12 C 344/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , Vienna Insurance Group, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 96 708 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 96 708 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 96 708 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 3. 2008 zaměstnává žalobkyně , jméno FO, , narozen 29. 5. 1967, bytem , adresa, (dále také „zaměstnanec”) na pozici „generální ředitel”. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a zaměstnanec uvedenou práci pro žalobkyni vykonává od 1. 3. 2008. Žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy hradí žalované zákonné pojistné v souladu s § 12 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále také jen „vyhláška”). Dne 31. 8. 2022 utrpěl zaměstnanec při výkonu manuální práce na pracovišti úraz, kdy při dolévání vody do nádrže lodě zvedal těžký kanystr, čímž u něj došlo k prasknutí šlachy bicepsu pravé ruky; daný úraz vedl k pracovní neschopnosti zaměstnance od 15. 9. 2022 do 4. 12. 2022. Žalobkyně oznámila žalované pojistnou událost, kterou žalovaná vede pod č. , hodnota, . , právnická osoba, s vyhláškou vznikla žalované povinnost nahradit žalobkyni škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce․ Přípisem ze dne 13. 3. 2023 vyjádřila žalovaná v předmětné věci zamítavé stanovisko a pojistné plnění, které žalobkyně nárokuje ve výši 96 708 Kč (ztráta na výdělku ve výši 69 208 Kč a náhrada újmy na zdraví ve výši 27 500 Kč), žalobkyni ani po předžalobní výzvě neuhradila.

2. Žalovaná nároky žalobkyně zcela odmítla. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR předně namítla neplatnost pracovní smlouvy s odůvodněním, že poškozený zaměstnanec vystupuje na jedné straně jako člen představenstva žalobkyně a je rovněž druhou stranou pracovní smlouvy – zaměstnancem. Na vztah mezi žalobkyní a zaměstnancem je dle žalované nutno pohlížet toliko jako na tzv. faktický právní poměr, nikoli jako na pracovněprávní vztah ve smyslu zákoníku práce; žalobkyni tak vůči žalované nemohlo vzniknout právo na náhradu škody. Dále žalovaná sporovala, že předmětná činnost, při které došlo k úrazu zaměstnance je v jeho pracovní náplni, a zda vůbec je dané zranění pracovním úrazem., právnická osoba, předložených listinných důkazů zjistil soud následující podstatné skutečnosti: Z výpisu obchodního rejstříku pro žalobkyni (čl. 8 spisu) a výpisu veřejné části živnostenského rejstříku pro žalobkyni (na čl. 9 spisu) se podává, že jediným statutárním orgánem žalobkyně – členem představenstva je , jméno FO, , narozen , Anonymizováno, . Dle Pracovní smlouvy z 6. 3. 2008 (na čl. 17 spisu) je , jméno FO, , narozen , Anonymizováno, u žalobkyně od 1. 3. 2008 zaměstnán na pozici „generální ředitel”, smlouvu za žalovanou i jakožto zaměstnanec podepsal , jméno FO, . Dle kopie Povolení k pobytu č. , tel. číslo, má , jméno FO, v České republice povolen trvalý pobyt do 30. 8. 2027. Podle Záznamu o úrazu (čl. 10-11) utrpěl zaměstnanec dne 31. 8. 2022 v přístavu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, rupturu šlachy bicepsu při dolévání vody do plavidla APEX 760, z tiskopisu žalované vyplněných žalobkyní „Hlášení pojistné události“ (čl. 12 spisu) vyplývá, že totožné informace o pracovním úrazu byly sděleny žalované, dle kopie téže listiny dodané soudu od žalované (čl. 28) byl tento formulář žalovanou přijat dne 21. 3. 2023. Z formuláře žalované „Náhrada ztráty na výdělku po dobu PN“ (čl. 13 spisu) se podává výpočet ztráty na výdělku zaměstnance za období od 15. 9. 2022 do 4. 12. 2022 v částce 69 208 Kč, z dalšího formuláře „Lékařský posudek o ohodnocení bolesti“ (čl. 13-14) vyplývá bodové ohodnocení bolesti v rozsahu 110 bodů. Z lékařských zpráv od , právnická osoba, . - , Anonymizováno, nemocnice v , adresa, (na čl. 14-16 spisu) se podává zdravotní stav zaměstnance mezi 12. 9. 2022 až 5. 10. 2022, tedy léčba ruptury šlachy bicepsu, včetně operace provedené dne 16. 9. 2022. Dle průvodního dopisu a podacího lístku (čl. 10) byly podklady k pojistné události žalované zaslány dne 20. 2. 2022, dle dopisu od žalované směrem k žalobkyni ze dne 22. 2. 2023 (čl. 29 spisu) byla pojistná událost zaregistrována pod č. , hodnota, . Dopisem ze dne 10. 3. 2023 (čl. 20 spisu, včetně dodejky datové zprávy) žalovaná žalobkyni sdělila, že případ je odložen bez pojistného plnění, neboť předloženou pracovní smlouvu žalovaná nepovažuje za platný pracovněprávní akt. Přes předžalobní výzvu od žalobkyně (čl. 19 spisu, včetně dodejky datové zprávy na čl. 18 spisu) své stanovisko žalovaná potvrdila v dopisu ze dne 28. 4. 2023 (čl. 21 spisu). Dále se z důkazů dodaných žalobkyní podává, že dle Zaúčtování mzdy za měsíc srpen 2023 (čl. 30) byla zaměstnanci přiznána náhrada na výdělku v částce 62 208 Kč a bolestné v částce 27 500 Kč, dle výpisu od , právnická osoba, banky (na čl. 31) byla částka 111 127 Kč poukázána zaměstnanci bezhotovostním převodem dne 25. 9. 2023.

4. Právní posouzení věci:

5. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „zákonné pojištění“) jsou pojištěni u žalované ostatní zaměstnavatelé. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovně právního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění s výjimkou případu, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci. Pracovní smlouva mezi žalobkyní a zaměstnancem z 6. 3. 2008 pak byla uzavřena v režimu zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a zaměstnancem nevznikl platný pracovně právní poměr z toho důvodu, že při uzavírání pracovní smlouvy za žalobkyni jednala stejná fyzická osoba, která byla druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec. Dle konstantní judikatorní praxe Nejvyššího soudu je však v takovém případě pracovní smlouva neplatná, protože statutární orgán společnosti nemůže platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, pokud jsou jeho zájmy v rozporu společnosti, přičemž zájmy zaměstnance a zaměstnavatele jsou při sjednávání pracovně právního vztahu rozdílné vždy. Z tohoto důvodu tatáž osoba nemůže odpovídajícím způsobem hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele (k tomuto např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2193/2017 či Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2124/2018 ve spojení s Usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 747/20). Shora uvedenou pracovní smlouvou tak mezi žalobkyní a zaměstnancem vznikl toliko tzv. faktický pracovní poměr, na jehož základě zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevzniká. Zaměstnanec tak vykonával práci u žalobkyně v režimu faktického pracovního poměru a žalobkyni tak nemohlo u žalované vzniknout zákonné pojištění ve smyslu vyhlášky a žalované nevznikla povinnost nahradit škodu, která zaměstnanci vznikla pracovním úrazem nebo nemoci z povolání podle § 2 odst. 1 vyhlášky. Na uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, zda žalobkyně zaměstnanci plnění za pracovní úraz skutečně poskytla.

7. Pro úplnost soud dodává, že se již pro nadbytečnost (vzhledem k závěru o neplatném uzavření pracovní smlouvy mezi žalobkyní a zaměstnancem) nezabýval dílčí otázkou, zda předmětná pracovní činnost (dolévání vody do nádrže lodi) (ne)spadala do pracovní náplně zaměstnance v pozici „generálního ředitele“.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává z paušální náhrady celkem ve výši 900 Kč za 3 úkony, 300 Kč za 1 úkon (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 29. 2. 2024 a příprava na něj) dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.