12 C 348/2021

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: relativní neúčinnost právního jednání takto:

Výrok

I. Soud určuje, že dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno žalované], [datum narození], uzavřená v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], schválená usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2021 v čl. I písm. b), je vůči žalobkyni neúčinná.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že vzdání se dědictví po panu [jméno] [příjmení], [datum narození], učiněné v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], je vůči žalobkyni neúčinné, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 25 921,60 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně po žalované domáhala určení, že dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno žalované], [datum narození], uzavřená v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], schválená usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2021 v čl. I písm. b), je vůči žalobkyni neúčinná a dále určení, že vzdání se dědictví po panu [jméno] [příjmení], [datum narození], učiněné v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], je vůči žalobkyni neúčinné. Žalobkyně přednesla, že se u Obvodního soudu pro Prahu 3 úspěšně domohla po [jméno] [příjmení], [datum narození] (syn žalované, dále také povinný) výživného na manželku v částce 2 000 Kč měsíčně, a to na základě usnesení o schválení smíru v řízení vedeném u tamějšího soudu pod sp.zn. 5 C 219/94. Usnesením č.j. 7 E 43/2004-7, které nabylo právní moci dne 13.5.2004 byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy, avšak povinný ničeho nehradil. V rámci exekuce je vymáhána částka 364 000 Kč (k 24.7.2014), po změně exekutora je exekuce vedena pod sp.zn. 219 Ex 674/21, vymoženo nebylo ničeho. Z usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 11.1.2021, č.j. [číslo jednací], Nd 294/2020, vyplývá, že syn žalované se vzdal dědictví, jež by mu náleželo po jeho otci, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. 2.11.2020 (dále také [příjmení] [příjmení] st.). V předmětném dědickém řízení byla schválena dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, kdy na základě této dohody je veškerý majetek náležející do společného jmění manželů určen žalované, ačkoliv polovina majetku měla patřit do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. a s ohledem na okruh dědiců se měla majetku po vypořádání společného jmění manželů stát vlastnictvím povinného. Obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění manželů byla stanovena na 6 830 030,88 Kč, obvyklá hodnota pozůstalosti činí 2 408 157 Kč. Podle ust. § 1635 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“), dědí v první třídě dědiců zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Syn žalované tak měl nabýt majetek v hodnotě obvyklé hodnoty pozůstalosti, do níž měla náležet jedna polovina majetku patřícího do společného jmění manželů. Uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů došlo ke zkrácení práv žalobkyně (jako věřitelky povinného) s tím, že žalobkyně dále odkázala na příslušnou právní úpravu (ust. § 589 odst. 1, § 590 odst. 1 písm. a) a § 594 odst. 1 obč. zák.).

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si není vědoma, že by se něčeho dopustila a nevidí důvod, proč jí žalobkyně žádá o nějaké peníze. Žalobkyni je 85 let, žalobkyni nic nedluží a co se týká jejího syna, tak co žalovaná ví, jeho již žalobkyně o vše připravila. Podáním ze dne 13.5.2022 žalovaná doplnila, své vyjádření v tom směru, že o dluzích svého syna nevěděla, se synem téměř není ve styku. Vůbec nemohla tušit, že má nějaké dluhy a je na něj vedena exekuce. Tudíž ani nemohla krátit jeho věřitele. Nadto, samotná existence dluhů povinného nezakládá automaticky závěr, že se vzdáním dědictví a uzavřením dohody o SJM dlužník dopouští krácení věřitele, když důvodů pro takový postup může být mnoho. Je věcí žalobkyně, aby svá tvrzení jednoznačně prokázala. Dokazování neexistujících skutečností je totiž z povahy věci vyloučeno. Neexistenci znalosti o dluzích syna lze v daném případě prokazovat jen poukazem na nepřímé důkazy, tj. omezenou komunikaci se synem, vysoký věk žalobkyně, absolutní neznalost právního povědomí v dané věci apod. Žalovaná nemohla jakkoliv ovlivňovat chování dlužníka, nebyla vůči žalobkyni v žádném závazkovém vztahu a vůbec se v celém dědickém řízení nemohla podílet svým jednáním na krácení uspokojení pohledávky žalobkyně. I kdyby žalovaná vyvinula jakoukoliv aktivitu, tak by se o dluzích svého syna nedozvěděla, protože syn by jí o dluzích neřekl. Nadto, vzdání se dědictví ze strany povinného byl jednostranný akt dlužníka, nikoliv právní jednání žalované. Žalobkyně by musela ve smyslu ust. § 590 odst. 1 písm. c) obč. zák. prokázat, že žalovaná o údajném úmyslu dlužníka krátit věřitele věděla a tento úmysl jí musel být znám. Žalovaná řešila dlouhodobé problémy se zdravotním stavem manžela, po smrti manžela v dobré víře splnila svoji povinnost u notáře, který řešil dědictví po manželovi, a učinila úkony, které od ní požadoval notář a druhý dědic. Domnívala se, že je vše v pořádku a dle zákona když syn jí sdělil, že o dědictví nestojí. Navíc, jednání u notáře, ke kterému se na pokyn notáře dostavila, nelze vykládat jako„ právní jednání s dlužníkem“ dle § 594 obč. zák. Konečně, nelze ani tvrdit, že by žalovaná přímo nabyla prospěch vůči dědici, tedy svému synovi, ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Účastníci učinili nesporným, že [příjmení] [příjmení], [datum narození], je synem žalované (dále označován také jako„ povinný“).

5. Z kopie listiny: výtisk z internetu, exekuční spis č. EX [číslo] ze dne 7. 12. 2021, okresní soud zjistil, že je vedena exekuce - exekuční spis č. EX [číslo] s tím, že ke dni 7. 12. 2021 činí výše vymáhané částky 364 300 Kč (jistina 364 000 Kč + náklady právního zastoupení 300 Kč).

6. Z kopie listiny: usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2021 okresní soud zjistil, že Okresní soud v Berouně dne 11. 1. 2021 vydal v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] usnesení č.j. [číslo jednací], kterým stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění manželů částkou 6 830 030,88 Kč a schválil dohodu žalované a jejího syna o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, na jejímž základě připadl do výlučného vlastnictví žalované veškerý majetek patřící do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. s tím, že povinnému nepatří ze společného jmění manželů žádný majetek a žalovaná nemá povinnost do pozůstalosti, resp. dědicům (v posuzovaném případě pouze povinnému), vyplácet náhradu z důvodu tohoto vypořádání. Dále bylo předmětným usnesením potvrzeno dědictví žalované jako jediné dědičky.

7. Z kopie listiny: upomínka před podáním návrhu na exekuci ze dne 13. 3. 2014 okresní soud zjistil, že dne 13. 3. 2014 žalobkyně vyzvala povinného k dobrovolnému zaplacení dluhu na výživném.

8. Z kopie listiny: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 1. 12. 1994, včetně ověřovací doložky, okresní soud zjistil, že dne 1. 12. 1994 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 uzavřela žalobkyně s povinným smír, na jehož základě se povinný zavázal platit žalobkyni výživné na manželku ve výši 2 000 Kč vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za měsíc listopad 1994 ve výši 2 000 Kč se zavázal zaplatit spolu s běžným výživným do 5.12.1994.

9. Z kopie listiny: vyrozumění o zahájení exekuce č. j. 167 EX 7066/2014 – 16 ze dne 24. 7. 2014 na čl. 12 spisu okresní soud zjistil, že dne 24. 7. 2014 soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Praha 10, vyrozuměl žalobkyni o zahájení exekuce vůči povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození]. V exekučním řízení je k 24.7.2014 vymáhána jistina ve výši 364 000 Kč.

10. Z kopie listiny: návrh na nařízení exekuce ze dne 15. 4. 2014 na čl. 13 a násl. okresní soud zjistil, že dne 15. 4. 2014 žalobkyně podala návrh na nařízení exekuce pro pohledávku na výživném na manželku v částce 364 000 Kč proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození].

11. Jelikož soud neměl za prokázané tvrzení o tom, že žalované nebyl znám dlužníkův úmysl zkrátit věřitele a ani jí být znám nemusel, vyzval u ústního jednání dne 17.5.2022 žalovanou, aby označila a předložila soudu důkazy k prokázání tvrzení, že jí v době, kdy k právnímu jednání došlo, nebyl znám dlužníkův úmysl zkrátit věřitele a ani znám být nemusel a současně žalovanou poučil o možnosti neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a s tím spojené možnosti neúspěchu ve věci samé. K výzvě soudu žalovaná navrhla svůj účastnický výslech a výslech svého syna (povinného). Soud oba navrhované důkazy provedl.

12. Z účastnického výpovědi žalované soud zjistil, že se žalovaná se synem moc nestýkala. Syna se na jeho podnikání neptala, zákonům žalovaná nerozumí. Se synem se setkala u notářky v rámci dědického řízení. U notářky se dozvěděla, že se její syn zříká dědictví s tím, že má dluhy a exekuce. Žalovaná si myslela, že je všechno v pořádku, když to bylo na notářství.

13. Svědek [příjmení] [příjmení] ml. (povinný) uvedl, že od 18 let s rodiči nežil a byl s nimi prakticky„ v nulovém kontaktu“. S matkou nikdy nehovořil o tom, že má dluhy nebo exekuce, a to ani na schůzce u notářky. Důvod, z jakého se vzdal dědictví, matce nesdělil.

14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že [příjmení] [příjmení], [datum narození], je synem žalované (dále označován také jako„ povinný“). Dne 1. 12. 1994 uzavřela v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 žalobkyně s povinným smír, na jehož základě se povinný zavázal platit žalobkyni výživné na manželku ve výši 2 000 Kč vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za měsíc listopad 1994 ve výši 2 000 Kč se zavázal zaplatit spolu s běžným výživným do 5.12.1994. Dne 13. 3. 2014 žalobkyně vyzvala povinného k dobrovolnému zaplacení dluhu na výživném. dne 15. 4. 2014 žalobkyně podala návrh na nařízení exekuce pro pohledávku na výživném na manželku v částce 364 000 Kč proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 24. 7. 2014 soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Praha 10, vyrozuměl žalobkyni o zahájení exekuce vůči povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození]. V exekučním řízení je k 24.7.2014 vymáhána jistina ve výši 364 000 Kč. Ke dni 7. 12. 2021 činí výše vymáhané částky 364 300 Kč (jistina 364 000 Kč + náklady právního zastoupení 300 Kč). Žalovaná se synem (povinným) moc nestýkala. Syna se na jeho podnikání neptala, zákonům žalovaná nerozumí. Se synem se setkala u notářky v rámci dědického řízení (po zesnulém manželovi [jméno] [příjmení] st.). U notářky se dozvěděla, že se její syn zříká dědictví s tím, že má dluhy a exekuce. Žalovaná si myslela, že je všechno v pořádku, když to bylo na notářství. Okresní soud v Berouně dne 11. 1. 2021 vydal v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] usnesení č.j. [číslo jednací], kterým stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění manželů částkou 6 830 030,88 Kč a schválil dohodu žalované a jejího syna o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, na jejímž základě připadl do výlučného vlastnictví žalované veškerý majetek patřící do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. s tím, že povinnému nepatří ze společného jmění manželů žádný majetek a žalovaná nemá povinnost do pozůstalosti, resp. dědicům (v posuzovaném případě pouze povinnému), vyplácet náhradu z důvodu tohoto vypořádání. Dále bylo předmětným usnesením potvrzeno dědictví žalované jako jediné dědičky.

16. Soud pro úplnost uvádí, že provedené důkazy – účastnická výpověď žalované a výslech svědka [jméno] [příjmení] ml. (povinný) – jsou ve vzájemném rozporu. Zatímco žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že se u notářky dozvěděla, že se její syn zříká dědictví s tím, že má dluhy a exekuce, svědek [příjmení] [příjmení] ml. uvedl, že s matkou nikdy nehovořil o tom, že má dluhy nebo exekuce, a to ani na schůzce u notářky. V této souvislosti nelze pominout, že povinný se dlouhodobě vyhýbá dobrovolnému zaplacení pohledávky, kterou má vůči žalobkyni z dlužného výživného na manželku (exekuce byla nařízena již v roce 2014). Svědek smysluplně nevysvětlil, z jakého důvodu (jiného než úmyslné zkrácení práv věřitelky) uzavřel s matkou dohodu, že veškerý majetek patřící do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. připadne do výlučného vlastnictví žalované a žalovaná nebude mít povinnost vyplácet náhradu z důvodu tohoto vypořádání. Zděděný majetek by přitom postačoval k uspokojení pohledávky žalobkyně. Z těchto důvodů soud uvěřil účastnické výpovědi žalované, když výslech jejího syna (byť v postavení svědka) považoval za méně věrohodný. Konečně, irelevantní je námitka žalované k její účastnické výpovědi (učiněná prostřednictvím jejího právního zástupce), že se žalovaná s ohledem na svůj věk„ asi nějak popletla“ (co má vypovídat). Smyslem provádění účastnické výpovědi je zjistit skutečný (pravdivý) stav věci, který však nemusí odpovídat skutkovým tvrzením účastníka.

17. Podle ust. § 589 odst. 1 obč. zák., zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

18. Podle ust. § 589 odst. 2 obč. zák., neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

19. Podle ust. § 590 odst. 1 písm. c) obč. zák., se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

20. Podle ust. § 594 odst. 1 obč. zák., se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

21. Podle ust. § 1490 obč. zák., dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.

22. Podle ust. § 1693 obč. zák., dědicové si mohou před soudem v řízení o dědictví dohodnout, jaká bude výše jejich dědických podílů. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

23. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobkyně se v souladu s ust. § 589 odst. 1, 2 obč. zák. domáhala určení neúčinnosti právního jednání dlužníka spočívajícího v uzavření dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované a dále určení neúčinnosti právního jednání dlužníka spočívajícího ve vzdání se dědictví po [jméno] [příjmení] st. s tím, že k obojímu právnímu jednání došlo v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka].

24. Pokud jde o uzavření dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s povinným v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka] dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované, a tato dohoda byla následně schválená usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2021 v čl. I písm. b).

25. Dle konstantní rozhodovací praxe soudů ve vztahu ke shora citovanému ust. § 590 odst. 1 písm c) obč. zák. zatěžuje břemeno tvrzení a především břemeno důkazní zásadně věřitele. Výjimkou je skutková situace upravená v odstavci prvním pod písm. c), kde se důkazní břemeno převrací na žalovanou osobu blízkou… … Vědomost o úmyslu zkrátit věřitele právním jednáním ve prospěch osoby blízké se u osoby blízké bez dalšího předpokládá (v podstatě jde o vyvratitelnou domněnku). Zkušenost totiž ukazuje, že tyto osoby nejenže bývají o poměrech sobě blízké osoby nejlépe informovány, ale také to jsou zpravidla právě ony, komu dlužník svůj majetek v nesnázích nejradši svěří, protože nejednou se změní jen situace právní (vlastnická), ne však faktická. Ostatně tzv. odklonění majetku právě tímto způsobem není neznámým jevem. Nicméně je třeba připustit, že o úmyslu zkrátit věřitele osoba blízká, která získala od dlužníka prospěch, nevěděla, a dokonce ani vědět nemusela: jak praví zákon - úmysl zkrátit věřitele jí„ znám nebyl a ani znám být nemusel“. Proto má osoba blízká právo dokázat, že skutečně jí nebylo nic o úmyslu zkrátit věřitele známo a vzhledem k objektivním okolnostem jí ani nic známo být nemuselo. Ale také v tomto případě je třeba uvažovat o aplikaci § 4 a § 5 a zdůraznit především náležitou pečlivost, kterou je nutné očekávat od každé právně jednající osoby. K tomu se nabízí dodat, že recentní judikatura je vůči blízké osobě nadmíru přísná, takže její možnost dokázat, že nic o fraudulózním úmyslu nevěděla, sice podle zákona existuje, ale je to možnost spíš jen teoretická (srov. např. NS 21 Cdo 313/2001, NS 30 Cdo 3039/2007, NS 30 Cdo 1706/2006). K tomu srov. např. zákon č. 89/2012 Sb. Komentář In: APSI (právní informační systém). Wolters Kluwer ČR (komentář k ust. § 590 obč. zák. od doc. JUDr. Michaely Zuklínové, CSc).

26. Nejenže žalovaná neprokázala, že by jí v době, kdy k příslušnému právnímu jednání došlo, nebyl znám dlužníkův úmysl zkrátit věřitele a ani znám být nemusel, žalovaná navrhla důkaz (svoji účastnickou výpověď), kterým bylo prokázáno, že se v rámci dědického řízení po zesnulém manželovi [jméno] [příjmení] st. se synem setkala u notářky, kde se dozvěděla, že se její syn zříká dědictví s tím, že má dluhy a exekuce. Poté učinila úkony, které od ní požadoval notář a druhý dědic (vlastní skutková tvrzení žalované). Žalovaná tak zjevně o fraudulózním úmyslu věděla.

27. Neobstojí námitky týkající se vysokého věku žalované či její neznalosti práva. Skrytí majetku před věřitelem může provést i osoba vysokého věku či osoba neznalá práva. V řízení nejde o to, že by žalovaná nesměla s žalovaným uzavřít zmiňovanou dohodu či že by porušila nějakou povinnost. Povinný a žalovaná měli jistě právo uzavřít libovolnou dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, žalobkyně však má možnost prostřednictvím odpůrčí žaloby takovému právnímu jednání dlužníka (a žalované) odporovat.

28. ěNámitky žalované týkající se nemožnosti dokazovat neexistující skutečnosti, nemožnosti žalované vyvinout aktivitu ke zjištění finanční situace svého syna (jelikož syn by jí o dluzích stejně neřekl) či námitka, že řešila dlouhodobé problémy se zdravotním stavem manžela, jsou s ohledem na výsledek dokazování nadbytečné. Nadto, tyto námitky jsou spíše polemikou s platnou právní úpravou (§ 590 odst. 1 písm c) obč. zák.), která u osoby blízké bez dalšího předpokládá vědomost o úmyslu právním jednáním zkrátit věřitele (vyvratitelná domněnka), kdy důvody pro takovou právní úpravu jsou již uvedeny shora. S ohledem na zmíněnou vyvratitelnou domněnku není tudíž ani podstatné, že pro vzdání se dědictví a uzavření dohody o společném jmění manželů mohou existovat i jiné důvody, než krácení práv věřitele. Ze stejného důvodu se žalovaná mýlí i v tom, že je věcí žalobkyně, aby svá tvrzení jednoznačně prokázala, byť v tomto konkrétním případě se (shodou okolností) vědomost žalované o fraudulózním úmyslu prokázat podařilo.

29. Pro posouzení věci je rovněž nepodstatné, že žalovaná nebyla vůči žalobkyni v žádném závazkovém vztahu (nic takového platná právní úprava nevyžaduje).

30. Neobstojí ani námitka, že uzavřená dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované není právní jednání s dlužníkem dle § 594 obč. zák. či že by z takového právního jednání žalovaná přímo nenabyla žádný prospěch. Dohoda (z povahy věci se vždy musí jednat o dohodu nejméně 2 smluvních stran) je bezesporu právním jednáním a na základě předmětné dohody žalovaná bezpochyby přímo nabyla prospěch, jestliže nabyla majetek ve výši z čisté hodnoty pozůstalosti (tedy z částky 2 408 157 Kč).

31. Uzavřením předmětné dohody jednoznačně došlo ke zkrácení práv věřitelky, která se od roku 2004 marně snaží v exekučním řízení vydobýt svoji pohledávku za žalovaným z titulu výživného na manželku v částce 364 300 Kč (jistina 364 000 Kč + náklady právního zastoupení 300 Kč). Z nabytého dědictví (1 204 078,50 Kč) mohl povinný dlužnou částku uhradit, namísto toho však uzavřel s žalovanou dohodu o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované, na jejímž základě připadl do výlučného vlastnictví žalované veškerý majetek patřící do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. s tím, že povinnému nepatří ze společného jmění manželů žádný majetek a žalovaná nemá ani povinnost do pozůstalosti, resp. povinnému, vyplatit náhradu z důvodu tohoto vypořádání. Předmětná dohoda byla uzavřena, přestože žalovaná věděla, že její syn (povinný) má dluhy a exekuce. Není tedy pravdou, že se žalovaná v celém dědickém řízení nemohla podílet svým jednáním na krácení uspokojení pohledávky žalobkyně, dle názoru soudu se naopak jedná o typický případ skrytí majetku před věřitelem.

32. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že ve vztahu k uzavřené dohodě o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované byla žaloba podána důvodně a v této části žalobě vyhověl (výrok ad. I.).

33. Pokud jde o vzdání se dědictví po [jméno] [příjmení] st., ke kterému mělo dojít v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], soud byl toho názoru, že žalovaná nabyla dědictví již na základě uzavřené dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] st. a žalované (a schválením příslušné dohody soudem). Jestliže na základě této dohody do pozůstalosti po [jméno] [příjmení] st. ze společného jmění manželů žádný majetek nepatří, nemohl se již dle názoru soudu povinný dědictví vzdát dle shora citovaného ust. § 1490 obč. zák. Z tohoto důvodu soud neshledal v souladu s ust. § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem na určení, že vzdání se dědictví po panu [jméno] [příjmení] st., učiněné v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], je vůči žalobkyni neúčinné, a v této části soud žalobu zamítl (výrok ad. II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 921,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 769,92 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 4. 2022 náhrada 1 815,62 Kč za 214 ujetých km (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 10,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 5. 2022 náhrada 1 977,15 Kč za 214 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 10,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 6. 2022 náhrada 1 977,15 Kč za 214 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 10,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 769,92 Kč ve výši 4 151,68 Kč.

Poučení