12 C 38/2021-51

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobců: A. [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] B. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 33 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 33 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 7. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se každý ze žalobců domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka]. Ve zmíněném řízení se žalobci domáhali proti České republice – Ministerstvo pro místní rozvoj náhrady škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem v řízení o úpravách zahrady v obci [obec]. Dne [datum] vyhlásil OS rozsudek, kterým žalobě s uplatněním moderační pravomoci vyhověl. Následně [název soudu] dne [datum] rozsudek OS změnil tak, že podstatnou část nároku na zadostiučinění zamítl. Dovolání žalobců bylo odmítnuto usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Následně [název soudu] dne [datum] vyhověl nálezem sp.zn. [ústavní nález] ústavní stížnosti žalobců a rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu zrušil. [název soudu] projednal podaná odvolání znovu dne [datum] a rozsudkem doručeným žalobcům dne [datum] zčásti potvrzujícím a zčásti změnovým žalobním nárokům žalobcům v podstatné míře vyhověl. Žalobci v průběhu namítaného řízení pociťovali nejistotu ohledně výsledku řízení, která byla posílena frustrací z asertivní obrany žalované. Zmíněná nejistota a frustrace trvala po dobu 3 let a 9,5 měsíce. Žalobci dále uvedli, že dne [datum] uplatnili u žalované nárok na zadostiučinění, avšak ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto. V podání ze dne [datum] žalobci upravili žalobní návrh s tím, že se domáhají úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. V podání ze dne [datum] se ve věci vyjádřila žalovaná, která učinila nesporným, že dne [datum] žalobci uplatnili svůj nárok u žalované. Ta projednala žádost dne [datum] s tím, že neshledala v namítaném řízení nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce daného řízení. Žalovaná dále stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo 3 roky a 9 měsíců. Žalovaná uvedla, že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená, přičemž jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že se jedná o nepřiměřenou délku řízení. Chování účastníků řízení představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že délka namítaného řízení byla přiměřená a absentuje tudíž odpovědnostní titul.

3. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Skutková zjištění:

4. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobců o odškodnění ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne [datum] obrátili na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud zjistil, že žádost nebyla shledána důvodnou.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): dne [datum] byla OS doručena žaloba zdejších žalobců proti ČR – Ministerstvo pro místní rozvoj, na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem ve řízení o umístění stavby, spojené se stavebním povolením pro stavbu„ úprava zahrady na pozemku parc. [číslo] k.ú. a obec Louňovice“ ve výši [částka]. Usnesením ze dne [datum] OS uložil žalované, aby se vyjádřila k žalobě, ta se vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení přerušeno do ukončení předběžného projednání nároku žalobců příslušným správním orgánem. Přípisem ze dne [datum] žalobci sdělili k výzvě soudu ze dne [datum], že ze strany ČR – Ministerstvo pro místní rozvoj žalobci neobdrželi jinou reakci než přípis ze dne [datum], kterým bylo sděleno, že nárok uplatněný dne [datum] bude vyřizovat odbor 83. Přípisem ze dne [datum] se OS dotázal žalované, jak bylo vyřízeno předběžné projednání nároků žalobců. Dne [datum] žalovaná sdělila, že nárok žalobců byl odmítnut. Dle referátu ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], e-mailem ze dne [datum] se zástupce žalované ze zdravotních důvodu omluvil z jednání a požádal o odročení. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se ve věci vyjádřili žalobci. Dne [datum] žalobci zaslali svůj závěrečný návrh. Dne [datum] se ve věci konalo jednání. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalované uloženo, aby žalobcům zaplatila náhradu újmy, a žalobě tak bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta. Další jednání se konalo dne [datum], během něhož bylo řízení částečně zastaveno a byly prováděny listinné důkazy. Dne [datum] se odvolali žalobci proti rozsudku, a dne [datum] se odvolala žalovaná. Usnesením ze dne [datum] OS vyzval žalobce, aby své odvolání opravili. Usnesením ze dne [datum] OS vyzval žalobce, aby se vyjádřili k odvolání žalované. Dne [datum] se žalobci vyjádřili ve věci. Přípisem ze dne [datum] žalobci požádali o prodloužení lhůty k vyjádření se k odvolání žalované. Dne [datum] se žalobci vyjádřili k odvolání žalované. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] byl spis vrácen zpět bez věcného rozhodnutí, a to za účelem opravy rozsudku v záhlaví, kde je rozhodnuto, že rozhodovala asistentka soudce namísto soudce. Usnesením ze dne [datum] bylo vydáno opravné usnesení, jímž byl rozsudek opraven. Dne [datum] bylo nařízeno jednání před [název soudu] na den [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS ve výrocích I., II. a III. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců částku [částka] s příslušenstvím, a ve zbytku, tj. [částka] byla žaloba zamítnuta. Spis byl vrácen zpět OS dne [datum]. Rozsudek [název soudu] nabyl dle doložky právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobci požádali o vyznačení doložky právní moci, rovněž o vyznačení požádala žalovaná. Dne [datum] podali žalobci dovolání proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k dovolání, ta se vyjádřila dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Přípisem z [datum] OS vyzval žalobce k předložení plné moci pro dovolací řízení. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o dovolání. Ten usnesením ze dne [datum] dovolání odmítl. Spis byl vrácen zpět OS dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] OS vyzval žalobce, aby doplatili soudní poplatek za dovolání, což učinili dne [datum]. Dle doložky nabylo usnesení [název soudu] právní moci dne [datum]. Dále je ve spise založen nález [název soudu] ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 554/18, kterým [název soudu] rozhodl stížnosti zdejších žalobců tak, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] a usnesením [název soudu] ze dne [datum] byla porušena základní práva stěžovatelů, a to právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny, a právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pročež byla zmíněná rozhodnutí zrušena. V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že ústavní stížnost byla doručena [název soudu] dne [datum] [název soudu] dále uvedl, že v posuzované věci došlo ve stavebním řízení v důsledku jeho více než 6 letého trvání k neodůvodněným průtahům, a přesto byla v důsledku [název soudu] přiznána náhrada žalobcům dohromady [částka]. V důsledku rozhodnutí [název soudu] a [název soudu] tak došlo k porušení ústavních práv žalobců. Spis byl předložen [název soudu] k novému rozhodnutí dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek OS coby soudu I. stupně ve výrocích II. a III. potvrzen v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím a částečně byla žaloba zamítnuta. Dle doložky nabyl rozsudek [název soudu] právní moci dne [datum].

7. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl k důkazu spis řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], neboť v řízeních o ústavních stížnostech je činěno méně úkonů, avšak řízení trvají o něco déle, neboť [název soudu] s ohledem na své ojedinělé postavení rozhoduje o všech ústavních stížnostech z celé ČR. Nadto délka předmětného řízení před [název soudu] nebyla nijak nepřiměřená.

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:

9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. K nesprávnému úřednímu postupu a nemajetkové újmě v dané věci:

15. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobci se domáhali zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

16. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup v daném případě spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

17. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

18. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

19. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

20. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy byla OS doručena žaloba zdejších žalobců, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo dané řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobců, tedy činila cca 3 roky a 9 měsíců.

21. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a rovněž u [název soudu]. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako standardně složitou, když se jednalo o řízení na náhradu újmy způsobené státem v důsledku nepřiměřeně dlouhého stavebního řízení. Soud však věc hodnotí jako složitější po stránce procesní, neboť v průběhu posuzovaného řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěny další úkony (řízení muselo být přerušeno do skončení zákonné lhůty k předběžnému projednání žádosti u příslušné organizační složky státu a navazující komunikace mezi OS a účastníky řízení ohledně výsledku předběžného projednání, výzva k zaplacení soudního poplatku, konalo se několik jednání, k nimž museli být účastníci předvolávání, jednání bylo odročeno, přeposílání vzájemných podání účastníků s výzvami k vyjádření, předávání spisu mezi soudy jednotlivých instancí, částečné zastavení řízení). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně složitější.

23. Dále je třeba konstatovat, že žalobci se na celkové délce původního řízení nepodíleli ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Zároveň však soud nemohl přehlédnout skutečnost, že žaloba byla podána ještě před uplynutím zákonné lhůty k předběžnému projednání žádosti u příslušné organizační složky státu, pročež muselo být řízení na dobu cca 5 měsíců přerušen. Žalobci dále žádali o prodloužení lhůty k vyjádření se ve věci. Uvedené skutečnosti přitom měly nezanedbatelný vliv na délku posuzovaného řízení.

24. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Soud zároveň zaznamenal, že žalobci o urychlení posuzovaného řízení aktivně neusilovali (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v původním řízení zaznamenal jeden mírný průtah v období od 7. 11. 2019 (doručení spisu Městskému soudu v Praze) do 6. 4. 2020 (nařízení jednání), tj. 5 měsíců. Jedná se však o ojedinělý průtah, který je tudíž dle soudu ještě tolerovatelný. Zároveň lze státu přičíst pochybení, kdy v rozsudku OS bylo v záhlaví chybně uvedeno, že rozhodoval asistent soudce, namísto soudce, pročež byl spis vrácen k opravě ze strany odvolacího soudu.

26. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v posuzovaném řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 17) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci.

27. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nebyla nepřiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

28. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobcům tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta. K nákladům řízení:

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

30. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

31. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Poučení