12 C 475/2022 - 111

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro 4.942.498 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 4.935.054,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26.05.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 7.443,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26.05.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 335.112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaná č. 1 u žalobce dne 10. 8. 2020 předčasně porodila dvojčata: nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], který po několika týdnech zemřel a nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení]. Otcem dětí je žalovaný č.

2. Žalovaná č. 1 měla sjednáno s Pojišťovnou VZP (dále jen PVZP) komplexní pojištění cizinců PLUS, typ Novorozenec, č. pojistné smlouvy [číslo] s limitem plnění 90.000 EUR za péči o matku a s limitem 500.000 Kč za péči o novorozence. Předčasně narozená dvojčata nebyla účastna na systému veřejného zdravotního pojištění. Porodní a poporodní péče probíhala v období od 10. 8. 2020 do 24. 9. 2020 u prvně jmenovaného dítěte, a od 10. 8. 2020 do 9. 12. 2020 u druhého jmenovaného dítěte. U tohoto dítěte po ukončení hospitalizace probíhala ještě ambulantní vyšetření. Rodiče novorozenců byli podrobně informování o jejich zdravotním stavu ošetřující lékařkou tak, že tato podávala informaci žalovanému č. 2 za přítomnosti překladatelky. Oba žalovaní s poskytováním péče souhlasili, jak ústně, tak i písemně, což vyplývá z informovaných souhlasů s hospitalizací novorozenců ze dne 11. 8. 2020. Následně byli žalovaní informování o zdravotním stavu novorozenců téměř každý den (telefonicky nebo osobně), a s poskytováním potřebné zdravotní péče v záchraně života novorozenců vždy vyslovili souhlas. Poskytnutá zdravotní péče byla řádně vyúčtovaná pojišťovně, a pojišťovna plnila do sjednaného limitu plnění do výše 500.000 Kč. Žalovaní byli o vyčerpání pojistného limitu informováni včetně toho, že bude nutné hradit poskytovanou péči nad rámec jimi sjednaného pojistného limitu. Se žalovanými hovořila opakovaně pracovnice žalobce [jméno] [příjmení] v přítomnosti tlumočníka. Žalovaní poskytli pouze částečnou úhradu ve výši 20.000 Kč dne 10. 9. 2020. Žalobce vystavil dne 22. 3. 2021 fakturu č. [číslo] [číslo] splatnou 5. 4. 2021 na částku 4.942.498 Kč zahrnující zdravotní péči pro prvně jmenované dítě v částce 2.179.617,28 Kč a druhé jmenované dítě v částce 2.714.338,31 Kč po odečtení péče v rozsahu 15 ošetřovacích dnů uhrazené smluvní pojišťovnou. Faktura dále zahrnuje náklady vyúčtované externí laboratoří v částce 68.542,41 Kč, přičemž ve faktuře je zohledněna částečná úhrada žalovaných ve výši 20.000 Kč.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, uvedli, že žalovaná č. 1 měla sjednáno komplexní zdravotní pojištění cizinců PLUS s maximálními limity jak výše uvedeno. Pojistný limit na novorozence byl však vyčerpán na část velmi nákladné neodkladné péče o nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], který dne 24. 9. 2020 zemřel. Žalovaní v souladu s tehdy platnou právní úpravou vytvořili maximální možné podmínky pro pojištění novorozenců, zaplatili na pojistném 109.000 Kč, přičemž pojistný limit činil 1.800.000 Kč pro žalovanou č. 1 (na zdravotní služby včetně repatriace a převozu) a 500.000 Kč pro novorozence (na poporodní péči). Žalovaní dále namítali, že je žalobce nikdy předem neinformoval o cenách jednotlivých lékařských služeb. Základní podmínkou uplatnění nároku na úhradu za poskytování zdravotnických služeb ve smyslu ust. § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb. v platném znění je přitom splnění informační povinnosti ohledně cen jednotlivých plánovaných lékařských služeb a zajištění informovaného souhlasu pacienta, případně jeho zákonného zástupce. Odkázali také na ust. § 28 odst. 3 písm. f) cit. zákona o právu pacienta být předem informován poskytovatelem zdravotnických služeb o jejich ceně, pokud nejsou hrazeny nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. Žalovanému č. 2 byl den po porodu předán informovaný souhlas zákonného zástupce s hospitalizací novorozence u žalobce pouze v českém jazyce, byť žalovaní nerozumí česky a v něm žádost, aby se seznámili s vnitřním řádem žalobce a ceníkem výkonů, které nejsou z části nebo zcela hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Ohledně ceny za jednotlivé výkony a služby byli žalovaní informováni až ve chvíli, kdy jim byla předložena faktura k úhradě. Žalovaní považují za nešťastnou situaci, kdy 02.08.2021, tedy zhruba po roce od narození dvojčat došlo k účinnosti zákona č. 274/2021 Sb., kterým došlo ke změně ust. § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Tato novela zakotvila zákonné veřejné zdravotní pojištění novorozenců, kteří se narodí matce s povoleným dlouhodobým pobytem, a to po dobu 60 dnů jejich věku, tedy bezlimitně. Uvedená změna právní úpravy ve prospěch dětí narozených cizincům jednoznačně reagovala na zjevnou mezeru v právní úpravě, které byly děti cizinců, a také jejich rodiče vystaveni ihned po jejich narození. Mezera v právní úpravě však nemůže být dána k tíži žalovaných, kteří splnili veškeré povinnosti uložené jim právním řádem České republiky. Nedostatek právní úpravy v době předčasného porodu nelze překlenout rozšiřujícím výkladem nepříznivým pro pacienta a jeho rodinu, jakožto slabší stranu. Žalovaní poukázali na podporu svých tvrzení na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 33 Cdo 436/2019, který odkazoval mimo jiné i na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 623/20. Závěry uvedené v posledně uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu lze vztáhnout i na tuto posuzovanou věc, ačkoliv žalobce ve své žalobě tvrdí opak.

