12 C 425/2022 - 56

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro: zaplacení Kč 43.420 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 43 420 Kč s úrokem z prodlení z částky 43 420 Kč ve výši 10% ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 43 420 Kč ve výši dalších 5% ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 14 811 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady podílu žalované na dluhu ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, který žalobce po rozvodu manželství výlučně splácí. Žalobce přednesl, že účastníci jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 25.6.2019. Za trvání manželství dne 15.10.2014 uzavřeli bývalí manželé se společností [právnická osoba]., smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota]. Žalovaná dne 24.6.2022 podala ke zdejšímu soudu návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vypořádání shora uvedeného úvěru však předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů neučinila. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je u zdejšího soudu vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů předmětný úvěr nemůže učinit ani žalobce, jestliže se o žalobě na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků žalobce dozvěděl až po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozvodového rozsudku. Žalovaná na splátky úvěru nikdy ničím nepřispěla, dluh je splácen z výlučných prostředků žalobce. Žalobce v souvislosti se svým nárokem odkázal na ust. § 741 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“), dle kterého nevypořádané dluhy náleží společně oběma manželům s tím, že jejich podíly jsou stejné. Jestliže se žalovaná nikterak nepodílí na splátkách dluhu, žalobce je oprávněn uplatnit vůči ní regresní nárok v souvislosti s dlužnickou solidaritou účastníků. Žalobce prozatím po žalované uplatňuje polovinu ze splátek úvěru uhrazených v měsících listopad 2019 – březen 2020. Dne 8.11.2019 bylo žalobcem zaplaceno 17 700 Kč s tím, že na splátku hypotečního úvěru bylo dne 25.11.2019 bankou započteno 17 674 Kč, v prosinci 2019 nebylo žalobcem zaplaceno ničeho s tím, že na platby úvěru bylo bankou započteno 1 530,36 Kč (započteno ze zůstatku na účtu), dne 3.1.2020 bylo žalobcem zaplaceno 17 800 Kč a dne 16.1.2020 bylo žalobcem zaplaceno 17 700 Kč s tím, že dne 3.1.2020 bylo bankou započtena částka 17 800 Kč na splátku jistiny ve výši 16 143,64 Kč a na splátky sankčních úroků 1,03 Kč a 39,33 Kč, dne 27.1.2020 byla částka 17 700 Kč započtena na splátku jistiny úvěru a úroků za leden 2020 ve výši 17 674 Kč a poplatek v částce 199 Kč. Dne 7.2.2020 bylo žalobcem zaplaceno 17 700 Kč s tím, že dne 25.2.2020 banka započetla částku 17 700 Kč na splátku jistiny úvěru a úroků za únor 2020 ve výši 17 674 Kč a splátku kreditní karty ve výši 100 Kč. Dne 10.3.2020 bylo žalobcem zaplaceno 17 700 Kč s tím, že dne 25.3.2020 banka započetla částku 17 700 Kč na splátku jistiny úvěru a úroků za březen 2020 ve výši 17 674 Kč a splátku kreditní karty ve výši 100 Kč. Konečně, žalobce rekapituluje, že za období listopad 2019 – březen 2020 byly žalobcem zaplaceny na účet [právnická osoba]., splátky úvěru ve výši 17 674 Kč (listopad 2019), 16 143,64 Kč a 17 647 Kč (leden 2020), 17 647 Kč (únor Kč), 17 647 Kč (březen 2020). Úroku z prodlení se žalobce po žalované domáhá od 1.11.2022 (po doručení výzvy k zaplacení).

2. Žalovaná k žalobě přednesla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Žalovaná primárně uplatnila námitku promlčení u první splátky (tj. splátka za listopad 2019). Žalovaná namítala, že finanční prostředky z předmětného hypotečního úvěru nebyly z převažující většiny použity na zhodnocení společného jmění manželů (celá jistina nebyla investována do nemovitostí uvedených v čl. II. hypoteční smlouvy). Žalovaná dále namítala, že finanční prostředky poskytnuté hypoteční bankou mohly být dle smlouvy použity na cokoliv, žalovaná neměla přístup k bankovnímu účtu, na který byl bankou poskytnut hypoteční úvěr, a nemohla s ním disponovat (ani se související kreditní kartou). Část jistiny hypotečního úvěru použil žalobce pro svou výhradní potřebu. V této souvislosti odkazuje žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2013, sp.zn. 22 Cdo 2150/2011, který dle žalobkyně v obdobných případech stanovil přenos důkazního břemene. Dle žalované je tedy žalobce povinen v řízení dokázat, že (veškeré) prostředky z předmětného hypotečního úvěru byly použity na zhodnocení společného jmění manželů nebo na úhradu potřeb rodiny. Žalovaná rovněž namítala pravost výpisů od banky, které žalobce předkládal pouze v kopii a dále namítala pravost výtisků z počítače s tím, že výpisy dle žalované nejsou konzistentní. V této souvislosti navrhla, aby si soud vyžádal originální výpisy od banky. Žalovaná v závěrečném návrhu opakovaně namítala, že žalobce netvrdil, kdy bylo manželství uzavřeno, pouze kdy bylo rozvedeno a v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 742/2006 a 29 Cdo 2268/2011 s tím, že soud nemůže „vyzobávat“ z rozsudku skutečnosti ve prospěch jednoho z účastníků, jelikož by došlo k narušení rovnosti zbraní a tím se zabýval i Ústavní soud. Nelze vycházet z toho, že toto nebylo rozporováno, soud se měl zeptat účastníků, která skutková tvrzení považují za nesporná, a nelze předpokládat, že závazek z roku 2014 by byl součástí společného jmění manželů. Žalovaná taktéž namítala, že placení splátek lze prokázat i jinak, např. výpisem z účtu od banky. Čerpané peníze nebyly použity v rámci společného jmění manželů a nemohly se přetransformovat do společného jmění manželů. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníci bylo nesporné, že jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 25.6.2019. U zdejšího soudu probíhá pod sp.zn. [spisová značka] řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které iniciovala žalovaná. Vypořádání úvěru čerpaného ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne 15.10.2014 předmětem vypořádání není. Žalovaná se na splátkách úvěru nikterak nepodílí.

5. Z kopie listin: Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 10. 2014, ve spise na č. l. 6 a následující, ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] z 20. 2019, ve spise na č. l. 9 a následující, okresní soud zjistil, že dne 15. 10. 2014 uzavřeli (oba) účastníci se společností [právnická osoba]., předmětnou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 1 545 000 Kč na úhradu úvěrového pojištění Cardif v částce 45 000 Kč a v částce 1 500 000 Kč na zpětné proplacení vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti v k.ú. [adresa]. Čerpaný úvěr se (oba) účastníci zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 567 Kč, a to na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba].

6. Z kopie listiny: Návrh na vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství, ve spise na č. l. 11 a následující okresní soud zjistil, že dne 24.6.2022 podala žalovaná ke zdejšímu soudu návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vypořádání úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne 15.10.2014 poskytnutého bývalým manželům společností [právnická osoba]., ve výši 1 545 000 Kč předmětem vypořádání není. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je u zdejšího soudu vedeno pod sp.zn. [spisová značka].

7. Z kopie listin: Emailová korespondence ze dne 16. 10. 2022 a dále ze dne 31. října 2022, ve spise na č. l. 14 a následující okresní soud zjistil, že účastníci před podáním žaloby jednali o možnosti mimosoudního vypořádání sporu.

8. Z listiny: Výtisk z počítače s hlavičkou [právnická osoba] ze dne 3. 10. 2022, ve spise na č. l. 16 a následující okresní soud zjistil, že v internetové aplikaci [právnická osoba] je u úvěrového účtu číslo [hodnota] uvedena celková výše úvěru 1 545 000 Kč, nesplacená částka 35 206,27 Kč, číslo úvěrového účtu 2161326 a splátkový kalendář na nadcházející období s tím, že poslední splátka připadá na 25.11.2022.

9. Z kopie listiny: Výpis z účtu 11/2019 na č. l. 17 okresní soud zjistil, že dne 8.11.2019 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 25.11.2019 byla započtena částka 1 355,07 Kč na splátku úroků a částka 16 318,93 Kč na splátku jistiny.

10. Z kopie listiny: Výpis z účtu [právnická osoba] 12/2019, ve spise na č. l. 18 okresní soud zjistil, v prosinci 2019 žalobce pravidelnou splátku hypotečního úvěru neprovedl, banka ze zůstatku na účtu započetla částku 1 530,36 Kč (z toho 210,51 Kč na splátku jistiny a 1 319,85 Kč na splátku úroků).

11. Z kopie listiny: Výpis z účtu [právnická osoba] 1/2020, ve spise na č. l. 18 okresní soud zjistil, že dne 16.1.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 27.1.2020 byla započtena částka 1 284,55 Kč na splátku úroků, částka 16 389,45 Kč na splátku jistiny a částka 199 Kč na poplatek (balíček služeb).

12. Z kopie listiny: Výpis z účtu 2/2020, ve spise na č. l. 19 okresní soud zjistil, že dne 7.2.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 25.2.2020 byla započtena částka 1 249,17 Kč na splátku úroků a částka 16 424,83 Kč na splátku jistiny.

13. Z kopie listiny: Výpis z účtu [právnická osoba] 3/2020, ve spise na č. l. 19 okresní soud zjistil, že dne 10.3.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 25.3.2020 byla započtena částka 1 213,73 Kč na splátku úroků a částka 16 460,27 Kč na splátku jistiny.

14. Z listiny: Výtisk transakční historie, ve spise na č. l. 20 až 22 okresní soud zjistil, že Výtisk transakční historie v internetovém bankovnictví žalobce (číslo účtu [č. účtu]) za období od května 2019 do září 2022 vykazuje (mimo jiné) odchozí platby dne 8.11.2019 v částce 17 700 Kč, dne 3.1.2020 v částce 17 800 Kč, dne 16.1.2020 v částce 17 700 Kč, dne 7.2.2020 v částce 17 700 Kč a dne 10.3.2020 v částce 17 700 Kč.

15. Z listiny: Emailová korespondence, ve spise na č. l. 46-47 okresní soud zjistil, že účastníci před podáním žaloby jednali o možnosti mimosoudního vypořádání sporu. Právní zástupkyně žalované v rámci tohoto mimosoudního jednání, mimo jiné, výslovně uvádí, že smlouva o hypotečním úvěru u [právnická osoba]., uzavřeli bývalí manželé dne 15.10.2014, tedy ještě za trvání manželství.

16. Z kopie listiny: Rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 28. května 2019, rozsudek o rozvodu manželství okresní soud zjistil, že manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před Městským úřadem v [obec], bylo rozvedeno dne 28.5.2019.

