12 C 431/2021-134

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnického práva k části pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že vlastníkem zaplocené plochy o výměře dle geometrického zaměření 180,6 m2 z pozemku parc. [číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], který přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], část [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že vlastníkem zaplocené plochy o výměře dle geometrického zaměření 180,6 m2 z pozemku parc. [číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], který přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], část [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětná část pozemku“), je žalobce, a to s odůvodněním, že dne [datum] nabyl vlastnické právo k předmětu dražby, a to k pozemku parc. [číslo] o výměře 419 m2 a pozemku parc.č. St. 292 o výměře 50 m2, jehož součástí je stavba č. 149, v [katastrální uzemí] (dále také„ předmětné nemovitosti“), a to na základě nedobrovolné dražby těchto nemovitostí. Předmětné nemovitosti nabyl žalobce včetně součásti a příslušenství, tedy trvalých a okrasných porostů, zpevněné plochy, žumpy a oplocení. Předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí byl [celé jméno účastníka], který v čestném prohlášení ze dne 18. 5. 2009 mj. uvedl, že pozemek parc. [číslo] byl oplocen v roce 1983 a od této doby jej v rozsahu oplocení nepřetržitě držel až do 24. 4. 2009, kdy přešlo vlastnictví na žalobce. Předmětná část pozemku v rozsahu oplocení tak byla v dobré víře řádně užívána od roku 1983 předchozím vlastníkem a následně žalobcem, jak je zřejmé i z žalobcem předložených fotografií. Žalobce předmětnou část pozemku od nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem řádně užíval, pečoval o ni, staral se o oplocení a neměl pochybnosti o svém vlastnickém právu. Dne 26. 11. 2021 převzal dopis od žalovaného, v němž mu bylo sděleno, že při kontrolní činnosti odboru majetkoprávního [stát. instituce] byly zjištěny nesrovnalosti v užívání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který je ve vlastnictví žalovaného s tím, že žalobce by měl užívat cca . 180 m2 tohoto pozemku, ačkoliv není jeho vlastníkem. Žalobce má za to, že předmětnou část pozemku řádně vydržel.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žalovaný při údržbě pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který je v jeho vlastnictví, a jenž je velice členitý a rozsáhlý o ploše 22 245 m2, a to ořezu větví a probírky koruny vrby rostoucí na pozemku parc. [číslo] pojal podezření, že žalobce jakožto vlastník pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], má zaplocenu podstatně větší plochu, zahrnující taktéž část pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Po porovnání údajů z katastru nemovitostí a ortofotomapou žalovaný zjistil, že statný vzrostlý smrk zřetelně viditelný je zobrazen na ortofotomapě mimo pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zatímco v terénu se kolem stromu nedá projít vzhledem k oplocení, pod tímto stromem se nachází na oploceném pozemku žalobce dřevěný objekt – stavba, na jejíž jednu stranu navazuje oplocení a dále se zde nachází stavba zděné udírny. Žalobce byl tudíž vyzván k doložení vlastnictví k dřevěnému objektu a udírně a dále k vyřešení vlastnických vztahů ohledně užívání předmětné části pozemku, který je vlastnictví žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce při osobním jednání nepředložil žádné listiny, kterými by prokázal vlastnictví k dřevěnému objektu pod vzrostlým smrkem a vlastnictví oplocení na pozemku parc. [číslo] žalovaný následně požádal písemně odbor stavební a životního prostředí [stát. instituce] o prověření projektové dokumentace ke stavbě [část obce] č.e. 149 uložené v archivu stavebního úřadu a o sdělení stanoviska. Žalovaný zpochybnil, že by žalobce byl po celou dobu užívání předmětné části pozemku v dobré víře, neboť z fotografií doložených žalobcem je zřejmé, že do roku 2009 byl celý pozemek oplocen dřevěným plotem bez podezdívky, zatímco v současné době jsou dvě strany plotu nahrazeny, a to plotem drátěným. Při výměně původních dřevěných planěk za pletivo tak žalobce musel nepochybně zjistit dle spotřebovaného materiálu metráž pletiva. Zatímco reálně musel žalobce naměřit cca 30 m, strana pozemku parc. [číslo] směrem k pozemku parc. [číslo] má být dlouhá cca 20 m. Žalovaný uvedl, že terén pozemku je rovný, přehledný, strany pozemku parc. [číslo] jsou přímé a snadno změřitelné. Tedy žalobce při normální opatrnosti musel zjistit, že oplocená plocha je větší než plocha zapsaná v evidenci katastru nemovitostí o cca 180 m2, tedy téměř o 50 % více. Žalovaný navíc má pochybnosti o tom, že vlastníkem dřevěné kolny a zděné udírny je žalobce, neboť žalobce tyto skutečnosti nikterak nedoložil. Z dražební vyhlášky a dalších dokumentů předložených žalobcem není zřejmé, že by předmětem dražby byla dřevěná kůlna, udírna, ani oplocení, které se nachází mimo pozemky uvedené v předmětu dražby. Žalobce tudíž nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu předmětná část pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] náleží.

3. Žalobce v replice uvedl, že dne 26. 1. 2022 nechal zaměřit a vypracovat geodetickou firmou zaměření svého oplocení pozemku parc. [číslo] dle skutečného stavu, přičemž zaplocená plocha je větší o 180,6 m2 oproti stavu dle evidence zápisu v katastru nemovitostí. Zaplocená plocha tedy přesahuje o 38,51 % plochu pozemku parc. [číslo]. Z oznámení stavby oplocení pozemku, vstupní vchodové branky a vjezdu včetně dřevěné kůlny zde dne 19. 9. 1983 vyplývá ohlášení těchto staveb předchozím vlastníkem nemovitostí. Žalobce má za to, že pravděpodobně vlivem nepřesného zaměření pozemků předchozím vlastníkem [celé jméno účastníka] došlo k zaplocení větší části pozemku o 180,6 m2. Od zaplocení pozemku v roce 1983 přitom žalovaný nenamítal, že by byla zaplocena větší část pozemku, žalobce tudíž od nabytí vlastnictví měl za to, že oplocení odpovídá stavu zápisu v katastru nemovitostí. Pokud se jedná o výměnu plotu, pak v prosinci 2009 žalobce z důvodu havarijního stavu oplocení vyměnil poškozené oplocení za drátěné, a to na stávající železné sloupky. Délku poškozeného plotu, ani samotné nové pletivo, žalobce neměřil, jelikož použil drátěné pletivo, které mu bylo předtím darováno příbuzným. Žalobce tak měl celou dobu za to, že předmětná část pozemku je jeho vlastnictvím. Ostatně při prohlídce nemovitostí před samotnou dražbou nebyl žalobce nikterak upozorněn na to, že by oplocený pozemek neodpovídal nemovitostem, které byly předmětem dražby. Na základě dražby pak žalobce nabyl i dřevěnou kůlnu a zděnou udírnu. Předchozí vlastník nemovitostí [celé jméno účastníka] žalobci sdělil, že všechny stavby na pozemku byly řádně povoleny s tím, že bohužel neví, kam technickou dokumentaci ke stavbám uložil. Předchozí vlastník přitom zjevně užíval pozemek i za oplocením ve směru k přehradě [část obce], kde bylo uloženo palivové dřevo, dále zde byl zbudován dřevěný kompost, uskladněny zbytky stavebního materiálu, pneumatiky od automobilu a dále zde byly umístěny dřevěné kříže (hroby), kde předchozí vlastník ukládal ostatky svých psů. Vzhledem k tomu, že předchozí vlastník nedohledal nejprve dokumentaci týkající se výstavby chaty č. e. 149, plán této chaty, geometrického zaměření pozemku a chaty, dokumentaci k oplocení a ke stavbám na pozemku, dodatečně předložil žalobci některé z dokumentů včetně čestného prohlášení ohledně užívání pozemku v rozsahu oplocení. Je tak zřejmé, že pozemek v rozsahu oplocení byl užíván jak předchozím vlastníkem, tak žalobcem nepřetržitě od roku 1983. Žalobce přitom neměl žádné pochybnosti o tom, že je vlastníkem předmětné části pozemku, o který se vždy staral a udržoval jej.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] má soud za prokázané, že [celé jméno účastníka], bytem [adresa účastníka], bylo Městským národním výborem v [okres] zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] o výměře 419 m2 v [katastrální uzemí] k účelu užívání rekreačního objektu s tím, že uvedený pozemek mu byl přidělen do osobního užívání pravomocným rozhodnutím finančního odboru ONV v [okres] ze dne 20. 8. 1990, č.j. 72-6/1695-90 a musí být podle sjednaných podmínek zastavěn, oplocen a řádně esteticky udržován s tím, že na stavební parcele [číslo] byla postavena chata, která je vlastnictvím [celé jméno účastníka], přílohou této dohody byl geometrický plán ze dne 12. 8. 1990, z něhož vyplývá rozloha pozemku parc. [číslo] včetně zakreslení délky jednotlivých stran pozemku, v případě strany spodní části pozemku ve směru k přehradě [část obce] je uvedena délka 19 m, ve vztahu k pravé straně pozemku při pohledu z příjezdové cesty pak délka 19,6 m. Z protokolu o provedené dražbě ze dne 24. 4. 2009, č.j. 048/2009-N a potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce se na základě veřejné nedobrovolné dražby stal vlastníkem pozemku parc. [číslo] (nesprávně označeno jako stavební parcela) o výměře 419 m2, pozemku st. parc. [číslo] o výměře 50 m2 a budovy [část obce] č. e. 149 stojící na pozemku St. parc. [číslo] to za cenu dosaženou vydražením ve výši 690 000 Kč, když bývalým vlastníkem předmětu dražby byl [celé jméno účastníka], [datum narození]. Z protokolu o předání předmětu dražby ze dne 12. 5. 2009 má soud za prokázané, že pozemek parc. [číslo] pozemek St. parc. [číslo] budova [část obce] č.e. 149 vše v [katastrální uzemí] byly včetně součástí a příslušenství označeného jako„ trvalé a okrasné porosty, zpevněné plochy, žumpa, oplocení“ předány žalobci. V čestném prohlášení ze dne [datum] [celé jméno účastníka] uvedl, že byl vlastníkem nemovitostí, a to St. parc. [číslo] St. parc. [číslo] budovy [část obce] č. e. 149 v [katastrální uzemí] do 24. 4. 2009 s tím, že pozemek parc. [číslo] byl oplocen v roce 1983 a [celé jméno účastníka] jej nepřetržitě držel až do 24. 4. 2009, kdy přešlo vlastnické právo na žalobce s tím, že [celé jméno účastníka] uvedl, že si není vědom toho, že by hranice uvedeného pozemku neodpovídaly stavu, který je zapsán na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Výzvou ze dne 24. 11. 2021 vyzval žalovaný žalobce k poskytnutí součinnosti v případě nesrovnalostí v užívání pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] zapsaném u [stát. instituce], [stát. instituce], má soud za prokázané, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] o výměře 22 245 m2 je ve vlastnictví žalovaného, přičemž tento pozemek je značně členitý a přiléhá k přehradní nádrži [část obce]. Z fotografií předložených žalobcem má soud za prokázané, že do roku 2009 bylo oplocení pozemku parc. [číslo] ve spodní části k přehradě [část obce] postaveno jako dřevěné, následně žalobce provedl výměnu dřevěných planěk za drátěné pletivo, a to v prosinci 2009, když tento stav stále trvá. Z fotografií je zřejmé, že ve spodní části pozemku v žalobcem zaplocené části se nachází dřevěná kůlna, zděná udírna a vzrostlý smrk. Z ortofotomapy dostupné prostřednictvím internetového portálu na stránkách www.cuzk.cz je zřejmé, že jak vzrostlý smrk, tak vzrostlá borovice se nacházejí v žalobcem zaplocené části pozemku, stejně tak vzrostlá vrba zasahuje větvemi nad zaplocenou část pozemku, zatímco dle stavu zápisu v katastru nemovitostí a rozlohy pozemku parc. [číslo] se tyto stromy nacházejí zcela mimo hranice pozemku a ani svými větvemi nad tento pozemek nezasahují. Ze znaleckého posudku vypravovaného dne 4. 2. 2009 znalkyní [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2009 má soud za prokázané, že za účelem zjištění ceny obvyklé pro nedobrovolnou dražbu bylo provedeno ocenění nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [stát. instituce], [stát. instituce], kdy předmětem ocenění byla chata, trvalé porosty, pozemek st. parc. [číslo] o výměře 50 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 419 m2, kdy celkem byly nemovitosti oceněny obvyklou cenou ve výši 900 000 Kč [stát. instituce], [stát. instituce] k dotazu soudu sdělil, že vzhledem k tomu, že stavební parcela [číslo] v [katastrální uzemí] v době zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 4. 5. 2009 neexistovala, měl katastrální úřad za prokázané, že se jedná o pozemkovou parcelu [číslo] v [katastrální uzemí].

5. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu výslechem Ing. [jméno] [příjmení], neboť průběh jednání žalobce na Městském úřadu [obec] nebylo pro rozhodnutí ve věci podstatné, stejně tak zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [celé jméno účastníka], neboť již z listinných důkazů provedených v řízení k důkazu dospěl soud k závěru, že na straně tohoto předchozího vlastníka nebyla splněna podmínka dobré víry.

6. Soud v dané věci shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na podání žaloby ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), když naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník (viz. rozhodnutí NS 30 Cdo 4593/2010).

7. S ohledem na tvrzení žalobce spočívající v tom, že předmětnou část pozemku vydržel již jeho právní předchůdce [celé jméno účastníka], který užíval předmětné pozemky od roku 1983, se soud zabýval tím, zda mohlo dojít k vydržení předmětného pozemku právním předchůdcem žalobce.

8. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

9. Držba předpokládá držební vůli (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). To zákon vyjadřuje slovy, že„ držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe“. Držební vůle je vůle držet věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, případně vykonávat právo pro sebe. Držba se nabývá držitelskou vůlí, realizovanou nakládáním s věcí. Soud poukazuje na rozsudek NS ze dne 12. 9. 2002 ve věci sp.zn. 22 Cdo 2302/2000, kde bylo mj. judikováno, že:„ fyzické ovládání je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) prostě fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory – nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ladem, a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem nemovitosti.“ V uvedené věci však nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy cizí pozemek byl reálně oplocen, přičemž soud níže podrobně rozebere skutkové okolnosti nyní posuzované věci.

10. Podle § 130 odst. 1 OZ, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

11. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem; uvedené podmínky musí být přitom splněny současně. [obec] víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout; omyl musí být omluvitelný. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Při posuzování dobré víry je tedy třeba klást na každého držitele stejné nároky bez ohledu na jeho duševní vyspělost, na vzdělání, životní zkušenosti apod.; ovšem i v případě že držitel postupoval s obvyklou opatrností, nebude jeho držba oprávněná, pokud se prokáže, že o vadě musel vědět. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Nejvyšší soud zaujal názor, že při posuzování otázky, zda v daném případě byly splněny podmínky oprávněné držby vedoucí k vydržení, nelze vycházet jen ze skutečnosti, že stav, vzniklý v důsledku uchopení držby, nebyl v souladu s údaji uvedenými v pozemkové knize, popř. v jiné veřejné knize, o kterých se držitel nepřesvědčil. Je třeba brát v úvahu všechny okolnosti, za kterých byla držba uchopena (PR, 2000, č. 2 – NS sp. zn. 22 Cdo 837/98). Nejvyšší soud vyslovil, že„ posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva“ (PR, 1997, č. 11 – NS sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti, týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby.

12. Podle ust. § 134 odst. 1 OZ, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

13. Ze shora uvedeného vztaženo na předmětnou věc vyplývá, že by právní předchůdce žalobce mohl teoreticky být považován za držitele ve smyslu ust. § 129 odst. 1 OZ předmětné části pozemku od roku 1983, kdy jej oplotil. Vydržení předmětné části pozemku za doby účinnosti OZ nebránila ani skutečnost, že dle stavu zápisu v katastru nemovitostí byl jeho vlastníkem žalovaný. Soud však zhodnotil zcela zásadní skutkové okolnosti, které vyšly v řízení najevo, a dospěl k závěru, že [celé jméno účastníka] nebyl oprávněným držitelem ve smyslu ust. § 130 odst. 1 OZ, neboť nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že je vlastníkem předmětné části pozemku. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] ze dne [datum], jehož přílohou byl geometrický plán vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], vyplývá přesné zaměření tohoto pozemku včetně délky jednotlivých stran. Z tohoto důkazu je tak zřejmé, že právní předchůdce žalobce se nemohl domnívat, že předmětnou část oploceného pozemku drží oprávněně. Nad to soud poukazuje na skutečnost, že i případě, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce byl oprávněným držitel a předmětnou část pozemku vydržel, pak by žalobce nemohl započíst dobu oprávněné držby právního předchůdce žalobce, neboť tento by se stal vlastníkem předmětné části pozemku a žalobce by jej mohl nabýt jen na základě platného právního titulu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp.zn. 22 Cdo 821/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp.zn. 22 Cdo 2761/2012). Dobu oprávněné držby by bylo možno započíst pouze v případě, že by právnímu předchůdci žalobce dosud neuplynula, což neodpovídalo ani žalobním tvrzením žalobce (tvrzená doba oprávněné držby právního předchůdce žalobce od roku 1983 do roku 2009).

14. Soud se dále zabýval otázkou, zda mohlo dojít k vydržení předmětné části pozemku žalobcem. Vlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby [právnická osoba], č.j. 048/2009-N ze dne 4. 5. 2009, přičemž žalobce byl výzvou žalovaného ze dne 24. 11. 2021 vyzván k odstranění nesrovnalosti v užívání předmětné části pozemku.

15. Dle tvrzení žalobce tento vydržel předmětnou část pozemku uplynutím vydržecí lhůty a splněním podmínek vydržení.

16. Podle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Podle § 1089 odst. 1 NOZ, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

18. Podle § 1091 odst. 2 NOZ, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

19. Podle § 1092 NOZ, do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

20. Podle § 991 NOZ, držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

21. Podle § 992 odst. 1 NOZ, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

22. Podle § 993 NOZ, neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

23. Podle § 1090 odst. 1 NOZ, k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

24. Podle § 980 odst. 1 NOZ, je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky.

25. Podle § 1095 NOZ, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

26. Pokud se jedná o podmínky vydržení stanovené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014, došlo k výrazné změně oproti zákonu č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, což je zřejmé zejména u podmínky řádné držby, když oproti dosavadnímu pojetí není možnost vydržení i při putativním titulu. Řádné vydržení je možné, jen když se zakládá na právním důvodu (titulu), který by sám o sobě k nabytí vlastnictví postačoval, pokud by zcizitel byl vlastníkem (viz Randa, 1922, s. 133, podobně Rouček, Sedláček, 1935, s. 453). Vydržení se tedy omezuje na takový titul, který by postačil k derivativnímu převodu vlastnického práva tam, kde by převodce byl vlastníkem. Putativní titul, kdy se držitel pouze domnívá, že titul má, dle dosavadního výkladu oprávněné držby„ se zřetelem ke všem okolnostem“ pro řádnou držbu nestačí. V případě užívání sousedního pozemku bylo významné, že pokud osoba jednala v omluvitelném omylu, stala se oprávněným držitelem a mohla věc vydržet. Za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, již vydržení v tomto případě není možné, neboť se jedná o držbu v rozporu se stavem veřejných knih (contra tabulas), přičemž je nutno vycházet z ust. § 980 Odst. 1 NOZ. V takovém případě je tak možné pouze mimořádné vydržení ve smyslu ust. § 1095 NOZ, ke kterému není třeba poctivé a řádné držby, ale jen nedostatek nepoctivého úmyslu, přičemž ve smyslu ust. § 992 odst. 1 NOZ, nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

27. Shora uvedené opět vztaženo na předmětnou věc znamená, že žalobce neprokázal splnění podmínek vydržení předmětné části pozemku ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když neprokázal splnění podmínky pravé držby ve smyslu ust. § 991 NOZ, tedy držby předmětného pozemku opírající se o platný právní důvod nabytí, když putativní (domnělý) právní titul je nedostatečný. Mimo to má soud za to, že u žalobce nebyla splněna ani podmínka držby poctivé ve smyslu ust. § 992 odst. 1 NOZ.

28. Pokud se jedná o posouzení podmínky poctivosti držby dle ust. § 992 odst. 1 NOZ, lze vycházet z judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyslovených např. v rozsudku NS ze dne 26. 1. 2016, sp.zn. 22 Cdo 3872/2015, kde bylo vysloveno (za účinnosti [příjmení]):„ pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. [obec] víra držitele musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že plocha (výměra) držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě“ (též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000 (publikovaný pod č. C 836 v Souboru), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000 (uveřejněné pod č. C 1 068 v Souboru). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1384/2010 (uveřejněné pod č. C 10 712 v Souboru)), vyplývá, že pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko, a proto je třeba každý případ posoudit individuálně. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Je vždy třeba, aby tu byly okolnosti, které svědčí pro objektivní dobrou víru držitele; čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků. Při zodpovězení otázky, jaké překročení výměry je třeba při zachování obvyklé opatrnosti poznat, záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. V rozsudku ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000 (uveřejněném pod č. C 1 399 v Souboru), Nejvyšší soud uvedl:„ Stává se, že„ kupující se ujme na základě různých skutečností držby pozemku o větší výměře, než jaký koupil. Nejde-li o naprosto podstatné překročení výměry, může jít o stav, kdy kupující ani při zachování obvyklé opatrnosti nemusel mít pochybnosti o svém právu. Pokud se však chopí držby plochy více než dvojnásobné, tyto pochybnosti objektivně měl mít. … Kupuje-li někdo pozemek, patří k běžným a zachovávaným zvyklostem, že se seznámí s jeho výměrou. Případ, kdy někdo kupuje pozemek, aniž by znal jeho výměru, je naprosto výjimečný a rozhodně zde nejde o zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat. Proto pokud kupující se chopili i držby pozemku, jehož výměra byla dokonce vyšší než plocha pozemku, který koupili, neboť se neseznámili s výměrou kupovaného pozemku, mohli sice být subjektivně v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku, tato dobrá víra tu však nebyla ‚se zřetelem ke všem okolnostem‘.“ Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1384/2010 (uveřejněného pod č. C 10 712 v Souboru), potom vyplývá, že„ právní předpis neukládá povinnost ověřit rozlohu nabývaných pozemků; nicméně … kupuje-li někdo pozemek, patří k běžným a zachovávaným zvyklostem, že se seznámí s jeho výměrou. Případ, kdy někdo kupuje pozemek, aniž by znal jeho výměru, je naprosto výjimečný a nejde o zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat“ (dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2812/2012 (dostupné na www.nsoud.cz)).“ 29. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě nedobrovolné dražby, tedy úplatně, přičemž předchozím vlastníkem mu nebyla předána dokumentace ve vztahu k předmětným nemovitostem včetně staveb nacházejících se v zaplocené části pozemku, tedy dřevěné kůlny a udírny, stejně tak ve vztahu k oplocení (ohlášení stavby, stavební povolení, geometrický plán). Z chování právního předchůdce žalobce, který zjevně užíval i pozemek za oplocením předmětných nemovitostí, kde měl uskladněn svůj materiál, vytvořen kompost a uloženy ostatky domácích zvířat, za situace, kdy právní předchůdce žalobce nepředložil žalobci geometrický plán ve vztahu k předmětným nemovitostem, měly u žalobce vzniknout důvodné pochybnosti o tom, zda výměra zaplocené plochy odpovídá výměře jím nabytých nemovitostí. Výměra zaplocené plochy přitom přesahovala o 38,5 % výměru pozemků parc. [číslo] parc.č. St. 292 v [katastrální uzemí]. Pozemek parc. [číslo] je přitom rovný, přehledný, má tvar lichoběžníku a jeho strany byly žalobcem snadno změřitelné. Naprosto signifikantními body v terénu jsou pak vzrostlý smrk a borovice ve spodní části pozemku v části přiléhající k přehradní nádrži [část obce], když pouhým náhledem na ortofotomapu přístupnou na internetovém portálu www.cuzk.cz, lze zjistit, že tyto stromy se dle stavu zápisu v evidenci katastru nemovitostí nacházejí zcela mimo hranice pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zatímco dle skutečného stavu jsou součástí oplocené plochy. Stejně tak vzrostlá vrba, spad, jejíchž větví žalobce řešil, se dle tohoto náhledu nachází daleko od hranice pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž koruna [anonymizováno] nezasahuje nad tento pozemek. Pokud žalobce odkazoval na znalecký posudek [číslo] 2009 vypracovaný [jméno] [příjmení] dne [datum] pro účely nedobrovolné dražby, předmětem ocenění vyjma budovy (chaty) č. 149 na pozemku parc.č. St. 292 byly pozemek parc. [číslo] o výměře 419 m2 včetně trvalých porostů nacházejících se na tomto pozemku a pozemek parc.č. St. 292 o výměře 50 m2 v [katastrální uzemí], tedy nikoliv nad to zaplocená část pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného. Ze souhrnu všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalobce mohl mít z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, tedy, že je vlastníkem předmětné části pozemku.

30. Žalobce zároveň nesplnil podmínky mimořádného vydržení ve smyslu ust. § 1095 NOZ, neboť žalobce držel předmětnou část pozemku od 4. 5. 2009 a výzvou žalovaného ze dne 24. 11. 2021 byl vyzván k odstranění nesouladu zaplocené části pozemku oproti stavu dle evidence katastru nemovitostí, tudíž nebyla splněna podmínka dvojnásobně dlouhé vydržení lhůty.

31. Soud tak žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zcela zamítl.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, neboť žaloba byla zamítnuta, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení představující 3x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkon spočívající ve vyjádření ve věci ze dne 13. 1. 2022, vyjádření ze dne 18. 2. 2022 a účasti na jednání soudu dne 7. 4. 2022 dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 900 Kč.

Poučení