12 C 51/2019-280

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 2 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 2. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 2 000 000 Kč coby náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tom, že notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsal neplatný notářský zápis. Žalobce uvedl, že dne 25. 8. 2004 (později při jednání uvedl, že se jedná o chybu v psaní s tím, že správné datum je 6. 4. 1996) žalobce uzavřel manželství s paní [jméno] [příjmení]. Souhlasným prohlášením žalobce a manželky ze dne 7.9.2004 nabyl žalobce do společného jmění manželů nemovitost, a sice parcelu [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa], [obec], dále parc. [číslo] zahrada a parc. č. [rok] zahrada, vše zapsáno na LV [číslo] Katastrální úřad [obec], vedené u [stát. instituce]. Zmíněné nemovitosti manželka žalobce vydražila v dobrovolné dražbě příklepem dne 14. 5. 2002. Dne 8. 9. 2004 žalobce a manželka uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění manželů formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], na základě níž měl nabýt nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 21. 9. 2004, sp.zn. [anonymizováno] [číslo], byl návrh na vklad vlastnického práva dle dohody o zúžení společného jmění manželů zamítnut s odůvodněním, že nemovitosti byly nadále v katastru nemovitostí vedené jako výlučné vlastnictví manželky, což vyloučilo možnost vkladu vlastnického práva dle dohody. S ohledem na zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu podali manželka a žalobce nejprve návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem podle jejich souhlasného prohlášení ze dne 7. 9. 2004, a až poté, kdy bylo v katastru nemovitostí vyznačeno, že nemovitosti náleží do jejich společného jmění manželů, tak uzavřeli dne 13. 10. 2004 formou notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo], v pořadí druhou dohodu o zúžení společného jmění manželů totožného obsahu s tou, kterou uzavřeli 8. 9. 2004. Následně byl rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 27. 12. 2004 proveden vklad vlastnického práva a výlučným vlastníkem nemovitostí se stal žalobce.

2. Žalobce dále uvedl, že manželství žalobce a jeho manželky bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [okres] dne 25. 2. 2005. Před zahájením řízení o rozvod manželství dne 8. 9. 2004 uzavřel žalobce s manželkou dohodu o vzájemném vypořádání majetkových práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu. Téměř po 10 letech po rozvodu podala bývalá manželka žalobce u [název soudu] (dále jen„ OS“) žalobu na určení, že je spoluvlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí s argumentací, že notářský zápis sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 13. 10. 2004 nebyl opatřen podpisem notáře a otiskem úředního razítka, a dále že stejnopis, který byl podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, je v rozporu s originálem notářského zápisu. OS žalobnímu návrhu manželky vyhověl dne 23. 11. 2006 a rozhodl, že je vlastníkem ideální poloviny nemovitostí. OS své rozhodnutí odůvodnil tím, že originál notářského zápisu [anonymizována dvě slova], sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo], nebyl opatřen otiskem úředního razítka a nebyl notářem podepsán, což mělo za následek absolutní neplatnost dohody o zúžení společného jmění manželů, uzavřené manželkou a žalobcem dne 13. 10.2004, a to pro nedostatek formy. Zmíněný rozsudek potvrdil též odvolací soud, jehož rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 6. 2017.

3. V důsledku citovaných rozhodnutí byl žalobce nucen vypořádat spoluvlastnický podíl na nemovitostech s bývalou manželkou a uzavřít s ní dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to dne 13. 12. 2017. Na základě dohody se žalobce zavázal vypořádací podíl na nemovitostech zaplatit manželce tržní cenu ve výši 2 milióny korun, kterou ještě před podpisem dohody složil do úschovy. Jelikož notář [anonymizována dvě slova] nesprávně postupoval při vyhotovení originálu notářského zápisu, sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 13. 10. 2004, když neopatřil originál notářského zápisu otiskem úředního razítka svým podpisem, čímž pádem notářský zápis nesplňoval podstatné náležitosti a nestal se platným. V důsledku neplatného notářského zápisu nedošlo ke zúžení společného jmění manželů a žalobce se tak následně nestal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce byl proto nucen k dosažení výlučného vlastnictví k nemovitostem uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, za což zaplatil bývalé manželce částku ve výši 2 milióny korun. Žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu notáře mu tak vznikla škoda. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 12. 3. 2018, avšak žalovaná se nevyjádřila.

4. V podání ze dne 24. 6. 2019 žalovaná uvedla, že žaloba byla podána předčasně, neboť žalobce proti shora uvedeným rozhodnutím o neplatnosti notářského zápisu podal dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

5. Při jednání dne 30. 6. 2020 žalobce uvedl, že dovolací řízení bylo zastaveno v návaznosti na zpětvzetí dovolání žalobcem. Žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že bývalá manželka žalobce [jméno] [příjmení] žalobu podala dne 25. 8. 2014 a minimálně od této chvíle měl žalobce alespoň rámcově povědomí o tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nárok byl uplatněn u žalované 12. 3. 2018 a je tedy promlčen. Žalovaná dále namítala nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem, neboť žalobce jednak nevyužil všech dostupných opravných prostředků, a jednak vyplatil své bývalé manželce vypořádací podíl ve výši 2 mil. Kč na základě dohody, kterou s ní uzavřel.

6. V podání ze dne 21. 7. 2020 žalobce uvedl, že cena vypořádacího podílu ve výši 2 mil. Kč byla mezi žalobcem a jeho manželkou stanovena na základě průběžných ohodnocení nemovitostí, a to zejména na základně informace o vyhodnocení rizik spojených s nemovitou zástavou, kterou vypracovala [právnická osoba].

7. Při jednání dne 1. 10. 2021 žalovaná namítla, že při pochybnosti budícím převodu vlastnického práva, a sice nejprve vložením předmětných nemovitostí do SJM a následně zúžením SJM tak, že předmětné nemovitosti měly být výlučným majetkem žalobce, mohlo ze strany žalobce dojít k obcházení devizového zákona, který omezoval cizince při nabývání vlastnického práva k nemovitostem. Skutková zjištění:

8. Ze shodných tvrzení účastníků, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 12. 3. 2018, přípis žalované ze dne 13. 3. 2018 a stanovisko žalované ze dne 24. 2. 2019) soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobce se dne 12. 3. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žádosti vyhověno nebylo. Na základě uvedeného tedy soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Odpšk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. V souhlasném prohlášení zdejšího žalobce a [jméno] [příjmení] ze dne 7. 9. 2004 je uvedeno, že [jméno] [příjmení] se stala výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí; vzhledem k tomu, že v době vydražení nemovitostí neměli manželé zúžený rozsah SJM, tak všechny předmětné nemovitosti patří do společného jmění manželů, přestože vydražitelem byla pouze [jméno] [příjmení], a ona je jako výlučný vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Souhlasně tedy prohlásily, že předmětné nemovitosti patří do jejich SJM (srov. souhlasné prohlášení zdejšího žalobce a [jméno] [příjmení] ze dne 7. 9. 2004).

10. Na základě notářského zápisu N [číslo], NZ [číslo] ze dne 13. 10. 2004, sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za přítomnosti [jméno] [příjmení] a zdejšího žalobce, uzavřel žalobce a jeho manželka smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, a to tak, že tam uvedené nemovitosti, tedy dům [adresa] na parcele [číslo] o výměře [výměra] a dále zahrada č. parc. [číslo] o výměře [výměra], a dále zahrada č. parc. [rok] o výměře [výměra] v [stát. instituce] vedené na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], nebudou tvořit součást jejich společného jmění manželů, nýbrž budou ve výlučném vlastnictví [celé jméno žalobce], tedy zdejšího žalobce (srov. kopie notářského zápisu, sp. zn. N [číslo], NZ [číslo] sepsaný dne 13. 10. 2004).

11. Ve smlouvě o advokátní úschově peněz uzavřené mezi advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejším žalobcem dne 26. 10. 2017, žalobce prohlásil, že hodlá s [jméno] [příjmení], uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem (srov. smlouva o advokátní úschově peněz uzavřená mezi advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejším žalobcem dne 26. 10. 2017).

12. Dne 13. 12. 2017 žalobce uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, na základě níž se žalobce zavázal zaplatit své bývalé manželce za její spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech částku 2 000 000 Kč; ve zmíněné dohodě obě strany prohlašují, že každá z nich je spoluvlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši k předmětným nemovitostem, přičemž ke dni uzavření dohody v katastru nemovitosti je zapsán žalobce jako výlučný vlastník. Nemovitosti jsou však v podílovém spoluvlastnictví, kdy každý vlastní jednu polovinu, s tím že nabyly spoluvlastnický podíl dle prohlášení na základě domněnky vypořádání SJM, přičemž uvedenou skutečnost potvrdil [název soudu]. Dle dohody se měl žalobce stát výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí s tím, že vyplatí [jméno] [příjmení] vypořádací podíl ve výši 2 000 000 Kč, které již složil do advokátní úschovy (srov. dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví).

13. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti: [jméno] [příjmení] podala proti zdejšímu žalobci dne 25. 8. 2014 žalobu, jíž se domáhala určení, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobkyně, neboť jednak platně neuzavřela manželství se zdejším žalobcem a dalším důvodem, že zmíněny notářský zápis, na základě něhož došlo k zápisu vlastnického práva zdejšího žalobce, je neexistenční, neboť se jedná o stejnopis originálu, který není veřejnou listinou pro absenci podpisu. Rozsudkem OS ze dne 23. 11. 2016 zmíněný soud určil, že žalobkyně je vlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí. V odůvodnění je uvedeno, že žalobkyně neprokázala pravomocným rozhodnutím, že by její manželství bylo neplatné, a soud tedy vycházel v daném řízení ze závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6. 4. 1996 platně a k uvedenému dni rovněž vzniklo společné jmění manželů. Účastníci podali návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem podle jejich souhlasného prohlášení ze dne 7. 9. 2004 a následně uzavřeli dne 13. 10. 2004 formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], sp. zn. [spisová značka] a NZ [číslo] v pořadí druhou dohodu o zúžení SJM, přičemž dle OS bylo prokázáno, že originál notářského zápisu ze dne 13. 10. 2004 byl podepsán jen účastníky řízení, nikoli notářem a nebyl opatřen otiskem úředního razítka notáře. OS dále měl za prokázané ze spisu katastrální úřadu, že rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 27. 12. 2004 s právními účinky k datu 14. 10. 2004 byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě společného návrhu účastníků podle stejnopisu notářského zápisu ze dne 13. 10. 2004, přičemž stejnopis v rozporu s originálem notářského zápisu podpis notáře i otisk jeho úředního razítka obsahoval. Stejnopis tedy obsahoval dle OS nepravdivé prohlášení notáře o tom, že se shoduje s originálem notářského zápisu, přestože originál podpis notáře ani otisk úředního razítka neobsahoval. Na základě provedeného dokazování tedy OS dospěl k závěru, že jsou předmětné nemovitosti ve vlastnictví obou účastníků. Žalovaný, zdejší žalobce, podal proti rozsudku odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 7. 2017 napadený rozsudek okresního soudu potvrdil co do výroku I. a změnil v nákladech nákladů, přičemž v odůvodnění potvrdil, že bylo prokázáno, že originál notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 10. 2004 neobsahuje zákonnou náležitost, přičemž pak zmíněný právní úkon, tedy zúžení SJM je vyžadována forma notářského zápisu a uvedená dohoda vznikla až podpisem notářem a otiskem jeho úředního razítka, nikoli podpisy účastníků. S ohledem na absenci této náležitosti tedy soudy dospěly k závěru, že smlouva o zúžení rozsahu SJM nevznikla, resp. je absolutně neplatná, a tudíž nedošlo k zúžení SJM a nemovitosti nadále zůstaly v SJM. Proto následně s ohledem na rozvod, který proběhl před více než 3 lety, bylo rozhodnuto tak, že se jedná o spoluvlastnictví obou manželů. Uvedené rozhodnutí nabylo dle doložky právní moci dne 26. 6. 2017. Následně zdejší žalobce podal dovolání, spis byl předložen Nejvyššímu soudu 13. 10. 2017 a dne 17. 10. 2017 vzal žalobce své dovolání zpět. Usnesením ze dne 18. 9. 2019 bylo dovolací řízení zastaveno.

14. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalecký posudek [číslo] ze dne 20. 4. 2004, odhad tržní hodnoty nemovitosti zpracovaný pro [anonymizována dvě slova]. Z dalších provedených důkazů (tj. výpis z centrální evidence obyvatel žalobce a jeho bývalé manželky, znalecký posudek č. ZC [číslo], kopie oddacího listu, výpis z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], ohlášení o vzniku vlastnického práva manžela ve společném jmění manželů adresovaný Katastrálnímu úřadu v [obec], spis bývalého notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], listina vypracovaná [anonymizována dvě slova] nadepsaná jako informace o vyhodnocení rizik spojených s nemovitou zástavbou, přípis od [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 7. 2021) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi pro nadbytečnost v tomto rozsudku nezabýval. Právní úprava:

15. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

16. Podle ustanovení § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

17. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

18. Dle § 4 OdpŠk se pak za výkon státní správy považuje mj. také sepisování veřejných listin o právních úkonech (ve smyslu § 2 a 62 a násl. zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)), zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře.

19. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Právní posouzení věci:

22. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 2 mil. Kč, která mu měla vzniknout v důsledku neplatného notářského zápisu o zúžení SJM, v důsledku čehož se žalobce nestal výlučným vlastníkem shora uvedených nemovitostí, pročež musel své bývalé manželce zaplatit za její podíl částku 2 mil. Kč, a to na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví, kterou spolu uzavřeli.

23. Soud v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

24. Podle § 32 odst. 1 Odpšk se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 35 promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

25. Z uvedeného ustanovení plyne, že u nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dověděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, sv. 16). U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se tedy uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl, tedy když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004, srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1483/2010).

26. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 26. 6. 2017 nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobce se nestal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, a to kvůli neplatné formě notářského zápisu ze dne 13. 10.2004, který tak měl za následek absolutní neplatnost dohody o zúžení společného jmění manželů, uzavřené manželkou a žalobcem dne 13. 10.2004. Dle soudu se tak teprve dne 26. 6. 2017 žalobce s jistotou dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v podobě spoluvlastnického podílu, který svědčil dle soudů jeho manželce, a nikoli žalobci. Od uvedeného dne tak počala běžet tří letá promlčecí lhůta, která by uplynula dne 26. 6. 2020. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované již dne 12. 3. 2018 a žalobu ke zdejšímu soudu podal dne 27. 2. 2019, tedy včas před uplynutím zákonem stanovené promlčecí doby. Dle soudu je tak námitka promlčení nedůvodná.

27. Soud se tedy dále zabýval tím, zda jsou splněny obecné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu.

28. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková újma či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno tíží poškozeného.

29. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

30. Z provedeného dokazování vyplynulo, že OS a odvolací soud pravomocně rozhodly, že notářský zápis sepsaný notářem [anonymizována dvě slova] sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 13. 10. 2004, byl neplatný. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že v daném případě je dán nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, který spočívá v tom, že ze strany notáře [anonymizována dvě slova] došlo k sepsání neplatného notářského zápisu.

31. Pouze pro úplnost soud uvádí, že v daném případě nepřipadá v úvahu odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí.

32. Soud se dále zabýval existencí příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou (tj. že žalobce musel zaplatit za vypořádání spoluvlastnictví). Soud dospěl k závěru, že v dané věci absentuje příčinná souvislost.

33. O vztah příčinné souvislosti (kauzální nexus) by šlo jen tehdy, pokud by tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu, a to dle teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). Je-li tudíž doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Jestliže však škoda nevznikla coby následek nesprávného úředního postupu, jinými slovy, byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

34. Z provedeného dokazování, resp. nesporných tvrzení stran, vyplynulo, že žalobce uzavřel se svou bývalou manželkou dohodu o vypořádání spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem, na základě které zaplatil bývalé manželce za její spoluvlastnický podíl částku 2 mil. Kč. Z uvedeného je patrné, že žalobce zaplatil 2 mil. Kč, jinými slovy tvrzená škoda mu vznikla nikoli v příčinné souvislosti s neplatným notářským zápisem, ale v přímém důsledku dobrovolně uzavřené smlouvy.

35. Dle soudu je tudíž nutné příčinu vzniku tvrzené škody spatřovat v rozhodnutí žalobce zaplatit zmíněnou částku na základě smlouvy se svou bývalou manželkou, nikoli primárně v tvrzeném nesprávném úředním postupu.

36. Nad rámec uvedeného soud poukazuje i na skutečnost, že žalobce vzal zpět své dovolání proti rozhodnutí OS a odvolacímu soudu, dle nichž byl notářský zápis neplatný, a zbavil se tak možnosti zvrátit pro něj nepříznivé rozhodnutí. Žalobce tak porušil svou prevenční povinnosti snažit se vzniku škody zabránit.

37. Jelikož dle soudu nebyly splněny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, soud se pro nadbytečnost již nezabýval tvrzenou škodou ani její výší, a žalobu v celém rozsahu zamítl (srov. výrok I.). K nákladům řízení:

38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

39. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

40. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 000 Kč odpovídající paušální náhradě za 10 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci, účast na 4 jednáních soudu a 4x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

41. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.

Poučení