17. Listinné důkazy, z nichž soud učinil skutková zjištění, posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala. Pokud žalovaná zpochybňovala pravost výpisů od banky, které žalobce předkládal pouze v kopii, a „pravost výtisků z počítače“, dle ust. § 125 o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Účastníci jsou přitom povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), přičemž je věcí každého z účastníků (v tomto případě žalobce), jaké důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení označí. Není tedy věcí žalované (ale ani soudu), aby určovala žalobci, jakým způsobem bude svá skutková tvrzení prokazovat. Žalobce v posuzovaném případě navrhl prokázat sporná skutková tvrzení výtiskem z internetové aplikaci [právnická osoba], kopiemi bankovních výpisů z účtu za příslušné období a výtiskem transakční historie v internetovém bankovnictví k (běžnému) účtu žalobce číslo [č. účtu] za příslušné období, což je soud povinen akceptovat. Pokud žalovaná namítala, že placení splátek lze prokázat i jinak, např. výpisem z účtu od banky, nelze přehlédnout, že žalobce placení splátek z účtu bankovním výpisem prokazuje (toliko jej nepředkládá v originále, což je však v dnešní době běžnou praxí). S žalobkyní nelze souhlasit, že by bankovní výpisy předkládané žalobcem (v kopii) byly nekonzistentní. Žalobce předkládá i další listiny, tj. výpis z úvěrového účtu číslo [hodnota] u [právnická osoba] a výpis transakční historie ze svého internetového bankovnictví k účtu číslo [č. účtu] vedeného u [právnická osoba], kdy tyto další listiny jsou plně v souladu s kopiemi bankovních výpisů z účtu u [právnická osoba], uvedené listiny se vzájemně podporují a tvoří spolu navzájem logický celek. Z listin je jednoznačně patrné, že platby odešly z běžného účtu žalobce u [právnická osoba], stejného dne a ve stejné výši byly připsány na účet u [právnická osoba]., a z účtu u [právnická osoba] byly následně převedeny (započteny) na úvěrový účet číslo [hodnota], rovněž vedený u [právnická osoba]. V této souvislosti nelze ani pominout, že žalovaná netvrdila (ať už v řízení před soudem či v rámci jednání o mimosoudním vyřešení sporu – viz e-mailová komunikace založená ve spise), že by žalobce splátky hypotečního úvěru nehradil. Ostatně, pokud by žalobce splátky hypotečního úvěru řádně nehradil, jistě by se žalovaná od věřitele o takové skutečnosti dozvěděla, neboť i ona je dlužníkem ze smlouvy o hypotečním úvěru. Konečně, námitku „pravosti výtisku z počítače“ z internetové aplikace [právnická osoba], příp. z internetového bankovnictví žalovaného, považuje soud taktéž za nedůvodnou. Dle ustálené judikatury platí, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Ačkoliv výtisk z počítače lze v obecné mluvě označit za listinu, v případě výtisku z počítače se nejedná o listinu v tom smyslu, že by v ní vystavitel projevoval vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Žalobce netvrdí, že by předkládaný výtisk z počítače byl podepsán (na výtisku z počítače se ani žádný podpis nenachází), a již z toho důvodu nelze ve shora uvedeném smyslu zkoumat (prokazovat) pravost takové listiny. Ostatně, pokud by žalobce chtěl listinu nějakým způsobem pozměnit, bylo by zjevně praktičtější změny provést již v počítači před vytištěním listiny, nikoliv pozměňovat listinu již vytištěnou. Z uvedeného je zřejmé, že námitka žalované (zpochybnění pravosti listiny vytištěné na počítači) tak spíše opět směřuje k požadavku žalované, aby žalobce předložil (příp. soud obstaral) originální bankovní výpisy (tedy aby žalobcem tvrzené skutečnosti byly prokazovány jinými důkazy). Jak však již bylo vyloženo, je věcí účastníka, jaké návrhy k prokázání sporných skutkových tvrzení učiní. Soud námitku žalované (zpochybnění pravosti bankovních výpisů a pravosti listin vytištěných na počítači) považoval za účelovou, vznesenou pouze ve snaze oddálit vydání rozhodnutí nepříznivého pro žalovanou.

18. Ze shora uvedených důvodu považoval soud návrh žalované na doplnění dokazování tím, aby si soud od banky vyžádal (žalovanou blíže nespecifikované) originální výpisy za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl.

19. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

20. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že účastníci jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 25.6.2019. Dne 24.6.2022 podala žalovaná ke zdejšímu soudu návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vypořádání úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne 15.10.2014 poskytnutého bývalým manželům společností [právnická osoba]., ve výši 1 545 000 Kč předmětem vypořádání není. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je u zdejšího soudu vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná se na splátkách úvěru nikterak nepodílí. Dne 15. 10. 2014 uzavřeli (oba) účastníci se společností [právnická osoba]., předmětnou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 1 545 000 Kč na úhradu úvěrového pojištění Cardif v částce 45 000 Kč a v částce 1 500 000 Kč na zpětné proplacení vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti v k.ú. [adresa]. Čerpaný úvěr se (oba) účastníci zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 567 Kč, a to na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. V internetové aplikaci [právnická osoba] je u úvěrového účtu číslo [hodnota] uvedena celková výše úvěru 1 545 000 Kč, nesplacená částka 35 206,27 Kč, číslo úvěrového účtu [hodnota] a splátkový kalendář na nadcházející období s tím, že poslední splátka připadá na 25.11.2022. V prosinci 2019 žalobce pravidelnou splátku hypotečního úvěru neprovedl, banka ze zůstatku na účtu započetla částku 1 530,36 Kč (z toho 210,51 Kč na splátku jistiny a 1 319,85 Kč na splátku úroků). Dne 16.1.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 27.1.2020 byla započtena částka 1 284,55 Kč na splátku úroků, částka 16 389,45 Kč na splátku jistiny a částka 199 Kč na poplatek (balíček služeb). Dne 7.2.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 25.2.2020 byla započtena částka 1 249,17 Kč na splátku úroků a částka 16 424,83 Kč na splátku jistiny. Dne 10.3.2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., s tím, že dne 25.3.2020 byla započtena částka 1 213,73 Kč na splátku úroků a částka 16 460,27 Kč na splátku jistiny. Platby byly provedeny z běžného účtu žalobce, číslo účtu [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]. Právní zástupkyně žalované v rámci jednání o mimosoudním vyřešení sporu (mimo jiné) uvedla, že smlouvu o hypotečním úvěru u [právnická osoba]., uzavřeli bývalí manželé dne 15.10.2014, tedy ještě za trvání manželství. Rovněž v rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. [spisová značka] ze dne 28. května 2019 je uvedeno, že manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před Městským úřadem v [obec], bylo rozvedeno dne 28.5.2019.

21. Podle ust. § 1876 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“), Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

22. Podle ust. § 741 nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

23. Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek (§ 605 odst. 1 obč. zák.).

24. Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce (§ 605 odst. 2 obč. zák.).

25. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil (§ 609 obč. zák.).

26. K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu (§ 610 odst. 1 obč. zák.).

27. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví (§ 611 obč. zák.).

28. Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se plnění však promlčení podléhají (§ 613 obč. zák.).

29. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 obč. zák.).

30. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 obč. zák.).

31. Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 obč. zák.).

32. Po právní stránce soud věc posoudil dle shora citovaného ust. § 1876 odst. 2 obč. zák., kdy je zjevné, že žalovaná se na splácení společného dluhu účastníků nikterak nepodílí, dluh splácí výlučně žalobce, který má nárok na náhradu od ostatních spoludlužníků (v posuzovaném případě od žalované). Dle názoru soudu není příliš podstatné, zda došlo k fikci postupem dle ust. § 741 obč. zák., jak v žalobě dovozuje žalobce, a tudíž není ani podstatné, zda smlouvu o hypotečním úvěru účastníci uzavřeli jako manželé či před uzavřením manželství. I kdyby totiž předmětnou smlouvu žalovaná uzavřela před uzavřením manželství, nic to nemění na skutečnosti, že dle smlouvy o hypotečním úvěru je spoludlužníkem.

33. Jak vyplývá ze shora uvedené zákonné úpravy, promlčecí lhůta trvá tři roky a v daném případě mohl žalobce uplatnit u soudu nárok na náhradu za listopadovou splátku úvěru (roku 2019) dle ust. § 1876 odst. 2 obč. zák. teprve poté, co vyrovnal více, než činí jeho podíl (tj. na základě dokazování se jedná o 8.11.2019, kdy došlo k připsání částky 17 700 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba].). Skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá, připadá na 8. listopad (roku 2019) a s tímto dnem se pojmenováním nebo číslem shoduje den 8. listopad (roku 2022). Jestliže žalobce svůj nárok u soudu uplatnil právě 8. listopadu 2022, vykonal své právo poslední den tříleté promlčecí lhůty, tedy včas. Nelze dospět k závěru, že by nárok na náhradu za listopadovou splátku úvěru roku 2019 byl promlčený, námitka žalované je tudíž nedůvodná.

34. Neuspěje ani námitka, že žalobce v žalobě výslovně neuvedl datum uzavření manželství (které žalovaná nikterak nerozporovala a i v rámci jednání o možnosti mimosoudního vypořádání sporu její právní zástupkyně uvádí, že „smlouva o hypotečním úvěru u [právnická osoba]., uzavřeli bývalí manželé dne 15.10.2014, tedy ještě za trvání manželství“). Nelze ani přehlédnout, že žalovaná v úvěrové smlouvě vystupuje pod příjmením [jméno FO]. Nadto, žalovaná ani v tomto řízení netvrdila, že by hypoteční smlouva nebyla uzavřena za trvání manželství, příp. že by manželství nebylo uzavřeno dne [datum], jak vyplývá např. z rozvodového rozsudku. Toliko opakovaně namítala, že žalobce datum uzavření manželství v žalobě výslovně neuvedl. Zamítnutí žaloby z žalobkyní namítaného důvodu se za popsané situace jeví soudu jako nadměrný a nežádoucí formalismus, zejména pokud předmětná skutečnost není pro posouzení věci ani podstatná. Žalovaná by totiž byla spoludlužníkem z hypoteční smlouvy i v případě, že by příslušná smlouva byla uzavřena před uzavřením manželství, jelikož se ke splacení dluhu smluvně zavázala (spolu s žalobcem).

35. Právně významná dle názoru soudu není ani námitka, že žalobce v řízení neprokázal použití prostředků z předmětného hypotečního úvěru na zhodnocení společného jmění manželů nebo na úhradu potřeb rodiny, a to s odůvodněním, že žalovaná neměla přístup k bankovnímu účtu, na který byl bankou poskytnut hypoteční úvěr, a nemohla s ním disponovat (ani se související kreditní kartou). Jestliže je žalovaná spoludlužníkem ze smlouvy o hypotečním úvěru a zavázala se tento dluh splácet (avšak nečiní tak) a žalovaný prokázal, že vyrovnal více, než činí jeho podíl, je žalovaná (jako spoludlužník) povinna žalobci náhradu dle shora citovaného ust. § 1876 odst. 2 obč. zák. poskytnout. I ze samotné hypoteční smlouvy je zřejmé, že prostředky neměly být použity na investice do nemovitosti v k.ú. [adresa], jestliže v čl. II. příslušné smlouvy se uvádí, že úvěr byl poskytnut (vyjma menší části ve výši 45 000 Kč, která je účelově poskytnuta na úhradu úvěrového pojištění Cardif) v částce 1 500 000 Kč na „zpětné proplacení vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti“ v k.ú. [adresa]. Je věcí (obou) dlužníků, na co prostředky z úvěru použili, žalobci zákon v ust. § 1876 odst. 2 obč. zák. nestanoví povinnost tvrdit (a prokazovat), na co dlužníci finanční prostředky použili. Pokud jde o vypořádání finančních prostředků ve společném jmění manželů, které jeden z manželů použil na svoji výlučnou potřebu, takové nároky je možné vypořádávat v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (i v takovém řízení je však potřeba uvést konkrétní tvrzení a tato tvrzení řádně prokázat).

36. Ze stejného důvodu (viz shora) není pro posouzení věci podstatné, že finanční prostředky poskytnuté hypoteční bankou mohly být dle smlouvy použity na cokoliv, když toto se ostatně uvádí i přímo v čl. II. příslušné smlouvy (viz podrobně shora). Je věcí účastníků řízení, jakou smlouvu o hypotečním úvěru uzavřeli a na co čerpané finanční prostředky použili. Jak uvedeno shora, případné spory o vypořádání finančních prostředků ve společném jmění manželů mohou být řešeny v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nikoliv v tomto řízení.

