12 C 6/2025 - 121

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 74 960 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 74 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 625 Kč od 1. 2. 2024 do 11. 6. 2025 z částky 1 625 Kč od 1. 3. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 1 625 Kč od 1. 4. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 1 625 Kč od 1. 5. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 1 625 Kč od 1. 6. 2024 do 11. 6. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 625 Kč ode dne 1. 7. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 51 355 Kč od 29. 7. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 1 625 Kč od 1. 8. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 1 625 Kč od 1. 9. 2024 do 11. 6. 2025, z částky 74 960 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 275 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1211000625.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužných plateb do fondu oprav a služeb za měsíc 1-9/ 2024 ve výši 18 099 Kč, dále z titulu nedoplatku po vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši 51 355 Kč za bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce], [územní celek], která je ve vlastnictví žalovaného.

2. V průběhu řízení žalobce v podání ze dne 5. 8. 2025 rozšířil žalobu o částku 5 506 Kč s přísl. s odůvodněním, že v mezidobí došlo k vyúčtování služeb za rok 2024, které vykázalo u žalovaného nedoplatek ve výši 23 605 Kč. Žalobce proto již nepožadoval zaplacení měsíčních příspěvků, nýbrž zaplacení nedoplatku po vyúčtování služeb. Soud změnu žaloby připustil.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal nedoručení vyúčtování služeb za žalované období v souladu se stanovami žalobce, podle kterých mu měla být vyúčtování doručena osobně nebo poštou. Pokud mu žalobce doručoval vyúčtování, případně další listiny na e-mail: [email], tak žalovaný používá více e-adres, některé již neužívá dlouhodobě a některé nahradil jinými. U uvedené e-adresy je evidentní, že na ní mezi účastníky běžná komunikace neprobíhá. Žalovaný dále namítal, že mu nebyly v souladu se stanovami doručeny ani předpisy úhrad – evidenční listy, proto platil příspěvky do fondu oprav a do fondu služeb dle evidenčního listu účinného od [číslo], přičemž požadovanou částku (určenou jako záloha na služby a příspěvek do fondu oprav) platil ve výši spočítané podle skutečné plochy bytu, případně snížené o zápočet pohledávky z nevyplaceného podílu nájemného za pronájem společných prostor, nebo snížené o zápočet na náhradu škody způsobenou mu při provádění prací na zateplení domu žalobcem.

4. Soud doručil žalovanému dne 7. 8. 2025 podání žalobce ze dne 5. 8. 2025 obsahující návrh na připuštění změny žaloby, jehož přílohou bylo vyúčtování služeb za rok 2024. Žalovaný v podání ze dne 4. 9. 2025 namítl nesprávnost vyúčtování služeb, především namítal, že si žalobce svévolně započítával došlé platby dle svého uvážení a nikoliv dle určení žalovaným u jednotlivých plateb. Z tohoto důvodu je vyúčtování služeb nesprávné a tudíž dosud nenastala jeho splatnost. Nesprávné a nepřezkoumatelné je i vyúčtování služeb za rok 2023 bez dalšího obsahující položku„ vyúčtování 2022“.

5. Žalobce reagoval na námitky žalovaného a uvedl, že evidenční listy k bytu i vyúčtování služeb zasílal žalovanému na e-mail: [email], na němž byla se žalovaným vedena všechna komunikace a žalovaný to nikdy nerozporoval. Pokud jde o vyúčtování služeb, žalovaným provedené platby byly účetním programem žalobce zaúčtovány nejprve na platby do fondu oprav a následně byly zbývající částky zaúčtovány na předepsané zálohové platby na služby. Jestliže žalovaný na jím provedené platbě bankovním převodem„ rozepisoval popis platby“, považuje toto žalobce vůči sobě za šikanózní jednání.

6. Nesporné jsou mezi účastníky následující skutečnosti, které vzal soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci: Žalobce je společenstvím vlastníků založeným pro správu domu [adresa] stojícím na pozemku p. č. st. 507 v k. ú. [část obce] u Karlových Var, obec Karlovy Vary, zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni v oddílu S ve vložce [číslo]. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě pod bodem 1. uvedeném (dále jen: bytová jednotka).

