12 C 33/2019 - 320

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení (znalečném) částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení (znalečném) částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná jakožto bývalá jednatelka žalobkyně, odvolaná z této funkce na dne [datum], užívala i po tomto datu osobní automobil [značka] [značka] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], ve výlučném vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, vozidlo opakovaně odmítla žalobkyni vydat s poukazem na uplatnění zadržovacího práva k fiktivní pohledávce žalované za žalobkyní. V trestním řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně pravomocným rozsudkem uznána vinnou, že užívala cizí věc (vozidlo) od ukončení funkce jednatelky do [datum], kdy na základě příkazu k odnětí vozidla jí bylo vozidlo policejním orgánem odebráno (spáchala tak přečin zpronevěry), a dále že se pokusila sebe obohatit tím, že uvedla někoho v omyl, vytvořením fiktivního závazku žalobkyně vůči své osobě ve výši [částka] (spáchala tak přečin podvodu ve stádiu pokusu). Žalobkyně jako poškozená byla v trestním řízení odkázána ohledně svého nároku souvisejícího s neoprávněným užíváním vozidla žalovanou na občanskoprávní řízení. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně vůči žalované plynoucí z protiprávního jednání žalované, která jednak po ukončení funkce jednatelky bez právního důvodu užívala vozidlo žalobkyně až do okamžiku jeho odnětí policejním orgánem, tj. od [datum] do [datum], kdy policejní orgán fakticky převzal od žalované vozidlo po vydání příkazu k odnětí vozidla ze dne [datum]; žalovaná dále uplatněním zadržovacího práva k fiktivní pohledávce vůči žalobkyni aktivně protiprávně bránila žalobkyni, aby mohla s vozidlem disponovat, tj. výlučně činností žalované došlo k situaci, že policejní orgán po odnětí vozidla žalované dne [datum] kvůli nezákonnému uplatnění zadržovacího práva žalovanou k zajištění její fiktivní pohledávky rozhodl o uložení vozidla do úschovy a odkázal žalobkyni na občanskoprávní řízení. Žalobkyni bylo vozidlo vydáno Okresním soudem v [adresa] až dne [datum] na základě usnesení ve věci sp. zn. [spisová značka] o schválení smíru – vydání vozidla ze soudní úschovy, právní moc nastala dne [datum]. Výlučně kvůli jednání žalované v rozporu se zákonem a dobrými mravy s hlavním cílem poškodit žalobkyni tak vozidlo bylo v období od [datum] do [datum] uloženo v soudní úschově, čímž byla žalobkyni způsobena škoda spočívající v nemožnosti s vozidlem od [datum] do [datum] disponovat. Žalovaná se tedy nevrácením vozidla žalobkyni po ukončení její funkce jednatelky na její úkor bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., protiprávním užitím cizí hodnoty (vozidla) od [datum] do [datum] a dále způsobila žalobkyni majetkovou újmu spočívající v tom, že nejméně od [datum] (po odnětí vozidla žalované policejním orgánem) až do [datum] (kdy nabylo právní moci) nemohla žalobkyně z důvodu protiprávního jednání žalované předmětný vůz jakkoli užívat, tj. byla omezena ve svém vlastnickém právu, kdy vozidlo nemohlo být pronajímáno za tržní nájemné, které představuje majetkovou újmu (ušlý zisk), o který žalobkyně byla jednáním žalované ochuzena. Peněžitý nárok žalobkyně plynoucí z protiprávního jednání žalované přesahuje žalovanou částku [částka], která je nejnižší hranicí nároku žalobkyně. Žalobkyně se před zahájením řízení pokusila se žalovanou smírně dohodnout, že jednání žalované vztahující se k vozidlu bude narovnáno úhradou žalované jistiny, žalovaná však jakýkoliv nárok žalobkyně odmítla svým přípisem ze dne [datum].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Rozsudkem ze dne [datum], čj. [spisová značka], soud I. stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a neúspěšnou žalovanou zavázal povinností nahradit žalobkyni náklady řízení; uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný co do vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále ohledně náhrady majetkové újmy - ušlého zisku ve výši minimálního obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a také ohledně náhrady majetkové újmy – skutečné škody představující náklady vynaložené na zprovoznění vozidla ve výši [částka] (všechny částky dle závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]), když součet těchto částek činí [částka] a přesáhl tak žalobou uplatněný nárok. [právnická osoba] odvolání žalované Krajský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], čj. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se s argumentací žalované, že jednotlivé nároky uplatněné žalobkyní v částce, kterou učinila předmětem žaloby (minimálně [částka]) nejsou dostatečně specifikovány co do tvrzení v žalobě ani co do označených důkazů. Znalecký posudek znalce [právnická osoba], jako důkaz, na který žalobkyně odkázala v závěrečném návrhu ze dne [datum] nemůže nahradit splnění povinností dle výše uvedených ustanovení o. s. ř. Soud I. stupně sice správně vyžádal v dané věci znalecký posudek k posouzení odborných otázek, ovšem jeho závěry měly být pro žalobkyni podkladem k upřesnění (doplnění) jejích žalobních tvrzení ke specifikaci výše nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nároku na náhradu majetkové újmy. Žalobkyně žádné procesní úkony ve vztahu k žalované částce neučinila a ke specifikaci jednotlivých nároků v návaznosti na znalecký posudek ji nevyzval ani soud I. stupně, který sám provedl výpočet výše bezdůvodného obohacení a majetkové újmy a po zjištění, že takto soudem vypočtená částka převyšuje žalovanou částku [částka] (bez bližší specifikace), žalobě vyhověl. Žalované je třeba přisvědčit, že z částky přiznané soudem I. stupně ve výši [částka] nelze dovodit, jaká částka připadá na nárok uplatněný z titulu bezdůvodného obohacení a jaká z titulu majetkové újmy, proto v odvolacím řízení nelze částku [částka] přiznanou soudem I. stupně žalobkyni přezkoumat, proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b), § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), v němž žalobkyni dle § 43 o. s. ř. vyzve k doplnění tvrzení a označení relevantních důkazů ke specifikaci výše nároků požadovaných z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady majetkové újmy a rovněž se vypořádá s dalšími námitkami žalované uvedenými v odvolání ke skutečnostem, jež nebyly předmětem řádného posouzení ze strany soudu prvního stupně. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního v stupně novém rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).

