12 C 236/2019-76

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Evy Bastlové a přísedících Ing. Jany Vališové a Ing. Václava Roda ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení trvání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně, že pracovní poměr ze dne [datum] doplněný dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], [datum], [datum] trvá u žalované i po [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec a číslo] - [část obce] na nákladech řízení částku 12 584 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že ke dni [datum] vznikl mezi ní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu na pozici herečka s účinností od [datum] na dobu určitou do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byla pracovní náplň. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy, na základě které byl pracovní poměr žalobkyně u žalované prodloužen o dva roky do [datum]. Další prodloužení pracovního poměru se realizovalo dle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], a to na další dva roky do [datum]. K dalšímu prodloužení pracovního poměru pak došlo na základě dohody ze dne [datum], kdy pracovní poměr žalobkyně byl prodloužen s účinností od [datum] na dobu 5 let do [datum]. Žalobkyně upozornila, že pracovní poměr byl sjednán na celkovou dobu přesahující 9 let (konkrétně 9 let, 11 měsíců a 14 dní). Pracovní poměr tak trval déle, než byla zákonem stanovená maximální délka trvání pracovního poměru na dobu určitou, a sice nejdéle 3 roky s možností dvakrát jej prodloužit, tj. celkem 9 let. Žalobkyně proto považovala pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. Dne [datum] však žalovaná předložila žalobkyni návrh dohody o ukončení pracovního poměru ke dni [datum]. S dohodou žalobkyně nesouhlasila, proto dne [datum] předala žalované písemné oznámení o trvání pracovního poměru. Žalovaná však reagovala přípisem ze dne [datum], v němž informovala žalobkyni, že pracovní smlouva byla platně prodloužena opět na dobu určitou na základě dohody mezi zaměstnavatelem a [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] uzavřené dne [datum] (dále též„ dohoda“). Žalobkyně však tuto dohodu považuje za neplatnou, resp. za uzavřenou v rozporu se zákonem z následujících důvodů. Předně žalobkyně uvedla, že dohoda upravuje možnost řetězení pracovního poměru na dobu určitou, aniž by specifikovala zvláštní povahu práce žalobkyně jako jednu ze zákonným podmínek. Dle žalobkyně herectví není zvláštním zaměstnáním, vykonává jej pravidelně dle stanoveného rozvrhu vždy v celé sezóně od září do června následujícího roku a je členkou stálého hereckého souboru. Žalobkyně dále uvedla, že s obsahem dohody nebyla seznámena, ačkoliv dle pracovní smlouvy je zaměstnavatel (tedy žalovaná) povinen zaměstnance seznámit se všemi přijatými dokumenty v době podpisu poslední dohody o změně pracovní smlouvy, v tomto případě dohody ze dne [datum]. Další důvod neplatnosti žalobkyně spatřuje v tom, že dohoda s odborovou organizací byla uzavřena účelně na dobu určitou do [datum], aby byla usnadněna manipulace s nepohodlnými zaměstnanci, přičemž tato dohoda nebyla prodlužována, ani nebyla uzavřena dohoda nová. Dohoda tak dle žalobkyně byla uzavřena k tíži zaměstnanců. Dle žalobkyně navíc dohoda byla utvořena na míru tehdejšího ředitele žalované [jméno] [příjmení], na něhož byly ze strany zaměstnanců několikeré stížnosti. Právník [anonymizována dvě slova] [titul]. [jméno] [příjmení] navíc nedoporučoval uzavření dohody ve znění, v němž byla přijata, neboť ji považoval za nevyváženou na straně zaměstnanců.

2. Usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pracovní poměr ze dne [datum] doplněný dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], [datum] a [datum] trvá u žalované i po [datum].

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, neboť z její strany nedošlo k porušení zákonného ustanovení. V případě dohody o změně pracovního poměru ze dne [datum] došlo fakticky ke třetímu prodloužení pracovní smlouvy žalobkyně, které ustanovení § 39 odst. 2 zákoníku práce neumožňuje. Nicméně pracovní poměr byl prodloužen na základě dohody platně uzavřené s odborovou organizací v souladu s § 39 odst. 4 zákoníku práce, která umožňovala další prodloužení pracovního poměru na dobu určitou nejdéle na 5 let, a to i opakovaně. Žalovaná uvedla, že v čl. 1 odst. 2 dohody je pak přesně specifikována náplň pracovněprávního vztahu, jíž je umělecká činnost, která představuje zvláštní povahu práce. [jméno] žalovaná považuje divadelnickou činnost za zvláštní druh zaměstnání, neboť je nutné pružně reagovat zejména na potřeby trhu, dramaturgické plány divadla i potřeby režisérů. Žalovaná dále uvedla, že s předmětnou dohodou uzavřenou s [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byli seznámeni všichni vedoucí zaměstnanci i umělečtí zaměstnanci. Možnost prodloužení pracovní smlouvy na dobu 5 let namísto jednoho roku pak žalovaná považuje za krok, který poskytuje zaměstnancům větší jistotu.

4. S ohledem na vyjádření účastníků k věci lze shrnout, že není sporu o tom, že mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva dne [datum] a její účinnost byla prodloužena celkem třikrát. Mezi účastníky je však sporné, zda třetí prodloužení pracovní smlouvy založilo pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou. Sporné je tedy především to, zda byla platně uzavřena dohoda mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a odborovou organizací, která byla způsobilá opakovaně prodlužovat pracovní poměr žalobkyně na dobu určitou.

5. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] podepsané žalobkyní jako zaměstnancem a ředitelem žalované [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatelem soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně vznikl s účinností ke dni [datum] a žalobkyně byla zařazena na pozici herečka. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Současně bylo určeno, že pracovní doba v [anonymizována dvě slova] činí 40 hodin týdně s tím, že je rozvržena dle profesí na pětidenní a šestidenní pracovní týden a zařazení určuje správa divadla a nadřízený pracovník podle vnitropodnikových směrnic. Nedílnou součástí smlouvy je pracovní náplň podepsaná účastníky rovněž dne [datum], dle níž byla žalobkyně zařazena do 10. platové třídy a byla povinna vykonávat práci s přesně vymezenými postupy, a sice interpretovat role dramatických děl, spolupracovat s režiséry, mít zodpovědný přístup ke studiu rolí, dodržovat rozpis zkoušek, a dále provozní řád [anonymizována dvě slova] a samozřejmě plnit další úkoly stanovené nadřízeným pracovníkem.

6. Z dohody o změně pracovní smlouvy podepsané účastníky dne [datum] soud zjistil, že pracovní poměr založený smlouvou ze dne [datum] se prodlužuje do [datum] s účinností od [datum]. K další změně pracovní smlouvy došlo na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] podepsané oběma účastníky. Pracovní poměr tak byl prodloužen do [datum] s účinností od [datum]. K dalšímu prodloužení pracovního poměru žalobkyně došlo na základě dohody o změně pracovní smlouvy podepsané účastníky dne [datum], z níž vyplývá, že pracovní poměr byl prodloužen do [datum] s účinností od [datum].

7. Z dohody o ukončení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že jej podepsala pouze žalovaná prostřednictvím ředitele [titul]. [jméno] [příjmení]. Předmětem dohody bylo ukončení pracovního poměru žalobkyně s účinností ke dni [datum].

8. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že třetím prodloužením pracovního poměru byl porušen zákoník práce, neboť s ní byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou 5 let. Současně žalobkyně uvedla, že je jí známo, že vznikla dohoda o uzavírání pracovních smluv na dobu určitou, ta je však dle žalobkyně příliš obecně formulována na to, aby mohla upravit délku pracovního poměru odchylně od ustanovení § 39 zákoníku práce. Jelikož pracovní poměr měl být ukončen k datu [datum], žalobkyně požaduje, aby byla u žalované zaměstnána i nadále, a sice na dobu neurčitou.

9. Z dopisu ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že v době třetího prodlužování pracovního poměru žalobkyně existovala písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací uzavřená dne [datum], která umožňovala prodloužit pracovní poměr maximálně o 5 let a to i opakovaně s tím, že uplynutím této doby pracovní poměr končí.

10. Z dohody o uzavírání pracovních smluv na dobu určitou ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] jako odborovými organizacemi s účinností do [datum] (jak vyplývá z čl. 2 bodu 2). V čl. 1 bod 1 dohody bylo všemi stranami shodně konstatováno, že divadelní činnost v rámci [anonymizována dvě slova] [obec] je umělecká činnost, která splňuje důvody zvláštní povahy práce ve smyslu § 39 odst. 4 zákoníku práce. Zvláštní povaha práce byla smluvními stranami shodně vymezena v čl. 1 odst. 2 dohody. Tato povaha pak spočívá v tom, že zaměstnávání zaměstnanců uměleckých profesí (členů uměleckého souboru) musí pružně reagovat zejména na dramaturgické plány divadla a potřeby uměleckého šéfa a režisérů s přihlédnutím k jednotlivých divadelních sezónám a na aktuální umělecké kvality a schopnosti zaměstnanců stanovených uměleckých profesí z hlediska potřeb zaměstnavatele. V čl. 1 bod 3 (s přihlédnutím k čl. 2 bod 2) dohody pak bylo sjednáno, že s účinností ode dne podpisu je žalovaná oprávněna sjednávat a opakovat pracovní poměr na dobu určitou na 1 rok až 5 let (zpravidla na dobu odpovídající divadelním sezónám) a opakovaně ji prodloužit, vždy maximálně na 5 let. Jinak pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím stanovené doby. Dle čl. 1 bod 4 dohody bude uzavírána pracovní smlouva na dobu neurčitou, pokud nebude přikročeno k postupu dle bodu 3.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je mluvčím [anonymizována dvě slova] při [anonymizována dvě slova], tedy fakticky odborové organizace. V roce 2014 byl za [anonymizována dvě slova] přítomen společně s právníkem herecké asociace [titul]. [příjmení] uzavírání dohody o řetězení pracovních smluv na dobu určitou s [anonymizována dvě slova] zastoupeným ředitelem [jméno] [příjmení] a právníkem divadla a s [anonymizována dvě slova] divadelníků, za níž jednal [jméno] [příjmení]. Tato dohoda byla uzavřena za tím účelem, aby byly vytvořeny podmínky pro vyjednávání možnosti uzavírat pracovní smlouvy na dobu neurčitou se všemi členy hereckého souboru. Dosud totiž byly se zaměstnanci uzavírány pouze smlouvy na dobu určitou. Ačkoliv právník [titul]. [příjmení] nedoporučoval uzavření dohody, neboť dle něj nezaručovala stejné postavení všech zaměstnanců, svědek dohodu za odbory podepsal, neboť tím byl vytvořen prostor pro vyjednání kolektivní smlouvy a alespoň s částí zaměstnanců mohla být uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou. Další podobná dohoda již nebyla uzavřena, neboť ředitel [příjmení] rezignoval počátkem roku 2015. S účinností od [datum] do vedení nastoupil současný ředitel pan [příjmení], s nímž byla uzavřena avizovaná kolektivní smlouva o narovnání vztahů mezi všemi herci. Podstatou smlouvy bylo, že všichni herci budou v divadle pracovat za stejných podmínek s tím, že pracovní poměr bude možné uzavírat na dobu určitou jen 3x a po čtvrté v případě zájmu herce setrvat v zaměstnaneckém poměru již na dobu neurčitou. Stejná pravidla měla platit i pro nově přijaté herce. Takto nastavená pravidla fungují i nadále. Svědek dále uvedl, že kromě žalobkyně nebyl pracovní poměr prodloužen také s jedním či dvěma dalšími herci. Svědek doplil, že dohoda z roku 2014 nebyla nikde vyvěšována.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracovala v období od 2004 do 2018 jako mzdová účetní, v současnosti je zaměstnána na pozici ekonomka a personalistka. V roce 2014 dávala pracovníkům, konkrétně i žalobkyni, k podpisu novou pracovní smlouvu na dobu určitou s tím, že všechny herce upozorňovala na to, že je uzavřena dohoda mezi divadlem a odbory, která umožňuje uzavírání pracovních smluv na dobu určitou a jejich prodlužování vícekrát než 3x. Svědkyně nedávala hercům samostatně podepsat, že byly se zmíněnou dohodou s odbory seznámeni, vyrozumívala je vždy jen ústně.

