12 C 74/2020-251

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], Izrael 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalovaného, žalovaného, žalované, žalovaného, původní účastnice a původní účastnice] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 4. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalovaného, žalovaného, žalované, žalovaného, původní účastnice a původní účastnice] 5. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalovaného, žalovaného, žalované, žalovaného, původní účastnice a původní účastnice] všichni zastoupeni advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení rozhodnutí spoluvlastníků takto:

Výrok

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaných o tom, že žalobkyně je povinna odstranit sušák na prádlo vystavěný na společném pozemku a má tak učinit do 60 dnů, tj. do 14. 4. 2020, přijatá na schůzi spoluvlastníků pozemku par. [číslo] zapsaného pro katastrální území Drahovice, obec Karlovy Vary a okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, dne 14. 2. 2020, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 91.244 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí spoluvlastníků učiněné na schůzi spoluvlastníků domu popsaného ve výroku I. tohoto rozsudku konané dne 14.02.2020 s odůvodněním, že z obsahu pozvánky na schůzi nevyplývá, o čem mělo být ve vztahu k ní rozhodováno, resp. že jde o rozhodnutí, o jehož potřebě vydání nebyla předem řádně vyrozuměna, proto byla jako spoluvlastník opominuta. Dále uvedla, že rozhodnutím spoluvlastníků o odstranění sušáku na prádlo jí hrozí těžká újma, neboť předmětný kovový sušák na prádlo (zabírající plochu cca 3,5 x 4,5 m) zhotovila vlastním nákladem za souhlasu tehdejších spoluvlastníků a jeho odstranění by pro ni znamenalo další finanční výdaje a nemožnost sušit své prádlo. To by ve svém důsledku znamenalo snížení kvality užívání společné nemovitosti k bydlení a vzniku škody v podobě snížení tržní ceny hodnoty jejího podílu na nemovitosti a v podobě znehodnocení investic, které do nemovitosti v dalších letech investovala. V rámci ekologického chování žalobkyně zřídila na malé části pozemku kompost, ze kterého hnojí květiny poblíž pěstované. O tom, že by se na pozemku nacházelo něco, co se dát nazvat jako skládka, jí není nic známo. Rozhodnutí spoluvlastníků tak žalobkyně považuje za diskriminační namířené jen proti její osobě, když i ostatní spoluvlastníci užívají společnou věc způsobem, se kterým ona nemusí souhlasit.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, uvedli, že žalobkyně nebyla při rozhodování na schůzi dne 14.02.2020 spoluvlastníků opominuta, neboť se osobně zúčastnila schůze i hlasování na ní uskutečněné. Pozvánka na tuto schůzi obsahovala bod [číslo] ze kterého bylo patrné, o čem bude jednáno. Vedle toho žalobkyně byla přítomna předcházející schůze spoluvlastníků dne 24.01.2020, kde pod bodem 10 navrhl žalovaný [číslo] aby se na příští schůzi dne 14.02.2020 hlasovalo o odstranění sušáku, kompostu a skládky ze společných prostor, které si zřídila a obhospodařuje jen žalobkyně. Žalovaní dále uvedli, že dle jejich názoru by soud neměl zasahovat do rozhodování spoluvlastníků za použití ust. § 1139 o.z., neboť jde o nepodstatnou záležitost, do které by soud neměl mít mocenskou ingerenci. Důvodem rozhodnutí většiny spoluvlastníků o odstranění sušáku, kompostu a skládky byla neestetičnost využívání části společného pozemku žalobkyní pro míru a způsob takového nadužívání. Žalovaní odmítli tvrzení žalobkyně, že by jí odstraněním předmětného sušáku na prádlo měla vzniknout těžká újma. Žalobkyně má zbudovaný sušák na prádlo na čelní straně nemovitosti z okna jejího bytu a dále si žalobkyně nechala v tomto roce zrenovovat (bez souhlasu spoluvlastníků) sušák na prádlo přístupný ze společné místnosti v mezipatře prvního a druhého nadzemního patra, kterou žalobkyně nechala bez souhlasu spoluvlastníků osadit zámkem a pak má žalobkyně zbudovaný sušák na prádlo právě ve společné místnosti, kterou si„ přisvojila“. Přitom neexistuje právo na sušení prádla na společných částech nemovitosti, ostatní spoluvlastníci řeší sušení prádla ve svých prostorách např. za použití sušičky prádla či odvlhčovače. Dalším důvodem pro rozhodnutí byly neustálé problémy s užíváním spojené, kdy žalobkyně roznášela nečistoty po nemovitosti, bagatelizovala rizika bezpečnostní a pojistná, neboť v bezprostřední blízkosti jsou zaparkovaná vozidla. Žalobkyně na četná upozornění nereagovala a opakovaně sdělila, že až někomu škodu způsobí, tak mu ji nahradí. Žalovaní odmítli tvrzení žalobkyně, že výlučně využívají jinou část společného pozemku pro parkování svých vozidel, neboť žalobkyni nebylo nikdy bráněno v tom, aby tuto část používala pro parkování svého vozidla (pokud by jej měla). Žalovaní doplnili na výzvu soudce svá tvrzení, že skládkou, kterou má žalobkyně ze společného pozemku odstranit jsou myšleny věci vyobrazené na fotografiích [číslo] přílohy žalobkyně označené„ A“ a dále poházené skořápky od ořechů, které se nacházejí přímo pod sušákem, jak vyobrazeno na fotografii [číslo] tamtéž.

3. Soud rozsudkem ze dne 29.09.2020, č. j. 12 C 74/2020-112, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Ke včasnému odvolání žalobkyně rozhodoval ve věci Krajský soud v Plzni, který svým rozsudkem ze dne 18.08.2021, č. j. 18 Co 254/2020-183, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, ve kterém prvoinstanční soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaných o tom, že žalobkyně je povinna odstranit kompost a skládku na společném pozemku, přijaté na schůzi spoluvlastníků, pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], dne 14. 2. 2020, jako správný potvrdil. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba, dle které by měl soud zrušit rozhodnutí žalovaných o tom, že žalobkyně je povinna odstranit sušák, přijaté na schůzi spoluvlastníků, pozemku par. [číslo] v k. ú. [část obce], dne 14. 2. 2020, jakož i ve výroku II a III odvolací soud zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K tomuto nároku žalobkyně odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že jiná situace je při přehlasování žalobkyně žalovanými k odstranění sušáku. Nelze totiž přehlédnout, že žalobkyně tvrdila a také doložila souhlas spoluvlastníků s umístěním sušáku na prádlo na společné travnaté ploše domu zhruba o rozměrech 3,5 x 4,5 metru ze dne 14. 8. 2014. Taková dohoda je dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4201/2017„ bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 22 Cdo 4347/2007)“. Za stavu, kdy původní dohoda o užívání společné věci nebyla změněna dohodou novou ani nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů, je právní nástupce původního spoluvlastníka povinen stávající dohodu o užívání společné věci respektovat a nemůže se s úspěchem domáhat soudního rozhodnutí o jiném způsobu jejího užívání jednotlivými spoluvlastníky. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků totiž sama o sobě bez dalšího není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4455/2008). Prvoinstanční soud se bude muset zabývat tím, zda souhlas některých spoluvlastníků s umístěním sušáku žalobkyni je možno považovat za takovouto dohodu, v kladném případě tím, zda došlo ke změně takovéto dohody, či zda došlo k nahrazení dohody rozhodnutím většiny spoluvlastníků, případně zda došlo k podstatné změně poměrů.

5. Z rozsudku odvolacího soudu výše citovaného se podává, že průběhu odvolacího řízení žalobkyně přípisem ze dne 23. 10. 2020 soudu sdělila, že zjistila, že původní žalovaní [číslo] [celé jméno původního účastníka] a [číslo] [celé jméno původní účastnice] své spoluvlastnické podíly prodali nové nabyvatelce a to [jméno] [celé jméno žalovaného], narozené dne [datum] a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Navrhla proto, aby soud rozhodl podle § 107a o. s. ř. o vstupu nové nabyvatelky spoluvlastnického podílu [celé jméno žalovaného] na místo dosavadních žalovaných [číslo] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 3. 2021, č. j. 18 Co 254/2020-137, rozhodl, že na místo dosavadních žalovaných 1. a 6. vstupuje do řízení [celé jméno žalovaného], narozená dne [datum], bytem stát [země], [anonymizována dvě slova] [číslo]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 5. 2021.

6. V průběhu dalšího řízení před soudem I. stupně soud zjistil, že žalovaná [celé jméno původní účastnice] dne 13.10.2021 zemřela a z usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 09.12.2021, č. j. 30 D 1400/2021-23, soud zjistil, že právním nástupcem zemřelé se stala žalovaná [celé jméno žalované]. Soud proto usnesením ze dne 11.01.2022, č. j. 12 C 74/2020-213, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s právním nástupcem zemřelé [celé jméno původní účastnice], a to se žalovanou [celé jméno žalované]. Usnesení nabylo právní moci dne 01.02.2022.

7. Soud I. stupně poté provedl ve věci dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o zbývajícím nároku žalobkyně vázán pokynem odvolacího soudu.

8. Mezi účastníky jsou nesporné právně významné skutečnosti:

1. Účastníci řízení jsou spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), zapsáno na č. [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec a okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, (ve stavu ke dni rozhodnutí soudu) o velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně ve výši [číslo], žalované [číslo] ve výši 2065 [číslo], žalovaného [číslo] ve výši [číslo], žalovaného [číslo] ve výši [číslo], žalované [číslo] ve výši [číslo], žalovaného [číslo] ve výši [číslo], žalované [číslo] ve výši 2065 [číslo], žalované [číslo] ve výši [číslo]

2. Žalobkyně zhotovila svým nákladem v roce 2015 na pozemku [parcelní číslo] sušák na prádlo, který je ve 4 místech prostřednictvím ocelových tyčí zabudován do pozemku pevnými betonovými základy a zabírá plochu o rozměrech cca 3,5 x 4,5 m (zobrazen v příloze žalobkyně pod písmenem A na fotografiích [číslo] 2c, 2d, 2e, 6a, 15, 16), dále kompost, ze kterého hnojí pěstované rostliny (zobrazen v příloze žalobkyně pod písmenem A na fotografii [číslo]).

3. Dne 24.01.2020 se konala schůze spoluvlastníků, o které byl sepsán zápis shodný jako na kopii založené na čl. 37, kde byli přítomni účastníci řízení vyjma žalovaných [číslo] přičemž pod bodem 10 žalovaný [číslo] na této schůzi za přítomnosti žalobkyně navrhl, aby na příští schůzi dne 14.02.2020 bylo hlasováno o odstranění věcí ze společných prostor, a to sušáku, kompostu a skládky, které si zřídila a obhospodařuje pouze žalobkyně.

4. Pozvánka na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020, s obsahem shodným jako na kopii na čl. 7, obsahuje pod [číslo] bod nazvaný: sušák, kompost, skládka na společném pozemku.

5. Podle prezenční listiny, jejíž obsah je shodný jako v kopii založené na čl. 40, se schůze spoluvlastníků dne 14.02.2020 zúčastnili vedle žalobkyně a jejího syna [jméno] [příjmení] (zplnomocněného zástupce dle plné moci) dále všichni tehdejší spoluvlastníci vyjma žalovaného [číslo] který za sebe zplnomocnil žalovaného [číslo] v písemné plné moci se shodným obsahem jako na čl. 41, kde též uvedl, jak má za něj žalovaný [číslo] hlasovat mimo jiné i o bodu programu [číslo] tj. hlasovat pro povinnost žalobkyně odstranit ze společného pozemku sušák, kompost a skládku v určené lhůtě. Dále byla na schůzi přítomna [jméno] [příjmení]

6. Dne 14. 2. 2020 se konala schůze podílových spoluvlastníků předmětného domu, z níž byl vyhotoven zápis s obsahem shodným jako na listině založené ve spise na čl.

6. V zápisu vyhotoveném dne 18. 2. 2020 (uveden nesprávný letopočet 2019) je pod bodem [číslo] obsaženo hlasování o odstranění sušáku, kompostu a skládky na společném pozemku, které tam umístila žalobkyně. Pro odstranění těchto věcí hlasovali„ pro“ všichni tehdejší spoluvlastníci vyjma žalobkyně. V zápisu se uvádí, že se nikdo nezdržel hlasování a proti hlasovala pouze žalobkyně. Dále se v zápisu uvádí, že ve stejném složení a se stejným výsledkem hlasovali shora uvedení i o termínu k odstranění těchto věcí, který byl stanoven na 60 dnů od uskutečnění hlasování.

9. Podle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků a poukazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

10. Sporné mezi účastníky byly právně významné skutečnosti:

1. Zda došlo mezi spoluvlastníky, kteří spoluvlastnili pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), zapsáno na č. [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec a okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, ke dni 14. 08. 2014, k uzavření dohody o hospodaření se společnou věcí, konkrétně o tom, že žalobkyně je oprávněna zbudovat na společném pozemku sušák na prádlo.

2. Zda došlo ke změně takové dohody, byla-li uzavřena, případně k nahrazení takové dohody rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů.

11. Ke sporné skutečnosti ad 1) provedl soud důkazy níže uvedené.

12. Z listiny ze dne 14.08.2014 (čl. 7 p.v.) soud zjistil, že žalobkyně požádala spoluvlastníky [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] ml., o souhlas s umístěním sušáku na prádlo o rozměrech 3,5 x 4,5 m na společné travnaté ploše nad společným parkovištěm. Listinu podepsali [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] ml.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Karlovy Vary, prokazující stav ke dni 14.08.2014 soud zjistil, že podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), byli žalobkyně ([číslo]), [jméno] [příjmení] ([číslo]), [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ([rok] [číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]).

14. Z výpisu z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Karlovy Vary, prokazující stav ke dni 14.02.2020 soud zjistil, že podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (objekt bydlení), byli žalobkyně ([číslo]), [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] ([rok] [číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]), [celé jméno žalované] ([číslo]), [celé jméno žalovaného] ([číslo]), [celé jméno původní účastnice] ([rok] [číslo]), [jméno] [příjmení] ([číslo]).

15. Z účastnického výslechu žalovaného [číslo] soud zjistil, že žalobkyně v roce 2014 požadovala po ostatních spoluvlastnících včetně něho udělení souhlasu se zbudováním sušáku na prádlo na společném pozemku. Ten však s tímto vyslovil kategorický nesouhlas, který trvá dodnes. V pozdější době po zbudování sušáku na prádlo s jeho další existencí nesouhlasili i ostatní spoluvlastníci, neboť žalobkyně na něm věšela 365 dnů v roce bez ohledu na počasí nejen prádlo, ale i nějaké igelity či roztrhaná povlečení apod. To bylo vidět i z ulice přilehlé k domu a dělalo to jejich domu„ ostudu“. Proto žalovaní [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] opakovaně vyzývali žalobkyni o odstranění předmětného sušáku na prádlo.

16. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že obešla tehdejší spoluvlastníky s listinou ze dne 14.08.2014 (čl. 7 p.v.) obsahující souhlas se zbudováním sušáku na prádlo a získala podpis od těch, co jsou tam podepsaní, žalovaný [číslo] jí sdělil, že si to musí ještě rozmyslet, už se však neozval, proto podle jejího názoru souhlasil mlčky a delší dobu proti sušáku žádných námitek neměl. Ona to s ním dále již neřešila. Ing. [celé jméno žalovaného] jí v dubnu 2015 řekl, že proti vybudování sušáku nic nemá, pokud dají souhlas ostatní spoluvlastníci.

17. Z doplňujícího účastnického výslechu žalovaného [číslo] soud zjistil, že popírá nepravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že se měl vyjádřit v tom směru, že si svůj souhlas s vybudováním sušáku na prádlo rozmyslí. Setrval na své výpovědi, že žalobkyni sdělil svůj nesouhlas. Žalovaný [číslo] uvedl, že po dlouhou dobu se na schůzích spoluvlastníků probírala otázka odstranění sušáku na prádlo.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jako realitní makléřka v roce 2015 zprostředkovala prodej bytů v předmětném domě pro [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že obě jmenované nerozuměly příliš dobře česky, pomáhala jim ve věcech správy domu a účastnila se schůzí spoluvlastníků. Zhruba půl roku poté, co své spoluvlastnické podíly získaly shora jmenované, se na schůzích opakovaně probírala otázka existence sušáku na prádlo žalobkyně. Všichni spoluvlastníci kromě žalobkyně chtěli nechat sušák na prádlo odstranit, neboť dům stojí uvnitř města a sušák je umístěn na místě dobře viditelném z ulice. Žalobkyně na něm sušila např. spodní prádlo, což dle mínění ostatních nebylo vhodné. Nabízeli proto žalobkyni jeho přemístění někam, kde by nebyl z ulice vidět a mohli ho užívat všichni, s čímž žalobkyně nesouhlasila. V zápisech ze schůzí se o tom nic neobjevilo, neboť spoluvlastníci z počátku ani nevěděli, jak má takový zápis ze schůze vypadat a uvedli do něj jen věci, které odsouhlasili a nezachycovali celý obsah schůze, což žalobkyně připomínkovala.

