12 C 285/2019-163

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní [titul] Blankou Jirsákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy v částce [částka] a náhradu škody v částce [částka] s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], [část obce a číslo].

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky [částka], a to jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu soudu v řízení o vyklizení nemovitosti vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 292/2013. Toto řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 5 roků a 8 měsíců. Rozhodnutí soudu nebylo vydáno v přiměřené lhůtě. Žalobce uváděl, že za přiměřené zadostiučinění považuje shodně se žalovanou částku [částka], souhlasil s jejím navýšením o 30% pro zjištěný nezákonný postup ze strany Vrchního soudu v Praze i s dalším navýšením o 20% pro vyšší význam pro žalobce, tedy na částky [částka]. Naopak nesouhlasil, aby tato částka byla snížena o 15% pro podíl žalobce na celkové délce řízení, neboť nezákonnou omisi způsobil jednoznačně Vrchní soud v Praze. Žalobce dále uváděl, že částku [částka] již žalovaná uhradila, a to na základě výzvy, kterou u ní žalobce uplatnil dne [datum]. Žalobce dále tvrdil, že mu vedle zákonem předpokládané nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla rovněž škoda, která spočívá v Žadatel dále vznesl nárok na náhradu majetkové újmy spočívající v ušlém nájemném ve výši [částka]. Žalobce uváděl, že předmětné nemovitosti po celou dobu trvání řízení užívali bez právního důvodu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce tím, že se nemohl domoci jejich vyklizení, nemohl plně realizovat svoje vlastnické právo, spočívající v realizaci jejich pronájmu za částku [částka] měsíčně. Žalobce dále tvrdil, že uspokojení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení proti [anonymizováno] dosáhnout nemohl, neboť [jméno] [příjmení] a jeho manželka [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] byli v insolvenci a zbývající žalovaní byli jejich nezletilé děti. Vedle tohoto byly proti [jméno] [příjmení] vedeny exekuce pro pohledávku ve výši [částka] a uhrazeno doposud bylo pouze [částka]. Pakliže by žalobce uplatnil žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, jednalo by se pouze o vynaložení zbytečných nákladů řízení.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uváděla, že celková délka řízení činila 5 let a 8 měsíců, avšak sám žalobce se na celkové délce řízení podílel. Přestože mu soud dne [datum] poskytl poučení, jak má ve věci postupovat a přestože byl zastoupen advokátem, podal správný návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu teprve dne [datum]. Dále uváděla, že žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v částce [částka] a nárok na náhradu škody ve výši [částka] Lhůta pro vyřízení žádosti uplynula [datum] s tím, že žalobci bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění v částce [částka] a pokud se týká částky [částka], byla žádost žalobce zamítnuta s tím, že žalobce nesplnil podmínku, že by se domáhal vydání bezdůvodného obohacení proti žalovaným [příjmení]. S takovou žalobou by žalobce musel být úspěšný a nelze vyloučit, že po skončení insolvenčního řízení by bylo možné pohledávku žalobce exekuovat. Namítala, že žalobce se nechoval dostatečně opatrně, pokud žalobu nepodal a pohledávka je promlčena. Namítala dále, že mezi průtahy v řízení a nemajetností [anonymizováno] není dána příčinná souvislost 3. Podáním adresovaným žalované dne [datum] a doručenky elektronického podání uplatnil žalobce nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 9C 292/2013 a dále nárok na náhradu majetkové újmy ve výši [částka], která mu tímto nesprávným postupem měla vzniknout tím, že po celou dobu trvání řízení [příjmení] bydleli a užívali bez právního důvodu žalobcovy nemovitosti - budovu [adresa] na parcele st. [číslo], pozemky parcela [číslo] o výměře 625 m2 a parcela [číslo] o výměře 2 179 m2, zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], [anonymizováno] [okres], vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk. Tak vznikla žalobci ve spojení s nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě další škoda, jež se rovná výši odpovídající nájmu za předmětné nemovitosti v čase a místě, tedy v částce [částka] za měsíc, celkem pak za 68 měsíců se jedná o částku [částka]. Žádost byla žalované doručena dne [datum].

4. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v částce [částka], s tím, že základní částka činí [částka] s tím, že za jeden rok řízení náleží žalobci částka [částka], přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla navýšena pro zjištěný postup Vrchního soudu v Praze o 30%. Naopak byla snížena o 15% pro podíl žadatele samotného spočívající v tom, že ačkoliv mu dne [datum] soud poskytl poučení, jak má ve věci postupovat a přestože byl zastoupen advokátem, správný návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu uplatnil teprve [datum]. Základní částka byla dále navýšena o na 20% pro vyšší význam věci pro žalobce. Požadavek žalobce na náhradu škody za ušlé nájemné v částce [částka] žalovaná odmítla s odůvodněním, že žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovaným [příjmení], a teprve, nemohl-li by žalobce dosáhnout uspokojení této pohledávky což žalobce nedoložil, přicházel by v úvahu nárok na náhradu škody proti státu. Žalobci bylo stanovisko doručeno dne [datum].

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 292/2013 soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou podanou žadatelem na vyklizení nemovitostí proti čtyřem žalovaným, když žadatel zakoupil uvedené nemovitosti od prvního žalovaného, který však přesto odmítá tyto nemovitosti vyklidit a má v jedné z nich stále své věci, stejně tak u zbylých žalovaných 2 - 4, jejichž odvozené právo užívání nemovitostí včetně práva bydlení zaniklo. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žadatele k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu ve výši [částka], který jej uhradil dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalované k vyjádření k žalobě. Usnesení byl doručeno prvnímu žalovanému dne [datum], třetí žalované dne [datum] (zbylí žalovaní 2 a 4 jsou nezletilé uzavření smlouvy pod nátlakem, dále namítají věcnou a místní nepříslušnost soudu, kterou nijak neodůvodnili a dále navrhli přerušení řízení, když usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn jejich úpadek (ve skutečnosti jen prvního žalovaného). Dne [datum] soud jejich podání zasílá žadateli a dále usnesením ze dne [datum] vyzval žalované k doplnění jejich námitky věcné a místní nepříslušnosti do 5 dnů. Dne [datum] žalovaní doplnili námitku věcné nepříslušnosti a dále uvádí, že jelikož je jejich movitý majetek zapsán do konkurzní podstaty, není možné, aby jej sami vyklidili z nemovitostí. Dne [datum] žadatel činí repliku k vyjádření žalovaných. Dne [datum] byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, který dne [datum] vrátil spis pod sp. zn. Ncp 3748 [číslo] s tím, že vzhledem k prohlášení konkurzu na majetek prvního žalovaného nelze v řízení pokračovat, tedy ani rozhodnout o námitce věcné nepříslušnosti. Dne [datum] soud činí dotaz na žadatele, zda trvá na podané žalobě. Dne [datum] žadatel trvá na podané žalobě a i na jejím projednání, když dle něj se ust. §140a insolvenčního zákona na daný případ nevztahuje a je možno ve věci rozhodnout. Dne [datum] soud sděluje žadateli, že musí být vázán názorem Vrchního soudu v Praze a poučuje jej o možnosti podat návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. Dne [datum] žadatel podal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, a to na nařízení jednání. Dne [datum] soud předložil spis Nejvyššímu soudu ČR, který vrací spis zpět dne [číslo], když žadatel nepodal návrh na uložení lhůty k procesnímu úkonu Vrchního soudu a proto je spis třeba předložit Krajskému soudu v Praze. Dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Praze, který usnesením č.j. 27UL 1/2015-3 ze dne 2.2.2015 zamítl návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu - nařízení jednání, když dosud není rozhodnuto o námitce věcné nepříslušnosti. Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu 1.st., který následně spis lhůtuje a sleduje průběh konkurzu. Správný návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu žadatel již nepodal a až dne [datum] sami žalovaní podali nejasný návrh na pokračování řízení, ale insolvenční řízení dosud neskončilo. Soud následně spis lhůtuje a sleduje průběh konkurzu. Opatřením předsedy soudu ze dne [datum] byla věc přidělena jiné soudkyni. Dne [datum] žadatel podal návrh na pokračování řízení, když se spor dle něj netýká konkurzní podstaty. Dne [datum] jej soud výslovně poučuje o možnosti podat návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu - rozhodnutí VS v [obec] o námitce věcné nepříslušnosti. Dne [datum] žadatel podal správný návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu rozhodnutí VS v [obec] o námitce věcné nepříslušnosti k VS v [obec]. Na toto podání reagoval Vrchní soud v Praze dne [datum] pod sp. zn. Nc 90 [číslo] tak, že dokud není konkurzní řízení skončeno, nelze pokračovat ani v řízení vedeném u OS v [obec] a VS v [obec] rozhodne o námitce až poté, co soud rozhodne o pokračování v řízení. Dne [datum] žadatel doručil správný návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu rozhodnutí VS v [obec] o námitce věcné nepříslušnosti na Nejvyšší soud ČR. Dne [datum] byl spis postoupen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o návrhu žadatele na určení lhůty k procesnímu úkonu - rozhodnutí VS v [obec] o námitce věcné nepříslušnosti. Dne [datum] Nejvyšší soud ČR postoupil spis Vrchnímu soudu v Praze s tím, že má o návrhu rozhodnout, když zde není důvod pro přerušení, když vyklizení se netýká majetkové podstaty. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. Ncp 3748/2013-90 ze dne 20.4.2018 bylo rozhodnuto, že věcně příslušným je okresní soud. Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu 1. st., který usnesením ze dne [datum] znovu vyzval žalované k doplnění neurčité námitky místní příslušnosti, kteří jí přes doručení dne [datum] nijak nedoplnili. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] žalovaní i nadále namítají, že insolvenční řízení dosud neskončilo a znovu navrhují řízení z tohoto důvodu přerušit. Usnesením ze dne [datum] soud zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] požádal o odročení jednání právní zástupce žalobce z rodinných důvodů. Dne [datum] soud termín jednání přeodročil na den [datum]. Na jednání dne [datum] bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 9C 292/2013-120 ze dne 11.10.2018 byla uložena žalovaným povinnost vyklidit nemovitost do 30 dnů a byla jim i uložena povinnost uhradit náklady řízení. Dne [datum] žalovaní 1 a 3 podali blanketní odvolání. Usnesením ze dne [datum] je soud vyzval k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve výši [částka]. Dne [datum] podal samostatně blanketní odvolání i žalovaný 2 a dne [datum] podala blanketní odvolání i žalovaná 4. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalované 1 a 3 k doplnění odvolání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovaného 2 k doplnění odvolání. Dalším usnesením ze dne [datum] soud vyzval k doplnění odvolání i žalovanou 4. Dne [datum] žalovaní uhradili soudní poplatek za podané odvolání. Dne [datum] doplnili odvolání žalovaní 1 a 3. Dne [datum] se k odvolání vyjádřil žadatel. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne [datum] nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] požádal o odročení právní zástupce žadatele pro kolizi, ale následně na žádosti již netrval. Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 27Co 10/2019-156 ze dne 21.2.2019 byl rozsudek změněn toliko tak, že povinnost k vyklizení se neukládá společně a nerozdílně, jinak byl potvrzen a žalovaným byla uložena povinnost i uhradit náklady řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a informací o pozemcích soud zjistil, že žalobce je zapsán jako vlastník nemovitostí - budovu [adresa] na parcele st. [číslo], pozemky parcela [číslo] o výměře 625 m2 a parcela [číslo] o výměře 2 179 m2, zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], [anonymizováno] [okres], vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum].

