12 C 31/2024 - 69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalované] [Anonymizováno] o zaplacení 602 032,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se náklady řízení nepřiznávají.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované částky [částka] s příslušenstvím. Jedná se o škodu nárokovanou po státu z důvodu nesprávně vedeného dotačního řízení a řízení následujících. Žalobkyně se přihlásila do programu Výzkum a vývoj difraktivních prvků nové generace, registrační číslo projektu: [Anonymizováno], jež vyústilo v konstatování Výběrové komise žalované na jednání konaném dne [datum], že projekt žalobkyně nebude dále doporučen k financování, neboť nesplnil požadovanou 60 bodovou hranici. Zápis z jednání Výběrové komise ze dne [datum] (dále jen „zápis z jednání“) byl na webových stránkách ministerstva zveřejněn dne [datum], přičemž žalobkyně byla o této skutečnosti informována až dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala žádost o přezkum napadeného rozhodnutí, kdy tato žádost byla dne [datum] shledána nedůvodnou. Proti tomuto postupu se žalobkyně bránila správní žalobou, přičemž Městský soud v Praze tuto žalobu odmítl a postoupil k řízení o rozkladu, neboť zápis z jednání považoval za rozhodnutí. Ministr rozhodnutí přezkumné komise zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, k novému rozhodování však již nedošlo. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody ve výši [částka], avšak žalovaná tento požadavek odmítla. Žalobkyně po žalované požaduje náhradu škody za nesprávný úřední postup, spočívající v nákladech ve výši [částka] za právní zastoupení, v nákladech ve výši [částka] na mzdy zaměstnanců podílejících se na projektu od července 2015 do června 2017 a režijních nákladech společnosti ve stejném období ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyně konstatuje, že ke škodě došlo nesprávným úředním postupem žalované, bez kterého by žalobkyni takto specifikované náklady nevznikly.

2. Žalobkyně k výzvě soudu dne [datum] doplnila žalobu. Porušení povinností ze strany žalované je dle žalobkyně zjevné. Škodním dějem je skutečnost, že v důsledku nesprávného postupu žalované bylo až [datum] rozhodnuto o rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí o neudělení dotace a teprve [datum] došlo k opravě rozkladu tak, aby jej bylo možné považovat za řádné rozhodnutí, rušící rozhodnutí o nepřidělení dotace. Žalobkyně upozornila, že od nedoporučení žádosti žalobkyně k udělení dotace uplynulo více jak 5 let. V důsledku celého procesu obrany svých práv byla žalobkyně donucena vést řízení před Městským soudem v Praze, včetně právního zastupování advokátem [jméno FO], který své služby žalobkyni fakturoval v hodinové sazbě po [částka]. Škodu dále spatřuje v neoprávněně vynaložených nákladech na zaměstnance, spojených s přípravou celého projektu, které by byly v tomto řízení nenárokovatelné pouze v případě, kdyby žádost o dotaci byla řádně odmítnuta žalovanou. Žalobkyně však již nyní nemůže být úspěšná, bez ohledu na jakákoli správní rozhodnutí, neboť dotační program již byl uzavřen a v důsledku toho byly náklady na zaměstnance vynaloženy marně. Nároku proto mzdové náklady na zaměstnance [jméno FO], [jméno FO], a [jméno FO] za práci na projektu za roky 2015 a 2016 a činnostech při podpoře právního zástupce žalobkyně za rok 2017. K těmto nákladům žalobkyně dále uplatňuje režijní náklady na zaměstnance, na nájem budovy, spotřebu energií, telekomunikační služby a obecně poměrným nákladům na provoz společnosti žalobkyně za roky 2015 až 2017, ve výši [částka], které by jinak, při řádném postupu žalované, mohla vynaložit ziskověji. Tuto částku soud může dle žalobkyně považovat i za nemajetkovou/morální újmu. Alternativně navrhuje přiznání nemajetkové újmy až do výše [částka].

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala zpět svůj návrh na rozšíření žaloby co do nemajetkové újmy do výše [částka], neboť tuto doposud neuplatnila u příslušného úřadu. Žalobkyně dále konkrétně rozepsala skutkový průběh správního řízení a soudního řízení správního. Uvedla, že formálně správného rozhodnutí o neposkytnutí dotace (které považuje nicméně opět za nesprávné), se žalobkyně dočkala až nyní, [datum]. Žalobkyně dále k nárokovaným nákladům na právní zastoupení uvedla, že se jí vhodnějším jeví uplatnit tyto náklady dle advokátního tarifu, které by činily [částka] za úkon, a paušálních náhrad advokáta po [částka] za úkon. Uvedla jako úkony: „1) převzetí právního zastoupení, 2) asistence při formulaci přípisů v roce 2016, 2017, 3) podání správní žaloby ve věci sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu [adresa]) přípis úkonu, 5) porady s klientem 3x.“ Náklady právního zastoupení činí dle žalobkyně [částka].

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne [datum] tak, že nároky žalobkyně odmítla. Zdůraznila, že meritorní rozhodnutí ohledně nezákonnosti postupu správních orgánů neexistuje. Nemohlo se jednat ani o nesprávný úřední postup, neboť žalovaná postupovala dle v té době platných zvyklostí v tom smyslu, že v případě neudělení dotace se žádné oficiální rozhodnut nevydávalo. Navíc na dotaci obecně neexistuje právní nárok, veškeré s tím spojené nároky jdou na vrub žalobkyně. Žalovaná dále namítla, že právní zastupování je nepřiměřeně nákladné. Navíc není tvrzena příčinná souvislost mezi údajně vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem.

5. Dne [datum] se ve věci konalo první ústní jednání. Žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že žádné rozhodnutí přímo deklarující nezákonnost postupu žalované sice neexistuje, nicméně s ohledem na to, že dotační program již skončil, je takové rozhodnutí bezpředmětné. Za podstatné žalobkyně považuje rozhodnutí správního soudu. Žalobkyně byla na tomto ústním jednání konkrétně vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), ohledně mzdových nákladů na zaměstnance, nákladů na právní služby včetně konkrétních učiněných úkonů právní služby. Zároveň byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění tohoto poučení. Účastníci byli u tohoto jednání zároveň poučeni o zákonné koncentraci ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř.

6. Dne [datum] se ve věci konalo druhé ústní jednání. Soud u tohoto jednání konstatoval návrh na rozšíření žaloby obsažený v podání žalobkyně ze dne [datum] o nemajetkovou újmu, přičemž vyzval žalobkyni k odstranění vad tohoto návrhu. Žalobkyně byla rovněž opakovaně vyzvána ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění svých tvrzení a označení důkazů ohledně mzdových nákladů a nákladů na právní služby. Žalobkyně byla rovněž upozorněna, že do doby konání tohoto jednání doposud nespecifikovala konkrétní právní služby, jejichž náklady nárokuje touto žalobou, přičemž ani nezaložila důkaz, který takto označila v rámci svých podání.

7. Dne [datum] bylo ve věci konáno třetí ústní jednání. Žalobkyně k dotazu soudu uvedla, že modifikace nákladů na právní zastoupení dle podání na č.l. 59 není zpětvzetím, jedná se pouze o úpravu tvrzení a důvodnost úkonů je ponechána na úvaze soudu. Výslovným předmětem řízení žalobkyně k dotazu soudu učinila částku [částka]. K dotazu soudu žalobkyně k úkonům právní služby uvedla, že advokát se rovněž musel několikrát poradit s klientem a rovněž byl nahlížet do spisu. Přehled úkonů, který žalobkyně učinila v rámci svého procesního stanoviska je orientační, upřesnit konkrétní úkony má [tituly před jménem] [jméno FO], který nemá problém přijít k výslechu.

8. Soud k důkazu provedl dále uvedené důkazní prostředky, ze kterých zjistil následující skutečnosti. Z dopisu ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně podala žádost o přezkum závěru výběrové komise, že projekt žalobkyně nesplňuje podmínky operačního programu, o jehož dotaci e žalobkyně přihlásila. Této žádosti nebylo předmětným dopisem vyhověno i s poukazem na nesplnění minimální bodové hranice pro poskytnutí podpory. Ze zápisu z jednání výběrové komise ze dne [datum] je patrné, že výběrová komise rozhodla o vrácení projektu žalobkyně k doplnění. Z navazujícího zápisu z jednání výběrové komise ze dne [datum] soud zjistil, že projekt žalobkyně nebyl doporučen k financování na základě nedosažení minimální bodové hranice.

9. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud zjistil, že správní žaloba žalobkyně vůči zápisu z jednání výběrové komise z [datum] byla odmítnuta z důvodu, že po materiální stránce je tento zápis záporným správním rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek podle správního řádu. Proto soud zároveň žalobu postoupil žalované, jakožto správnímu orgánu příslušnému pro projednání řádného opravného prostředku, rozkladu. V tomto rozhodnutí bylo zároveň rozhodnuto o nákladech soudního řízení správního.