19. Z účastnického výslechu žalovaného [číslo] soud zjistil, že v předmětném domě žije přes 50 let a do roku 2014, kdy se přistěhovala žalobkyně, byl v domě naprostý klid, jako správce působil pan [celé jméno žalovaného] starší, u kterého se spoluvlastníci scházeli, vše se probralo, odsouhlasilo a nepsaly se ani žádné zápisy ze schůzí. Žalovaný [číslo] dal žalobkyni souhlas se zbudováním sušáku na prádlo na listině ve spise žalobkyní založené s tím, že jde o starší paní, která má menší byt a neměl by být problém, když si jednou za měsíc pověsí na sušák prádlo. Žalovaný [číslo] potvrdil, že žalovaný [číslo] byl od počátku proti zbudování tohoto sušáku na prádlo. Spoluvlastníkům však způsob užívání sušáku začal vadit z důvodu uvedeného již slyšenou svědkyní [jméno] [příjmení], proto se to začalo i na schůzích spoluvlastníků řešit. V zápisech ze schůzí se to neobjevilo, neboť nebyli do té doby na zápisy zvyklí. Žalovaný [číslo] dával svůj zamítavý postoj k sušáku na prádlo od samého počátku a posléze se k němu připojili i ostatní spoluvlastníci.

20. Z účastnického výslechu žalované [číslo] soud zjistil, že byt v předmětném domě kupovala v roce 2015 a o rok později v něm začala bydlet. Již pár měsíců po nastěhování se řešil problém se sušákem na prádlo žalobkyně, spoluvlastníci jí říkali, že jde sušák vidět z ulice. Žalovaný [číslo] byl na schůzích spoluvlastníků vždy proti další existenci sušáku stejně jako i ostatní spoluvlastníci. O jeho odstranění spoluvlastníci nerozhodli dříve z toho důvodu, že se chtěli se žalobkyní dohodnout, dokonce jí nabízeli jeho přemístění na jiné místo, což žalobkyně odmítla.

21. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je synem žalobkyně, a na její žádost docházel na některé ze schůzí spoluvlastníků. Svědek uvedl, že až do roku 2020 na schůzích, kterých se účastnil, nezazněl ze strany ostatních spoluvlastníků požadavek, aby žalobkyně sušák na prádlo odstranila.

22. Soud učinil ve vztahu ke sporné skutečnosti ad 1) tento dílčí skutkový závěr:

23. Na základě provedených důkazů lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že žalovaný [číslo] jí udělil souhlas ke zbudování sušáku na prádlo na společném pozemku tzv. mlčky, resp. konkludentním způsobem, když proti jeho zbudování ničeho nenamítal až do roku 2020. Soud má naopak za prokázané, že žalovaný [číslo] na kterého se žalobkyně s listinou z data [datum] obrátila se žádostí o souhlas se zbudováním sušáku na prádlo, jí tento souhlas neudělil, což plyne z jeho účastnické výpovědi a jeho zamítavý postoj, který zaujímal od samého počátku, potvrdil ve své účastnické výpovědi žalovaný [číslo]. Žalovaná [číslo] ve své účastnické výpovědi uvedla, že od doby, kdy se stala spoluvlastníkem nemovitosti, se odstranění sušáku na schůzích řešilo a žalovaný [číslo] byl vždy proti jeho další existenci. Své tvrzení o tom, že si žalovaný [číslo] svůj případný souhlas se zbudováním sušáku ještě rozmyslí, prokazovala žalobkyně svojí účastnickou výpovědí, proti které stojí obsah účastnické výpovědi žalovaného [číslo] Tyto důkazní prostředky považuje soud za rovnocenné a z hlediska jejich hodnocení z logiky věci vyplývá, že pokud stojí proti sobě, nelze považovat tvrzení žalobkyně za prokázané. Nelze proto uvažovat o tom, že by žalovaný [číslo] udělil svůj souhlas mlčky, resp. konkludentně. Jeví se proto jako právně nevýznamné, zda a v jaké intenzitě žalovaný [číslo] po zbudování sušáku žalobkyní dával najevo svůj nesouhlas s další existencí sušáku. Nicméně z účastnického výslechu žalovaných [číslo] z výslechu svědkyně [příjmení] vyplynulo, že spoluvlastníci problematické využívání sušáku na prádlo žalobkyní na schůzích řešili. Soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení], neboť nelze odhlédnout od jeho příbuzenského poměru k žalobkyni (syn – matka) a tudíž i předpokladu neuškodit obsahem své výpovědi žalobkyni, ale i z toho důvodu, že proti němu stojí výpovědi 3 žalovaných a jedné svědkyně. V této souvislosti soud uvádí, že neprovedl důkaz obsahem protokolu o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] při ústním jednání soudu dne 07.08.2018 ve věci pod sp. zn. 11 C 130/2017. Žalobkyně tímto důkazem chtěla zpochybnit věrohodnost výpovědi [jméno] [příjmení] v tomto řízení s odůvodněním, že svědkyně v tamním řízení uvedla, že žalobkyně nebyla ze strany ostatních spoluvlastníků vyzvána k odstranění sušáku na prádlo, ačkoliv v tomto řízení vypovídala jinak. Pokud tím měla žalobkyně na mysli, že svědkyně v tomto řízení vypověděla opak, tj. že ostatní spoluvlastníci žalobkyni vyzvali k odstranění sušáku na prádlo, takto ve výpovědi svědkyně obsaženo není. Jak již shora v odst. 18 uvedeno, svědkyně hovořila o tom, že se na schůzích probírala otázka existence sušáku na prádlo žalobkyně, přičemž všichni spoluvlastníci kromě žalobkyně chtěli nechat sušák na prádlo odstranit, neboť dům stojí uvnitř města a sušák je umístěn na místě dobře viditelném z ulice. Svědkyně však nehovořila o tom, že by ostatní spoluvlastníci vyzvali žalobkyni k odstranění sušáku na prádlo. Soud však opětovně uvádí, že považuje za právně nevýznamné, zda a v jaké intenzitě žalovaný [číslo] po zbudování sušáku žalobkyní dával najevo svůj nesouhlas s jeho další existencí. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně na základě listiny z data 14.08.2014 získala souhlas ke zbudování sušáku na prádlo od spoluvlastníků [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] ml., což znamená, že po připočtení velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně existoval většinový souhlas spoluvlastníků se zbudováním sušáku na prádlo ([číslo]).

