12 C 59/2019- 391

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] insolvenční správce insolvenčního dlužníka [právnická osoba], [IČO] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa žalované] zastoupenému advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 616 497,35 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [adresa].

Odůvodnění

1. Insolvenční dlužník [právnická osoba], [IČO] (následně prostřednictvím svého insolvenčního správce), dále jen„ žalobce“ či„ zhotovitel“, se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 5 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel uzavřeli v rámci projektu prováděného na klíč smlouvu o dílo - [anonymizováno] projekt [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ve znění jejích příloh a pozdějších dodatků [číslo] až [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek žalobce, jako zhotovitele, za sjednanou cenu 299 365 482 Kč provést pro žalovaného, jako objednatele, dílo, a to inovaci [anonymizováno] jednotky [anonymizována tři slova] [anonymizováno], a to mj. provedení projekční přípravy a výstavby nových částí technologie s cílem zpracování nové suroviny – [anonymizována dvě slova] (frakce 5 – 20 mm), dále pak výroby čistého [anonymizována dvě slova], tzv. kvality [příjmení] [příjmení] (GG) s obsahem ve vodě nerozpustných látek max. [číslo] ppm, a náhrady stávající věžové granulace za granulaci vřetenovou.

2. Ve Smlouvě se žalobce v rámci záruky mj. zavázal, že předmětné dílo bude dokončeno kvalitně a odborně správně v souladu s kvalitní a stavební inženýrskou praxí, že bude vyhovovat podmínkám Smlouvy. Ustanovení odst. [číslo] Smlouvy pak stanoví, že záruka bude platná po dobu dvaceti čtyř (24) měsíců po dni předběžného převzetí v případě technologické části předmětu díla a šedesáti (60) měsíců v případě stavebních, montážních a projekčních prací. V případě zjištění vady přitom měl žalobce dle ustanovení odst. [číslo] Smlouvy urychleně zahájit nápravné kroky a s náležitou péčí provést a dokončit nápravu vady či nedostatku tak, že dle písemné volby žalovaného (obsažené v oznámení vad žalovaného): a/ vadnou část předmětu díla buď nově navrhne, vyrobí a vymění; b/ takovou vadnou část předmětu díla opraví a uvede ji do souladu s Dokumentací skutečného provedení díla; nebo c/ poskytne Objednateli slevu ze smluvní ceny, která bude odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad a hodnotou vadného díla.

3. V souladu s čl. 8 [číslo] Smlouvy žalobce nechal vystavit a předal žalovanému bankovní záruku na záruční plnění ve výši 13 468 274,10 Kč – bankovní záruka [číslo] vystavená dne [datum] společností [právnická osoba] (dále jen„ Bankovní záruka“). Platnost Bankovní záruky byla stanovena do [datum]. V souladu s čl. 8 [číslo] Smlouvy byl žalobce v den předběžného převzetí povinen předat žalovanému zajištění za záruční plnění vystavené ve formě Bankovní záruky, a to ve výši 5 % ze Smluvní ceny díla bez DPH. Žalobce tuto svou povinnost splnil právě prostřednictvím Bankovní záruky. Dle ustanovení odst. [číslo] Smlouvy je žalovaný oprávněn čerpat částku nezbytnou pro odstranění vady ze zajištění za záruční plnění (tj. z Bankovní záruky), pokud žalobce neodstraní vadu, na níž se vztahuje záruka, do 15 dnů od data písemného oznámení takové vady ze strany žalovaného nebo v delší lhůtě, kterou určí či písemně odsouhlasí žalovaný.

4. K předběžnému převzetí díla došlo dne [datum]. Předběžným převzetím přitom na základě předávacího protokolu došlo k předání a převzetí díla a ode dne předběžného převzetí začíná běžet záruční doba.

5. Dle žalobních tvrzení byl dne [datum] žalobci doručen dopis žalovaného ze dne [datum] označený jako Oznámení vad, uplatnění nároků z vad a náhrada škody, kterým žalovaný uplatňuje údajné vady díla spočívající v nesprávně navržených potrubních trasách. Žalovaný přitom v tomto dopise uvádí, že„ tímto oznamuje řádně a včas vady díla.“ Současně však z titulu náhrady škody pojmenovává a uplatňuje nároky, z jejichž popisu je zřejmé, že žalovaný ještě před oznámením vady prováděl svémocné zásahy do díla. Dne [datum] byl žalobci doručen dopis žalovaného ze dne [datum] označený jako Oznámení vad, uplatnění nároků z vad a náhrada škody, kterým žalovaný uplatňuje údajné vady díla spočívající v chybném navržení systému sycení páry 5 bar do odparek. Žalovaný přitom v tomto dopise uvádí, že„ tímto oznamuje řádně a včas vady díla.“ Současně však z titulu náhrady škody pojmenovává a uplatňuje nároky, z jejichž popisu je zřejmé, že žalovaný i zde ještě před oznámením vady prováděl svémocné zásahy do díla. Žalovaný tak svým postupem znemožnil zjištění skutečné vady, když žalobci vůbec neumožnil, aby se se stavem údajně vadného díla seznámil. Žalovaný uplatňuje vady díla v době, kdy do díla provedl zásahy sám či prostřednictvím třetí osoby, takže dílo neodpovídá projektu dodanému žalobcem, ani stavu, ve kterém se měla projevovat údajná vada. Po žalobci tak dle jeho názoru nelze spravedlivě požadovat, aby za údajnou vadu nesl jakoukoliv odpovědnost.

6. Spornost reklamací se dle žalobních tvrzení následně promítla i do textu dohody o narovnání ze dne [datum] (dále jen„ Dohoda“), kdy v čl. 3 Dohody je výslovně uvedeno, že se strany zavazují, že budou dále jednat o vadě„ Nesprávně navržených potrubních tras“, která byla [právnická osoba] oznámena včetně uplatnění nároků z vad a náhrady škody dne [datum], a vadě„ Chybně navržený systém sycení páry“, která byla [právnická osoba] oznámena včetně uplatnění nároků z vad a náhrady škody dne [datum], s cílem najít oboustranně uspokojivé vypořádání těchto vad. Smluvní strany se dohodly, že pokud bude v rámci oboustranného vyjednávání o uspokojivém vypořádání shora uvedených vad prokázáno, že [právnická osoba] u těchto oznámených vad provedla v rozporu se Smlouvou technická opatření dříve, než tato opatření mohla řádně provést [právnická osoba] a současně bude prokázáno, že [právnická osoba] postupovala při řešení těchto vad v rozporu se Smlouvou, bude to považováno za překážku pro uplatnění bankovní záruky zajišťující záruční plnění dle čl. 8 Smlouvy Smluvní strany se dále dohodly, že obdobně se bude postupovat také v budoucnu u dalších, [právnická osoba], oznámených vad.

7. Navzdory tomu, že dle žalobních tvrzení podle Smlouvy nebyl žalovaný oprávněn čerpat Bankovní záruku (nevznikl mu jakýkoliv peněžitý nárok) a navzdory tomu, že dle Dohody v případě, že je způsob řešení reklamačního řízení (vad) provedený v rozporu se Smlouvou, je toto překážkou uplatnění Bankovní záruky (zajištění), dne [datum] požádal žalovaný o výplatu finančních prostředků z Bankovní záruky v plné výši, a to na základě výzvy ze dne [datum].

8. Žalobce se obrátil na žalovaného s předžalobní výzvou datovanou ke dni [datum] – výzvou k vrácení neoprávněného plnění z bankovní záruky [číslo] jakož i k uvedení a prokazatelnému doložení konkrétních důvodů, které vedly k čerpání Bankovní záruky, a dále k uvedení, jaké konkrétní povinnosti žalobce nesplnil, a za jakým účelem (k úhradě jakých konkrétních pohledávek vzniklých žalované) byla Bankovní záruka čerpána. Úrok z prodlení požaduje žalobce od [datum], kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení, a to při úrokové sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. V průběhu řízení k výzvě soudu žalobce doplnil, že čerpaná bankovní záruka byla vyplacena společností [právnická osoba], která následně pohledávku za žalobcem z titulu vyplacené bankovní záruky uplatnila v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P [číslo], kde je uplatněna jako dílčí pohledávky [číslo]. Vyplacená bankovní záruka se tak do majetku žalobce promítla jako vzniklý neuhrazený dluh.

10. Žalovaný k věci samé uvedl, že na díle, které se žalobce zavázal ve Smlouvě pro žalovaného řádně zhotovit (a to dle původní žalobcem připravené projektové dokumentace), se po zahájení provozu díla prokazatelně projevily záruční vady, kterých si původní žalobce byl vědom, ovšem nebyl je schopen, resp. ochoten odstranit. Žalovaný neuznává a odmítá žalobcem tvrzený nárok na zaplacení výše uvedené částky, a to v celém rozsahu. Žalovaný je plně přesvědčen o tom, že Bankovní záruku čerpal oprávněně a plně v souladu se Smlouvou a platnou právní úpravou. Žalovaný přistoupil k čerpání Bankovní záruky až poté, co řádně uplatnil vůči původnímu žalobci své důvodné nároky vzniklé v souvislosti s předmětnými (níže popsanými) vadami na díle realizovaném podle Smlouvy, které se prokazatelně projevily po zahájení provozu předmětného díla (výrobní jednotky) a v době trvání záruky za dílo. Žalovaný činí nesporným, že došlo k uzavření výše zmíněné smlouvy o dílo a došlo také k předběžnému převzetí díla dne [datum].

11. Pokud jde o vady díla, dle tvrzení žalovaného již krátce po předběžném převzetí díla, resp. po uvedení díla do provozu, se na díle začaly projevovat závažné vady, pro které dílo nemohlo být v plném rozsahu využíváno ke sjednanému účelu, když docházelo k odstávkám výrobní jednotky a výpadkům ve výrobě [anonymizována dvě slova]. Původní žalobce byl o těchto vadách nejen informován, ale dokonce se jednu z nich pokoušel odstranit, ovšem neúspěšně. Žalobce se zavázal ke komplexnímu dodání předmětného díla (tj. od vyprojektování díla, přes jeho realizaci, až do uvedení díla do řádného provozu, za který se po určitou dobu zaručil). Pokud se tedy při provozu díla v záruční době objevily vady, které způsobovaly, že dílo nebylo možné provozovat způsobem a v rozsahu garantovanými ve Smlouvě, pak se nepochybně jedná o vadu díla, bez ohledu na to, kde je příčina této vady, tj. zda vychází z chyby v projektové části díla, či z chyby při vlastní realizaci díla (např. chybný komponent, neodborně či nedostatečně provedené práce na díle apod.).

12. Dílo dle žalovaného vykazovalo následující vady: (I) vada na potrubních trasách, která spočívá, zjednodušeně řečeno, v nesprávně navržených a provedených potrubních trasách na výtlacích a sáních čerpadel (dále jen„ vada na potrubních trasách“); (II) vada na systému sycení páry, která spočívá, zjednodušeně řečeno, v praskání parního potrubí páry 5 bar v důsledku chybně navrženého a provedeného systému sycení páry 5 bar do odparek (dále jen„ vada na systému sycení páry“).

13. Vzhledem k tomu, že dle tvrzení žalovaného byl žalobce o vadách a jejich projevech plně informován, a ani jednu z nich neodstranil, ocitl se v prodlení se splněním své povinnosti. Žalovanému tak nezbylo, než aby si sám zajistil odstranění předmětných vad, které mu každodenně působily škody a újmy z důvodu omezení výroby, k čemuž byl oprávněn dle čl. 7 [číslo] Smlouvy, který stanovil:,,Pokud by Zhotovitel nezahájil urychleně nápravu zjištěné vady nebo by s náležitou péčí nedokončil nezbytný příslušný nový návrh, opravu, výměnu či opětovné zkoušky, je objednatel oprávněn provést nebo zajistit provedení těchto činností na náklady Zhotovitele tak, že použije prostředky ze Zajištění za záruční plnění za základě článku 8.3 této Smlouvy; tyto prostředky je rovněž oprávněn použít k úhradě skutečné škody a ušlého zisku, které mu v důsledku dané vady vznikly, popřípadě k úhradě slevy ze smluvní ceny dle čl. 7 [číslo] (c) výše.“ 14. Poté, co žalovaný důvodně přistoupil k odstranění předmětných vad, uplatnil v souladu se Smlouvou vůči žalobci ve vztahu ke každé z předmětných vad následující nároky: (i) Nárok na slevu z ceny díla (zohledňující přímé náklady na odstranění jednotlivých vad); (ii) Nárok na náhradu škody, kterou tvoří: -) skutečná škoda (tj. zejména náklady na opravu parního potrubí a souvisejících zařízení u vady na systému sycení páry a dále zejména náklady na opravu čerpadel v případě vady na potrubních trasách); -) ušlý zisk z omezení výroby způsobené předmětnými vadami.