7. Sporné zůstaly mezi účastníky tyto skutečnosti: 1/Zda a jakým způsobem bylo mezi účastníky sjednáno doručování písemností. 2/ Zda a kdy bylo žalovanému doručeno vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za rok 2023 3/ Zda a kdy bylo žalovanému doručeno vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za rok 2024. 4/ Jaké měsíční zálohové platby žalovaný platil na služby spojené s užíváním bytové jednotky a jaké měsíční platby žalovaný platil na správu domu v roce 2023 a jakým způsobem s nimi žalobce naložil za situace, kdy žalovaný platil částky odlišné od předpisu těchto plateb. 5/ Jaké měsíční zálohové platby žalovaný platil na služby spojené s užíváním bytové jednotky a jaké měsíční platby žalovaný platil na správu domu v roce 2024 a jakým způsobem s nimi žalobce naložil za situace, kdy žalovaný platil částky odlišné od předpisu těchto plateb. 6/ Jaká částka byla žalobcem předepsána jako příspěvek do fondu oprav a do fondu služeb pro období roku 2023 7/ Jaká částka byla žalobcem předepsána jako příspěvek do fondu oprav a do fondu služeb pro období roku 2024.

8. Ze stanov žalobce účinných od 21. 12. 2020 (č. l. 42) soud zjistil, že podle článku XII upravujícího doručování písemností mají být písemnosti doručovány osobně nebo poštou. Informace, pokyny a sdělení, které jsou předávány při plnění předmětu činnosti, lze doručovat elektronicky, vhozením do domovní schránky patřící k jednotce nebo zveřejněním na vývěsce společenství umístěné ve společných prostorách v domě na přístupném a frekventovaném místě. Důležité písemnosti jsou doručovány pouze osobně nebo poštou na dodejku.

9. Z potvrzení o provedených platbách (příloha 1) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsících 1, 2, 3, 4, 11/ 2023 vždy částku 1 625 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu na ten který měsíc a dále uvedl, že si započítává částku tam uvedenou na svoji pohledávku za žalobcem ve výši 7 200 Kč proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav. Z potvrzení o provedených platbách (příloha 1) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsících 5, 6, 7, 8/ 2023 vždy částku 2 653 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na správu a služby částku 1 625 Kč a na fond oprav částku 1 028 Kč. Z potvrzení o provedených platbách (příloha 1) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsíci 9/ 2023 částku 2 653 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu a dále uvedl, že si započítává částku tam uvedenou na svoji pohledávku za žalobcem ve výši 8 029 Kč proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav. Z potvrzení o provedených platbách (příloha 1) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsíci 10/ 2023 částku 597 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu a dále uvedl, že si započítává částku tam uvedenou na svoji pohledávku za žalobcem ve výši 8 029 Kč proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav. Z potvrzení o provedených platbách (příloha 1) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsíci 12/ 2023 částku 1 625 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu a dále uvedl, že si započítává částku tam uvedenou na svoji pohledávku za žalobcem ve výši 8 029 Kč proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav.

10. Z potvrzení o provedených platbách (č. l. 84-89) soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobci bankovním převodem v měsících 1- 12/ 2024 vždy částku 1 625 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu na ten který měsíc a dále uvedl, že si započítává proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav tam uvedené částky z titulu svojí pohledávky za žalobcem.

11. Z evidenčního listu [číslo] účinného od 1/ 2022 (č. l. 33) soud zjistil, že žalovaný měl od ledna 2022 platit měsíčně do fondu oprav částku 1 172 Kč, na pojištění domu částku 71 Kč a na záloze na služby částku 2 363 Kč.

12. Z evidenčního listu [číslo] účinného od 1/ 2024 (č. l. 6) soud zjistil, že žalovaný měl od ledna 2024 platit měsíčně do fondu oprav částku 1 172 Kč, na pojištění domu částku 71 Kč a na záloze na služby částku 2 393 Kč.

13. Z knihy odeslané pošty za rok 2024 (č. l. 37) soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému dne 19. 4. 2024 na e-mail: [email] vyúčtování služeb za rok 2023.

