnění došlého dne [datum], dále dne [datum] (k výzvě soudu k doplnění tvrzení, kdy k některým z nich neměl žalovaný tuto povinnost), a dne [datum] (vyjádření v návaznosti na podání žalobce) a 3x účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum] a 1x u mediačního jednání dne [datum], a to podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží částka 3 x 14.100 Kč (§ 7 odst. 6 AT, počítaných z tarifní hodnoty 1.447.336 Kč, jež byla předmětem řízení do data [datum], a to dle ust. § 8 odst. 1 AT, dle něhož, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby) 1x částka 13.740 Kč (§ 7 odst. 6 AT, počítané z tarifní hodnoty 1.352.213 Kč, jež byla předmětem řízení dne [datum], dle ust. § 8 odst. 1 AT) a 5 x 18.980 Kč za účast u jednání soudu (§ 7 odst. 6 AT, počítaných z tarifní hodnoty 2.668.306 Kč, jež byla předmětem řízení od data [datum], dle ust. § 8 odst. AT). Úkon spočívající v podání doplnění k žalobě, došlý soudu dne [datum], nebyl hodnocen jako náklad potřebný k účelnému uplatňování práva, ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl všechny pro posouzení věci potřebné skutečnosti, v tomto vyjádření doplňované, tvrdit již v rámci vyjádření došlého dne [datum], a pokud jde o oznámení o procesním nástupnictví, AT takový úkon v rámci ust. § 11 odst. 1,2 neupravuje, stejně jako neupravuje ani úkon tomuto úkonu povahou a účelem nejbližší. Totéž platí ve vztahu k návrhu na přerušení řízení, jež došel dne [datum] a k vyjádření k volbě mediátora, pokud jde o absenci úpravy tohoto úkonu v AT. Úkon spočívající v oznámení o výsledku setkání s mediátorem nebyl hodnocen jako náklad potřebný k účelnému uplatňování práva, ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť AT takový úkon v rámci ust. § 11 odst. 1,2 neupravuje, stejně jako neupravuje ani úkon tomuto úkonu povahou a účelem nejbližší, kdy pouhé sdělení výsledku mediace lze pokládat za součást úkonu dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, za nějž byla žalovanému náhradu nákladů řízení přiznána. Za uvedených 8 úkonů právní služby náleží žalovanému dále i náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 8 úkonů právní služby ve výši celkem 2.400 Kč. Právní zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (s účinností registrace k [datum]), a proto byla takto určená částka (3x 14.100 Kč + 1x 13.740 Kč + 4x 18.980 Kč + 2.400 Kč) v součtu navýšena o sazbu 21% DPH, což dohromady odpovídá částce 162.575,60 Kč. Připomíná se, že v případě bankovního převodu je možno českou korunu členit na sto haléřů (srov. k tomu např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 288/2005, v : Aspi). Částečně zastavení řízení co do částky 95.123 Kč usnesením ze dne 9. 12. 2014, č.j. 12C 212/2011-728, bylo učiněno v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, což je procesním neúspěchem žalobce, neboť dle ustálených závěrů soudní praxe je důvodnost podání žaloby třeba uvažovat vždy z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce - žaloba je tedy podána důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost, a naopak nedůvodně tehdy, pokud žalobce žalobu vezme z důvodů na jeho straně zpět), přičemž k datu částečného zpětvzetí žaloba nebyla vzata zpět v důsledku plnění požadované částky žalovaným, nýbrž z důvodů jiných, a posudky Ing. [příjmení], jak bylo odůvodněno výše, a ani ostatně obsah tohoto rozsudku důvodnost původně podané žaloby v žádné části neprokazují. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů povinen zaplatit ji advokátu.

Poučení