13. Z výše provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru, že dne [datum] vznikl žalobkyni zaměstnanecký poměr vůči žalované, který byl uzavřen s účinností od [datum] na dobu určitou necelého 1 roku. Pracovní poměr pak byl prodloužen fakticky třikrát, a sice s účinností od [datum] na 2 roky, dále s účinností od [datum] rovněž na 2 roky a potřetí s účinností od [datum] na dobu 5 let. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak ve skutečnosti trval bez přerušení více než 9 let. V době, kdy byla již potřetí uzavírána dohoda o změně pracovní smlouvy (tj. dne [datum]), existovala dohoda uzavřená mezi žalovanou a odborovými organizacemi, resp. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Tuto skutečnost má soud za prokázanou především ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který byl při sjednávání dohody přítomen. Tato dohoda umožňovala s účinností od jejího podpisu, tj. [datum] uzavírat s herci jako členy uměleckého sboru pracovní smlouvu na dobu určitou 1 – 5 let, a to i opakovaně, vždy maximálně na 5 let. Ze znění dohody i výpovědi svědka [příjmení] má pak soud za prokázané, že s některými herci byla uzavírána smlouva na dobu neurčitou, a ve vztahu k některým bylo využito oprávnění prodloužit pracovní poměr na 5 let, jako je v případě žalobkyně. Ze znění dohody pak bylo zjištěno, že je specifikováno, v čem umělecká divadelní činnost při [anonymizována dvě slova] v [obec] představuje zvláštní povahu práce. Zvláštní povaha zaměstnání žalobkyně pak vyplývá i ze samotného znění pracovní smlouvy, kde je uvedeno zvláštní rozvržení pracovní doby, resp. z pracovní náplně, kde je jasně uvedeno, kterou specifickou práci bude žalobkyně pro žalovanou vykonávat. Ačkoliv ze svědeckých výpovědí soud zjistil, že dohoda uzavřená s odbory nebyla fyzicky hercům žalované předána, ani nebylo samotnými zaměstnanci písemně potvrzeno, že by se s ní seznámili, je to právě výpověď svědkyně [příjmení], která prokázala, že všichni herci byli upozorněni na existenci této dohody. Pravdivost tvrzení svědkyně lze podložit i dopisem žalobkyně ze dne [datum], v němž se zmiňuje, že má povědomí o tom, že byla uzavřena nějaká dohoda o uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Naopak důkaz pracovní smlouvou a jejími dodatky vyvrátil, že by v ní byla zakotvena povinnost žalované informovat zaměstnance o uzavřených dokumentech. Vzhledem k tomu, že podmínky uzavírání pracovních smluv na dobu určitou, resp. opakované prodlužování pracovního poměru na dobu určitou byly v rámci dohody s odbory stanoveny plošně pro veškeré umělecké zaměstnance žalované, nebyl vůči žalobkyni, se kterou žalovaná zamýšlela ukončit pracovní poměr ke dni uplynutí sjednané doby [datum], uplatněn odlišný přístup. I přes to, že tato dohoda představovala jakési přechodné období, než žalovaná uzavřela s odbory stabilní kolektivní smlouvu, byla uzavírána právě z důvodu vytvoření lepších pracovních podmínek uměleckých zaměstnanců žalované. Z výpovědi svědka [příjmení] má soud za prokázané, že do doby uzavření předmětné dohody byly pracovní podmínky nikoli nepříznivé, ale nevytvářely přílišnou stabilitu ohledně trvání pracovního poměru herců. Uzavření dohody tak znamenalo posílení jistoty herců, ať již uzavřením pracovní smlouvy na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než tomu bylo dosud.

14. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále též „zákoník práce“), doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

15. Podle § 39 odst. 4 zákoníku práce jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví a) bližší vymezení těchto důvodů, b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá. Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že prodloužení pracovního poměru žalobkyně na dobu určitou 5 let se řídilo dohodou uzavřenou mezi žalovanou a odborovými organizacemi. Pro určení délky trvání pracovního poměru žalobkyně je však nutné posoudit, zda zmíněná dohoda byla uzavřena platně. Zákoník práce platný ke dni uzavření této dohody stanovil podmínky, za nichž se lze odchýlit od úpravy doby trvání pracovního poměru na dobu určitou v režimu 3x tři roky. Těmito podmínkami jsou ve vztahu k předmětné věci důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, jiný postup musí být přiměřený těmto důvodům a zaměstnavatel musí mít uzavřenou písemnou dohodu s odborovou organizací. Předně soud uvádí, že podmínka uzavření písemné dohody mezi žalovanou a odborovými organizacemi byla splněna. Ačkoliv zákoník práce nestanoví povinnost písemnou dohodu opatřit podpisy všech jednajících, za subsidiární aplikace zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla v souladu s § 561 odst. 1 i tato náležitost splněna. Současně dohoda obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 39 odst. 4 zákoníku práce. V dohodě byly vymezeny důvody, pro které lze uměleckou činnost považovat za práci se zvláštní povahou. Byla rovněž stanovena pravidla, na jakou dobu bude pracovní poměr uzavírán a za jakých podmínek. Uvedená odchylná pravidla se navíc dle dohody vztahují bez výjimky na všechny umělecké zaměstnance žalované. Současně dohoda obsahuje údaj o tom, na jakou dobu je uzavírána.

