12 C 278/2021-102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 211 233 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím od 25. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 29 417,52 Kč ve výši 11,75 % ročně jdoucí od 25. 4. 2022 do 14. 6. 2022, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 171 815,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky jdoucím od 25. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 650,58 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 211 233 Kč z titulu tvrzeného nezákonného trestního stíhání zahájeného usnesením [anonymizována dvě slova], [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 12. 2020, [číslo jednací], a to pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 TZ. Státní zástupce po přípravném řízení změnil právní kvalifikaci na pokus přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Řízení bylo dále vedeno u [název soudu] pod sp. zn. 2 T 29/2021 (dále jen„ předmětné řízení“). Dne 5. 5. 2021 [název soudu] zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ t. ř.“). Státní zástupce se proti rozsudku odvolal. Intervenující státní zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] však vzal podané odvolání zpět. Zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne 21. 6. 2021.

2. Tvrzenou škodu žalobkyně spatřovala jednak ve vynaložených nákladech žalobkyně na trestní stíhání v částce 31 233 Kč, jednak v nemajetkové újmě, která žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním vznikla, za níž požaduje zadostiučinění ve výši 180 000 Kč. Zásahy do osobnostní sféry žalobkyně spatřovala v zásazích do zaměstnání, neboť v souvislosti s trestním stíháním jí byla odebrána prověrka na stupeň„ důvěrné“, následně měla prověrku jen na stupeň„ vyhrazené“, s níž nemůže zastávat vyšší funkci ve vyšších hodnostech. Dále odkázala na § 19 odst. 1 písm. f) zákona č. 221/1999 Sb., dle nějž musí být voják propuštěn ze služebního poměru, pokud byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody bez výsluhového příspěvku, a na písm. g), dle nějž byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil. Žalobkyně se obávala o ztrátu zaměstnání, byla tak silně existenčně ohrožena, neboť za 9 let měla odejít do důchodu. Při ztrátě zaměstnání byla ztížená možnost jejího dalšího pracovního uplatnění. Dále ve vztahu k zdravotnímu stavu žalobkyně uvedla, že trpěla v průběhu trestního stíhání velkým stresem, silnými bolestmi hlavy a páteře, měla problémy se spánkem a častými nenadálými změnami nálad, trpěla trvalým pocitem vyčerpanosti, nechutenstvím, celkovou apatií a silnými pocity beznaděje. Také se obávala o budoucnost své dcery, jejíž zdravotní stav byl trestním stíháním také ohrožen. Žalobkyně vyhledala odbornou pomoc, a to psychiatrickou ambulanci ÚVN, kterou navštívila dne 1. 6. 2021, přičemž jí byl předepsán lék Miraklide. Žalobkyně se dále účastnila psychoterapeutických konzultací. Ve vztahu k rodinné situaci žalobkyně odkázala na okolnost, že její dcera byla na počátku trestního stíhání těhotná, přičemž v důsledku trestního stíhání a sdílení obav o žalobkyni nastaly v těhotenství zdravotní potíže, pro které bylo její těhotenství vedeno jako vysoce rizikové. Žalobkyně nároky uplatnila u žalované dne 24. 10. 2021 3. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nespornou skutečnost, že dne 24. 10. 2021 u ní žalobkyně žalované nároky uplatnila. Žalovaná vyhověla žalobkyni v částce 29 417,52 Kč, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 10. 6. 2022. Uvedená částka se týká škody spočívající v žalobkyní vynaložených nákladech na trestní stíhání. Žalovaná neuznala účtovaný úkon právní služby ze dne 10. 2. 2021 spočívající v poradě, neboť tato porada je již součástí převzetí obhajoby, k němuž došlo dne 7. 2. 2021. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalovaná konstatovala porušení práva a žalobkyni se omluvila, kteroužto satisfakci považovala za přiměřenou. Uvedla, že žalobkyně byla trestně stíhána za majetkovou trestnou činnost, kde se trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody pohybuje od jednoho do pěti let, přičemž uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobkyni hrozit nemohlo s ohledem na její bezúhonnost. Délka trestního stíhání činila šest měsíců. Tvrzení o zásahu do pracovní sféry nebyla nikterak doložena, ani z trestního spisu nijak nevyplývají. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by žalobkyně užívala dlouhodobě antidepresiva, neboť jí byly nasazeny ke konci trestního stíhání v červnu 2021. Pokud jde o zprávu z nemocnice [ulice] ze dne 20. 1. 2021, tj. den po zahájení trestního stíhání žalobkyně, z této zprávy vyplývá, že dcera žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla na kontrole před porodem v 37. týdnu těhotenství, že se cítí dobře a bolesti neguje, není v ní zmíněno, že by došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu v souvislosti se stresovou zátěží.

4. Podáním ze dne 3. 8. 2022 žalobkyně potvrdila, že jí žalovaná dne 14. 6. 2022 uhradila částku 29 417,52 Kč a podáním ze dne 20. 2. 2023 vzala žalobu v rozsahu částky 29 417,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím od 15. 6. 2022 do zaplacení zpět. Při jednání dne 24. 2. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět dále v rozsahu příslušenství za období od 21. 12. 2021 do 25. 4. 2022. V tomto rozsahu soud řízení usnesením ze dne 15. 3. 2023 zastavil.

5. Žalobkyně dále trvala na náhradě škody i v rozsahu nepřiznaných nákladů za poradu, která proběhla dne 10. 2. 2021. Uvedla, že k převzetí obhajoby došlo v neděli dne 7. 2. 2021, a tudíž nebylo možné se s obhájkyní setkat. K poradě tak došlo dne 10. 2. 2021, neboť byla nutná příprava k výslechu svědka [příjmení].

6. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila dne 24. 10. 2021.

7. Ze spisu předmětného řízení a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující: Usnesením policejního orgánu ze dne 23. 12. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 4 TZ. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 19. 1. 2021. Dne 19. 4. 2021 byla u [název soudu] podána na žalobkyni obžaloba pro pokus přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, jíž byl žalobkyni navrhován peněžitý trest, zahrnující 40 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. celkem 40 000 Kč. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 5. 2021, č. j. 2 T 29/2021-160, byla žalobkyně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 TZ. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 6. 2021. Soud dospěl k závěru, že po formální stránce došlo k naplnění skutkové podstaty pokusu přečinu podvodu, podle § 12 odst. 2 TZ však uzavřel, že jednání obžalované nedosahovalo takového stupně společenské škodlivosti, aby se jednalo o trestný čin. Dne 14. 5. 2021 podalo [anonymizováno] státní zastupitelství pro [část Prahy] rozsudku odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne 21. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], vzal soud na vědomí zpětvzetí odvolání podané státním zástupcem [anonymizováno] státního zastupitelství pro [část Prahy]. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 21. 6. 2021.

8. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2021 soud zjistil, že právní zástupkyně za obhajobu žalobkyni účtovala částku celkem 31 233 Kč. Uvedenou skutečnost soud zjistil rovněž z příjmových dokladů ze dne 1. 7. a 2. 8. 2021.

9. Ze specifikace odměny a hotových výloh obhájce soud zjistil, že dne 7. 2. 2021 došlo k převzetí obhajoby a dne 10. 2. 2021 právní zástupkyně jednala s žalobkyní v době od 16.00 do 17.

15. Uvedenou skutečnost soud zjistil rovněž z potvrzení žalobkyně ze dne 10. 2. 2021.

10. Z potvrzení [ulice] [anonymizováno] nemocnice, [anonymizována čtyři slova] [obec], [ulice] lékařsko oddělení, soud zjistil, že klinická psycholožka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] potvrdila, že žalobkyně dochází na pravidelné psychoterapeutické konzultace od 23. 8. 2021. Potvrzení se týkalo 3 konzultací. Ve zprávě ze dne 29. 3. 2023 klinická psycholožka dále uvedla, že psychoterapeutické konzultace proběhly ve dnech 23. 8., 6. 9., 12. 10. a 29. 10. 2021, přičemž obsahem konzultací bylo předmětné trestní stíhání a dopad tohoto stíhání na psychický stav žalobkyně. Žalobkyně popisovala, že během stíhání pociťovala strach ze ztráty zaměstnání a neschopnosti splácet hypotéku, trpěla pocity bezmoci u výslechů. Nebyla schopna se soustředit v práci ani v osobním životě, trpěla nevolnostmi, byla plačtivá, úzkostná, nebyla schopna pomoct dceři s péčí o vnučku. Zhoršení psychického stavu přetrvávalo i po ukončení stíhání. Na setkáních popisovala pocity úzkosti a nevolnosti v situacích asociovaných se soudem, nalomenou sebedůvěru a tendence vyhýbat se konfliktním situacím. Závěrem psychoterapeutické péče se zlepšuje psychický stav pacienty, nicméně se soudem asociované spouštěče (např. telefonát od právničky) mají u žalobkyně tendenci vyvolávat úzkostnou reakci.

11. Z ambulantní zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatrické oddělení [ulice] [anonymizováno 6 slov] [obec], ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně odkazovala na trestní stíhání a jako subjektivní potíže uváděla, že utíká se do spánku jako do úlevy, má pocit permanentního strachu, má problémy soustředit se na cokoliv, pracovní výkon je mizivý, nic jí nebaví, stahuje se do sebe a stále pláče. Žalobkyni byl nasazen escitalopram (Miraklide) a byla jí doporučena lázeňská péče.

12. Z ambulantních zpráv ze dne 20. 1. 2021 a 27. 1. 2021 soud zjistil, že dcera žalobkyně byla těhotná.

13. Z dopisu žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 adresovanému Národnímu bezpečnostnímu úřadu soud zjistil, že žalobkyně oznámila, že proti ní bylo zahájeno trestní stíhání.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne 8. 4. 2021 adresovanému Národnímu bezpečnostnímu úřadu soud zjistil, že dne 1. 3. 2021 byly provedeny organizační změny a na žalobkyní zastávaném služebním místě starší důstojník – specialista oddělení humanitní služby byl v tabulkách počtů snížen kvalifikační požadavek z bezpečnostní prověrky stupně„ důvěrné“ na stupeň„ vyhrazené“, žalobkyně tak vrátila osvědčení na stupeň„ TAJNÉ“.