5. Žalovaná v odvolání proti rozsudku namítala, že soud se vůbec nezabýval důkazy, tvrzení žalobkyně (za řízení několikrát měněná, upravovaná a doplňovaná) přejal nekriticky jako pravdivá, zatímco tvrzení žalované, ač byla podložena listinnými důkazy, označil za nedostatečná. Rovněž opomenul judikaturu, na kterou žalovaná v průběhu řízení odkazovala. Výrok napadeného rozsudku neodpovídá jeho odůvodnění, když žalobkyni je přiznána celková částka [částka] a není patrno, co je vlastně přiznáno, v jaké výši ani z jakého titulu. Žalovaná tvrdí, že byla oprávněna předmětné vozidlo užívat z titulu 25 % společníka žalobkyně. Valná hromada žalobkyně konaná bez účasti žalované [datum] neřešila nakládání s konkrétním vozidlem, žalovaná byla oprávněna užívat nejen jako jednatel, ale i jako společník, a to nejméně do obdržení předmětné výzvy doručené dne [datum], když do této doby o vrácení věci vědět nemohla. S ohledem na lhůtu 7 dnů od doručení výzvy mohla tedy vozidlo po právu užívat do [datum]. Vozidlo užívala pouze do [datum], kdy uplatnila zadržovací právo, nebylo prokázáno, že by vozidlo užívala od [datum] do [datum], platnost zadržovacího práva nebyla soudem vůbec prověřována. Trestní soud řešil pouze závazek [částka] ze smlouvy o půjčce, tedy pouze věc, za níž byla žalovaná odsouzena, a konstatoval, že žalovaná skutečně do žalobkyně v letech [Anonymizováno] investovala své vlastní finanční prostředky. Ohledně období od [datum] do [datum] se soud nevypořádal s námitkou nedostatku pasivní legitimace žalované. Žalobkyně netvrdí rozhodné skutečnosti pro přiznání náhrady majetkové újmy, tj. v čem spatřuje protiprávnost, vznik škody a příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody, výši škody není schopna definovat, ani v čem tato měla přesně spočívat a odkdy dokdy vznikala. V době zajištění vozidla Policií ČR měla žalobkyně k dispozici celý vozový park, vozidla nepronajímala, nevyužívala, ani nemusela zakoupit či pronajmout vozidlo jiné, neměla záměr vozidlo pronajmout, naopak měla v úmyslu vozidlo zpeněžit, tedy prodat. V době, kdy byl vůz v úschově policie, s ním žalovaná nedisponovala a na jeho údržbu neměla žádný vliv. Tvrzení, že ke zprovoznění vozidla musela investovat částku [částka], nelze nahradit úvahou znalce, neboť se nahrazuje skutečná škoda, nikoliv škoda teoretická, kterou neprokázala. Případné snížení hodnoty vozu jde za orgány činnými v trestním řízení, kdy tyto byly povinny vozidlo zajistit tak, aby ke snižování jeho hodnoty nedocházelo. Dále soud nezohlednil průtahy na straně žalobkyně, která mohla žalobu na vydání vozidla z úschovy podat bezprostředně po obdržení vyrozumění policie o uložení vozidla do soudní úschovy, avšak učinila tak až [datum]. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že jí doložená pohledávka za žalobkyní ve výši [částka] z titulu úhrady povinného ručení a havarijního pojištění je pohledávkou nejistou a neurčitou. Argumentace soudu, že nelze učinit závěr, že finanční prostředky na účtu žalované, z nichž hradila pojistné, byly jejími vlastními prostředky, jev tomto směru irelevantní. Žalobkyně povinné ručení ani havarijní pojištění neuhradila, žalovaná ano. Pohledávka je tak určitá (co do svého důvodu i výše), i jistá, když žalovaná platbu provedla ze svého účtu v době, kdy již 2 měsíce nebyla jednatelkou žalobkyně.

6. Žalobkyně k výzvě soudu I. stupně dle § 43 o. s. ř. podáním ze dne [datum] doplnila, že požaduje celkem [částka], z čehož částka odpovídající bezdůvodnému obohacení činí [částka] a částka odpovídající majetkové újmě činí [částka]. Uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení bezdůvodného obohacení v částce [částka] za období 181 dnů od [datum] do [datum], oprávněnost této částky vyplývá ze zjištění soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku č. 903/152022 ze dne [datum] ve spojení s ústním posudkem u jednání soudu ze dne [datum] a pro přesný způsob výpočtu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení na ně odkázala v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení majetkové újmy způsobené jednáním žalované v částce [částka], z čehož částka [částka] odpovídá ušlému zisku žalobkyně za období od [datum] do [datum] (664 dní) a částka [částka] odpovídá skutečné škodě na vozidle; oprávněnost obou částek vyplývá rovněž ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky [částka] z titulu majetkové újmy ve formě ušlého zisku (tj. nižší o [částka] z ušlého zisku [částka]) a naopak náhradu skutečné škody v částce 40 000 již nepožaduje.

7. Žalovaná i po doplnění žalobních tvrzení namítala, že žalobkyně sice konkretizuje jednotlivé částky a nároky, ale nijak nedoplňuje svá tvrzení, odkaz na znalecký posudek tvrzení žalobkyně zcela nahradit nemůže. Žalovaná vznesla námitku promlčení co do výše bezdůvodného obohacení, jelikož žalobkyně poprvé svůj nárok z tohoto titulu specifikovala až v podání ze dne [datum] a není zřejmé, jakým způsobem k uvedené částce dospěla. Žalobkyně své nároky nijak neumenšuje, avšak postupně zkracuje období, za něž je požaduje, čistě matematicky tak původně požadovala cca [částka]/den ([částka]/246 dnů) a nyní požaduje [částka]/den ([částka]/181 dnů). Znalec [jméno FO] ve svém posudku dospěl k závěru, že minimální částkou za pronájem předmětného vozidla je částka [částka]/den a je využitelná pro výpočty jak v období od [datum] do [datum], tak i pro období od [datum] do [datum]. Částka za pronájem vozu se nerovná bezdůvodnému obohacení, kdy se jedná o dva zcela odlišné instituty, a stále chybí zdůvodnění, proč je v daném období zřejmě počítáno s druhou znalcem stanovenou částkou ([částka]), Žalovaná předmětné vozidlo mohla po právu užívat nejméně do [datum], když výzva žalobkyně k vydání vozu jí byla doručena dne [datum] a žalobkyně stanovila lhůtu 7 dnů k předání vozu. Od [datum] (po uplatnění zadržovacího práva) bylo vozidlo odstaveno a ze strany žalované nedocházelo k jeho opotřebování. Amortizace vozu je přitom jedním z hledisek, z nichž vycházel znalec [jméno FO] ve svém posudku s tím, že jako minimální částku stanovil oněch [částka]/den, avšak žalobkyně užívání vozu žalovanou nikdy ani netvrdila. Součástí částky [částka] denně je i havarijní pojištění, přitom povinné ručení i havarijní připojištění za ni uhradila žalovaná. Žalobkyně si v podání ze dne [datum] vůbec poprvé nárokuje tzv. ušlý zisk ve výši [částka], žalovaná proto vznesla námitku promlčení i tohoto nároku. Dále zopakovala argumentaci, že nepostačuje odkaz žalobkyně na znalecký posudek a znalcem [jméno FO] vypočítaný teoretický ušlý zisk, nesouhlasila délkou vytyčeného (škodného) období stanovenou od [datum] do [datum], jelikož žalobkyně žalobu na vydání vozu z úschovy policie podala až dne [datum] a předtím nebyla aktivní, a ve vztahu k ušlému zisku odkázala na platnou judikaturu (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), k čemuž namítala, že žalobkyně nikdy vozidla nepronajímala, ani tento záměr ani po 4 letech netvrdila, měla k dispozici další vozy, které nevyužívala, ani nepronajímala. Ušlý zisk může představovat zmaření zamýšleného výdělečného záměru, je-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi (v tomto konkrétním případě nejsou tyto okolnosti žalobkyní tvrzeny, natož doloženy), z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt škodné události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo.

8. U jednání dne [datum] žalobkyně po procesním poučení soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby v souladu s konstantní judikaturou doplnila tvrzení v tom smyslu, jaké konkrétní kroky podnikla pro uskutečnění svého záměru pronajmout vozidlo [značka] [značka] v době bezprostředně předcházející období, za něž uplatňuje nárok na náhradu ušlého zisku, a nechť k těmto tvrzením označí relevantní důkazy k jejich prokázání, uvedla, že požadované skutečnosti by ve stanovené lhůtě mohl dotvrdit pouze (u jednání) nepřítomný jednatel, proto navrhla jeho účastnický výslech.

9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), má soud za prokázaný tento skutkový stav: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], čj. [spisová značka], které nabyly právní moci dne [datum], bylo výrokem 2. o vině prokázáno, že žalovaná jednak v období od [datum] (po datu zániku funkce jednatelství ve společnosti žalobkyně,) užívala mj. firemní osobní vozidlo tov. zn. [značka] [značka] ALLROAD QUATTRO 4F, reg. zn. [SPZ], VIN: [VIN kód], jehož provozovatelem a vlastníkem dle registru silničních vozidel je žalobkyně, které užívala a bylo jí svěřeno v rámci výkonu funkce jednatelky žalobkyně, bez jejího souhlasu a přes skutečnost, že byla písemně upomínána žalobkyní k navrácení vozidla, přičemž takto činila do [datum], kdy na základě [adresa] policejního orgánu k odnětí věci ze dne [datum], který dne [datum] převzala, vozidlo vydala; shora uvedeným jednáním tak žalovaná spáchala přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Výrokem 3. o vině bylo dále prokázáno, že žalovaná jako jednatelka žalobkyně, kterou se stala ke dni [datum], se zánikem funkce jednatele společnosti ke dni [datum], v přesněji nezjištěném období měsíce ledna či února [adresa] dala pokyn externí účetní [tituly před jménem] [jméno FO] k zaúčtování částky [částka] jako závazek žalobkyně k její fyzické osobě na základě fiktivně sepsané Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], mezi žalovanou jako zapůjčitelem a žalobkyní jako vydlužitelem, kterou za obě smluvní strany vlastnoručně podepsala žalovaná, přičemž k zápůjčce ze strany žalované ve prospěch žalobkyně nikdy nedošlo, tedy se pokusila vytvořit fiktivní závazek žalobkyně vůči své osobě za účelem budoucího vymáhání, případně započtení pohledávek, její jednání směřovalo ke způsobení škody ve výši [částka], čímž spáchala přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku, a za oba shora uvedené přečiny byla odsouzena k úhrnnému peněžitému trestu [částka]; poškozená žalobkyně byla odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Z odůvodnění trestního rozsudku čj. [spisová značka] (bod 3 a 13) se podává, že žalovaná vypověděla ohledně předmětného automobilu, že jej koupila za své soukromé prostředky, než vstoupila do firmy, a užívala je i nadále, používala je na svoje náklady, které jí nikdy nebyly zaplaceny, ani další věci jí nebyly zaplaceny, např. podíl na zisku atd., takže se vinna necítí, spíše otec a firma naopak dluží jí. [jméno FO] (jednatel žalobkyně) slyšený jako svědek v trestním řízení vypověděl k firemnímu vozidlu [značka] [značka], že bylo prodáno za [částka] plus DPH, jelikož bylo dva roky v úschově, takže bylo výrazně znehodnoceno, jiná vozidla společnost nemá, jelikož všechna prodala.

11. Podstatným obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] byly dále prokázány následující skutečnosti: Z karty dlouhodobého majetku vyplývá, že předmětné vozidlo bylo pořízeno do majetku žalobkyně dne [datum] koupí, jeho cena činila [částka]. Výzva k vydání movitých věcí včetně předmětného vozidla ve lhůtě 7 dnů od doručení, vyhotovená jednatelem žalobkyně [jméno FO] dne [datum], byla žalované dle rukou shora uvedené poznámky doručena [datum], což je mezi účastníky nesporné; z připojené obálky s dodejkou soud zjistil, že byla výzva podána na poštu dne [datum]. Ze sdělení žalované ze dne [datum] se podává, že sdělila žalobkyni, že k předmětnému vozidlu uplatňuje zadržovací právo k zajištění dluhu žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o zápůjčce ve zbývající části [částka], dle detailu zprávy bylo sdělení doručeno do datové schránky žalobkyně dne [datum]. Trestním oznámením bylo prokázáno, že žalobkyně podala dne [datum] k Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] trestní oznámení na žalovanou pro podezření ze spáchání několika trestných činů včetně neoprávněného užívání předmětného vozidla a fiktivní zápůjčky ve výši [částka]. Příkazem k odnětí věci z [datum] bylo prokázáno, že policejní orgán vydal uvedeného dne po předchozím souhlasu státního zástupce příkaz k odnětí předmětného vozidla žalované jako věci důležité pro trestní řízení; z odůvodnění příkazu vyplývá, že žalovaná při svém podání vysvětlení dne [datum] potvrdila, že předmětné vozidlo má v držení a užívá je od doby, kdy se stala jednatelkou žalobkyně, přičemž i přes odvolání z funkce předmětné vozidlo nadále užívá, zadržuje jej a odmítá dobrovolně vydat; dle dodejky byl příkaz doručen žalované dne [datum]. Usnesením o vrácení věci ze dne [datum] policejní orgán rozhodl o vrácení předmětného vozidla žalobkyni (vlastníkovi) v zastoupení jednatele [jméno FO] z důvodu, že věc už není pro další řízení třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání; dle doručenky bylo usnesení doručeno žalobkyni i žalované dne [datum]; žalovaná podala dne [datum] stížnost proti usnesení o vrácení věci s odůvodněním, že uplatnila zadržovací právo, valná hromada žalobkyně, kde byla žalovaná odvolána z funkce jednatele, nebyla řádně svolána, navíc kola a autobaterie jsou ve vlastnictví žalované. Žalobkyně ve vyjádření oznamovatele ze dne [datum] navrhla, aby byla stížnost žalované zamítnuta a vozidlo neprodleně vráceno žalobkyni. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] bylo usnesení policejního orgánu o vydání předmětného vozidla žalobkyni zrušeno a uloženo mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

12. Usnesením PČR KŘJmK, ÚO [adresa], oddělení hospodářské kriminality, čj. [Anonymizováno], bylo prokázáno, že policejní orgán dne [datum] rozhodl, že ukládá do úschovy u Okresního soudu v [adresa] předmětné vozidlo; z odůvodnění vyplývá, že předmětné vozidlo bylo dne [datum] odňato žalované na základě příkazu o odnětí věci dle § 79 tr. řádu a dne [datum] byla doručena stížnost žalované proti usnesení o vrácení věci, ke dni [datum] proto vydal státní zástupce OSZ [adresa] usnesení, jímž zrušil jako nezákonné usnesení policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vydání předmětného vozidla; žalovaná uvedla, že vozidlo zadržuje na základě závazku žalobkyně vůči její osobě, resp. na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], dle níž žalovaná jakožto zapůjčitel vydlužiteli (žalobkyni) přenechala peněžitou částku [částka]; policejní orgán dospěl k závěru, že v současné době v probíhajícím trestním řízení nesmí dojít k vydání věci vzhledem k rozporům mezi žalobkyní a její odvolanou jednatelkou (žalovanou) k pravosti a existenci předmětné pohledávky a následné existenci zadržovacího práva, proto rozhodl o uložení vozidla do úschovy u Okresního soudu v [adresa], který v rámci občanskoprávního řízení rozhodne o právu na věc. Proti usnesení policejního orgánu o uložení vozidla do policejní úschovy podala dne [datum] stížnost žalobkyně a navrhla, aby bylo zrušeno, následně Okresní státní zastupitelství v [adresa] usnesením ze dne [datum] stížnost poškozené žalobkyni zamítlo, neboť je tu pochybnost, zda má být věc (vozidlo) vrácena tomu, komu byla odňata. Žalobkyně dne [datum] opětovně podala u policejního orgánu žádost oznamovatele o vrácení odňaté věci na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum], k čemuž jí policejní orgán dne [datum] sdělil, že žádosti nemůže vyhovět, neboť dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné (žalované) mimo jiné i ke zločinu zpronevěra vztahujícího se k mj. předmětnému vozidlu.

13. Velkým technickým průkazem bylo prokázáno, že osobní automobil tov. zn. [značka], typ [značka] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], má uvedeno datum 1. registrace [datum] a jako vlastník je zapsána od [datum] žalobkyně, což je současně i datum 1. registrace tohoto vozidla v ČR.

14. Úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [Anonymizováno], oddíl C, vložka [Anonymizováno], ze dne [datum], bylo prokázáno, že obchodní firma žalobkyně [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], vznikla dne [datum], žalovaná byla jednatelkou od [datum] do [datum], den zániku funkce byl zapsán v OR dne [datum]; [jméno FO] je jednatelem od [datum] doposud, od [datum] doposud jediným jednatelem, sídlo společnosti bylo od [datum] do [datum] v [adresa]; společníky jsou od [datum] doposud [jméno FO] (75 % obchodní podíl) a žalovaná (25 % obchodní podíl).

15. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované souhlasit s vydáním předmětného vozidla ze soudní úschovy žalobou doručenou soudu dne [datum], žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] navrhla zamítnutí žaloby a naopak se ona domáhala vydání předmětného vozidla ze soudní úschovy z důvodu uplatnění zadržovacího práva; u jednání dne [datum] účastníci uzavřeli smír, jímž žalovaná souhlasila s vydáním předmětného vozidla ze soudní úschovy vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], žalobkyni, a soud tento smír schválil.

16. Výzvou k plnění bylo ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dluhu ve výši [částka], neboť se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a způsobila jí škodu, jelikož nejméně od [datum] do [datum] užívala předmětné vozidlo bez právního důvodu, a v důsledku jejího jednání bylo vozidlo od [datum] do [datum] mimo dispozici žalobkyně jako vlastníka v soudní úschově a ta jej nemohla užívat a nakládat s ním.

17. Historií pohybu [Anonymizováno] bylo prokázáno, že žalovaná z účtu č. [č. účtu], jehož je majitelkou, uhradila kartou dne [datum] Generali pojišťovně [adresa] částku [částka].

18. Usnesením PČR KŘJmK, ÚO [adresa], obvodní oddělení, čj. [Anonymizováno] ze dne [datum] policejní orgán rozhodl, že odkládá trestní věc podezření ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. řádu, kterého se měl dopustit [jméno FO] (jednatel žalobkyně) tím, že dne [datum] neoprávněně vnikl do bytu žalované v [adresa]/[Anonymizováno], kde neoprávněně setrval a odnesl firemní věci žalobkyně, které je jednatelem, kdy jeho jednáním vznikla žalované újma na jejím právu zaručujícím jí nerušené užívání domovní svobody, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě vyřídit věc jinak; z odůvodnění tohoto usnesení přitom nevyplývá tvrzení žalované, že [jméno FO] vnikl v lednu [Anonymizováno] do bytu žalované a odebral jí (druhé náhradní) klíče od vozidla a mohl tedy vozidlem disponovat, a že automobil po celou dobu parkoval na volně přístupném parkovacím místě před domem na [adresa].

19. Z písemného revizního znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vyhotoveného dne [datum] soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, [tituly před jménem] [jméno FO], ve spojení s ústním znaleckým posudkem u jednání dne [datum], vyplývá, že znalec stanovil výši obvyklého nájemného předmětného vozidla průměrem denních sazeb zjištěných nákladovou kalkulací a kalkulací dle znaleckého standardu [Anonymizováno] částkou [částka]/den a dále stanovil ekonomicky minimální částku denního pronájmu ve výši [částka]/den, představující základní zjednodušenou kalkulaci, která má pokrýt náklady spojené s provozem předmětného vozidla ve smyslu nákladů na běžnou údržbu, jedná se o nákladovou částku na neziskový dlouhodobý pronájem, kdy výnos pokrývá náklady bez havarijního pojištění, aby majitel neprodělával, ale na trhu za tuto částku lze těžko nějaké vozidlo reálně pronajmout.

20. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že žalované [Jméno žalované] byla uložena mj. výrokem I. rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni [právnická osoba], IČO [IČO], částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, z titulu bezdůvodného obohacení a plnění po zániku zmocnění, přičemž se jednalo o 3 částky vyplacené finančním úřadem coby přeplatek na dani žalobkyně na běžný účet žalované jakožto majitelky č. [č. účtu]; z odůvodnění rozsudku se podává, že soud se v této věci rovněž podrobně zabýval otázkou finančních toků mezi žalovanou na straně jedné (která byla majitelkou pouze jednoho – shora uvedeného účtu) a třemi osobně a personálně propojenými subjekty (otcem [jméno FO] a dcerou [Jméno žalované]) na straně druhé, a to [právnická osoba], [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. (tedy žalobkyní v tomto řízení sp. zn. [spisová značka]); z bodu [Anonymizováno] odůvodnění rozsudku pak vyplynulo, že v souvisejícím trestním řízení sp. zn. [spisová značka] byla znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, provedena analýza všech plateb na bankovním účtu žalované č. [č. účtu] za období [datum] – [datum] a především z něj vyplynulo, že tímto bankovním účtem žalované č. [č. účtu] a bankovními účty [Jméno žalobkyně]. (tj. žalobkyně), [právnická osoba] a [jméno FO] proudily v letech [Anonymizováno] toky peněz, přičemž platby (přicházející i odcházející) na bankovním účtu žalované tvoří dosti nepřehlednou směs plateb ve vztahu k uvedeným 3 subjektům; z bankovního účtu žalované byly placeny závazky těchto subjektů na účty jiných osob, byly provedeny vklady anebo výběry ve statisícových částkách, o jejichž účelu a původu peněz nelze nic doložit, platby (přicházející i odcházející) na bankovním účtu žalované patří vícero subjektům, nejsou jednoznačně tříděny a označovány, případně účtovány, jak by vyžadovalo účetnictví běžného podnikatelského subjektu, nejsou doloženy průkazně právní důvody přijetí plateb nebo jejich odesílání. I z výpovědí (ob)žalované a svědků v trestním řízení je evidentní, že v návaznosti na provedení znaleckého zkoumání není možné rozklíčovat tok finančních prostředků. Navíc i z dokazování výpisy z účtu žalované za období červen a prosinec 2015 soud v tomto řízení zjistil, že žalovaná ze svého účtu hradila kromě plateb ve prospěch [právnická osoba] či [Anonymizováno] průběžně také své soukromé záležitosti včetně hypotečního úvěru, nákupů oblečení, drogerie či plavání dcery.

21. Z bodu 15 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně čj. [spisová značka] pak jednoznačně vyplývá, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně [Jméno žalobkyně]. dlužila žalované jakékoliv finanční prostředky, naopak to byla (ob)žalovaná [Jméno žalované], kdo této společnosti dlužil částku [částka]. Z tohoto titulu nelze přisvědčit obhajobě obžalované, že předmětné vozidlo v majetku žalobkyně si ponechala jako zádržné v rámci uplatňovaného zadržovacího práva. Předmětné vozidlo do společnosti nevložila, společnost ji opakovaně vyzývala, aby vozidlo do společnosti vrátila, nebyly splněny podmínky zadržovacího práva, které nelze uplatnit pro dluhy vzniklé v pracovněprávních vztazích (mzdu obžalované), navíc nebyla splněna podmínka, že zajišťovaná pohledávka musí být splatná, ledaže dlužník nezajistí svůj dluh jinak, ačkoliv jej zajistit měl, nebo pokud se výslovně vyjádří, či je z okolnosti zcela zřejmé, že jej splnit nehodlá. Z výpovědi obžalované vyplynulo, že předmětné vozidlo užívala i poté, co její jednatelství ve firmě žalobkyně zaniklo, přičemž užívat zadrženou věc lze pouze se souhlasem dlužníka, jenž jí vydán nikdy nebyl, naopak žalobkyně se domáhala vrácení.

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci samé.

23. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Podle § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), je soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

24. Podle § 610 odst. 1 věta první zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

25. Podle § 619 odst. 1, 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

26. Podle § 620 odst. 1 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

27. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

28. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Podle § 636 odst. 1, odst. 2 věta první o. z., právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (odst. 1.). Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. (odst. 2).

30. Podle § 638 odst. 1, 2 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 1). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 2).

31. Podle § 1395 odst. 1 o. z., kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jí by jinak měl věc vydat.

32. Podle § 1397 odst. 1, 2 o. z., kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu (odst. 1). Věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1 (odst. 2).

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

35. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

36. Podle § 2919 o. z., obohatil-li se škůdce na úkor poškozeného protiprávním činem nebo na základě jiné skutečnosti, která způsobila škodu, je škůdcovo obohacení i po promlčení práva poškozeného na náhradu škody bezdůvodné. Promlčí-li se právo poškozeného na náhradu škody, může se poškozený domáhat, aby mu škůdce vydal, co získal, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

37. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

38. Podle § 2952 věta první o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

39. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1); bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

40. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

41. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 25 Cdo 3536/2018, se podává, že jestliže žalobkyně ke svým tvrzením o vzniku majetkové újmy poukázaly na znalecké posudky, v nichž jsou uvedeny základní skutečnosti, jež představují snížení majetkového stavu žalobkyň, a navrhly tyto posudky jako důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že ve vztahu ke vzniku majetkové újmy chybí vylíčení rozhodných skutečností a že žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. nesplnily svou povinnost tvrzení, a nelze mu přisvědčit ani v tom, že ze závěrů zmíněných znaleckých posudků nevyplývají základní skutečnosti ohledně plochy neoprávněné těžby na pozemku žalobkyň a rozsahu neoprávněné těžby provedené žalovanou. Uvedený postup (splnění povinnosti tvrzení odkazem na znalecký posudek) totiž ustálená judikatura výslovně připouští (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016, uveřejněný pod číslem 31/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázka přezkoumatelnosti a správnosti znaleckých posudků (např. použití správné metodiky a jejího řádného provedení) a jiných odborných vyjádření je již otázkou hodnocení důkazů, která se týká procesu dokazování a unesení důkazního břemene. Zpochybněním závěrů znaleckého posudku na základě revizního znaleckého zkoumání nelze zpětně zpochybnit existenci skutkových tvrzení z něj vyplývajících.

42. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 865/2021, vyplývá, že institut bezdůvodného obohacení směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených v § 451 a § 454 obč. zák. Výše plnění za užívání cizí věci (pozemku) bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 451 odst. 1, § 456 věta první a § 458 odst. 1 obč. zák.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. právní názor vyslovený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či v usnesení téhož soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2613/2012). Nejvyšší soud se otázkou určení obvyklého nájemného pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním věci opakovaně zabýval. Dovodil přitom, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky téhož soudu ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). Obohacení neoprávněného uživatele je tedy determinováno mimo jiné srovnatelností předmětu užívání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1466/2013, či ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 9/2013). Při určení majetkového prospěchu získaného bez řádného právního důvodu je třeba přihlížet rovněž ke konkrétnímu způsobu využití předmětné nemovitosti obohaceným, to však nikoli na úkor zohlednění charakteru a stavu užívané věci samotné, jež determinují hodnotu užívacího práva primárně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 25 Cdo 399/2001, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2220/2010, ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, a ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4162/2015).

43. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 17. 6. 2009 sp. zn. 25 Cdo 371/2007, ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 30 Cdo 1181/2015 a ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2385/2014) se dále podává, že ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS, pod C 4027) či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. Ušlým ziskem je totiž majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku. Ušlým ziskem naopak není automaticky ztráta předpokládaného výdělku, který byl sice sjednán, avšak činnost pro jeho dosažení se bez souvislosti se škodnou událostí nezačala ani naplňovat, neboť poškozený předpokládanou činnost nezačal ve sjednané době provozovat a ani v době před škodnou událostí ji nevykonával. Z komentáře na www.beck-online.cz k § 2952 o. z. vyplývá, že ušlý zisk z podnikání znamená ztrátu očekávaného přínosu za situace, že poškozený buď již výdělečnou činnost provozoval a škodní událost znamenala její přerušení, anebo měl již alespoň zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy byl nejen ochoten, ale i schopen výdělečnou činnost provozovat. Poškozený tak musí prokázat, že měl zajištěny potřebné předpoklady, tedy že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek, byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodní událost.

44. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, se podává, že v kontextu civilního procesu je zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.

45. Po provedeném dokazování soud dospěl po právní stránce k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 32 Cdo 1201/2020-493, veden zásadou hospodárnosti řízení, přednostně zabýval otázkou promlčení práva, jelikož žalovaná v podání doručeném soudu dne [datum] vznesla námitku promlčení nároku na zaplacení žalované částky jak z titulu bezdůvodného obohacení, tak z titulu majetkové újmy (ušlého zisku).

46. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet ode dne, kdy se ochuzený, na jehož úkor k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Bezdůvodné obohacení založené na užívání movité věci či nemovitosti bez právního důvodu vzniká každým dnem užívání, a od toho se odvozuje i počátek běhu promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení (NS 28 Cdo 1456/2017, 32 Cdo 4126/2009). Bezdůvodné obohacení se zde promlčuje den po dni neoprávněného užívání věci (NS 30 Cdo 2191/2017 k užívání autorského díla).

47. Subjektivní promlčecí lhůta u náhrady majetkové újmy počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozví nebo měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek promlčecí lhůty (viz obecná právní norma § 619 odst. 2). Takovými okolnostmi jsou u práva na náhradu škody nebo újmy podle § 620 vědomost o vzniku škody či újmy a totožnosti odpovědné osoby (NS 2 Cz 19/74 = Rc 38/1975, Cpj 10/83 = Rc 3/1984, 33 Odo 477/2001, 25 Cdo 61/2003, 25 Cdo 1440/2010). Nejde tady o nezpochybnitelnou jistotu o stanovení osoby škůdce (NS 25 Cdo 723/2008, 25 Cdo 1990/2012). Nemá tak význam, zda a kdy byla odpovědná osoba pravomocně odsouzena za způsobení škody nebo újmy trestním soudem (NS 25 Cdo 871/2002, 25 Cdo 4725/2010). Vědomost o totožnosti osoby povinné k nahrazení škody nebo jiné újmy nemusí být vědomostí o totožnosti osoby škůdce (Leges III 620 8). Vědomostí se rozumí znalost skutkových okolností imanentních právům z náhrady škody nebo újmy, nikoliv právní kvalifikace případu (NS 25 Cdo 1331/2005, 25 Cdo 3734/2008). O vzniku škody nebo újmy se poškozený dozví tehdy, jsou-li mu známy skutečnosti, podle kterých lze podat žalobu na náhradu škody nebo újmy, tedy pokud má poškozený prokazatelnou vědomost o vzniku a rozsahu škody či újmy. Vědomost o škodě nebo újmě musí být spojena nejen s protiprávním jednáním nebo událostí, kterou byla škoda či újma způsobena, avšak i se skutečností, že vznikla majetková nebo nemajetková újma s druhem a rozsahem, který lze označit v penězích (NS 25 Cdo 2592/2006, 25 Cdo 4429/2007, 28 Cdo 2534/2012, 25 Cdo 4890/2014). Z pohledu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ovšem nelze požadovat vědomost o jednoznačné částce škody nebo újmy (postačuje orientační znalost; NS 25 Cdo 3401/2011, 21 Cdo 1897/2014). Pokud je škoda či újma u poškozeného navyšována, srov. výklad (636 9). Je-li právo na náhradu škody nedělitelným celkem, počne běh subjektivní promlčecí lhůty až ode dne, kdy se poškozený dozví o celé škodě (NS 2 Cz 19/74 = Rc 38/1975).

48. V posuzované věci, pokud jde o počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 619 odst. 2 a § 621 o. z., se žalobkyně prokazatelně dozvěděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo (každým dnem užívání započalo docházet), a o osobě povinné k jeho vydání, když na valné hromadě konané dne [datum] rozhodla o odvolání žalované z funkce jednatelky (s čímž zaniklo oprávnění užívat předmětné vozidlo), a následně ji vyzvala k vydání vozidla výzvou ze dne [datum] ve lhůtě 7 dnů.

49. Pokud jde o počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu majetkové újmy dle § 619 odst. 2 a § 620 o. z., žalobkyně se o existenci škody (vznikající za každý den nemožnosti disponovat s vozidlem jako vlastník) a osobě povinné k její náhradě dozvěděla v souvislosti s faktickým odnětím vozidla žalované policejním orgánem dne [datum] (o čemž byla žalobkyně informována), když od tohoto dne přestalo být vozidlo v dispozici žalované a nebylo v důsledku dalšího procesního postupu v trestním řízení ani v dispozici žalobkyně jakožto vlastníka.

50. V daném případě je přitom z hlediska posouzení důvodnosti námitky promlčení rozhodné, že žalobkyně již v žalobě ze dne [datum] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím dostatečným způsobem specifikovala skutková tvrzení, pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od konání valné hromady [datum] původně do [datum], kdy bylo vydáno usnesení policejního orgánu o uložení vozidla do úschovy, a v období následujícím od [datum] do [datum] (kdy bylo vozidlo v úschově) požadovala náhradu způsobené majetkové újmy, přičemž k prokázání výše obou částek označila k důkazu znalecký posudek soudem ustanoveného znalce, a současně v souladu s výše uvedenou judikaturou (např. sp. zn. [spisová značka]) z pohledu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nelze požadovat vědomost o jednoznačné částce (zde škody nebo újmy) a postačuje orientační znalost, což žalobkyně jednoznačně splnila již v žalobě. V průběhu řízení žalobkyně pouze zkrátila období, za něž požaduje bezdůvodné obohacení, nejprve do [datum] (kdy bylo vozidlo fakticky žalované odňato), a ode dne následujícího ([datum]) až do vydání vozidla dne [datum] již požadovala náhradu újmy. V doplňujícím podání k výzvě soudu ze dne [datum] pak pouze upřesnila v návaznosti na vyhotovený znalecký posudek, jakou částku z částek stanovených znalcem požaduje z titulu bezdůvodného obohacení a jakou část z titulu náhrady majetkové újmy (ušlého zisku), kdy v tomto podání opět zkrátila období, za něž bezdůvodné obohacení nově požaduje, a to na dobu od [datum] do [datum], tj. za období 181 dnů ve výši [částka], kdy u prvního data se jedná pravděpodobně o chybu v psaní, jelikož částka jinak přesně odpovídá znaleckému posudku v sazbě [částka]/den za 186 (nikoli 181) dnů, na který žalobkyně v rámci splnění povinnosti tvrzení odkazuje a jí zmíněná judikatura (25 Cdo 4994/2016) to připouští.

51. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] tedy žalobkyně uplatnila žalobou podanou dne [datum] (upřesněnou dne [datum]) včas, při zachování 3leté subjektivní lhůty dle § 619 odst. 2, § 621 a § 629 o. z. Stejně tak byl žalobou ze dne [datum] uplatněn včas i nárok na náhradu majetkové újmy požadované od [datum] do [datum] při zachování 3leté subjektivní lhůty dle § 619 odst. 2, § 620 a § 629 o. z. Objektivní 10 resp. 15leté promlčecí lhůty dle § 636 a § 638 o. z. rovněž neuplynuly, přičemž v případě náhrady újmy způsobené protiprávním činem pak nelze pominout ani případnou aplikaci § 2919 o. z., a nárok žalobkyně tak jednoznačně promlčen není.

52. Soud pro úplnost konstatuje, že ke stavení promlčecí lhůty dle § 648 o. z. v souvislosti s žalobkyní uplatněným nárokem na náhradu škody v adhezním řízení u hlavního líčení dne [datum] (jako součásti trestního řízení sp. zn. [spisová značka]) nedošlo, neboť v trestním řízení byla škoda za přisvojení vozidla definována (zůstatkovou) hodnotou vozidla dle odborného vyjádření ve výši [částka], jednalo se tedy o odlišný nárok, než v tomto civilním řízení požadované bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného a majetkovou škodu ve formě ušlého zisku za pronájem vozidla. Pravomocným trestním rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně jakožto poškozená odkázána s nárokem na náhradu škody za přisvojení vozidla ve výši [částka] na řízení ve věcech občanskoprávních, na což v tomto řízení sp. zn. [spisová značka] již procesně nereagovala.

53. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně byla v předmětném období od [datum] do [datum], za něž uplatňuje své 2 nároky, výlučným vlastníkem předmětného vozidla tov. zn. [značka], typ [značka] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (které nenabyla do majetku od žalované), a žalovaná jakožto jednatelka žalobkyně od [datum] byla na valné hromadě dne [datum] odvolána z této funkce, čímž zanikl i souhlas žalobkyně s užíváním předmětného vozidla žalovanou, a od té doby žalovaná vozidlo neoprávněně užívala až do odnětí vozidla policejním orgánem dne [datum], jak vyplývá z výroku o vině shora uvedeného pravomocného trestního rozsudku (čj. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] čj. [spisová značka]), kterým je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k vrácení movitých věcí včetně předmětného vozidla výzvou z [datum] doručenou žalované dne [datum] ve lhůtě 7 dnů.

54. Soud dospěl k závěru, že v období od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě žalobkyně k vrácení vozidla, do [datum] (kdy žalovaná vozidlo vydala policejnímu orgánu) se žalovaná (škůdkyně) protiprávním (trestným) činem na úkor poškozené žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z. a je povinna žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vzniklé protiprávním užitím věci ve vlastnictví žalobkyně vydat, přičemž se jedná o prospěch, o nějž se na úkor žalobkyně majetkový stav žalované nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (tj. musela by si pronajmout či pořídit jiné vozidlo). Skutečnost, že žalovaná po celé období od [datum] do [datum] vozidlo užívala, sama potvrdila v rámci trestního řízení jak při podání vysvětlení dne [datum], tak v následné výpovědi obviněné (viz bod 15 odůvodnění trestního rozsudku odvolacího soudu čj. [spisová značka]), a není tedy pravdivé její tvrzení, že vozidlo neužívala, když toto dle názoru soudu začala účelově uvádět až v souvislosti s tvrzeným zadržovacím právem k vozidlu, kdy § 1397 odst. 2 o. z. váže užívání věci na souhlas jejího vlastníka. K naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení přitom navíc dle ustálené judikatury postačuje, aby obohacený měl možnost věc užívat namísto jejího skutečného vlastníka (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3033/2007, 28 Cdo 4608/2009 nebo 26 Cdo 2552/2009), což bylo v daném případě jednoznačně prokázáno.

55. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalované mohlo dne [datum] vzniknout k zajištění jí tvrzených pohledávek vůči žalobkyni zadržovací právo ve smyslu § 1395 o. z. k předmětnému vozidlu, a dospěl k závěru, že nikoli, neboť v tomto řízení především nebyla prokázána existence dluhu žalobkyně vůči žalované v okamžiku uplatnění zadržovacího práva, jelikož z trestního řízení jednoznačně vyplynulo, že v jeho průběhu nebylo prokázáno, že by sama žalobkyně [Jméno žalobkyně]. dlužila žalované jakékoliv finanční prostředky, naopak to byla (ob)žalovaná [Jméno žalované], kdo této společnosti dlužil částku [částka], jak vyplývá z bodu 15 odůvodnění shora uvedeného trestního rozsudku čj. [spisová značka], z něhož se navíc podává, že ani trestní soud nepřisvědčil obhajobě (ob)žalované, že si předmětné vozidlo v majetku žalobkyně ponechala jako zádržné v rámci uplatňovaného zadržovacího práva, jelikož nebyly splněny (hmotněprávní) podmínky zadržovacího práva.

56. Oproti tomu tvrzení žalované, že z jejího účtu odešla na účty, resp. úhradu závazků žalobkyně, [jméno FO] a společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] celkem částka [částka], zatímco na její účet přišlo od uvedených tří subjektů celkem [částka], a rozdíl těchto částek činí necelých [částka] v neprospěch žalované (když tyto údaje zřejmě čerpala ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] v trestním řízení), což mělo být důvodem uplatnění zadržovacího práva k vozidlu ve vlastnictví žalobkyně, je pro posouzení této věci bezpředmětné, neboť žalovaná zcela pomíjí, že shora uvedené částky finančních toků představují součet (bez bližšího rozúčtování na každý ze 3 subjektů) a sama žalobkyně žalované ničeho nedlužila (viz výše).

57. Soud se proto dále zabýval stanovením výše bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně v období od [datum] do [datum], když vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 23 Cdo 4406/2016, 28 Cdo 5693/2015, 28 Cdo 452/2017 či 28 Cdo 4543/2016), z níž jednoznačně vyplývá, že výše náhrady má být odvozena od nákladů, které by bylo třeba vynaložit na získání stejného plnění, a proto je třeba výši náhrady za bezdůvodné obohacení dovodit ze zjištění obvyklé ceny nájmu předmětné věci. Argumentace žalované, která poukazuje na rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4184/2018 (PR 11/2019) pak není přiléhavá, neboť v daném případě se v žádném případě nejednalo o vozidlo, které by bylo „nepronajatelné“.

58. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za shora uvedené období soud vycházel z revizního znaleckého posudku vyhotoveného v průběhu řízení soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, [tituly před jménem] [jméno FO], a mj. stanovil výši obvyklého nájemného předmětného vozidla částkou [částka]/den, což za období od [datum] do [datum] (171 dnů) činí [částka]. Znalec přitom způsob výpočtu denní sazby obvyklého nájemného pro uvedené období ve vztahu k předmětnému vozidlu, včetně použití konkrétní metodiky, přesvědčivě odůvodnil a soud nemá důvod pochybovat o správnosti jeho odborných závěrů. Soud naopak nepřisvědčil žalované, že by bylo možné použít „minimální ekonomickou“ sazbu [částka]/den, neboť tato částka za situace, kdy žalovaná vozidlo prokazatelně užívala, neodpovídá judikaturou aprobované obvyklé ceně nájmu předmětné věci, ale je výrazně nižší.

59. Jelikož splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu, ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž stanovila lhůtu k plnění do [datum].

60. Pokud žalobkyně dále v tomto řízení požaduje náhradu majetkové újmy ve formě ušlého zisku za období od [datum] do [datum], kdy policejní orgán fakticky odňal vozidlo žalované a následně dne [datum] rozhodl o uložení předmětného vozidla do úschovy, kde bylo vozidlo až do nabytí právní moci usnesení o schválení smíru (v řízení o vydání vozidla ze soudní úschovy) dne [datum], v této části žaloba důvodná není. Žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání dne [datum] netvrdila v souladu s ustálenou judikaturou záměr vozidlo v daném období pronajmout, ani že podnikla konkrétní kroky pro uskutečnění svého záměru, a tedy netvrdila, že by při pravidelném běhu událostí pronajmutím věci požadované částky skutečně dosáhla, nebýt protiprávního jednání žalované, jež jí zabránilo v získání tohoto prospěchu; nesplnění povinnosti tvrzení pak nelze nahradit důkazním prostředkem - účastnickým výslechem jednatele žalované. Proto soudu nezbylo, než nárok na náhradu majetkové újmy ve formě ušlého zisku dle § 2952 o. z. z důvodu neunesení břemene tvrzení zamítnout.

61. Soud naopak nadále nesouhlasí se žalovanou, že by jí mohlo svědčit právo užívat předmětné vozidlo z titulu, že i po odvolání z funkce jednatelky je dosud (menšinovým) společníkem firmy žalobkyně s podílem 25 %, neboť práva společníků definuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech, a právo užívat svévolně majetek společnosti k nim nepatří, s čímž ostatně koresponduje i výrok o vině shora uvedeného trestního rozsudku, jímž je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, a který jednoznačně i při vědomí, že žalovaná je společníkem žalobkyně, dospěl k závěru, že žalobkyně v období od [datum] do [datum] užívala neoprávněně a spáchala tak přečin zpronevěry.

62. Ohledně kompenzační námitky vznesené žalovanou ve smyslu § 98 o. s. ř., že dne [datum] zaplatila za žalobkyni povinné ručení a havarijní pojištění ve výši [částka] (prokázáno výpisem z účtu žalované č. [č. účtu], jehož je majitelkou), soud setrvává na argumentaci, že nedošlo k platnému zániku pohledávky žalobkyně jednostranným započtením oproti tvrzenému nároku žalované ve smyslu § 1982 o. z., neboť s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 se jedná o nejistou a neurčitou pohledávku žalované. Z odůvodnění pravomocného rozsudku čj. [spisová značka] v souvisejícím řízení vedeném u zdejšího soudu, znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (který mj. zkoumal finanční toky na předmětném účtu žalované v období od [datum] – [datum], tedy včetně dne [datum], kdy žalovaná hradila pojištění za předmětný automobil žalobkyně) ani z rozsudků vydaných v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] totiž nelze učinit závěr, že finanční prostředky na účtu žalované, z nichž hradila pojistné za předmětný automobil, byly jejími vlastními prostředky, jelikož se na jejím účtu nacházely i finanční prostředky žalobkyně, [jméno FO] a [právnická osoba], jejichž konkrétní výši se však pro nepřehlednost finančních toků na účtu žalované (….byly provedeny vklady anebo výběry ve statisícových částkách, o jejichž účelu a původu peněz nelze nic doložit….) nepodařilo zjistit ani znalci [tituly před jménem] [jméno FO] v trestním řízení.

63. Soud tedy vzhledem k výše uvedené argumentaci uzavřel, že žaloba je důvodná ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] (tj. 181 dní x [částka]). Jelikož žalovaná svou povinnost nesplnila dobrovolně a bez zbytečného odkladu na základě předžalobní výzvy žalobkyně, soud žalované tuto povinnost uložil výrokem I. rozsudku.

64. V důsledku prodlení žalované se zaplacením dlužné částky vzniklo žalobkyni dále právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy mělo být plněno. V daném případě splatnost pohledávky nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, proto se stala splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací lístek), a ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě do zaplacení, tj. od [datum] tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. z části jistiny, ohledně níž bylo žalobě vyhověno (výrok I.).

65. Ve zbývající části nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], ohledně celého požadovaného nároku na náhradu majetkové újmy (ušlého zisku) za období [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z těchto částek soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

66. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji poměrně rozdělil a přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 44,48 % z celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 72,24 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 27,76 %), když žalobkyně byla úspěšná co do jistiny [částka] a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku částkou [částka], zatímco žalovaná byla úspěšná co do jistiny [částka] a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku částkou [částka]. Náklady řízení sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání žalované proti rozsudku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen AT). Zástupce žalované učinil ve věci 12 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT: - převzetí a příprava zastoupení ze dne [datum] - účast u přípravy jednání dne [datum] - vyjádření ze dne [datum] - účast u jednání dne [datum] - písemné podání ze dne [datum] (otázky na znalce) - účast u jednání dne [datum] - písemný závěrečný návrh ze dne [datum] - odůvodnění odvolání ze dne [datum] - účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] - vyjádření ze dne [datum] - vyjádření ze dne [datum] - účast u jednání dne [datum] Dle § 7 bodu 6 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT ve výši [částka]) činí [částka], celkem tedy za 12 úkonů právní služby činí mimosmluvní odměna ve výši [částka]. Dle § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po [částka] činí [částka], a 21 % DPH z odměny a náhrad hotových výdajů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí [částka], celkem tedy náklady žalované činily [částka], když náhradu cestovného ani promeškaného času žalovaná neuplatnila.

67. Výrokem IV. rozsudku soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení uložil žalobkyni povinnost nahradit státu 72,24 % nákladů řízení (tj. znalečného ve výši [částka]), které zaplatil, tj. částku [částka], a to na číslo účtu [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

68. Výrokem V. rozsudku soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované povinnost nahradit státu 27,76 % nákladů řízení (tj. znalečného ve výši [částka]), které zaplatil, tj. částku [částka]. Jelikož žalovaná složila u soudu dne [datum] zálohu na zpracování znaleckého posudku ve výši [částka], uhradí fakticky České republice – Okresnímu soudu v [adresa] rozdíl ve výši [částka], a to na číslo účtu [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].