17. Ke zvláštní povaze práce se v obecné rovině vyjadřuje Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1611/2012, dle něhož„ podstatou ujednání mezi zaměstnavatelem a příslušným odborovým orgánem podle § 30 odst. 3 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., je úprava vztahů mezi zaměstnavatelem a blíže neurčeným počtem zaměstnanců, a v tomto smyslu má tedy dohoda normativní povahu. Bližší úpravu„ důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat“, které jsou vymezeny v písemné dohodě, je tak třeba považovat v širším smyslu za pramen práva, při jehož výkladu se postupuje jako při výkladu právního předpisu. Takto dohodnuté důvody se stávají součástí skutkové podstaty právní úpravy podmínek, za nichž lze pracovní poměr sjednávat opakovaně, anebo na dobu delší dvou let.“ Nejvyšší soud stejný závěr aplikoval i na pracovněprávní vztahy řídící se s účinností od [datum] zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, neboť z obsahového hlediska nedoznala právní úprava pracovního poměru na dobu určitou žádné změny. Jelikož zákonná úprava nestanoví, jakou činnost lze dle její povahy považovat za zvláštní, je především na dohodě mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, aby tyto důvody stanovili, a to zejména s přihlédnutím k charakteru činnosti zaměstnavatele či její četnosti. Pokud nebude uvedená dohoda v rozporu se zákonem, stávají se dohodnuté důvody součástí skutkové podstaty právní úpravy podmínek, za nichž lze pracovní poměr sjednávat opakovaně nebo na dobu delší 3 let (ve smyslu zákoníku práce účinného ke dni [datum]).

18. K problematice zvláštní povahy práce se vyjadřuje i odborná literatura, dle níž lze za takovou práci považovat i uměleckou činnost, když s ohledem na specifické podmínky jejího výkonu nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby v rámci zajištění stálého výkonu své činnosti uzavíral se zaměstnanci pracovní poměr na dobu neurčitou (VYSOKAJOVÁ, Margerita. § 39 Pracovní poměr na dobu určitou. In: VYSOKAJOVÁ, Margerita a kol. Zákoník práce: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2021 -6-9). Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-). Pracovní poměr na dobu určitou v takových případech zajišťuje flexibilitu a lepší přizpůsobení se tomu, co je pro výkon činnosti zaměstnavatele potřebné. V předmětné věci jsou důvody vymezené v dohodě charakteristické právě pro uměleckou divadelní činnost a pracovní doba a náplň práce jsou dle názoru soudu ty znaky, které ji odlišují od dalších druhů zaměstnání. Z uvedených důvodů lze tedy očekávat, že žalovaná bude pro správné fungování své činnosti a zajištění chodu divadelních představení potřebovat zvláštní úpravu pracovního poměrů svých zaměstnanců. Žalovaná je závislá na ekonomické úspěšnosti jednotlivých představení, která je odvislá od návštěvnosti. Pro vysokou návštěvnost a oblíbenost představení je nutné zajistit, aby herci své role dostatečně ovládali, nebyli přitom přetíženi neustálým opakováním stejných představení a aby se jednotlivá představení střídala. S ohledem na uvedené soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že umělecká činnost je standardní druh zaměstnání a není důvod, proč by úprava délky pracovního poměru měla být odlišná. Soud doplňuje, že vzhledem k tomu, že dohodu mezi žalovanou a odborovými organizacemi lze považovat za platně uzavřenou, není v souladu s judikaturou důvod zpochybňovat postup žalované, neboť důvody, pro které má umělecká činnost zvláštní povahu, získaly normativní povahu.

