12 C 346/2024 - 158

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající prostřednictvím [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] [Jméno žalované C] Sídlem [Jméno žalované C] o žaloba o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 74 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14. 8. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 128 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 196 700 Kč od 13. 2. 2024 do 13. 8. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 122 300 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 700 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 40 478 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2024 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 173 050 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou civilního řízení vedeného před [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že ve shora označeném civilním řízení docházelo k průtahům, přičemž řízení jako celek trvalo nepřiměřeně dlouho, téměř 9 let (celkem 105 měsíců). Dle žalobce bylo průtahů v řízení několik. K prvnímu došlo již v samotném začátku řízení, kdy žaloba byla podaná dne [datum], avšak k prvnímu jednání ve věci došlo až za dva roky (dne [datum]). Dále žalobce spatřoval nepřiměřené průtahy v obou odvolacích řízeních, v nichž bylo rozhodnuto poprvé v neveřejném zasedání po více než dvou letech a o druhém rozhodnutí prvostupňového soudu bylo odvolacím soudem rozhodnuto až po roce a třičtvrtě. Jen tyto tři průtahy tak dle žalobce řízení prodloužily o téměř 6 a půl roku. Předmětem řízení u Krajského soudu byla žaloba o 50 tisíc Eur. Dle žalobce šlo o věc spisově rozsáhlou, neboť žalovaný, v rozporu se smluvními ujednáními uplatňoval až absurdní zápočty, nicméně nešlo o kauzu procesně, skutkově ani právně složitou (ve věci byl jednoznačný nárok žalobce, řešila se toliko oprávněnost zápočtů, nebyla vyslýchána žádná osoba a nebyl zpracováván znalecký posudek apod.). Žalobce žádným způsobem řízení neobstruoval, svá podání činil v soudem určených časech a vždy se dostavil k nařízeným jednáním. Na délce řízení tak nenese žádnou vinu. Kritérium významu řízení pro žalobce však bylo značné, neboť z prodeje menšinového podílu ve firmě, o který v posuzovaném řízení šlo, měl mít kapitál do svého samostatného podnikání. Protože soudy nebyly schopny v přiměřené lhůtě vydat rozhodnutí, dostal se žalobce do nepříznivé životní situace. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění vyšel žalobce ze základní roční částky ve výši [částka], kterou za nepřiměřenou délku řízení považuje za adekvátní s tím, že ke dni podání této žaloby řízení trvalo 105 měsíců. Tuto částku s ohledem na základní kritéria pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zvýšil o 90 %, tedy za prvních 24 měsíců požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a za zbývajících 81 měsíců částku v celkové výši [částka], celkem tedy částku [částka]. Žalobce se dále podrobně vyjádřil k základním kritériím pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované formou předžalobní výzvy (v souladu s postupem stanoveným v § 14 zákona č. 82/1998 Sb.), a to konkrétně dne [datum]. Dne [datum] obdržel reakci, v níž žalovaná uznává nepřiměřenou délku řízení, avšak pří stanovení výše přiměřeného zadostiučinění dospěla k nižší částce [částka]. Proto se žalobce se zbývající výší nároku obrátil na soud.

3. Žalovaná se v podání doručeném soudu dne [datum] vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení a přiznala žalobci peněžitou náhradu ve výši [částka]. Žalovaná dále popsala průběh civilního řízení. Řízení trvalo 8 let a 8 měsíců, rozhodováno bylo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodl dvakrát, odvolací soud také dvakrát. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že v řízení došlo k prodlevám, a to v obou odvolacích řízeních. Žalovaná proto dopěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při rozhodování o výši poskytnutého zadostiučinění bylo přihlédnuto ke všem zákonným okolnostem ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná je přesvědčena, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

4. Jménem žalované [Anonymizováno] původně jednalo [právnická osoba], přičemž ze Zápisu o dohodě ze dne [datum] vyplývá, že v daném sporu namísto [Anonymizováno] nadále jedná [právnická osoba]. Dle Rozhodnutí o změně příslušnosti [Anonymizováno] [Jméno žalované B] ze dne [datum] pak v dané právní věci konkrétně jedná [Jméno žalované C].

