12 C 334/2024 - 85

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Kremlovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. Janem Altem sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, 284 01 Kutná Hora - Vnitřní Město proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] o zvýšení výživného na zl. dceru takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen s účinností od 1. 9. 2024 přispívat na výživu žalobkyně částku 3 880 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce k rukám žalobkyně. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 12. 2009, č. j. P 70/2004-248, 10 P a Nc 344/2007, kterým bylo o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni rozhodováno naposledy.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 v celkové částce 25 440 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 742,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Jana Alta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 18. 10. 2024 proti žalovanému návrh na zvýšení výživného na částku 3 880 Kč měsíčně od 1. 9. 2024, přičemž žalovaný doposud hradil 700 Kč měsíčně dle rozsudku [st. instituce] ze dne 30. 12. 2009, č. j. [č. j.]. Žalobkyně od doby, kdy bylo rozhodováno o výživném naposledy, nabyla zletilosti a od září 2024 nastoupila na jazykovou školu Chinese point v Praze v oboru Pomaturitní korejština, čímž narostly její potřeby a životní náklady. Žalobkyně žije v rodinném domě své matky a za studiem dojíždí do Prahy s nákladem cca 2 400 Kč měsíčně; na nákup literatury vynaloží cca 4 000 Kč za školní rok a dále žalobkyně uhradila školné na rok 2024/2025 ve výši 43 900 Kč. Veškeré náklady spojené s bydlením, ošacením i stravováním nese matka žalobkyně [Jméno žalobkyně], která podnikala jako OSVČ, aktuálně je ale v důsledku nemoci více než rok doma a pobírá pouze příspěvek na bydlení ve výši cca 5 500 Kč a má částečný invalidní důchod ve výši cca 11 000 Kč; mimo to disponuje prostředky zděděnými po svých rodičích, z nichž aktuálně rodina značnou měrou pokrývá své náklady. Náklady na bydlení činí cca 15 000 Kč, v domě dále žije bratr žalobkyně [jméno FO] s částečným invalidním důchodem, který na domácnost přispívá jen symbolicky, neboť má vysoké náklady s léčbou. Žalovaný je vyučen zedníkem, v minulosti pracoval jako zedník šamotář v [právnická osoba], již v době předchozího rozhodování však měl celou řadu zdravotních omezení a také měl částečný invalidní důchod. Podle údajů v živnostenském rejstříku otec do r. 2023 podnikal. Žalobkyni je známo pouze tolik, že v minulosti snad pracoval pro [právnická osoba] [adresa] a měl by být ženatý. Toto žalobkyni žalovaný v dopise potvrdil, kdy uvedl, že pracuje pro [právnická osoba] [adresa], má příjem 19 400 Kč měsíčně, pročež je v mínusu, neboť jeho pravidelné výdaje činí 20 162 Kč; mimo to má další výdaje spojené s cestami k lékařům a ze zůstatku prostředků si musí šetřit na mimořádné výdaje.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že navrhoval, aby soud rozhodl o zrušení jeho vyživovací povinnosti, neboť 18 let nemohl žalobkyni vidět, když mu její matka [Jméno žalobkyně] v tomto bránila a vyhrožovala mu, že jinak na něho zavolá policii; dceři napsal několik dopisů, odpověď od žalobkyně neobdržel. Dále uvedl, že nemá tolik financí, aby mohl platit zvýšené výživné; jeho příjmy jsou velmi nízké, přičemž on ani jeho manželka nepobírají žádné sociální dávky ani podporu v nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že je žalobkyně dospělá, o žalovaného nejeví zájem a má zájem pouze o jeho peníze, navrhuje žalovaný zrušení výživného, neboť je to matka, která musí dceři platit školu a jiné věci.

3. V průběhu řízení vzal žalovaný svůj návrh na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalobkyni zpět, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas, proto soud řízení o tomto vzájemném návrhu zastavil (viz usnesení ze dne 7. 5. 2025, č. j. 12 C 334/2024-80).

4. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně tato: - Žalobkyně je dcerou žalovaného. - Poslední úprava výživného, které je žalovaný povinen platit žalobkyni, byla provedena rozsudkem [st. instituce] Hoře ze dne 30. 12. 2009, č. j. [č. j.] který nabyl právní moci dne 19. 2. 2010 a na základě kterého je žalovaný povinen platit výživné pro žalobkyni ve výši 700 Kč měsíčně. - Žalobkyně studuje třídu pomaturitní korejština na [název] a žije s matkou ve společné domácnosti. - Žalovaný nemá vyjma manželky další vyživovací povinnost. - Účastníci řízení se nestýkají, vyjma výživného ve výši 700 Kč měsíčně žalovaný nepřispívá žalobkyni ničeho.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Z potvrzení o studiu ze dne 2. 9. 2024 (č. l. 4) se podává, že žalobkyně ve školním roce 2024/2025 prezenčně navštěvuje třídu Pomaturitní korejština 2024/25 na jazykové škole [název].

7. Z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 3. 12. 2018 (č. l. 29) se podává, že žalovaný má od 1. 1. 2019 do 1. 1. 2029 přerušeno provozování živnosti Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 26. 8. 2024 (č. l. 9 - 10) vyplývá, že žalovaný měl v minulosti celkem tři živnostenská oprávnění s datem vzniku ke dni 26. 11. 1992, kdy oprávnění č. 1 (koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej) a oprávnění č. 2 (maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny) zanikla ke dni 30. 6. 2008, oprávnění č. 3 (výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3živnostenského zákona) zaniklo ke dni 2. 3. 2023.

9. Ze mzdových listů žalovaného a z potvrzení [právnická osoba] (č. l. 18 – 22, 42 – 43, 65) se podává, že žalovaný je zaměstnán jako zaměstnanec u [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od března 2024 do února 2025 činil 21 595 Kč; průměrný čistý měsíční příjem za období od září 2024 do února 2025 činil přibližně 23 323 Kč.

10. Z dodatku ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 22. 4. 2025 (č. l. 67) se podává, že žalovaný je nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 4. 2016, pronajímatelem je [právnická osoba] nájem byl dodatkem prodloužen do 31. 5. 2026 a nájemné, včetně paušálních náhrad a záloh na služby, činí 11 014 Kč měsíčně.

11. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 21. 2. 2024 (č. l. 23) vyplývá, že [jméno FO] uhradila dne 21. 2. 2024 za komunální odpad 1 200 Kč (žalovaný 600 Kč, [jméno FO] 600 Kč).

12. Z příjmového pokladního dokladu, SIPO a poštovní poukázky (č. l. 24) se podává, že žalovaný dne 20. 3. 2024 uhradil spol. [právnická osoba] částku 1 722 Kč, dne 16. 10. 2024 uhradil této společnosti nájem ve výši 9 542 Kč; dále je žalovaný povinen hradit za měsíc říjen 2024 elektřinu ve výši 670 Kč, poplatek za rozhlasové vysílání 45 Kč, televizní poplatek ve výši 135 Kč a plyn ve výši 880 Kč.

13. Z poštovní poukázky (č. l. 25) se podává, že dne 15. 11. 2024 uhradil žalovaný na jméno [Jméno žalobkyně] částku ve výši 700 Kč.

14. Z účtenek (č. l. 26) se podává, že v listopadu 2024 byly zakoupeny léky: Brufen, Paramax Rapid, Mucosolvan, zkumavka, za celkovou částku 502 Kč, dne 31. 10. 2024 byly zakoupeny léky: Betaloc, Skudexa, Triplixam, za celkovou částku 499 Kč.

15. Z dokladů o zaplacení (č. l. 27) se podává, že dne 3. 11. 2024 byl zakoupen plyn v celkové částce 330 Kč.

16. Z vyúčtování za elektřinu (č. l. 28) se podává, že za období od 7. 11. 2023 do 7. 11. 2024 žalovaný na zálohách zaplatil celkem 7 370,85 Kč a jeho nedoplatek činil 801,03 Kč; výše nové zálohy činí 670 Kč.

17. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 4. 11. 2024 (č. l. 30) vyplývá, že [jméno FO] je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 19. 5. 2008 dosud, přičemž podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci jí nebyla poskytována.

18. Z potvrzení vydaného Úřadem práce dne 4. 11. 2024 (č. l. 31 - 33) se podává, že žalovaný nepobíral a nepobírá žádné dávky státní sociální podpory a naposledy mu byl v červenci 2019 vyplácen příspěvek na bydlení, [jméno FO] taktéž nepobírala a nepobírá žádné dávky státní sociální podpory; [jméno FO] nepobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, které pobírala s žalovaným do 6/2019.

19. Z posudku o invaliditě ze dne 6. 11. 2013 (č. l. 34 - 35) se podává, že k citovanému dni došlo k zániku invalidity žalovaného.

20. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne 22. 11. 2024 (č. l. 40) se podává, že žalovaný ani [jméno FO] nepobírají žádný druh invalidního důchodu, přičemž žalovaný pobíral invalidní důchod v I. stupni od 24. 9. 2008 do 23. 10. 2013.

21. Z rozsudku [st. instituce] ze dne 30. 12. 2009, č. j. [č. j.], z připojeného spisu, se podává, že žalovanému byla tímto rozhodnutím uložena povinnost platit na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 10. 2007 částku 600 Kč měsíčně, od 1. 5. 2008 do 30. 9. 2008 se výživné nestanovilo, od 1. 10. 2008 byl povinen platit 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2009 částku 700 Kč měsíčně. Dále se podává, že matka žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 17. 1. 2008, pobírala částečný invalidní důchod ve výši 5 610 Kč a měla jednu další vyživovací povinnost. Žalobce byl zaměstnán od 29. 9. 2004 do 9. 10. 2007 u [právnická osoba] jako zedník – šamotář, přičemž pracovní poměr ukončil dohodu ze zdravotních důvodů, od 10. 10. 2007 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání s tím, že od 10. 10. 2007 do 9. 4. 2008 mu byla přiznána podpora ve výši 7 016 Kč měsíčně a poté 6 315 Kč měsíčně. Od května 2008 do srpna 2008 žalovaný pobíral dávky v hmotné nouzi a doplatek na bydlení. Od 24. 9. 2008 byl žalovanému přiznán částečný invalidní důchod ve výši 5 230 Kč měsíčně a od ledna 2009 ve výši 5 365 Kč měsíčně, žalovaný měl jednu další vyživovací povinnost; manželka žalovaného byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 19. 5. 2008.

22. Z přiložené korespondence účastníků (č. l. 5-8) vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovaného opakovaně vyzýval ke zvýšení výživného, což žalovaný odmítl.

23. Ze svědecké výpovědi matky žalobkyně [Jméno žalobkyně] (č. l. 74) se podává, že vlastní dům, ve kterém žije s žalobkyní a se synem [jméno FO]; synovi je 37 let a pobírá částečný invalidní důchod ve výši 5 600 Kč měsíčně. Svědkyně má taktéž částečný invalidní důchod, který měsíčně činí cca 11 000 Kč, dále pobírá příspěvek na bydlení ve výši cca 5 300 až 5 500 Kč; přídavek na dítě ve výši 1 570 Kč pak pobírá přímo žalobkyně. Další příjmy nemají, výživné ve výši 700 Kč hradí žalovaný pravidelně. Měsíčně za bydlení zaplatí 16 500 Kč (voda, elektrika, plyn, TV), za jídlo měsíčně utratí cca 6 000 Kč, léky ji pak měsíčně stojí asi 300 Kč. Žalobkyni svědkyně měsíčně dává na jídlo 5 000 Kč a na dopravu asi 1 300 Kč; když žalobkyně potřebuje oblečení nebo knihy, tak jí na to dá. Zdravotní stav žalobkyně je dobrý, svědkyně jí hradí ale náklady za zubaře.

24. Z účastnického výslechu žalobkyně (č. l. 72) se podává, že studuje korejštinu na jazykové škole v Praze, jedná se o denní formu studia; školné, které žalobkyni uhradila matka, činilo 40 000 Kč. Do školy z Kutné Hory každý den dojíždí autobusem a vlakem, studovat zde bude do konce června, kdy zkoušky ji čekají právě v červnu. Příští školní rok by chtěla studovat VOŠ Jahodovku, obor sociální pedagogika, kam má podanou přihlášku, ale ještě nezná výsledky přijímacího řízení; zde školné činí 3 000 Kč ročně, jednalo by opět o denní studium, denně by dojížděla. V souvislosti s nástupem na jazykovou školu uhradila kromě školného taktéž za učebnice na celý rok 9 500 Kč, dojíždění ji měsíčně vyjde na cca 1 300 Kč. Stravuje se denně v restauracích nebo si něco koupí, stojí ji to asi 500 Kč denně. Odhadla, že od matky měsíčně dostává asi 5 000 Kč, momentálně si nijak nepřivydělává, to by při škole nestihla. Naposledy měla brigádu o prázdninách po maturitě jako plavčík. Její matka je dlouhodobě nemocná, žije s nimi také její bratr, který je rovněž dlouhodobě nemocný; oba mají invalidní důchod, nijak jinak si nepřivydělávají, jsou doma. Zdravotní problémy žalobkyně nemá, měla ale předkus a křivé zuby, nosila stálá rovnátka, které ji zaplatila matka, v tuto chvíli má rovnátka sundavací. S žalovaným se nestýká, na jednání jej viděla poprvé v životě, žádný dárek od něho nikdy nedostala.

