12 C 7/2021-131

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 139 204 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 32 670 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 848 Kč od 9. 1. 2021 do 22. 3. 2021, a z částky 2 178 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 104 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 9. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 250 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 8.1.2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 139 204 Kč coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 8.7.2020, avšak do dne podání žaloby nebylo ze strany žalované rozhodnuto. Žalobce uvedl, že proti jeho osobě bylo zahájeno trestní stíhání na základě usnesení [příjmení] ze dne 29.3.2019, čj. [anonymizováno] [číslo] pro podezření z přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byla podána obžaloba a bylo vedeno řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením [název soudu] ze dne 11.3.2020 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, který žalobce uznal vinným, a věc byla postoupena dle § 222 odst. 2 trestního řádu služebnímu funkcionáři s odůvodněním, že se nejedná o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek. Trestní stíhání tak bylo dle žalobce nezákonné, pročež požadoval náhradu škody ve výši 39 204 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu, a dále zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč.

2. Žalobce ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním uvedl, že vedením trestního stíhání bylo znatelným způsobem poškozeno jeho dobré jméno, dobrá pověst i čest, a to jak v rodině, tak u přátel, v místě bydliště a v zaměstnání. Zasažen byl tak soukromý i pracovní život žalobce, a to po dobu téměř 1 roku, kdy žil v nejistotě ohledně budoucí kariéry u policie jakožto jediného zdroje obživy, neboť pokud by byl žalobce odsouzen pro předmětný trestný čin, znamenalo by to pro něj ukončení služebního poměru, respektive obligatorní propuštění ze služebního poměru. Reálně tak byl žalobce ohrožen ztrátou zaměstnání, a tedy i jediného příjmu. Obavy navíc zesílily poté, co byl žalobce soudem I. stupně uznán vinným.

3. V podání ze dne 29.3.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8.7.2020 uplatnil své nároky, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná vyhověla žádosti v části nároku na náhradu škody co do částky 32 670 Kč, a odškodnění nemajetkové újmy bylo poskytnuto v podobě morální satisfakce, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za což žalovaná žalobci omluvila. Žalovaná nepřiznala odškodnění za úkon právní služby spočívající v odvolání ze dne 6.1.2020, doplněné dne 15.1.2020, za což byla přiznána náhrada škody pouze v rozsahu 1 úkonu právní služby, neboť náročnost daného úkonu se dle žalované nejeví taková, aby bylo možné zvýšit mimosmluvní odměnu na trojnásobek, jak požadoval žalobce. Dále žalovaná modifikovala náhradu škody za účast obhájce žalobce u výslechu konaných dne 21.9.2019, neboť dle protokolu o výslechu svědka [příjmení] a protokolu o výslechu svědkyně [příjmení] výslechy proběhly v čase 8:54 až 10:55 hod. a 11:15 až 12:39 hod., a včetně přestávky tak trvaly celkem 3 hodiny a 45 minut čistého času, tedy více jak 2 hodiny a méně jak 4 hodiny, pročež za účast u výslechu byla přiznána odměna ve výši 2 úkonů právní služby, nikoli 3, jak bylo požadováno.

4. V podání ze dne 29.4.2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 32 670 Kč v návaznosti na plnění náhrady škody (obhajné) ze strany žalované. Žalobce ve vztahu k nemajetkové újmě uvedl, že jsou dány objektivní důvody, pro které se mohl cítit znatelně poškozeným nezákonným trestním stíháním, které jsou z okolností věci více než patrné. Žalobce nehodlá dále„ týrat“ svoji rodinu tím, aby v probíhajícím řízení svědčila o tom, co všechno museli společně se žalobcem v průběhu vytrpět, přičemž obsah trestního spisu ve spojení se žalobní argumentací a doloženou negativní medializací zcela jistě prokazuje nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích.

5. Dne 5.11.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k jejich prokázání ve vztahu k rozsahu a intenzitě nemajetkové újmy, kdy bylo žalobci zejména uloženo, aby konkretizoval, jaká nemajetková újma mu vznikla trestním stíháním a především k takto doplněným tvrzením navrhl důkazy, a to za situace, kdy žalobce nenavrhl v žalobě žádný důkaz k prokázání tvrzené nemajetkové újmy. Žalobce nepožadoval žádnou lhůtu ke splnění výzvy s tím, že uvedl, že pouze navrhuje účastnický výslech žalobce a výslech své přítelkyně. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, dále uvedl, že žádná tvrzení doplňována již nebudou, neboť je žalobce považuje za dostatečné. Žalobce byl též poučen o možných následcích nesplnění výzvy dané při jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. K částečnému zastavení řízení:

6. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně zpět žalobu, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Skutková zjištění:

8. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované ze dne 8. 7. 2020, přípis žalované ze dne 9. 7. 2020 a stanovisko žalované ze dne 18. 3. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne 8. 7. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná žádosti částečně vyhověla, když žalobci poskytla náhradu nákladů za obhajobu ve výši 32 670 Kč, a ve vztahu k požadovanému odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila.

9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná plnila žalobci částku 32 670 Kč dne 22. 3. 2021.

11. Usnesením [příjmení] ze dne 29. 3. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné zdejšího žalobce pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, mimo službu. Zmíněné usnesení bylo doručeno zdejšímu žalobci dne 9. 4. 2019. Rozsudkem [název soudu] ze dne 10. 12. 2019 byl zdejší žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 6. 1. 2020 podal žalobce blanketní odvolání, které bylo doplněno dne 15. 1. 2020 v rozsahu 10 stran. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 3. 2020 byl zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 10. 12. 2019 a věc byla postoupena příslušenému orgánu [stát. instituce], neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění. Dne 21. 5. 2019 proběhl výslech svědka, během něhož byl přítomen obhájce zdejšího žalobce; výslech svědka trval od 8:54 hod. do 10:55 hod. Dne 21. 5. 2019 proběhl výslech svědkyně [jméno] [příjmení] za přítomnosti obhájce zdejšího žalobce, výslech zahájen v 11:15 hodin a ukončen ve 12:39 hodin. Trestní řízení pravomocně skončilo ve vztahu k žalobci dne 11. 3. 2020 (srov. spis [název soudu], sp.zn. [spisová značka]).

12. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: období trestního stíhání byl nejhorší rok a půl života žalobce, dotýkalo se ho to v rovině osobní, profesní i finančně. Žalobce nemohl spát, bylo mu zle, nemohl myslet na nic jiného. Žalobce začal v práci mít strach ze zákroků, musel si pořídit osobní kameru. Žalobce musel volat na anonymní linku, protože několik dní nespal. Trpěla také jeho přítelkyně, zhoršily se vztahy žalobce s přáteli. Trestní stíhání se žalobce dotklo i finančně, neboť si musel půjčovat peníze od přátel a rodiny. [příjmení] v práci na žalobce koukali negativně. Pokud by byl žalobce odsouzen, tak by jeho služební poměr u policie byl ukončen. Žalobcova služba pozastavena nebyla. Žalobcova čest a dobrá pověst byla poškozena například tím, když mu [příjmení] chtěla přinést usnesení o zahájení trestního stíhání, tak přišli nejprve do práce za žalobcem, kde se to tak o žalobci rozneslo. Následně přišli za žalobcem do školy, poté přišli za jeho matkou, které to rovněž oznámili.

13. Obhájce žalobce vystavil žalobci fakturu číslo FV [číslo] ze dne 23. 5. 2019 na částku 12 100 Kč za obhajobu, mj. za účast při výslechu p. [příjmení] dne 21. 5. 2019 a p. [příjmení]. Za přípravu odvolání vystavil obhájce žalobce fakturu číslo FV [číslo] ze dne 15. 1. 2020 na celkovou částku 29 040 Kč (srov. faktura číslo FV [číslo] ze dne 23. 5. 2019, Na čl. 38 – 39, faktura číslo FV [číslo] ze dne 15. 1. 2020 na částku 29 040 Kč).

14. Z dalších provedených důkazů (tj. další vystavené faktury) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Právní úprava:

15. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

16. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

22. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

23. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení věci:

24. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 100 000 Kč s přísl. a (ii) náhrady škody (obhajné) ve výši 6 534 Kč s přísl., neboť trestní stíhání jeho osoby neskončilo odsouzením. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

25. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

26. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

27. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

28. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn, resp. nebyl odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, přičemž žalovaná sama žalobce odškodnila, jakkoli pouze ve formě konstatování porušení práva žalobce a omluvou, a poskytla žalobci náhradu škody za obhajobu. (i) K nemajetkové újmě 29. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05), vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

30. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

31. V daném případě byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku (mimo službu), za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání až na 2 roky. Povahu věci soud hodnotí jako standardně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost proti pořádku ve věcech veřejných z pravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví. Nadto se žalobce dopustil skutku, pro který byl trestně stíhán, mimo službu, pročež nemohlo dojít k pohoršení veřejnosti tím, že by vystupoval jako policista.

32. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od 9. 4. 2019 do 11. 3. 2020. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání (tj. cca 11 měsíců) nebyla prima facie nepřiměřená. Soud nicméně vzal v úvahu, že až do pravomocného skončení trestního stíhání byl žalobce v nejistotě ohledně dalšího vývoje ve věci, nadto byl žalobce byť nepravomocně odsouzen.

33. Žalobce dále tvrdil, že trestným stíháním bylo znatelným způsobem poškozeno jeho dobré jméno, dobrá pověst i čest, a to jak v mé rodině, u přátel, tak i v místě bydliště a v jeho zaměstnání, byl zasažen jak soukromý, tak i pracovní život, a to po dobu téměř jednoho roku, kdy žil v nejistotě ohledně jeho budoucí kariéry u [anonymizováno] jako jediného zdroje obživy. Reálně tak byl ohrožen ztrátou zaměstnání, a tedy i jediného příjmu, kdy obavy navíc zesílily poté, co byl [anonymizováno] soudem nepravomocně odsouzen. Trestní řízení tak mělo značně negativní vliv nejen na osobu žalobce, ale i na celou jeho rodinu, která těžce snášela nejistotu z jeho další budoucnosti v případě možného odsouzení. Toto se zcela logicky velmi negativně projevovalo i v žalobcově chování a ve vztazích v rodině. Žalobce byl po celou dobu trestního řízení pod obrovským psychickým tlakem. Žalobce si musel půjčovat peníze (dle soudu již však není zřejmá souvislosti s trestním stíháním).

34. Jelikož žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy, soud vyšel z toho, že žalovaná uznala vznik určité obecné nemajetkové újmy. Jelikož žalobce tvrdil dopady trestního stíhání pouze velmi obecně, aniž by k jejich prokázání navrhl důkazy, soud jej při jednání vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce se však ani nepokusil doplnit konkrétnější tvrzení či důkazní návrhy. Žalobce na výzvu soudu učiněnou při jednání reagoval tak, že konkrétnější tvrzení doplňovat nebude, a pouze navrhl účastnický výslech a výslech (blíže neurčené) svědkyně, na jehož provedení nakonec netrval.

35. S přihlédnutím k uvedenému soud uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že by mu trestním stíháním vznikla konkrétní nemajetková újma, která by dosahovala takové intenzity, jež by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Soudu tedy nezbylo než učinit závěr, že konstatování porušení práva a omluva poskytnutá žalovanou je v daném případě dostatečné zadostiučinění. Žaloba proto byla v dané části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

36. Z uvedeného důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017), když žalobce ve vztahu k nemajetkové újmě neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. (ii) K náhradě škody 37. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

38. Za situace existence nezákonného rozhodnutí (tj. nezákonné trestní stíhání) na straně jedné a prokázaného (nesporného) provedení úkonů právní služby, vyúčtování odměny ze strany obhájce žalobce na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu nákladů na obhajobu je co do svého základu po právu. Soud se tedy dále zabýval rozsahem požadované náhrady škody.

39. Mezi stranami bylo nesporné, že v souladu s advokátním tarifem činí výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v dané věci 1 500 Kč.

40. Soud přezkoumal každý jednotlivý úkon právní služby, který žalovaná neuznala, a přiznal následující náhradu škody: účast u výslechů dvou svědků konaných dne 21. 5. 2019 – 1 500 Kč + 300 Kč + 21 % DPH. Z provedeného dokazování vyplynulo, že výslech svědka [příjmení] trval od 8:54 hod. do 10:55 hod., tj. více než 2 hodiny. Výslech svědkyně [příjmení] trval od 11:15 hod. do 12:39 hod.. Soud má za to, že je namístě přiznat náhradu za celkem 3 úkony právní služby, a to odděleně za výslech každého svědka. Obhájce žalobce se musel připravovat separátně, jednalo se o rozdílné osoby, a dle soudu není dán rozumný (jiný než formalistický) důvod pro to, aby byla náhrada přiznána za celkový čas trvání výslechů bez ohledu na, co bylo jejich předmětem. Jelikož žalovaná přiznala náhradu pouze za 2 úkony, soud přiznal zbytek za třetí úkon právní služby ve výši 2 178 Kč (srov. výrok II.).

41. Naproti tomu soud nepřiznal náhradu za odvolání ze dne 6. 1. 2020, doplněné dne 15. 1. 2020 v rozsahu 3 úkonů právní služby, tj. nepřiznal zvýšenou odměnu na trojnásobek z důvodu složitosti. Dle soudu neodůvodňuje obsah odvolání ani jiné okolnosti takové mimořádné navýšení. Žaloba tedy byla v daném rozsahu 2 úkonů (tj. 4 356 Kč) zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

42. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od správného data 9. 1. 2021 do zaplacení.

43. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

44. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 8. 7. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 8. 1. 2021 (pátek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 9. 1. 2021, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení, které jsou odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

46. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 39 204 Kč. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 89 204 Kč.

47. Na žalobce se pro účely nákladů řízení hledí (v rozsahu nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu) jako na zcela úspěšného, neboť žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení jeho práva, avšak až po zákonné lhůtě a po podání žaloby. Žalobce byl dále převážně úspěšný u nároku na náhradu škody co do částky 34 848 Kč. Soud tedy přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

48. Náklady řízení převážně úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy za jeden úkon právní služby přísluší částka 4 700 Kč. V daném případě bylo provedeno 5 úkonů právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, navazující vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby, 2 x účast na jednání soudu dne (tj. 23 500 Kč) a dále 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 500 Kč (celkem 25 000 Kč) + 21 % DPH = 30 250 Kč. Ke lhůtě k plnění:

49. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť soud s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu stanovil žalované lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

Poučení