5. Žalobce při jednání dne [datum] se souhlasem soudu změnil žalobu co do skutkových tvrzení, když rozšířil časový úsek, na který je žalobní návrh vázán, a to z důvodu podaného dovolání, které způsobilo, že posuzované řízení sp. zn. [spisová značka] stále trvá. Původní výši žalované částky přitom žalobce rozšířil tak, že požaduje zaplatit [částka] se zákonným úrokem od [datum] do zaplacení. Na tomto jednání byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby prokázal svá tvrzení ohledně ovlivnění životní situace žalobce způsobené nepřiměřenou délkou řízení a dále aby doplnil tvrzení a důkazní návrhy, z nichž by bylo možné dovodit příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a tvrzeným následkem. [Anonymizovaný odstavec]

7. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

8. Ze žádosti žalobce označené jako uplatnění požadavku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to v souladu s § 14 zákona č. 82/1998 Sb. včetně výzvy k plnění dle § 142a o.s.ř. vzal soud za prokázané, že dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění dle shora citovaných zákonných ustanovení (v původně požadované celkové výši [částka] - za tehdy požadovaných 104 měsíců trvání řízení). Ohledně těchto skutečností nebylo mezi stranami sporu.

9. Ze stanoviska [právnická osoba] ze dne [datum] vzal soud dále za prokázané, že předmětné podání bylo [Anonymizováno] posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. [Anonymizováno] konstatovalo, že v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo [Anonymizováno] dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že v daném řízení je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Tímto sdělením pokládala žalovaná mimosoudní projednání právní věci žalobce za ukončené.

10. Z obsahu spisu (z jednotlivých níže označených listin) vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo u Krajského soudu v [adresa] zahájeno dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla ustanovena tlumočnice z jazyka [Anonymizováno]. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla zamítnuta námitka žalovaného týkající se nedostatku pravomoci českých soudů. Dne [datum] rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Usnesením krajského soudu ze dne [datum] byla zamítnuta námitka žalovaného týkající se místní nepříslušnosti soudu. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] vyhlásil soud rozsudek, jímž vyhověl žalobě. Žalovaný se proti rozsudku odvolal dne [datum] a odvolání doplnil dne [datum]. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne [datum]. Vrchní soud v Praze dne [datum] rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Další jednání se konala dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] vyhlásil krajský soud rozsudek, jímž opět žalobě vyhověl. Žalovaný se proti rozsudku podruhé odvolal dne [datum] a dne [datum] své odvolání doplnil. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne [datum]. Odvolací jednání se konalo dne [datum] a vrchní soud při něm vyhlásil rozsudek, jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Právní moci nabylo rozhodnutí dne [datum]. Dne [datum] pak bylo ve věci podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ohledně těchto skutečností nebylo mezi stranami sporu.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne [datum] (na č.l. 61) má soud za prokázané, že si žalobce sjednal s [právnická osoba] úvěr ve výši [částka]. Vyčerpaná jistina úvěru měla být splacena do [datum]. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne [datum] (na č.l. 52) má soud dále za prokázané, že si žalobce sjednal s [právnická osoba] další spotřebitelský úvěr ve výši [částka], v rámci něhož účelová část [částka] měla být použita na konsolidaci dluhů.

12. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum]. Z posudku o [Anonymizováno] ze dne [datum] (na č.l. 50) vyplývá, že k tomuto datu [Anonymizováno] žalobce, která byla [Anonymizováno], stále trvá. Z příjmových dokladů [Anonymizováno] (na č.l. 78-106) má soud za zjištěné, že [Anonymizováno] žalobce, paní [jméno FO], měla v roce [Anonymizováno] měsíční výdaje spojené se službami [Anonymizováno] v řádech nižších tisícikorun (příkladmo v březnu [částka], v lednu [částka], v dubnu [částka] nebo v květnu [částka]).

13. Z rozhodnutí a z platebních výměrů Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, územního pracoviště [adresa] (na č.l. 109-133) má soud za prokázané, že [Anonymizováno] žalobce bylo opakovaně povoleno rozložení úhrady daně na splátky a tím posečkáno s úhradou daně. Poté bylo toto rozhodnutí zrušeno a platebními výměry jí byly vyměřeny úroky z prodlení. Exekučním příkazem ze dne [datum] byla nařízena daňová exekuce na částku [částka].

14. Z oznámení [právnická osoba] pro [adresa] ze dne [datum] (na č.l. 107) má soud za zjištěné, že [Anonymizováno] byl dne [datum] doručen návrh na vklad zániku zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobce.

15. Z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že žalobce v [Anonymizováno] prodal svůj podíl ve firmě [právnická osoba]. Kupní cena měla být zaplacena do 20 dní (splatnost byla [datum]). To se však nestalo, a proto žalobce svůj nárok uplatnil žalobou dne [datum]. Žalobce prodal svůj podíl ve firmě především proto, aby se mohl věnovat péči o [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalobce se v té době rozhodl založit vlastní firmu (tedy v roce [Anonymizováno]), s tím, že počítal, že mu kupní cena za prodej podílu ve firmě [právnická osoba]. bude vyplacena, případně, že se jí soudně domůže v horizontu dvou až tří let. Do rozjezdu podnikání vložil žalobce své úspory (v přibližné výši cca [Anonymizováno] Kč) a dále si půjčil od svého otce a svého tchána (od každého po cca [Anonymizováno]). Přibližně v [Anonymizováno] přijal žalobce do své firmy 5 pracovníků, obchodních zástupců. Firma žalobce se podílela na podnikání jeho [Anonymizováno]. Žalobce pak prostředky ze svého podnikání částečně používal na úhradu dluhů z jejího podnikání. Pohledávky finančního úřadu však v minulosti existovaly i proti firmě žalobce, nejen proti firmě jeho [Anonymizováno]. Zástavního právo na daňovou exekuci finančního úřadu bylo zřízeno k bytu, který má žalobce s manželkou ve společném vlastnictví manželů. Z úvěrů od [právnická osoba] pak hradil [Anonymizováno], nebo případně firemní zásoby a výplaty zaměstnanců. Tyto prostředky ale užíval i na osobní účely.

16. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2.). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

17. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vycházet z celkové délky řízení. K výkladu shora citovaných zákonných ustanovení zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR Stanovisko ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Dle tohoto stanoviska, aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. Za tímto účelem Nejvyšší soud vymezil pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době a jde tedy zpravidla o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení je především nutno ohraničit jeho trvání, tedy určit jeho počátek a konec.

18. Co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., je třeba dle shora citovaného Stanoviska vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Do doby řízení je tedy nutno započítat i případné řízení o dovolání, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. Současně však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že délka těchto řízení musí být vzata v úvahu za účelem stanovení, zda celková doba řízení byla rozumná. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5522/2017, Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že není-li řízení, ve kterém došlo k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, skončeno ke dni rozhodování soudu o tomto nároku, musí soud, a to prvního i druhého stupně, vyjít ze stavu řízení ke dni svého rozhodování (§ 154 odst. 1 o.s.ř.).

19. Dle stanoviska ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

20. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a do rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo s ohledem na probíhající dovolací řízení skončeno. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a ve smyslu Stanoviska Cpjn 206/2010. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je třeba vzít v potaz zejména složitost případu, chování žalobce jakož i postup příslušných orgánů. Tato kritéria však nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, ale zpravidla těmi zásadními. V daném případě nelze při posuzovaní přiměřenosti délky řízení odhlédnout od skutečnosti, že posuzované řízení trvá již 9 let a 8 měsíců, kdy došlo kromě nepřiměřené délky řízení jako celku i k řadě dílčích průtahů. Řízení tak trvá téměř 10 let, a ještě stále běží, a proto soud stanovil základní částku na [částka], kdy základní částku mírně navýšil, a to právě z důvodu zohlednění celkové délky řízení.

21. Při hodnocení složitosti případu je možno ve smyslu shora citovaného Stanoviska přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i ke skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu, vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samé. Účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, což zpravidla nelze klást k tíži poškozeného, lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci soudu vyššího stupně pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, kdy je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Složitost případu zahrnuje jednak složitost skutkovou, složitost právního posouzení a složitost procesní. V daném případě má soud za to, že posuzované řízení bylo nadprůměrně složité, zejména s ohledem na rozsah spisu, neboť docházelo k rozsáhlému dokazovaní i k právnímu hodnocení o způsobilosti zápočtů uplatněných žalovaným a žalovaným byla v rámci obrany uplatněna náhrada škody, žalovaný byl cizinec, byl ustavován tlumočník a některé listiny se překládaly do německého jazyka (ovšem pouze v počátku řízení, než si žalovaný zvolil právního zástupce). Soud tak po zohlednění těchto skutečností snížil základní částku o 10 %.

22. Co se týká chování žalobce, v posuzovaném řízení dospěl soud k dílčímu závěru, že jeho jednání nemělo na délku řízení vliv. Jeho chování v řízení bylo standardní, soud tak neshledal důvod k modifikaci základní (už mírně zvýšené) částky.

23. Nelze však pominout další hledisko, a to postup soudů v posuzovaném řízení, neboť ze strany soudů docházelo k bezdůvodné nečinnosti (průtahům). Soud se ztotožňuje s náhledem žalobce v tom směru, že k průtahům došlo v obou odvolacích řízeních. Jako na průtahy v řízení lze zcela jistě pohlížet na časový úsek od [datum], kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, a jeho rozhodnutím dne [datum]. Ve shora vymezené době trvající téměř přesně 2 roky nebyl odvolacím soudem učiněn žádný úkon. Poté shledává soud shodně se žalobcem průtah v období od [datum] (opět předložení věci odvolacímu soudu - Vrchnímu soudu v Praze) do [datum] (rozhodnutí odvolacího soudu). Po dobu více než 16 měsíců tak po předložení spisu odvolacímu soudu do doby jeho rozhodnutí nedošlo opět k realizaci žádného úkonu, a to za situace, kdy se jednalo již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, který byl již s předmětnou kauzou z doby dřívějšího rozhodování seznámen. Na straně Krajského soudu v [adresa] pak soud shledal další dílčí průtah na počátku řízení, který však na celkové délce řízená měl spíše okrajový podíl. Dílčí mírný průtah prvostupňového soudu spolu s postupem odvolacího soudu, který dvěma zcela zásadními průtahy prodloužil délku celkového řízení, bylo tak řízení celkově prodlouženo o cca 4 roky. Soud tedy z tohoto důvodu navýšil základní částku v tomto aspektu o 30%.

24. Pokud jde o hledisko významu řízení pro poškozeného (žalobce), je třeba zmínit, že se jedná o objektivní kritérium, které je namístě kvalifikovat podle předmětu řízení, podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Při úvaze hraje roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce. Ve výše zmiňovaném stanovisku Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Žalobce uvedl, že zahájil samostatné podnikání přibližně rok před podáním žaloby, kterou bylo zahájeno posuzované řízení. Kapitál do podnikání byl tvořen částečně z úspor žalobce (ve výši [Anonymizováno]), částečně zapůjčený od rodinných příslušníků (také ve výši [Anonymizováno]) a dále si žalobce vzal dva úvěry. První v roce [Anonymizováno] na částku [částka] a druhý v roce [Anonymizováno] na tutéž částku, kdy podle smlouvy část úvěru sloužila na konsolidaci dluhů. Posuzované řízení pak bylo zahájeno v [Anonymizováno]. Soud nerozporuje tvrzení žalobce, že s částkou vymáhanou v posuzovaném řízení počítal do svého podnikání, nicméně každé soudní řízení si vyžádá určitou časovou dotaci a soud má za to, že nelze tvrdit, že to že žalobce nedosáhl vymáhané částky v kratším časovém horizontu, mělo přímý vliv na jeho životní a finanční situaci. Navíc úraz manželky i potřeba péče o ni vyvstala již několik let před tím, než bylo žalobou zahájeno posuzované řízení. Soud se tak ztotožnil s argumentací žalované, že žalobce sám vstupoval do podnikatelského rizika při zakládání firmy ve chvíli, kdy věděl, že za prodej obchodního podílu nedostal zaplaceno, a že je možné, že bude muset zahájit soudní řízení. Žalobce dále navyšoval výdaje spojené se svým podnikáním (přibírání obchodních zástupců, nákupy vybavení) ještě před podáním žaloby v posuzovaném řízení. Soud nezpochybňuje, že se žalobce ocitl v nepříznivé životní situaci, nelze však bez dalšího uzavřít, že tato nepříznivá životní situace měla svůj původ v nepřiměřené délce řízení, když většina okolností, jimiž žalobce argumentuje existovala již před podáním této žaloby. Soud má tedy za to, že žalobce přes poučení podle § 118a o.s.ř. neprokázal příčinnou souvislost mezi ovlivněním životní situace žalobce a nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení). Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k navýšení základní částky.

25. Pokud jde o výši zadostiučinění, ze stanoviska Cpjn 206/2010 vyplývá, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000 - 20 000 Kč za 1 rok řízení s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první 2 roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Částku, ke které se dospěje, lze pak následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku lze přiměřeně zvýšit nebo snížit, když podle Nejvyššího soudu v obecné rovině by dostačující mělo být zvýšení nebo snížení přesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. Při shora uvedeném způsobu stanovení základní částky je soud toho názoru, že je třeba vycházet (jak již bylo výše uvedeno) z částky 16 000 Kč za rok řízení (tj. 1 333,34 Kč/měs.), za první 2 roky ale snížené o polovinu, tedy vždy na částku 8 000 Kč/rok. Základní částka ve třetím a vždy následujícím roce pak činí 16 000 Kč. Za prvních 24 měsíců tak základní částka činí 2 x 8 000 Kč, za zbývajících 7 let a 8 měsíců pak částka činí 122 666,72 Kč. Celkem základní částka za období od 18. 6. 2015 do 5. 3. 2025 činí 138 666,72 Kč. Tuto částku je možno upravovat s ohledem na již výše vyjmenovaná kritéria. Pokud jde o hledisko složitosti věci, soud dospěl ke snížení částky o 10 %, a v důsledku shora popsaného postupu soudů se však jeví namístě zvýšení základní částky o 30 %. Soud tedy přistoupil k celkovému navýšení základní částky o 20 % na celkovou částku 166 400 Kč. Co se týče chování stěžovatele (poškozeného) a významu řízení pro poškozeného (žalobce), soud nedospěl k důvodnosti snížení či zvýšení základní částky. Soud pak zohlednil částečné uhrazení náhrady za nepřiměřenou délku řízení žalovanou ve výši 92 000 Kč, a proto výrokem I uložil žalované uhradit žalobci částku 74 400 Kč.

26. Soud žalobě jako důvodné v daném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost plnit ve lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., ve zbývající části byla žaloba coby neopodstatněná pro částku 128 000 Kč, zamítnuta.

27. Dle již citovaného stanoviska Cpjn 206/2010 pak má poškozený právo též na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobci tak byly přiznány i úroky z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí z částky 74 400 Kč ode dne následujícího po uplynutí této lhůty. Žalovaná se tak do prodlení dostala dne 14. 8. 2024. Ve zbytku soud uplatňovaný úrok z prodlení zamítl, když žalobce rozšířil žalobu až na soudním jednání, ale toto rozšíření (navýšení částky) neuplatnil u žalované. Ta tak nemohla být v prodlení s úhradou této částky.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z § 142 odst. 3 o.s.ř. za současné aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/22, podle něhož soud, byť pouze částečně procesně úspěšnému, žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením. Výše nákladů řízení v částce 40 478 Kč je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu a účast na jednání dne 11. 12. 2024) podle § 9 bodu 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024 a 4 úkony právní služby po 4 100 Kč (vyjádření ze dne 10. 1. 2025 a ze dne 27. 1. 2025 a účast na jednání dne 17. 1. 2025 a 5. 3. 2025) podle § 9a bodu 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění novely č. 258/2024 Sb., a 4 tzv. režijními paušály po 300 Kč za úkony učiněné do 31.12.2024 a 4 po 450 Kč za úkony učiněné po 1.1.2025, a to dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění novely č. 258/2024 Sb., a dále náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 6 678 Kč.