12 C 363/2020-87

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žaloba o určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce ad a) [celé jméno žalobce], [datum narození], je dědicem po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum].

II. Určuje se, že žalobkyně ad b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum].

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci ad a) náklady řízení ve výši 17 262,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni ad b) náklady řízení ve výši 17 262,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel dne [datum]. Žalobu odůvodnili tím, že v dědickém řízení vedeném Okresním soudem v Liberci – notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č.j. [spisová značka] je projednávána pozůstalost po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], kdy účastníky dědického řízení jsou pozůstalý syn /žalobce ad a) /, pozůstalá dcera /žalobkyně ad b) / a pozůstalá manželka /žalovaná/. Zůstavitel sepsal dne [datum] prohlášení o vydědění žalobců za přítomnosti dvou svědků. Důvodem vydědění je neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi dle § 1646 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku a dále to, že děti zůstavitele o něj neprojevovaly opravdový zájem, jaký by projevovat měly dle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Žalobci byli soudní komisařkou vyrozuměni o prohlášení o vydědění, uznali pravost listiny, avšak popřeli její platnost a popřeli důvody vydědění. Poukázali na [anonymizováno] zůstavitele, která způsobila změnu jeho psychického stavu, a tudíž neschopnost právně jednat. Dále poukázali na nezájem zůstavitele o své děti. Soudní komisař prohlásil listinu o vydědění za formálně platnou. Okresní soud v Liberci usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jež nabylo právní moci dne [datum] uložil žalobcům dle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali u příslušného soudu proti pozůstalé manželce [příjmení] [celé jméno žalované] žalobu na určení, že jsou dědici po zůstaviteli. Žalobci v zachované lhůtě dvou měsíců podali žalobu proti pozůstalé manželce, neboť tvrdí, že nebyly dány zákonné důvody vydědění, vydědění je neplatné, a jsou dědici po zůstaviteli.

2. Žalobci považují listinu o vydědění za neplatnou z těchto důvodů: mají důvodné pochybnosti o [anonymizováno], resp. psychickém stavu zůstavitele v okamžiku sepisování prohlášení o vydědění (svá tvrzení opírají o [anonymizováno] zprávu ze dne [datum] a [datum]). Žalobci navrhovali, aby [anonymizováno] stav zůstavitele a jeho způsobilost činit právní jednání byla předmětem znaleckého posudku. Dále žalobci odmítají důvody vydědění uvedené v prohlášení o vydědění. Není pravdou, že zůstaviteli neposkytli pomoc v nouzi a není pravdou, že o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem, jaký by projevovat měli. Ve svém návrhu a poté ve své účastnické výpovědi popsali rodinnou situaci v době svého dětství a vztahy mezi nimi a otcem po rozvodu manželství.

3. Žalobce ad a) uvedl, že jeho rodiče, tj. zůstavitel a jeho matka [jméno] [celé jméno žalované] udržovali společnou domácnost s dětmi do roku [rok]. V tomto roce se matka s nezletilými dětmi (žalobci) odstěhovala ze společné domácnosti z důvodů přetrvávajících konfliktů mezi ní a manželem. Žalobce ve svém věku nemohl domýšlet veškeré důsledky této složité situace. S přihlédnutím k věku žalobců je absurdním tvrzení zůstavitele, že na něj jeho děti byly vulgární, drzé a sprosté, nebo dokonce poškozovaly rozestavěný domek. Toto žalobce popírá. Žalobce se následně se zůstavitelem stýkal cca 1x týdně, přičemž mezi nimi nebyl žádný komunikační problém a otec žádal, aby se k němu žalobce zpět přestěhoval. V polovině roku [rok] se žalobce přestěhoval zpátky k otci a bydlel zde do roku [rok]. Jednalo se o dohodu mezi žalobcem a jeho rodiči, neboť matka měla malý byt. Žalobce matku dále navštěvoval a měli spolu dobré vztahy. Žalobce pak hodnotil zpětně soužití s otcem, tak jak toto vnímal očima [anonymizováno] letého dítěte, jako problematické. Otec na syna dlouhodobě vyvíjel psychický nátlak a často jej i fyzicky trestal (tohoto se dopouštěl na obou dětech i za společného soužití s matkou). Byl nepřiměřeně autoritativní, děti ponižoval, srážel jejich sebevědomí a neposkytoval jim téměř žádnou svobodu, což se u žalobce odrazilo na jeho psychické stránce. Žalobce odmítá, že by z jeho strany byl vztah k otci nějakým způsobem vadný. Choval se jako zcela běžné dítě svého věku, které možná někdy odmlouvá a je drzé, ale v žádném případě se ze strany žalobce nejednalo o něco mimořádného, co by překračovalo únosnou míru a mělo snad hraničit s vulgaritou. V roce [rok] byl žalobce otcem z domácnosti vyhozen. Důvodem byl probíhající spor mezi otcem a matkou ohledně vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů, kdy žalobce pomohl své matce získat dokumenty, které byly v domácnosti u otce, a na základě těchto dokumentů matka mohla v daném řízení prokázat, že otec nemluví pravdu a je jeho snahou dosáhnout lepšího výsledku v rámci majetkového vypořádání, které pak i s ohledem na předložené důkazy skončilo smírem. Nicméně ihned po soudním jednání o vypořádání společného jmění byl žalobce z domu otce vyhozen. Žalobce neměl v úmyslu otce nijak poškodit, pouze měl zájem na tom, aby spor byl spravedlivě vyřízen, nebyl vyhrocován, a aby jeho matka nebyla poškozena na základě nepravdivých důkazů. Od té doby se žalobce s otcem nevídal, resp. se s otcem viděl až v rámci soudního sporu o zvýšení výživného, neboť otec měl s platbou výživného problém. Naposledy žalobce viděl otce u jednání před odvolacím soudem v roce [rok] a žalobce se svým nárokem na zvýšení výživného u soudu uspěl. Zůstavitel žalobce od roku [rok] nikdy nekontaktoval, nikdy nepožádal o potřebnou pomoc s ohledem na svůj zdravotní stav. S ohledem na postoj otce, ani žalobce svého otce nekontaktoval.

4. Žalobkyně ad b) se ke společnému soužití se zůstavitelem uvedla, že od jejího útlého věku se zůstavitel hlásil k náboženské skupině [role v řízení] [příjmení], kdy náplní jeho volného času byla účast na shromážděních, chození do služby apod. Péči o děti obstarávala matka. Čas strávený společně neexistoval, nebo byl vyplněn hovory o [anonymizováno]. Nejezdilo na výlety, neslavili se [anonymizováno] ani narozeniny, protože to [anonymizováno] nedovoluje a je to finančně náročné. Ve věku cca [anonymizováno] let žalobkyně se zůstavitel rozhodl stavět dům, čemuž se vše podřizovalo a významně to omezovalo finance v domácnosti. Do domu se rodina stěhovala, když byla žalobkyně v [anonymizováno] na [anonymizováno]. Dům nebyl hotový, topilo se elektřinou a z důvodu úspor byl dům vytápěn pouze na 14 °C, což vedlo k častým sporům, protože žalobkyně i přes zákaz a pozdější výprask topení zapínala. Žalobkyně dále uvedla, že zůstavitel byl velmi šetřivý, všechny prostředky byly investovány do domu, ona nemohla chodit na žádné koníčky, ani se nemohla účastnit běžného kulturního a společenského života, jako její vrstevníci, což se projevilo na kvalitě jejího života po psychické stránce (např. jako jediná ze třídy nemohla jet na školní zájezd do [země]). Po rozvodu rodičů byla žalobkyně společně s matkou, odstěhovaly se do bytu, kde původně bydleli, a pro žalobkyni to byla velká úleva, že odešla z nezdravého prostředí plného stresu a napětí. Zůstavitel ji nijak nekontaktoval. Se zůstavitelem se naposledy viděla v době, kdy navštěvovala [anonymizováno] a otec jí měl doučovat na reparát z [anonymizováno], nicméně doučování se minulo účinkem. Od roku [rok] se tedy se zůstavitelem nestýkala, zůstavitel o ni neprojevil vůbec žádný zájem. V roce [rok] se žalobkyně pokusila zůstavitele sama kontaktovat a poslala mu e-mail obsahující mj. fotky jejího syna, tedy vnuka zůstavitele, ale neobdržela žádnou odpověď. Zůstavitel ji nikdy nekontaktoval z důvodu, že by potřeboval pomoc z důvodu svého [anonymizováno] stavu či jiného důvodu. Nikdy ji neinformoval o svém zdravotním stavu, nebo že se nachází v nouzi. Shodně s žalobcem uvedli, že pokud by o zdravotním stavu zůstavitele věděli a zůstavitel by jim oznámil, že se ocitl v nouzi, mohli by na toto adekvátně reagovat a otci by pomohli.

5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala ji zamítnout. Poukázala na skutečnost, že zcela shodnou vůli vydědit žalobce, včetně shodných důvodů, zůstavitel projevil opakovaně; dále uvedla, že zůstavitel byl ke dni [datum] vůči svému celkovému [anonymizováno] stavu zcela způsobilý k sepsání listiny o vydědění, jeho zdravotní stav se zhoršil výrazně až v období těsně před úmrtím dne [datum]. Pokud jde o žalobci zpochybňované důvody k vydědění, tak žalovaná potvrzuje svoji vědomost o dlouhodobé existenci těchto důvodů. Vůle zůstavitele byla vydědit žalobce, toto určitě, srozumitelně a opakovaně vyjadřoval. Žalovaná chápe majetkový zájem žalobců, nicméně z obsahu žaloby má žalovaná za to, že se jedná o zájmy jejich matky, která se doposud zřejmě nevypořádala s rozpadem manželství a majetkovým vypořádáním. Ve své účastnické výpovědi se pak podrobně vyjádřila k rodinným vztahům s tím, že zůstavitele znala od konce roku [rok], měli společné zájmy a měla zpočátku dobré vztahy i s žalobcem, postupem času ale začala mít výhrady k jeho chování, které se vždy zhoršilo, když přišel z návštěvy od své matky, protože byl drzý. Dále uvedla, že dcera [jméno] zůstavitele vůbec nekontaktovala (na sms zprávy nereagovala) a neinformovala o svém životě, až přes syna [jméno] se zůstavitel dozvěděl, že dcera odmaturovala a studuje na [obec] univerzitě. O tom, že je vdaná se dozvěděl až u soudu, kde probíhal spor ohledně výživného. Žalovaná potvrdila, že zůstavitel věděl o tom, že se mu narodil vnuk. Dle vyjádření žalované zůstavitele velmi mrzelo, že jej děti nekontaktují, že mu nepřišli popřát k šedesátým narozeninám (přestože narozeniny neslavil, bral jako morální povinnost, aby se za ním děti zastavily). Žalovaná uvedla, že o zdravotním stavu zůstavitele jeho děti neinformovala, neboť neměla aktuální kontakt. Od zůstavitele nikdy neslyšela, že by on sám kontaktoval své děti a tyto mu odmítly pomoc, ale věděla o tom, že nemá zájem, aby jeho děti po něm dědily. Žalovaná potvrdila, že zůstavitel [anonymizováno] víceméně neuznával, ale za jejich společného soužití se slavily, bylo to zejména u její dcery v [obec], dále uvedla, že během společného soužití podnikali výlety, jezdili na běžky a do bazénu. Zůstavitel byl na sebe velmi přísný a sám si udělal svůj závěr; vůči ní nebyl nikdy agresivní, ale občas ve zlobil na svého syna [jméno], nicméně ona nikdy nebyla přítomna žádnému násilí.

6. Z Usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobci ad a) a žalobkyni ad b) bylo uloženo podat do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Liberci proti pozůstalé manželce [příjmení] [celé jméno žalované] žalobu na určení, že jsou dědici po shora uvedeném zůstaviteli. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], lhůta tedy byla zachována.

7. V rámci dědického řízení vedeného pod výše uvedenou spisovou značkou byly soudní komisařkou JUDr. [jméno] [příjmení], sepsány protokoly o výslechu svědků závěti, a to paní [příjmení] [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení]. Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že zůstavitel listinu o vydědění pořídil z toho důvodu, že se chtěl znovu oženit a chtěl provést vypořádání svého majetku pro případ smrti. Zůstavitelův syn a dcera /zde žalobci/ uznali pravost listiny o vydědění, ale namítli platnost listiny o vydědění a popřeli důvody vydědění. Soudní komisařka prohlásila listinu o vydědění za formálně platnou.

8. Z prohlášení o vydědění, které bylo zůstavitelem sepsáno dne [datum] bylo zjištěno, že toto obsahuje podpisy dvou svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podpis zůstavitele byl ověřen u notářky JUDr. [příjmení] [příjmení]. Zůstavitel zde uvádí, že vyděďuje své děti [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce] a všechny jejich případné potomky z důvodu dle § 1646 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 89/2012 Sb. V daném prohlášení zůstavitel popisuje, že před rozvodem i po rozvodu manželství o něj děti neprojevovaly opravdový zájem, že na něj byly vulgární a drzé, poškozovaly rozestavěný domek a styděly se za něj, protože věří v [příjmení]. Pokud jde o dceru, uvedl, že bylo zřejmé, že ho nechce navštěvovat a komunikovat s ním, proto plně respektoval její přání, nevnucoval se jí do života a od roku [rok] nejsou v žádném kontaktu. Zůstavitel uvádí, že děti se k němu chovaly hrubě, protože je k tomu měla navádět matka. Pokud jde o syna, s tím se naposledy viděl u soudu ohledně výživného v roce [rok]. Předtím u něj syn do roku [rok] bydlel a je zřejmé, že na syna zůstavitel zanevřel s toho důvodu, že opatřil pro matku dokumenty, které hrály roly v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů a svědčily v neprospěch otce, toto bral ze strany syna jako podraz. Soudní pře ohledně výše výživného pak pouze prohloubily negativní vztahy mezi otcem a synem (otec synovi vyčítal, že se„ chce prohrabávat“ ve finanční situaci jeho partnerky, což je ale v rámci řízení o určení výživného zcela běžná praxe, že soud zjišťuje životní úroveň toho, kdo má výživné platit i ostatních členů společné domácnosti). Zůstavitel uvedl, že v roce [rok] měl těžký úraz páteře a více než půl roku se nemohl hýbat. Přesto ani jedno dítě mu nebylo s ničím nápomocno, neprojevili ani soustrast, nic. Veškerou péči zastávala jeho partnerka. Zůstavitel však neuvádí žádný konkrétní případ, kdy mu děti měly odmítnout pomoc, o kterou je požádal. Z daného vyplývá, že o zdravotním stavu zůstavitele vůbec nevěděly, nikdo je neinformoval /ani zůstavitel, ani jeho partnerka/, tudíž mu těžko mohly pomoc poskytnout. Na závěr svého prohlášení zůstavitel uvedl, že si nepřeje, aby jeho děti a jejich matka byly informováni o jeho úmrtí a pohřbu (i o tomto svědčí zůstavitelův postoj k jeho původní rodině).

9. Pokud žalobci namítají, že vydědění je neplatné z důvodu zdravotního stavu zůstavitele, který závěť sepisoval v době, kdy měl [anonymizováno] mozku a byly postiženy jeho kongnitivní funkce, pak je nutno dodat, že listina o vydědění byla sepsána [datum], dle žalované, svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] se zdravotní stav žalovaného začal zhoršovat až před jeho smrtí, konkrétně od [anonymizováno] [rok]; také z [anonymizováno] zpráv vyplývá, že zůstavitel byl sice vážně [anonymizováno], od léta [rok] měl neurologické obtíže (zhoršení řeči a porucha chůze, nicméně byl orientovaný v čase a místě a s lékaři spolupracoval); navíc je nutné dodat, že sepsané prohlášení o vydědění má všechny zákonné náležitosti, nejedná se o listinu, kterou by napsal nesvéprávný člověk nebo člověk natolik nemocný, který pod vlivem léků neví, co činí. Zůstavitel byl vůči svému celkovému zdravotnímu stavu zcela způsobilý k sepsání listiny o vydědění. Zůstavitel byl dokonce schopen cestovat do zahraničí, což vyplývá z potvrzení [příjmení] [jméno] ze dne [datum]. Soud tedy zamítl návrh žalobců na vypracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu zůstavitele v době pořízení prohlášení o vydědění.

10. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala zůstavitelovi zprávu, kde oznamuje, že má čtyřletého vnoučka a posílá fotky. Z výpovědi žalované vyplývá, že zůstavitel tento e-mail obdržel. Daný e-mail svědčí o tom, že žalobkyně chtěla po letech navázat kontakt se svým otcem a odpustila mu, že se v dětství nechoval jako milující otec podporující své děti. Na toto zůstavitel nereagoval. K danému soud dodává, že žalobkyně se sice rozhodla učinit první krok k usmíření, nicméně je její e-mail příliš strohý, bez jakýchkoliv emocí a náznaku na usmíření, takže není divu, že na toto žalobce se svou autoritářskou povahou a postojem k životu vůbec nereagoval.

11. Z e-mailové korespondence ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že tyto psala matka žalobců, informuje o narozeném vnukovi a o tom, že by děti [jméno] a [jméno] rádi viděli svého otce. Tato korespondence byla ze strany zůstavitele také bez odezvy.

12. Z dalších listinných důkazů bylo zjištěno, že zůstavitel sepsal dne [datum] listinu o vydědění (tato obsahuje úředně ověřený podpis zůstavitele a jako svědky uvedl svého bratra [jméno] [celé jméno žalobce] a svou přítelkyni, pozdější manželku [příjmení] [jméno] [příjmení]). Další listina o vydědění byla zůstavitelem sepsána [datum] již za účinnosti nového občanského zákoníku. Pro soudní řízení je podstatná poslední listina o vydědění ze dne [datum] nazvaná prohlášení o vydědění, nicméně je podstatné zmínit, že ve všech případech jsou stejné důvody vydědění, tj. nezájem dětí o zůstavitele a v poslední listině je jako důvod vydědění uvedeno neposkytnutí potřebné pomoci.

13. Z rozhodnutí Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] vyplývá, že mezi žalobci a zůstavitelem probíhaly soudní spory ohledně určení výživného a situace mezi dětmi a otcem byla v době po rozvodu manželství značně vyhrocená.

14. Z rozhodnutí Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů skončilo smírem. Tímto listinným důkazem byla vyvrácena tvrzení žalované, že žalobci podali žalobu pod vlivem své matky, která má po rozvodu stále zájem na majetkovém vypořádání. Z daného je zřejmé, že mezi bývalými manželi došlo k řádnému a spravedlivému majetkovému vypořádání. Taktéž není pravdou, že by se matka žalobců nevyrovnala s rozvodem (z rozvodového rozsudku č. j. [číslo jednací] vyplývá, že návrh podal zůstavitel a manželka se k návrhu připojila, z jejich výpovědi bylo zjištěno, že odpůrkyně se pro nepřijatelný způsob chování manžela odstěhovala s dětmi v květnu [rok] ze společné domácnosti a účastníci od této doby nekomunikují, je nepochybné, že měla zájem na ukončení dlouhodobě nefunkčního soužití pod diktátem svého manžela.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], matky žalobců a první manželky zůstavitele vyplývá, že se otec ke svým dětem nikdy nechoval moc dobře a jejich vztah byl od dětství narušený, dokonce své děti fyzicky trestal. Ve společné domácnosti měl rozhodující slovo a vše, tj. volný čas i finance, bylo podřízeno stavbě domu a víře zůstavitele. Ani vztahy mezi manželi nebyly dobré, proto vše skončilo rozvodem. Pokud jde o spory mezi otcem a dětmi, pak dcera (žalobkyně) měla s otcem konflikt kvůli topení, neboť v rozestavěném domě byla permanentní zima a dcera i přes zákaz otce pouštěla topení. V období puberty se u dcery projevila trochu revolta, protože si nenechala vše líbit a vyslovila svůj názor, což bylo z hlediska otce nepřípustné. Uvedla, že děti žádným způsobem neničily zařízení domu. Otec měl se synem dobrý vztah do doby, než se syn začal zajímat o vypořádání společného jmění manželů a v rámci spravedlivého vyřešení sporu opatřil pro matku dokumenty, které vlastnil otec, a které pak finálně vedli k uzavření smíru. Otec však toto považoval za zradu od syna a od té doby byl jejich vztah chladný, prakticky nulový, kdy se viděli pouze u soudních jednání v rámci určení výživného. Matka tedy po rozvodu manželství bydlela s dcerou v panelovém bytě a potvrdila, že se o ni otec nikdy nezajímal, o její osobní život a studijní výsledky vůbec nejevil zájem. Pokud jde o syna, ten po rozvodu bydlel krátce s matkou, pak se odstěhoval k otci, kde bydlel [anonymizováno] let, matku pravidelně navštěvoval, poté jej otec vyhodil ze společné domácnosti, tak začal opět bydlet s matkou. O smrti zůstavitele se dozvěděla až z parte, které jim poslal bratr zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce].

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je kamarádkou žalované a byla dlouholetou známou zůstavitele, neboť zůstavitel navrhoval pro svědkyni projekt domu. V roce [rok], tedy v době, kdy byla sepsána poslední listina o vydědění, viděla zůstavitele pouze jednou, na [anonymizováno]. Svědkyně uvedla, že když zůstavitel stavěl dům, tak za ním děti nepřišly, s ničím mu nepomohly, nedonesly mu jídlo ani pití. Svědkyně se zmínila o tom, že zůstavitel zastával názor, že děti nemůžou být špatné, že je proti němu navádí matka a čekal, že se změní, stěžoval si, že nejsou vedeny k pokoře a lásce a chtěl je stále přeměnit, ubližovalo mu, že k němu děti nemají takový vztah, jaký si představoval. Zůstavitel se svědkyni svěřil, že ho mrzí, že ho dcera nekontaktuje a dělá jako by nebyl a syn je drzý, neposlouchá ho a nemá k němu úctu jako k otci (sama ovšem uvedla, že v domě, kde zůstavitel bydlel, jeho syna nikdy neviděla, tudíž nikdy nemohla být svědkem konfliktu mezi otcem a synem, nebo drzého chování syna). Svědkyně není známo, zda otec své děti sám kontaktoval. Dále svědkyně uvedla, že již od rozvodu měl zůstavitel zájem děti vydědit s tím, že nedostanou nic, neboť se k němu nechovají dobře a neváží si díla, které vytvořil.

17. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je dcerou žalované. Žalobkyni vůbec nezná a žalobce viděla celkem asi 3x. Se zůstavitelem měla normální vztah, brala ho jako partnera své matky a poté jako dědu pro svého syna, navštěvovala je několikrát do roka. Svědkyni je známo, že se zůstavitel nestýkal se svými dětmi a toto mu bylo líto, nikdy si ale nestěžoval, že by mu jeho děti neposkytly potřebnou pomoc, vlastně ani nevěděli, jak jejich otec žije. Svědkyně věděla o tom, že měl zůstavitel úraz páteře, a když potřeboval pomoci, neváhal se na ni obrátit, ona pak vyřizovala záležitosti ohledně nemocnice a lékařů.

18. Bratr zůstavitele [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] jakožto svědek uvedl, že se zůstavitel nikdy moc nesvěřoval, ani když se ho jeho rodina ptala, tudíž mu není konkrétně známo, jaké byly vztahy mezi zůstavitelem a jeho dětmi, nicméně jejich vztah hodní jako neobvyklý, neboť se nestýkali, zejména v době puberty se k sobě chovali jako cizí lidé. Svědkovi se zůstavitel nesvěřoval, že by mu děti neposkytly potřebnou pomoc. Dále svědek potvrdil, že zůstavitel na slavení narozenin moc nebyl, [anonymizováno] neuznával. Svědek byl se zůstavitelem v kontaktu díky občasné písemné korespondenci a v [anonymizováno] [rok], kdy zůstavitel začal být vážně nemocný, se začali více stýkat, resp. svědek pravidelně navštěvoval zůstavitele v nemocnici. Dle tvrzení svědka se zůstavitel o svých soukromých rodinných záležitostech nechtěl bavit, výslovně si přál, aby bratr nepodával o jeho zdravotním stavu žádné informace vlastním dětem, nepřál si, aby děti, ale ani jeho vlastní sestra věděly, že leží v nemocnici. Svědek věděl o tom, že zůstavitel chce své děti vydědit, tak jako to učil jejich další bratr [jméno] a potvrdil, že žalobcům a jejich matce poslal parte, neboť považoval za společenskou slušnost, aby věděli o smrti zůstavitele. Svědek se vyjádřil i k povaze zůstavitele, kdy uvedl, že měl„ zabejčenou“ povahu, jakmile se rozhodl pro nějaké řešení, tak muselo být za každou cenu po jeho, ale neví nic o tom, že by projevoval prvky agresivního chování.

19. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Předpoklady důvodu vydědění (tedy že žalobci neposkytli zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi) jsou následující: jednak to, že se zůstavitel ocitl v nouzi, že potomek měl reálně možnost se o nouzi zůstavitele dozvědět a byl schopen pomoci a zůstavitel pomoc potomka neodmítl. Pro úplnost je třeba uvést, že neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany nepominutelného dědice přitom musí odporovat dobrým mravům (viz. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 3329/2010). Po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že by se zůstavitel nacházel v nouzi pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi, naopak bylo prokázáno, že zůstavitelův zdravotní stav se začal zhoršovat až těsně před jeho smrtí, měl zajištěnu stálou péči ze strany své manželky, což bylo dostačující. Z účastnických výpovědí žalobců a svědků [jméno] [celé jméno žalované] a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] je zřejmé, že zůstavitel nestál o to, aby o jeho zdravotním stavu žalobci věděli. On sám je neinformoval a informaci jim nesměla podat ani jiná osoba. Je tudíž logické, že žalobci o zdravotním stavu (taktéž o předchozím úrazu zůstavitele), event. o tom, že by se nacházel v nouzi, nic nevěděli a neměli ani reálně možnost se o něm dozvědět. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitel odmítal jakýkoliv kontakt s potomky a tudíž o pomoc, pokud by ji potřeboval, nikdy nepožádal, naopak pomoc odmítal. Pokud jde o další důvod vydědění, tj. že žalobci o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem, jaký by projevovat měli, uvádí soud následující: na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že vztahy mezi zůstavitelem a žalobci byly narušeny už od útlého dětství, největší problém soud vidí v problematické osobě zůstavitele, který se svou povahou jevil jako autoritářská osobnost, navíc ovlivněna svou vírou, kdy odmítal názory a potřeby své nejbližší rodiny, lze hodnotit, že jeho představy o společném rodinném životě za trvání prvního manželství, byly odlišné od běžných potřeb průměrné rodiny, což samozřejmě vyvolávalo konflikty, a to hlavně mezi dospívajícími dětmi, kteří si přály mít normální život svých vrstevníků. U matky měly jen nepatrné zastání, neboť se jeví jako submisivní osoba, která otce povětšinu poslouchala. Děti však věděly, že jejich život není úplně v normě a toto mohlo znamenat částečnou revoltu, která se pak projevila v pubertálním věku, což je z hlediska vývoje člověka zcela přirozené. To, že manželství skončilo rozvodem, bylo pro všechny členy rodiny přínosem. Pokud žalovaná hovoří o zůstaviteli v superlativech jako o báječném člověku, pak je nutno poukázat na skutečnost, že na rozdíl od první manželství, vstoupila do zůstavitelova života ve zcela jiné pozici, jednalo se o samostatnou ženu, která na zůstaviteli nebyla finančně závislá, naopak ona financovala např. dovolené i pro zůstavitele, což mu vyhovovalo, obzvláště pokud měl šetřivou povahu. S žalovanou měli společný zájem, a to víru, která je spojovala. Ve druhém manželství zůstavitel nemusel řešit náročné situace v rámci výchovy dětí, které bývají v rodinách nejčastějším zdrojem konfliktů. Žalovaná uvedla, že se zůstavitelem slavili [anonymizováno], chodili na výlety a žili normální život, takový jaký si přála žít i jeho původní rodina, ale té obdobný život zůstavitel odepřel. Žalobci nemají žádné pozitivní zážitky z dětství, konkrétně zážitky, které rodinu spojovaly při oslavách společných svátků, narozenin, společně stráveného času na výletech nebo dovolených. I přes toto všechno se žalobkyně, a také její matka, snažily zůstavitele kontaktovat prostřednictvím sociálních sítí a sdělit mu, že má vnuka. Na toto zůstavitel nereagoval, neboť svou původní rodinu úplně odepsal. Jak již bylo zmíněno výše, vztah zůstavitele a žalobce se výrazně narušil po rozvodu manželství, a zejména poté, co probíhal spor ohledně vypořádání zaniklého jmění bývalých manželů, kdy byl žalobce zůstavitelem ze dne na den vyhozen ze společné domácnosti; dalším bodem pak byla neochota zůstavitele platit žalobci odpovídající výživné, což vedlo k soudnímu sporu v roce [rok], a od té doby spolu nebyli v žádném kontaktu. Vztah zůstavitele a žalobkyně byl plně narušen již před rozvodem manželství a rozvodem se toto prohloubilo. Zůstavitel o žalobkyni neprojevoval žádný zájem, nikdy ji žádným způsobem nekontaktoval, nezajímal se o její školní prospěch nebo o její osobní život, a to ani poté, co žalobkyně učinila jako první pokus o smíření a znovuobnovení rodinných vztahů, neboť na zprávy o vnukovi, nereagoval.

20. Opravdový zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrým mravů, které se ve společnosti ustálily. Je významné, zda nepominutelný dědic měl vůbec reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda měl zůstavitel vůbec zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním blízký příbuzenský vztah, zda o tento vztah stojí. Nezájem nepominutelného dědice se zůstavitele musí osobně citově dotýkat, vadit mu, a nikoliv mu být lhostejný. Nezájem nelze nepominutelnému dědici přičítat k tíži, jestliže k němu svým chováním podstatně přispěl i sám zůstavitel. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že zůstavitel neměl žádný zájem udržovat rodinné vztahy s potomky, vůbec se nezajímal o jejich osobní a studijní život a také jim nic nesděloval ze svého života (např., že je [anonymizováno], nebo že se oženil, také si nepřál, aby děti byly informované o jeho smrti a pohřbu). V daném případě soud odkazuje na rozsáhlou judikaturu, kde je jednoznačně vysloven závěr, že pokud neprojevuje zůstavitel žádný zájem o svého potomka, nelze dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (viz. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 2214/2002, 2 Cdon 86/97, 6 Co 10/96, 21 Cdo 48/2000, 21 Cdo 3435/2006).

21. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Dle ustanovení § 1646 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který: a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro [anonymizováno] čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život. Dle ustanovení § 1646 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni zpráva dědického.

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v případě obou žalobců není dán důvod k vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. a) a b) o. z. a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníkům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měli úspěch žalobci, kteří byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Náklady zahrnují zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (každému z žalobců přiznána polovina), a dále pak náklady právního zastoupení, kdy soud přiznal každému z žalobců částku 17 262,40 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dle § 9 odst. 3 písm. a), § 11, § 12 odst. 4 dané vyhlášky). V daném případě soud přiznal 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč, tj. 15 000 Kč, dále 6x režijní paušál po 300 Kč (tj. 1800 Kč), z toho 21 % DPH ve výši 3 528 Kč, což celkově činí 20 328 Kč, kdy tato částka se snižuje o 20 % z důvodu více zastupovaných osob, tj. na částku 16 262, 40 Kč. S připočtením poloviny zaplaceného soudního poplatku činí náklady řízení pro každého z žalobců částku 17 262,40 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobci požadovali náklady řízení za 7 úkonů právní služby, přičemž soud nepřiznal odměnu za jeden úkon právní služby, tj. písemné vyjádření, neboť toto vyjádření neobsahuje žádné nové rozhodné skutečnosti a je v podstatě kopií žalobního návrhu. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v obecné třídenní lhůtě dle § 160 občanského soudního řádu, kdy soud neshledal důvod pro poskytnutí delší lhůty nebo plnění ve splátkách.

Poučení