19. Pokud žalobkyně tvrdila, že s předmětnou dohodou nebyla seznámena, provedeným dokazování bylo toto tvrzení vyvráceno. Navíc z dikce zákona ani komentářové literatury (nakonec ani ze znění pracovní smlouvy) nevyplývá povinnost zaměstnavatele oznamovat uzavření takové dohody, jako je to zákonem uloženo například v případě přijetí vnitřního předpisu zaměstnavatele (§ 305 odst. 4 zákoníku práce) či v případě uzavření kolektivní smlouvy s odborovou organizací (§ 29 zákoníku práce). Lze pouze doporučit, že v případě uzavření další dohody s obdobným obsahem by bylo žádoucí, aby zaměstnavatel dohodu dal svým zaměstnancům k dispozici v písemné podobě či zajistil, aby se s ní zaměstnanci skutečně seznámili.

20. Soud nepřisvědčuje ani dalšímu tvrzení žalobkyně, že dohoda byla uzavřena účelově v neprospěch zaměstnanců. Jak bylo již výše uvedeno, dohoda byla uzavřena s působností na všechny umělecké zaměstnance působící u žalované. Pracovní poměr na dobu určitou byl kromě žalobkyně prodloužen i dalším zaměstnancům. V řízení bylo dále prokázáno, že odborové organizace i po uzavření předmětné dohody usilovaly o další zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců, k čemuž došlo následným uzavřením kolektivní smlouvy. Soud tedy neshledal, že by se žalovaná dopustila porušení zákoníku práce, zejména pak jeho ustanovení § 16, který ukládá povinnost zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Z provedeného dokazování pak má soud za prokázané, že nedošlo k obcházení zákona.

21. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že dohoda mezi žalovanou a odborovými organizacemi byla uzavřena platně. Dle soudu byly rovněž splněny podmínky stanovené zákoníkem práce pro prodlužování pracovního poměru na dobu určitou. Dle ustanovení § 39 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2010 je možné trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží. První prodloužení pracovního poměru s účinností od [datum] tedy bylo učiněno v souladu se zákonem. Platné prodloužení pracovního poměru na dobu určitou bylo provedeno i s účinností od [datum] (v souladu se zákonem účinným do 31. 12. 2012). Soud podotýká, že zákoník práce v tomto znění již umožňoval prodloužení pracovního poměru na dobu určitou 3 roky, s možností dvakrát jej opakovat. Pracovní poměr na dobu určitou od [datum] byl již prodloužen na základě platné dohody uzavřené mezi žalovanou a odborovými organizacemi. Pracovní poměr žalobkyně byl tedy platně sjednán na dobu určitou do [datum]. V souladu se zněním dohody pak pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby (s přihlédnutím k § 48 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2019). Oznámením žalobkyně, jímž v souladu s § 39 odst. 5 zákoníku práce trvala na pokračování pracovního poměru na dobu neurčitou, tedy není relevantní, neboť v postupu žalované nebylo shledáno porušení zákona. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaná dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při soudem nařízeném mediačním řízení, vyjádření žalované ohledně doplnění skutkových tvrzení a dvakrát účast při jednání soudu) ve výši 6x 2 500 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota činí v souladu s § 9 odst. 3 písm. a) AT částku 35 000 Kč. Dále žalované náleží šestkrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 AT za 6 hodin strávených na cestě k jednání po 200 Kč v celkové výši 1 200 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 504 km (když jedna cesta tam i zpět činila 252 km), k čemuž byl užit osobní automobil Škoda Superb [registrační značka]. Při průměrné spotřebě automobilu 4,2 l [číslo] km, ceně benzinu dle vyhlášky [číslo] za rok 2020 ve výši 32,0 Kč/litr, sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,20 Kč/km, a dále ceně benzinu dle vyhlášky [číslo] 2020 za rok 2021 ve výši 27,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km pak žalované náleží cestovné v celkové výši 2 800 Kč. Z uvedených částek pak žalované náleží v souladu s § 137 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 4 368 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalované činí 25 168 Kč. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně je v současné době na mateřské dovolené, kdy její příjem je zásadně omezen, soud v souladu s § 150 o. s. ř. rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit žalované pouze polovinu nákladů řízení. Soud tedy uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila 12 584 Kč, a to dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

Poučení