12 C 65/2018 - 915

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: a) [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] b) Ministerstvo financí, IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] vedlejší účastník na straně žalující: [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1) [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], narozený [Datum narození advokáta A], bytem [Adresa advokáta A], zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokáta B], 2) [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], narozená [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o nahrazení rozhodnutí správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce a) a žalobce b), aby soud zrušil a nahradil výrok I. rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] kraj a hlavní město [adresa], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], tak, že žalovaní 1) a 2) nejsou spoluvlastníky pozemků určených geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], potvrzeným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – [Anonymizováno], v katastru nemovitostí na katastrálním území [adresa] jako: - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m, - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře [Anonymizováno] m, - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] m, - parc. č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha, o výměře [Anonymizováno] m, - parc. č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha, o výměře[Anonymizováno][Anonymizováno] m, - parc. č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha, o výměře[Anonymizováno][Anonymizováno] m, se zamítá. [jméno FO]. Řízení o žalobě žalobce a), aby soud zrušil a nahradil výrok I. [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] kraj a hlavní město [adresa], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], podle něhož se pozemek parc. č. St. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zastavěná plocha, o výměře [Anonymizováno] m, vedený v katastru nemovitostí na katastrálním území [adresa] nevydává, se zastavuje.

III. Žalobkyně a) a b) a vedlejší účastník na straně žalující jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit 1) účastníku na náhradě nákladů řízení 104 830 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Žalobkyně a) a b) a vedlejší účastník na straně žalující jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit 2) účastnici na náhradě nákladů řízení 45 254 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

I. Žaloby a vyjádření účastníků

1. Žalobkyně a) se žalobou podanou k soudu domáhala nahrazení rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] kraj a hlavní město [adresa], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], (dále také jen „rozhodnutí [Anonymizováno]“), kterým [právnická osoba] rozhodl, že: účastník č. [hodnota] a účastnice č. [hodnota] jsou vlastníky ideální [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemků určených geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], potvrzeným Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] – [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] – [Anonymizováno], v katastru nemovitostí v katastrálním území a obci [adresa] jako: - parc. č. 1322/2, ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře 3 291 m, - parc. č. 1322/31, ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře 18 m, - parc. č. 1322/28, ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře 1 955 m, - parc. č. St. 2593, zastavěná plocha, o výměře 39 m, - parc. č. St. 2955, zastavěná plocha, o výměře 96 m, - parc. č. St. 3690, zastavěná plocha, o výměře 301 m, vše zapsané na LV č. [hodnota] [dále jen „předmětné pozemky“]. Geometrický plán je přílohou a nedílnou součástí tohoto rozhodnutí (výrok I). Nelze vydat pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], který byl zastavěn stavbou trvalého charakteru postavenou před účinností zákona o půdě, a to ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Za nemovitosti, které podle zákona o půdě nelze vydat státní pozemkový úřad oprávněné osobě poskytne jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popř. poskytne náhradu podle §16 odst. 1 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby k vydání náhrady podle § 16 odst. 3 zákona o půdě, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u [právnická osoba] ČR, [adresa], Pobočka [adresa]. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí bude proveden zápis práva vlastnického do katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] pro: [jméno FO] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], r. č. [RČ] - ideální [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]-[jméno FO], r.č. [RČ] - ideální [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k nemovitostem výše uvedeným podle výroku I. rozhodnutí dle stavu KN pro katastrální území [adresa], obec [adresa] [výrok [jméno FO].].

2. Žalobkyně a) se žalobou domáhá určení svého vlastnictví k přednětným pozemkům a zrušení a nahrazení rozhodnutí SPU, a to v celém rozsahu. Podle žalobkyně a) napadeným rozhodnutím bylo významným způsobem zasaženo do jejích práv, neboť správní orgán tímto rozhodnutím vydává do vlastnictví žadatelů pozemky, které žalobkyně nikdy nevlastnila, resp. k těmto pozemkům jí nikdy nesvědčilo právo hospodařit s majetkem státu. Označením žalobkyně a), jakožto povinné osoby dle zákona o půdě, je rovněž významným způsobem zasaženo do jejích práv, neboť v důsledku tohoto označení jí vznikají povinnosti, jejichž nositelem není a nikdy nebyla, neboť nesplňuje kvalifikaci povinné osoby podle § 5 zákona o půdě. Rozhodnutí Pozemkového úřadu bylo doručeno žalobci 6. 2. 2018 do datové schránky a žalobkyně proto podává žalobu řádně ve dvouměsíční lhůtě. Na jednání konaném dne 21. 6. 2023 vzala žalobkyně a) svou žalobu co do nahrazení výroku II. rozhodnutí [Anonymizováno] částečně zpět.

3. Správní orgán podle žalobkyně a) označil správně za povinnou osobu podle § 5 zákona o půdě státní podnik [právnická osoba], avšak nesprávně žalobkyni identifikoval jako univerzálního právního nástupce tohoto zaniklého státního podniku. V důsledku tohoto procesního pochybení správní orgán nepřidal jako účastníka řízení skutečného právního nástupce, kterým je k dnešnímu dni žalobkyně b). Žalobkyně a) nebyla povinnou osobou ke dni 24. 6. 1991, předmětné pozemky byly v majetku [právnická osoba]. V roce 1992 byly vyjmuty na základě privatizačního projektu a přešly ze zákona na Fond národního majetku, který předmětné pozemky vložil do akciové společnosti [právnická osoba]. Navíc pozemky jsou zastavěny podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Žalobkyně a) poukazuje rovněž na to, že areál na těchto pozemcích nesloužil zemědělské výrobě a je zde i pochybnost, zda se na tyto pozemky vztahuje zákon o půdě, či zákon o mimosoudních rehabilitacích. Na žalobkyni a) přešel pouze některý majetek Středočeských státních lesů, nikoli veškerý majetek. Lesy ČR vznikly ke dni 1. 1. 1992 a jsou samostatným subjektem. Do této společnosti byl vložen majetek Fondu národního majetku. Právních zástupců Středočeských státních lesů bylo víc. Na předmětných pozemcích se nenacházela pila a sklad dřeva. Žalobkyně poukazuje na geometrický plán, ze kterého je patrna zastavěnost pozemku v roce 1991 a dále na to, že se jedná o funkční areál. Žalobkyně a) není univerzálním nástupcem [právnická osoba].

4. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Okresní soud v Příbrami rozhodl o vstupu vedlejšího účastníka do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce (dále jen „vedlejší účastník“) s tím, že tato společnost je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník některých pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum].

5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 28 Co 254/2019-292, bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno s tím, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku tohoto řízení, a to proto, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků, ohledně nichž se žalobce domáhá nahrazení správního rozhodnutí, kterým bylo určeno, že jejich spoluvlastníky jsou účastníci, a to podle zákona o půdě jako oprávněné osoby.

6. Vedlejší účastník navrhoval žalobě vyhovět. Podle něj oprávněné osoby nedoložily výzvy k uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí vůči osobě povinné podle § 9 odst. 1 zákona o půdě, a tedy formálně nesplnily právní náležitosti zákona o půdě tak, aby bylo možné dospět k závěru, že jejich nárok byl řádně a včas uplatněn. Oprávněné osoby výzvami ze dne 9. 7. 1992 a 4. 8. 1992 samostatně uplatnily svůj nárok u příslušného správního orgánu, osobu povinnou však měly oprávněné osoby vyzvat výzvou jedinou společnou ze dne 30. 7. 1992.

7. Podle vedlejšího účastníka účastníci č. 1 a 2 nemohou být osobami oprávněnými, když jejich právní předchůdce, [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] nar. [Anonymizováno] nebyl a nemohl být vlastníkem předmětných pozemků, když tyto nabyl na základě absolutně neplatného právního úkonu. Vedlejší účastník odkazuje na zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (dále jen „zákon o první pozemkové reformě“), kterémuž záboru podle tohoto zákona podléhal i majetek [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], a podle tohoto zákona – bez souhlasu příslušného pozemkového úřadu (později Ministerstva zemědělství dle vládního nařízení č. 22/1935 Sb.) – nemohl být majetek převeden v rozhodném období zpět na původního vlastníka. Ve smyslu tohoto zákona, jakož i § 878 obecného zákoníku občanského, tedy šlo o smlouvu nicotnou, která byla i úkonem neplatným, protože šlo o převod nemožný (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2076/2000).

8. Na to vedlejší účastník dále konstatuje, že není tedy zřejmé, který z obou [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] (nar. [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]) předmětné pozemky kupní smlouvou z roku [Anonymizováno] nabyl. Pokud byl nabyvatelem těchto pozemků [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], restituce je podle něj zjevně nemožná, neboť u něj je v jeho úmrtním listu uvedeno občanství Rakouské.

9. Oprávněné osoby podle vedlejšího účastníka nemají právo na vydání předmětných pozemků v celém jejich podílu, neboť neprokázaly, že jsou právními nástupci původního vlastníka předmětných pozemků ve větší míře, než ve výši id. 5/16. Z dostupných dědických titulu, tj. dědického osvědčení a Kodicilu vyplývá dědický podíl po právních předchůdcích k předmětným pozemkům ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] co do id. 1/4, ve prospěch účastnice co do id. 1/16. Dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona o půdě je „oprávněnou osobou dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající dědického podílu“ 10. Vedlejší účastník zpochybňuje i postavení účastnice č. 2, která podle něj neprokázala opětovný přechod nároku z jejího syna [jméno FO] [Anonymizováno]-[jméno FO] na její osobu, tedy bez uvedeného není oprávněnou osobou ani v rozsahu zděděné ideální jedné šestnáctiny předmětných nemovitostí. Nemohla tedy v rozhodné době podle zákona o půdě uplatňované nároky, coby oprávněná osoba, když zjevně touto nebyla pro absenci československého státního občanství.

11. Vedlejší účastník namítá, že v době jejich odnětí nebyly předmětné pozemky využívány jako pozemky zemědělské a ani takto nadále být využívány neměly, neboť tyto historicky následovaly právní osud sousedícího pivovaru, když na pozemcích byla bednářská a truhlářská výroba. Nejednalo se tedy o pozemky zemědělské, a není tak na místě postupovat podle zákona o půdě, ale podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“).

12. Výměrem Ministerstva výživy ze dne [datum], čís. j. 83[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] odd., je určen rozsah znárodněných nemovitostí včetně předmětných pozemků, když v důvodech (odůvodnění) tohoto rozhodnutí je přímo v prvé větě uvedeno, že bylo prokázáno, že nemovitosti ve vl. [Anonymizováno] sloužily k rozhodnému dni provozu znárodněného podniku. Z uvedeného podle vedlejšího účastníka vyplývá, že se nejednalo o zemědělské pozemky ke dni odnětí, tedy že tyto nebyly reálně jako zemědělské užívány a nelze tak postupovat dle zákona o půdě. Bednárna, truhlárna, sklad dřeva pro účely průmyslového zpracování pro potřeby pivovaru, parkování pivovarských automobilů apod., nelze jistě mít ani v širším smyslu za výrobu zemědělskou či lesnickou, ani s touto související, ale je třeba pozemky považovat za sloužící průmyslovému areálu pivovaru, ostatně tyto pozemky měly vždy stejný právní osud pivovaru při jeho opětovných vlastnických změnách v době první republiky, tedy uživatelsky vždy k pivovaru patřily a sdílely jeho osud. Konečně i skutečnost, že tyto pozemky již nikdy dále jako zemědělské nebo pro účel lesního hospodářství zpět zařazeny a užívány nebyly, jednoznačně vypovídá o jejich nezemědělském užití již v době před jejich odnětím, v době jejich odnětí i nadále až do současnosti, kdy se k předmětnému nehodí ani dnes svým umístěním a letitým jejich jiným reálným užíváním.

13. Na skutečnosti, že se nejednalo o zemědělské pozemky, ničeho podle vedlejšího účastníka nemění ani rozsudek pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém Okresní soud v Příbrami právě oprávněné odkázal na řízení podle zákona o půdě oproti žalobě podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť se vzhledem k ustálené judikatuře jedná o vadné právní posouzení věci. To však nelze zhojit v řízení v projednávané věci. Soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] při posouzení charakteru předmětných pozemků vycházel pouze z listinného důkazu, a to z výpisu z pozemkové knihy. Vzhledem k tomu, že podle těchto dokladů měly sporné pozemky v době přechodu na stát charakter zemědělské půdy, dospěl soud k závěru, že restituční nárok je třeba posuzovat podle zákona o půdě. Toto rozhodnutí bylo bez dalšího dokazování potvrzeno Krajským soudem v [jméno FO] dne [datum].

14. Podle vedlejšího účastníka vydání předmětných pozemků in natura brání také skutečnost, že předmětné pozemky byly v rozhodném období zastavěny. Jejich vydáním by tak vzniklo oprávněným osobám toliko holé vlastnické právo, což není účelem a smyslem zákona o půdě, když by oprávněné osoby takto nabyté vlastnické právo v podstatě nemohly realizovat. Předmětné pozemky jsou dnes součástí výrobního areálu a po datu účinnosti zákona o půdě byly dále v podstatném rozsahu zastavěny skladovacími prostory, prodejní halou a zpevněnými plochami, a nelze tak naplnit ani účel zákona, který předpokládá zemědělské využití vydávaných pozemků, neboť toto není reálně vůbec možné. Předmětné stavby jsou navíc kolaudovány, váznou na těchto zástavní práva vztahující se k hypotečním úvěrům. Výsledkem vydání těchto pozemků by tak bylo namísto narovnání starých křivd vznik křivd nových, včetně nejasných právních vztahů mezi oprávněnými osobami a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně, který je aktuálním vlastníkem těchto nemovitostí a který současně není osobou povinnou podle zákona o půdě.

15. Navíc předmětné pozemky byly v mezidobí zastavěny ve smyslu zákona o půdě a při jejich vydání by došlo k holému vlastnictví oprávněných osob, což je v rozporu s ustálenou judikaturou. Předmětné pozemky nejenom, že nebyly užívány k zemědělské nebo lesnické výrobě, ale pozbyly ráz zemědělských pozemků, byly zastavěny, stal se z nich výrobní a prodejní areál stavebních materiálů. Pozemky tedy byly trvale odňaty původnímu účelu a jejich vydáním není naplněn žádný z účelů zákona o půdě. Na pozemky je třeba nahlížet jako na zastavěné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, kdy jednak jsou pozemky z velké části zastavěné stavbami (domy, komunikace, zpevněné manipulační plochy), ve zbytku pak je třeba ve světle citované judikatury pohlížet na pozemky jako na zastavěné per analogiam, když tvoří ucelený funkční areál. Poukazuje na rozhodnutí ve stavebním řízení, a to na zřízení tesařské dílny na pozemku číslo katastru [adresa], a to ze dne [datum] zn. [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] pro [Anonymizováno], národní podnik, dále kolaudaci tesařské dílny a skladů v [adresa] ze dne [datum], [Anonymizováno], národní podnik, podklady k výstavbě skladů v [adresa] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], národní podnik, žádost o povolení přípustnosti stavby ze dne [datum], dále situační plány k výstavbě skladů v [adresa] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], národní podnik, dále na rozhodnutí odboru výstavby [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum] zn. výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby na stavbu sociálního zařízení u č. p. [adresa]. Stavba byla povolena podle rozhodnutí a technické dokumentace a bylo dne [datum] vydáno povolení k trvalému užívání. Dále poukazuje na protokol ze dne [datum], vztahující se ke stavebnímu řízení [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum] zn. výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za účelem vydání povolení k užívání/uvedení do provozu - rozšíření skladu stavebnin v [adresa] povolené stavebním úřadem [adresa] ze dne [datum] zn. výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], národní podnik. Stavba byla dokončena [datum] a bylo jí přiděleno č. p. [Anonymizováno], povolení k užívání stavby dnem [datum]. Dále na povolení k užívání stavby - rozšíření skladu stavebnin v [adresa] ze dne [datum] vydané Městským národním výborem pod číslem výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Stavbě zůstává č. p. [Anonymizováno]. Ke stavbě č. p. [Anonymizováno] byla vybudována zpevněná komunikace spojená se stávajícím skladem. Vedlejší účastník na straně žalobkyně je dobrověrným nabyvatelem předmětných pozemků, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž tyto nabyl v dobré víře, že je prodávající, [právnická osoba]. jejich výlučným vlastníkem a je oprávněna s těmito plně nakládat, a tedy je i zcizit ve prospěch vedlejšího účastníka, který nevěděl a ani vědět nemohl, že jsou pozemky dotčeny uplatněným restitučním nárokem oprávněných osob. Naopak zde bylo výslovně uvedeno, že pozemky nejsou dotčeny restitučním nárokem, ostatně již tím, že pozemky byly převáděny prostřednictvím privatizačního projektu, ubezpečilo vedlejšího účastníka v tom, že toto nabývá poprávu. Vedlejší účastník dále na předmětných pozemcích investoval v řádu desítek milionů korun. Jsou zde stavby zatížené zástavními i jinými věcnými právy. Pozemky samy tak mají dnes zcela jiný charakter a jsou zastavěny stavbami ve výlučném vlastnictví vedlejšího účastníka. Napadené správní rozhodnutí tak nenastoluje právní jistotu, ale naopak právní nejistotu ve výrobním a prodejním areálu vedlejšího účastníka na pozemcích, které jsou částečně zastavěny, zbývající nezastavěné části pak se stavbami tvoř funkční celek.

16. Účastník č. [hodnota] žalobu odmítá s tím, že ke dni [datum], tj. ke dni účinnosti zákona o půdě, byly nemovitosti dle pozemkových knih p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které odpovídají předmětným nemovitostem na Čs. stát – [právnická osoba] u [jméno FO]. Ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě byly [právnická osoba], s. p. povinnou osobou. Pokud jde o nabytí nemovitosti v dobré víře, je podle něj pravdou, že v současné době vlastní nemovitosti vedlejší účastník, který tyto pozemky nabyl v dobré víře kupní smlouvou o prodeji nemovitosti ze dne [datum], a to od prodávajícího [právnická osoba]. Účastník č. [hodnota] odkazuje na judikaturu uváděnou žalovaným v napadeném rozhodnutí, na základě které tento zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dovodil, že veškeré převody z původního vlastníka s. p. [právnická osoba] až po současného katastrálního vlastníka jsou převody neplatnými, a proto vlastnické právo současného v katastru nemovitostí zapsaného vlastníka není překážkou pro vydání těchto nemovitostí vedlejším účastníkům jako restituentů.

17. Účastník č. [hodnota] souhlasí s právním posouzením možnosti vydání předmětných pozemků ze strany pozemkového úřadu, který jednoznačně dospěl k tomu, že předmětné nemovitosti je možné vydat do vlastnictví účastníků č. 1 a 2. Pozemkový úřad správně posoudil otázku zastavěnosti a funkčního propojení pozemku ke dni účinnosti zákona o půdě, kdy v této době nebylo možné hovořit o žádné nezbytné funkční vzájemné provázanosti pozemků a stavbami na nich se nacházejících. Stavby byly ve většině případů vybudovány ne po převodu, nebo přechodu do vlastnictví státu, ale ze strany současného uživatele pozemků, který je zde vybudoval, byť pravděpodobně v dobré víře, ale stále jako nevlastník. Účastník č. [hodnota] odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nález sp. zn. I ÚS 754/01 ze dne 23. 10. 2003, ve kterém zdůraznil, že vůdčím principem restitučního zákona je preference vydání původního pozemku či pozemků, a pokud o to restituenti usilují a pokud to zákon nevylučuje, v první řadě je cílem zákona o půdě vždy navrácení původního majetku oprávněný osobám. Dále poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 42/01 ze dne 17. 4. 2002, s ohledem na konkrétní okolnosti případu je vždy zapotřebí volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Účastník č. [hodnota] poukazuje na rozhodnutí pozemkového úřadu a na jeho zjištění s přihlédnutím k uvedené judikatuře, kdy zcela správně posoudil možnost vydání předmětných pozemků účastníkům č. 1 a 2. Souhlasí s tím, že vydání pozemků žádné skutečnosti nebránily, výstavba staveb ze strany současného uživatele pozemku po roce 2007, tedy po době, kdy je tento nabyl do svého vlastnictví, již nemůže být důvodem pro naplnění kritéria stavby a funkčního celku. Pokud jde o nabytí předmětných nemovitostí vedlejším účastníkem, tak se jedná o nabytí od nevlastníka a nikdy se tak jejich vlastníkem nemohla stát. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 630/06, týkající se § 5 odst. 3 zákona o půdě, kde se výslovně stanoví, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osoby nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Restituční nároky je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetko-právních posunů. Jakýkoli jiný výklad by totiž činil blokační ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě bezcenným. Zákaz převodu věcí trvá do doby, než byly vydány oprávněné osobě, nebo pokud nebylo nároku na jejich vydání pravomocně vyhověno. Podle účastníka č. 1) dispozice s majetkem, na který se vztahovala restituční povinnost podle zákona o půdě, byla absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, zda nárok byl uplatněn, anebo v případě, že restituční nárok uplatněn nebyl, do pravomocného rozhodnutí o něm.

18. Účastník č. 1 odkazuje na nález pléna Ústavního soudu z 23. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/17, má za to, že soudy všech stupňů včetně soudu Ústavního s definitivní platností rozhodly v otázce právního nástupnictví po [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. K námitce vedlejšího účastníka, že předmětné nemovitosti neměly být vydány účastníků č. 1 a 2 celé, avšak pouze jejich podíly, odkazuje například na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 127/99, ve kterém Ústavní soud uvedl, že nemohl přisvědčit stanovisku obecných soudů, ze kterého by mělo vyplývat, že pokud žalobu podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě podala některá z oprávněných osob, může soud rozhodnout pouze o tom, že na žalobce přechází jen jeho podíl na nemovitosti a že soud nemůže rozhodnout o přechodu vlastnického práva k celé nemovitosti. Při určení podílů stěžovatelů nemovitostí je zapotřebí vycházet z ustanovení § 21 zákona o půdě. Pokud nárok na přechod vlastnického práva uplatnily jen tři oprávněné osoby, vydá se jim nemovitost celá.

19. V podání ze dne 9. 10. 2023 účastník podrobně odůvodňuje svůj názor, podle něhož trhové smlouvy ze dne [datum], kterými bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], společnost s ručením omezeným, souhlas dle § 7 odst. 2 zákona o první pozemkové reformě, ke své platnosti potřebovaly a bez takovéhoto souhlasu by nebylo dle § 86 písm. a) zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, ani možné provést změny v katastrálních operátech. Naopak smlouva trhová ze dne [datum], na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo ve prospěch [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], již ke své platnosti souhlas dle § 7 odst. 2 zákona o první pozemkové reformě, nevyžadovala, a tudíž změna vlastnického práva mohla být v pozemkovém katastru provedena i bez tohoto souhlasu.

20. Účastnice č. 2 žalobu rovněž odmítá s tím, že účastníci č. 1 a 2 uplatnili restituční nárok na základě zákona o půdě řádně a včas. V té době byly nemovitosti vedené dle pozemkových knih jako parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – skladiště a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – louka zapsány v knihovní vložce č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], jakožto vlastnictví Československého státu – [právnická osoba] u [jméno FO]. Uvedené pozemky přešly na stát v rozhodném období znárodněním (konkrétně výměrem Ministerstva výživy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], podle § 4 odst. 7 dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., ve znění zákona č. 115/1948 Sb., č. d. 896/50), vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy (čl. 1 § 1 odst. 4 zákona č. 115/1948 Sb.), v důsledku čehož byl naplněn i restituční titul, obsažený v ustanovení § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě. Ke dni účinnosti zákona byly pozemky dle pozemkových knih parc. č. 1322/2 a parc. č. 1322/3 v k. ú. [adresa], zapsané na Československý stát – [právnická osoba] u [jméno FO], ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě byly [právnická osoba], s. p. povinnou osobou. [právnická osoba], s. p., jakožto povinná osoba potvrdily, že nárok oprávněných osob byl uplatněn včas. Pokud jde o přechod práv a povinností na právního nástupce [právnická osoba], s. p. na žalobkyni a), poukazuje na odůvodnění rozhodnutí [Anonymizováno]. Jeho odůvodnění končí podle ní jasným závěrem, že [právnická osoba], s. p. zanikly sloučením se státním podnikem [právnická osoba], [adresa], proto je žalobkyně a), jakožto nástupnická organizace osobou povinnou. Co se týká námitky zastavěnosti některých z parcel, je třeba rozlišovat, zda pozemky byly po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu, nebo jiné právnické osoby zastavěny stavbou trvalého charakteru. Takováto podmínka zastavěnosti se na uvedené parcely nevztahuje a jejich vydání osobám oprávněným je tak možné. 21. [právnická osoba] se k žalobě vyjádřil tak, že ve smyslu § 5 zákona o půdě byly povinnou osobou [právnická osoba], s. p., které byly povinny s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře ode dne účinnosti zákona o půdě a neměly tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony byly od počátku neplatné. Z uvedeného znění vycházel správní orgán ve svém rozhodnutí s tím, že uvedené nemovitosti měly přejít včetně práv a povinností s nimi souvisejících na právního nástupce [právnická osoba], s. p., tj. na žalobkyni a) tak, jak tomu bylo ostatně i v jiných případech uplatněných nároků podle zákona o půdě. Restituční nárok oprávněných osob byl uplatněn na veškerý majetek rodiny [Anonymizováno]-[jméno FO] u Pozemkového úřadu [adresa] – pozemkového úřadu dne [datum] a [datum], a to na vydání nemovitostí dle stavu PK p. č. 1322/2 a 1322/3 v k. ú. [adresa], původního vlastníka [jméno FO] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Restituční nárok byl uplatněn oprávněnou osobou, a to [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a [jméno FO] [Anonymizováno]-[jméno FO]. Ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. [datum], byly nemovitosti dle PK p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] na Československý stát – [právnická osoba] u [jméno FO]. Ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě byly [právnická osoba], s. p. povinnou osobou. U Okresního soudu v Příbrami probíhalo pod spisovou značkou [spisová značka] soudní řízení proti žalovanému Středočeským státním lesům [adresa] o uložení povinnost uzavřít dohodu o vydání věci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích se žalobcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ohledně nemovitostí v k. ú. [adresa] p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] skladiště, a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – louka. I z tohoto soudního řízení vycházel správní orgán při identifikaci povinné osoby. Soud ve věci [spisová značka] usnesením ze dne [datum] zastavil řízení ohledně žaloby na uzavření dohody z důvodu, že v době přechodu na stát měly pozemky charakter zemědělské půdy a restituční nároky žalobce je nutno posuzovat podle zákona o půdě. Dále v usnesení uvedl, že k rozhodnutí ve věci je příslušený Pozemkový úřad v Příbrami. Ze soudního spisu, který byl postoupen pozemkovému úřadu, vyplývá, že žalovaný potvrdil soudu, že dne [datum] byla řádně vyzvána k vydání nemovitostí podle zákona o půdě, i povinná osoba [právnická osoba], s. p. Povinnou osobou podle § 9 odst. 8 zákona o půdě byly [právnická osoba] zapsané ke dni účinnosti zákona o půdě v katastru nemovitostí jako vlastník. Pozemkový úřad vyhotovil identifikaci parcel dne [datum], byl vyhotoven geometrický plán k oddělení ploch zastavěných, které oprávněným osobám vydány nebyly. Jinak pozemkový úřad odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

II. Dosavadní průběh řízení a žaloba žalobkyně b)

22. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu na zrušení a nahrazení rozhodnutí [právnická osoba] shora citovaného s tím, že shledal rozhodnutí pozemkového úřadu, které přezkoumával po skutkové i právní stránce, správné, a nebyl tak důvod nahradit jej jiným rozhodnutím.

23. Usnesením Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně nepřibral žalobkyni b), jako účastníka do řízení, ač jím měla být podle § 250a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť jako povinná osoba měla být účastníkem správního řízení (§ 9 odst. 8 zákona o půdě).

24. Rozsudkem ze dne 24. 2 2022., č. j. [spisová značka], soud prvního stupně žalobu žalobkyně a) odmítl, a to z důvodu, že žalobkyně a) není subjektem, kterému by rozhodnutím [Anonymizováno] byla založena, změněna, zrušena, určena, nebo zamítnuta majetková práva, nemá tak tento subjekt oprávnění podat žalobu podle § 246 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o osobu odlišnou od osoby povinné, kterou postupným právním nástupnictvím se stala žalobkyně b). Protože žalobkyně a) není aktivně legitimována k podání žaloby a žalobkyně b) žalobu nepodala, tato skutečnost brání věcnému projednání žaloby, soudu proto nezbylo, než žalobu ve smyslu § 250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítnout.

25. Odvolací soud k odvolání žalobkyně a) a b) a vedlejšího účastníka usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá. Podle odvolacího soudu z povahy řízení podle části páté občanského soudního řádu vyplývá, že projednání a rozhodnutí sporu nebo jiné právní věci v občanském soudním řízení se musí zúčastnit ti, kdo byli (a případně ti, kdo správně dle zákona měli být) účastníky řízení před správním orgánem. Okruh účastníků řízení podle části páté není určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno jako s účastníkem tohoto řízení. Nepovažoval-li správní orgán za účastníka řízení někoho, kdo mohl být rozhodnutím přímo dotčen ve svých právech nebo povinnostech, je účastníkem řízení podle části páté. Ukáže-li se, že účastníkem řízení před správním orgánem byla (podle zákona) osoba, která se dosud neúčastní řízení před soudem, soud ji usnesením přibere do řízení; to platí i tehdy, jestliže s ní správní orgán nejednal, ačkoliv byla účastníkem správního řízení.

19. Taková osoba se pak stane sama (dalším) žalobcem tím, že se k podané žalobě podle části páté občanského soudního řádu v průběhu řízení sama připojí. Vzhledem k tomu, že s ní správní úřad jako s účastníkem správního řízení nejednal (ačkoliv správně měl) a jím vydané rozhodnutí jí „neadresoval“ (nevydal je ve vztahu k ní, ačkoliv tak správně učinit měl), nelze zde uvažovat o opožděnosti žaloby z pohledu jinak stanovené lhůty k jejímu podání dle § 247 odst. 1 o. s. ř.

26. Žalobkyně b) se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2022 domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že nelze vydat předmětné pozemky. Řízení o žalobách žalobkyň a) a b) jsou podle § 250b odst. 1 o. s. ř. spojena ke společnému řízení.

27. Podle žalobkyně b) v rozhodnutí [Anonymizováno] zcela absentuje provedení dokazování s ohledem na zastavěnost předmětných pozemků. Správní orgán nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když se v odůvodnění napadaného rozhodnutí žádným způsobem nezabýval zastavěností předmětných pozemků, což ve svém důsledku zakládá překážku vydání dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Uvedená vada řízení se mimo jiné promítá do závažného dotčení práv vedlejšího účastníka, který na předmětných pozemcích provozuje výrobní areál. Správní orgán se charakterem staveb či zastavěností předmětných pozemků s ohledem na citované ustanovení zákona o půdě žádným způsobem nezabýval a zatížil tak řízení podstatnou vadou.

III. Zjištěný skutkový stav

28. Z provedených důkazů soud zjistil: i. [jméno FO]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] narozený [Anonymizováno] (dále jen „[jméno FO].“), jako prodávající (označený jako majitel panství v [adresa] a [Anonymizováno]) převedl trhovou smlouvou ze dne [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], společnosti s ručením omezeným (jako kupující) mimo jiné pozemek parc. č. [hodnota], role, zapsaný ve vložce pozemkových knih č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], a to s výhradou úředního schválení. S převodem udělil souhlas pozemkový úřad. Dne [datum] byl pozemek parc. č. [hodnota], role, odepsán z vložky č. [hodnota] a zapsán na vložku č. [hodnota] (viz smlouva trhová ze dne [datum] a výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota]). ii. [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], společnost s ručením omezeným (jako prodávající) prodala [jméno FO]. jako kupujícímu (označenému jako velkostatkář v [jméno FO]–[jméno FO] ul. č.l.) trhovou smlouvou ze dne [datum] mimo jiné pozemky zapsané ve vložce pozemkových knih č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa] (viz smlouva trhová ze dne [datum] a výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota]). iii. Zápisem pod položkou č. [hodnota] ve vložce č. [hodnota] pozemkových knih bylo vyznačeno, že došlo ke konfiskaci pozemku parc. č. [hodnota] ve prospěch Německé říše (výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota]). iv. Dne [Datum narození advokátky] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) před Okresním soudem v [adresa] s Národním fondem obnovy v [jméno FO] smír, na základě kterého bylo obnoveno jeho vlastnictví mimo jiné k pozemkům zapsaných v pozemkových knihách vložka č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa] [jméno FO]. v pozemkových knihách byl zapsán jako vlastník pozemku (viz Vyhotovení smíru a výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota]). v. Z dobových fotografie, jakož i mapy z leteckého snímkování z let 1938 a 1946 se zobrazením předmětných pozemků je patrno, že v uvedených obdobích pozemek zpracovatelský charakter. Jsou zde složeny klády dřeva a na fotografiích je vidět, jak dělníci klády řežou. Vyráběly se z nich sudy pro pivovar. Na fotografiích je ještě vidět zázemí dělníků a katr pro řezání dříví, ze kterého se dělaly sudy. vi. Výměrem ministerstva výživy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], dle § 4 odst. 7 dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., ve znění zákon č. 115/1948 Sb., č.d. 896/50, došlo k znárodnění nemovitostí mimo jiné nemovitostí zapsaných ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy k.ú. [adresa]. Uvedené znárodněné nemovitosti byly dle vyhlášky ministryně výživy ze dne [datum] č. [hodnota] Ú.l.I. začleněny do [Anonymizováno] [Anonymizováno], národní podnik v [Anonymizováno]. Výměr podepsal za ministryni výživy dr. Gutmann (viz Výměr ministerstva výživy ze dne [datum] a výpis z pozemkové knihy vložka č 750). vii. Dne [datum] byl pozemek parc. č. [hodnota], role rozdělen na pozemky parc. č. 1322/1, role, 1322/2, skladiště a pozemek parc. č. 1322/3, louka (výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota]). viii. Dne [datum] Lesostavby, národní podnik v [jméno FO] požádal Okresní národní výbor v [adresa] o udělení povolení k zřízení tesařské dílny na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve stávající uzavřené kůlně na tomto pozemku stojící (viz výměr Okresního národního výboru ze dne [datum]) ix. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], skladiště byl dne [datum] odepsán do knihovní vložky č. [hodnota] a vloženo k němu vlastnické právo pro „Československý stát – [Anonymizováno], národní podnik v [jméno FO] (viz výpis z pozemkové knihy vložka č. [hodnota] usnesení Lidového soudu v [adresa] ze dne [datum]). x. [právnická osoba], s. p., byly zapsány ke dni [datum] na LV [Anonymizováno] pro obec a k. ú. [adresa] jako vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [hodnota], parc. č. St. [Anonymizováno] a parc. č. St. [Anonymizováno]. xi. Státní podnik [právnická osoba] zanikl sloučením se státním podnikem [právnická osoba] ke dni [datum] a dnem [datum] byl vymazán z obchodního rejstříku. Předmětné pozemky v mezidobí, po uplatnění restitučního nároku účastníků u pozemkového úřadu přešly na [právnická osoba]. Protože [právnická osoba], s. p., zanikly výmazem z obchodního rejstříku, stal se povinnou osobou ohledně předmětných pozemků [právnická osoba], do jehož vlastnictví přešly v roce 1992. Ten byl podle § 1 zákona č. 178/2005 Sb. dnem nabytí jeho účinnosti, tj. dnem [datum], zrušen a jeho veškerý majetek přešel na stát, který tímto dnem vstoupil do všech práv a povinností [právnická osoba] z právních vztahů, včetně práv a povinností z uplatněných restitučních nároků (rozhodnutí ministra zemědělství ze dne [datum] o převedení části státního majetku z privatizačního projektu státního podniku [právnická osoba], dále z rozhodnutí ministra zemědělství ze dne [datum] o zániku státního podniku [právnická osoba] sloučením se státním podnikem [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Fond národního majetku, předmětné pozemky vložil do akciové společnosti [právnická osoba]. xii. [právnická osoba]., IČO [IČO], dne [datum] uzavřely s vedlejším účastníkem kupní smlouvu na předmětné nemovitosti (vložena do katastru dne [datum]) [viz kupní smlouva o prodeji nemovitosti ze dne [datum]]. xiii. [jméno FO]. zemřel dne [datum] v [Anonymizováno] (ověřený překlad úmrtního listu). Jeho dědici byly [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zemřelá [datum], [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [datum], [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [datum] [dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“], a [adresa] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO] narozený [datum] [dále jen „[jméno FO] III] (viz společné dědické osvědčení ze [datum]). xiv. Z usnesení [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] Krajského soudu civilního v [jméno FO] ze dne [datum], vyplývá, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a [jméno FO] III. jsou adoptivní synové [jméno FO]. xv. [jméno FO] III. zemřel dne [datum] (úmrtní list). xvi. Podle dodatku k závěti vyhlášené dne [datum], [jméno FO] III. veškerý svůj majetek, který se nachází v ČSSR, případně náleží a byl po 2. světové válce převzat český státem příp. českými úřady - zvláště nemovitý majetek a celý majetek movitý v ČSSR, případně k tomu se vztahující právní nároky, odkázal ke stejným podílům své dceři účastnici č. [hodnota] adoptivním dětem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO]. xvii. Účastnice č. [hodnota] se narodila dne [datum] v [jméno FO] a je dcerou [jméno FO] III. (viz rodný křestní list ze dne [datum]). xviii. Účastnice č. [hodnota] je státní občankou České republiky a byla státní občankou České a Slovenské federativní republiky (viz potvrzení [právnická osoba]). xix. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zemřel dne [datum], (úmrtní list z [datum] a usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]). xx. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl státní občanem České republiky a státní občanem České a Slovenské federativní republiky (viz potvrzení [právnická osoba]). xxi. Soud schválil dohodu o vypořádání dědictví uzavřenou mezi dědici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], tj. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[jméno FO], nar. [datum], bytem [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a 1) účastníkem. xxii. Prohlášením ze dne [datum] se [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[jméno FO], vzdal svého restitučního nároku dle zákona o půdě ve prospěch účastníka č. 1). xxiii. Ze spisu pozemkového úřadu, jakož i ze spisu [spisová značka], bylo prokázáno, že účastnice č. [hodnota] uplatnila restituční nárok dne [datum] u pozemkového úřadu a [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] dne [datum]. Zároveň dne [datum] vyzvali k vydání nemovitostí dle zákona o půdě [právnická osoba], s. p. xxiv. V řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka] se [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] domáhal vůči stavebnímu závodu [adresa], a. s., aby mu soud uložil uzavřít dohodu o vydání nemovitosti nacházející se v k. ú. [adresa] v pozemkové knize vložka [Anonymizováno] zapsané jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – skladiště a v evidenci nemovitostí zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a dále parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v téže vložce pozemkové knihy na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], jako p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobce svůj žalobní nárok opíral o zákon o mimosoudních rehabilitacích a zároveň nevylučoval, že jeho žalobní nárok může být opřen též o zákon o půdě, a to z toho důvodu, že oba předmětné pozemky sloužily předtím, než přešly na stát, lesní výrobě, neboť se na ně stahovalo dřevo z okolních lesů a zde se upravovalo. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu zamítl. Usnesením Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zamítavý rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba zjistit, k jakému účelu předmětné pozemky sloužily v době přechodu na stát. xxv. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Okresní soudem v Příbrami zastavil řízení o stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemku s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Pozemkovému úřadu v Příbrami. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Krajský soudu v [jméno FO] usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího soudu bylo v řízení bylo prokázáno, že v době přechodu na stát šlo původně o jeden pozemek, a to parc. č. [hodnota], který měl charakter zemědělské půdy – role, a to až do roku 1950. Teprve poté došlo k rozdělení této parcely na parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – role, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – skladiště a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – louka. V době přechodu předmětných pozemků (původně jednoho celistvého pozemku) na stát tak měly tyto pozemky charakter zemědělské půdy a soud prvního stupně proto nepochybil, když řízení v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť věc nespadá do pravomoci soudu, ale do pravomoci pozemkového úřadu podle zákona o půdě (§ 9 odst. 1 tohoto zákona). Usnesení Krajského soudu v [jméno FO] nabylo právní moci dne [datum]. xxvi. [právnická osoba] předmětným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Pro přehlednost soud uvádí, že předmětné pozemky jsou k dnešnímu dni zapsané v katastru nemovitostí následujícím způsobem: - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 3 291 m, je součástí parcely evidované v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m, - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, je součástí parcely evidované v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m, - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. St. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, je takto i evidován v katastru nemovitostí, - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. St. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m, je takto i evidován v katastru nemovitostí, - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m, je součástí parcely evidované v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m, - pozemek vymezený geometrickým plánem pod parc. č. St. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m, je takto i evidován v katastru nemovitostí. xxvii. Soud zjistil, že na předmětných pozemcích stojí tyto stavby: - budova č. p. [Anonymizováno] – víceúčelová stavba stojící na parcele St. parc. č. [hodnota]. Zastavěná plocha stavby je [Anonymizováno],[Anonymizováno] m, konstrukční výška [Anonymizováno],[Anonymizováno] m. Kolaudována byla jako ubytovna pro 6-8 osob na základě rozhodnutím o povolení změny užívání části stavby ze dne [datum] vydaným Městským úřadem [adresa] – stavební úřad, č. j. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Stavba byla zřízena jako administrativní budova, sociální zařízení a sklad pro areál stavebního závodu, v tesařské ohradě, v letech 1962 – 1968. Povolení k užívání bylo uděleno Městským národním výborem [adresa] dne [datum], čj. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (viz znalecký posudek ze dne [datum] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].1, Povolení k užívání bylo uděleno Městským národním výborem [adresa] dne [datum], čj. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a nesporná tvrzení účastníků). - budova bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž stojící na parcele St. parc. č. [hodnota]. Užívaná na základě dodatečného povolení stavby vydaného Městským úřadem [adresa] ze dne [datum], č. j. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Jedná se o samostatně stojící nepodsklepený objekt pro dva osobní automobily. Stáří objektu je více jak 66 let. Zastavěná plocha stavby je [Anonymizováno],[Anonymizováno] m rozměry [Anonymizováno] x [Anonymizováno] cm. (viz znalecký posudek ze dne [datum], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].1, protokol ze dne [datum] sepsaný na [právnická osoba] [adresa], rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne [datum], č.j. Výst. [Anonymizováno] - budova bez čísla popisného nebo evidenčního – jiná stavba stojící na parcele parc. č. St. [Anonymizováno]. Budova byla postavena v letech 1968 až 1971 jako sociální zařízení (šatna a sklad), a to na základě povolení k trvalému užívání vydaného Městským národním výborem [adresa] ze dne [datum], č. j. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], Jedná se dřevěný srubový objekt, přízemní a nepodsklepený, jehož rozměry jsou [Anonymizováno] x [Anonymizováno] cm, a jeho zastavěná plocha stavby tak činí přibližně [Anonymizováno],[Anonymizováno] m, (viz znalecký posudek ze dne [datum], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].1, protokol ze dne [datum] sepsaný na [právnická osoba] [adresa], povolení k trvalému užívání vydaného Městským národním výborem [adresa] ze dne [datum], č. j. Výst. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a nesporná tvrzení účastníků). - budova bez čísla popisného nebo evidenčního stojící na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno]. Jedná se o skladovou a prodejní halu, která byla postavena vedlejším účastníkem, po té co pozemky koupil od [právnická osoba]. Kolaudována byla dne [datum] rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. - budova bez čísla popisného nebo evidenčního stojící na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno]; přístřešky, užívaný na základě povolení k užívání vydaného [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] byla zdemolována v roce 2007 vedlejším účastníkem (nesporná tvrzení účastníků). - budova bez čísla popisného nebo evidenčního stojící na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno]; truhlárna užívaná na základě Protokolu – prohlášení odboru výstavby [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] o kolaudaci truhlárny v r. 1955; byla zdemolována v roce 2007 vedlejším účastníkem po koupi od [právnická osoba] (viz Protokol – prohlášení odboru výstavby [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] o kolaudaci truhlárny v r. 1955 a nesporná tvrzení účastníků).

29. Dokazování k aktuální zastavěnosti předmětných pozemků (zejména šetření na místě samém) bylo nadbytečné z důvodů právních závěrů vyslovených v odst. 57 a násl. tohoto rozsudku.

30. Z jiných provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci samé podstatná skutková zjištění.

IV. Právní posouzení věci

31. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům. a. K otázce účastnictví v řízení 32. Podle § 250a o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (odstavec 1).

33. Podle § 9 odst. 8 zákona o půdě jsou účastníky řízení podle tohoto ustanovení oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a povinná osoba.

34. Otázkou, kdo je v projednávané věci osobou povinnou se podrobně zabýval Krajský soud v [jméno FO] v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], když dospěl k závěru, podle něhož je povinou osobou k vydání předmětných pozemků Česká republika, za níž jedná Ministerstvo financí. Nalézací soud s uvedeným rozhodnutím souhlasí a k podrobnostem odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.

35. Výkladovou otázkou může být to, zda se za účastnictví v řízení před soudem posuzuje materiálně, tj. účastníkem je ten kdo podle zákona měl být účastníkem správního řízení (ač formálně v důsledku pochybení správního orgánu účastníkem nebyl), nebo formálně, tj. účastníkem soudního řízení je i ten, který formálně byl účastníkem správního řízení, ač podle zákona jím být neměl. Soud dospěl k závěru, že účastníky soudního řízení (a tudíž i osobami oprávněnými podat žalobu) jsou jak materiální tak formální účastníci řízení správního, neboť jak materiálním tak formálním účastníkům mohla být rozhodnutím správního orgánu způsobena újma.

36. K tomu soud zdůrazňuje, že otázka kdo je osobou povinnou podle § 5 zákona o půdě, nemá vliv na otázku restitučních nároků, ale je jí „pouze“ vymezen okruh účastenství v soudním řízení o narazení rozhodnutí pozemkového úřadu.

37. Otázkou účastenství vedlejšího účastníka se soud zabýval již v usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tímto pravomocným rozhodnutím, které bylo přezkoumáno odvolacím soudem (viz výše), je nalézací soud vázán. b. K otázce, zda se na předmětné pozemky vztahuje zákon o půdě 38. Podle § 1 zákona o půdě se zákon se vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen „půda“), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, jiný zemědělský majetek uvedený v § 20 (odstavec 1).

39. Podle § 30 zákona o půdě se pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

40. Pro posouzení, zda se na nemovitý majetek vztahuje působnost zákona o půdě, je zásadně určující, zda tento majetek měl k rozhodnému datu, tj. ke dni 24. 6. 1991 (den účinnosti zákona o půdě) charakter zemědělského majetku, tj. byl-li součástí zemědělského půdního fondu, či patřil-li k původní zemědělské usedlosti, či sloužil-li k zemědělské výrobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Takto vymezenou působnost zákona o půdě rozšiřuje pro účely restitučních procesů pravidlo obsažené v ustanovení § 30 zákona o půdě na majetek, který nespadá do definice uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 zákona o půdě. Postačuje, že v době přechodu na stát byl dotčený majetek používán k účelům zemědělské výroby, případně lesní výroby, či vodního hospodářství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

41. V projednávané věci byly předmětné pozemky označené v pozemkové knize jako parcela pod parc. č. [hodnota] zabrány Výměrem ministerstva výživy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Kromě data účinnosti zákona o půdě, tak soud zkoumal zařazení předmětných pozemků do zemědělského půdního fondu k datu [datum].

42. Do roku 1950 byl pozemek parc. č. [hodnota] evidován jako role, po té byl rozdělen na pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], skladiště a pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], louka. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se soudy obou stupňů odmítli zabývat existencí restitučního nároku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] právního předchůdce účastníka č. [hodnota] na předmětné pozemky s tím, že tyto pozemky nepodléhají zákonu o mimosoudních rehabilitacích, ale – jelikož byly v době jejich zabrání součástí zemědělského půdního fondu – zákonu o půdě, a postoupili věc pozemkovému úřadu. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že s ohledem na povahu zápisu v pozemkových knihách a soudních rozhodnutí jako veřejných listin nese důkazní břemeno ohledně faktického užívání předmětných pozemků či překážce bránících jejich využití k těmto účelů, ten účastník, který popírá, že předmětné pozemky nebyly k datu [datum] užívány jako zemědělské, tj. vedlejší účastník. Tomu vedlejší účastník přes poučení soudu nedostál, a soud má za to, že předmětné pozemky užívány jako zemědělské byly. Skutečnost, že k datu [datum] předmětné pozemky sloužily k provozu znárodněného podniku – pivovaru, jak tvrdí vedlejší účastník, sama o sobě nic nevypovídá o tom, k jakému účelu pozemky sloužily.

43. Nad uvedené lze uvést, že nelze připustit, aby v situaci, kdy soud v řízení rozhodl, že restituční nárok nelze posuzovat podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, ale podle zákona o půdě, soud v jiném (tomto) řízení, dospěl k opačnému závěru. To by ve pouze v důsledku odlišného právního názoru různých soudu vedlo k odepření spravedlnosti a popření práv oprávněných osob domáhat se svých restitučních nároků. c. K námitce neplatnosti smlouvy podle zákona o první pozemkové reformě 44. Podle § 1 zákona o první pozemkové reformě, aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se státem velký majetek pozemkový (§ 2), ležící v území Československé republiky, v to čítajíc velký majetek vázaný, a zřizuje se úřad pozemkový.

45. Podle § 2 zákona o první pozemkové reformě jest velkým majetkem pozemkovým rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec.

46. Podle § 7 zákona o první pozemkové reformě zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné (odstavec 1). Pozemkový úřad uděluje svolení, může uložiti podmínky a učiniti výhrady (odstavec 2).

47. Podle § 10 zákona o první pozemkové reformě pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním a zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným. O osobách a korporacích, kterým lze půdu přiděliti, o výměře přídělu a právech k němu a o omezeních práva vlastnického k přidělené půdě budou dána podrobnější ustanovení zvláštním zákonem.

48. Podle posledně citovaného zákonného ustanovení nesměl být majetek, na nějž se tento zákon vztahoval, zcizen (tedy převeden do vlastnictví jiné osoby) bez svolení pozemkového úřadu; nedostatek svolení způsoboval neplatnost takového úkonu. Účelem tohoto ustanovení bylo zamezit vlastníku pozemků dotčených zabráním, aby zamezil jejich zabrání zřízením právních vad, a to tak tím, že vytvořil státnímu pozemkovému úřad právní nástroje, prostřednictvím kterých řídil pozemkovou reformu. Jinak řečeno bylo především na statním pozemkovém úřadu, aby dohlížel na to, aby byl naplněn účel veřejnoprávní účel pozemkové reformy, tj. distribuce pozemků vymezená v § 10 tohoto zákona. Dal-li tedy úřad souhlas převodem pozemku, rozhodl tím, že jeho převod je v souladu s účelem pozemkové reformy. Byl-li takto pozemek se souhlasem státního pozemkového úřadu převeden, pak nemohl být zabrán (zabrání nepodléhal), a úřední souhlas nebyl podmínkou platnosti jeho případných dalších převodů. Nic přitom nebránilo státnímu pozemkovému úřadu (považoval-li to za vhodné) zcizení pozemku podmínit (§ 7 odst. 2 zákona o první pozemkové reformě), a to například tak, že omezí nového vlastníka v dalším nakládání.

49. V projednávané věci bylo prokázáno, že [jméno FO]. převedl pozemek parc. č. [hodnota], trhovou smlouvou ze dne [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], společnosti s ručením omezeným, se souhlasem pozemkového úřadu, který žádné podmínky převodu nestanovil. Další převod tohoto pozemku trhovou smlouvou ze dne [datum] zpět na [jméno FO]. tak schválení pozemkového úřadu nepodléhal. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2076/2000, na který vedlejší účastník odkazuje, byla řešena otázka platnosti převodu pozemků ve vlastnictví velkostatkáře (původního majitele), kterému měly být pozemky zabrány, a jeho závěry na trhovou smlouvou ze dne [datum] nedopadají. d. K otázce, zda jsou účastníci č. [hodnota] a 2 oprávnění k restitučním nárokům 50. Podle § 4 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 (odstavec 1). Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel (odstavec 2). V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice (odstavec 4).

51. Podle § 21 zákona o půdě je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní jen některé z nich, vydá se jim věc celá.

52. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [jméno FO] [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byly syny a závětními dědici [jméno FO]. Účastnice č. [hodnota] byla dcerou a závětní dědičkou [jméno FO] III. a státní občankou České republiky, a přešel na ni tak restituční nárok k polovině předmětných pozemků. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl státní občanem České republiky a státní občanem České a Slovenské federativní republiky, a přešel na něj restituční nárok k polovině předmětných pozemků podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě.

53. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu se podává, že § 5 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích § 21 zákona o půdě umožňují, aby osobám odvozujícím své oprávnění od původního vlastníka [např. osoby uvedené v ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě], patřícím do téže skupiny, byla vydána celá věc (při podílovém spoluvlastnictví celý podíl) původního vlastníka, i když některé z osob této skupiny nárok na vydání ve lhůtě neuplatnily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 9. 1996, sp. zn. I. ÚS 245/95, nebo ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 340/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 705/01, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 938/2019, nebo ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2266/2020).

54. Právo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] je dáno tím, že jej uplatnil jako přímý právní nástupce [jméno FO]. – původního vlastníka předmětných pozemků. Právo účastnice č. [hodnota] vyplývá ze skutečnosti, že svůj nárok uplatnila jako jediná právní nástupkyně v rodové linii po [jméno FO] III., jež byl jedním právních nástupců [jméno FO]. V souladu s § 21 zákona o půdě účastnice č. [hodnota] i [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (jako právní nástupci ve dvou rodových liniích) mají (měly) nárok na vydání podílů o velikostech 1/2 na předmětných pozemcích bez ohledu na to, že nejsou jedinými dědici [jméno FO]. respektive [jméno FO] III.

55. Na účastníka č. [hodnota] jako dědice Jeronýma Colloredo Mannsfelda procesně přešly restituční nároky podle § 4 odst. 4 zákona o půdě. e. Ke splnění výjimky zastavěnosti pozemku podle § 11 odst. 1 písm. c zákona o půdě 56. Podle § 11 odst. 1 písm. c zákona o půdě v účinném znění pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

57. Podle § 11 odst. 6 zákona o půdě pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě dle § 9 odst. 4.

58. Z citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že pozemky mimo jiné nelze vydat, stojí-li na nich – v době rozhodování pozemkového úřadu – stavba, jež byla zahájena před[Anonymizováno]24. 6. 1991, nejedná-li se o stavbu dočasnou, movitou, jednoduchou, drobnou nebo umístěnou pod povrchem země. Jinak řečeno překážku vydání pozemků nezakládá stavba, která byla sice zahájena před 24. 6. 1991, ale později (před vydáním rozhodnutí pozemkového úřadu) zanikla, ani stavba, která byla zahájena po 24. 6. 1991.

59. Uvedený závěr lze dovodit nikoli pouze z jazykového znění citovaných ustanovení, ale vyplývá i z jejich účelu. Uživatel pozemků dotčených restitučními nároky (lze předpokládat, že jím bude veřejnoprávní subjekt) nemůže zabránit jejich vydání tím, že po účinnosti zákona o půdě na nich zřídí stavby, které by jejich vydání bránily, a proto je nutné přihlížet výlučně ke stavbám, které byly zřízeny do tohoto data. Z tohoto cíle i z ustanovení § 11 odst. 6 zákona o půdě vyplývá preference restitučních nároků před užíváním restitucemi dotčených pozemků jako pozemků zemědělských či lesních.

60. K tomu v obdobných situacích dospěl Nejvyššího soudu např. v usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5363/2017, podle něhož fakt, že pozemky aktuálně nejsou využitelné k lesnímu a zemědělskému hospodaření, sám o sobě překážku jejich vydání nezakládá, neboť zlepšení péče o zemědělskou půdu a obnova jejího původního využití jsou coby účely zákona č. 229/1991 Sb. zřetelně podřazeny zájmu na nápravě majetkových křivd spáchaných v době nesvobody. Vrácení pozemků původním majitelům proto nelze v zásadě podmiňovat určitým způsobem jejich využití, respektive nemovitosti nevydávat jen z toho důvodu, že je nebude možné určitým způsobem užívat. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla Ústavním soudem odmítnuta (usnesení ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2108/18). Viz dále např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 747/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 436/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017).

61. Právě uvedená časová kritéria splňují v projednávané věci pouze dvě stavby stojící na předmětných pozemcích. Budova bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž stojící na parcele St. parc. č. [hodnota], je s ohledem na své malé rozměry (jedno nadzemní podlaží, zastavěná plocha stavby je [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno]m rozměry [Anonymizováno] x [Anonymizováno] cm) stavbou jednoduchou a s ohledem na svůj účel (jedná se o garáž k parkování dvou osobních vozidel) stavbou drobnou, tj. stavbou nesloužící hlavnímu účelu areálu, ale k pomocnému účelu. Nadto tato stavba nebyla před svým vznikem oznámena stavebnímu úřadu a dodatečné povolení stavby bylo vydáno až [datum]. Budova bez čísla popisného nebo evidenčního – jiná stavba stojící na parcele parc. č. St. [Anonymizováno], je s ohledem na své rozměry (jedno nadzemní podlaží, zastavěná plocha stavby je [Anonymizováno],[Anonymizováno] m rozměry [Anonymizováno] x [Anonymizováno] cm) stavbou jednoduchou a s ohledem na svůj účel (jedná se o sociální zařízení – šatna a sklad) stavbou drobnou, tj. stavbou nesloužící hlavnímu účelu areálu, ale k pomocnému účelu. 62. [adresa] – víceúčelová stavba jednak stojí na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], o kterém státní pozemkový úřad ve výroku [jméno FO]. rozhodl, že se účastníkům nevydává, přičemž soud s ohledem na zpětvzetí žaloby není v tomto rozsahu oprávněn nahradit výrok rozhodnutí, a jednak jedná se s ohledem na své rozměry (jedno nadzemní podlaží, zastavěná plocha stavby je [Anonymizováno],[Anonymizováno] m, konstrukční výška [Anonymizováno],[Anonymizováno] m) o stavbu jednoduchou a s ohledem na svůj účel (nejprve administrativní budova, sociální zařízení a sklad pro areál stavebního závodu, později ubytovna pro zaměstnance) stavbou drobnou, tj. stavbou nesloužící hlavnímu účelu areálu, ale k pomocnému účelu.

63. Budova bez čísla popisného nebo evidenčního stojící na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], byla postavena až v roce 2007.

64. Žádná z uvedených ani jiných staveb tak ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nebrání vydání předmětných pozemků. Právní překážky jako zástavní práva či věcná břemena nebrání vydání pozemků již proto, že nejsou uvedeny v § 11 zákona o půdě (ani v jiném zákonném ustanovení).

65. K námitce vedlejšího účastníka soud dodává, že zpevněná asfaltová plocha představuje určité ztvárnění či zpracování (zejména stavební činností) povrchu pozemku a nemůže být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud, neboť je od pozemku nelze oddělovat; nelze tudíž považovat za stavbu ve smyslu zákona o půdě. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 30 Cdo 821/2005.

66. K námitce, podle níž by vydáním předmětných pozemků došlo ke vzniku dalších křivd, a to vedlejšímu účastníku, který předmětné pozemky nabyl v dobré víře, soud dodává, že předmětem řízení vedeným podle § 9 zákona o půdě není určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, ale otázka oprávněnosti restitučních nároků účastníků. Tyto názory naznačil Ústavní soud (usnesení ze dne 11. 8. 2020, č. j. IV. ÚS 4134/19). Ostatně pokud bylo rozhodnutí o restitučním nároku závazné z hlediska určení vlastnického práva, neměla by osoba zapsaná v katastru nemovitostí, která nabyla pozemky v dobré víře, žádný účinný právní prostředek k tomu, aby se domáhala svého vlastnického práva, neboť ta není účastníkem správního ani případného navazujícího soudního řízení podle části páté o. s. ř. f. K povinnosti oprávněné osoby učinit výzvu k uzavření dohody o vydání pozemků vůči osobě povinné podle § 9 odst. 1 zákona o půdě 67. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

68. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rozhodující, že oprávněná osoba uplatnila nárok u pozemkového úřadu. Došlo-li k tomu, že nevyzvala zároveň povinnou osobu k vydání nemovitosti, a v důsledku toho nedojde k uzavření dohody o vydání nemovitosti mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti podle § 9 odst. 4 zákona o půdě. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1000/99, ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 3018/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2970/2017.

69. Z citovaného je zřejmé, že pro vnik restitučního nároku není podstatné, zda oprávněná osoba vyzvala povinnou osobu k uzavření dohody o vydání nemovitosti podle § 9 odst. 1 zákona o půdě. Přes uvedené lze doplnit, že účastníci č. 1 a 2 dne 30. 7. 1992 vyzvali k vydání předmětných pozemků [právnická osoba], s. p.

V. Shrnutí věci, částečné zastavení řízení a náklady řízení

70. Na základě uvedených dílčích závěrů soud dospěl k tomu, že podle zákona o půdě vznikl účastníkům č. 1 a 2 restituční nárok na vydání předmětným pozemkům a žádná překážka nebrání jejich vydání účastníkům č. 1 a 2.

71. Na jednání konaném dne 21. 6. 2023 vzala žalobkyně a) svou žalobu co do výroku II. rozhodnutí [Anonymizováno] částečně zpět. Účastnici s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili. Soud proto v souladu s § 96 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil.

72. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému účastníku č. 1 přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 104 830 Kč a zcela úspěšné účastníci č. 2 přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce … Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“). Sazbu odměny určil podle § 9 odst. 4 písm. b/ a § 7 bodu 5 vyhlášky.

73. I kdyby v projednávané věci bylo jediným důvodem, proč žalobkyně a), napadala rozhodnutí SPÚ, že žalobkyně a) neměla být účastníkem řízení [žalobkyně a) a vedlejší účastník na její straně však činí i jiné námitky], nic to nemění na její procesní neúspěšnosti v řízení. To je zřejmé z povahy správního řízení, jehož předmětem není uložení povinnosti žalobkyni, ale restituční nárok účastníků č. 1 a 2.

74. Náklady účastníka č. 1 sestávající z 20 úkonů právní služby po 3 100 Kč, tj. celkem 62 000 Kč, dále 4 úkonů právní služby po 1 550 Kč, tj. 6 200 Kč, a dále z 24 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. celkem 7 200 Kč. Jedná se o úkony: převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 15. 5. 2018, vyjádření ze dne 15. 10. 2018, účast na jednání dne 17. 10. 2018, vyjádření ze dne 20. 2. 2019, vyjádření ze dne 29. 5. 2019, vyjádření ze dne 7. 8. 2019, vyjádření ze dne 16. 9. 2019, vyjádření ze dne 26. 5. 2020, účast na jednání dne 27. 5. 2020, vyjádření ze dne 4. 9. 2020, účast na jednání dne 9. 12. 2020, vyjádření ze dne 8. 2. 2021, účast na jednání dne 10. 2. 2021, vyjádření ze dne 16. 12. 2021, účast na jednání dne 17. 2. 2022, účast na jednání dne 29. 11. 2022, účast na jednání dne 21. 6. 2023, účast na jednání dne 20. 9. 2023, účast na a jednání dne 11. 10. 2023, odvolání ze dne 19. 8. 2019, vyjádření k odvolání ze dne 26. 11. 2019, vyjádření k odvolání žalobkyně a) ze dne 19. 4. 2021, vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka ze dne 19. 4. 2021.

75. Za účast na jednání dne 17. 10. 2018 účastníkovy vznikly cestovní náklady a náhrada za promeškaný čas celkem 1 100 Kč, za účast na jednání dne 27. 5. 2020 cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas celkem 1 286 Kč, za účast na jednání dne 9. 12. 2020 cestovní a hotové náklady a promeškaný čas celkem 1 286 Kč, za účast na jednání dne 10. 2. 2021 cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas, celkem 1 262 Kč, za účast na jednání dne 17. 2. 2022 cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas, celkem 1 658 Kč, za účast na jednání dne 21. 6. 2023 cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas, celkem 1 548 Kč, za účast na jednání dne 20. 9. 2023 cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas, celkem 1 548 Kč, za účast na a jednání dne 11. 10. 2023 cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas, celkem 1 548 Kč. Za účasti na jednání tedy účastníku č. 1 přísluší náhrada za cestovní a hotové výdaje a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 11 236 Kč.

76. Dále účastníku č. 1 přísluší 21% DPH z částky 86 636 Kč (62 000 Kč + 6 200 Kč + 7 200 Kč + 11 236 Kč), tedy 18 194 Kč. Soud poukazuje na podrobné vyúčtování veškerých nákladů účastníka č. 1.

77. Náklady účastnice č. 2 sestávající z 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč, tj. celkem 34 100 Kč, dále, a z 11 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč. Jedná se o úkony převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 25. 5. 2018, účast na jednání dne 17. 10. 2018, účast na jednání dne 27. 5. 2020, účast na jednání dne 9. 12. 2020, účast na jednání dne 10. 2. 2021, účast na jednání dne 17. 2. 2022, účast na jednání dne 29. 11. 2022, účast na jednání dne 21. 6. 2023, účast na jednání dne 20. 9. 2023, účast na a jednání dne 11. 10. 2023. Dále účastnici č. 2 přísluší 21% DPH z částky 37 400 Kč (34 100 Kč + 3 300 Kč), tedy 7 854 Kč.

Poučení