15. V případě vady na potrubních trasách je žalovaným uplatňován nárok na slevu z ceny díla ve výši 4 094 920,46 Kč a odpovídá rozdílu mezi hodnotou díla bez předmětné vady a hodnotou díla s vadou. Tento nárok nelze podle názoru žalovaného objektivně určit jinak (a nejlépe zohledňuje specifické okolnosti případu) než jako součet nákladů, které žalovaný důvodně vynaložil na odstranění předmětné vady na potrubních trasách prostřednictvím externích dodavatelů (žalovaný vše dokládá relevantní dokumentací, zejména smlouvami, objednávkami a fakturami s externími dodavateli). Nárok na náhradu škody u této vady sestává ze skutečné škody, tj. z nákladů na odstranění poškozených částí výrobní jednotky, k čemuž došlo v důsledku vady na potrubních trasách a to ve výši 1 879 650,05 Kč, a dále z ušlého zisku ve výši 666 270,95 Kč, tedy celkem 2 545 921 Kč.

16. V případě vady na systému sycení páry je žalovaným uplatňován nárok na slevu z ceny díla ve výši 627 389,85 Kč a opět odpovídá rozdílu mezi hodnotou díla bez předmětné vady a hodnotou díla s vadou. Tento nárok nelze podle názoru žalovaného objektivně určit jinak (a nejlépe zohledňuje specifické okolnosti případu) než jako součet nákladů, které žalovaný důvodně vynaložil na odstranění předmětné vady na systému sycení páry prostřednictvím externích dodavatelů a vynaložením vlastních nákladů (žalovaný vše dokládá relevantní dokumentací, zejména doklady týkajícími se nákladů na technické poradenství a laboratorní analýzy). Nárok na náhradu škody u této vady sestává také ze skutečné škody, tj. nákladů na odstranění poškozených částí ve výši 1 537 200 Kč a dále z ušlého zisku ve výši 4 694 552,80 Kč, tedy celkem 6 231 752,80 Kč.

17. Žalovaná dále v odvolacím řízení upozornila, že občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., neobsahuje úpravu jako v § 321 odst. 4 obch. zák., na základě kterého došlo ke sjednocení judikatury Nejvyššího soudu ohledně obch. zák. a plnění bankovních záruk, kdy Velký senát dovodil, že pouze toto ustanovení znemožňovalo věřiteli dovolávat se toho, aby před splněním své povinnosti vrátit dlužníkovi na jeho úkor neoprávněné získané plnění, dlužník nejprve splnil svůj závazek vůči bance. Podle žalované, žalobkyně je povinna prokázat, aby se mohla domáhat vydání případného bezdůvodného obohacení, že bance svůj závazek z bankovní záruky plnila, což se v průběhu řízení před soudem prvního stupně nestalo a soud prvního stupně rozhodl, aniž by k tomuto žalobkyni řádně vyzval.

18. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z předložené smlouvy o dílo a jejích dodatků (č. l. 9-60 spisu) bylo zjištěno, že dne [datum] žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel uzavřeli v rámci projektu prováděného na klíč smlouvu o dílo - Komplexní projekt [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ve znění jejích příloh a pozdějších dodatků [číslo] až [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek žalobce, jako zhotovitele, za sjednanou cenu 299 365 482 Kč provést pro žalovaného, jako objednatele, dílo, a to inovaci [anonymizováno] jednotky na výrobu [anonymizována dvě slova], a to mj. provedení projekční přípravy a výstavby nových částí technologie s cílem zpracování nové suroviny – [anonymizována dvě slova] (frakce 5 – 20 mm), dále pak výroby čistého [anonymizována dvě slova], tzv. kvality [příjmení] [příjmení] (GG) s obsahem ve vodě nerozpustných látek max. [číslo] ppm, a náhrady stávající věžové granulace za granulaci vřetenovou.

