12 C 45/2020-89

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 10 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že u [název soudu] (dále jen„ OS“) bylo proti němu vedeno trestní řízení pod sp.zn. [spisová značka], v němž bylo rozsudkem ze dne [datum] rozhodnuto dle § 226 písm. c) tr. ř. tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby, a to pro skutek, že dne [datum] sdílel z IP adresy v síti [anonymizováno] pornografický videosoubor zobrazující sex s dítětem, v důsledku čehož došlo k nekontrolovanému rozmnožování, užívání a sdělování veřejností, v čemž byl dle obžaloby spatřován zločin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum]. Žalobce, který byl dosud netrestaným, tak byl postaven před soudní senát a byl reálně vystaven hrozbě trestu odnětí svobody v délce trvání 2 až 6 let. Žalobce dále v žalobě zdůraznil, že věc byla pravomocně ukončena ve vztahu k uvedenému skutku vyhlášením rozhodnutí, neboť se všechny strany odvolání na místě po jeho vyhlášení vzdaly. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému přezkoumání podstatných okolností případu a že je vystaven zjevnému účelovému ponižujícímu trestnímu řízení, aniž by bylo postupováno ve světle zásady zjištěné skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásady hodnocení důkazy a zásady presumpce neviny. Ze strany nekompetentních policistů byly vytvářeny smyšlené teorie. Od zahájení trestního stíhání byl žalobce vystaven šikaně, lžím a vykonstruovaným fabulacím ze strany policistů, kteří prováděli protizákonné úkony a vytvářeli na žalobce nátlak. Žalobce byl donucován k psychiatricko sexuologickému vyšetření, což shledává naprosto nepřípustným. Žalobce dále uvedl, že neustálá hrozba v podobě odsouzení za skutek, který nespáchal, poškození cti, ovlivnění soukromého a profesního života, kdy neustálé myšlenky na probíhající trestní stíhání a následné soudní projednání zasáhlo žalobce i jeho rodinu. Žalobce namísto toho, aby se věnoval rodině a pracovní činnosti, tak myslel na trestní stíhání, což neblaze zasáhlo do klidného rodinného soužití. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované žádostí ze dne [datum], do dne podání žaloby však žalovaná nerozhodla.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná v reakci na tvrzení žalobce, že došlo k pravomocnému skončení řízení ve vztahu ke skutku, pro nějž byl žaloby zproštěn, došlo k pravomocnému skončení řízení dne [datum], pročež žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku. Žalovaná dále uvedla, že čistě z formálního hlediska lze dovodit, že ve vztahu ke skutku, pro který byl žalobce obžaloby zproštěn, tak je ve věci dán odpovědnostní titul, spočívající v nezákonném rozhodnutí. Zároveň žalovaná uvedla, že jelikož byl žalobce stíhán pro další jednání, v němž byl spatřován v podstatě stejný trestný čin, to je výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií dle § 192 trestního zákoníku, tak byl byť ve vztahu k jinému skutku žalobce pravomocně uznán vinným. Již z uvedeného důvodu dle žalované není z morálního hlediska satisfakce možná. Žalobce byl v předmětném trestním řízení stíhán pro vícero jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií dle § 192 trestního zákoníku, přičemž z části (jednoho ze dvou skutků) byl pravomocně uznán vinným. Ve vztahu k druhému skutku byl zproštěn obžaloby. Žalobce se tedy dopustil trestné činnosti proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Délka trestního řízení byla dle žalované přiměřená, žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby.

3. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že jeho žalobní tvrzení, že po vyhlášení rozhodnutí před soudem I. stupně se všechny strany vzdaly práva k podání opravného prostředku, není v souladu s objektivní pravdou. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] totiž vyplývá, že opravného prostředku se vzdala toliko státní zástupkyně, přičemž obžalovaný si ponechal lhůtu k případnému opravnému prostředku. Zprošťující část rozsudku tedy nenabyla právní moci okamžikem vyhlášení, nýbrž až uplynutím odvolací lhůty, což se nestalo dříve než [datum], kdy byl rozsudek OS doručen obhájci žalobce. Žalobce proto opravil svá tvrzení, že věc byla pravomocně skončena k výše uvedenému skutku uplynutím lhůty pro odvolání, což se nestalo dříve než [datum].

4. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě, kdy měl žalobce konkretizovat, jaká konkrétní újma mu trestním stíháním pro skutek, pro který byl zproštěn obžaloby, vznikla. Dále byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tom smyslu, že nemajetková újma vznikla žalobci pouze v důsledku trestního stíhání za zmíněný skutek, pro nějž byl obžaloby zproštěn, přičemž měl zohlednit skutečnost, že byl stíhán i za další obdobný skutek, pro který byl pravomocně odsouzen. Při jednání dále žalobce postavil najisto, že se domáhá pouze zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, nikoli nepřiměřenou délkou řízení.

5. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že došlo k zásahům do jeho domovní svobody na základě příkazu k provedení domovní prohlídky ze dne [datum], přičemž z příkazu se nepodává to, co bylo tvrzeno v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, a sice že IP adresa je v plném rozsahu užívána žalobcem. Z materiálu policie se totiž podává, že se jedná o IP adresu [právnická osoba] [anonymizováno]. Právní úkony trestního řízení tedy byly vedeny proti žalobci neoprávněné, neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by to byl on, kdo se trestné činnosti dopouští. Pokud by policejní orgán konal dle faktů, nikoli dle ničím nepodložených domněnek, nebylo by vůbec trestní stíhání žalobce zahájeno, neboť by nemohlo dojít k vydání příkazu k domovní prohlídce, kdy bylo nalezeno 20 DVD nosičů, které žalobce nikdy neměl v ruce. Na podporu svých tvrzení, že žalobce nemá nic společného s dětskou pornografií, se podrobil znaleckému zkoumání v psychiatricko sexuologické oblasti, přičemž výsledek jednoznačně hovoří o tom, že žalobce není osobou orientovanou ve vztahu k dětské pornografii. Žalobce rovněž uvedl, že to, za co byl v konečném důsledku odsouzen, nebylo v řízení prokazováno. V důsledku trestního řízení, opřeného o vágní znalecké posudky, žil žalobce po celou dobu trestního řízení, po dobu 5 let, v úzkosti a strachu z odsouzení k mnohaletému vězení za skutek, který nespáchal. Žalobce utrpěl trauma a po celý život si ponese stav naprosté bezmoci proti činnosti nekompetentního policejního orgánu. V důsledku trestního řízení došlo k rozvrácení života žalobce a jeho rodiny, vyvolání nejistoty, stresu a pocitu nespravedlnosti. Mezi žalobcem a jeho družkou došlo k narušení soužití, jež se projevovalo hádkami z důvodu obav o budoucnost. Průběh vyšetřování, během něhož byli výslechům podrobeni všichni zaměstnanci žalobce, jej před nimi dehonestovalo. Současně bylo prováděno šetření v rámci pracovní činnosti jeho družky v jejím zaměstnání, což bylo zjevně neúčelné. Žalobce se uzavřel do sebe, nevychází ani ven, nevyhledává lidskou společnost, byť se pře policejním zásahem jednalo o společenského člověka.

6. Při jednání dne [datum] žalobce postavil najisto, že se domáhá odškodnění pouze na základě nezákonného trestního stíhání, přičemž nenamítá provedení domovní prohlídky jako samostatný odpovědnostní titul. Skutková zjištění:

7. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované, ze dne [datum] s podacím razítkem značícím doručení žalované dne [datum], přípis žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu újmy z důvodu uvedeného v žalobě.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u OS pod sp.zn. 29 T 188/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením policie ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce pro zločin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v tam vymezeném časovém období dne [datum] sdílel z konkrétní IP adresy, která byla přidělena uživateli [anonymizována dvě slova] s instalační adresou [celé jméno žalobce], v síti [anonymizováno] pornografický videosoubor zobrazující sex s dítětem pod názvem ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a dále minimálně od [datum] do [datum] přechovával ve svém bytě videosoubory a fotografie s dětskou pornografií o objemu cca 398 GB, které měl uloženy na 20 kusech DVD, stolním PC, pevném harddisku a též přenosném pevném harddisku. Tedy přechovával fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, činil veřejně přístupný fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Zmíněné usnesení bylo žalobci doručeno [datum]. Dle protokolu o provedení domovní prohlídky a jiných prostor a pozemků proběhla dne [datum] domovní prohlídka u žalobce jako neodkladný úkon. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal dne [datum] k OS obžalobu proti žalobci pro podezření ze spáchání zločinu výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, pro skutek, že žalobce činil veřejně přístupným filmové a počítačové pornografické dílo veřejně přístupnou počítačovou sítí a přechovával fotografické, filmové a počítačové pornografické dílo, které zobrazuje dítě. Dne [datum] se u OS konalo hlavní líčení, během něhož byl přítomen žalobce i jeho obhájce; během hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen, a dále byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu pro zločin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Obžalovaný, tedy zdejší žalobce, po poradě s obhájcem si ponechal lhůtu k podání opravného prostředku, státní zástupce se vzdal odvolání během hlavního líčení. Rozsudkem č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], OS rozhodl o vině zdejšího žalobce, že nejméně v době od [datum] do [datum] přechovával ve svém bytě na adrese v [obec] videosoubory a fotografie s dětskou pornografií, čímž spáchal přečin výroba a jiné nakládá s dětskou pornografií dle § 192 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen. Dále byl tím samým rozsudkem žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu pro skutek, že dne [datum] sdílel pornografický soubor, zobrazující sex s dítětem, v důsledku čehož došlo k nekontrolovatelnému rozmnožování, užívání a sdělování veřejnosti na principu peer-to-peer, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Byl tedy zproštěn pro zločin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne [datum]. Rozsudek z [datum] bylo obhájci žalobce doručen dle doručenky dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce odvolání proti rozsudku OS z [datum] co do výroku o vině a trestu. Rozsudkem [název soudu], čj. [číslo jednací], byl zdejší žalobce uznán vinným, že nejméně v době od [datum] do [datum] přechovával v jím užívaném bytě videosoubory s dětskou pornografií, čímž spáchal přečin výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen. Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci [datum].

10. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud dále pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl návrh na provedení k důkazu účastnickým výslechem žalobce a svědeckým výslechem žalobcovy družky [jméno] [příjmení], neboť dle soudu žalobce dostatečně netvrdil negativní dopady trestního stíhání pouze ve vztahu k jednomu skutku, pro nějž byl zproštěn obžaloby, přičemž tak ani z tvrzení není zřejmé, jaká konkrétní újma měla žalobci vzniknout nezákonným trestním stíháním pro jeden skutek za situace, kdy byl zároveň pravomocně odsouzen pro skutek podobné povahy. Za takové situace nedostatečných tvrzení měl soud za nadbytečné provádět výslechy zmíněných osob. Dále soud neprovedl k důkazu příkaz k domovní prohlídce za situace, kdy žalobce nenamítal její provedení jako samostatný odpovědnostní titul, přičemž její provedení nebylo mezi stranami sporné. Právní úprava:

11. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení věci:

18. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 10 000 000 Kč. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

19. Soud však v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku žalobkyně, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

20. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

21. Dle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

22. Z uvedeného ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem.

23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro 2 skutky, v nichž byly spatřovány zločiny (i) výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku (za což byl žalobce pravomocně odsouzen) a (ii) výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (později překvalifikováno na § 192 odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku), za což byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce byl pro zmíněný skutek zproštěn obžaloby rozsudkem OS, který byl vyhlášen při hlavním líčení dne [datum], za přítomnosti žalobce, jeho obhájce i státního zástupce. Při hlavním líčení se státní zástupce vzdal odvolání, žalobce si lhůtu ponechal. Rozsudek OS byl obhájci žalobce doručen dne [datum], následně žalobce podal odvolání pouze co do odsuzujícího výroku.

24. V dané souvislosti soud uvádí, že považuje za prakticky nepředstavitelné, že žalobce vůbec zvažoval odvolání proti výroku, kterým byl zproštěn obžaloby, tím spíše za situace, kdy se státní zástupce vzdal odvolání. Z uvedeného tak soud dovozuje, že při hlavním líčení dne [datum] poté, kdy se státní zástupce vzdal práva na odvolání, žalobce již nemohl být v nejistotě ohledně zprošťujícího výroku ve vztahu k jednomu skutku, a tudíž trestní stíhání pro daný skutek pro něj de facto pravomocně skončilo. Skutečnost, že žalobce považoval trestní stíhání ve vztahu k předmětnému skutku za pravomocně skončené vyhlášením rozhodnutí (tj. [datum]) ostatně plyne již ze samotných žalobních tvrzení, když žalobce ve své žalobě zdůraznil, že„ věc byla pravomocně ukončena, ve vztahu k výše uvedenému skutku, vyhlášením rozhodnutí, neboť se všechny strany odvolání na místě po jeho vyhlášení vzdaly“. Uvedené ostatně potvrzuje též následné jednání žalobce, když se odvolal pouze do odsuzujícího výroku.

25. Na závěru soudu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce v nadepsaném řízení změnil svá žalobní tvrzení v tom smyslu, že k promlčení nemohlo dojít dříve, než byl rozsudek doručen jeho obhájci dne [datum], což navíc učinil až v návaznosti na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované.

26. Soud tedy na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalobce již dne 29. 3. 2019 musel vědět o újmě způsobené nezákonným stíháním pro skutek, ve vztahu k němuž byl zproštěn obžaloby, a o tom, kdo za ní odpovídá. Pokud by soud vyšel z pozdějšího data pro počátek běhu promlčecí lhůty, jednalo by se o čistě formalistický závěr nezohledňující konkrétní skutkové okolnosti dané věci.

27. Dle soudu tak dne 29. 3. 2019 počala běžet promlčecí lhůta k újmě způsobené skutkem, pro který byl žalobce zproštěn, která uplynula dne 30. 9. 2019 (dne 29. 9. 2019 byla neděle, pročež došlo k posunutí na následující pracovní den – srov. § 607 o.z.). Žalobce však uplatnil svůj nárok u žalované až dne [datum], tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty. Z uvedené je patrné, že rovněž žaloba doručená zdejšímu soudu dne 17. 3. 2020 byla podána opožděně, resp. až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby. Žalobci tudíž nelze nárok přiznat, i kdyby jinak byl shledán po právu, neboť žalovaná se úspěšně dovolala námitky promlčení.

28. Pro případ, že by nárok žalobce promlčen nebyl (s čímž však zdejší soud nesouhlasí), tak se soud zabýval jeho samotnou existencí.

29. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla újma (majetková škoda či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

30. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

31. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

32. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení (kdy žalobce byl zproštěn obžaloby pro jeden ze dvou skutků, pro něž byl stíhán) tedy soud dospěl k závěru, že ve vztahu k uvedenému obvinění, resp. skutku, je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání).

33. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.3.2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05 spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

34. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3166/2018). Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě, tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4025/2014).

35. S ohledem na to, že žalobce byl stíhán pro dva svou povahou velmi obdobné skutky, resp. trestné činy, přičemž byl zproštěn obžaloby pouze ve vztahu k jednomu z nich, a s ohledem na to, že žalobce v žalobě tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání jen ve velmi obecné rovině, přičemž ani nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzní, soud žalobce vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě, která mu měla být způsobena trestním stíháním pouze pro skutek, u něhož byl obžaloby zproštěn, a to se zohledněním toho, že pro druhý obdobný skutek byl pravomocně odsouzen.

36. Žalobce na základě výzvy soudu doplnil, že žil po celou dobu trestního řízení 5 let v úzkosti a strachu z odsouzení své osoby k mnohaletému vězení za skutek, který nespáchal, žalobce utrpěl trauma a po celý zbytek života si ponese stav bezmoci proti činnosti nekompetentního policejního orgánu. Žalobce dále tvrdil, že s ohledem na dlouhodobost trestního řízení docházelo k rozvrácení jeho života a rodiny, vyvolání nejistoty, stresu a pocitu nespravedlnosti, přičemž mezi žalobcem a jeho družkou došlo k narušení soužití, jež se projevovalo hádkami z důvodu obav o budoucnost. Průběh vyšetřování, kdy byli výslechům podrobeni všichni zaměstnanci žalobce, jej dehonestoval. Rovněž bylo prováděno šetření v rámci pracovní činnosti družky žalobce v jejím zaměstnání, což ji v pracovní sféře poškodilo. Žalobce se uzavřel do sebe, nevychází ven, nevyhledává lidskou společnost, byť se před policejním zásahem jednalo o společenského člověka. Žalobce též spojoval újmu s provedenou domovní prohlídkou.

37. Žalobce se však ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nijak nevyjádřil ke skutečnosti, že byl v totožném trestním řízení pravomocně odsouzen za jiný skutek (stejný zločin), resp. z jeho tvrzení nijak neplyne, jak se tvrzená újma liší od újmy, kterou žalobce utrpěl (či utrpět mohl) v důsledku vedení zákonného trestního stíhání pro čin, za nějž byl pravomocně odsouzen. Za takové situace soud již na základě pouhých nedostatečných tvrzení žalobce dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně vylíčil újmu, která mu měla vzniknout výhradně v souvislosti s trestním stíháním pro skutek, u něhož byl obžaloby zproštěn (a nikoli v souvislosti se skutkem, za nějž byl odsouzen), resp. soud uvedené nemá za prokázané.

38. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalobce rovněž tvrdil pochybení OČTŘ a zpochybňoval jejich postup (např. tvrzená vágnost znaleckých posudků, provedení domovní prohlídky). V daném ohledu však soud uvádí, že zdejší soud v nadepsaném řízení o odpovědnosti státu za újmu není oprávněn sám posuzovat zákonnost, resp. správnost rozhodnutí vydaného orgánem veřejné moci jiném řízení. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím (či naopak nezrušeným pravomocným rozhodnutím) je soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Řízení o náhradě škody totiž není řízením revizním, a tudíž nemůže docházet k přezkoumávání obsahové správnosti či zákonnosti rozhodnutí vydaných v namítaném řízení. Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem pak Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

39. Žalobce dále namítal, že provedením domovní prohlídky bylo zasaženo do jeho domovní svobody. Žalobce se však nedomáhal odškodnění způsobené samostatně domovní prohlídkou. Nadto domovní prohlídka byla u žalobce provedena dne [datum], tedy ještě před zahájením trestního stíhání. Tvrzená újma způsobená domovní prohlídkou tedy nemohla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce. Rovněž soud konstatuje, že v případě nezákonného trestního stíhání nelze automaticky učinit závěr, že každý úkon provedený v rámci trestního stíhání je považován za nezákonný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2235/2017). Uvedené platí rovněž ve vztahu k předmětné domovní prohlídce, kterou nadto nelze zahrnout do nezákonného trestního stíhání žalobce, které bylo zahájeno mnohem později.

40. Soud tedy shrnuje, že s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen. I kdyby promlčen nebyl, tak žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k odlišení tvrzení újmy způsobené výhradně stíháním za skutek, pro nějž byl zproštěn, tak aby bylo zřejmé, že daná újma nevznikla stíháním za skutek, pro nějž byl pravomocně odsouzen. Nelze tedy mít za prokázanou tvrzenou újmu ani příčinnou souvislost s nezákonným trestním stíháním. Žaloba tedy byla v celém rozsahu zamítnuta (srov. výrok I.). K nákladům řízení:

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

42. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání soudu a 2x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

43. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Poučení