3. Soud při ústním jednání dne 15. 8. 2023 s poukazem na ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. sdělil účastníkům předběžný právní názor na věc. V ust. § 48 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se uvádí, že poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e), jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 12. 9. 2018, č. j. 70 C 146/2017-149, uvedl, že nezletilé byla po celou dobu hospitalizace poskytována právě tzv. neodkladná péče ve smyslu § 23 odst. 3 zákona o péči o zdraví lidu, neboť šlo výlučně o nezbytné úkony směřující k záchraně jejího života a zdraví z důvodu jejího předčasného narození. Právním důvodem poskytnutí zdravotní péče byla zákonná licence, tj. zákonná povinnost žalobkyně poskytnout zdravotní péči nezbytnou k záchraně života a zdraví nezletilé a to i proti vůli rodičů nezletilé, proto nemůže jít o závazek ze smlouvy, z náhrady škody (rodiče nezletilé neporušili žádnou povinnost) ani o bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně péči poskytla na základě zákonného důvodu. Tento názor akceptoval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 436/2019, kde se sice řešila situace, kdy neodkladná zdravotní péče byla poskytnuta bez souhlasu rodičů nezletilého dítěte, avšak soud je toho názoru, že tuto argumentaci lze použít i v posuzované věci (nutno podotknout, že žalovaní navíc zpochybňují, že byl z jejich strany poskytnut řádný informovaný souhlas s hospitalizací nezletilých dětí), když Nejvyšší soud uzavřel, že dovolatelka (Fakultní nemocnice Brno) se domáhá uložení povinnosti k plnění tam, kde zákon o povinnosti uhradit náklady na neodkladnou péči, která byla pacientovi poskytnuta v rámci povinnosti poskytovatele zdravotních služeb poskytnout péči i nepojištěnému cizinci (§ 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách), mlčí. S přihlédnutím k čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož„ Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ nelze uložit žalované povinnost k plnění, kterou nezakládá zákon. Nejvyšší soud souhlasí s argumentací odvolacího soudu, že není-li zákonem stanovena povinnost, nelze pacienta zavazovat ani za pomocí analogie ve smyslu § 853 obč. zák. Soud proto zaujal předběžný názor, že za neodkladnou zdravotní péči žalobkyni náhrada nenáleží. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení, avšak nebylo z nich zcela určité, jaké služby s uvedením jejich ceny tvoří jinou než neodkladnou péči. Pokud jde o jinou než neodkladnou zdravotní péči (případně pokud neobstojí předběžný právní názor výše uvedený ohledně otázky náhrady za neodkladnou zdravotní péči) soud připomíná, že mezi účastníky jde o soukromoprávní vztah upravený ust. § 2636 o.z., kde v odst. 2 je zakotveno, že příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno, pokud péče o zdraví není hrazena z jiných zdrojů. Z dosavadních tvrzení žalovaných se podává, že nebyli předem řádně informováni o konkrétních lékařských výkonech a jejich ceně, z čehož lze dovozovat, že nemuselo k ujednání o ceně dojít, tzn., že chybí tzv. oferta. Z tohoto pohledu jsou skutková tvrzení žalobce neúplná, neboť žalobce ve svých podáních hovoří o tom, že žalovaní měli být informováni o ceně ošetřovacího dne novorozence, že v této ceně nejsou zahrnuty léky, laboratorní vyšetření a klinická vyšetření lékařů. Dále žalobce poukázal na písemný návrh smlouvy (který žalovaní podepsaný žalobci nevrátili) a uvedl, že cena za péči byla sjednána s tím, že péče bude ohodnocena počtem bodů dle vyhl. č. 134/1998 Sb. a cena bodu bude 1,32 Kč. Bude proto třeba doplnit tvrzení a zcela konkrétně uvést: kdy a jakým způsobem žalobce před poskytnutím zdravotních služeb v rámci právního jednání o smlouvě včetně ujednání odměny za jejich provedení informoval žalované o jejich ceně (ust. § 28 odst. 3 písm. f), § 45 odst. 2 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, kdy a jakým způsobem účastníci jednali o uzavření smlouvy o péči o zdraví (dále jen: smlouva) o novorozence žalovaných (ust. § 2636 odst. 1 o.z.) zejména, kdo a kdy jmenovitě za žalobce a za novorozence vedl právní jednání o smlouvě, jaký byl sjednán konkrétní rozsah zdravotních služeb, zda a jakým způsobem došlo mezi účastníky ke sjednání odměny za konkrétní zdravotní služby (ust. § 2636 odst. 2 o.z.).

4. Žalobce v podání ze dne 13. 9. 2023 doplnil svá tvrzení a uvedl, že vyjma položek: vyšetření mateřského mléka v ceně 5.750 Kč a kontroly po propuštění v ceně 1.693,56 Kč se ve všech ostatních položkách jednalo o poskytnutí neodkladné zdravotní péče.

5. Při ústním jednání dne 24. 10. 2023 soud účastníkům sdělil, že věc lze rozhodnout bez provádění důkazů pouze na základě tvrzení žalobce v jeho žalobě a doplněných v jeho následných podáních, konkrétně: a) že žalobce přijal do péče žalovanou č. 1, která dne 10. 8. 2020 předčasně porodila dvojčata, a to nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], který po několika týdnech zemřel a nezl. [jméno] [jméno] [jméno] [jméno], b) že péče byla oběma novorozencům poskytována od 10. 8. 2020 do 24. 8. 2020 a od 25. 8. 2020 do 9. 12. 2020 pouze druhému ze shora jmenovaných, c) že otcem dětí je žalovaný č. 2, d) že za neodkladnou péči poskytnutou novorozencům účastníků v době od 10. 8. 2020 do 9. 12. 2020 vyúčtovala (nepočítaje v to péči hrazenou z pojištění u PVZP v ceně 500.000 Kč a zálohu zaplacenou účastníky ve výši 20.000 Kč) účastníkům ve faktuře č. [číslo] [číslo] ze dne 22. 3. 2021 částku 4.935.054,44 Kč, e) že zbývající část žalované částky obsažené v téže faktuře představuje náklady žalobce na vyšetření mateřského mléka v ceně 5.750 Kč a kontroly po propuštění v ceně 1.693,56 Kč, f) že současně se sdělením ceny ošetřovacího dne bylo žalobcem žalovaným sděleno, že v této ceně nejsou zahrnuta laboratorní vyšetření, klinická vyšetření a léky s tím, že předběžnou cenu jednotlivých vyšetření a léků nelze pro takto komplikovaný případ stanovit, nicméně že mají možnost se kdykoliv obrátit na oddělení úhrad, kde jim bude sdělena (průběžná) aktuální cena dosud poskytnuté péče včetně laboratorních vyšetření, klinických vyšetření a léků.

6. Na základě shora výše uvedených tvrzení žalobce posoudil soud věc v části žalobcem poskytnuté neodkladné péče v ceně 4.935.054,44 Kč po právní stránce takto:

7. Podle ust. 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb. druhem zdravotní péče podle časové naléhavosti jejího poskytnutí je neodkladná péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí.

8. Podle ust. 48 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb. ve znění účinném od 29. 7. 2017 poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e), jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.

9. Z výše citovaného zákonného ust. § 48 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb. ve znění účinném od 29. 7. 2017 vyplývá, že poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče nebo ukončit péči o něj, jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod. Nelze souhlasit s výkladem žalobce, že za neodkladnou péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění je pacient (v případě nezletilého pacienta jeho zákonný zástupce) povinen jeho cenu uhradit, pakliže s touto péčí pacient, resp. jeho zákonný zástupce vysloví souhlas. Ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Brně vysloveným ve věci sp. zn. 70 C 146/2017 (viz odst. 3 tohoto odůvodnění shora) právním důvodem poskytnutí zdravotní péče byla zákonná licence, tj. zákonná povinnost žalobce poskytnout zdravotní péči nezbytnou k záchraně života a zdraví nezletilých dětí žalovaných, proto nemůže jít o závazek ze smlouvy (pokud byla vůbec uzavřena, to je mezi účastníkem sporné), z náhrady škody (rodiče nezletilých dětí neporušili žádnou povinnost), ani o bezdůvodné obohacení, neboť žalobce péči poskytl na základě zákonného důvodu. Analogie v tomto případě není dle názoru Krajského soudu v Brně přípustná, neboť při neodkladné péči se nejedná o ryze soukromoprávní vztah, jelikož stát direktivně zdravotnickému zařízení nařizuje v konkrétních případech zdravotní péči poskytnout a pacientovi zase ukládá se této péči podrobit i proti své vůli. Tento nedostatek právní úpravy nelze překlenout rozšiřujícím výkladem nepříznivým pro pacienta. Soud je toho názoru, že je přiléhavý i právní názor vyjádřený v rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 436/2019, kde se sice řešila situace, kdy neodkladná zdravotní péče byla poskytnuta bez souhlasu rodičů nezletilého dítěte, avšak tuto argumentaci lze použít i v posuzované věci (nutno podotknout, že žalovaní navíc zpochybňují, že byl z jejich strany poskytnut řádný informovaný souhlas s hospitalizací nezletilých dětí). Nejvyšší soud uzavřel, že poskytovatel zdravotní péče se domáhá uložení povinnosti k plnění tam, kde zákon o povinnosti uhradit náklady na neodkladnou péči, která byla pacientovi poskytnuta v rámci povinnosti poskytovatele zdravotních služeb poskytnout péči i nepojištěnému cizinci (§ 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách), mlčí. Dále uvedl, že s přihlédnutím k čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož„ Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ nelze uložit příjemci zdravotní péče povinnost k plnění, kterou nezakládá zákon. Nejvyšší soud souhlasil s argumentací odvolacího soudu, že není-li zákonem stanovena povinnost, nelze pacienta zavazovat ani za pomocí analogie ve smyslu § 853 obč. zák. Poukaz žalobce na ust. § 41 odst. 1 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb. tak není případný, neboť z výše naznačeného plyne, že poskytovatel zdravotní péče, který poskytne neodkladnou péči i nepojištěnému cizinci (a je bez významu, zda s jeho souhlasem či bez jeho souhlasu) nemůže žádat od příjemce služeb cenu poskytnuté neodkladné péče. Ta je poskytovateli hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že v případě, kdy pacient poskytne souhlas s poskytnutím zdravotní péče, nelze tuto již považovat za neodkladnou péči. Takový výklad by odporoval definici neodkladné péče upravené v ust. § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., která není na souhlas či nesouhlas pacienta vázána. Soud proto žalobu v této části zamítl. Na okraj soud poznamenává, že si ani nedovede představit situaci, kdy pacient, resp. jeho zákonný zástupce souhlas neposkytne nebo se vůbec v tomto směru nevyjádří a poskytovatel zdravotní péče mu odmítne neodkladnou péči poskytnout. Při výkladu žalobce by mohla též nastat situace, kdy pacient znalý následku poskytnutí souhlasu s péčí (tj. povinnosti uhradit cenu za poskytnutou neodkladnou péči), souhlas neposkytne, aby se její úhrady vyhnul.

10. Na základě shora výše uvedených tvrzení žalobce posoudil soud věc v části týkající se úhrady za laboratorní vyšetření (vyšetření mateřského mléka) v ceně 5.750 Kč a klinická vyšetření (kontroly po propuštění z hospitalizace) v ceně 1.693,56 Kč po právní stránce takto:

11. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb. ve znění do 31. 12. 2020, pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

12. Podle § 41 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb. ve znění do 31. 12. 2020, povinnosti podle odstavce 1 písm. c) a d) náleží zákonnému zástupci pacienta.

13. Podle ust. § 45 odst. 2 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb. poskytovatel je povinen informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

14. Podle ust. § 2636 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

15. Poskytování zdravotní péče jejím poskytovatelem je upraveno jako zvláštní smluvní typ v ust. § 2636 o. z. výše citovaném. Pro uzavření tohoto typu smlouvy platí běžná pravidla pro uzavírání smluv (návrh na uzavření smlouvy a jeho akceptace) upravená v ust. § 1731 až § 1745 o. z. V této věci žalobce, posuzováno z obsahu jeho tvrzení, jako poskytovatel zdravotnických služeb v době hospitalizace novorozenců při zajištění laboratorního vyšetření mateřského mléka a ani poté v souvislosti s kontrolami po propuštění novorozence z hospitalizace neuzavřel se žalovanými jako jejich zákonnými zástupci smlouvu o péči o zdraví těchto novorozenců obsahující též ujednání o odměně (ceně) za tuto konkrétní péči. Žalobce se omezil pouze na sdělení žalovaným, že předběžnou cenu jednotlivých vyšetření a léků nelze pro takto komplikovaný případ stanovit, nicméně že mají možnost se kdykoliv obrátit na oddělení úhrad, kde jim bude sdělena (průběžná) aktuální cena dosud poskytnuté péče včetně laboratorních vyšetření, klinických vyšetření a léků. Jinými slovy se mohli žalovaní pouze až následně informovat o ceně již poskytnuté péče. Pakliže nebyla mezi žalobcem a žalovanými uzavřena smlouva o péči včetně ujednání o její ceně, nemá žalobce nárok na zaplacení této péče a proto soud i v této části žalobu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 335.112 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.942.498 Kč sestávající z částky 44.960 Kč (počítáno za dvě zastupované osoby) za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis podání ze dne 13. 4. 2023, 16. 5. 2023, 15. 9. 2023, účast při ústním jednání dne 15. 8. 2023 a 24. 10. 2023) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 600 Kč (počítáno za dvě zastupované osoby) dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3.592,28 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 8. 2023 náhrada 1.796,14 Kč za 162 ujetých km v částce 1.196,14 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 10. 2023 náhrada 1.796,14 Kč za 162 ujetých km v částce 1.196,14 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 276.952,28 Kč ve výši 58.160 Kč. Soud nepřiznal žalovaným náhradu za úkon právní služby jejich zástupkyně spočívající v nahlédnutí do soudního spisu dne 3. 4. 2023 (včetně cestovného), neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Ve spise byla k uvedenému dni pouze žaloba, která však byla již dne 15. 3. 2023 doručena žalovanému č.

2. K této žalobě se pak žalovaní prostřednictvím své zástupkyně vyjádřili v podání ze dne 13. 4. 2023, přičemž za tento úkon právní služby jim soud náhradu přiznal. V případě porady zástupkyně žalovaných se žalovaným č. 2 dne 13. 4. 2023 trvající více než 1 hodinu soud zjistil výstup v podobě podání z téhož dne, přičemž za tento úkon právní služby jim soud náhradu přiznal. Soud nepřiznal žalovaným náhradu za úkon právní služby jejich zástupkyně spočívající v sepisu podání ze dne 8. 8. 2023 a 16. 10. 2023, neboť reagovala na podání žalobce ze dne 7. 6. 2023, resp. 13. 9. 2023, která byla zástupkyni žalovaných zaslána pouze na vědomí. Žalovaní v těchto svých podáních (replikách) neuváděli žádné nové skutečnosti v porovnání s ostatními podáními a přednesem při ústním jednání. Soud proto považuje tyto náklady za neúčelně vynaložené.