25. Z účastnického výslechu žalovaného (č. l. 73) se podává, že pracuje v [právnická osoba] jako údržbář už 5 let, měsíčně si vydělá cca 21 000 až 22 000 Kč, jiný příjem nemá, žádné dávky nepobírá. Jeho manželka vlastní vozidlo tov. zn. Opel Meriva, rok výroby 2007, na který dostala peníze od svých rodičů; je nezaměstnaná, žádný příjem nemá, hledá si práci. Žijí s manželkou v pronajatém bytě, nájemné činí asi 11 000 Kč měsíčně, dále hradí plyn a elektřinu s tím, že neví, kolik to činí, protože to hradí z jeho výplaty manželka. Za léky měsíčně zaplatí asi 200 Kč a také hradí manželce léky na bolest, z výplaty jim téměř nic nezůstane. Žádné další vyživovací povinnosti nemá, s žalobkyní se nestýká.

26. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

27. Žalobkyně je dcerou žalovaného, přičemž ten jí na základě rozsudku [st. instituce] ze dne 30. 12. 2009, č. j. [č. j.], platí od 1. 9. 2009 výživné ve výši 700 Kč měsíčně. V té době byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, byl mu přiznán částečný invalidní důchod od ledna 2009 ve výši 5 365 Kč měsíčně, měl jednu další vyživovací povinnost; jeho manželka byla taktéž v evidenci uchazečů o zaměstnání. Matka žalobkyně byla v době posledního rozhodování soudu v evidenci uchazečů o zaměstnání, pobírala částečný invalidní důchod ve výši 5 610 Kč a měla jednu další vyživovací povinnost. Účastníci řízení se nestýkají a žalovaný vyjma výživného nepřispívá žalobkyni ničeho. Po ukončení střední školy žalobkyně nyní studuje prezenčně na jazykové škole [název], za což zaplatila školné ve výši 40 000 Kč a dále vynaložila za nákup pomůcek 9 500 Kč; to za žalobkyni hradila její matka. Žalobkyně pobírá příspěvek na dítě ve výši asi 1 750 Kč, jiné příjmy vyjma výživného nemá. Dále si žalovaná hradí dopravu ve výši 1 300 Kč měsíčně a jídlo, za které měsíčně utratí cca 5 000 Kč, na to jí dává matka. Matka žalobkyně vlastní dům, ve kterém žije s žalobkyní a se synem [jméno FO], který je již zletilý a byl mu přiznán částečný invalidní důchod ve výši 5 600 Kč měsíčně; matka žalobkyně pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši přibližně 11 000 Kč a příspěvek na bydlení 5 300 až 5 500 Kč. Měsíčně za bydlení zaplatí 16 500 Kč, za jídlo cca 6 000 Kč a za léky asi 300 Kč. Žalovaný je zaměstnán jako zaměstnanec u [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od září 2024 do února 2025 činil 23 323 Kč. Žije v pronajatém bytě s manželkou, která je dlouhodobě nezaměstnaná, žádné dávky ani příspěvky nepobírají. Za bydlení měsíčně zaplatí přibližně 12 730 Kč (nájem, plyn, elektřina), dále má žalovaný výdaje za léky v řádech stovek a výdaje spojené s nákupem potravin.

28. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

29. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

30. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

31. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

32. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

33. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

34. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

35. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

36. V obecné rovině je na místě připomenout, že Ústavní soud (srov. II. ÚS 2121/14) konstatoval, že alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, "neschopnost sám se živit". Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení § 911 občanského zákoníku, "zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe - pokud jde o výživu - postarat.“ Ústavní soud v komentovaném nálezu dále uvedl, že samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří.

