12 C 53/2020-126

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 251 780 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z částky 751 780 Kč od 24.8.2017 do 18.4.2018, spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z částky 251 780 Kč od 19.4.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 498 220 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z částky 498220 Kč od 24.8.2017 do 18.4.2018, spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z částky 498 220 Kč od 19.4.2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému a vedlejšímu účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na soudním poplatku částku 12590 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 16.2.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 2. 2017 kolem 19.50 hodin v [obec], okres [okres], po silnici II. třídy [číslo] ve směru do [obec] řídil [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [datum narození], trvale bytem [adresa], hasičské cisternové nákladní vozidlo zn. Tatra T815, [registrační značka], rok výroby 1988, které v té době bylo ve vlastnictví [územní celek] (které bylo i provozovatelem vozidla), přičemž v prostoru km. 32,38, při sjíždění z mostu nad železnicí a projíždění mírné klesající levotočivé zatáčky, dostal s vozidlem smyk a přes snahu tento vyrovnat přední částí vozidla prorazil svodidla na pravé straně silnice a vozidlo sjelo z vysokého náspu silnice mimo komunikaci, kde se převrátilo na střechu, čímž došlo k usmrcení spolujezdce [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], nevlastního syna pozůstalého [celé jméno žalobce], dat. [datum narození], trvale bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], tedy žalobce.

2. Svou žalobu žalobce dále odůvodnil tak, že vztah zemřelého [jméno] a žalobce byl vztahem objektivně (nevlastní otec a nevlastní syn od věku 4,5 let dítěte), ale též subjektivně (vztah byl idylický a intenzivní, měli k sobě blízko, jednalo se o pozitivně vyvíjející se rodinné vztahy), nadstandardně intenzivní. [jméno] zemřel ve věku 24 let, chvíli po získání vysokoškolského titulu bakalář, tedy ve věku rané dospělosti. V tomto věku již nebyl dítě, o které by bylo nutné se starat a vychovávat jej, ale ani zralý muž s vlastní rodinou a dětmi. [jméno] tak zemřel brzy poté, co byl dovršen proces jeho výživy a výchovy. Žalobci, který jej vychoval jako vlastního a za vlastního považoval, měl nadále přinášet výhradně radost, štěstí, pěkné vzpomínky a také zabezpečení ve stáří a případné nemoci. [jméno] pro žalobce přeneseně představoval výsledek jeho mnoholetého snažení vychovat slušného muže. Žalobci bylo v okamžiku smrti jeho nevlastního syna [jméno] 45 let. Žalobce na [jméno] nebyl hmotně závislý, nicméně mu pomáhal s chodem domácnosti, přispíval na náklady s domácností spojenými a pořizoval věci, které pak mohla užívat celá rodina. [jméno] žalobci také kupoval hodnotné dárky. [jméno] žalobce nikdy nevezme na žádnou dovolenou a v jeho důchodovém věku jej nijak nebude podporovat fyzickou pomocí, věcně ani finančně, přestože lze předpokládat, vzhledem k pozitivně se vyvíjejícím rodinným vazbám existujícím v době smrti [jméno], že by [jméno] svého nevlastního otce (žalobce) v důchodovém věku ve všech směrech podporoval, a tedy ve stáří se o svého nevlastního otce postaral. Žalobce tak ztratil šanci na pomoc a výživu ve stáří. Žalobce oceňuje, že [územní celek] vzalo celou událost velmi vážně a vystupuje vůči němu slušně a vlídně. Také oceňuje omluvu řidiče [jméno] [příjmení]. Žalobce také oceňuje lítost, kterou projevily osoby působící na obci. Odpovědnost odpovědné osoby je objektivní, tedy bez vlivu na zavinění. [jméno] na následku dopravní nehody nenese žádnou spoluvinu. Žalobce své nevlastní dítě vychovával a vyživoval s vidinou, že ve svém životě bude mít blízkou osobu, se kterou bude trávit čas a na kterou se bude moci spolehnout. Žalobce tak od svého nevlastního dítěte očekával vše, co může nevlastní otec od dítěte očekávat a jeho očekávání by při běžném běhu věcí bylo naplněno, jelikož jeho vztah s [jméno] se vyvíjel ideálním směrem. Jen málo nevlastních otců má tak dobré vztahy s nevlastním synem, jako měl žalobce s [jméno] O toto vše však v důsledku výše specifikované dopravní nehody žalobce náhle přišel.

3. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil vůči žalovanému přípisem ze dne 23.8.2017 nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši 1 250 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že pokud by neměl ještě druhého syna, představovala by pro něj ztráta jediného dítěte vzhledem k jeho věku ještě silnější zásah a ani částku 1 250 000 Kč by nepovažoval za odpovídající lidské slušnosti. V tuto chvíli jej existence druhého syna drží v jakési naději na zlepšení jeho stávajícího života. Částku 1 250 000 Kč chce žalobce použít k zajištění zážitků se svou rodinou, zejména se svým druhým synem a dále na financování nějakého nového koníčka, na kterého snad časem přijde. Dne 18.4.2018 [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] uhradila žalobci částku 500 000 Kč z titulu náhrady za duševní útrapy blízké osoby usmrceného.

4. Jelikož náhrada nemajetkové újmy byla prostřednictvím právního zástupce žalobce uplatněna již přípisem ze dne 23.8.2017, který byl týž den žalovanému doručen, vzniká od 24.8.2017 žalobci též nárok na zaplacení úroku z Výzvou ze dne 5.2.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 750.000 Kč spolu s příslušenstvím na bankovní účet žalobce v termínu do 12.2.2020 s tím, že v opačném případě bude náhrada nemajetkové újmy vymáhána soudní cestou.Vzhledem ke skutečnosti, že ke dni podání této žaloby zůstala žalobci neuhrazena náhrada nemajetkové újmy ve výši 750.000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 1.250.000 Kč od 24.8.2017 do 18.4.2018 a 8,05% úrokem z prodlení z částky 750.000 Kč od 19.4.2018 do zaplacení, podává žalobce tuto žalobu.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 7.5.2020 čl. 28 spisu tak, že navrhl zamítnutí žaloby. Dále uvedl, že žalobce ve svém žalobním návrhu uplatňuje náhradu nemajetkové újmy dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když za duševní útrapy spojené s tragickým úmrtím svého nevlastního syna [jméno] [příjmení] důsledkem dopravní nehody hasičského cisternového auta žalovaného požaduje peněžitou náhradu ve výši 750 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že dne 17.2.2017 skutečně došlo k dopravní nehodě hasičského auta Tatra T815, [registrační značka] ve vlastnictví žalovaného. Vozidlo bylo provozováno Jednotkou sboru dobrovolných hasičů [územní celek], zřízenou žalovaným. Účastníky nehody byl řidič – pan [jméno] [příjmení] a jeho spolujezdec – pan [jméno] [příjmení], kteří jako členové dotyčné jednotky prováděli dne 17.2.2017 po skončeném cvičení hospodářskou jízdu do [obec] za účelem vrácení zapůjčené hasičské techniky. Při zpáteční cestě došlo k tragické dopravní nehodě – smrtelnému úrazu pana [jméno] [příjmení]. Dále ve vyjádření uvedl, že dne 23.8.2017 právní zástupce žalobce osobně předal žalovanému dopis datovaný téhož dne – uplatnění nároku na náhradu újmy podle zák. č. 168/1999 Sb. a zák. č. 89/2012 Sb., ve kterém žalobce žádal o zaplacení částky 1 250 000 Kč z titulu nemajetkové újmy a další částky 348 480 Kč z titulu nemajetkové újmy. Žalobce požadoval zaplacení výše uvedených částek na svůj účet, a to ihned. Žalovanému nebylo ze začátku známo, na kterou pojišťovnu se obrátit v souvislosti s uplatněným nárokem žalobce, jelikož dotyčný zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) ve svém ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) stanoví výjimku pro povinnost uzavírat pojistnou smlouvu mezi jinými i v případě vozidel provozovaných jednotkami dobrovolných hasičů obcí. Takovouto pojistnou smlouvu tedy žalovaný uzavřenou rovně neměl. Proto poté, co žalovaný obdržel výše uvedené uplatnění nároku na náhradu újmy podle zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb. tento doklad společně s dalšími materiály postoupil dne 5.9.2017 na Ministerstvo finanční ČR. Ministerstvo svým dopisem ze dne 13.9.2017 žalovanému oznámilo, že věc bude řešena pojistitelem – [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], které byly zároveň předány příslušné materiály. Ze strany této pojišťovny pak žalovaný pouze obdržel dne 14.9.2017 emailovou zprávu, kde pojišťovna sděluje, že danou věc vyřizuje. Žalovaný legitimně očekával, že pojistitel ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v platném znění (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) uhradí v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku, tedy i podle ustanovení § 2559 zákona č. 89/2012 Sb. žalobci způsobenou nemajetkovou újmu vzniklou usmrcením jeho nevlastního syna. rovněž legitimně očekával, že pojistitel, jakožto renomovaný a znalý věci ústav, správně věc posoudí a uhradí poškozenému finanční částku, která by plně vyvážila jeho utrpení způsobené ztrátou nevlastního syna. Pokud tedy pojišťovna uhradila žalobci částku ve výši 500 000 Kč z titulu náhrady za duševní útrapy blízké osoby, žalovaný považuje pojistitelem takto vyplacenou částku za odpovídající zásadám slušnosti. Žalovaný nárok žalobce uplatněný v předmětné žalobě zcela neuznává, a to včetně v žalobě požadovaných příslušenství, úroků z prodlení, neboť dle jeho názoru duševní útrapy související s tragickou smrtí jeho nevlastního syna byly dostatečně vyváženy již vyplacenou peněžní částkou 500 000 [právnická osoba], [část názvu právnické osoby]. Žalovaný poukázal na to, že neprodleně po tragické dopravní nehodě, kterou sám nijak neovlinil ani nezavinil, projevil žalobci hlubokou soustrast, vůči žalobci i ostatním blízkým pozůstalým vždy vystupoval velmi zdvořile a konstruktivně se snažil řešit i otázku finančního odškodnění, což ostatně žalobce ve své žalobě sám přiznává.

6. Odpovědnost žalovaného je postavena na principu objektivní odpovědnosti a tato skutečnost, dle žalovaného zcela zásadní, by měla být brána v úvahu při posuzování nároku žalobce na výši úhrady nemajetkové újmy v žalobě uplatněné. Současně žalovaný navrhl přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalovaného, a to [právnická osoba], [část názvu právnické osoby].

7. Vedlejší účastník [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 22.5.2020 čl. 33 s tím, že navrhuje zamítnutí žaloby. Dále potvrdila, že registruje pojistnou událost v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou jako pojistitel pověřený ministerstvem podle § 11 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a že z předmětné pojistné události vyplatila žalobci částku 500.000 Kč na náhradu za duševní útrapy pozůstalého poté, co dne 1.2.2018 obdržela od právního zástupce pozůstalého (zde žalobce) podklady k posouzení předmětného nároku.

8. Při stanovení výše náhrady vycházela z v té době známé judikatury, a to zejména z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 s tím, že zohlednila intenzitu vztahu žalobce se synem (jak je i tvrzena v žalobě) a přistoupili k plnění právě ve výši horní hornice uvedeného rozpětí, tedy námi vyplacené plnění nelze považovat za nepřiměřené a naopak bylo zcela adekvátní uvedené dostupné judikatuře. je žalobou uplatněn nárok na náhradu ve výši 1.250.000 Kč (po odečtení vyplacené částky 500.000 Kč ve výši 750.000 Kč), pak výše tohoto nároku není odpovídající příslušné judikatuře. Žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3111/2018, kde soud shledal odškodnění ve výši 1.500.000 Kč, přitom jde dle vedlejšího účastníka o příklad zcela nepřiléhavý a skutkově zásadně odlišný a pro dané řízení nepoužitelný. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Pokud dle vedlejšího účastníka budou aplikována uváděná kritéria na případ, objektivně nelze posoudit jednotlivé okolnosti tak, aby vedly ke zvýšení vyplacené náhrady, a žaloba tímto shledává nedůvodnou.

9. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané:

10. Oddacím listem ze dne 25.6.2002 [stát. instituce], že žalobce [celé jméno žalobce] uzavřel dne 22.6.2002 manželství se [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení].

11. Rodným listem [jméno] [příjmení], že tento se narodil [datum] a jako matka je zapsána [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], otec je uveden [příjmení] [příjmení].

12. Spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a to zejména z rozsudku ze dne 6.9.2017 č.j. [číslo jednací], že obžalovaný [jméno] [příjmení], [datum narození], byl uznán vinným, že dne 17.2.2017 kolem 19:50 hodin v [obec], okres [okres], po silnici II. třídy [číslo] ve směru do [obec] řídil hasičské cisternové nákladní vozidlo zn. Tatra T815, [registrační značka], ve vlastnictví [územní celek], přičemž v prostoru km. 32.38, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nepřizpůsobil rychlost vozidla jeho hmotnosti, povětrnostním podmínkám a stavu pozemní komunikace, která byla namrzlá, při sjíždění z mostu nad železnicí a projíždění mírné klesající levotočivé zatáčky z důvodu nepřiměřené rychlosti vozidla, která dosáhla rychlosti více než 70 km/hod., dostal s vozidlem smyk a přes snahu tento vyrovnat přední částí vozidla prorazil svodidla na pravé straně silnice a vozidlo sjelo z vysokého náspu silnice mimo komunikaci, kde se převrátilo na střechu, čímž došlo k usmrcení spolujezdce [jméno] [příjmení], a byl odsouzen podle ust. § 143 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněné odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a zároveň byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.12.2017 č.j. [číslo jednací], že odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] a státního zástupce bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto.

13. Úmrtním listem [jméno] [příjmení] ze dne 6.3.2017, že [jméno] [příjmení] zemřel dne 17.2.2017, místem úmrtí [okres], část [část obce], silnice II. třídy [číslo] na 32,38 km.

14. Technickým průkazem motorového vozidla zn. Tatra T815, [registrační značka] (jímž byla způsobena předmětná dopravní nehoda a smrt [jméno] [příjmení]), že se jednalo o hasičské cisternové nákladní vozidlo, rokem výroby 1988, ve vlastnictví žalovaného, který byl rovněž i provozovatelem vozidla.

15. Prohlášením žalobce ze dne 20.7.2017, že tento učinil prohlášení následujícího znění - citace:„ Je těžké myslet na ztrátu, kterou jsem utrpěl, natož o této události rozumně psát. Naše společné soužití začalo s [jméno] od jeho 4,5 roku, v době, kdy jsem poznal svou budoucí ženu, matku [jméno]. [jméno] jsem přijal jako vlastního syna a dal mu veškerou lásku, péči, vysokoškolské vzdělání a harmonické rodinné zázemí. [jméno] mne velice brzy přijal jako vlastního otce. Měli jsme spolu velice přátelský vztah. I když o svém vlastním otci věděl, často mi říkal, že pro něj jsem otcem já. Vím, že to myslel upřímně a já byl na to skutečně hrdý. Vyrostl z něj mladý muž s pozitivním myšlením a osobitým humorem, na kterého jsem stále pyšný, i když už bohužel není mezi námi. [jméno] byl velmi chytrý a dobrý člověk s lidským porozuměním, pro mě je tato ztráta velmi bolestná událost, se kterou se nejspíše nedokážu smířit po zbytek svého života. Probírali jsme společně život, a pokud byl nějaký problém, vždy se našlo řešení. Pro šťastný a spokojený život jsme se před 10 lety s manželkou rozhodli postavit vlastní dům. Vyřídil jsem hypotéku a dům jsme postavili. Oba naši synové měli své vlastní pokoje a mohli se v klidu, v soukromí, věnovat studiu a zájmům. Udělali jsme to i proto, když už se časem osamostatní a budou mít své vlastní bydlení, aby se měli vždy kde vracet. Těšili jsme se, že až bude mít [jméno] svou vlastní rodinu, že nás budou navštěvovat. [jméno] pokoj zůstal opouštěný, všechny jeho osobní věci v pokoji zůstaly na svém místě. Zažili jsme spolu společné rodinné výlety, radosti i starosti. Když bylo [jméno] 12 let, tak se vždy ptal, jak je to možné, že mám tolik kamarádů a známých. Vysvětlil jsem mu, aby lidem naslouchal, bavil se o různých věcech, aby pomohl těm, kteří poprosí o pomoc, poté bude mít kamarádů a přátel víc než já. Tak se i stalo. Nejenom pro mě, ale i pro spoustu lidí se stal [jméno] dobrým, spolehlivým a veselým člověkem, kterého spousta přátel, kamarádů, spolužáků mělo rádo. Tak jak život plynul a [jméno] dospíval, snažil se pomáhat doma, co mohl, byl nám oporou a dělal nám radost. Pamatuji si přesně, když jsem začal stavět dům pro naši rodinu, vykopal první kolečko hlíny a [jméno] se zeptal, co že to dělám? Přece stavím dům, odpověděl jsem. [jméno] na to odpověděl„ aha“, vzal do ruky rýč a šel mi pomáhat. A nejen ten den, ale i mnoho dalších dnů. Pokud mohl, vždy vyhověl, nikdy neřekl ne nebo nemůžu nebo že nemá čas. Pokud bych měl napsat vše, co jsme za těch krátkých 20 let zažili, bylo by to na malou knížku. Náš vztah byl daleko lepší, než má někdy pravý otec ke svému synovi. Je to pro mne velmi bolestivá ztráta. Dále se zhroutily všechny naše plány do budoucna, chtěli jsme si založit vlastní firmu, [jméno] jako stavební technik, já jako specialista v oboru elektro, už k tomu nedojde, plány jsou zničeny. Když [jméno] dostudoval a získal titul Bc., začal chodit do práce. Byl si vědom naší finanční podpory v době studia. Ze své vlastní vůle se podílel na chodu domácnosti čtvrtinou všech nákladů, které souvisí s bydlením. Jeho tragickým odchodem ve věku pouhých 24 let se značně poškodil náš rodinný život a vůle nějak žít další léta. Máme syna [jméno] ve věku 14 let, který je touto událostí doživotně velmi poznamenán. Ztratil bratra, kamaráda a rádce. Sám nevím, jestli budu mít ještě dost psychických a fyzických sil, abych se s touto událostí smířil a z [jméno] také vychoval řádného muže. Nevím také, jak dlouho budu moci ještě vykonávat fyzicky a psychicky náročnou práci v uhelných dolech s nebezpečím výbuchu metanu. Pracuji s vysokým napětím, a to ve velmi nepříznivých podmínkách, kde i jediná chyba může znamenat vysoké materiální škody a zmařit desítky životů. Vážně teď musím uvažovat o změně zaměstnání, tím také utrpí náš rodinný rozpočet. I tato záležitost bude mít značný vliv na další kvalitu života zbytku naší rodiny. Nedovedu si vysvětlit, čím jsme si zasloužili tuto tragédii, která nás denně pronásleduje a ničí kvalitu a psychiku našeho života. Pokud si tuto zkušenost nezažijete na vlastní kůži, tak si nejsem zcela jist, jestli pochopíte, jak se cítíme. Ovšem nikomu bych tuto surovou skutečnost nepřál. Pro mě je velmi těžké přijmout tuto ztrátu, jelikož vše, co jsem [jméno] naučil, je nenávratně a trvale zničeno. Se ztrátou [jméno] odešla i polovina mého já. Se slzami v očích a tlakem na hrudi [celé jméno žalobce]“.

16. Listinou ze dne 23.8.2017 nazvanou Uplatnění nároku na náhradu újmy podle zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzván k zaplacení za svou osobu částky 1 250 000 Kč.

17. Předžalobní výzvou ze dne 5.2.2020, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 1 098 480 Kč do 12.2.2020.

18. K důkazu byly provedeny fotografie z osobního života žalobce, zemřelého [jméno] [příjmení] a matky zemřelého [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], rozené [příjmení], a to celkem 43 fotografií. Z těchto fotografií jsou patrné volnočasové aktivity strávené žalobcem se zemřelým [jméno] [příjmení], rovněž společenské aktivity, dovolená, výlety, rodinné akce, společenské akce v souvislosti s ukončením studia zemřelého, dále zachycující osobní život jak žalobce, tak zemřelého v jejich společnosti.

19. Listinou žalovaného ze dne 5.9.2017 adresovanou Ministerstvu financí České republiky, že žalovaný oznámil škodnou událost spočívající v dopravní nehodě ze dne 17.2.2017 v katastru [územní celek] se smrtelným zraněním způsobeným provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti – CAS 32 Tatra 815, [registrační značka].

20. Listinou Ministerstva financí České republiky ze dne 13.9.2017, že Ministerstvo financí sdělilo starostovi [územní celek]. [jméno] [příjmení], že Ministerstvo financí obdrželo dne 8.9.2017 oznámení škodné události k dopravní nehodě ze dne 17.2.2017 a sdělilo, že do dne 13.9.2017 byla pozůstalými náhrada újmy u [obec] podnikatelské pojišťovny uplatněna, číslo pojistné události je evidováno pod [číslo] když Ministerstvo financí zaslalo dopis žalovaného sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 12.9.2017 21. Emailovou zprávou ze dne 14.9.2017, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] sdělila, že na základě zaslaných dokumentů (rozuměj Ministerstva financí ČR), které obdrželi dne 12.9.2017, kontaktovali právního zástupce pozůstalých s požadavkem ohledně postoupení dokladů nutných pro prokázání a uplatnění škody.

22. Kupní smlouvou ze dne 9.7.2015, že [územní celek] jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu na movitou věc, a to cisternovou automobilovou stříkačku Tatra T815 [číslo] [anonymizováno] [číslo] 6x6,1, rok výroby 1987, [registrační značka], když tato smlouva byla uzavřena dne 9.7.2015.

23. Z evidenční karty DHP ze dne 20.8.2015, že pořizovací cena tohoto vozidla v souvislosti s předmětnou kupní smlouvou byla 1 364 000 Kč.

24. Dohodou o pracovní činnosti při výkonu člena Jednotky sboru dobrovolných hasičů [územní celek] ze dne 29.4.2016, že tato dohoda byla uzavřena mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], když předmětem dohody byl závazek [jméno] [příjmení] pro žalovaného na základě této dohody provádět zásahovou činnost při požárech, živelných pohromách a mimořádných událostech, provádět specializované činnosti při zásahu dle získaných odborností – obsluha MP-VMP zdravotník, místem výkonu práce byla hasičská zbrojnice, místo zásahu, jiné místo stanovené velitelem JSDH nebo zřizovatelem a dohoda byla sjednána na dobu určitou od 1.2.2016 do 31.12.2018.

25. Dohodou o pracovní činnosti při výkonu činnosti člena Jednotky sboru dobrovolných hasičů [územní celek], že tato byla uzavřena mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], když předmětem dohody byl závazek [jméno] [příjmení] pro zaměstnavatele na základě této dohody provádět zásahovou činnost při požárech, živelných pohromách a mimořádných událostech, provádění specializované činnosti u zásahů dle získaných odborností – obsluha MP – VMP zdravotník, místem výkonu práce byla hasičská zbrojnice, místo zásahu, jiné místo stanovené velitelem JSDH nebo zřizovatelem a dohoda byla sjednána na dobu určitou od 1.2.2016 do 31.12.2018, dohoda byla mezi účastníky podepsána dne 29.4.2016.

26. Příkazem k jízdě č. 11, že tento byl vystaven na řidiče [jméno] [příjmení] a spolucestujícího [jméno] [příjmení] vozidlem [registrační značka] s datem výjezdu 17.2.2017 a datem příjezdu 17.2.2017, místo výjezdu HS [obec], místo dojezdu [obec], jednalo se o hospodářskou jízdu za účelem odvoz vyvíječe kouře na SHS [okres].

27. V rámci dokazování byl slyšen svědek [titul] [jméno] [příjmení], když jeho svědeckou výpovědí bylo zjištěno, že tento se s rodinou žalobce stýkal od samého počátku vztahu, když vztah mezi žalobcem a zemřelým hodnotí jako velice dobrý, společně jezdili na výlety, když žalobce pro něho a pro zemřelého zařizoval zábavu. Zemřelý oslovoval žalobce„ [jméno]“ a svědek uvedl, že si není jistý, že by zemřelý někdy pronesl o žalobci něco negativního. Úmrtí [jméno] [příjmení] je všechny bezprostředně zasáhlo a všechny jeho smrt nějak poznamenala. Má za to, že žalobce se částečně i povahově od smrti [jméno] změnil, a to v negativním smyslu. Potvrdil, že žalobce [jméno] podporoval, a to i finančně, zemřelý [jméno] mu vypomáhal na zahradě, když za tuto brigádu ho žalobce i finančně odměňoval. Svědku imponoval vztah a rodinná vazba otec, matka a syn. Pokud se jedná o biologického otce [jméno] [příjmení], s tímto se stýkal zemřelý málo, v pozdějším období vůbec a stran finanční podpory nebyla situace stran finanční podpory otce žádná. Z pohledu svědka zemřelý [jméno] považoval žalobce za otce, a to zejména stran myšlenkového. Pokud se jedná o starost o rodiče a prarodiče, v rodině to považuje za běžné, když nejbližší rodina (žalobce) se spolu setkává, běžně finančně se podporují, navštěvují, v nejužší rodině jsou vztahy nadstandardní, více než běžné. Mladší generace se starala o starší. Svědek dále poukázal na tu skutečnost, že v současné době netráví společně ani Štědrý večer, což byla ze strany žalobcovy rodiny tradice.

28. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], že tento chodil do školy s žalobcem a stali se z nich kamarádi. Potvrdil, že vztah žalobce s [jméno] byl exkluzivní, a i když žalobce nebyl biologickým otcem, má za to, že se snažil více jak biologický otec, otec zemřelého [jméno]. Snažil se mu vždy vysvětlit vše po technické stránce, hrál s ním šachy, společně stanovali, měli společné zážitky z dovolené, trávili spolu volný čas. Žalobce se snažil, aby kluci neseděli u televize, prováděli s ním velké množství aktivit jak v přírodě, tak za kulturním vyžitím. Potvrdil, že zemřelý [jméno] měl žalobce rád. O žalobci mluvil vždycky hezky, měl na něho hodně technických dotazů, byl zvídavý. Svědka zaujal vztah žalobce a zemřelého [jméno] v tom smyslu, že žalobce, ač [jméno] byl jeho nevlastní syn, se k němu hezky choval. Žalobce chtěl ukázat dětem, jaká je hodnota peněz, pomáhali jim a za pomoc jim dával odměnu. Smrt [jméno] ovlivnila rodinu, její členové nejsou tak komunikativní, veselí. K dotazu, koho [jméno] považoval za otce, vypověděl svědek, že žalobce. Pokud jde o charakteristiku vztahu mezi žalobcem a [jméno], pak uvedl, že byl to pěkný vztah jak ve vztahu rodinném, tak kamarádském. Pokud jde o současnou situaci, má za to, že rány v souvislosti se smrtí [jméno] se nezacelují a zůstávají, nezmizely.

29. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalobce, že žalobce se v roce 1997 přistěhoval k paní [příjmení], která zde žila s nyní zemřelým [jméno], a začali žít rodinný život. Jako rodina fungovali v poklidu a ji samotnou překvapilo, že žalobce, ačkoliv [jméno] nebyl jeho biologický syn, ho bral za svého syna. Popsala, že žalobce [jméno], než šel do první třídy, koupil patro s psacím stolem včetně vybavení s tím, že po svatbě žalobce s paní [příjmení] měla pocit, že zemřelý [jméno] je spokojený, veselý, vzpomíná si na společnou fotografii, kdy žalobce položil [jméno] ruku na rameno. Jako rodina se navštěvovali u příležitosti narozenin, Vánoc, svátků, v běhu času neměla důvod uvažovat o tom, že by [jméno] nebyl jejich (rozuměj synem žalobce). V průběhu doby se žalobce s manželkou rozhodli stavět dům s tím, že [jméno] začal studovat střední školu stavební a byl pro žalobce oporou z hlediska pomoci. Celá výchova zemřelého [jméno] směřovala k tomu, že z malého kluka vyroste zodpovědný dospělý muž. Mezi žalobcem a [jméno] ohledně stavby domu probíhala vzájemná interakce a pomoc s tím, že se učili jeden od druhého. Žalobce se o [jméno] staral jak psychicky, výchovu, tak materiálně ve studiu, absolvoval s ním taneční, podporoval ho v tom, aby šel na vysokou školu, finančně ho podporoval, když dle jejího názoru ze strany biologického otce nebyla finanční pomoc. Po absolvování vysoké školy se [jméno] chtěl osamostatnit, pracoval v [obec] s tím, že si dodělá při zaměstnání vysokou školu. I tehdy ho žalobce s manželkou podporovali. Žalobce bral [jméno] na brigády, např. na sekání trávy, mluvili spolu o společných plánech, společném podnikání ohledně elektřiny. Zemřelý [jméno] se vrátil do [obec] z [obec] proto, že firma v [obec], u které pracoval, měla pro něj práci v našem kraji, následně došlo k jeho úmrtí. Smrti [jméno] nemohla rodina uvěřit a poznamenala celou rodinu, když dle jejího s tím bude bojovat každý člen rodiny až do konce života. V rodině svědkyně vnímá stále smutek. Žalobce se s manželkou starají o druhého syna [jméno], a to i přesto, že to stojí zvýšené úsilí ohledně nastartování normálního běžného života. I když se rodina schází, vnímá, že jeden člen rodiny chybí, když kvalita života je úplně někde jinde. Závěrem svého výslechu svědkyně uvedla, že dle jejího každý člověk by chtěl mít takové rodiče, jací jsou a byli žalobce s manželkou.

30. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, že tato potvrdila, že prvé setkání zemřelého [jméno] a žalobce proběhlo ve věku cirka 4,5 let věku [jméno], když na první pohled bylo zřejmé, že si ti dva rozumí a obrovským překvapením bylo, že tenkrát při odchodu [jméno] chytl manžela za ruku a ona cítila, že by to mohl být ten správný partner pro život. Poté, co se žalobce k ní nastěhoval, měla za to, že ji žalobce přijal nejenom jako partnerku, ale že chce přijmout celou její rodinu. Za celou dobu soužití se zemřelým [jméno] toho bral za svého, pomáhal mu se vzděláním, účastnil se všech školních i mimoškolních aktivit, podporoval ho i finančně na vysoké škole. Poukázala na to, že biologický otec [jméno] na jeho výživné od jeho osmi let nepřispíval a k tomu, aby vymáhala po biologickém otci na [jméno] výživné, ji žalobce netlačil. Poukázala rovněž na jeden okamžik s tím, že když plánovali budoucnost, tak si pamatuje, že žalobce se vyjádřil v tom směru, že i kdyby neměli druhé dítě, on už jedno dítě má. Následně, co měli druhého syna, řešili otázku bydlení, když prioritou pro ně bylo, aby synové měli svůj prostor a své pokoje. Poukázala na to, že žalobce nikdy nedělal rozdíly mezi svým vlastním synem a [jméno]. Po dostavbě domu žalobce sám nabídl zemřelému [jméno], aby si vybral, který chce pokoj. [jméno] si celou dobu uvědomoval, že žalobce je pro něj vzorem, trávili spolu spoustu času na výletech, dovolených, rodinných záležitostech, oslavách, má za to, že vztah byl natolik intenzivní, že sám [jméno] prohlásil, že žalobce je pro něj jeho opravdový otec a se svým biologickým otcem neměl nikdy potřebu se scházet. Svědkyně sama měla pocit, že tím biologickým otcem je žalobce. Smrt [jméno] rodinu zasáhla velice a celou situaci nesou velice těžce. Všechny záležitosti včetně pohřbu a následných záležitostí vyřizoval žalobce, a to výhradě. Rovněž se stará o hrob a záležitosti duchovní sféry. Pokud se jedná o vztah mezi žalobcem a svědkyní, tak tento se po události změnil, žalobce nejeví jakýkoliv zájem o chod běžného rodinného života, kdysi měl zájem plánovat výlety, dovolené, nyní ho to ani nenapadne, je zahořklý, pesimistický, kdy se snaží v současné době alespoň ohledně druhého syna. Když svědkyně navrhne nějakou akci, většinou to skončí hádkou, žalobce má problémy se spánkem, a to dost intenzivní. Od tragické události nejsou schopni slavit Vánoce, společně u stolu netráví štědrý večer. Žalobce smrt [jméno] psychicky neunesl. Sama svědkyně je přesvědčena o tom, že vztah žalobce s [jméno] byl vzácný, a to zejména ve srovnání s jinými lidmi, biologickými rodiči, kteří se nestarají, trestají děti a podobně. Pokud se jedná o finanční stránku, a i přesto, že nemají s manželem nadprůměrné platy, nikdy od žalobce neslyšela, že by [jméno] něco odmítl a nikdy neslyšela, že by v budoucnu chtěl po [jméno] nějakou finanční či materiální náhradu. Jediné, co žalobce dle svědkyně očekával, bylo, že [jméno], až založí rodinu, bude sdílet jeho úspěchy v práci, bude se starat a pomáhat s vnoučaty a přinášet rozptýlení do života.

31. Dále byly do spisu doloženy fotografie vedené na čl. 59-65, které byly provedeny k důkazu Z průkazu žalobce o studiu vedené na čl. 66 vyplývá, že žalobce od září 2015 do září 2016 byl studentem [označení vysoké školy] [anonymizována dvě slova], Technické univerzity v [obec], rovněž bylo předloženo vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne 10.9.2014.

32. Lékařská zpráva žalobce ze dne 7.2.2019 uvádí, že žalobce byl odeslán k vyšetření do spánkové laboratoře s tím, že má dlouhodobě obtíže s průduškami, má pocit, že se stav postupně zhoršuje, je náchylnější na infekty. Dlouhodobě chrápe, manželka mu říká, že se to zhoršuje. Mívá noční múry s tím, že mu dali kostku betonu na prsa, někdy se probudil s lapáním po dechu. Bojuje s únavou a se spánkem. Lékařská zpráva žalobce ze dne ze dne 3.10.2019 uvádí, že žalobce má stran plícní diagnózy pracovní omezení, nedoporučuje se práce v podzemí, v prašném prostředí, je třeba práce za vhodných klimatických podmínek, v bezprašném prostředí, s možností zhoršení zdravotního stavu.

33. Mzdovým výměrem společnosti [právnická osoba], čl. 70 bylo prokázáno, že žalobce byl od 1.10.2010 zaměstnán jako servisní elektrikář specialista, za měsíční základní mzdu ve výši 33 500 Kč.

34. Platovým výměrem ze dne 1.4.2020 bylo dále prokázáno, že žalobce je zaměstnán u [nemocnice] s poliklinikou [obec] p.o. jako údržba, doprava, jako provozní elektrikář, za tarifní plat a příplatky ve výši 22 820 Kč.

35. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav:

36. Dne 17.2.2017 došlo k dopravní nehodě hasičského cisternového nákladního vozidla Tatra T815, [registrační značka] ve vlastnictví žalovaného, který byl zároveň i provozovatelem vozidla. Při nehodě dostalo toto vozidlo smyk, prorazilo svodidla a převrátilo se na střechu, přičemž na místě spolujezdce zemřel [jméno] [příjmení], [datum narození], který prováděl pro žalovaného pracovní činnost na základě smlouvy o pracovní činnosti ze dne 1.5.2016 [název soudu] uznal v hlavním líčení dne 6.9.2017 ve věci sp. zn. [spisová značka] řidiče předmětného vozidla [jméno] [příjmení] vinným přečinem z usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1,2 trestního zákoníku a odsoudil jej podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. [jméno] [příjmení] zemřel ve věku 24 let po ukončení vysokoškolského bakalářského studia. Jednalo se o nevlastního syna žalobce, se kterým zemřelý [jméno] [příjmení] vyrůstal od svých 4,5 let. Žalobce uplatnil náhradu nemajetkové újmy u žalovaného přípisem z 23.8.2017, kdy požadoval po žalovaném zaplacení částky 1 250 000 Kč. Dne 18.4.2018 vedlejší účastník [právnická osoba] uhradila žalobci částku 500 000 Kč z titulu náhrady za duševní útrapy blízké osoby usmrceného. Následně výzvou z 5.2.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 750 000 Kč s příslušenstvím v termínu do 12.2.2020. Ohledně vztahu žalobce [celé jméno žalobce] a zemřelého [jméno] [příjmení] bylo v řízení prokázáno, a to zejména výpověďmi slyšených svědků a z osobních fotografií žalobce a zemřelého, že vztah zemřelého [jméno] [příjmení] a žalobce byl nadstandardně intenzivní a vřelý. I když zemřelý [jméno] [příjmení] byl nevlastním synem žalobce, sám žalobce se k tomuto choval od prvotního setkání vstřícně a poměrně brzo při společném soužití k sobě našli vztah. Sám žalobce zemřelého [jméno] od prvopočátku bral za vlastního, věnoval se mu v oblasti vzdělávání, osobního rozvoje, volnočasových aktivit i budoucího rozvoje, ve všech těchto směrech ho podporoval. Vliv na duševní rozvoj a vzdělání měl i zemřelý [jméno] na žalobce, když tohoto vedl k tomu, aby si ukončil středoškolské studium maturitní zkouškou a posléze se věnoval studiu vysokoškolskému. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zemřelého [jméno] [příjmení] nejenom vychovával jako vlastního, ale zároveň ho nemalou měrou podporoval rovněž finančně, a to bez výhrad, v podstatě místo jeho biologického otce. Žalobce rovněž pozitivně motivoval zemřelého [jméno] prostřednictvím volnočasových aktivit, trávil s ním volné chvíle v přírodě, na výletech, společných dovolených a v podstatě nedělal rozdíl mezi synem vlastním (mladší syn [jméno]) a zemřelým [jméno]. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce měl spolu se zemřelým v úmyslu společné budoucí podnikání v oblasti elektro/stavebnictví. V posuzovaném případě pak nelze dále odhlédnout od silné rodinné vazby a citového propojení rodiny. Smrt [jméno] [příjmení] rodinu velmi zasáhla a tato se dosud s jeho smrtí nevyrovnala. Naopak lze konstatovat, že smrt [jméno] rodinu nikoliv stmelila, nýbrž spíše rozdělila. A to zejména rodinu nejbližší v osobě žalobce a jeho manželky, matky zemřelého. Na straně žalovaného pak je nesporné, že žalovaný se k celé záležitosti postavil zodpovědně, projevil lítost nad smrtí [jméno] [příjmení], stejně jako vedlejší účastník [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov], který dne 18.4.2018 vyplatil žalobci v rámci pojistného plnění za žalovaného za duševní útrapy blízké osoby usmrceného částku 500 000 Kč.

37. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobců dle ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. s tím, že hodnotil podstatná kritéria jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného, která vyplývají z judikatury soudů (např. 25 Cdo 894//2018, 25 Cdo 3180/2020, 25 Cdo 2737/2018), a to jak stran týkající se základního rozsahu kompenzace, tak i okolností vedoucích k jejímu případnému navýšení či snížení.

38. Dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

39. Pokud se jedná o stanovení základní výše náhrady, tato se odvíjí v souladu s přijatou a obecně uznávanou judikaturou v základním rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé. Ve světle přijaté a obecně uznávané judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018 či 25 Cdo 3180/2020 pak základní částka odškodnění za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké představuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V roce 2016 pak tato činila 27 589 Kč (https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti 2016) = dvacetinásobek: 551 780 Kč.

40. Tato základní vypočtená částka pak byla východiskem k další úvaze soudu o celkové výši náhrady s tím, že se soud dále zabýval kritérii případné modifikace základní částky odškodnění. Za objektivní hlediska pro stanovení výše náhrady v projednávané věci pak dle konstantní judikatury je pak možné považovat:

41. Okolnosti na straně pozůstalého (lých) intenzita a kvalita vztahu se zemřelým věk věk pozůstalých existenční závislost na zemřelém jiná satisfakce (např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění zda pozůstalý byl očitým svědkem škodní události zda pozůstalý byl s následky škodní události bezprostředně konfrontován jakým způsobem se pozůstalý o následcích škodní události dozvěděl (šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby) ztráta životní perspektivy obavy o budoucnost 42. Okolnosti na straně škůdce (žalovaného) postoj ke škodní události (vstřícné chování, omluva, projevená lítost x lhostejnost, arogance, projevená bezcitnost) dopad události do jeho duševní sféry (jestliže se škodní událost projeví např. jeho psychickými projevy, lze to zohlednit) forma a míra zavinění; okolnosti smrti, především z pohledu počínání škůdce – větší dopad na prožívání sekundárních obětí má úmyslné usmrcení než usmrcení z nedbalosti či objektivní odpovědnost za výsledek majetkové poměry – v omezeném rozsahu, kdy je významné pouze, aby výše náhrady pro škůdce nepředstavovala likvidační důsledek; aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků – rozhodující nejsou pouze majetkové poměry v době rozhodování, ale i perspektiva potenciálního vývoje v budoucnosti, přičemž základní částka odškodnění by měla být modifikována jen v řádu desítek procent, nikoliv více násobků.

43. Pokud jde o hodnotící kritéria na straně pozůstalého, při jejich posuzování soud vycházel z výsledků provedeného dokazování, prostřednictvím něhož žalobce prokázal svá tvrzení, že mezi žalobcem a zemřelým [jméno] [příjmení] byl úzký citový vztah, který je možné charakterizovat jako nadstandardně intenzivní. Tato skutečnost byla prokázána výpovědí všech slyšených svědků, zejména svědkem [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení], jakož i emotivním čestným prohlášením žalobce ze dne 20.7.2017. Sám zemřelý pak za svého otce považoval právě žalobce, tento přesto, že nebyl pravým biologickým otcem zemřelého, tohoto bral za svého syna a jako k takovému se k němu odpovídajícím způsobem choval. Mezi zemřelým a synem [jméno] nečinil žádné rozdíly. Ostatně to, že zemřelý [jméno] [příjmení] měl k žalobci více jak pozitivně intenzivní vztah, vyplývá i z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení], který k dotazu vypověděl, že za otce zemřelý [jméno] považoval žalobce. Ostatně sama svědkyně matka zemřelého [jméno] [příjmení] vztah žalobce se zemřelým charakterizovala jako vzácný a ocenila žalobcův přístup k jejímu synovi. V tomto směru pak soud odkazuje i na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení].

44. Soud se v posuzované věci dále zabýval otázkou věku, a to jak zemřelého [jméno] [příjmení], tak i žalobce v okamžiku úmrtí [jméno] [příjmení]. V tomto případě pak nelze odhlédnout od té skutečnosti, že [jméno] [příjmení] zemřel ve velmi mladém věku 24 let, byl fyzicky a psychicky zdráv, po absolvování vysoké školy bakalářského stupně, tudíž ve věku, ve kterém lze očekávat promítnutí nabytého vzdělání do odpovídající pracovní profese, získání pracovních zkušeností a odpovídajícího finančního ohodnocení. Dále se jedná o věk, kdy je možné očekávat nalezení životního partnera a následné založení rodiny a tzv.„ postavení se na vlastní nohy“ s postupnou realizací životních cílů. To vše však úmrtím bylo [jméno] [příjmení] neumožněno a zmařeno. Rovněž není možné pominout i relativně mladý věk na straně žalobce (pozůstalého), když žalobci bylo v době úmrtí [jméno] 45 let. Věk žalobce v době úmrtí [jméno] by pak předpokládal současné i budoucí aktivní zapojení žalobce do společných aktivit [jméno] a jeho budoucí rodiny, kdy by se sám žalobce mohl podílet na realizaci a vytvoření„ budoucího rodinného hnízda [jméno]“. Stejně tak by tomuto mohl pomoci s hlídáním dětí a participovat na jejich výchově„ dědečkovskou rolí“. Nic z toho však již není možné. Ze strany žalobce pak vyvstala i obava o budoucnost, když zemřelý již nebude pro žalobce psychickou, fyzickou oporou, pomocí, a to jak věcnou, tak finanční. I tato skutečnost se pak promítá do současného psychického stavu žalobce a jeho rodiny. S výše uvedeným pak souvisí i částečná ztráta životní perspektivy žalobce a jeho obava o to, co bude dále.

45. Je nepochybné, že smrt syna je pro blízké (rodinu) silným citelným zásahem. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že smrt [jméno] [příjmení] celou dosud soudržnou rodinu významně citově zasáhla. V rodině nadále vládne smutek, rodina ztratila jistou pospolitost, manželský život žalobce strádá, zejména na poli citovém, tak ve vzájemné komunikaci mezi manžely, v absenci společných aktivit a naplňování dalších cílů, které jsou v současné době stran obou rodičů (jeví se soudu) nulovými. V této souvislosti pak nelze nezmínit, že daná špatná rodinná situace má určitě vliv na výchovu a vývoj mladšího bratra [jméno].

46. Pokud se jedná o okolnost existenční závislosti na zemřelém, pak tuto okolnost z hlediska posouzení případné modifikace soud shledal za nepodstatnou, když žalobce na zemřelém nebyl hmotně závislý a případný příspěvek na náklady s domácností spojenými a pomoc s chodem domácnosti pak soud považuje za běžný.

47. Pokud se jedná o okolnosti stran toho, zda pozůstalý byl očitým svědkem škodné události, zda byl s následky škodní události bezprostředně konfrontován a jakým způsobem se pozůstalý o následcích škodní události dozvěděl, pak tyto nebyly žalobcem tvrzeny a ani nebylo tímto směrem, za existence trestních rozhodnutí stran okolností smrti [jméno] [příjmení], vedeno dokazování.

48. V provedeném řízení se pak soud zabýval rovněž i okolnostmi na straně škůdce (žalovaného), když z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný se ke škodné události postavil odpovědně, vůči rodině zemřelého vystupoval vstřícně a slušně. Ohledně smrti [jméno] [příjmení] pak projevil upřímnou lítost a omluvil se. Prostřednictvím těchto úkonů má soud za to, že se žalobci dostalo alespoň částečné morální satisfakce v podobě trestního řízení, omluvy žalovaného a poskytnutí finanční kompenzace vedlejším účastníkem. V dané souvislosti je nutné uvést, že žalovaný sám smrt [jméno] [příjmení] nezpůsobil, když k úmrtí došlo v souvislosti s plněním pracovní činnosti, a to jak zemřelého [jméno] [příjmení], tak řidiče předmětného vozidla [jméno] [příjmení], kteří pro žalovaného vykonávali činnost na základě dohody o pracovní činnosti Jednotky sboru dobrovolných hasičů [územní celek]. V této souvislosti pak kritéria dopadu události do duševní sféry žalovaného jako právnické osoby stejně jako formy a míry zavinění a okolností smrti stran případného navýšení či snížení základní částky odškodnění nejsou rozhodná. V této souvislosti pak soud dodává, že i případné stanovení povinnosti žalovaného k zaplacení peněžité částky o odčinění nemateriální újmy nepředstavuje a nepředstavovala by likvidační důsledek pro žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný je pro tyto případy řádně pojištěn, tudíž není ohrožena ani jeho schopnost plnit.

49. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti pak za rozhodná kritéria vedoucí k navýšení základní částky odčinění nemateriální újmy považuje soud okolnost intenzity a kvality vztahu zemřelého s žalobcem, okolnost věku zemřelého a věku pozůstalého a rovněž i vliv škodné události na narušení dosud funkčního rodinného života žalobce. Tyto skutečnosti, jimiž se soud zabýval výše a které odůvodnil, pak vedly soud k rozhodnutí o potřebě částečného navýšení (modifikaci) základní částky odškodnění v návaznosti na relevantní judikaturu (25 Cdo 2737/2018, 25 Cdo 2109/2018, 30 C 70/2019) ve výši 551 780 Kč o částku 200 000 Kč na celkových 751 780 Kč.

50. Podmínky pro aplikaci výjimečného zvýšení základní částky odškodnění o více než desítky procent v posuzované věci pro existenci okolností zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 2957 zákona č. 89/2012 Sb. pak soud neshledal.

51. Vzhledem k tomu, že žalovaný (prostřednictvím vedlejšího účastníka) dobrovolně žalobci vyplatil částku 500 000 Kč, a to dne 18.4.2018, pak takto vyplacená částka byla odečtena od částky 751 780 Kč (751 780 Kč – 500 000 Kč) s tím, že výrokem I. rozsudku byl žalovaný zavázán povinností zaplatit žalobci částku 251 780 Kč (51 780 Kč + 200 000 Kč) spolu s příslušenstvím.

52. Nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení má pak oporu v § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2149/17. Žalovaný byl pak zavázán ve výroku I. rozsudku povinností zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 751 780 Kč od 24.8.2017 (výzva k plnění) do 18.4.2018 (dobrovolné plnění částky 500 000 Kč) a dále 8,05 % zákonný úrok z prodlení ze zbývající částky ve výši 251 780 Kč od 19.4.2018 do zaplacení.

53. Ve zbytku pak ohledně částky 498 220 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení výrokem II. rozsudku soud žalobu zamítl s tím, že plnění nad rámec 251 780 Kč s příslušenstvím shledal nedůvodným. V podrobnostech pak soud odkazuje na odůvodnění uvedené výše.

54. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku nikoliv dle § 142 odst. 3 o.s.ř., nýbrž dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř ve spojení s § 150 o.s.ř. za situace, kdy žalobce podal žalobu proti žalovanému s vědomím toho, že žalobci byla již v době podání žaloby vyplacena prostřednictvím vedlejšího účastníka částka k odčinění nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, a to za existence konstantní judikatury ohledně modifikace základní částky (např. 25 Cdo 894/2018 ve spojení s rozhodnutím 25 Cdo 3111/2018 ohledně okolností zvláštního zřetele hodných). V daném případě byl žalovaný a vedlejší účastník ve sporu procesně úspěšnější, náleželo by jim tedy právo na náhradu poměrné procentuální části nákladů řízení, které jim za řízení vznikly. V daném případě pak má soud za to, že s ohledem na povahu sporu, kdy se jedná o odčinění újmy způsobené smrtí nejbližší osoby, kdy by byl žalobce v podstatě postižen (v podobě stanovení povinností hradit žalovanému a vedlejšímu účastníku náklady řízení) nadvakrát, je na místě aplikovat moderační ustanovení § 150 o.s.ř. a žalovanému a vedlejšímu účastníku náklady řízení nepřiznat.

55. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek soud rozhodl výrokem IV. rozsudku, a to v souladu s ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když žalobce, který je od placení soudního poplatku osvobozen dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích měl ve věci úspěch co do zaplacení částky 251 780 Kč, takže soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k zaplacení soudního poplatku, když žalovaný není od placení soudního poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku přitom dle sazebníku soudních poplatků pol. 1 bod 1. písm. b) činí 5 % z předmětu ceny řízení zaokrouhleného na celé stokoruny nahoru a představuje tak částku 12 590 Kč.

56. Lhůta k plnění u výroků I. a IV. má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř, když podmínky pro povolení lhůty delší či splátek soud na straně žalovaného neshledal.

Poučení