12 C 219/2018-254

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 432 431 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 432 431 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 172 431 Kč od 17. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 172 431 Kč coby odškodnění za průtahy procesní nečinnosti, dále odškodnění za diskriminaci šikanou zneužívající neprávního vzdělání žalobce v řízení o prodeji nemovitých majetků žalobce ve výši 60 000 Kč, a dále peněžité plnění ve výši 200 000 Kč coby náhrady újmy, a za zásah do osobnostních práv, kdy trestně právním jednáním soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak i nového exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy se tito exekutoři vědomě snažili připravit o majetek [jméno] [příjmení] coby vedlejší účastníci řízení. Žalobce namítal průtahy v řízení vedeném u [název soudu], sp.zn. [spisová značka]. Žalobce vymezil počátek běhu řízení od 9. 3. 2011, kdy mu bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne 17. 1. 2011 o nařízené exekuci, do dne 14. 12. 2017, tedy po dobu 81 měsíců. Žalobce nadto požadoval navýšení satisfakce na celkovou částku 172 431 Kč.

2. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. V podání ze dne 27. 5. 2021 žalobce (opět nepříliš srozumitelně) doplnil svá tvrzení tak, že popsal průběh exekučního řízení vedeného na jeho majetek a postavil najisto, že se domáhá odškodnění za průtahy ve výši 172 431 Kč, dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč za diskriminaci, šikanu a zneužití nerovného postavení žalobce v části exekučního řízení, které se týkalo prodeje nemovitých věcí a nakonec náhrady nemajetkové újmy za zásah do práv žalobce za protiprávní jednání a nedůvodné zásahy do práv žalobce a paní [příjmení] ve výši 200 000 Kč. Žalobce uvedl, že částku 172 431 Kč nárokuje jako peněžité zadostiučinění za průtahy související s rozhodováním o zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Nejedná se tedy o návrh na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého exekučního řízení, ale pouze o náhradu za takzvaný dílčí průtah. Žalobce uvedl, že návrh na vyloučení nemovitých věcí z exekuce byl uplatněn již 27. 8. 2012, soudní exekutor o návrhu rozhodl dne 20. 8. 2014, o odvolání žalobce bylo rozhodnuto Krajským soudem v Plzni dne 16. 9. 2014 O dovolání žalobce bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR dne 1. 4. 2015 Soudní exekutor návrhu žalobce vyhověl až dne 24. 3. 2017. Dále žalobce dne 11. 8. 2014 uplatnil návrh na zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí. O tomto návrhu bylo rozhodnuto Okresním soudem v Chebu až dne 11. 11. 2017.

3. Při jednání dne 2. 11. 2021 žalobce navrhl rovněž zohlednění délky kompenzačního řízení. Soud dále při jednání připustil rozšíření žaloby, kdy se žalobce nově domáhal zákonných úroků z prodlení z částky 172 431 Kč od 17. 8. 2018 do zaplacení. Při jednání byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nárokům na náhradu újmy způsobenou průtahy v namítaném exekučním řízení tak, aby konkretizoval období tvrzených průtahů, za které se domáhá odškodnění, dále aby doplnil tvrzení, jaká konkrétní újma mu měla specifikovanými průtahy vzniknout. Dále byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku ve výši 60 000 Kč za tvrzenou diskriminaci.

4. V podání ze dne 20. 12. 2021 žalobce doplnil a specifikoval časové období, které představuje průtah v namítaném řízení, a sice od 9. 3. 2011 do 14. 12. 2017, tj. 81 měsíců. Jedná se o období, jehož počátek je dán doručením exekučního příkazu ze dne 23. 2. 2011, č.j. [číslo jednací], žalobci, a konec je dán okamžikem, kdy bylo dne 14. 12. 2017 doručeno oznámení o zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí Katastrálnímu úřadu v [obec]. Žalobci tak měla vzniknout nemajetková újma v uvedené výši, která je založena dlouhodobou nejistotou žalobce týkající se zpeněžení jeho nemovitých věcí, což vedlo až k významnému zhoršení zdravotního stavu žalobce. K nároku na odškodnění za diskriminaci a šikanu ve výši 60 000 Kč žalobce uvedl, že nárok je odůvodněn postupem soudního exekutora, který rozhodoval ve věci prodejem nemovitých věcí žalobce za situace, kdy byl pravomocně odsouzen za trestnou činnost a byl mu uložen trest zákazu činnosti, tedy výkonu funkce exekutora. Exekutor i soudy postupovaly nezákonným způsobem, porušovaly práva žalobce, diskriminaci a šikanu žalobce spatřuje rovněž v přehlížení procesních úkonů žalobce.

5. V podání ze dne 5. 1. 2022 žalovaná uvedla, že celé vymezené období od 9. 3. 2011 nemohlo být obdobím průtahu, když dne 9. 3. 2011 byl žalobci dle jeho tvrzení doručen exekuční příkaz postihující nemovité věci a návrh na zastavení exekuce byl podán až 11. 8. 2014. Navíc spolu s tímto příkazem byly žalobci doručeny i usnesení o zahájení exekuce a výzva k dobrovolnému plnění vymáhané povinnosti. Dle žalované rovněž způsob výpočtu požadovaného odškodnění naznačuje mechanismus, jakým se postupuje při odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení podle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, které však není použitelné při odškodňování pouze dílčích průtahů. Žalovaná dále uvedla, že žalobce odkázal na utrpěnou nejistotu v důsledku průtahů, což se opět pojí nikoli s odškodněním jiné újmy, způsobené konkrétními průtahy, nadto žalobce újmu nějak nespecifikoval. Žalovaná poukázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], v němž byl žalobce za nepřiměřenou délku řízení odškodněn ve formě konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobce však v souladu se závěry Nejvyššího soudu neodlišil následky, které měly v jeho sféře vzniknout jednotlivými průtahy od újmy vzniklé celkovou nepřiměřenou délkou řízení. Žalovaná dále poukázala na to, že předmětná exekuce byla vedena na majetek žalobce zákonně. Žalovaná též uvedla, že údajné ryze formální rozhodování v exekučním řízení nelze v kompenzačním řízení přezkoumávat, neboť zdejší soud není revizním. Nadto z postižení nemovitého majetku žalobce nelze dovozovat šikanózní ani účelové jednání exekutora. Žalobce se měl nápravy domáhat v rámci exekučního řízení, pokud nebylo o nějakém návrhu žalobce řádně rozhodnuto. Ve vztahu k nároku na odškodnění ve výši 200 000 Kč žalovaná uvedla, že zásah do majetkové sféry je chtěným a zamýšleným důsledkem exekuce, pramenícím z toho, že na povinném je vymáhána povinnost, kterou dobrovolně neplnil. V podání ze dne 12. 1. 2022 žalovaná uvedla, že požadavek na zadostiučinění za narušení vztahu s [jméno] [příjmení] byl již projednán v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. V podání ze dne 12. 1. 2022 žalovaná namítla překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k nároku ve výši 200 000 Kč.

6. Při jednání dne 15. 2. 2022 žalobce uvedl, že požaduje kompenzaci ve výši 200 000 Kč za nepřípustný zásah do osobnostních práv žalobce, který spočívá v narušení vztahu s [jméno] [příjmení], kdy bylo nezákonně a opakovaně usilováno soudní mocí připravit ji o majetek značné hodnoty, a to fotovoltaické elektrárny. Žalobce požadoval částku 200 000 Kč coby kompenzaci za újmu, spočívající v zásahu do osobnostních práv žalobce a následnými závažnými zdravotními komplikacemi, způsobenými nesprávným úředním postupem, který spočíval v krácení práv [jméno] [příjmení]. Z toho důvodu došlo ke zhoršení vzájemných vztahů mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], která vyčítala žalobci, že je za situaci zodpovědný. Zvlášť trýznivým způsobem nesl žalobce křivdu ze strany soudu a nesl tíhu svědomí vůči [jméno] [příjmení] proto, že ji uvedl do nejistoty, což mělo za následek, že žalobce v důsledku těžkého stresu (zejména ve spojení s [jméno] [příjmení]) vážně poznamenal zdravotní stav završený infarktem myokardu. Skutková zjištění:

7. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 11. 2. 2018, přípis žalované ze dne 16. 2. 2018 a stanovisko žalované ze dne 16. 7. 2018) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 15. 2. 2018 uplatnil u žalované své nároky u žalované.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Soud má za nesporný průběh namítaného řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu, sp.zn. [spisová značka] (jak jej popsala žalovaná a rovněž na základě provedeného dokazování): exekuční řízení bylo zahájeno dne 28.12.2010 návrhem oprávněného [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova], [IČO] na základě exekučního titulu-rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací], který nabyl vykonatelnosti dne 18.5.2010 a kterým bylo žalobci uloženo uhradit částku 467.793 Kč s přísl.; Dne 14.1.2011 k výzvě soudu oprávněný svůj návrh doplnil a opravil. Usnesením soudu ze dne 17.1.2011 soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], exekutorský úřad [obec]. Byl vydán exekuční příkaz, čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla přikázána k provedení exekuce prodejem nemovitostí věcí proti povinnému, tím je zdejší žalobce. Žádost o poskytnutí součinnost exekutora ze dne 24.2.2011, adresovaná [anonymizována tři slova], žádost o poskytnutí součinnosti ze dne 24.2.2011, adresované [právnická osoba] Dne 7.3.2021 byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky než z účtu peněžního ústavu. Dne 11.3.2011 žádost exekutora [anonymizována dvě slova], žádost o vydání opravného usnesení adresované Okresnímu soudu v Chebu. Následují vyjádření třetích osob, které byly požádány o součinnost. Přípis exekutora ze dne 25.3.2011 adresovaný žalobci o dosavadním plnění usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 25.3.2011. Opravné usnesení. Exekuční příkaz Exekutorského úřadu Zlín ze dne 6.4.2011, provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Exekuční příkaz Exekutorského úřadu Zlín, exekutor [anonymizována dvě slova] ze dne 6.4.2011, přikázání provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného. Přípis z 8.4.2011, adresovaný žalobci. Usnesení Exekutorského úřadu Zlín ze dne 22.4.2011 o zrušení exekučního příkazu ze dne 6.4.2011. Usnesení exekutora [anonymizována dvě slova] ze dne 5.5.2011 o zrušení exekučního příkazu ze dne 6.4.2011. Přípis [anonymizována dvě slova] adresovaný [anonymizována tři slova] ze dne 29.2.2012. Příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 29.2.2012. Žádost exekutora o poskytnutí součinnosti, katastrální pracoviště, ze dne 29.2.2012. Usnesení soudního exekutora [anonymizována dvě slova] ze dne 20.3.2012 o ustanovení znalce. Dále ve spise založen znalecký posudek. Usnesení ze dne 8.6.2012 o určení odměny pro ustanoveného znalce. Usnesení ze dne 8.6.2012, usnesení [anonymizována dvě slova] o určení ceny nemovitosti povinného. Dne 11.7.2012 podal povinný odvolání proti usnesení exekutora ze dne 8.6.2012. Příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 13.7.2012. Předložení odvolání Krajskému soudu v Plzni ze dne 18.7.2012. Námitka povinného podána u Exekutorského úřadu Zlín dne 24.7.2012. Usnesení Exekutorského úřadu Zlín ze dne 9.8.2012 o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13.7.2012. Příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný exekutorem dne 9.8.2012. Podání povinného ze dne 27.8.2012. Námitka povinného žalobce proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 9.8.2012. Postoupení námitek Okresního soudu v Chebu přípisem ze 4.9.2012. Podání žalobce ze dne 27.8.2012. Další podání ze dne 2.10.2012. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27.9.2012, kterým bylo zrušeno usnesení soudního exekutora ze dne 8.6.2012. Usnesení Exekutorského úřadu Zlín ze dne 2.11.2012 o přiznání znalečného ustanovenému znalci. Odvolání povinného ze dne 4.12.2012 proti usnesení ze dne 2.11.2012. Usnesení Exekutorského úřadu ze dne 7.12.2012. Opravné usnesení. Stížnost povinného adresovaná Exekutorské komoře na protiprávní jednání exekutora. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 25.3.2013, kterým byl zrušen příkaz k úhradě nákladů exekuce z 9.8.2012. Odvolání proti usnesení exekutora ze dne 7.12.2012. Stížnost žalobce na jednání exekutora ze dne 28.3.2013. Námitka podjatosti žalobce ze dne 5.6.2013, směřující proti exekutorovi. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31.5.2013, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora z 8.6.2012. Usnesení Okresního soudu v Plzni z 31.5.2013, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora ze dne 8.6.2012. Dne 13.5.2013 informuje nový soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] o převzetí spisu [anonymizováno] [číslo] od původního exekutora, kterému zanikl výkon úřadu. K námitce podjatosti vznesené žalobcem soud usnesením ze dne 4.12.2013 rozhodl, že soudní exekutor není vyloučen z provedení exekuce. Právní moci usnesení nabylo dne 9.12.2013. V průběhu exekuce žalobce napadl všechny příkazy soudních exekutorů ohledně všech způsobů provedení exekuce. Usnesením Okresního soudu v Chebu č.j. [číslo jednací] ze dne 9.10.2017 bylo vyhověno návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce ohledně způsobů exekuce prodejem nemovitosti a přikázáním pohledávky z penzijního připojištění žadatele, ostatní návrhy žadatele na zastavení exekuce byly zamítnuty. Prvním dvěma návrhům bylo vyhověno z toho důvodu, že k úhradě závazku žadatele již postačovaly zbylé způsoby exekuce.

10. S ohledem na nedostatečná tvrzení žalobce soud již považoval na nadbytečné provádět další dokazování, přičemž má za to, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Právní úprava:

11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

14. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení dané věci:

17. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal (i) zaplacení částky 172 431 Kč coby odškodnění za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu, sp.zn. [spisová značka] ve vymezeném období od 9. 3. 2011 do dne 14. 12. 2017, tedy po dobu 81 měsíců; (ii) odškodnění za diskriminaci šikanou zneužívající neprávního vzdělání žalobce v řízení o prodeji nemovitých majetků žalobce ve výši 60 000 Kč; (iii) a peněžité plnění ve výši 200 000 Kč coby náhrady újmy za zásah do osobnostních práv žalobce v důsledku zhoršení vztahů s [jméno] [příjmení] a zhoršením zdravotního stavu žalobce. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

19. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. (i) K odškodnění ve výši 172 431 Kč za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu, sp.zn. [spisová značka] v období od [datum rozhodnutí] do dne 14. 12. 2017 21. Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou spojoval s jím vybraným úsekem posuzovaného exekučního řízení od 9. 3. 2011 do dne 14. 12. 2017. Žalobce tedy nenamítal nepřiměřenou délku celého exekučního řízení jako takového (tvrzená újma žalobce za nepřiměřeně dlouhé celé exekuční řízení byla projednána v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

22. V daném ohledu soud konstatuje, že není vyloučeno uplatnit vedle sebe jak nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, tak současně i nárok na zadostiučinění dílčího průtahu, byť v nich došlo v rámci téhož řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2018/2014, a ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012, uveřejněný pod číslem 102/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zatímco při závěru o nepřiměřené délce řízení se vznik nemajetkové újmy presumuje, v případě odpovědnosti za dílčí průtah v řízení je na žalobci, aby existenci újmy tvrdil a prokázal; v posledně uvedeném případě se nepostupuje podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V obou skutkově odlišných situacích musí žalobce důsledně odlišit následky, které měly na jeho straně vzniknout celkovou nepřiměřenou délkou řízení, od těch, jež měly vzniknout v důsledku konkrétních průtahů, a je třeba dbát toho, aby nedošlo k jejich duplicitnímu odškodnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3507/2018).

23. Soud ve světle shora uvedeného vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně konkrétních průtahů ve vymezeném období a dále ke specifikaci konkrétní újmy, která měla žalobci konkrétními průtahy vzniknout. Žalobce však ani na výzvu soudu nedoplnil konkrétní průtahy v namítaném řízení, když nadále setrval na tom, že průtah představuje vybraný úsek posuzovaného exekučního řízení od 9. 3. 2011 do dne 14. 12. 2017. Již ze samotných tvrzení je přitom zřejmé, že žalobce se nedomáhal odškodnění za určitý konkrétní průtah, ale za vymezené období, resp. část řízení. Žalobce tedy nesplnil výzvu k doplnění tvrzení.

24. Soud odkazuje na shora citovanou judikaturu a doplňuje, že nelze v odškodňovacím řízení posuzovat vybrané části (období) řízení o jednotlivých návrzích účastníků a odškodňovat každé dílčí období jednoho exekučního řízení samostatně, nejsou-li vymezeny konkrétní průtahy, resp. konkrétní období nečinnosti. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je totiž třeba vždy toto řízení posuzovat jako celek, a to s ohledem na to, že řízení může být nepřiměřeně dlouhé, i když v něm k žádným průtahům nedošlo, stejně tak může být jeho délka shledána přiměřenou, i když v něm k ojedinělým průtahům došlo. Žalobcův požadavek na poskytnutí odškodnění v částce 172 431 Kč s příslušenstvím pouze za dílčí období řízení o jednom návrhu, nemá zákonnou oporu ani nespadá do aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Proto za situace, kdy žalobce nespecifikoval (ani na výzvu soudu) konkrétní průtahy, ale vymezil určitý 81 měsíční úsek v exekučním řízení, nemůže být jeho žaloba úspěšná.

25. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobcem vymezený úsek zjevně není průtahem ve vlastním slova smyslu, když v uvedeném období byla činěna celá řada úkonů a rozhodnutí.

26. Navíc žalobce ani na výzvu soudu nedoplnil konkrétní tvrzení ani důkazní návrhy ve vztahu k nemajetkové újmě, když pouze tvrdil, že byl ve stavu nejistoty. Taková tvrzení (nadto ničím neprokázaná) jsou však zcela nedostatečná. I z toho důvodu by tak žaloba musela být zamítnuta.

27. S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení (ve vztahu k vymezení konkrétních průtahů v namítaném řízení ani ve vztahu k tvrzené újmě, která měla konkrétními průtahy vzniknout) ani břemeno důkazní. Soud tedy z uvedeného důvodu žalobu v daném rozsahu zamítl. (ii) K odškodnění ve výši 60 000 Kč za diskriminaci šikanou zneužívající neprávního vzdělání žalobce 28. Soud se dále zabýval tvrzenou diskriminací a šikanou žalobce z toho důvodu, že nemá právní vzdělání.

29. S ohledem na neúplná tvrzení a absenci důkazních návrhů soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku na odškodnění za diskriminaci a šikanu, kdy byl žalobce vyzván k doplnění toho, v čem konkrétně má spočívat porušení povinností, k jaké konkrétní šikaně, diskriminaci či způsobení nerovného postavení žalobce došlo, a jaká konkrétní újma tím byla žalobci způsobena. Dále měl žalobce uvést, jak se tato tvrzená újma liší od újmy, kterou žaloval a o níž již bylo rozhodnuto v řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce však ani na výzvu soudu nedoplnil svá tvrzení ani důkazní návrhy ohledně konkrétních pochybení přičitatelných žalované ani ohledně újmy, která mu měla být způsobena. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Soudu proto nezbylo než žalobu v daném rozsahu bez dalšího zamítnout.

30. Pouze pro úplnost soud uvádí, že zdejší soud nemůže posuzovat zákonnost rozhodnutí či postupů, ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Řízení o náhradě škody totiž není řízením revizním, a tudíž nemůže docházet k přezkoumávání obsahové správnosti či zákonnosti rozhodnutí vydaných v namítaném řízení. Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). (iii) K odškodnění ve výši 200 000 Kč coby náhrady újmy za zásah do osobnostních práv žalobce v důsledku zhoršení vztahů s [jméno] [příjmení] a zhoršením zdravotního stavu žalobce 31. Žalobce dále požadoval (nepříliš srozumitelně) odškodnění za újmu a za zásah do jeho osobnostních práv tím, že došlo ke zhoršení jeho vztahu s [jméno] [příjmení] a rovněž ke zhoršení jeho zdravotního stavu tím, že v rámci exekuce chtěly příslušné státní orgány připravit p. [příjmení] o značný majetek, což bylo z její strany žalobci vyčítáno.

32. Žalovaná vznesla k danému nároku námitku věci pravomocně rozsouzené, když o totožném nároku mělo být rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 6/2020.

33. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

34. Dle § 159a odst. 4 o.s.ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

35. Vymezením totožnosti řízení se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1692/2009, totožnost řízení, která je rozhodná pro posouzení překážky věci rozhodnuté, případně překážky litispendence, je dána totožností jejich předmětu a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000). Jinak řečeno, totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit. O stejnou věc jde zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Proto, aby nastala překážka litispendence, musí tedy tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývat ze stejných skutkových tvrzení – ze stejného skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 795/2019, či ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 506/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2289/2017).

36. Soud přezkoumal předmět řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 6/2020 a uzavřel, že ve zmíněném řízení žalobce žaloval částku 825 000 Kč coby odškodnění za letité, zbytečné, vleklé duševní útrapy, způsobené nesprávným úředním postupem a zásahem do osobnostních práv, spojené s jeho fatální bídou žít podle svého, kdy musel strádat. O tomto takto vymezeném nároku rovněž rozhodoval zdejší i odvolací soud. Dle soudu se tedy nejedná o totožný nárok, jako v nadepsaném řízení a tudíž ani o překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud se tedy dále zabýval samotným žalobním nárokem.

37. S ohledem na neúplná tvrzení a absenci důkazních návrhů soud vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku na odškodnění za tvrzenou újmu. Žalobce však ani na výzvu soudu dostatečně nedoplnil konkrétní tvrzení ani důkazní návrhy ohledně konkrétní újmy, která měla být žalobci jednotlivými konkrétními pochybeními způsobena. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Soudu proto nezbylo než žalobu v daném rozsahu bez dalšího zamítnout.

38. V daném ohledu soud dále uvádí, že i kdyby žalobce řádně a dostatečně doplnil tvrzení a důkazní návrhy k prokázání existence újmy spočívající ve zhoršení vztahů s p. [příjmení] a zhoršením svého zdravotního stavu, a rovněž pokud by byla prokázána tvrzení ohledně pochybení státu (což však splněno není), tak by soud v daném rozsahu nemohl žalobě vyhovět, a to pro absenci příčinné souvislosti s případnými pochybeními přičitatelnými žalované (pokud by vůbec byla prokázána). Důvodem je skutečnost, že nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by předmětná exekuce na majetek žalobce byla vedena nezákonně. Exekuce byla vedena z toho důvodu, že žalobce nesplnil své povinnosti plnit dluh. Žalobce se tedy nemůže domáhat odškodnění za negativní dopady do své zdravotní sféry či do sféry vztahů s dotčenými subjekty (tj. v daném případě s p. [příjmení]), neboť skutečnou příčinou takových případných negativních dopadů jsou nikoli jednotlivé kroky orgánů veřejné moci v rámci exekuce, ale vedení exekuce z důvodu existence dluhu žalobce, pro nějž byla exekuce vůbec zahájena.

39. S ohledem na shora uvedené tedy byla žaloba i ve vztahu k poslednímu žalobnímu nároku zamítnuta. K nákladům řízení:

40. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

41. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

42. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 000 Kč odpovídající paušální náhradě za 10 úkonů (2x písemné vyjádření ve věci, 4x jednání u soudu a 4x příprava). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

43. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Poučení