37. Žalovaná dále argumentuje rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, jehož právní věta zní: „Právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do společného jmění manželů nepatří, avšak to, co z něj dlužník získal, je součástí tohoto jmění. Jestliže takto získaný majetek rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil nebo má uhradit dluh ze svého výlučného majetku, lze při vypořádání SJM uvažovat o disparitě podílů.“ Předně, předmětné rozhodnutí není použitelné v posuzované věci, jestliže soud neřeší otázku, zda jeden z manželů převzal závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a převzal jej bez souhlasu druhého manžela (zde smlouvu o hypotečním úvěru podepsali oba manželé). Nadto, v daném řízení soud neřeší ani otázku disparity podílů, která se řeší v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, když nárok vyplývá z ust. § 1876 odst. 2 obč. zák. Z příslušného rozhodnutí nikterak nevyplývá závěr (ke kterému dospěla žalovaná), že o disparitě podílů je možné (resp. nutné) uvažovat i v opačném případě, tedy když z právního jednání nabytého v rámci společného jmění manželů (uzavření hypoteční smlouvy) má prospěch pouze jeden z manželů a zvětší se tak jeho výlučný majetek.

38. Dále žalovaná argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011, jehož právní věta zní: „Manžela, který z účtu u peněžního ústavu vybral finanční prostředky tvořící součást společného jmění manželů, tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně toho, jakým způsobem s těmito prostředky naložil. Druhého manžela, který se vypořádání takových prostředků domáhá, netíží důkazní břemeno ohledně tvrzení, že takové prostředky nebyly ke dni zániku společného jmění manželů spotřebovány. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní tohoto manžela se omezuje na prokázání, že finanční částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými prostředky naloženo.“ Jak uvedeno shora, námitky žalované, že žalobce použil finanční prostředky ve společném jmění manželů na svoji výlučnou potřebu nejsou způsobilou obranou při uvedeném právním posouzení věci (§ 1876 odst. 2 obč. zák.). Takové námitky mohou být uplatněny v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (i v takovém řízení je však potřeba uvést konkrétní tvrzení, příp. musí být uvedeny alespoň tzv. opěrné body, aby bylo omezeno zneužívání či nadužívání institutu vysvětlovací povinnosti).

39. Konečně, pokud žalovaná namítala, že „čerpané peníze se nemohly přetransformovat do společného jmění manželů“, není jasné, co takovou námitkou žalovaná myslí. V každém případě, jak již bylo mnohokrát uvedeno, nárok žalobce je dovozen z ust. § 1876 odst. 2 obč. zák., nikoliv z titulu společného jmění manželů. I kdyby účastníci nebyli manželé a smlouvu o hypotečním úvěru č. [hodnota] uzavřeli jako nepříbuzné osoby, i tak by žalovaná měla povinnost splácet dluh, k jehož splacení se zavázala, potažmo poskytnout druhému spoludlužníkovi náhradu dle ust. § 1876 odst. 2 obč. zák.

40. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalované uložil podle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobci částku 43 420 Kč,- Kč s úrokem z prodlení z částky 43 420 Kč ve výši 10% ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení (výrok ad. I.).

41. Výše příslušenství je dána dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

42. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (tj. v období od 1.7.2019 do 30.6.2020, kdy nastala splatnost u všech dílčích plnění), zvýšená o 8 procentních bodů, činila 10%. Soud tedy přiznal žalobci úrok z prodlení pouze ve výši 10%, nikoliv v požadované výši 15% a nárok na úrok z prodlení částečně zamítl (výrok ad. II.).

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (vyjma zcela nepatrné části v podobě nárokovaného zákonného úroku z prodlení v nesprávné sazbě), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 811 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 171 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 420 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t

Poučení