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 EXE 16/2019 soud zjistil, že dne [datum] bylo proti povinným [příjmení] zahájeno exekuční řízení o vyklizení předmětných nemovitostí, a to na základě pověření vydaného Okresním soudem v Nymburce ze dne 10. 5. 2019 č.j. 16 EXE 16/2019-21 soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] - venkov a exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne [číslo] č.j. 9 C 292/2013-120 a rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 10/2019-156.

8. Ze zpráv [stát. instituce], výpisu z centrální evidence obyvatel a předávacích protokolů soud zjistil, že na adrese [adresa], [datum narození]. Ke dni [datum] byli trvale hlášeni k pobytu a předmětné nemovitosti obývali [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tyto vyklidili a předali žalobci dne [datum].

9. Z výpisu i insolvenčního rejstříku soud zjistil, že u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byl dne [datum] podán insolvenční návrh na dlužníka [jméno] [příjmení], dne [datum] vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení, které nabylo právní moci dne [datum].

10. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci dlužníka [jméno] [příjmení] o schválení konečné zprávy s tím, že příjmy majetkové podstaty činí [částka], výdaje majetkové podstaty [částka] a zůstatek určený k rozdělení [částka].

11. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] bylo rozhodnuto o rozvrhu příjmů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] s tím, že k uspokojení bude použita částka [částka] a každá pohledávka zjištěná nebo pravomocně určená v průběhu insolvenčního řízení bude uspokojena do výše 1,56%.

12. Z výpisu i insolvenčního rejstříku soud zjistil, že u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byl dne [datum] podán insolvenční návrh na dlužnici [titul]. [jméno] [příjmení] a dne [datum] vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení.

13. Ze seznamu přihlášených pohledávek a sdělení insolvenčního správce o soupisu majetkové podstaty soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužnice [titul]. [jméno] [příjmení] byly přihlášeny pohledávky hodnotě [částka]. Do majetkové podstaty dlužníků [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] byly zahrnuty věci – běžné vybavení domácnosti v hodnotě [částka], 4 automobily v hodnotě [částka], aniž by dlužníci měli nemovitý majetek. [titul]. [jméno] [příjmení] má příjem [částka] měsíčně. [jméno] [příjmení] je nezaměstnaný, podniká v oboru velkoobchod a maloobchod. Oba měli vyživovací povinnost k dvěma nezletilým dětem.

14. Ze sdělení [titul]. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, [exekutorský úřad] [anonymizováno], ze dne [datum] soud zjistil, že proti povinnému [jméno] [příjmení] je podle usnesení o nařízení exekuce vydané Okresním soudem v Nymburce dne [datum] vedeno exekuční řízení pro vymožení peněžitého plnění v částce [částka] s tím, že dosud bylo uhrazeno [částka]. Proti povinnému jsou vedena celkem 3 exekuční řízení.

15. Mezi účastníky bylo nesporné, že výše nájemného za předmětné nemovitosti v předmětném období činila [částka] měsíčně.

16. Soud na základě provedených důkazů zjistil, že dne [datum] bylo na základě žaloby o vyklizení podané žalobcem zahájeno řízení vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9C 292/2013, a to proti žalovaným [příjmení]. První úkon ve věci byl soudem učiněn dne [datum], kdy vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze s námitkou věcné nepříslušnosti, kterou uplatnili žalovaní. [ulice] soud odmítl z důvodu prohlášení konkurzu na majetek prvního žalovaného rozhodnout o této námitce. Teprve dne [datum], a to v souvislosti s vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu v Brně, že důvod přerušení není dán, když vyklizení se netýká majetkové podstaty, bylo Vrchním soudem v Praze o námitce věcné nepříslušnosti rozhodnuto. První jednání ve věci proběhlo dne [datum], věc byla meritorně rozhodnuta. Dne [datum] bylo podaným odvoláním žalovaných zahájeno odvolací řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a toto konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Ode dne, kdy žalobce podal žalobu, do dne konečného pravomocného rozhodnutí ve věci uběhlo 5 roků a 8 měsíců. Žalobce se pak následně domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení a náhrady škody spočívající v ušlém zisku přímo u žalované, která však v rámci předběžného projednání jeho nároku vyhověla pouze částečně, tedy co do částky [částka], kterou poskytla žalobci z titulu na přiměřeného zadostiučinění. Po dobu od předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce věcné nepříslušnosti do rozhodnutí o ní, tedy po dobu od [datum] do [datum], soud 1. stupně nemohl provádět ve věci žádné úkony.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2 cit. ust.).

18. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

19. Podle ust. § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

20. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

21. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ([příjmení]) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1 až 3 OdpŠk dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení, které trvalo ke dni rozhodování soudu 5 let a 8 měsíců, je nepřiměřená a způsobila žalobci nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Tím došlo k porušení žalobcova práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a je na místě mu přiznat finanční kompenzaci za vzniklou nemateriální újmu, která náleží pouze v případě odškodnění závažné nemajetkové újmy. Utrpěná újma na straně žalobce spočívala především v jeho nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení, dosahuje intenzity, která vyžaduje přiznání peněžité náhrady. V této souvislosti soud uzavřel, že žaloba v posuzovaném řízení byla podána po právu a že délka trvání sporu se odvíjela od nesprávného právního názoru Vrchního soudu v Praze. Odčinění uvedené újmy odpovídá dle názoru soudu přiměřené zadostiučinění v penězích. Soud při svém právním hodnocení vycházel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012 a vzhledem k okolnostem případu při určování výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky [částka] za první dva roky a [částka] za každý následující rok trvání řízení, kterou zvýšil o 30% z důvodu zjištěného nezákonného postupu Vrchního soudu v Praze. Dále základní částku zvýšil o 20% z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce. O správnosti určení takové výše přiměřeného zadostiučinění mezi účastníky ani nebylo sporu. Pokud se pak týká posouzení otázky, zda se žalobce na neúměrné délce řízení sám podílel, dospěl soud k závěru, že snížení přiměřeného zadostiučinění není namístě. Pakliže žalobce v průběhu řízení nečinil správný procesní úkon (návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce věcné nepříslušnosti), který by mohl vést k ukončení průtahu způsobeného Vrchním soudem v Praze, nelze mu toto přičítat k tíži, neboť účastníkům řízení není stanovena povinnost vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, která má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánů. Stát nemůže odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy, a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal (k tomu srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2528/2013 a ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. 30 Cdo 4125/2014). Na tomto základě dospěl k výsledné částce zadostiučinění ve výši [částka]. Pakliže žalovaná již na přiměřeném zadostiučinění uhradila žalobci částku [částka], je žaloba co do částky [částka] důvodná. Pokud se pak týká požadavku na zaplacení částky [částka], dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, zda je přerušeno řízení o vyklizení v průběhu vedení insolvenčního řízení, nemohl žalobce dosáhnout vydání pravomocného rozhodnutí a vyklizení předmětných nemovitostí o celých 54 měsíců dříve. Po tuto dobu žalovaní [příjmení] nemovitosti bez právního důvodu užívali, aniž by za užívání žalobci cokoliv hradili. Žalované lze přisvědčit, že žalobci za této situace svědčilo proti [anonymizováno] právo na zaplacení bezdůvodného obohacení. Vzhledem ke skutkovým zjištěním týkajícím se toho, že oba manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli v insolvenci, v rámci které byla uspokojena jen nepatrná část jejich dluhů dosahujících cca [částka], přičemž v insolvenčním řízení byl sepsán majetek v hodnotě cca [částka] a proti [jméno] [příjmení] byla dále vedena 3 exekuční řízení, z toho jedno pro úhradu peněžitého plnění přesahujícího [částka], dospěl soud k závěru, že případná exekuce k vymožení úhrady bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí by nebyla úspěšná pro nemajetnost. Podání žaloby o zaplacení by žalobce jen neúměrně zatížilo o další náklady řízení (k tomu srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2627/2018). Za této situace bylo podání žaloby o vyklizení jediným účelným postupem, jak se domoci řádného výkonu žalobcova vlastnického práva. Je nepochybné, že žalobce v případě, kdy by Vrchní soud v Praze řádně rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti, by dosáhl pravomocného rozhodnutí o vyklizení o 54 měsíců dříve. Žalobce by tak po dobu 54 měsíců mohl předmětné nemovitostí pronajmout jinému nájemci a získat nájemné v min výši [částka] měsíčně. Žalobce tedy ušel zisk z pronájmu předmětných nemovitostí ve výši [částka]. Soud proto shledal žalobu důvodnou i co do této částky a vyhověl proto žalobě v částce [částka]. Do prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ s jejím zaplacením se žalovaná dostala teprve dne [datum], neboť výzvu k zaplacení náhrady žalobce doručil žalované dne [datum] a žalovaná měla zákonnou povinnost škodu nahradit do 6 měsíců, tedy do [datum]. Výši úroku z prodlení soud stanovil dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku (tj. co do částky [částka] s příslušenstvím) soud žalobu jako nedůvodnou žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější než žalovaná a má proto proti žalované právo na zaplacení 60,03% všech svých účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (výzva k plnění, sepis žaloby, účast při 2 jednáních), částky [částka] za jeden úkon dle § 11 odst. 2 a. t. (jednání dne [datum]), 5 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného na cestě [obec] – [okres] a zpět osobním vozidlem ve výši [částka] za každou ze 3 cest k jednání, náhradu za ztrátu času za 30 půlhodin po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] [obec] plnění nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení