12 C 359/2021-244

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecným [údaje o zástupci] pro 432.644 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na bolestném částku 32.454 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni za ztížení společenského uplatnění částku 398.591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s léčením částku 1.599 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 74.356,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku 1.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku 6.759 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 21.632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení náhrady škody na zdraví, věcné škody a nákladů spojených s léčením s odůvodněním, že dne 8. 12. 2018 okolo 23. hodiny v Ostrově, před domem [ulice a číslo], kde oba bydleli, žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost svému psu, feně křížence německého ovčáka. Ve chvíli, kdy žalobkyně vycházela se svým psem z domu, pes žalovaného napadl psa žalobkyně a v okamžiku, kdy se žalobkyně snažila oba psy oddělit, kousl žalobkyni do pravé ruky a způsobil jí poranění, jehož léčení probíhalo delší dobu a s komplikacemi. Žalobkyně má trvalé zdravotní následky v důsledku tohoto poranění. Žalovaný byl za své jednání odsouzen rozsudkem pravomocným Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, uvedl, že v trestním řízení na něj byl kladen enormní tlak a u prvoinstančního ani odvolacího soudu se nedokázal efektivně bránit. Odvolací soud sice rozsudek potvrdil co do spáchání skutku, avšak nerozhodl, v jaké míře byla újma žalobkyni tímto skutkem způsobena. Žalovanému není známo, zda léčení, popř. následná rehabilitace u žalobkyně mají spojitost s žalovanou náhradou škody. Žalovaný namítal, že kdyby měla žalobkyně svého psa na vodítku, jak tvrdila, nemusela by na svého psa sahat, a jen by ho přitáhla k sobě.

3. Žalobkyně v průběhu řízení po vypracování znaleckého posudku a jeho dodatku vzala žalobu částečně zpět v části bolestného do částky 2.951 Kč a dále v části ztížení společenského uplatnění co do částky 66.945 Kč. Soud řízení v této části usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil.

4. Sporné mezi účastníky zůstaly tyto skutečnosti: 1/ zda žalovaný dne 08.12.2018 okolo 23. hodiny v Ostrově, před domem [ulice a číslo] ponechal bez náležitého dozoru svého psa, který napadl psa žalobkyně, která s ním z domu vycházela a poté, co se žalobkyně snažila oba psy od sebe oddělit, napadl pes žalovaného i ji a kousl ji do pravé ruky, 2/ zda pes žalovaného svým útokem způsobil žalobkyni otevřenou tržnou ránu o délce 5 cm krvácející do podkoží, dále drobné tržné ranky v okolí a otok s hematomem, zda toto zranění začalo v průběhu léčby hnisat, zda v důsledku zánětu došlo k poruše šlach na ruce, zda si tento stav vyžádal opakovaná lékařská ošetření, nezbytnou operační revizi rány v Karlovarské krajské nemocnici s hospitalizací od 17.12.2018 do 20.12.2018, zda pokračovalo další léčení s nutností převazů a rehabilitace, v jehož průběhu byla žalobkyně déle než 6 týdnů výrazně omezena v obvyklém způsobu života, kdy poraněnou ruku nemohla používat a i po ukončení léčení nedošlo k plnému obnovení hybnosti a funkcí ruky, 3/ zda pes žalovaného svým útokem způsobil zranění psu žalobkyně, 4/ zda ke vzniku zranění pravé ruky žalobkyně dne 08.12.2018 kolem 23. hodiny a potřeby následné léčby, dále ke zranění psa žalobkyně a potřeby jeho veterinárního ošetření, došlo v souvislosti s opomenutím náležitého dozoru žalovaného nad svým psem, který zaútočil na psa žalobkyně i na žalobkyni, 5/ zda žalobkyni vznikly náklady na dopravu z [obec] do [obec] a zpět v souvislosti s jejími ošetřeními v Karlovarské krajské nemocnici ve dnech 09.12.2018, 15.12.2018, 16.12.2018, 17.12.2018, 20.12.2018, 22.12.2018, 24.12.2018, 27.12.2018, 02.01.2019, 05.01.2019, 07.01.2019 ve výši 740 Kč, 6/ zda žalobkyni vznikly náklady na zaplacení regulačního poplatku ve výši 90 Kč dne 09.12.2018 a ve výši 90 Kč dne 15.12.2018 v souvislosti s ošetřením v Karlovarské krajské nemocnici, 7/ zda žalobkyni vznikly náklady za léky ve výši 329 Kč, 8/ zda žalobkyni vznikly náklady za veterinární ošetření jejího psa ve výši 350 Kč, 9/ zda lze pro určení výše náhrady bolestného vycházet ze 120 bodů stanovených [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve zprávě ze dne 09.12.2018, 10/ zda lze pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vycházet z 900 bodů stanovených [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve zprávě ze dne 09.10.2019, 11/ zda je žalobkyně spoluzodpovědná za vznik újmy dle tvrzení žalovaného tím, že musela vidět obrysy žalovaného a jeho psa a přesto pustila svého psa z domu ven bez vodítka, 12/ zda měla žalobkyně v době před vznikem újmy na zdraví zdravotní problém s pravou rukou, který by mohl mít vliv na průběh, následky léčby po vzniku újmy na zdraví a následků v podobě neobnovení hybnosti a funkcí pravé ruky v plném rozsahu, 13/ zda léčba pravé ruky byla od 09.12.2018 prováděna v souvislosti se zraněním dne 08.12.2018.

5. Soud s poukazem na ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. informoval účastníky, že ze zákona jsou základními předpoklady vzniku odpovědnosti za újmu: 1/ protiprávní jednání škůdce, 2/ vznik majetkové či nemajetkové újmy, 3/ příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy. V tomto směru soud informoval žalovaného, že je soud v tomto řízení vázán dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16.10.2019, č. j. 3 T 123/2019-165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 05.12.2019, č. j. 7 To 404/2019-191, konkrétně skutkovými zjištěními trestního soudu, která vyústila v odsuzující rozsudek. V odborném komentáři k ust. § 135 o.s.ř. (ASPI KO99_p11963CZ) uvádí jeho autor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.,„ že soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z této formulace je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pokud již existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek; to výslovně konstatuje i Rc 22/79: "V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jde zejména o to, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody, musí soud převzít z trestního rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním řízení znovu zjišťovat". V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Judikatura (I. ÚS 1424/09 s odvoláním na již citovaný R 22/79) uvedené pravidlo dále rozvádí takto: "Soud je vázán pouze výrokem, a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou." V takových případech se pak předmět dokazování v civilním řízení může omezit na zjišťování výše škody, a popř. na otázku, zda škoda nebyla způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nebo zda za ni společně s žalovaným neodpovídá další osoba (Rc 47/54, Rc 22/79).“. Soudce Ústavního soudu v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] v odborném komentáři k ust. § 135 o.s.ř. (ASPI KO99_p2b1963CZ) uvádí, že„ v řízeních o náhradu újmy (dopravní nehody, škoda spáchaná trestnou činností) je trestní rozsudek (rozhodnutí o přestupku) často klíčovým důkazem, který se vztahuje k základu uplatněného nároku. Bývá poměrně časté, že se účastníci snaží v civilním řízení zpochybňovat svoji vinu prokázanou v soudním řízení trestním nebo v řízení správním. Civilní soudce však takovýmto tendencím musí v samém zárodku zamezit a nesmí se nechat vmanipulovat do situace, kdy bude provádět dokazování ve vztahu k vině (základu nároku). V tomto ohledu je nutno také účastníky jednoznačně, tzn. přijatelně, srozumitelně, zároveň však kategoricky poučit.“. Při zkoumání tří shora uvedených předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za předmětnou újmu soud ve světle výše uvedeného vyjde z citovaného pravomocného trestního rozsudku a ve světle judikatury NS nepřipustí k tomu žádné další důkazy. Předmětem dalšího v posuzované věci dokazování bude případná (žalovaným namítaná) spoluodpovědnost žalobkyně na vzniku újmy, neboť dle tvrzení žalovaného žalobkyně, byť musela vidět obrysy žalovaného a jeho psa, přesto pustila svého psa z domu ven a kdyby ho měla na vodítku, nemusela by pro něho sahat v případě napadení psem žalovaného, nýbrž by mohla svého psa přitáhnout k sobě. Sporná je dále výše žalovaných nároků.

6. Ke sporným skutečnostem ad 1/ až 4/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti s odůvodněním, že dne 8. 12. 2018 okolo 23:00 hodin v [obec], [ulice a číslo], nevěnoval dostatečnou pozornost a obezřetnost při venčení své feny, křížence německého ovčáka, slyšící na jméno [anonymizováno], kterou měl na vodítku v prostorách domu tzv. na dlouho, při venčení se jí dostatečně nevěnoval a neměl jí plně pod kontrolou, v důsledku čehož tato fena v prostoru u vstupních dveří domu napadla psa rasy pudl žalobkyně, která jej šla venčit a vycházela s ním z domu, a když se žalobkyně pokoušela oba psy od sebe oddělit, kousla ji fena žalovaného do pravé ruky a způsobila jí otevřenou tržnou ránu o délce 5 cm krvácející do podkoží, další drobné tržné ranky v okolí a otok s hematomem, přičemž způsobené zranění začalo v průběhu léčby hnisat, v důsledku zánětu došlo k poruše šlach na ruce, a tento stav si vyžádal opakovaná lékařská ošetření a nezbytnou operační revizi rány v Karlovarské krajské nemocnici spojenou s hospitalizací od 17. 12. 2018 do 20. 12. 2018 a komplikované další léčení s nutností převazů a rehabilitace, v jehož průběhu byla žalobkyně déle než 6 týdnů výrazně omezena v obvyklém způsobu života, kdy poraněnou ruku nemohla používat a i po ukončení léčení nedošlo k plnému obnovení hybnosti a funkcí ruky. Žalovanému bylo rozsudkem uloženo zaplatit VZP ČR majetkovou škodu ve výši 29.585 Kč, a žalobkyně byla se svými nároky na náhradu majetkové škody, náhradu za bolestné a za ztížení společenského uplatnění odkázána na občanskoprávní řízení.

8. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tento soud jako soud odvolací zamítl jako nedůvodné odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně v předchozím odstavci odůvodnění uvedeného.

9. Soud učinil dílčí skutkový závěr: Výše uvedenými rozhodnutími trestního soudu co do výroku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je soud dle ust. 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, proto lze uzavřít, že soud má za zjištěné a prokázané, že žalobce svým zaviněným protiprávním jednáním dne 08.12.2018 popsaným ve výroku trestního rozsudku (příčina) způsobil žalobkyni škodu na jejím majetku a zdraví jak popsáno tamtéž (následek), přičemž nebýt tohoto jednání, ke škodě by nedošlo (příčinná souvislost).

10. Ke sporné skutečnosti ad 5/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

11. Z ceníku jízdného Dopravního podniku Karlovy Vary a.s., platného od 1. 1. 2019, soud zjistil cenu jízdného autobusem z [obec] do [obec], které představuje částku 30 Kč (za jednu jízdu).

12. Ze sdělení Dopravního podniku Karlovy Vary a.s. soud zjistil, že od 1. 1. 2018 došlo ke změně jízdních řádů v městské hromadné dopravě, a byla zavedena nově přestupní jízdenka na 20 minut za částku 20 Kč.

13. Z e-informace z portálu idos.cz soud zjistil, že vzdálenost z autobusové zastávky v Ostrově do Karlových Varů (terminál), činí 13 km.

14. Soud učinil dílčí skutkový závěr: Soud má za zjištěné a prokázané, že účelně vynaložené náklady na jednu cestu z Ostrova (místo bydliště žalobkyně) do Karlových Varů (sídlo [anonymizováno] krajské nemocnice) ve dnech 09.12.2018, 15.12.2018, 16.12.2018, 17.12.2018, 20.12.2018, 22.12.2018, 24.12.2018, 27.12.2018, 02.01.2019, 05.01.2019, 07.01.2019 představují cenu jízdného ve výši 30 Kč autobusem veřejné hromadné přepravy z Ostrova do Karlových Varů na dopravní terminál, dále cenu jízdného ve výši 20 Kč autobusem městské veřejné hromadné přepravy z dopravního terminálu do Karlovarské krajské nemocnice. Bylo uskutečněno 11 cest tam a 11 cest zpět, což představuje cenu jízdného ve výši 22 x 50 Kč, celkem 1.100 Kč. Žalobkyně požadovala náhradu cestovného při použití osobních automobilů jejích známých ve výši 740 Kč. Soud nepovažoval za procesně ekonomické dokazování navrženými svědky k jednotlivým cestám, neboť případné svědečné by jistě převýšilo žalovanou částku 740 Kč a proto vyšel z prokazatelných nákladů cestovného za použití prostředků hromadné dopravy osob.

15. Ke sporné skutečnosti ad 6/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

16. Z příjmového dokladu Karlovarské krajské nemocnice ze dne 15. 12. 2018 a 9. 12. 2018 soud zjistil, že v těchto dnech žalobkyně zaplatila vždy částku 90 Kč za ošetření na chirurgické ambulanci. Toto zjištění považuje soud za dílčí skutkový závěr.

17. Ke sporné skutečnosti ad 7/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

18. Z potvrzení lékárny [jméno] v [obec] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 14. 1. 2019 za lék [anonymizováno] částku 99 Kč, dne 29. 1. 2019 za měsíčkový krém na ruce částku 55 Kč a dne 31. 1. 2019 za lék [anonymizováno] – [anonymizováno] částku 175 Kč. Toto zjištění považuje soud za dílčí skutkový závěr.

19. Ke sporné skutečnosti ad 8/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

20. Z platebního výměru za veterinární činnost vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v [obec] dne 10. 12. 2018 soud zjistil, že tento veterinární lékař ošetřil psa žalobkyně, a to pro zranění po pokousání jiným psem. Náklady byly vyčísleny částkou 350 Kč za samotné ošetření a dále za léky. Toto zjištění považuje soud za dílčí skutkový závěr.

21. Ke sporné skutečnosti ad 9/, 10/, 12 soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

22. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 13. 11. 2022 soud zjistil, že stanovil bolestné pro předmětný úraz žalobkyně, a to ve výši 110 bodů (položka S602 – zhmoždění ruky 10 bodů, položka S617 – rána ruky 5 cm 10 bodů, položka S663 – poranění šlachy extenzoru dvou prstů 80 bodů, podle čl. VI. metodiky – hodnocení bolesti – navýšil počet bodů o 10 s poukazem na středně závažnou komplikaci – hlubokou infekci rány). Dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy (dále jen: Metodika NS) odvodil hodnotu 1 bodu při výpočtu bolestného od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy za přepočtené počty zaměstnanců za kalendářní rok předcházející roku, ve kterém nárok vznikl, tj. 295,04 Kč pro rok 2018. Po finanční stránce ohodnotil bolestné výpočtem 110 bodů x 295,04 Kč, tj. 32.454,40 Kč, po zaokrouhlení 32.454 Kč. Znalec se dále věnoval otázce ztížení společenského uplatnění žalobkyně, v průběhu řízení mu bylo soudem uloženo vypracovat dodatek znaleckého posudku po klinickém vyšetření žalobkyně dne 20.04.2023 k otázce ztížení společenského uplatnění včetně posouzení obtíží žalobkyně psychického charakteru.

23. Znalec [celé jméno znalce] dne 20.04.2023 provedl klinické vyšetření žalobkyně a poté při svém výslechu před soudem stvrdil svůj znalecký posudek jako správný. Při klinickém vyšetření žalobkyně znalci sdělila, že v mezidobí došlo k mírnému zlepšení stavu ruky od doby, která byla zachycena na videozáznamu pro účely vypracování znaleckého posudku. Znalec seznal určité zlepšení pohybu některých prstů. Otázkou však dle znalce zůstalo, zda to má nějaký zásadní vliv na posouzení jejího ztížení společenského uplatnění. K tvrzení žalovaného, že na fotografii (předložené soudu) žalobkyně v době po úrazu drží v ruce tašku (k tomu soudce nahlédnutím do fotografie podotkl, že taška je zavěšena na předloktí žalobkyně), znalec uvedl, že situaci nehodnotil tak, že by žalobkyně vůbec nemohla přenášet břemena, to by vyjádřil mnohem vyšším procentem než uvedených 20 %, avšak je třeba mít na zřeteli, že nejde jen o nošení tašky, ale o to, že nákup se musí vyložit, uložit apod.

24. Z dodatku ze dne 15.07.2023 ke znaleckému posudku ze dne 13.11.2022 vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] soud zjistil, že zdravotní stav žalobkyně lze považovat za ustálený k datu ukončení léčení dne 29.03.2019. V době vypracování dodatku je poúrazový zdravotní stav žalobkyně stabilizován s přetrvávajícími chronickými obtížemi. Při vyšetření žalobkyně dne 20.04.2023 znalec nenašel žádné zásadní odchylky klinického stavu oproti nálezu popsanému v posudku ze dne 13.11.2022. Žalobkyně byla po dlouho dobu zásadně omezena v obvyklém způsobu života pro postižení hybnosti pravé ruky u„ pravačky“. Poranění zanechalo trvalé následky omezující žalobkyni v řadě aktivit běžného života. Prognosticky je stav nepříznivý, zlepšení nelze předpokládat. Znalec provedl klasifikaci postižení žalobkyně dle mezinárodní klasifikace nemocí: S602 – zhmoždění ruky, S617 – hluboká rána ruky, S663 – poranění šlach natahovačů druhého a třetího prstu ruky, F06.6 – duševní poruchy způsobené somatickou nemocí, F43 – reakce na běžný stres a poruchy přizpůsobení. Znalec dále klasifikoval postižení tělesných struktur dle mezinárodní klasifikace funkčních schopností: s730 .3.6.1 – stav po zranění měkkých tkání, zejména šlach pravé ruky, postižení tělesných funkcí: b710.3 – omezení pohybu pravé ruky u praváka, b130.2 – unavitelnost, bez energie, b134.2 – poruchy spánku, b152.2 – zvýšené emocionální jednání. Znalec zohlednil faktory prostředí při poškození žalobkyně v jednotlivých položkách komponenty Aktivity a participace dle Metodiky NS: e115+2 – produkty k osobnímu použití – např. nákupní taška na kolečkách, e320+2 – pomoc přátel, e325+2 – pomoc známých a kamarádů. Znalec stanovil celkové procento obtíže dle Metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví - ztížení společenského uplatnění, ke kterému došlo v důsledku škodní události, a to ve výši 3,28 % představující součet korigovaných procent za jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení. Znalec doporučil uplatnit modifikační koeficient zohledňující věk žalobkyně v době vzniku škody na zdraví, a to snížením náhrady o 20 % s poukazem na doporučení v čl. X Metodiky NS.

25. Zjištění uvedená v odstavcích 22 až 24 odůvodnění považuje soud za dílčí skutkový závěr.

26. Ke sporné skutečnosti ad 11/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

27. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že v době útoku psa žalovaného šla venčit svého psa ve věku 13 let, který byl již slepý a hluchý, a to na vodítku, neboť v opačném případě by měla obavu, že pes odeběhne a ztratí se. Žalobkyně uvedla, že v minulosti měla 3 psy, kteří byli vychovaní a poslouchali na přivolání, avšak večer je nikdy bez vodítka nevenčila.

28. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že bydlí ve stejném domě jako žalobkyně a žalovaný (ten tam bydlel v době škodní události). Svědkyně uvedla, že si pamatuje incident mezi psy účastníků, bylo to podle ní někdy v dubnu či květnu 2019, neboť v té době měla její dcera 3 roky. Někdy mezi 23:00 a 0:30 hodin byla na balkoně domu a kouřila. Uslyšela štěkot psů a bylo jí jasné, že se rvou. Nic konkrétního neviděla, pouze slyšela hluk. Svědkyně uvedla, že vídávala žalobkyni venčit psa neuvázaného na vodítku.

29. Soud ke sporné skutečnosti ad 11/ učinil dílčí skutkový závěr: Soud z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] nemá za prokázané tvrzení žalovaného, že žalobkyně neměla na vodítku svého psa v době útoku feny žalovaného, neboť útok feny žalovaného na psa žalobkyně neviděla. Po následném poučení o důkazní tísni s poukazem na ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. včetně následku nesplnění výzvy žalovaný již další důkaz k prokázání svého tvrzení neoznačil. Soud tak má naopak z výslechu žalobkyně za prokázané, že žalobkyně v době útoku měla svého psa na vodítku.

30. Ke sporné skutečnosti ad 13/ soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

31. Z lékařských zpráv Karlovarské krajské nemocnice ze dne 9. 12. 2018, 15. 12. 2018, 16. 12. 2018, 17. 12. 2018, 20. 12. 2018, 22. 12. 2018, 24. 12. 2018, 27. 12. 2018, 2. 1. 2019, 5. 1. 2019 a 7. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla v těchto termínech ošetřována v uvedené nemocnici v souvislosti s poraněním její ruky po pokousání psem a toto zjištění považuje za dílčí skutkový závěr.

32. Soud neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], kopiemi technických průkazů k jejich vozidlům, neboť jich nebylo k rozhodnutí soudu třeba (viz odst. 10 až 14 odůvodnění), dále fotografiemi z přílohy [číslo] až [anonymizováno], závěrečnou řečí z přílohy [číslo] usnesením o podmínečném zastavení trestního stíhání z přílohy [číslo] neboť jich nebylo k rozhodnutí soudu třeba.

33. Soud učinil ve věci právní závěr:

34. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutní ho práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

35. Podle ust. § 2933 občanského zákoníku způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

36. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

37. Podle ust. § 2960 občanského zákoníku škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

38. Podle ust. § 2918 občanského zákoníku vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

39. Podle ust. § 2953 občanského zákoníku z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

40. V posuzované věci je z pravomocného trestního rozsudku shora uvedeného patrné, že žalovaný vlastním zaviněním způsobil žalobkyni újmu zdraví, tedy porušil zákonnou povinnost a je škůdcem ve smyslu § 2910 občanského zákoníku. Rozsah poranění byl zjišťován a prokázán v trestním řízení a trestní soud bez pochybností uzavřel, že k poškození zdraví žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobkyně se s ohledem na vymezený předmět sporu domáhala zaplacení náhrady za utrpěnou bolest, náhradu za ztížení společenského uplatnění, věcné škody a nákladů spojených s léčením utrpěného úrazu. Pokud se týče bolestného a ztížení společenského uplatnění, výše těchto nároků byla objektivně stanovena shora citovaným znaleckým posudkem ve spojení s jeho dodatkem. Znalec zpracovával posudek a jeho dodatek v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Bolestné ohodnotil 110 body, což představuje částku 32.454,40 Kč, způsob výpočtu je uveden v odst. 22 odůvodnění. Znalec dále stanovil celkové procento obtíže dle Metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví - za ztížení společenského uplatnění, ke kterému došlo v důsledku škodní události, a to ve výši 3,9065255732 % představující součet korigovaných procent za jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení. Znalec doporučil uplatnit modifikační koeficient zohledňující věk žalobkyně v době vzniku škody na zdraví, a to snížením náhrady o 20 % s poukazem na doporučení v čl. X Metodiky NS. Na základě procentního vyjádření (3,9065255732 %) soud určil výši náhrady v částce 398.591 Kč tímto způsobem: Dle Metodiky NS vzal soud za základ 400- průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobkyně, tj. za rok 2018 (zdravotní stav žalobkyně se ustálil v roce 2019). Pro rok 2018 činila uvedená průměrná mzda částku 31.885 Kč (údaj je zjistitelný na webových stránkách Českého statistického úřadu, a to postupem Úvod Vydáváme Rychlé informace Průměrné mzdy; údaj za celý rok je obsažen v textu týkajícím se 4. čtvrtletí příslušného roku (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz031114.docx). Výchozí rámcová částka pro náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně tak činí 12.754.000 Kč. Z této částky představuje 3,9065255732 % částku 498.239 Kč. Soud v souladu s metodikou (i doporučením znalce) zohlednil věk žalobkyně, v němž trvalé následky nastaly. Dle Metodiky NS vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 – 44 let, o 20 % ve věku 25 – 34 let a o 30 – 35 % ve věku 0 – 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55 – 69 let a o 20 % od 70 let výše. Vzhledem k věku žalobkyně narozené v roce 1939 přistoupil soud ke snížení náhrady o 20 %, čímž došel k výsledné částce náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 398.591 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni náhradu věcné škody v částce 350 Kč prokázanou veterinární lékařskou zprávou za náklady ošetření jejího psa, který taktéž utrpěl zranění po útoku feny žalovaného. Soud dále přiznal žalobkyni náhradu doložených nákladů spojených s jejím léčením utrpěného zranění představující částku 180 Kč za dva regulační poplatky v nemocnici, částku 329 Kč za léky a částku 740 Kč za cestovné z místa bydliště do nemocnice v [obec] a zpět nepřevyšující jízdné autobusem veřejné hromadné přepravy, a to v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními. Žalovaný své tvrzení o tom, že žalobkyně neměla svého psa na vodítku a tím se spolupodílela na vzniku škody, neprokázal. Z tohoto důvodu nebylo možné přičítat žalobkyni, že se též podílela na vzniku škody a náhradu škody snížit. Soud též neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ke snížení náhrady škody, jak má mysli ust. § 2953 občanského zákoníku výše citované. Soud proto v meritu věci o jednotlivých nárocích rozhodl, jak z výroků I. – III. rozsudku patrno.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 432.644 Kč sestávající z částky 10.060 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1.836,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 5. 2022 náhrada 453,98 Kč za 36 ujetých km v částce 253,98 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2023 náhrada 466,58 Kč za 36 ujetých km v částce 266,58 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 6. 2023 náhrada 466,58 Kč za 36 ujetých km v částce 266,58 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 10. 2023 náhrada 449,12 Kč za 36 ujetých km v částce 249,12 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.

42. O povinnosti žalobkyně zaplatit státu zálohované náklady řízení – znalečné ve výši 7.859 bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla co do 14 % ve věci neúspěšná, proto jí soud uložil k zaplacení podíl na náhradě nákladů státu ve výši 14 % představující částku 1.100 Kč.

43. O povinnosti žalovaného zaplatit státu zálohované náklady řízení – znalečné ve výši 7.859 bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl co do 86 % ve věci neúspěšný, proto mu soud uložil k zaplacení podíl na náhradě nákladů státu ve výši 86 % představující částku 6.759 Kč.

44. O povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., kdy žalobkyně je dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) citovaného zákona Soudní poplatek představuje 5 % z přiznané částky na náhradě škody s poukazem na pol. č. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu citovaného zákona.

Poučení