37. V poměrech dané věci z provedeného dokazování vyplývá, že se žalobkyně v současné době připravuje na své budoucí povolání, což je důvod, pro který není schopna si sama obstarávat obživu vlastní prací. Soud dále zvažoval, zda došlo ke změně poměrů na straně účastníků řízení od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, které by odůvodňovaly v porovnání s poměry zjištěnými v předchozím rozsudku o výživném, změnu rozhodnutí ve smyslu § 163 o. s. ř. V řízení bylo prokázáno, že na straně žalobkyně bezesporu došlo od posledního rozhodování v roce 2009 ke změně poměrů, spojené s jejím narůstajícím věkem, tak s postupem studia, kdy ukončila střední školu a nastoupila na jazykovou školu, s čímž má výdaje na školné, učebnice, dopravu i jídlo. Na straně žalovaného se změnily k lepšímu jeho příjmové poměry, když v době předchozího rozhodnutí o výživném činil jeho průměrný měsíční příjem 5 365 Kč, nyní dosahuje příjmu přibližně 23 000 Kč měsíčně; změna poměrů na straně žalovaného pak spočívá dále v tom, že již nemá žádnou další vyživovací povinnost. I na straně matky žalobkyně došlo od poslední úpravy výživného k určitému nárůstu čistého měsíčního příjmu, pro určení výše výživného jsou však především rozhodující poměry žalovaného jako osoby k platbě výživného povinné.

38. Ve vztahu k rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni vzal soud v úvahu odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, současně zvážil i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, přičemž přihlédl i k tomu, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Náklady žalobkyně spojené se studiem a každodenním dojížděním činí cca 6 300 Kč měsíčně a veškeré další uvedené výdaje jsou přirozeně spjaty se studiem (školné, pomůcky), případně vyplývají z nutného cestování. Toto všechno v souhrnu představuje odůvodněné potřeby na straně žalobkyně. Matka žalobkyni přispívá částkou cca 5 000 Kč měsíčně a přispívá jí nárazově na další vzniklé potřeby. Při zohlednění hodnot doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR pro osobu povinnou mající jednu vyživovací povinnost, kdy by žalovaný měl na žalobkyni platit výživné ve výši 20 % ze svého příjmu (23 000 Kč), tedy částku kolem 4 600 Kč měsíčně, dospěl soud k závěru, že pro rozhodné období od 1. 9. 2024 lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby svému dítěti (žalobkyni) platil výživné v navrhované výši, tedy v částce 3 880 Kč měsíčně, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož je zvýšené výživné stanoveno od září 2024 se splatností vždy k 15. dni v měsíci předem a rozsudek ve věci byl vyhlášen 14. 5. 2025, tedy po splatnosti výživného za měsíce září 2024 až duben 2025, vznikl dluh na výživném ve výši 25 440 Kč. Tuto částku je žalovaný, v souladu s návrhem, povinen žalobkyni uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

39. Pro úplnost soud uvádí, že skutečnost, kterou žalovaný tvrdí a kterou se mu ale v řízení nepodařilo prokázat, tedy že mu matka žalobkyně bránila v tom, aby byl s žalobkyní v jakémkoliv kontaktu, neodůvodňuje, aby se korektiv dobrých mravů jakýmkoliv způsobem promítnul do rozhodování soudu o vyživovací povinnosti žalovaného a o jeho výši, a to s i ohledem na to, že sám žalovaný žalobkyni nad rámec výživného ničím nepřispívá.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 742,30 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5, § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 190 800 Kč (jakožto pětinásobku ročního plnění 5 * 12 * 3 180) sestávající z částky 8 740 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním vzájemného návrhu žalovaným (převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6, § 8 odst. 2 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 232 800 Kč (jakožto pětinásobku ročního plnění 5 * 12 * 3 880), sestávající z částky 9 260 Kč za úkon účasti na jednání soudu dne 11. 12. 2024 po podání vzájemného návrhu žalovaným, včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4, § 9 odst. 2 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, sestávající z částky 1 500 Kč za úkon účasti na jednání soudu dne 7. 5. 2025, včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.; v neposlední řadě daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 38 630 Kč částkou 8 112,30 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

41. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení