12 C 53/2022 - 317

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] žaloba na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění ve výši 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, zastavu je.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému smazat z jeho uživatelského profilu [anonymizováno] na sociální síti [anonymizováno] příspěvky zveřejněné dne [datum] v časech [anonymizováno 5 slov], omluvy a zaplacení zadostiučinění 150 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 24 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost smazat ze svého uživatelského profilu [anonymizováno] na sociální síti [anonymizováno] příspěvky zveřejněné dne [datum] v časech [anonymizováno 5 slov], písemně se omluvit žalobci omluvou zaslanou na adresu [adresa], a zveřejnit omluvu na sociální síti [anonymizováno] na jeho současném [anonymizováno] profilu [anonymizováno] a ponechat tuto omluvu na dané síti po dobu nejméně 1 roku, a to ve znění:„ Omlouvám se panu [celé jméno žalobce] ([anonymizováno] z pomluvy jeho osoby, křivého obvinění z násilí na ženách a stalkingu. Má tvrzení se nezakládala na pravdě a byla úmyslně smyšlená“. Žalobce současně žádal zadostiučinění 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu ochrany osobnosti.

2. Tvrdil, že je [anonymizováno] a žalovaný [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Dne [datum] v [anonymizováno] byl zveřejněn na sociální síti [webová adresa] příspěvek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která je blízkou přítelkyní žalovaného a političkou [anonymizováno], kde uvedla:„ Dnes jsem si zablokovala [anonymizována dvě slova]. Neznám ubožejší profil na [anonymizováno] než je on. Svou zakomplexovanost a útoky na ženy by měl začít léčit. Nechápu [anonymizována dvě slova], že nezasáhne“. [anonymizováno] je přitom používán žalobcem a vede při prokliknutí na jeho profil. Příspěvek paní [příjmení] sdílel žalovaný s vlastním komentářem, který druhý den smazal, ale zůstala pod ním celá řada reakcí.

3. Žalovaný v příspěvcích [datum] v [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] žalobce označil za úchyla a opětovně píše o tom, že na něho paní [příjmení] podala trestní oznámení a že se jedná o stalking. V příspěvku z téhož dne v [anonymizováno] žalobce označil za stalkera a v příspěvku v [anonymizováno] zopakoval, že paní [příjmení] na žalobce podala trestní oznámení.

4. Žalobce rozebral, že sdělením, že bylo podáno trestné oznámení, když to veřejně sdělí [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], byla daným obviněním dána velká váha, neboť paní [příjmení] jako politička a veřejně známa osoba by jistě nepodávala trestní oznámení bez důkazů a [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] by o tom jistě veřejně nereferoval. Policie ČR potvrdila, že paní [příjmení] na něho trestní oznámení nepodala. Daného jednání se žalovaný a paní [příjmení] dopustili krátce před vánočními svátky a hrubě zasáhli do osobního života, soukromí a duševní pohody žalobce. Žalobce čelí lžím žalovaného opakovaně, když již je vedeno řízení u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 227/2021. [příjmení] [příjmení] přišla s prohlášením o násilí na ženách a stalkingu v době, kdy tato témata jsou mediálně velmi živá a dokážou vzbudit ve společnosti velký odpor a celoživotní odsouzení. Žalovaný danému aktivně a vědomě asistoval. Žalovaný má aktuálně na sociální síti [anonymizováno] přes 20 000 sledujících. Reálný dopad příspěvku je těžko spočítatelný, jelikož se pod ním objevila bouřlivá diskuze mnoha uživatelů, což má za následek doporučování příspěvku skrze celou sociální síť [anonymizováno]. Žalobce považoval za pravděpodobné, že desetitisíce lidí měly možnost příspěvek zaznamenat. Zásah je o to zásadnější, že příspěvky žalovaného jsou stále viditelné pro všechny osoby na internetu. Počet oslovených tímto příspěvkem stále narůstá. Útok navíc přišel před [anonymizováno], v době, kdy snoubenka žalobce byla v prvním trimestru, kdy se páry vyhýbají stresu a danou novinu ani nesdílejí s přáteli a rodinou, neboť těhotenství je v této době vždy velmi křehké. Místo toho, aby se žalobce chystal na pohodové vánoční svátky s těhotnou snoubenkou, musel řešit obvinění ze stalkingu a podání trestního oznámení.

5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Bránil se tím, že není autorem žalobcem označených příspěvků. Popsal, že jeho [anonymizováno] účet [celé jméno žalovaného] ([anonymizováno]) nespravuje sám, nýbrž další osoby, které touto činností pověřil. K [anonymizováno] účtu žalobce mají přitom přístup jeho současní, ale možná i někteří jeho bývalí zaměstnanci, a proto není schopen dohledat, kdo napadené příspěvky publikoval.

6. Žalovaný odkazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 107/03, ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 2546/17 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3024/2011 a vyložil, že komentář o podání trestního oznámení není a ani nemůže být vůči žalobci jakkoliv difamační a způsobilý protiprávně zasáhnout do jeho osobnostních práv. V době, kdy došlo ke zveřejnění daného příspěvku, paní [příjmení] a ostatní spolupracovníci žalovaného možnost podání trestního oznámení na žalobce pro jeho osočování paní [příjmení] na [anonymizováno] hojně diskutovali. Příspěvek pak představuje pouze reakci na tyto diskuze. V žádném případě nebylo na [anonymizováno] účtu žalovaného zveřejněno jeho vlastní skutkové tvrzení o podání trestního oznámení na osobu žalobce, nýbrž šlo o komentování informací, které byly autorovi příspěvku sděleny ze strany paní [příjmení] a dalších spolupracovníků žalovaného. Na [anonymizováno] účtu žalovaného totiž nezazněla jediná zmínka o tom, že by vůči žalobci mělo být zahájeno trestní stíhání a že by byl žalovaný z nějakého protiprávního skutku obviněn, natožpak že by byl žalobce obžalován nebo odsouzen. Samotný komentář o podání trestního oznámení na nějakou osobu je přitom ve veřejném prostoru a na sociálních sítích poměrně běžný a veřejné dopady onoho příspěvku zveřejněného na [anonymizováno] profilu žalovaného jsou tedy vůči žalobci prakticky nulové. Sám žalobce na daný příspěvek opakovaně upozorňoval veřejnost, a dokonce i celostátní média. Žalovaný upozornil na skutečnost, že sám žalobce je ve veřejném prostoru, a obzvlášť na sociální síti [anonymizováno] velmi dobře znám tím, že sám pravidelně údajně podává trestní oznámení („ TO“) na velký počet osob, které se mu z nějakých důvodů znelíbí, a o tomto svém jednání vždy informuje na sociálních sítích. Část těchto příspěvků žalobce zveřejnil právě v období [anonymizováno] roku [rok].

7. Žalovaný dále citoval právní věty nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3889/2020, rozsudku téhož soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4295/2018. Zde popsal, že veškeré další napadené příspěvky představují přípustné hodnotící soudy a oprávněnou kritiku žalobce. Napadené výroky sice na první pohled vyznívají negativně, nicméně představují důvodnou a legitimní reakci na aktivity žalobce na sociální síti [anonymizováno]. Žalobce je osobou veřejně činnou, a to zejména v médiích a na sociálních sítích, pročež je povinen snášet vyšší míru kritiky i silnější zásahy do jeho osobnostních práv.

8. Žalobce paní [příjmení] uráží a zesměšňuje opakovaně a dlouhodobě, z čehož lze dovodit také určité znaky online pronásledování (stalkingu) a civilního harassmentu její osoby a systematičnosti útoků žalobce. Jedná se zde různě intenzivní formy negativně působící na psychiku, které lze považovat za násilí, což připustil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 8 Tdo 224/2017. Uvedené příspěvky odůvodňují použití veškerých jednotlivých kritických výrazů, které žalobce žalobou napadá.

9. Žalobce věnoval paní [příjmení] do dne [datum] celkem 7 přímých příspěvků s označením jejího osobního profilu na sociální síti [anonymizováno], což způsobilo, že jí na mobilní telefon přišlo oznámení na prakticky každou reakci na předmětné tweety, tzn. reakce na každý jeden retweet (sdílení), like (funkce„ to se mi líbí“) i všechny komentáře ostatních uživatelů v diskuzi. I při vypnutí všech oznámení se zprávy a oznámení zobrazují a nedalo se tak vyhnout leckdy dehonestačním, či dokonce až nenávistným komentářům, které žalobce svým jednáním proti paní [příjmení] spustil. V důsledku jednání žalobce vůči paní [příjmení] na sociální síti [anonymizováno] tato obdržela v reakci na jeho příspěvky, kde jí označil, více než 600 oznámení (retweety, likes, komentáře), v důsledku čehož se cítila jako oběť online pronásledování. Zvláště pak, když v mnoha z daných reakcí musela číst urážky své osoby.

10. Žalobce přitom útoky neomezil pouze na paní [příjmení], nýbrž se takových jednání dopouštěl i vůči jiným ženám, a to vůči paní [jméno] [příjmení], bývalé tiskové mluvčí žalovaného, osočoval novinářku [jméno] [příjmení] z toho, že„ jen pindá, když se to zrovna mediálně hodí“, nebo [jméno] [příjmení] a uživatelky [anonymizováno], že něco„ nechápou“. Svou pozornost žalobce zaměřil i na [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Stalking paní [příjmení] připouští i žalobce v příspěvku z [anonymizována dvě slova].

11. Žalovaný se dále dovolával nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 2971/2000 a dovozoval, že žalobce po [datum] svými příspěvky vůči žalovanému, v nichž ho zesměšňuje, dosáhl nápravy újmy, které se mu na osobnosti mělo dostat.

12. Žalovaný dodal, že žalobce na sociální síti [anonymizováno] útočí na [anonymizována tři slova], kolegy [anonymizováno] a [název soudu] a vyvolává konfliktní situace.

13. V následných vyjádřeních obě strany vyvracely argumenty protivníka, opakovaly svá tvrzení, rozvíjely je, setrvávaly pevně ve svých protichůdných postojích a předkládaly desítky příspěvků na sociální síti [anonymizováno].

14. Soud podle § 96 o. s. ř. zastavil řízení v části, ve které vzal žalobce žalobu zpět.

15. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, každý má právo, aby byla zachovávána jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Zásady zakotvené v čl. 10 odst. 1 Listiny jsou rozvedené v ustanovení § 81 a násl. o. z.

16. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv.

17. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

18. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3024/2011 shrnul do té doby existující judikaturu a vysvětlil, že podmínkou vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a vzniklou nemajetkovou újmou na osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí. Taktomu může být např. při výkonu ústavními principy zaručeného práva kritiky. Kritika jako součást svobody projevu a široké a veřejné informovanosti je nepochybně důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. Současně je třeba zdůraznit, že svoboda projevu, včetně práva pronášet kritiku, musí mít v demokratické společnosti své meze, kdy jejich překročení pravidelně vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob.

20. K neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby nedojde výkonem práva kritiky ovšem jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, t.j., že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. O věcnou kritiku nejde především tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů, a která z těchto nepravdivých podkladů dovozuje vlastní hodnotící úsudky. V takových případech, pokud je utvořený hodnotící úsudek znevažující, není možné již z tohoto důvodu považovat kritiku za přípustnou. Vybočí-li kritika z mezí její přípustnosti, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila. Jestliže kritika v konkrétním případě postrádá právní přípustnost, není namístě upřednostňovat právo na kritiku před právem na ochranu osobnosti fyzické osoby. Nadto lze pokládat za obecně zřejmé, že uvádění nepodložených, resp. nepravdivých údajů o fyzické osobě není možno ztotožňovat s pojmem oprávněné kritiky. Současně je nutno zdůraznit, že při hodnocení míry a dopadů předmětného zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je třeba vycházet z objektivního principu, kdy zásahem by se takto cítil dotčeným na cti a vážnosti každý, kdo by se nacházel na místě této osoby.

21. Svoboda vytváření a projevu názorů je nezbytnou podmínkou demokracie, její kvality a míry. Právo kritiky je proto zakotveno např. v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Každá svoboda má ovšem své meze tam, kde by její projev byl v rozporu s oprávněnými zájmy na svobodném rozvoji všech ostatních. Proto i svobodě projevu názorů, vyjadřujících hodnotící úsudky, musí být vytyčeny meze tak, aby neohrožovaly svobodný rozvoj osobnosti jiných lidí (čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Hodnotící úsudek - kritika může mít nejen pozitivní účinek, ale i efekt negativní, případně vyúsťující v závažnou újmu na osobnosti kritizovaného.

22. Má-li jít o kritiku oprávněnou, musí být věcná a konkrétní, stejně jako současně přiměřená co do obsahu, formy a místa. Přípustná kritika není oprávněna vybočovat z mezí nutných k dosažení sledovaného a společensky uznávaného účelu. Věcnost kritiky vyžaduje, aby vycházela z pravdivých podkladů jako premis pro hodnotící úsudek. Nejsou-li tyto podklady pro úsudek pravdivé a je-li hodnotící úsudek difamující, nelze kritiku považovat za přípustnou. Hodnotící úsudek musí být závěrem, který lze na základě uvedených skutečností logicky dovodit. Přitom však nestačí, aby kritika sama z pravdivých skutkových podkladů vycházela. Nemá-li být kritika neoprávněným zásahem do cti, resp. pověsti kritizovaného, je současně nezbytné, aby podklady, na nichž hodnocení spočívá (pokud nejde o skutečnosti notoricky známé), byly v rámci takovéto evaluace konkrétně uvedeny, aby adresát hodnotového soudu měl možnost takový úsudek přezkoumat a vytvořit si vlastní názor a současně, aby bylo zamezeno případnému vzniku nesprávných představ o skutečnostech, které sloužily hodnotiteli za podklad. Za přípustné tak lze považovat jen takové hodnocení, které je konkrétní. Úsudek všeobecného rázu proto musí být podmíněn odpovídajícími existujícími skutečnostmi. Stejně tak proto i všeobecná výtka závadného chování kritizovaného musí být vždy podložena určitým chováním posuzované osoby projeveným navenek - v opačném případě by se jednalo o kritiku nepřípustnou. Pro difamační povahu určitého tvrzení se nevyžaduje, aby bylo v určité společnosti chápáno jako znevažující. Postačuje, pokud takovéto tvrzení uvedený účinek může mít byť jen u určité skupiny lidí, která tvoří "okolní svět" postiženého. Zda je určité tvrzení difamující, je nutno posuzovat nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo.

23. U zásahů do cti je třeba uznat za důvod vylučující neoprávněnost difamační znevažujících skutkových tvrzení, jestliže k zásahu do cti došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů, ať vlastních, cizích, či veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené právní povinnosti. I v těchto případech je ovšem třeba dbát o uplatnění a respektování principu společenské adekvátnosti. Hájení chráněných zájmů vlastních, cizích nebo veřejných ovšem nemůže nikdy ospravedlnit zásah do cti, k němuž došlo bez potřeby nebo při němž jednající nebyl v dobré víře o správnosti svého tvrzení, popřípadě, jehož přímým účelem bylo újmu na cti způsobit.

24. Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 4022/17 vyložil, že řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1) povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8) kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit.

25. Judikatura vrcholných soudů se ustálila v tom, že veřejně známé osoby musí strpět v širokém rozsahu kritiku vztahující se k jejich veřejnému působení (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 367/03 Tyto osoby disponují mnohem snadnějším přístupem k médiím, a mají tak mnohem snadnější možnost vyvrátit to, co ony samy považují za smyšlenky (nálezy sp. zn. I. ÚS 367/03 nebo ze dne 20. 5. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost (nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03).

26. Konečně nárok na ochranu osobnosti může modifikovat skutečnost případného zhojení následku zásahu v té či oné míře tím, že jistou formu zadostiučinění si fakticky poskytne sám poškozený, a to na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku, apod. V takovýchto případech je třeba porovnat míru dotčení osobnosti fyzické osoby, a tomu odpovídající předpoklad přiměřenosti satisfakce s tím, do jaké míry byl nárok na satisfakci suplován případnou "svémocí" poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 157/2004 či 30Cdo 2971/2000).

27. Strany se shodly v tom, že dne [datum] v [anonymizováno] byl zveřejněn na sociální síti [webová adresa] příspěvek paní [příjmení], která je blízkou přítelkyní žalovaného a [anonymizována dvě slova], kde uvedla:„ Dnes jsem si zablokovala [anonymizována dvě slova]. Neznám ubožejší profil na [anonymizováno] než je on. Svou zakomplexovanost a útoky na ženy by měl začít léčit. Nechápu [anonymizována dvě slova], že nezasáhne“. [anonymizováno] je přitom používán žalobcem a vede při prokliknutí na jeho profil. Strany shodně tvrdily, že na [anonymizováno] účtu žalovaného byly [datum] zveřejněny příspěvky, ve kterých je uvedeno, že paní [příjmení] na žalobce podala trestní oznámení„ TO“, žalobce je úchyl, stalker a systematicky útočí na ženy a pronásleduje je.

28. Soud vzal za prokázané, že žalovaný vytýkané příspěvky na síti [anonymizováno] uveřejnil. V případě, že snad nikoliv, tak odpovídá za stav svého a umožnil-li třetím osobám přístup k tomuto účtu, nezbavuje ho to odpovědnosti za zde uvedené příspěvky.

29. V rámci dalšího dokazování soud zjistil z příspěvku z [datum], v [anonymizováno], že žalobce uvedl:„ [příjmení] do světa šíří lži. Kdo šíří lži, dělá tak se zlým úmyslem. Tohle je jeden z výsledků. Je na [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno], aby si to přeprali hlavně se svým svědomím. [příjmení] [příjmení] nedávno sama okusila, jak jsou takové lži bolestivé. Snad se jí otevřely oči“.

30. Z příspěvku z [datum], v [anonymizováno], že žalobce uvedl:„ Soudu jako svědky navrhuji [anonymizována dvě slova] a její babičku. Je třeba prokázat, že generátor memů [anonymizováno] uvádí lidi v omyl. I vzdělané. Natož ty obyčejné. [příjmení] i [příjmení] hoaxy z generátoru jako pravé šířili. Jistě to vysvětlí, že naletěli a nikoliv jako úmysl“.

31. Z příspěvku z [datum], v [anonymizováno], že žalobce uvedl jako odpověď žalovanému, paní [příjmení] a [anonymizováno]:„ Vy tak lžete, že bude třeba udělat web“.

32. Z příspěvku z [datum], [anonymizováno], že žalobce uvedl:„ Jsme schopný národ. Jen nás řídi debil [anonymizováno]“.

33. Z příspěvku z [datum] v [anonymizováno], že žalobce uvedl:„ Koukám, že paní [anonymizováno] je takový [příjmení] [anonymizována dvě slova]“.

34. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ Až za ten dnešek bude [celé jméno žalovaného] a [příjmení] platit náhradu újmy, tak si koupím tolik řopíků, že budu řopíkový král“.

35. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce mj. napsal:„ Duo [celé jméno žalovaného] a [příjmení] si odnáší trestní oznámení a žalobu na půl mega každý. Gratuluji vítězům“.

36. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ V kanceláři nám včera odešel kotel. Opravář dorazí až dnes odpoledne. Do té doby se musím zahřát. Asi zkusím stalkovat tu [příjmení], to mne vždy úplně rozpálí“.

37. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce uvedl:„ Trestní oznámení na pana [celé jméno žalovaného] a paní [příjmení] podáno. Pokud si někdo myslí, že může jiného veřejně křivě obvinit z násilí na ženách, stalkingu a říkat, že na mě podali TO a že jsem stalker a úchyl, tak se hrubě mýlí. Přeji hezké svátky. V politice končíte“.

38. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce uvedl:„ přál jsem si od Ježíška knihu [anonymizováno] trestních oznámení, tak uvidíme“.

39. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce uvedl:„ Chcete podávat TO?. Hledáme posily. Studenti dělají státnice, odjíždějí na [příjmení], tak máme volná místa“.

40. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ Lhář [celé jméno žalovaného], který u policie řekl, že neví, kdo píše jeho [anonymizováno], s argumentací uspěl a nelze jej tedy postihnout, když na [anonymizováno] lhal o tom, že na mne bylo podáno TO. Jeho zbabělost tedy vede k tomu, že budeme po policii tahat jeho zaměstnance. Zbabělec, nikoliv voják“.

41. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:“ Mimochodem, [celé jméno žalovaného] a [příjmení] dostali před týdnem předžalobní výzvu za ty lži o tom mém násilí na ženách a stalkingu. Lhůtu mají do konce týdne. Žádám omluvu a 400 000 Kč po [anonymizováno] a 250 000 Kč po úřednici. Ukážeme si, kdo lže“.

42. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal: [jméno], čeho se nejvíc bojí [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] mu [anonymizováno] odebere [příjmení]“.

43. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ [celé jméno žalovaného], kterému soud zakázal předběžným opatřením šířit dezinformace o mé osobě, se rozčiluje nad reportáží [anonymizováno] o tom, jak si dělal politické body na dezinformacích o [země]. Jako správný usvědčený dezinformátor se hned pustil do útoku na [anonymizováno], [příjmení], mistře!).

44. Z příspěvku ze dne [anonymizováno], že žalobce reagoval na článek v deníku.cz o žalovaném tak, že napsal:„ Kdybych věděl, že žaluji takové jelito, tak toho snad nechám…“.

45. Z příspěvku ze dne [anonymizováno], že žalobce reagoval na článek na [webová adresa] o sporech v [anonymizováno] zápase tak, že uvedl:„ Kde je [celé jméno žalovaného] Kde je [celé jméno žalovaného]“.

46. Z příspěvku z téhož dne, že žalobce napsal:„ nejvíc mě fascinuje, že [celé jméno žalovaného] působil jako mentální kouč. Buďme rádi, že teď je u cirkusu“.

47. Z příspěvku z [anonymizováno], že žalobce reagoval na článek o tom, že žalovaný je mezi kandidáty na ředitele [anonymizována dvě slova] tak, že uvedl:„ když jsem říkal, že lidi jako [celé jméno žalovaného] máme vyhnat do lesů, myslel jsem to trochu jinak“.

48. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ Další justiční úspěch pana [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]. [příjmení] prohrála u [anonymizováno]. Řidič kamionu si ve [země] za pašování lidí odseděl 2 roky. A [anonymizováno] se na Vánoce z [anonymizováno] nedostala. [příjmení] [příjmení] v akci“.

49. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce k fotografii obalu čokolády s nápisem„ Milka bude to“ napsal:„ Má vlastní edice čokolády“.

50. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ Za tu vlajku a stožár se nepříteli pomstím. Takže jsem projel [příjmení] [příjmení] a budem sypat TO na největší [anonymizováno] sráče, kterých tam má požehnaně“.

51. Z příspěvku ze dne [datum], že žalobce napsal:„ Co by to bylo za den, kdyby [příjmení] nepsal, že má [příjmení], [celé jméno žalovaného], že je v aktivních zálohách a já nevyhrožoval žalobou nebo TO. Vaše životní jistoty“.

52. Z příspěvků na č. l. 42 spisu, že žalobce zveřejnil na horní straně fotografii ženy zachycené u nádrže automobilu a držící v ruce peníze a připojil„ rychlý prachy…řekla [jméno]“. Žalobce u jednání vysvětlil, že je zde zachycena [anonymizováno] za hnutí [jméno]. Fotografie pochází z doby, kdy se hnutí [jméno] vymezovalo proti zdražování pohonných hmot a někteří jeho členové se nechávali fotit s penězi u automobilů. Na fotografii dole, u které jsou cizí výrazy, je osoba jemu neznámá a k ní připojil fotografii [anonymizováno] [příjmení], která zde hloupě kouká.

53. Z příspěvku z [datum], že žalobce reagoval na dotaz osoby, která hledala pro studijní účely někoho, kdo v minulosti prodělal pohlavní chorobu„ Co [příjmení], nemůže pomoci?“.

54. Z příspěvku z [datum], že žalobce napsal:„ Česká vláda k tajné dohodě s [země] údajně nabízela i [anonymizováno], ale [země] nechtělo získat [příjmení]“.

55. Z usnesení Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [anonymizováno] soud zjistil, že tento úřad odložil oznámení žalobce o podezření, že žalovaný se příspěvky ze [datum] dopustil přestupku.

56. K posledně zmíněnému usnesení soud sděluje, že podle § 135 o. s. ř. je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. O takové rozhodnutí se zde nejedná.

57. Soud z dalších příspěvků žádná zjištění nečinil a další označené důkazy neprováděl, protože pro rozhodnutí ve věci byly nadbytečné.

58. V projednávané věci nebylo sporu v tom, že žalobce je [anonymizováno], ve veřejném prostoru, a obzvlášť na sociální síti [anonymizováno] velmi dobře znám. Žalovaný vykonává funkce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Žalobce i žalovaný musí strpět v širokém rozsahu kritiku vztahující se k jejich veřejnému působení.

59. Soud předně přihlížel k místu a prostředí, v němž byly příspěvky zveřejněny. Jedná se o sociální sít [anonymizováno] v určité skupině osob, které příspěvky tohoto druhu zajímají a reagují na ně, diskutují a komentují, často se osočují, zesměšňují a používají i vulgarity. Nejedná se prostor celostátní televize či medií a o konstruktivní věcnou diskuzi na konkrétní téma, která respektuje i odlišné názory a postoje. Každý alespoň trochu rozumný účastník těchto diskuzí, musí vědět, že zde uvedené příspěvky jsou velmi často vedeny pouze snahou se zviditelnit a zaujmout co nejširší okruh uživatelů, často se nepochybně musí jednat o nepravdu, popř. částečnou pravdu či snad i pravdu, ale rozvinutou tak, aby okruh podobných přispěvovatelů oslovily. Pravdivost příspěvků je obvykle obtížné ověřit.

60. Příspěvek žalovaného o podání trestního oznámení na žalobce v uvedeném prostředí nemůže představovat zásah do osobnostních práv žalobce. Trestní oznámení obecně není žádnou formou odsouzení a neznamená, že se osoba dopustila protiprávního jednání. Podle trestního řádu má charakter sdělení orgánům činným v trestním řízení, které až následně prověřují, zda nebyl spáchán trestný čin. Takto trestní oznámení vnímá i široká veřejnost. Navíc sám žalobce zde na daný příspěvek opakovaně upozorňoval diskutující. Žalobce v postavení [anonymizováno] o podávání mnoho trestních oznámení z jeho strany, a to i za pomoci studentů a vzorů těchto podání, uživatele sítě informoval a jakýkoliv další význam tohoto prostředku ještě zlehčil. Část těchto příspěvků žalobce skutečně zveřejnil právě v období [anonymizováno] roku [rok].

61. Označení osoby„ stalker a úchyl, osobu systematicky útočící a pronásledující ženy“ lze obecně považovat za osobnostní zásah, který zakládá právo na ochranu osobnosti. V daném případě však o zásah takového charakteru nejde. V popsaném prostředí se vyskytují obdobné příspěvky a zmíněné výrazy žalovaný použil v reakci na aktivitu žalobce, kdy žalobce, jak sám připustil, si dělá legraci z řady osob. Z žalobcových příspěvků je patrné, že zde připomíná své postavení [anonymizováno], osočuje, provokuje a zesměšňuje řadu osob a nevyhýbá se ani vulgaritám.

62. Toto žalobcovo neobvyklé chování, sám jej hodnotí jako„ legraci“, odporuje obecných představám o slušnosti. Hodnotící soud žalovaného nevybočuje z celkového dojmu z příspěvků žalobce s přihlédnutím ke všem okolnostem a souvislostem. Jednání žalobce není přímo stalkingem, i když sám je v případě příspěvků směřujících vůči paní [příjmení] za takové označil, není úchylné a nejde o systematickou agresivitu a útoky vůči ženám. U žalovaného, ale i u třetích osob bylo způsobilé vyvolat úsudek s tímto závěrem. Označení žalobce použitými výrazy je podloženo jeho chováním na síti. Žalovaný jimi reagoval na příspěvky žalobce a osoby, které se diskuze účastnily, měly možnost jeho úsudek přezkoumat a vytvořit si vlastní názor. Tato kritika zjevně nepřekračuje obvyklé meze ve zmíněném prostředí a tento zásah zde nepřesáhl přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze.

63. Zásadním důvodem, pro který nelze žalobě vyhovět, je skutečnost, že žalobce si satisfakci poskytl sám na úkor zájmů žalovaného svými následnými výpady vůči žalovanému.

64. Po zveřejnění příspěvků žalovaného dne [datum] žalobce opakovaně na sociální síti [anonymizováno] vysvětloval, že příspěvky žalovaného jsou neoprávněné, lživé a vyvracel nepravdy. Mnohokrát informoval o podání trestního oznámení na žalovaného, o žalobních nárocích, kterých se po něm domáhá a jak naloží s částkou, kterou vysoudí. Žalovaného po mnoho měsíců v příspěvcích zesměšňoval, označoval ho za„ lháře, zbabělce, dezinformátora, jelito, brouka [anonymizováno]“, sděloval, že žalovaný je„ u cirkusu“ nebo„ má být vyhnán do lesů“ apod. Tato označení lze hodnotit jako zásah do osobnostních práv žalovaného v míře odpovídající tvrzenému dotčení osobnosti žalobce.

65. Soud proto žalobu zamítl.

66. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 věty prvé a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Částečným zpětvzetím žaloby žalobce zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno a ve zbývajícím rozsahu v řízení podlehl. Náklady žalovaného spočívají v odměně jeho advokátky po 3 100 K za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 3. 5. 2022, účast u jednání soudu dne 16. 11. 2022, sepis doplnění tvrzení a důkazů v návaznosti na výzvu soudu ze dne 15. 2. 2023, sepis vyjádření ze dne 27. 3. 2023 a účast na jednání před soudem dne 4. 4. 2023. S těmito úkony souviselo 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996Sb.) a 21% DPH.

Poučení