14. Z knihy odeslané pošty za rok 2025 (č. l. 38) soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému dne 3. 3. 2025 na e-mail: [email] vyúčtování služeb za rok 2024.

15. Z výpisu z programu správce žalobce za rok 2023 (č. l. 111, 112) soud zjistil, že žalobce ve shodě se svým tvrzením nakládal s platbami žalovaného v roce 2023 tak, že každý měsíc z došlé platby žalovaného nejprve započetl částku 1 172 Kč na fond oprav, částku 71 Kč na pojištění domu a zbývající částku na zálohu na služby.

16. Z výpisu z programu správce žalobce za rok 2024 (č. l. 109, 110) soud zjistil, že žalobce ve shodě se svým tvrzením nakládal s platbami žalovaného v roce 2024 tak, že každý měsíc z došlé platby žalovaného nejprve započetl částku 1 172 Kč na fond oprav, částku 71 Kč na pojištění domu a zbývající částku na zálohu na služby.

17. Z vyúčtování příspěvků žalovaného do fondu oprav, pojištění domu a záloh na služby v roce 2023 (č. l. 9) soud zjistil stejné skutečnosti, jako z výpisu z programu správce žalobce za rok 2023 tj. že žalobce z měsíčních plateb započetl částku vyjma měsíce 10/ 2023 vždy částku 1 172 Kč (za měsíc 10/ 2023 částku 348 Kč) na fond oprav (celkem za rok 13 240 Kč), částku 71 Kč na pojištění domu (celkem za rok 852 Kč) a zbývající částku na zálohu na služby celkem 9 862 Kč.

18. Z vyúčtování příspěvků žalovaného do fondu oprav, pojištění domu a záloh na služby v roce 2024 (č. l. 70 p. v.) soud zjistil stejné skutečnosti, jako z výpisu z programu správce žalobce za rok 2024, tj. že žalobce z měsíčních plateb započetl částku 1 172 Kč na fond oprav (celkem za rok 14 064 Kč), částku 71 Kč na pojištění domu (celkem za rok 852 Kč) a zbývající částku na zálohu na služby celkem 4 584 Kč.

19. Z evidenčního listu [číslo] měl žalovaný platit od ledna 2022 zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky částku 2 363 Kč měsíčně, příspěvek na správu domu (fond oprav) částku 1 172 Kč měsíčně, na pojištění domu částku 71 Kč měsíčně, celkem částku 3 606 Kč.

20. Z evidenčního listu [číslo] měl žalovaný platit od ledna 2024 zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky částku 2 393 Kč měsíčně, příspěvek na správu domu (fond oprav) částku 1 172 Kč měsíčně, na pojištění domu částku 71 Kč měsíčně, celkem částku 3 636 Kč.

21. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění v odst. 8 – 20 shora vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

22. Soud učinil ve věci právní závěr: Dle § 1181 odst. 1 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období 23. Podle ust. 7 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

24. Soud má za prokázané, že žalobce nedoručil žalovanému vyúčtování služeb spojených s užíváním jeho bytové jednotky za rok 2023 a 2024 (nedoplatky z nich plynoucí jsou předmětem žaloby) formou uvedenou ve stanovách žalobce účinných od 21. 12. 2020, konkrétně v souladu s čl. XII bod 1. a 4, podle kterých se písemnosti doručují osobně nebo poštou a důležité písemnosti pouze osobně nebo poštou na dodejku. Vyúčtování služeb považuje soud za důležitou písemnost a lze to dovodit z čl. XII bod 3., který umožňuje doručovat elektronicky (též vhozením do domovní schránky či vyvěšením na vývěsce žalobce v domě) pouze písemnosti mající charakter informace, pokynu a sdělení. Pokud žalobce doručoval vyúčtování žalovanému na jeho e-mail výše již uvedený, šlo o doručování, jak již shora uvedeno, za nesouladné se stanovami žalobce. Dle názoru soudu by bylo možné uvažovat o doručení vyúčtování elektronicky na uvedený e-mail žalovaného s účinky doručení s poukazem na ust. § 570 odst. 1 o. z., kde se stanoví, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. NS v rozhodnutí 27 Cdo 3499/2023 uvedl, že pokud byla e-mailová zpráva uložena do e-mailové schránky adresáta, kterou adresát běžně užívá, lze – při absenci objektivních překážek doručení – uzavřít, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta. Žalobce však ani na výzvu soudu dle ust. § 118a odstr. 1, 3 nedoplnil svá tvrzení a neuvedl, zda v období, kterého se vyúčtování služeb týkalo, probíhala běžně oboustranná komunikace žalobce se žalovaným na e-mailové adrese žalovaného uvedené výše. Žalovaný uvedl, že v uvedeném období tuto e-adresu nepoužíval. Lze proto učinit závěr, že mu nebyla vyúčtování doručena ani způsobem předvídaným v citovaném ust. § 570 odst. o. z. Žalobce uvedl, že vyúčtování byla obsahem soudního spisu v této věci. K tomu soud poukazuje na právní názor NS v rozsudku 28 Cdo 1524/2020, podle kterého„ rozhodovací praxe i literatura se shodují, že hmotněprávní jednání (úkon), které učiní účastník řízení vůči soudu, není vůči ostatním účastníkům účinné již ode dne, kdy podání došlo soudu, nebo od okamžiku, kdy bylo projeveno při jednání nebo jiném soudním roku, nýbrž teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; v případě, že ostatní účastníci nebyli přítomni jednání nebo jinému roku, při němž bylo učiněno ústně, je takové hmotněprávní jednání (úkon) účinné vůči jím dotčenému účastníku od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl jinak, např. doručením písemného (elektronického) podání soudem, písemným (elektronickým) sdělením soudu, doručením opisu protokolu u jednání nebo přepisu obrazového nebo zvukově obrazového záznamu, oznámením při příštím jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1992/2014, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k § 41 – § 41b, marg. č. 5). Realizaci práva (nikoli povinnosti; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1280/2000) nahlížet do spisu (§ 44 o. s. ř.) nelze bez dalšího považovat za okamžik, kdy bylo účastníku doručeno hmotněprávní jednání (úkon) ve smyslu výše uvedené rozhodovací praxe. Nelze přitom ani učinit závěr, že by se tímto způsobem účastník o učiněném hmotněprávním jednání (úkonu) v řízení nutně dozvěděl, nejenom proto, že při realizaci práva nahlížení do spisu – na rozdíl od výše rozhodovací praxí formulovaných způsobů, jimiž může být účastník s obsahem učiněného jednání v řízení seznámen – nesměřuje aktivita soudu k doručení jiným účastníkem učiněného hmotněprávního úkonu (ani vést nemůže, neboť právo nahlížet do spisu je právem účastníků, resp. jejich právních zástupců, které mohou vykonat v libovolném rozsahu).“. Vyúčtování služeb za rok 2023 sice bylo součástí spisu, avšak soud jej žalovanému nezasílal. V případě vyúčtování služeb za rok 2024 soud zaslal žalovanému kopii podání žalobce ze dne 5. 8. 2025 obsahující změnu žaloby, jehož přílohou uvedené vyúčtování bylo. Toto podání bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 8. 9. 2025 a žalovaný na něj reagoval v podání ze dne 4. 9. 2025 námitkami proti vyúčtování služeb za rok 2024, tj. ve 30denní zákonné lhůtě pro podání námitek proti vyúčtování služeb, jak má na mysli ust. § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Soud se námitkami žalovaného proti vyúčtování služeb za rok 2024 zabýval a nejprve zkoumal, zda vyúčtování obsahuje náležitosti stanovené zák. č. 67/2013 Sb. Podle ust. § 7 odst. 1, 2 citovaného zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Žalovaný namítal, že mu žalobce při vyúčtování služeb nezohlednil jím zaplacené zálohy, byť v každém převodním příkazu sdělil ve zprávě pro příjemce, že platí zálohu na služby a správu domu, přesto žalobce vždy započetl platbu nejprve na správu domu (fond oprav) a ve zbývající části teprve na zálohu na služby. Žalobce tento postup nepopřel s odůvodněním, že žalovaným provedené platby byly účetním programem domsys zaúčtovány nejprve na platby do fondu oprav a následně byly zbývající částky zaúčtovány na předepsané zálohové platby na služby. Tento způsob zaúčtování má soud za prokázané nejen z tvrzení žalobce nýbrž i výpisem z programu správce žalobce. Žalovaný platil v roce 2024 zálohy na služby a příspěvek na správu domu (fond oprav) v částce nižší, než stanovil předpis úhrad platný od ledna 2024 s odůvodněním, že mu předpis úhrad nebyl řádně doručen (podle stanov žalobce), a že e-mail, na který mu měl žalobce (správce žalobce) písemnosti zasílat, v té době nepoužíval. Soud má za prokázané z evidenčního listu [číslo], že dle tohoto předpisu plateb měl žalovaný platit od ledna 2024 zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky v částce 2 393 Kč měsíčně, příspěvek na správu domu (fond oprav) v částce 1 172 Kč měsíčně, příspěvek na pojištění domu v částce 71 Kč měsíčně, celkem částku 3 636 Kč. Z jednotlivých potvrzení o provedených platbách žalovaného v roce 2024 má soud za prokázané, že žalovaný platil vždy částku 1 625 Kč a do zprávy pro příjemce uvedl, že platí na služby a správu na ten který měsíc a dále uvedl, že si započítává proti pohledávce žalobce - příspěvku na fond oprav tam uvedené částky z titulu svojí pohledávky za žalobcem. Žalobce z této částky zaúčtoval 1 172 Kč na fond oprav, 71 Kč na pojištění domu a zbývající část na zálohu na služby. Otázku, jak postupovat za situace, kdy dlužník plní závazek z více dluhů, aniž by určil výslovně, jakou částku při úhrnné platbě platí na ten který ze závazků, řešil NS v rozsudku 26 Cdo 687/2014, kde uvedl:„ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k této otázce opakovaně uvedl, že na rozdíl od obchodních závazkových vztahů nebo pracovněprávních vztahů, u nichž je splnění (uspokojení) více dluhů (závazků, nároků) u stejného věřitele upraveno v zákoně (srov. § 330 obchodního zákoníku, § 254 odst. 2 zákoníku práce), občanský zákoník (v platném znění) jakožto právní předpis upravující občanskoprávní vztahy výslovnou úpravu zániku více dluhů u téhož věřitele v důsledku jejich splnění neobsahuje; právní úprava původně uvedená v ustanovení § 73 občanského zákoníku (podle něhož má-li splnit témuž věřiteli dlužník několik dluhů a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je plněním uhrazen dluh nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství) byla dnem 31. 12. 1991 zrušena (srov. Čl. I bod 43 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník), aniž by byla nahrazena jinou, shodnou či odlišnou, úpravou. Z uvedeného však nelze dovozovat, že by otázka splnění více dluhů vzniklých z občanskoprávních vztahů, které má dlužník u téhož věřitele, nebyla v právu řešena. Při jejím řešení nelze – s ohledem na ustanovení § 1 obchodního zákoníku – vycházet z ustanovení § 330 obchodního zákoníku, a obdobně to platí i o ustanovení § 254 odst. 2 zákoníku práce. Neobsahuje-li zákon výslovnou úpravu, jak postupovat, a není-li možné vyjít ani z analogie (§ 853 obč. zák.), musí soud své rozhodnutí založit zejména na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí právní úprava občanskoprávních vztahů. Představuje-li splnění dluhu (soluce) v první řadě jednostranný právní úkon dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá z toho též, že z více dluhů, které má dlužník u téhož věřitele, je vyrovnán (nestačí-li plnění na úhradu všech dluhů) ten z nich, o němž dlužník projeví při plnění úmysl jej splnit, tedy takový dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí nebo který dlužník při plnění jinak určí, že jej chce splnit. V případě, že plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, nepřechází "právo volby", který z více dluhů byl uhrazen, popřípadě v jaké výši, na věřitele. Při splnění dluhu věřitel totiž může projevit svou vůli jen v (jednostranném) právním úkonu, kterým plnění přijme (vyžaduje-li to povaha předmětu plnění), a jeho případná vůle, na který z více dluhů si plnění započte (nestačí-li poskytnuté plnění na úhradu všech dluhů dlužníka), nemá žádnou právní relevanci. Při úvaze, který z dluhů byl za této situace vyrovnán, pak lze vycházet – obecně vzato – buď ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti, na úrovni jejich zajištění, na jejich povaze apod.) nebo ze zásady proporcionality (poměrného vyrovnání všech dluhů); nemůže-li se uplatnit zásada priority, neboť pravidla stanovená pro přednostní vyrovnání dopadají na více dluhů, je třeba postupovat – jak je zřejmé z povahy věci – podle zásady proporcionality (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004).“. V rozsudku 26 Cdo 2181/2022 NS řešil obdobnou situaci, kdy vlastník bytové jednotky úhrnnou platbou hradil příspěvek do fondu oprav a zálohu na služby nižší částkou než předpisem úhrad určenou. NS uvedl:„ Při úvaze, který z dluhů byl vyrovnán úhrnnými platbami dovolatele hrazenými za byt [číslo] měl totiž žalobce skutečně vycházet nikoli ze zásady priority, nýbrž ze zásady proporcionality. Je tomu tak proto, že dovolatelovy dluhy na příspěvku na správu domu i na zálohách na služby, kteréžto dluhy vykazují shodnou míru zajištění a mají obdobnou povahu, měly (rovněž) stejnou dobu splatnosti (měly být hrazeny měsíčně vždy nejpozději do 28. dne příslušného kalendářního měsíce). K tomu viz v podrobnostech např. rozsudky Nejvyššího soudu ze 7. července 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, z 24. července 2014, sp. zn. 26 Cdo 687/2014, a z 22. května 2019, sp. zn. 26 Cdo 2338/2018, na nějž odkázal, byť v jiné souvislosti, již soud prvního stupně.“. Z uvedené judikatury tak zcela jednoznačně plyne, že žalobce nemohl zúčtovávat žalovaným došlé úhrnné platby v měsících 1-12 2024 svým shora již uvedeným způsobem. Důsledkem toho je nesprávné zaúčtování došlých záloh na služby, což má za následek nesprávné vyúčtování služeb jako celku. NS v rozsudku 26 Cdo 913/2019 uvedl:„ Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. července 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. února 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovila v rozhodné době vyhl. č. 372/2001 Sb. (viz rovněž § 14 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). V § 7 odst. 2 vymezila obsahové náležitosti vyúčtování, mezi něž zařadila mimo jiné i výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele (srov. písm. h/ citovaného ustanovení). Jde-li o ostatní poskytované služby, v rozhodné době nebyly obsahové náležitosti vyúčtování stanoveny zvláštním právním předpisem. Podle názoru dovolacího soudu však vyúčtování těchto služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 20. července 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, či z 24. dubna 2012, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010, na který odkázal dovolatel). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 2170 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, z 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, a z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 12. května 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09, a z 6. září 2016, sp. zn. I. ÚS 2803/16); právo domáhat se vyúčtování záloh na služby (a tomu odpovídající povinnost služby vyúčtovat) se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen„ obč. zák.“) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, uveřejněný pod č. 93/2018 časopisu Soudní judikatura (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením z 11. května 2017, sp. zn. I. ÚS 1120/17). Zbývá dodat, že uvedené právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, a z 5. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018).“. Z uvedeného plyne závěr soudu i v této věci, že vyúčtování služeb za rok 2024, které neobsahuje řádné vyčíslení (zaúčtování) došlých plateb žalovaného na zálohách na služby, je vyúčtováním chybným, u kterého tak nemohla nastat splatnost. Závěrem soud uvádí, že též vyúčtování služeb za rok 2023 nemůže být splatné, neboť dosud nebylo žalovanému řádně doručeno a proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Nad rámec toho soud na okraj uvádí, že ani vyúčtování služeb za rok 2023, i pokud by bylo řádně žalovanému doručeno a žalovaným známitkováno, by neobstálo ze stejného důvodu jako vyúčtování služeb za rok 2024.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ze dne 13. 3. 2025, 4. 9. 2025, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu dne 27. 11. 2025). Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za úkon – sepis podání ze dne 16. 9. 2025, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení. Žalovaný v tomto podání uvedl obsahově stejnou argumentaci obsaženou již v předchozích podáních.

Poučení