12 C 53/2021-138

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 424 534,07 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 108 534,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 596,07 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 000 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 938 Kč od 3. 12. 2020 do 29. 6. 2021, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 256 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 256 000 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 938 Kč od 3. 6. 2020 do 2. 12. 2020, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 120 938 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 224 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 11. 3. 2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky ve výši 536 534,07 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání žalobce, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 28. 7. 2014 pro spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Následně bylo řízení vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Trestní řízení bylo zahájeno dne 25. 9. 2013 a zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 3. 4. 2020. Trestní řízení tak trvalo téměř 7 let, což je dle žalobce nepřiměřeně dlouho. Žalobce proto požadoval odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 112 000 Kč. Dále žalobce požadoval částku 316 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 108 534,07 Kč. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 2. 6. 2020.

2. Žalobce tvrdil, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným a nedůvodným trestním řízením vznikla nemajetková újma. Již samotné trestní řízení bez dalšího představuje zásah do osobního, rodinného a pracovního života jednotlivce, a to tím spíše, když se po téměř sedmi letech ukáže, že trestní řízení bylo nedůvodné, protože v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Tento negativní zásah do osobnostní sféry jednotlivce je o to intenzivnější, když se nedůvodné trestní řízení vede vůči zcela bezúhonnému občanovi. Žalobce se nikdy nedostal do konfliktu se zákonem, nemá záznam v rejstříku trestů, což je důkazem toho, že vždy vedl příkladný život spořádaného občana. Průběh trestního řízení byl pro žalobce mimořádně stresující. Nelze pominout, že byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí od 6 měsíců do 3 let odnětí svobody. Žalobce tak byl po celou dobu řízení až do pravomocného zproštění obžaloby vystaven extrémnímu stresu, neboť si přes vědomí své neviny a nedůvodnosti trestního řízení nemohl být do poslední chvíle jistý, zda nebude uznán vinným a potrestán. Žalobce byl vystaven psychickému tlaku souvisejícímu s pocitem nejistoty. O veřejně u hlavního líčení projednávané věci se dozvědělo i bezprostřední okolí žalobce, část jeho známých se k němu otočila zády a dosud s ním nekomunikuje. Stres neprospěl ani zdravotnímu a psychickému stavu jeho rodiny.

3. V podání ze dne 25. 6. 2021 se žalovaná vyjádřila k žalobě a učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok. Žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu majetkové škody ve výši 60 938 Kč, za nezákonné trestní stíhání se žalovaná omluvila a za nepřiměřenou délku trestního řízení žalovaná přiznala částku 70 000 Kč.

4. Usnesením ze dne 3. 8. 2021 byl nárok na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení (112 000 Kč s přísl.) vyloučen do samostatného řízení a byl nadále veden u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 5. 4. 2022 byl nárok žalobce zamítnut, když soud dospěl k závěru, že již poskytnuté zadostiučinění žalovanou ve výši 70 000 Kč je dostatečné.

5. Dne 8. 3. 2022 se konalo jednání, během něhož byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1. a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně tvrzené nemajetkové újmy.

6. V podání ze dne 6. 4. 2022 žalobce k výzvě soudu doplnil, že vlivem stresu z probíhajícího trestního řízení, pocitu křivdy a nespravedlnosti začal být skleslý, bez nadšení pro práci a jeho koníčky, v této tíživé atmosféře musel neustále vysvětlovat okolí, že je nevinen, tím spíše s ohledem na délku trestního řízení. Žalobce podnikal společně s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl spoluobviněným v trestní věci žalobce, která je předmětem tohoto řízení. Podnikali společně v obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO]. V průběhu nedůvodného a nezákonného trestního řízení, pod tíhou stresu vyvolaného trestním řízením, který mezi společníky začal vyvolávat nepřekonatelné rozpory, se rozhodli společné podnikání ukončit a žalobce byl ze společnosti, kde se léta realizoval a podnikal, nucen odejít. Po nedobrovolném odchodu ze společnosti bylo pro žalobce složitější začlenění do nového pracovního procesu z důvodu změny pracovní pozice (zčásti odlišná práce), což mu způsobovalo stres, který se projevoval podrážděnosti a neadekvátními reakcemi v okolí jeho nejbližších.

7. Žalobce dále uvedl, že v době, kdy se proti němu vedlo nezákonné trestní řízení, se prohloubily jeho kardiologické zdravotní problémy. Dle žalobce je obecně známo, že srdeční potíže obvykle vyvolávají, respektive prohlubují stresové situace, jakou je bezesporu například nezákonné trestní řízení. Zdravotní potíže žalobce se začaly prohlubovat v srpnu 2014 a v září 2014, tedy bezprostředně po zahájení trestního stíhání usnesením policejního orgánu ze dne 28. 7. 2014, [číslo jednací]. V průběhu trestního stíhání se prohlubovaly nadále. Míra nejistoty ze zdlouhavého a konce nenabírajícího trestního řízení vyústila v to, že žalobce byl v září 2019 kvůli srdečním problémům hospitalizován. Stres z probíhajícího trestního řízení dovedl žalobce v roce 2019 až na kardiologické oddělení, kde se podrobil vyšetření pomocí katetru. Na základě vyšetření mu bylo provedeno odstranění srdeční arytmie pomoci elektrického výboje za chvilkové narkózy, což samo o sobě bylo stresující. Arytmii se podařilo odstranit, ale může se opakovat.

8. Při jednání dne 8. 3. 2022 a dne 3. 5. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 108 534,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 596,07 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení z titulu nároku na náhradu škody (obhajné) a nadále požadoval pouze úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná plnila dobrovolně. K částečnému zastavení řízení:

9. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

10. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

12. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 2. 6. 2020 přípis žalované ze dne 4. 6. 2020 a stanovisko žalované ze dne 23. 6. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 2. 6. 2020 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 60 938 Kč, odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 70 000 Kč a za nezákonné trestní stíhání žalobce se omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí.

13. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

14. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná plnila žalobci částku 60 938 Kč za nákladech na obhajobu dne 29. 6. 2021 (zjištěno též z výpisu z bankovního účtu právního zástupce žalobce).

15. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: usnesením ze dne 28. 7. 2014 bylo proti žalobci zahájeno trestního stíhání pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku; žalobci bylo doručeno dne 12. 9. 2014. Rozsudkem [název soudu] byl zdejší žalobce spolu s dalšími spoluobviněnými zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu; dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci 3. 4. 2020.

16. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: trestní stíhání mělo největší dopad na žalobcův osobní i pracovní život; mezi společníky [právnická osoba] začaly vznikat třenice, což vyústilo v to, že žalobce se rozhodl v roce 2017 odejít z firmy. To pro něj byl těžký krok, protože tu firmu společně v roce 2005 založili; firmě se dařilo, byla úspěšná. Žalobce tak musel hledat novou práci. Žalobce byl kvůli stíhání podrážděný, což se projevovalo i doma vůči rodině – manželce a dceři, které to však nesly dobře a nějak se s tím vyrovnaly. Od známých i blízkých lidí dostával jsem dotazy typu –„ hele, ty děláš v tý firmě, která je obviněná? Co jste to provedli?“ atd. Žalobce se proto začal stahovat do ústraní a vyhýbat se okolí. Situace eskalovala zdravotními problémy v roce 2019, kdy byl žalobce hospitalizován v nemocnici. Vyšetřování a trestní stíhání se týkalo údajně neprovedené reklamní služby. Žalobce sehnal novou práci v příbuzném oboru (v automobilovém průmyslu), jako působil předtím.

17. Žalobci byla v roce 2010 diagnostikována fibrilace síní. Žalobce byl od 23. 9. 2019 do 26. 9. 2019 hospitalizován na kardiologii (srov. výpisy ze zdravotní dokumentace žalobce, propouštění zpráva, vystavená [nemocnice] dne 23. 9. 2019).

18. Žalobce byl zakládajícím společníkem [právnická osoba], ke dni 31. 8. 2017 žalobce odešel ze společnosti, byl statutárním orgánem a společníkem od 1. 3. 2005 do 22. 8. 2017 (srov. výpis z Obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO]).

19. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu listiny týkající se nároku na náhradu škody odpovídající obhajnému, a to za situace, kdy žaloba byla v daném rozsahu vzata zpět, a dále některé listiny týkající se zdravotního stavu žalobce, u nichž nebylo zřejmé, jaké skutečnosti mají prokazovat. Právní úprava:

20. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

26. Žalobce se v nadepsaném řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 316 000 Kč. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

27. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

28. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

29. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

30. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila.

31. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba ji prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění, jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05).

32. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či rozsudek ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

33. Povaha trestní věci představuje zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn z přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 3 let. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Soud proto povahu věci hodnotí jako méně závažnou.

34. V dané souvislosti však soud zdůrazňuje, že přihlédl k vyššímu významu trestního řízení pro žalobce při posouzení výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení (srov. řízení vedené zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), pročež by nebylo namístě posuzovat povahu trestné činnosti jako závažnou, neboť by došlo k duplicitnímu posouzení závažnosti újmy jak v nadepsaném řízení, tak v řízení o náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení.

35. Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, zvýraznění doplněno).

36. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tak ten trval od 12. 9. 2014, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 3. 4. 2020, kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno, tj. cca 5 let a 7 měsíců.

37. Dle soudu byla délka předmětného trestního stíhání nepřiměřeně dlouhá, za což však již byl žalobce odškodněn samostatně (srov. řízení vedené zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

38. Z uvedeného důvodu soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nepřihlížel a nijak nehodnotil jeho délku, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (srov. body [číslo] shora).

39. Žalobce dále vylíčil dopady trestního stíhání ve své osobnostní - zdravotní, rodinné a pracovní sféře. Konkrétně tvrdil, že došlo ke zhoršení jeho zdraví, když byl v roce 2019 hospitalizován se srdečními problémy. Z provedeného dokazování v daném ohledu vyplynulo, že žalobce byl v roce 2019 hospitalizován na kardiologii, přičemž měl srdeční potíže již od roku 2010, tj. několik let před zahájením trestního stíhání. Jakkoli tedy dle soudu nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že by žalobce musel být hospitalizován v důsledku zhoršení zdravotního stavu kvůli trestnímu stíhání, když trpěl srdečními problémy již před stíháním, dle soudu je velmi pravděpodobné, že se v důsledku pochopitelného stresu vyvolaného trestním stíháním žalobcům zdravotní stav nezlepšil, resp. se mohl zhoršit.

40. Žalobce dále tvrdil dopady do rodinné sféry, avšak ve velmi obecné rovině, a ty tak soud nemá za dostatečně tvrzené ani prokázané, neboť byly tvrzeny pouze v obecné rovině a navíc byly prokazovány pouze účastnickým výslechem. Naproti tomu má soud za prokázané zásahy do sféry pracovní. Žalobce tvrdil a prokazoval, že v důsledku trestního stíhání a souvisejících neshod se svým společníkem ve společnosti [právnická osoba] odešel a přestal být společníkem a statutárním zástupcem zmíněné společnosti, kterou spoluzaložil, a následně si musel hledat novou práci. Žalobce však netvrdil ani neprokazoval zásahy ve sféře ekonomické. Trestní řízení nebylo medializováno.

41. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

42. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozený byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení jako žalobce pro totožný trestný čin, za což mu hrozil stejný trest jako žalobci, byly u něj prokázány mnohem mírnější zásahy a dopady, než u žalobce (nebyly zásahy zdravotní a pracovní), a poškozený byl odškodněn částkou 25 000 Kč.

43. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž se žalobci omluvila.

44. Na základě provedeného dokazování a srovnání s jinými případy soud považuje za přiměřené odškodnit žalobce částkou ve výši 60 000 Kč. Zmíněná částka byla přiznána výrokem II.) a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

45. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od nesprávného data 3. 6. 2020 do zaplacení.

46. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci Ministerstvo spravedlnosti). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

47. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 2. 6. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 2. 12. 2020 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 3. 12. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

48. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši (tj. 8,25 % ročně) od 3. 12. 2020 z částky, kterou žalovaná plnila opožděně dne 29. 6. 2021, a dále z částky, kterou přiznal soud. Naproti tomu byla zamítnuta část požadovaných úroků z prodlení v rozsahu, který neodpovídá zákonné sazbě (žalobce požadoval 10 % ročně) a za období, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení (srov. výrok II. a. III.) Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K nákladům řízení:

49. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud přihlédl k § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

50. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 108 534,07 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 158 534,07 Kč.

51. Pro účely náhrady nákladů řízení se žalobce považuje za zcela úspěšného ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy (tj. tarifní hodnota 50 000 Kč) a částečně úspěšného co do nároku na náhradu škody (tj. co do částky 60 938 Kč). Žalobce tedy byl částečně úspěšný v rozsahu cca 70 %. Soud tedy přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení mezi žalobcem – 70 % a žalovanou – 30 %).

52. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 158 534,07 Kč sestávající z částky 7 460 Kč za každý úkon právní služby dle § 11 a. t. (tj. v daném případě 6 úkonů – převzetí věci, žaloba, vyjádření a 3x jednání soudu) a dále 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 46 560 Kč + SOP, tj. 50 560 Kč, z čehož 40 % činí 20 224 Kč (srov. výrok IV.). Ke lhůtě k plnění:

53. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.