15. Z dopisu žalobkyně ze dne 6. 8. 2021 adresovanému Kriminalistickému ústavu [obec], soud zjistil, že žalobkyně požádala o výmaz z Národní databáze DNA, daktyloskopických vzorků a pořízené fotografie. Ze sdělení Policejního prezidia ze dne 11. 10. 2021 soud zjistil, že žádosti žalobkyně bylo vyhověno.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [příjmení], soud zjistil, že svědkyně je přímou nadřízenou žalobkyně. S žalobkyní se zná cca 30 let, neboť byly spolužačky. Dne 20. ledna 2021 jí žalobkyně informovala o zahájení trestního stíhání, což dále oznámily příslušným osobám. Pokud jde o úroveň bezpečnostní prověrky, tak její stupeň nemá žádný vliv na výši výsluhového příspěvku. V případě žalobkyně došlo ke snížení stupně bezpečnostní prověrky, neboť pro oddělení, v němž žalobkyně působí, není nutný vyšší stupeň prověrky, přičemž Národní bezpečnostní úřad je veden snahou snížit počet bezpečnostních prověrek. Souvislost s trestním stíháním žalobkyně je tak pouze náhodná. Ve vztahu k psychickému stavu žalobkyně vypověděla svědkyně, že byly v telefonickém kontaktu, neboť z důvodu pandemie pracovaly částečně v režimu směn a v režimu home-office. Po nějaké době, cca v dubnu nebo květnu, svědkyně žalobkyni doporučila, aby vyhledala odbornou pomoc. Žalobkyně byla ve velmi špatném psychickém stavu, a to i přesto, že se jí mělo narodit druhé vnouče. Tuto radost přehlušilo trestní stíhání.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobkyně. V lednu 2021 byla svědkyně v posledním měsíci těhotenství, přičemž již měla roční dceru. V té době potřebovala pomoc a psychickou podporu od žalobkyně (své matky), která toho v důsledku trestního stíhání nebyla schopna. Žalobkyně trpěla depresemi, které se stupňovaly, trpěla zimnicemi a byla v pracovní neschopnosti. Svědkyně trpěla bolestmi zad a nemohla žalobkyni pomoct. Jakmile bolesti polevily, tak žalobkyni pomáhala. Chodila jí nakupovat, neboť žalobkyně se bála vyjít ven. Na jaře jí žalobkyně sdělila, že kvůli psychickým problémům vyhledá odbornou pomoc. Následně byly žalobkyni nasazeny antidepresiva. Stav žalobkyně po tomto byl však pro svědkyni ještě horší, neboť žalobkyně byla v útlumu, stále spala. Když byla svědkyně na návštěvě u žalobkyně, tak žalobkyně neslyšela ani pláč novorozeného syna svědkyně. Svědkyně tak neměla v dané době od své matky žádnou pomoc, kterou po narození syna potřebovala. Dále se žalobkyně bála vrátit do práce, neboť kolektiv žalobkyni kvůli trestnímu stíhání pomlouval. Psychické problémy žalobkyně přetrvaly i po zproštění obžaloby. Žalobkyně přestala věřit lidem a přestala věřit ve spravedlnost.

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud zamítl jako nadbytečné následující navržené důkazy - doplňující vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], metodický výklad k výsluhovým náležitostem a znalecký posudek ohledně zdravotního stavu žalobkyně.

19. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odst. 4 Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 19 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Žalobkyně se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 180 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, poskytla zadostiučinění formou konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

23. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, pokud trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

24. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení [anonymizována dvě slova], [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 12. 2020, č. j. VP-440-30/TČ-2020-820122, které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]. Řízení tak pravomocně skončilo dne 21. 6. 2021.

25. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení zadostiučinění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

28. Žalobkyně byla stíhána nejprve pro přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 4 TZ, kterážto právní kvalifikace byla při podání obžaloby změněna na pokus přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3. Tato trestná činnost obvykle nevyvolává vyšší míru společenského odsouzení jako v případě trestných činů násilných. Žalobkyni hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 1 až 5 let, nicméně již z obžaloby bylo patrné, že žalobkyni trest odnětí svobody nehrozí, neboť byl navrhován peněžitý trest ve výši 40 000 Kč. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy.

29. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

30. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobkyni vedlo po dobu 6 měsíců, což je doba přiměřená, tedy účinky trestního stíhání nepůsobily na žalobkyni po dlouhou dobu tak, aby toto odůvodňovalo pro toto kritérium přiznat zadostiučinění zásadně vyšší. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

31. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

32. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

33. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že trestní stíhání na žalobkyni po psychické stránce silně působilo tak, že na doporučení své nadřízení a své dcery vyhledala odbornou pomoc v psychiatrické ambulanci, přičemž byla žalobkyni nasazena medikace, a následně se účastnila psychologických konzultací. Psychický stav žalobkyně vedl ke snížení jejího pracovního výkonu a znemožnil žalobkyni, aby pomohla své dceři, která v době zahájení řízení byla ve vysokém stádiu těhotenství, a následně omezoval i možnost pomoci dceři s péčí o novorozené dítě i o druhou vnučku. Žalobkyně se obávala v případě jejího odsouzení, že dle § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 221/1999 Sb. bude propuštěna ze služebního poměru a přijde a o výsluhový příspěvek. V řízení však bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že by v důsledku trestního stíhání byla snížena úroveň její bezpečnostní prověrky, neboť k tomuto dle výpovědi svědkyně [příjmení] došlo z důvodu organizačních změn a časová souvislost s trestním stíháním byla pouze náhodná. Bylo tak rovněž vyvráceno tvrzení žalobkyně, že by trestní stíhání ovlivnilo možnost žalobkyně ve služebním poměru dosáhnout vyšších pracovních pozic.

34. Z hlediska posouzení újmy žalobkyně soud dále zohlednil též závěr trestního soudu, dle nějž bylo prokázáno, že se skutek stal a že tudíž se žalobkyně jednání, které jí bylo vytýkáno dopustila, přičemž toto jednání naplňovalo všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byla žalobkyně obžalována. Trestnost činu nebyla shledána jen z toho důvodu, že soud dospěl k závěru, že nebyla naplněna materiální stránka dle § 12 odst. 2 TZ. Byť tato okolnost nevylučuje odpovědnost žalované, ovlivňuje rozsah nemajetkové újmy, neboť postavení obviněného, který se dopustil jednání, jež vykazuje po formální stránce znaky trestného činu, je odlišné od postavení obviněného, jenž ani po formální stránce trestný čin nespáchal.

35. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 36. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel zejména z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2018, č. j. [číslo jednací]. I v tamním případě se jednalo o trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 TZ. V tomto ohledu je nynější věc mírně odlišná v tom, že nynější žalobkyně byla obžalována za trestný čin ve stádiu pokusu. Tamní řízení trvalo 10 měsíců. Tamní žalobce vnímal negativně, že byl veřejně zadržen na letišti před asistentkou jeho obchodního partnera. Přišel o obchodní partnery a byl vyřazen z komunity cizí národnosti v Praze. Byl osočován z toho, že má kontakty s mafií. Začal ve větší míře pít alkohol a kouřit. Tamnímu žalobci byla přiznána částka 15 000 Kč.

37. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]. I v tomto případě šlo o trestný čin podvodu spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) TZ Trestní stíhání trvalo cca dva roky. Soud neshledal příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a žalobcem tvrzenými následky v jeho osobní sféře. Jako dostatečnou formu zadostiučinění soud považoval konstatování porušení práva.

38. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 2018, č. j. [číslo jednací]. I v tomto případě šlo o trestný čin podvodu, avšak dle § 209 odst. 1 TZ. Trestní stíhání trvalo v řádu měsíců. Soud neshledal významnější dopady do osobní sféry žalobce. Jako dostatečnou formu zadostiučinění soud považoval konstatování porušení práva.

39. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2018, č. j. [číslo jednací]. I v tomto případě šlo o trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 TZ, a to shodně jako u zdejší žalobkyně ve stadiu pokusu. Trestní stíhání trvalo 11 měsíců. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání nemělo vliv na rodinný život žalobkyně. Příčinou souvislost mezi trestním stíháním a ztrátou zaměstnání žalobkyně neprokázala, rovněž neprokázala tvrzené psychické problémy v souvislosti s trestním stíháním. Jako dostatečnou formu zadostiučinění soud považoval omluvu.

40. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], jež bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2016, č. j. [číslo jednací], přičemž dovolání proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, č. j. [číslo jednací]. I v tomto případě šlo o trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 TZ. Soud neshledal, že by žalobkyní tvrzené neshody v rodině byly v příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť vztahy v rodině byly narušeny již před trestním stíháním. Z lékařských zpráv nevyplynulo, že by žalobkyně v důsledku trestního stíhání trpěla onemocněním. Jako dostatečnou formu zadostiučinění soud považoval konstatování porušení práva a omluvu.

41. S ohledem na výše citovanou judikaturu soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě, neboť na rozdíl od výše citovaných rozhodnutí, v nichž bylo přiměřenou formou shledáno konstatování porušení práva či omluva, v nynějším řízení žalobkyně prokázala výše popsané dopady trestního stíhání do jejího života. Tyto dopady však nebyly takového rozsahu jako ve výše citovaném rozhodnutí č. j. 22 C 260/2016-82. Byť po dobu trestního stíhání a též v návaznosti na trestní stíhání žalobkyně trpěla psychickými problémy, nevedlo to k tomu, že by žalobkyně přišla o zaměstnání, případně že by došlo k rozkolu v rodině. Soud tak shledal přiměřeným zadostiučiněním částku ve výši 10 000 Kč.

42. Žalobkyně se dále žalobou domáhala náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, přičemž po částečnému uhrazení žalovanou ve vztahu k tomuto nároku předmětem řízení zůstala částka ve výši 1 815,48 Kč za poradu dne 10. 2. 2021.

43. Odpovědnostní titul je zde dán, neboť v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

44. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

45. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

46. Ohledně první porady s klientem Městský soud v Praze v usnesení ze dne 22. 12. 2000, č. j. 16 Co 418/2000-33, uzavřel:„ Úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) a. t., kde je jako další úkon uvedena ‚další‘ porada s klientem přesahující jednu hodinu.“ 47. Pokud žalobkyně argumentovala tak, že k první poradě došlo tři dny po převzetí obhajoby z důvodu, že obhajoba byla obhájkyní převzata v neděli, kdy se nebylo možné setkat, přičemž následně byla nutná příprava k výslechu svědka [příjmení], pak k tomuto„ rozložení“ daného úkonu právní služby došlo pouze z důvodů na straně žalobkyně. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby se na obhájkyni obrátila v pracovní den a aby v tento pracovní den též při převzetí obhajoby proběhla první porada, jak předpokládá citované ustanovení advokátního tarifu. Soud tudíž neshledal uvedenou první poradu nad rámec převzetí obhajoby za účelný úkon právní služby, pročež žalobu v tomto rozsahu zamítl.

48. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 81 233 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu (dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 31 233 Kč za škodu). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně neúspěšná pouze v nepatrné části, a to co do částky 1 815,48 Kč, neboť v případě nemajetkové újmy soud vychází z plného úspěchu žalobkyně, byť žalobkyni nebyla přiznána částka, kterou požadovala. Žalobkyně sice vzala žalobu částečně zpět, avšak důvodem bylo, že žalovaná žalobkyni po podání žaloby částečně plnila, tudíž v tomto rozsahu soud vycházel z věty druhé § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud tak přiznal náhradu nákladů žalobkyni v plném rozsahu.

50. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 30 650,58 Kč, které sestávají z: a. zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč; b. odměny za 3x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 380 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d) AT; tarifní hodnota 81 233 Kč; tj. celkem 13 140 Kč bez DPH, 15 899,4 s DPH; c. odměny za 2x účelně vynaložený úkon právní služby po 3 180 Kč bez DPH (účast při jednání dne 24. 2. 2023 a 24. 5. 2023), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 g) AT; tarifní hodnota 51 815 Kč; tj. celkem 6 360 Kč bez DPH, 7 695,6 Kč s DPH; d. 5x paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 1 500 Kč bez DPH, 1 815 Kč s DPH; e. cestovného z [obec] do [obec] a zpět (68 km) cestou na jednání dne 24. 2. 2023 a 24. 5. 2023 dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vozem [značka automobilu] a [registrační značka], spotřeba zjištěná z velkého technického průkazu vozidla 7,1 l na 100 km. Cena benzinu automobilového 95 oktanů činí částku 384,88 Kč (ve výši 41,20 Kč/litr, tj. 2,83 Kč á 1 km), paušální částka amortizace za tyto cesty pak činí 707,2 Kč (ve výši 5,20 Kč za 1 km). Náhrada DPH za amortizaci činí 148,5 Kč.

51. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) AT, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16).