19. Ve Smlouvě se žalobce v rámci záruky mj. zavázal, že předmětné dílo bude dokončeno kvalitně a odborně správně v souladu s kvalitní a stavební inženýrskou praxí, že bude vyhovovat podmínkám Smlouvy. Ustanovení odst. [číslo] Smlouvy pak stanoví, že záruka bude platná po dobu dvaceti čtyř měsíců po dni předběžného převzetí v případě technologické části předmětu díla a šedesáti měsíců v případě stavebních, montážních a projekčních prací. V případě zjištění vady či nedostatku díla přitom měl žalobce dle ustanovení odst. [číslo] Smlouvy urychleně zahájit nápravné kroky a s náležitou péčí provést a dokončit nápravu vady či nedostatku tak, že dle písemné volby žalovaného (obsažené v oznámení vad žalovaného): a/ vadnou část předmětu díla buď nově navrhne, vyrobí a vymění; b/ takovou vadnou část předmětu díla opraví a uvede ji do souladu s Dokumentací skutečného provedení díla; nebo c/ poskytne Objednateli slevu ze smluvní ceny, která bude odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad a hodnotou vadného díla.

20. V souladu s čl. 8 [číslo] Smlouvy žalobce nechal vystavit a předal žalovanému bankovní záruku na záruční plnění ve výši 13 468 274,10 Kč – bankovní záruka [číslo] vystavená dne [datum] společností [právnická osoba] (č. l. 61 spisu). Platnost Bankovní záruky byla stanovena do [datum]. V souladu s čl. 8 [číslo] Smlouvy byl žalobce v den předběžného převzetí povinen předat žalovanému zajištění za záruční plnění vystavené ve formě Bankovní záruky, a to ve výši 5 % ze Smluvní ceny díla bez DPH. Žalobce tuto svou povinnost splnil právě prostřednictvím Bankovní záruky. Dle ustanovení odst. [číslo] Smlouvy je žalovaný oprávněn čerpat částku nezbytnou pro odstranění vady ze zajištění za záruční plnění (tj. z Bankovní záruky), pokud žalobce neodstraní vadu, na níž se vztahuje záruka, do 15 dnů od data písemného oznámení takové vady ze strany žalovaného nebo v delší lhůtě, kterou určí či písemně odsouhlasí žalovaný.

21. K předběžnému převzetí díla došlo dne [datum]. Předběžným převzetím přitom na základě předávacího protokolu (č. l. 62 spisu) došlo k předání a převzetí díla a ode dne předběžného převzetí začíná běžet záruční doba.

22. Z bankovní záruky za záruční plnění bylo zjištěno, že [právnická osoba] se dne [datum] zavazuje zaplatit žalovanému bez odkladu a bez námitek a bez zkoumání právního důvodu jakoukoliv částku nebo částky, až do celkové výše zaručené částky (13 468 274,10 Kč), po obdržení první písemné výzvy, která bude obsahovat i písemné prohlášení, že žalobce nesplnil svou povinnost nebo povinnosti odstranit vadu, na niž se vztahuje záruka dle Smlouvy v záruční lhůtě, řádně a včas.

23. Z výzvy žalovaného k plnění z [datum] (č.l. 235 spisu), výpisu pohybů na účtu (č.l. 238 spisu) a emailové komunikace (č.l. 239) spisu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal včas bankovní záruku ve výši 13 468 274, 10 Kč. Z výzvy k vrácení ze dne [datum] (č.l. 69 spisu) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uvedení a prokazatelnému doložení důvodů čerpání záruky a zároveň k vrácení plnění čerpaného z bankovní záruky ve výši 13 468 274, 10 Kč do tří dnů od doručení. Z odpovědi žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný výzvu k vrácení obdržel.

24. Na základě tvrzení žalobce a přihlášky pohledávky věřitele - společnosti [právnická osoba] v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobce u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kde je uplatněna jako dílčí pohledávka [číslo] bylo zjištěno, že žalobce má dluh ve výši 13 468 274,10 Kč vůči společnosti [právnická osoba], a že tento dluh nebyl dosud uhrazen.

25. Podle ustanovení § 2029 o. z. finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku (odstavec 1). Záruční listina vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).

26. Podle ustanovení § 2034 odst. 1 o. z. výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští (odstavec 1).

27. Podle ustanovení § 2035 o. z. jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě. Podmiňuje-li záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu, musí být předložen při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za trvání finanční záruky (odstavec 1). Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje, stanoví-li to záruční listina (odstavec 2).

28. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je při výkladu institutu bankovní záruky (finanční záruky) ustálena v závěrech, podle kterých: 1/ Platná právní úprava bankovní záruky (finanční záruky) obsažená v ustanovení § 2029 až § 2039 o. z. v zásadě vychází z úpravy tohoto institutu v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, účinné do 31. prosince 2013 (k tomu srov. též důvodovou zprávu k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 – 2013)). I pro právní poměry založené bankovní zárukou vystavenou po 1. lednu 2014 jsou proto nadále využitelné (níže uvedené) závěry, z nichž soudní praxe ve vztahu k bankovním zárukám dosud ustáleně vycházela. 2/ Při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny. 3/ Nevyplývá-li z obsahu bankovní záruky něco jiného, má tato záruka povahu bezpodmínečné bankovní záruky (tj. záruky na první výzvu a bez námitek). Při této formě bankovní záruky se neuplatní ani princip akcesority, ani princip subsidiarity. 4/ V rozsahu vyplývajícím ze záruční listiny může mít bankovní záruka podmínečnou povahu a banka si v ní může vyhradit některé nebo všechny námitky, které má vůči věřiteli v souvislosti se zajištěným závazkem dlužník. V záruční listině tak může být stanovena (v určitém rozsahu nebo zcela) akcesorita bankovní záruky, jakož i subsidiarita bankovní záruky (např. věřitel musí napřed požadovat zaplacení na dlužníku, nebo jej žalovat či dokonce neúspěšně vést exekuci na jeho majetek). 5/ Obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je dán striktně (jen) obsahem záruční listiny. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině, nelze plnění z bankovní záruky požadovat.

29. K tomu srovnej např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2387/2007, uveřejněného pod číslem 18/ 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 1730/2012, ze dne 30. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 2171/2014, uveřejněného pod číslem 92/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. srpna 2016, sp. zn. 32 Cdo 4752/2014, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 1395/2017, nebo ze dne 27. června 2019, sp. zn. 29 Cdo 3480/2017.

30. Pokud jde o procesní obranu žalovaného spočívající v námitce neprojednatelnosti žaloby z důvodu neurčitosti skutkových tvrzení, tedy že žalobce by musel tvrdit„ v souvislosti s kterým z výše uvedených nároků žalované a v jaké konkrétní výši se peněžitého plnění ve vyši 5 000 000 Kč domáhá“ má soud za to, že žalobce se domáhá pouze jediného nároku, a tím je vrácení neoprávněně čerpané bankovní záruky, kterou složil do [datum]. Přestože žalobce nežaluje celou výši bankovní záruky (13 468 274,10 Kč), ale pouze její část ve výši 5 000 000 Kč, jedná se o část jednoho konkrétního nároku – vrácení neoprávněně čerpané bankovní záruky, kterou není nutno nikterak vymezovat vůči zbytku tohoto nároku (a ani to není reálně možné). Z tohoto důvodu je dle názoru soudu dostatečná individualizace projednávaného skutku, který je nezaměnitelný s jiným skutkem a není žádná pochybnost o tom, jaký skutek má být předmětem řízení. Pokud žalovaný zpochybňuje žalovaný nárok svými protinároky na oprávněné čerpání bankovní záruky, tíží břemeno tvrzení a důkazní o těchto protinárocích pouze žalovaného, a nikoli žalobce. Judikatura Nejvyššího soudu ČR, na niž žalovaný poukazuje (sp. zn. 32 Odo 6/2005 a nejasnost pojmu denní úroky (penále); sp. zn. 30 Cdo 1834/2013 a nevylíčení souvislosti konkrétních jednotlivých soudních a správních řízení s jednotlivými škodami a psychickou újmou; sp. zn. 25 Cdo 1310/2003 a nutnost doplnění žaloby tak, aby bylo zřejmé, jaké peněžité částky žalobce požaduje na jednotlivých peněžitých nárocích zaplatit, tedy uvést, kolik činí bolestné, kolik ztráta na výdělku, kolik ztížení společenského uplatnění; a další), stejně jako usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1566/14, také se týkající nevylíčení souvislostí konkrétních jednotlivých soudních a správních řízení s jednotlivými škodami a psychickou újmou, jsou v projednávané věci zcela nepřípadné a neaplikovatelné.

31. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, že pouze předchozí právní úprava bankovní záruky v ustanoveních § 313 a násl. obch. zák. obsahovala na rozdíl od o. z. ustanovení § 321 odst. 4, podle nějž věřitel, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou. Právě toto dřívější ustanovení umožňovalo, jak uzavřel Nejvyšší soud v rozhodnutí Velkého senátu ve věci sp. zn. 31 Cdo 3936/2016 ze dne 12. 9. 2018 (shodně Nejvyšší soud též ve věci sp. zn. 29 Cdo 4790/2016 ze dne 19. 9. 2018 a další), dlužníkovi požadovat po věřiteli vrácení plnění, které na jeho úkor neoprávněně získal na základě bankovní záruky dle § 321 odst. 4 obch. zák., resp. pro vznik povinnosti věřitele takto získané plnění dlužníkovi vrátit, aniž by dlužník nejprve uhradil bance to, co v souladu s bankovní zárukou plnila věřiteli. Tato zvláštní právní úprava současně vylučovala aplikaci právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. V zákoně č. 89/2012 Sb. shora uvedená úprava převzata nebyla. S ohledem na to, že k tvrzenému neoprávněnému čerpání finanční záruky žalovanou došlo až po [datum], dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že je třeba vztah mezi účastníky jakožto dlužníkem a věřitelem z finanční záruky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z. ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z.), tedy za naplnění podmínky nutné pro vznik bezdůvodného obohacení spočívající v ochuzení na straně žalobkyně.

32. Na rozdíl od právní úpravy náhrady škody (§ 2952 o.z.), kde škoda vzniká i tím, že vznikne poškozenému dluh, právní úprava bezdůvodného obohacení tuto novotu neobsahuje, a přebírá dle naznačeného závazného právního názoru odvolacího soudu koncepci původního obč. zák., kdy k ochuzení dojde až v okamžiku, kdy se majetek ochuzeného v takovémto případě sníží tím, že jemu vzniklý dluh uhradí. Vzhledem k tomu, že samotný vznik dluhu žalobci, nedělá ze žalobce ochuzeného, vzhledem k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu a vzhledem ke skutečnosti, že dle žalobních tvrzení a důkazu přihláškou pohledávky, dosud nedošlo k ochuzení žalobce, neboť žalobci pouze vznikl dluh, který neuhradil, nemůže být žalobce úspěšný ohledně žalobou uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

33. S ohledem na výše uvedené se proto soud již v odůvodnění tohoto rozsudku dále nezabývá ostatními aspekty oprávněnosti žalovaného nároku, jako jsou existence či neexistence vad díla, jakožto podmínky čerpání záruky.

34. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených listinných důkazů, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy o dílo, na základě níž byla žalobcem jako zhotovitelem vystavena bankovní záruka za řádné a včasné splnění povinnosti žalobce odstranit vadu, na niž se vztahuje záruka dle Smlouvy. Tuto bankovní záruku od [právnická osoba] žalovaný čerpal ve výši přesahující žalovanou částku. Nebylo však prokázáno, že by došlo k ochuzení žalobce, neboť tomu vznikl pouze dluh vůči [právnická osoba], který dosud neuhradil, a tudíž není v pozici ochuzeného.

35. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkratkou„ o. z.“), neboť ke vzniku a vyplacení bankovní záruky došlo již za účinnosti nového občanského zákoníku. Zároveň soud ohledně právního posouzení smlouvy o dílo vycházel ze zákona č. 513/1991 Sb., za jehož účinnosti byla Smlouva uzavřena.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

37. Soudu po provedeném dokazování a v souladu s naznačeným závazným právním názorem odvolacího soudu nezbývá než uzavřít, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vzniku jeho ochuzení, a žalobu proto zamítl včetně příslušenství. Ostatními důkazními návrhy se soud pro nadbytečnost nezabýval, respektive je v řízení jako nadbytečné zamítl.

38. Pokud jde o argumentaci žalobce, že žalovaný nárok je možné právně posoudit také jako nárok na náhradu škody, přiklonil se soud k argumentaci žalovaného, který poukazoval na to, že nárok na náhradu škody je skutkově zcela odlišným nárokem než v žalobě uváděný nárok. V tomto řízení nastala koncentrace řízení podle § 118b o.s.ř. k datu [datum], kdy byly splněny zákonné podmínky tohoto ustanovení. V důsledku této koncentrace řízení již soud nesmí přihlédnout k dalším skutečnostem a důkazům, kromě zákonných výjimek. Žaloba ani žádná další vyjádření žalobce do [datum] neobsahují vylíčení skutečností, které by umožňovalo podřazení žalovaného skutkového stavu pod právní posouzení„ náhrada škody“. V žalobě nejsou uvedeny žádné z pojmů„ škoda“,„ porušení povinnosti žalovaného“,„ zavinění“ či„ příčinná souvislost“, naopak vylíčení zahrnuje uzavření smlouvy o dílo, předání díla, vystavení bankovní záruky žalobcem ve prospěch žalovaného, vytýkání vad žalovaným a jejich zpochybnění žalobcem a neoprávněné čerpání bankovní záruky žalovaným. Tyto právně významné skutečnosti vymezily žalovaný nárok jednoznačně jako nárok na uhrazení neoprávněně čerpané bankovní záruky, tedy podle platného práva jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

39. K tomuto Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2193/2020 ze dne 29. 6. 2021 uvádí: „ Nejvyšší soud již několikrát judikoval, že nároky na plnění odvozené od smluvních ujednání mají svůj vlastní skutkový základ odlišný od nároků na náhradu škody, vychází z jiného skutkového děje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1414/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4349/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 435/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2020“ V rozsudku ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, jímž Nejvyšší soud rozhodoval poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2741/2014, Ústavní soud nálezem ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2551/16, zrušil, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:„ Občanský soudní řád pojmy "skutek" a "totožnost skutku" nevymezuje. Definice skutku se v tzv. řízení sporném odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout (jejich absence způsobuje vadu žaloby, pro kterou nelze v řízení pokračovat). Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. "z kupní smlouvy", "ze smlouvy o dílo", apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo možno ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět. Totožnost skutku (v poměru žaloby a rozhodnutí o ní) je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97) …“ A dále Nejvyšší soud poukazuje na nezbytnost odlišování skutkového základu žalovaných nároků s tím, že nelze zaměňovat tyto skutkové základy, a nelze proto posuzovat jako náhradu škody žaloby, které původně požadovaly jiné nároky na základě jiného skutkového stavu (jako v tomto případě), když opačný postup by odporoval principu předvídatelnosti a principu právní jistoty.

40. Skutková tvrzení žalobce o vzniku škody v důsledku porušení smluvních povinností žalovaného se v tomto řízení objevila až po [datum], a soud k nim již podle § 118b o. s. ř. nesmí přihlížet (a to ani po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu, které koncentraci řízení neprolamuje). Proto (z důvodu absence skutkového vylíčení rozhodných skutečností podstatných pro náhradu škody) soud žalovaný nárok nemohl právně posoudit jinak než jako bezdůvodné obohacení.

41. Ze stejného důvodu soud také nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem, když vzhledem ke koncentraci řízení již v tomto řízení nemohly být uplatněny žádné nové skutečnosti.

42. Také pokud jde o tvrzení žalobce, že tento nemůže být vyloučen ze svého práva domáhat se plnění, má soud za to, že k žádnému takovému vyloučení žalobce nedošlo. Je právem a zároveň povinností žalobce, aby správně a včas zvolil takové procesní prostředky, které ochranu jeho práv umožňují, neboť zákony účastníkům garantují pouze nestranné a spravedlivé projednání vznesených nároků, nikoli však již to, že s jimi zvolenými prostředky budou účastníci vždy úspěšní. Navíc žádnému zneužití práva soud ochranu v tomto řízení neposkytuje.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobci tak náleží náhrada za soudní poplatek za odvolání ve výši 250 000 Kč, za odměnu advokáta ve výši 10x 28 300 Kč á úkon, a za 10 paušálních částek á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci a přípravu zastoupení, odpor, vyjádření ze dne [datum], 4x účast na soudním jednání, odvolání, vyjádření ze dne [datum], 2x účast na vyhlášení rozhodnutí), jízdným a náhradou za ztrátu času ve výši 7 749,35 Kč (4x 2 hod cesty z [obec] do [obec] a zpět, tj. 141 km, s průměrnou spotřebou 5,7 l NM na 100 km a cenou dle vyhlášky a 2x 3 hod cesty [obec] – [obec] n/L a zpět, 183 km, s průměrnou spotřebou 5,7 l NM na 100 km a cenou dle vyhlášky) a příslušnou DPH. Povinnost zaplatit náhradu nákladů k rukám advokáta žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

44. Pokud jde o další 4 úkony právní pomoci, a to vyjádření žalovaného ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], soud neshledal tato vyjádření jako přinášející jakékoli nové skutečnosti či zásadní argumenty, které by bylo možné posoudit jako účelně vynaložené náklady na bránění práva, naopak jedná se pouze o vyjádření opakující a shrnující předchozí argumenty a stanoviska, a proto má soud za to, že náhradu těchto nákladů nelze žalovanému přiznat.

45. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení