12 C 383/2022-100

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 31 391 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud stanovil žalované povinnost zaplatit 1) částku 14 370,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 357,78 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 405,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 28 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 221,01 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 327,46 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 242,14 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 501,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 359,44 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 370,74 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 230,38 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 21 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 327,17 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 187,14 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 19 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 237,29 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 18 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 153,46 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 159,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 16 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 132,23 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 15 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 145,59 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 14 415,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, 2) pohledávku ve výši 16 976,36 Kč, 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 39 884,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 986,30 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 38 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 619,60 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 34 915,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 380,80 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 31 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 998,96 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 30 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 318,72 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 28 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 808,52 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 27 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 679,76 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 26 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 981,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 25 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 101,67 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 24 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 941,50 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 23 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 033,54 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 22 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 885,15 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 21 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 677,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 20 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 531,53 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 19 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 941,72 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 18 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 255,80 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 17 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 306,47 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 16 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 081,99 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 15 415,86 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 191,36 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,84 % p.a. z částky 14 415,86 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 171 475,00 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení 31 391 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 86,10 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře, přičemž žalované byly v rámci marketingové akce poníženy první dvě splátky na jednu polovinu jejich původní výše. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaná dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 48 415,86 Kč. Žalovaná na svůj dluh před zesplatněním úvěru uhradila celkem 5 955 Kč a po zesplatnění úvěru uhradila celkem 34 000 Kč Smluvní strany si ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalobou uplatněný dluh žalované se sestává z částky 14 415 Kč představující novou dlužnou jistinu (sestávající z jistiny a přirostlých úroků za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění), a z částky 16 976,36 Kč představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši patrné z výroku I. a II. rozsudku.

2. Žalovaná k uplatněnému nároku v průběhu řízení uvedla, že smlouvu s žalobkyní uzavřela v zoufalé situaci, kdy se odstěhovala od manžela, měla plat cca 20 000 Kč hrubého a musela se starat o dceru. [příjmení] jí neposkytla úvěr, proto přistoupila k uzavření smlouvy s žalobkyní. Žalovaná nesporovala skutečnost, že k výplatě úvěru došlo, ale uvedla, že výdaje uvedené na bydlení ve výši 1 300 Kč nekorespondují se skutečností, neboť její nájem činil 12 398 Kč plus 850 Kč energie.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů prokazujících tvrzení žalobkyně, uvedla, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, podáním ze dne [datum] uvedla, že příjmy žalované ověřila z informativního výpisu z účtu žalované, kopie pracovní smlouvy a výplatními páskami za období měsíce říjen a listopad 2019. Dále byla úvěrová historie žalované ověřena v databázi NRKI a z registru [příjmení]. K posuzování výdajů žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou, které stvrdila žalovaná svým podpisem. Žalobkyně doplnila, že neměla k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované. Dále žalobkyně vycházela z tvrzení žalované, že výdaje na vyživovanou osobu činí měsíčně 2 000 Kč a výdaje spojené s jinou úvěrovou smlouvou, kterou měla žalovaná uzavřenou v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy, činí 1 336 Kč. K ostatním výdajům žalované žalobkyně uvedla, že neměla doklady potřebné k jejich posouzení a spoléhala na prohlášení žalované, která se zavázala veškeré své příjmy a výdaje přiznat.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru č [číslo], podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaná se tyto zavázala splatit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč. Sjednaná výše úroku činila 86,10 % ročně, RPSN 129,68 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši 449 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). V rámci marketingové akce„ Vánoční akce“ byly žalované poníženy první dvě splátky /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 8-10 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 41 spisu, splátkový kalendář na č. l. 42 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 33-35 spisu, Vánoční akce na č. l. 43-44 spisu, prohlášení klienta na č. l. 23-24 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 22 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru v měsících leden až duben 2020 toliko 5 955 Kč. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni [datum]. Po zesplatnění úvěru žalovaná v období od července 2020 do srpna 2022 na svůj dluh postupně uhradila celkem 34 000 Kč /viz karta klienta na č. l. 40 spisu, výzvy k úhradě + dodejka na č. l. 36-38 spisu a oznámení ze dne [datum] na č. l. 39 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 19 spisu a poštovní podací arch na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná je rozvedená, má vyživovací povinnost k jedné osobě, její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, její měsíční příjem činí 17 000 Kč a výdaje 8 046 Kč, které sestávají z částky životního minima ve výši 3 410 Kč, jiných splátek ve výši 1 336 Kč, nákladů na bydlení ve výši 1 300 Kč a výdajů na vyživovanou osobu ve výši 2 000 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila z občanského průkazu /viz hodnocení klienta na č. l. 32 spisu, výpis prokazující zůstatek ve výši 9,73 Kč na účtu č. [bankovní účet] ke dni [datum] na č. l. 13 spisu, výplatní pásky na č. l. 14-15 spisu (shodně na č. l. 81-82 spisu), osobní data na č. l. 30 spisu, souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu na č. l. 31 spisu (shodně na č. l. 76 spisu), kopie občanského průkazu na č. l. 77-78 spisu, výpis z registru [příjmení] na č. l. 47 spisu, výpis transakcí z bankovního účtu č. [bankovní účet] na č. l. 48-49 spisu (shodně na č. l. 79-80 spisu), pracovní smlouva na č. l. 12, 17 spisu (shodně na č. l. 28-29 a na č. l. 71-72 spisu), příloha k pracovní smlouvě na č. l. 11 spisu (shodně na č. l. 26, 74 spisu), dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] na č. l. 16 spisu (shodně na č. l. 27, 73 spisu), dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] na č. l. 25 spisu (shodně na č. l. 70 spisu) /. Žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobkyní měla stanovené nájemné na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] ve znění dodatků ze dne [datum], [datum] a [datum] ve výši 12 288 Kč /viz smlouva o nájmu bytu včetně příloh na č. l. 85-89 spisu, výpočtový list na č. l. 90, 91 spisu, dodatky k nájemní smlouvě na č. l. 93-95 spisu, doklad o převzetí částky 12 000 Kč za nábytek na č. l. 92 spisu/.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 40 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalované o jejich majetkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 cdo [číslo]). V řízení sice žalobkyně prokázala, že ověřovala tvrzení žalované ohledně jejich příjmů, když soudu předložila výpis transakcí z účtu evidovaného na žalovanou, ze kterého plyne, že žalovaná měla v období listopad a prosinec 2019 pravidelné příchozí platby od společnosti, se kterou jako se zaměstnavatelem měla uzavřenou pracovní smlouvu. Příjmy žalované dále žalobkyně ověřovala z pracovní smlouvy a výplatními páskami. Žalobkyně ale nijak neprokázala, jak ověřovala tvrzení žalované ohledně jejich výdajů. Podle karty klienta žalovaná uvedla, že její výdaje činí 8 046 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované, např. výdaje spojené s nájmem, na nezletilé dítě apod., když se spokojila s výší nákladů na bydlení ve výši 1 300 Kč. Ovšem žalovaná sama v průběhu řízení tvrdila a prokázala, že tyto výdaje byly ve výši cca 13 000 Kč a že v zápisu žalobkyně musí být chyba. Soud konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně měla zkoumat solventnost žalované o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má nesplacené jiné závazky a má vyživovací povinnost k další osobě. Jinými slovy, ačkoliv žalobkyně měla možnost objektivně ověřit údaje uvedené v hodnocení klienta, zejména tedy výdaje na bydlení, žalobkyně tak neučinila. Pokud by žalobkyně řádně ověřila minimálně tyto údaje, musela by dospět k závěru, že příjmy žalované v porovnání s jejími výdaji nejsou dostatečné pro splácení úvěru. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

21. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na [webová adresa]). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 22. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

23. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

24. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).

25. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 40 000 Kč, z čehož jí žalovaná část vrátila. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila 39 955 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 45 Kč (tj. 40 000 Kč – 39 955 Kč). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne [datum] (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měla žalovaná dluh uhradit okamžitě od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů žalované ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za 2 úkony (účast na jednání dne [datum] a dne [datum]) dle § 1 odst. 1 a 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení