12 C 320/2023 - 59

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: [právnická osoba] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro: zaplacení 15 101,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení.

III. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

IV. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], se žaloba zamítá.

V. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se žaloba zamítá

VI. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], se žaloba zamítá.

VII. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne [datum], uzavřenou s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši [částka] s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit částkou [částka] v 14 měsíčních splátkách po [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil. Za situace, kdy se žalobce z ústního jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 129 odst. 1 o.s.ř.).

3. Ještě před tím, než soud začal jednat ve věci samé, vzal žalobce shora uvedenou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka]. Soud proto podstupoval dle § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. a řízení částečně zastavil v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (výrok ad I.).

4. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

5. Z kopie listin: rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum], podací arch ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha č. [hodnota] seznam pohledávek v listinné podobě, dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], příloha č. [hodnota] dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, dohoda o úplatě příloha č. [hodnota] a potvrzení o provedení transakce z [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právním předchůdcem žalobce – obchodní společností [právnická osoba]. na obchodní společnost [právnická osoba] [adresa], s.r.o.

6. Z kopie listiny: smlouva o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] uzavřela obchodní společností [právnická osoba]s. s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] na 14 měsíců s tím, že žalovaný zaplatí za tento úvěr částku [částka]. RPSN činí 272,44%. Žalovaný bude splácet v 14 měsíčních splátkách ve výši [částka].

7. Z kopie listiny: formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce vyhotovil listinu nazvanou standartní informace o spotřebitelském úvěru, ve které je uvedeno, že se jedná o neúčelový úvěr s úrokovou sazbou 15%, RPSN 272,44%, za tento úvěr zaplatí žalovaný celkovou částku [částka]. Žalovaný tuto listinu podepsal.

8. Z kopie listiny: příloha č. [hodnota] předpis splátek okresní soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce vyhotovil listinu nazvanou příloha č. [hodnota] k formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve které jsou uvedeny tabulky s rozpisy splátek pro různé varianty úvěrů.

9. Z kopie listiny: výpis z obchodního rejstříku pro společnost [adresa]., z [datum] okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.

10. Z kopie listiny: sdělení o postoupení pohledávek z [datum] okresní soud zjistil pouze tolik, že dne [datum] byla vyhotovena listina nazvaná sdělení o postoupení pohledávek. Žalobce nicméně v řízení netvrdil (a neprokazoval), že by předmětná listina byla doručena/odeslána žalovanému, případně kdy se tak stalo.

11. Z kopie listiny: výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] okresní soud neučinil (a to i s ohledem na níže uvedený právní názor) žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.

12. Z kopie listiny: přípis ve věci předání do advokátní kanceláře z [datum] okresní soud zjistil pouze tolik, že dne [datum] byla vyhotovena listina nazvaná sdělení o postoupení pohledávek. Žalobce nicméně v řízení netvrdil (a neprokazoval), že by předmětná listina byla doručena/odeslána žalovanému, případně kdy se tak stalo.

13. Z kopie listiny: žádost o úvěr z [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] podepsal žalovaný listinu nazvanou žádost o úvěr, ve které je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši [částka], žadatel je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] v [adresa], trvale bydlí v [adresa] ve Slovenské republice. Je svobodný, bydlí v nájmu, jeho výdaje činí [částka] a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žadatel dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně.

14. Z kopie listiny: přípis ve věci oznámení o postoupení pohledávky z [datum] okresní soud zjistil pouze tolik, že dne [datum] byla vyhotovena listina nazvaná oznámení o postoupení pohledávky. Žalobce nicméně v řízení netvrdil (a neprokazoval), že by předmětná listina byla doručena/odeslána žalovanému, případně kdy se tak mělo stát.

15. Z kopie listiny: výzva před podáním žaloby z [datum], včetně podacího archu z [datum], okresní soud zjistil, že dne [datum] žalobce odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby ze dne [datum], ve které vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím nejpozději do 10 dnů od obdržení přípisu.

16. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

17. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce vyhotovil listinu nazvanou standartní informace o spotřebitelském úvěru, ve které je uvedeno, že se jedná o neúčelový úvěr s úrokovou sazbou 15%, RPSN 272,44%, za tento úvěr zaplatí žalovaný celkovou částku [částka]. Žalovaný tuto listinu podepsal. Dne [datum] právní předchůdce žalobce vyhotovil listinu nazvanou příloha č. [hodnota] k formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve které jsou uvedeny tabulky s rozpisy splátek pro různé varianty úvěrů. Dne [datum] podepsal žalovaný listinu nazvanou žádost o úvěr, ve které je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši [částka], žadatel je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] v [adresa], trvale bydlí v [adresa] ve Slovenské republice. Je svobodný, bydlí v nájmu, jeho výdaje činí [částka] a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žadatel dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Dne [datum] uzavřela obchodní společností [právnická osoba] a.s. s žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] na 14 měsíců s tím, že žalovaný zaplatí za tento úvěr částku [částka]. RPSN činí 272,44%. Žalovaný bude splácet v 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právním předchůdcem žalobce – obchodní společností [právnická osoba] a.s. na obchodní společnost [právnická osoba] [adresa], s.r.o. Dne [datum] žalobce odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby ze dne [datum], ve které vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím nejpozději do 10 dnů od obdržení přípisu.

18. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o spotřebitelský úvěr.

19. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

23. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], byla absolutní neplatnost smlouvy. Ačkoli tento dřívější zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinností podle § 9 odst. 1 tohoto zákona je absolutní neplatnost smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne [datum], sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne [datum], sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne [datum], č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.).

24. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

25. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „[o]becný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, dostupné na www.judikatura.cz, I. ÚS 50/03, dostupné na www.judikatura.cz, IV. ÚS 611/05, dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 26. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. [právnická osoba] naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

27. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

28. S ohledem na shora uvedené, soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce (potažmo právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru) splnil povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy zda řádně posuzoval úvěruschopnost spotřebitele.

29. Žalobce v řízení neprokázal, že by jakkoliv ověřil tvrzený čistý příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru v částce [částka] měsíčně, rovněž pak není prokázáno zjišťování skutečných výdajů žadatele o poskytnutí úvěru ve výši tvrzených [částka]. Žalovaný bydlí v pronajatém bytě, musí tudíž platit nájemné, zálohy na energie, náklady na stravu i ošacení, dále vlastní telefonní přístroj a tudíž mu vznikají náklady spojené se zajištěním spojených služeb. Jestliže žalovaný trvale bydlí na jiné adrese, než je adresa jeho zaměstnání (dokonce v jiné zemi), lze očekávat spíše vyšší náklady na cestovné. Jakkoliv žalobce uvádí, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posuzována „s odbornou způsobilostí“, žalobce nic konkrétního ke skutečnému posuzování úvěruschopnosti neuvádí.

30. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, však soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa] : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní ( § 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo. S ohledem na shora uvedené nezbylo než žalobou uplatněný nárok zamítnout.

31. Se shora uvedených důvodů soud považoval uzavřenou smlouvu o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] za absolutně neplatnou a věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

32. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný zaplatil pouze částku [částka] (neuvedeného dne). Po podání žaloby, v podání ze dne [datum], žalobce dále sdělil, že žalovaný zaplatil částku [částka], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Celkem tedy žalovaný zaplatil částku [částka] (tj. [částka] před podáním žaloby a [částka] po podání žaloby). Dne [datum] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný doposud zaplatil částku [částka], výše bezdůvodného obohacení tudíž činí [částka] (15 000 – 5 000 = 10 000). Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák. splatné na výzvu věřitele. K vrácení finančních prostředků byl žalovaný vyzván prokazatelně až výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum]. Soud vycházel z ustanovení § 573 obč. zák., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne [datum]. Jestliže byl žalovaný vyzván k plnění nejpozději do 10 dnů od obdržení přípisu, připadá poslední den této lhůty na [datum] a dne [datum] se žalovaný ocitl v prodlení s plněním Od tohoto dne žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad II.).

33. S ohledem na shora uvedené, co do zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výroky ad III., IV., V. a VI.).

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty (žalovaný ke své aktuální finanční situaci nic netvrdil, ani neprokazoval). Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa] : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částek [částka] s příslušenstvím a [částka] soud žalobu zamítl. Původně žaloval žalobce [částka] s přísl. Žalobce měl úspěch 66,22%, neúspěch 33,78%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 32,44% nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky [částka] za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. částečné zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem tedy náklady řízení činí [částka] s tím, že 32,44% z této částky představuje po zaokrouhlení částku [částka] (výrok ad VII.).

Poučení