10. K důkazu soud dále provedl rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], ze kterého vzal za prokázané, že žalovaná rozhodla o zrušení rozhodnutí přezkumné komise z [datum] a věc vrátila správnímu orgánu k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byla nepřezkoumatelnost. Dále soud k důkazu provedl rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým žalovaná rozhodla o opravě výroku v předešlé větě uvedeného rozhodnutí s tím, že se ruší rozhodnutí výběrové komise ze dne [datum]. Ze žádosti o odškodnění ze dne [datum] soud vzal za své, že žalobkyně uplatnila u žalované náhradu škody v důsledku nezákonného rozhodnutí správních orgánů, v celkové výši [částka]. Z navazujícího sdělení [Anonymizováno] (žalované) ze dne [datum] je patrné, že nároky žalobkyně byly žalovanou odmítnuty jakožto neopodstatněné.

11. Soud k důkazu provedl rovněž tabulku žalobkyně zahrnující náklady zaměstnavatele na zaměstnance [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] za období roků 2015, 2016 a 2017. Tyto listiny obsahují tvrzení žalobkyně ohledně počtu odpracovaných hodin a mzdu těchto osob. Z k důkazu provedené metodiky stanovení nákladů na výkon státní správy [právnická osoba] soud zjistil pohled žalobkyně na výpočet nákladů na výkon agendy, resp. na režijní náklady žalobkyně.

12. Z faktury za právní služby č. [hodnota] z [datum] soud zjistil, že tato byla vystavena [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, žalobkyni (dle nespecifikované smlouvy), za poskytování právních služeb v období [Anonymizováno], ve výši [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty č. [hodnota] z [datum], vystavené za období [Anonymizováno] soud zjistil, že takto byla účtována částka ve výši [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty ze dne [datum], č. [hodnota], vystavené za právní služby za [Anonymizováno] soud zjistil, že takto byla účtována částka [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty ze dne [datum], číslo [hodnota], vystavené za právní služby za [Anonymizováno] soud zjistil, že takto byla účtována částka [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty ze dne [datum], číslo [hodnota], vystavené za právní služby za 8/2017 soud zjistil, že takto byla účtována částka [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty ze dne [datum], číslo [hodnota], vystavené za právní služby za [Anonymizováno] soud zjistil, že takto byla účtována částka [částka]. Z faktury mezi stejnými subjekty ze dne [datum], číslo [hodnota], vystavené za právní služby za [Anonymizováno] soud zjistil, že takto byla účtována částka [částka].

13. Soud dále k důkazu provedl jednak žalobkyní navržené listiny, dále listiny dle § 120 odst. 2 o.s.ř., z připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], konkrétně: 1) žalobu na čl. 1 podanou dne [datum], jejíž součástí je plná moc od žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. 2) Sdělení žalobkyně ze dne [datum] o nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání na čl. 35. 3) Sdělení žalobkyně o ukončení právního zastoupení na čl. 38 ze dne [datum]. 4) Žádost o povolení nahlédnout do spisu na č.l. 36.

14. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl, neboť měl za to, že další důkazy již nebyly pro účely rozhodnutí nezbytné a další dokazování by bylo nadbytečné. Následně soud přistoupil k posouzení žaloby.

15. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 6 odst. 1 až 4 zákona o odpovědnosti za škodu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen úřad) (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu (odst. 2). Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení (odst. 3). Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, 3, jedná za stát Ministerstvo financí (odst. 4).

17. Podle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

18. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Soud nejprve v obecné rovině posuzoval zda lze z žalobních tvrzení vyvodit odpovědnost státu za škodu v režimu shora citovaného zákona. V rámci tohoto posouzení je podstatný vznik některého ze zákonem předvídaných pochybení státu (a), tj. rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, dále příčinná souvislost mezi tímto pochybením státu a vznikem škody (b) a následně vznik škody jako takové (c).

20. Soud dospěl k závěru, že podmínka a) je naplněna, neboť v dané věci je namístě posuzovat uplatnění odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 5 písm. b) ve spojení s § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, tedy za škodu způsobenou nezákonným úředním postupem. Tento postup má soud za prokázaný již na základě obsahu správního spisu a rozhodnutí [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Judikatura správních soudů je již nejméně od roku 2015 ustálena na závěru, že v rámci tzv. řízení o poskytnutí dotace dle zákona č. 218/2000 Sb. rozpočtová pravidla (ve znění pozdějších předpisů), je negativní rozhodnutí o dotaci dle § 14 tohoto zákona podřízeno obecným přepisům o správním řízení a je soudně přezkoumatelné (srov. v rámci správního spisu citovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č.j. 9 Ads 83/2014- 46). Tyto závěry následně reflektoval zákonodárce i v rámci novely zákona o rozpočtových pravidel č. 367/2017 Sb. a kontinuitu s touto argumentační linií opakovaně zdůrazňuje Nejvyšší správní soud (např. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2023, č. j. 9 Afs 203/2023 – 45). Přestože na případ žalobkyně, s ohledem na datum podání její žádosti (rok 2016), dopadá citovaná právní úprava účinná do [datum], na tom, že na negativní rozhodnutí o dotaci se hledí jako na správní rozhodnutí plně způsobilé k přezkumu, tato skutečnost ničeho nemění, jak shora uvedeno.

21. Jinými slovy řečeno, správným postupem správních orgánů v dané věci mělo být k námitkám žalobkyně předložit negativní rozhodnutí o poskytnutí dotace (v jakékoli formě) svému nadřízenému správnímu orgánu (zde v rámci rozkladu), k rozhodnutí. To však žalovaná neučinila, jedná se tudíž o nesprávný úřední postup. [jméno FO] důvod pro vznik odpovědnosti státu za škodu akcentuje rovněž žalobkyně.

22. Soud dále přistoupil k posouzení naplnění příčinné souvislosti mezi shora specifikovaným nesprávným úředním postupem a žalobkyní tvrzenou škodou. V této části soud shledal nedostatek příčinné souvislosti mezi škodními nároky žalobkyně týkajícími se „mezd zaměstnanců“ a „režijních nákladů“ na zaměstnance a na chod společnosti žalobkyně. Již na základě žalobkyní uplatněných tvrzení soud učinil závěr, že tyto nároky nemohou být spojeny se shora vymezeným nesprávným úředním postupem. Soud v první řadě připomíná, že dle § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel není na dotaci právní nárok. To znamená, že náklady na zaměstnance i na společnost, vynaložené na dotační projekt, byly a jsou podnikatelským rizikem žalobkyně a nemohou být jakkoli spojovány s nesprávným úředním postupem.

23. Co se týká následně tvrzených nákladů na zaměstnance a režijních nákladů spojených se správním, potažmo soudním řízení, zde soud rovněž neshledal příčinnou souvislost. Dle konstantní judikatury je příčinná souvislost, která je nezbytným předpokladem odpovědnosti státu za škodu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1802/2002), dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4067/2014, a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021, dále nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1009/2020). Nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, a to příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Z tohoto hlediska je třeba rozlišit, zda v konkrétním případě více skutečností (příčin) spolupůsobilo k témuž škodlivému následku nebo zda jedna skutečnost vylučovala druhou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, uveřejněný pod číslem 82/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K přerušení příčinné souvislosti přitom dochází tehdy, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li však původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Pro závěr o naplnění podmínky příčinné souvislosti je tedy stěžejní, aby se rozhodující skutečnost, v níž poškozený spatřuje porušení právní povinnosti, jevila jako nevyhnutelná příčina toho, že vzniklá újma (následek) nastala jím prezentovaným způsobem v daném čase a místě, respektive, že vůbec nastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013). Vztah příčinné souvislosti je možné shledat pouze u těch výdajů, které jsou účelně vynaloženy v souvislosti s nesprávným úředním postupem, zatímco tento vztah naopak absentuje u výdajů, které již vycházely z jiných skutečností zahrnujících též vlastní rozhodnutí žalobkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 30 Cdo 1583/2023 – 411). Při zohlednění shora uvedených judikatorních kritérií je patrné že mzdové náklady na zaměstnance, ani režijní náklady, potažmo náklady na provoz společnosti žalobkyně, nemohou být v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to ani v souvislosti s následným správním, potažmo soudním řízením.

24. Žalobkyně v tomto ohledu rovněž neunesla břemeno tvrzení, neboť ani na opakovanou výzvu a poučení soudu neuvedla, jakým konkrétním způsobem byly tyto náklady spojené s nesprávným úředním postupem. Jinými slovy řečeno, žalobkyně netvrdila, že veškeré aktivity společnosti žalobkyně byly podřízeny projektu, že se jednalo o zaměstnance, se kterými by jinak neuzavřela pracovněprávní vztah, atp. V této části žaloby soud neshledal příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem, tyto nároky jsou nedůvodné. Pro pořádek soud uvádí, že se jedná o nároky ve výši [částka] na mzdy zaměstnanců podílejících se na projektu od července 2015 do června 2017 a režijní náklady společnosti žalobkyně ve stejném období ve výši [částka].

25. Co se týká nákladů právního zastoupení, zde dle mínění soudu lze, alespoň v obecné rovině shledat příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem, proto soud posuzoval, zda byla tato škoda především řádně tvrzena a prokázána. Na základě dosavadních výsledků řízení však nelze říci, že by žalobkyně unesla břemeno tvrzení ke vzniku a přesné specifikaci výše škody spočívající v nákladech svého právního zastoupení. Ani po opakovaném poučení soudem totiž žalobkyně nespecifikovala svá žalobní tvrzení v tom smyslu, jaké konkrétní úkony právního zastoupení vlastně nárokuje, a jak jsou tyto úkony příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem správních orgánů. Žalobkyně ani nijak nevyjasnila, zda tyto náklady právního zastoupení nárokuje v podobě smluvní odměny, jak to uvedla v žalobě, nebo dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, jak to uvedla v podání ze dne [datum], a to ani k výslovnému dotazu soudu. Soudu míní, že za této situace žalobkyně neunesla břemeno tvrzení k této části nároku, a z tohoto důvodu nelze ani v této části nároku žalobkyně vyhovět.

26. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že žalobkyně byla opakovaně vyzvána ke konkretizaci jednotlivých úkonů právního zastoupení tak, aby o těchto mohlo být řádně jednáno a k těmto tvrzením mohlo být vedeno dokazování. Žalobkyně však ani přes tyto výzvy a přes poučení o následcích neunesení břemene tvrzení odpovídajícím způsobem nereagovala. Veškerá její doplnění, pakliže k nim vůbec došlo, byla pouze v obecné rovině a žalobkyně nedokázala specifikovat, jaké konkrétní úkony a kdy, právní zástupce žalobkyně ve správním řízení, potažmo v soudním řízení správním, činil. Pro úplnost soud uvádí, že tvrzení typu „porady s klientem 3x“ nebo „že ve vztahu k nahlížení do soudního spisu zcela jistě navazovala porada s klientem“, soud za řádné plnění povinnosti tvrzení nepovažuje. Ostatně i sama žalobkyně je označila pouze za orientační (viz jednání ze dne [datum]). Žalobkyně sice dále odkazovala na důkazní návrh svědeckým výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], avšak ani k upozornění soudu nevyjasnila, proč by měla být tímto důkazem nahrazována její tvrzení. Soud konstatuje, že povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní, nahradit tvrzení důkazem lze pouze ve výjimečných případech (kdy např. tvrzení nelze bez důkazu vůbec uplatnit). O takový případ se však v dané věci nejedná. Pakliže žalobkyně řádně neplnila povinnost tvrzení, nemohla unést břemeno tvrzení a nemohla být ve věci úspěšná.

27. Soud zdůrazňuje. že obecné civilní řízení je vedeno především zásadou kontradiktornosti a zásadou, že každý si má chránit svá práva (vigilantibus iura). Soud nemůže nahrazovat procesní pasivitu účastníků vlastní aktivitou. Žalobkyně byla v celém řízení značně pasivní, což se projevilo mimo jiné v tom, že namísto plnění svých procesních povinností opakovaně odkázala na „úvahu soudu“. Soud však nemůže svou úvahou nahradit procesní aktivitu žalobkyně, ani napravit nedostatečná plnění procesních povinností ze strany žalobkyně. To by bylo v rozporu nejen se shora uvedenými zásadami, ale rovněž se zásadou rovnosti účastníků. Procesní pasivita žalobkyně má naopak za následek neunesení procesních břemen a neúspěch ve věci. O tomto následku byla přitom žalobkyně opakovaně poučena.

28. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nenaplnila podmínky pro možnost uplatnění odpovědnosti státu za škodu způsobenou v daném případě nesprávným úředním postupem. Soud rekapituluje, že co se týká nákladů na zaměstnance a režijních nákladů žalobkyně, zde soud dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a takto žalobkyní specifikovanou škodou. Ohledně uplatněných nákladů na právní zastoupení soud konstatuje, že v této části žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ke vzniku a specifikaci konkrétní škody. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř., neboť žalované, které by jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti. Daná věc se totiž svou náplní ani složitostí nevymyká běžným právním případům, ke kterým je žalovaná příslušně personálně vybavena. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.

Poučení