12 C 372/2023 - 39

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: [právnická osoba] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro: zaplacení 35 650,24 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 431, [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15% ročně od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], se žaloba zamítá.

IV. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se žaloba zamítá

VI. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9 [právnická osoba],70 Kč a úroku z prodlení z částky 9 [právnická osoba],70 Kč ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum], uzavřenou s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit částkou [částka] v 78 měsíčních splátkách.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil. Za situace, kdy se žalobce z ústního jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 129 odst. 1 o.s.ř.).

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie listiny: zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] žalovaný podepsal listinu nazvanou zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši [částka] na vybavení domácnosti. Má učňovské vzdělání, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba]. do [datum] (tj. po dobu následujících 7 měsíců). Bydlí v nájmu, jeho výdaje činí [částka]. Žadatel dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Žadatel má pouze tento 1 příjem. Další čistý příjem domácnosti (bez uvedení jakýchkoliv bližších podrobností, komu tento příjem náleží) činí [částka], celkem tedy čistý příjem domácnosti představuje částku [částka]. Počet členů domácnosti uveden není, zrovna tak nejsou uvedeny výdaje dalších členů domácnosti (zejména osoby, která se má zajišťovat další příjem domácnosti v částce [částka]).

5. Z kopie listiny: standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] okresní soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne [datum] vyhotovil listinu nazvanou standartní informace o spotřebitelském úvěru, ve které je uvedeno, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se sjednává úvěr ve výši [částka], který bude žalovaný splácet v 78 týdenních splátkách ve výši [částka], vyjma splátky poslední, která bude činit [částka]. Smluvní úroková sazba činí 70,40%, RPSN 110,81%, celkem žalovaný za úvěr ve výši [částka] na 78 týdnů zaplatí částku [částka]. Žalovaný tuto listinu nepodepsal.

6. Z kopie listiny: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] na 78 týdnů s tím, že žalovaný zaplatí za tento úvěr částku [částka]. Smluvní úroková sazba činí 70,40%, RPSN 110,81%. Žalovaný bude splácet v 78 týdenních splátkách ve výši [částka], vyjma splátky poslední, která bude činit [částka].

7. Z kopie listin: smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], příloha č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek , přípis ve věci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], přípis ze dne [datum] (včetně výzvy k úhradě), včetně kopie podacího archu ze dne [datum], okresní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právním předchůdcem žalobce – obchodní společností [právnická osoba]. na obchodní společnost [právnická osoba] [adresa], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum], včetně výzvy k úhradě (doručení prokázáno kopií podacího archu ze dne [datum]).

8. Z kopie listiny: přípis ve věci předání do advokátní kanceláře ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] žalobce vyhotovil přípis ve věci předání do advokátní kanceláře, žalobce nicméně ani netvrdí, že by tuto listinu žalovanému doručil (či odeslal), ani nic takového neprokazuje. Soud tak z této listiny žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc neučinil.

9. Z kopie listin: výzva před podáním žaloby ze dne [datum] a kopie podacího archu ze dne [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] žalobce odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby ze dne [datum], ve které vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím nejpozději do [datum].

10. Z kopie pracovní smlouvy ze dne [datum] ve spise na č.l. 19 okresní soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru předložil právnímu předchůdci žalobce kopii své pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že žalovaný je od [datum] zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou, a to do [datum]. [adresa] výkonu práce jsou provozovny v Plzeňském kraji ([adresa]-[jméno FO], [adresa], příp. jiné provozovny Plzeňském kraji). Hrubá měsíční mzda je sjednána ve výši [částka].

11. Z kopie listin: výplatní pásky za období listopad 2020 a prosinec 2020 ve spise na č.l. 20 okresní soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru předložil právnímu předchůdci žalobce kopie svých výplatních pásek za období listopad 2020 a prosinec 2020, ze kterých vyplývá, že v listopadu 2020 činil čistý měsíční příjem žalovaného částku [částka], v prosinci 2020 činil čistý měsíční příjem žalovaného částku [částka].

12. Z kopie listiny: kopie smlouvy o nájmu bytu ve spise na č.l. 20 až 25 okresní soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru předložil právnímu předchůdci žalobce kopie nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], jejímž předmětem je pronájem bytu 2+1 v obci [adresa]. Žalovaný, spolu se spolunájemkyní [jméno FO], se zavázali platit měsíční nájemné ve výši [částka] (které se mění v návaznosti na inflaci) s tím, že záloha na (zúčtovatelné) zálohy činí [částka] měsíčně (jejíž výši může pronajímatel upravit dle svého uvážení).

13. Z kopie listin: výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] okresní soud neučinil (a to i s ohledem na níže uvedený právní názor) žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.

14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne [datum] žalovaný podepsal listinu nazvanou zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši [částka] na vybavení domácnosti. Má učňovské vzdělání, je zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba]. do [datum] (tj. po dobu následujících 7 měsíců). Bydlí v nájmu, jeho výdaje činí [částka]. Žadatel dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Žadatel má pouze tento 1 příjem. Další čistý příjem domácnosti (bez uvedení jakýchkoliv bližších podrobností, komu tento příjem náleží) činí [částka], celkem tedy čistý příjem domácnosti představuje částku [částka]. Počet členů domácnosti uveden není, zrovna tak nejsou uvedeny výdaje dalších členů domácnosti (zejména osoby, která se má zajišťovat další příjem domácnosti v částce [částka]). Dne [datum] vyhotovil listinu nazvanou standartní informace o spotřebitelském úvěru, ve které je uvedeno, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se sjednává úvěr ve výši [částka], který bude žalovaný splácet v 78 týdenních splátkách ve výši [částka] (tj. nejméně [částka] měsíčně), vyjma splátky poslední, která bude činit [částka]. Smluvní úroková sazba činí 70,40%, RPSN 110,81%, celkem žalovaný za úvěr ve výši [částka] na 78 týdnů zaplatí částku [částka]. Žalovaný tuto listinu nepodepsal. Dne [datum] právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] na 78 týdnů s tím, že žalovaný zaplatí za tento úvěr částku [částka]. Smluvní úroková sazba činí 70,40%, RPSN 110,81%. Žalovaný bude splácet v 78 týdenních splátkách ve výši [částka], vyjma splátky poslední, která bude činit [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právním předchůdcem žalobce – obchodní společností [právnická osoba]. na obchodní společnost [právnická osoba] [adresa]., což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum], včetně výzvy k úhradě. Dne [datum] žalobce odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby ze dne [datum], ve které vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaný při sjednávání úvěru předložil právnímu předchůdci žalobce kopii své pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že žalovaný je od [datum] zaměstnán jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba]. na dobu určitou, a to do [datum]. [adresa] výkonu práce jsou provozovny v Plzeňském kraji ([adresa]-[jméno FO], [adresa], příp. jiné provozovny Plzeňském kraji). Hrubá měsíční mzda je sjednána ve výši [částka]. Žalovaný při sjednávání úvěru dále předložil právnímu předchůdci žalobce kopie svých výplatních pásek za období listopad 2020 a prosinec 2020, ze kterých vyplývá, že v listopadu 2020 činil čistý měsíční příjem žalovaného částku [částka], v prosinci 2020 činil čistý měsíční příjem žalovaného částku [částka]. Žalovaný při sjednávání úvěru rovněž předložil právnímu předchůdci žalobce kopie nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], jejímž předmětem je pronájem bytu 2+1 v obci [adresa]. Žalovaný, spolu se spolunájemkyní [jméno FO], se zavázali platit měsíční nájemné ve výši [částka] (které se mění v návaznosti na inflaci) s tím, že záloha na (zúčtovatelné) zálohy činí [částka] měsíčně (jejíž výši může pronajímatel upravit dle svého uvážení).

16. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o spotřebitelský úvěr.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

21. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], byla absolutní neplatnost smlouvy. Ačkoli tento dřívější zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinností podle § 9 odst. 1 tohoto zákona je absolutní neplatnost smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne [datum], sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne [datum], sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne [datum], č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.).

22. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

23. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „[o]becný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, dostupné na www.judikatura.cz, I. ÚS 50/03, dostupné na www.judikatura.cz, IV. ÚS 611/05, dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 24. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. [právnická osoba] naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

25. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

26. S ohledem na shora uvedené, soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce (potažmo právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru) splnil povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy zda řádně posuzoval úvěruschopnost spotřebitele.

27. Poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zásadním způsobem pochybil, jestliže vzal v úvahu další čistý příjem domácnosti ve výši [částka], čímž dospěl k závěru, že celkový příjem domácnosti představuje částku [částka] ([částka] + 27 100 = 38 057). Tvrzený další čistý příjem domácnosti v částce [částka] však poskytovatel úvěru nikterak neověřoval. Žadatel o úvěr uvádí, že má pouze 1 příjem, není tudíž jasné, o čí příjem by se mělo jednat a v jakém vztahu je tato osoba k žadateli o úvěr. K těmto skutečnostem žalobce nic netvrdí (ani neprokazuje). Dále poskytovatel úvěru pochybil tím, že značně podhodnotil měsíční výdaje žadatele o úvěr, jestliže je odhadl částkou [částka] měsíčně. Žalovaný předložil nájemní smlouvu, z níž mu vyplývá závazek platit náklady spojené s bydlením nejméně v částce [částka] ([částka] nájemné + [částka] záloha energie) s tím, že ani zde žalobce netvrdí (a neprokazuje), že by s žalovaným ve společné domácnosti žilo více osob, které by nějakým způsobem na náklady spojené s bydlením přispívali. Nájemní smlouvu sice uzavřela s žalovaným na straně nájemce [jméno FO], žalobce však netvrdí (a neprokazuje), v jakém vztahu by tato osoba případně k žalovanému měla být a zda fakticky přispívá (a pokud ano, jakou měrou) na úhradu nákladů spojených s uzavřenou nájemní smlouvou. Za této situace není možné dospět k závěru, že by zbývajících [částka] (5 500 – 4 000 – 1 000 = [částka]) postačovalo žalovanému na veškeré ostatní měsíční výdaje (strava, ošacení a obuv, atd.). I ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný používá mobilní telefon a e-mailovou adresu, musí tedy ke shora uvedenému hradit rovněž i náklady spojené s používáním těchto služeb. Nelze ani přehlédnout, že dle předložené pracovní smlouvy jsou místem výkonu práce žalovaného veškeré provozovny v Plzeňském kraji a nutno tedy počítat i s náklady za dopravu. Soud je přesvědčen, že i při minimální uvažované útratě nemohou při zjištěném způsobu života (bydlení v nájemním bytě 2+1, používání mobilního telefonu a internetu, dojíždění za prací) činit měsíční výdaje žalovaného méně než [částka] (tj. nájemné [částka], záloha na energie [částka], strava cca [částka], ošacení a obuv cca [částka], mobilní telefon cca [částka], internet cca [částka], doprava cca [částka]). V takovém případě je zjevné, že by žalovaný nebyl schopen platit stanovené splátky ve výši nejméně [částka] (4 x [částka] = [částka]), jestliže by se každý měsíc dostával do záporné bilance přinejmenším ve výši [částka] (10 957 – 8 900 – 3 040 = -983). V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že úvěr měl být splácen po dobu cca 19,5 měsíců, přičemž příjem měl žalovaný dle pracovní smlouvy zajištěn pouze po dobu následujících 7 měsíců od uzavření smlouvy o úvěru.

28. Se shora uvedených důvodů soud považoval uzavřenou smlouvu o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] za absolutně neplatnou a věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

29. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Dne [datum] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný doposud zaplatil částku [částka], výše bezdůvodného obohacení tudíž činí [částka]. K vrácení finančních prostředků byl žalovaný vyzván prokazatelně až výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum]. Soud vycházel z ustanovení § 573 obč. zák., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne [datum]. Jestliže byl žalovaný vyzván k plnění nejpozději do dne [datum], ocitl se v prodlení s plněním dne [datum], od kdy žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I.).

30. S ohledem na shora uvedené, co do zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výroky ad II., III., IV., V. a VI.).

31. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty (žalovaný ke své aktuální finanční situaci nic netvrdil, ani neprokazoval). Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovanému doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad VII.).

Poučení