24. Ke sporné skutečnosti ad 2) provedl soud důkazy níže uvedené.

25. Ze zápisu ze schůze spoluvlastníků ze dne 24.01.2020 soud zjistil, že se toho dne konala schůze spoluvlastníků, kde byli přítomni účastníci řízení vyjma spoluvlastníků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno původní účastnice], přičemž pod bodem 10 žalovaný [číslo] na této schůzi za přítomnosti žalobkyně navrhl, aby na příští schůzi dne 14.02.2020 bylo hlasováno o odstranění věcí ze společných prostor, a to sušáku, kompostu a skládky, které si zřídila a obhospodařuje pouze žalobkyně.

26. Z pozvánky na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020, soud zjistil, že obsahuje pod [číslo] bod nazvaný: sušák, kompost, skládka na společném pozemku.

27. Z prezenční listiny ze schůze spoluvlastníku ze dne 14.02.2020 soud zjistil, že se jí podepsali vedle žalobkyně všichni žalovaní vyjma žalovaného [číslo] který za sebe zplnomocnil žalovaného [číslo] [celé jméno původní účastnice], která za sebe zplnomocnila Mgr. [celé jméno původního účastníka].

28. Z písemné plné moci bez data soud zjistil, že žalovaný [číslo] zplnomocnil žalovaného [číslo] aby jej zastupoval na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020 a v plné moci žalovaný [číslo] též uvedl, jak má za něj žalovaný [číslo] hlasovat mimo jiné i o bodu programu [číslo] tj. hlasovat pro povinnost žalobkyně odstranit ze společného pozemku sušák, kompost a skládku v určené lhůtě.

29. Ze zápisu ze schůze spoluvlastníků předmětného domu ze dne 14.02.2020 soud zjistil, že je pod bodem [číslo] obsaženo hlasování o odstranění sušáku, kompostu a skládky na společném pozemku, které tam umístila žalobkyně. Pro odstranění těchto věcí hlasovali„ pro“ všichni tehdejší spoluvlastníci vyjma žalobkyně. V zápisu se uvádí, že se nikdo nezdržel hlasování a proti hlasovala pouze žalobkyně. Dále se v zápisu uvádí, že ve stejném složení a se stejným výsledkem hlasovali shora uvedení i o termínu k odstranění těchto věcí, který byl stanoven na 60 dnů od uskutečnění hlasování.

30. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění uvedená v odst. [číslo] až 29 vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. jako na dílčí skutkový závěr ve věci.

31. Soud neprovedl důkaz: pozvánka na schůzi dne 12.02.2020, zápis ze schůze dne 12.02.2020, kopie plné moci žalovaného [číslo] fotografie vyobrazující část pozemku užívaného výlučně žalobkyní, účastnický výslech účastníků řízení vyjma žalobkyně a žalovaných [číslo] 4, 5, neboť jich nebylo k rozhodnutí věci třeba. K rozhodnutí ve věci nebylo třeba a proto soud neprovedl další navržené důkazy: dopis žalobkyně ze dne 18.02.2020, souhlasy s umístěním stavby, výpis z katastru nemovitostí, spis Okresního soudu v Karlových Varech 11 C 130/2017 (na okraj se dodává, že nelze provést důkaz spisem jako takovým, nýbrž toliko konkrétně označenými listinami z něj), fotografie 2 sušáků žalobkyně na venkovním plášti budovy, výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vyjádření žalovaných ze dne 25.08.2017 ke sp. zn. 11 C 130/2017, dopis – oznámení pro spoluvlastníky ze dne 02.05.2017, zápis ze schůze spoluvlastníků ze dne 05.05.2017, vyjádření spoluvlastníků domu ze dne 17.05.2017, mimořádní schůze spoluvlastníků domu ze dne 26.07.2017, odpověď žalovaných ke sp. zn. 11 C 130/2017, dopisy žalovanému [číslo] ze dne 13. – 14.09.2022, záznamy ze schůzí spoluvlastníků domu ze dne 24.03.2017 a ze dne 11.05.2018.

32. Soud na základě dílčích skutkových závěrů uvedených shora posoudil věc po právní stránce takto:

33. Podle ust. § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opomenutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

34. Soud má na základě nesporného skutkového stavu za zjištěné a prokázané, že žalobkyně jako spoluvlastnice s výši spoluvlastnického podílu [číslo] na předmětných nemovitostech (viz výčet nesporných právně významných skutečností shora ad 1) již na schůzi spoluvlastníků dne 24.01.2020, které se osobně zúčastnila, měla vědomost o programu nadcházející schůze spoluvlastníků naplánované na den 12.02.2020, konkrétně mimo jiné o bodu programu týkajícího se odstranění věcí ze společných prostor, a to sušáku, kompostu a skládky, které si zřídila a obhospodařuje pouze žalobkyně (viz výčet nesporných právně významných skutečností shora ad 3), že tento bod programu byl uveden i v pozvánce na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020 (viz výčet nesporných právně významných skutečností shora ad 4), a že žalobkyně se osobně zúčastnila schůze spoluvlastníků dne 14.02.2020, na které se pod bodem programu [číslo] o této otázce hlasovalo a žalobkyně byla přehlasována všemi zbývajícími tehdejšími spoluvlastníky (viz výčet nesporných právně významných skutečností shora ad 6). Lze proto uzavřít, že žalobkyně nebyla opomenuta při rozhodování na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020, neboť o tomto bodu programu věděla již od 24.01.2020, schůze dne 14.02.2020 se osobně zúčastnila včetně hlasování o otázce odstranění jejího sušáku na prádlo, kompostu a skládky ze společného pozemku.

35. Podle ust. § 1126 odst. 1 a 2 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

36. Podle ust. § [číslo] odst. 1 o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

37. Podle ust. § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § [číslo] odst. 3 platí obdobně.

38. Soud má na základě nesporného skutkového stavu za zjištěné a prokázané, že žalobkyně jako spoluvlastnice s výši spoluvlastnického podílu [číslo] na předmětných nemovitostech (viz výčet nesporných právně významných skutečností shora ad 1) svým nákladem v roce 2015 zbudovala na pozemku [parcelní číslo] sušák na prádlo, který je ve 4 místech prostřednictvím ocelových tyčí zabudován do pozemku pevnými betonovými základy a zabírá plochu o rozměrech cca 3,5 x 4,5 m (zobrazen v příloze žalobkyně pod písmenem A na fotografiích [číslo] 2c, 2d, 2e, 6a, 15, 16).

39. Soud má na základě provedeného dokazování a dílčího skutkového závěru ke sporné skutečnosti ad 1) za prokázané, že žalobkyně zbudovala sušák na prádlo na společném pozemku na základě rozhodnutí většiny spoluvlastníků (počítaje v to i ji samou) počítanou podle velikosti spoluvlastnických podílů ([číslo]). Žalobkyně neprokázala své tvrzení o dohodě všech spoluvlastníků o způsobu nakládání se společnou věcí z roku 2014, která by ji opravňovala zbudovat na společném pozemku sušák na prádlo, neboť žalovaný [číslo] jí souhlas odmítl výslovně dát a neměla tím pádem ani souhlas tehdejšího spoluvlastníka Ing. [celé jméno žalovaného], který by podle tvrzení žalobkyně udělil souhlas za podmínky, že souhlas udělí ostatní spoluvlastníci. Pokud bylo prokázáno, že žalovaný [číslo] výslovně žalobkyni sdělil, že jí listinu ze dne 14.08.2014 (čl. 7 p.v.) nepodepíše, neboť se zbudováním sušáku na prádlo nesouhlasí, je vyloučeno, aby svůj souhlas, jak tvrdí žalobkyně, udělil tzv. mlčky nebo konkludentně. Na okraj soud poznamenává, že i pro případ, kdy by byla prokázána dohoda spoluvlastníků o způsobu nakládání se společnou věcí, nebránila by tato skutečnost tomu, aby taková dohoda byla nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů, jak uvedl NS v rozsudku ze dne 10.10.2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017.

40. Soud má na základě provedeného dokazování a dílčího skutkového závěru ke sporné skutečnosti ad 2) za prokázané, že došlo na schůzi spoluvlastníků dne 14.02.2020 v rámci bodu č. 7 k hlasování o odstranění sušáku žalobkyně ze společného pozemku. Dle názoru soudu šlo o rozhodování v režimu běžné správy, jak má na mysli citované ust. § 1128 odst. 1 o. z. a nikoliv o rozhodování ve významných záležitostech či o jiných podstatných zásazích týkajících se společné věci, jak má na mysli ust. § 1129 o.z. Žalovaní jako většinoví spoluvlastníci při využití principu majorizace přehlasovali žalobkyni, která jediná hlasovala proti odstranění sušáku na prádlo ze společného pozemku.„ Spoluvlastník, který nesouhlasí s rozhodnutím o běžné správě společné věci, jež bylo určeno rozhodnutím spoluvlastníků počítaným podle velikostí podílů, se nemůže úspěšně u soudu domáhat jiného rozhodnutí o správě společné věci a musí se rozhodnutí většiny podřídit“ (citace ze zdroje: BECK-ONLINE - [příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, § 1128, bod 10.). Žalobkyně tvrdila, že rozhodnutím spoluvlastníků o odstranění sušáku na prádlo jí hrozí těžká újma, neboť předmětný kovový sušák na prádlo zhotovila vlastním nákladem za souhlasu tehdejších spoluvlastníků a jeho odstranění by pro ni znamenalo další finanční výdaje a nemožnost sušit své prádlo. To by ve svém důsledku znamenalo snížení kvality užívání společné nemovitosti k bydlení a vzniku škody v podobě snížení tržní ceny hodnoty jejího podílu na nemovitosti. Bylo proto třeba posoudit, zda na tento případ lze vztáhnout ust. § 1130 o.z. poskytující ochranu spoluvlastníka před těžkou újmou. NS ČR v odůvodnění svého rozsudku ze dne 17.10.2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017, pod bodem 20 uvedl: Ustanovení § 1130 o. z. nevychází ze žádné tuzemské historické předlohy a není známo, zda bylo inspirováno nějakou zahraniční civilistickou právní úpravou. K posouzení, zda soudní ingerence může postihovat nejen rozhodnutí ve věcech mimořádné správy, ale i správy běžné, nedává vodítko ani důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, jež k § 1130 o. z. neuvádí ničeho. Lze proto poukázat na rozbor předmětné problematiky obsažený v komentářové literatuře, v níž lze na základě argumentace pro a proti vysledovat závěr, že v režimu § 1130 o. z. bude zrušeno spíše rozhodnutí většinového spoluvlastníka ve věcech mimořádné správy, což vyplývá z její povahy. Vychází se přitom z předpokladu, že pokud zákon příkladmo spojuje s významnou záležitostí týkající se společné věci případy jejího podstatného zlepšení či zhoršení nebo změnu jejího účelu, pak dopady těchto významných záležitostí se mohou v poměrech spoluvlastníka projevit hrozbou závažné újmy (SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 503). Pro argument, že § 1130 o. z. se vztahuje zpravidla na záležitosti mimořádné správy, hovoří i skutečnost, že § 1130 o. z. je do právní úpravy institutu správy společné věci zařazeno mezi § 1129 a § 1131 až 1133 o. z., jež rovněž upravují věci tzv. mimořádné správy. Výše citovaná komentářová literatura pak přidává další argument založený na zachování principu autonomie rozhodování spoluvlastníků ve věcech běžné správy s respektem k zásadě majorizace, tedy na přístupu obsaženém v předchozí právní úpravě a jí reflektující judikatuře, jenž nebyl ani v novém občanském zákoníku opuštěn (SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 537 až 538). Nelze ovšem přehlédnout, že v praxi se mohou vyskytnout případy, kdy rozhodnutí většinového spoluvlastníka ve věci běžné správy, jež není neodkladnou záležitostí (srovnej § 1128 odst. 2 o. z.), může přehlasovanému menšinovému spoluvlastníku hrozit těžkou újmou. Odmítnutí soudní ochrany v intencích § 1130 o. z. s poukazem na absolutně pojímaný princip majorizace by mohl proto být v extrémním nesouladu se zásadou ekvity. Dovolací soud musí vzít přitom v úvahu i ústavněprávní aspekt ochrany menšinového spoluvlastníka, který byl v poměrech právní úpravy občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 podrobně vysvětlen v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1735/07 (text nálezu je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). I když je tedy možnost domáhat se zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka ve smyslu § 1130 o. z. vyhrazena menšinovému spoluvlastníku zásadně jen u rozhodnutí ve věcech mimořádné správy (významné záležitosti týkající se společné věci), nelze vyloučit, že v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména tam, kdy stav hrozící těžké újmy bude zcela zřejmý, bude možné soudní ochranu poskytnout i tehdy, půjde-li o rozhodnutí v záležitosti běžné správy.“. Ve světle právního názoru NS ČR i Ústavního soudu ČR shora vyjádřeného je třeba se zabývat otázkou, zda odstraněním sušáku na prádlo zhotoveného na části společného pozemku hrozí žalobkyni těžká újma, byť soud uzavřel, že jde o záležitost týkající se běžné správy týkající se společné věci. Soud je toho názoru, že odstraněním sušáku na prádlo ze společného pozemku těžká újma žalobkyni nehrozí. Hrozbu v podobě těžké újmy žalobkyně spatřuje v tom, že do zhotovení sušáku na prádlo investovala finanční prostředky, musela by vynaložit další prostředky na jeho odstranění, neměla by možnost své prádlo sušit v jiné společné části domu, využívat společně vlastněný pozemek, snížila by se kvalita užívání nemovitosti jako celku, byly by znehodnocené její investice do nemovitosti, a snížila by se hodnota jejího podílu na společné nemovitosti. Soud poukazuje na právní názor NS ČR vyjádřený v jeho rozsudku výše již uvedeném, kde pod bodem 24 a 25 uvedl, že:„ Pro zákonný pojem těžká újma je signifikantní existence neúměrné, obtížně odčinitelné či zjevné ztráty či omezení ve výkonu práv spoluvlastníka či ničím neodůvodnitelné zatížení, které by měl spoluvlastník nést. Skutečnosti, v nichž spoluvlastník shledává hrozbu těžké újmy, je soud povinen konfrontovat s hlediskem slušného uvážení, na nějž by měl být brán ohled. Soud se tak nemůže vyhnout hodnocení důvodů, pro které rozhodnutí většinového spoluvlastníka, proti němuž menšinový spoluvlastník brojí, bylo přijato. [příjmení] uvážení soudu je přitom rozhodným hlediskem pro rozumné uspořádání právních poměrů spoluvlastníků (§ 1139 odst. 1 o. z.)“. Ve světle toho je soud názoru, že i kdyby náklad na pořízení sušáku na prádlo činil v roce 2015 dle tvrzení žalobkyně částku 20.000 Kč (což žalovaní zpochybnili), nelze po 7 letech užívání s přihlédnutím k amortizaci a po připočtení nákladu na jeho odstranění uvažovat o hrozbě těžké újmy, která byla neúměrná, obtížně odčinitelná a představovala omezení ve výkonu práv spoluvlastníka či jeho ničím neodůvodnitelné zatížení. Soud se přiklání k námitce žalovaných, že lze sušit prádlo ve vnitřních prostorách společného domu, které jednotliví spoluvlastníci užívají, lze využít závěsný sušák na vnějším plášti domu (ten je i z fotografií předložených žalobkyní pod jejím oknem patrný) a lze také prádlo sušit za využití sušičky prádla, která je v dnešní době spíše standardem než výjimkou. Nelze přehlédnout, že ve zdejších klimatických poměrech je zvláště v období nepřízně počasí od podzimu do jara vůbec problematické venku takové prádlo sušit. Tyto naznačené způsoby sušení prádla oproti používání venkovního sušáku dle názoru soudu nikterak nesnižují kvalitu užívání společné nemovitosti. Odstraněním předmětného sušáku na prádlo rozhodně nedojde ke zmaření investic žalobkyně do společné nemovitosti, neboť soud má ze své úřední činnosti vědomost o tom, že soudní znalci z oboru ekonomika existenci venkovního sušáku na prádlo do obvyklé ceny nemovitostí nepromítají. Tím je odůvodněn i odmítavý postoj soudu k tvrzení žalobkyně, že by se tím snížila finanční hodnota jejího podílu na společné nemovitosti.

41. Žalobkyně žádala soud, aby zvážil při právním posouzení věci též aplikaci ust. § 1139 odst. 1 o. z. a otázku, zda žalovaní svým rozhodnutí nejednali ve vztahu k žalobkyni diskriminačně a v rozporu s dobrými mravy.

42. Podle ust. § 1139 odst. 1 o. z., navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá proti němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna učinit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

43. NS ČR ve svém rozhodnutí výše již uvedeném pod bodem 34 uvedl, že:„ Citované rozhodnutí vymezuje katalog rozhodovacích oprávnění soudu v rámci institutu správy společné věci. Z hlediska hmotněprávního jeho význam spočívá v tom, že umožňuje soudní ingerenci do rozhodovacích procesů upravených zejména v § 1128 až 1130 o. z. Z pohledu procesního je pak relevantní jeho charakter ustanovení právního předpisu, z něhož vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srovnej § 153 odst. 2 o. s. ř.). Tím je dána možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí. V poměrech rozhodování soudu ve věcech správy společné věci bude sice soud vázán obsahovým vymezením rozhodnutí, které žalobce předložil soudnímu přezkumu, nicméně bude o něm moci rozhodnout odlišně od žalobního žádání.“. Pod bodem 34 NS ČR uvedl, že:„ Podle citovaného ustanovení nemusí soud rozhodnutí většinového spoluvlastníka pouze zrušit, ale může rozhodnout i jinak, což vyplývá z § 1139 o. z. Toto ustanovení přitom plní vůči ustanovením o správě společné věci, v nichž je upravena ingerence soudního rozhodování, funkci ustanovení generálního. Významným hlediskem pro zásah soudu do spoluvlastnických poměrů bude slušné uvážení, jež by mělo s ohledem na individuální okolnosti projednávané věci vždy garantovat přijetí racionálního rozhodnutí, které principiálně umožní zachovat, popřípadě zlepšit, kvalitativní parametry společné věci při respektu k oprávněným zájmům všech spoluvlastníků.“. Citované zákonné ustanovení nebylo na místě aplikovat, a to z toho důvodu, že soud námitky žalobkyně proti většinovému rozhodnutí spoluvlastníků, tj. žalovaných neakceptoval a nebylo tak třeba rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni zbavovat jeho účinků, resp. jej rušit, případně nahradit svým rozhodnutím.

44. Podle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. NS ČR ve svém rozhodnutí výše již uvedeném pod bodem 41 uvedl, že:„ Z hlediska povinnosti soudu přihlížet k absolutní neplatnosti je soudní praxe ustálena v závěru, že soud přihlíží k důvodům absolutní neplatnosti právního jednání z úřední povinnosti pouze tehdy, jsou-li z takového právního jednání bez dalšího patrny (jako například jde-li o právní úkon neurčitý nebo nesrozumitelný); jinak je zkoumá (může zkoumat) jen na základě konkrétních tvrzení účastníků (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, publikovaný pod [číslo] Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 752/99). Tvrzení, ze kterých vyplývá absolutní neplatnost právního jednání, přitom nelze uplatnit v rozporu s pravidly o koncentraci řízení. K tvrzení, které bylo uplatněno v rozporu s těmito pravidly, nemůže soud provádět důkazy ani z vlastní iniciativy (srovnej R 71/2009).“. Soud se proto při zkoumání námitky žalobkyně, že napadené rozhodnutí odporuje dobrým mravům, soustředil na skutková tvrzení k tomu uvedená. Žalobkyně konkrétně namítala (viz čl. III, odst. 2 žaloby), že napadené rozhodnutí spoluvlastníků znemožňující jí užívat společný majetek je účelové, diskriminační a v rozporu s dobrými mravy, kdy ostatní spoluvlastníci se jí tímto jen mstí za předchozí spory. Zatímco jí žalovaní nyní ukládají odstranění jejích věcí ze společného pozemku, oni jej i nadále užívají stejným způsobem jako doposud (např. k parkování automobilů, k umisťování jejich věcí). Z obsahu těchto tvrzení žalobkyně však dle názoru soudu nelze dovodit, že by napadené rozhodnutí spoluvlastníků mohlo být posuzováno jako právní jednání příčící se dobrým mravům, neboť samo o sobě z hlediska obsahového jej nelze považovat za zjevně nepřiměřené či za nespravedlivé právní jednání. V opačném případě by soud postupoval dle ust. § 1139 odst. 1 o. z.

45. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu o zbývajícím výše uvedeném nároku jako nedůvodnou zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně v době od podání žaloby do vyhlášení prvního rozsudku ve věci rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal těmto žalovaným, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27.632 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky [číslo] snížené o 20%, tj. z částky 2.000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. u každého z 5 zastoupených účastníků včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí zastoupení, účast zástupce při ústním jednání dne 29.09.2020), dále v souvislosti s cestou zástupce těchto žalovaných z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 29. 9. 2020 náhrada 2.236 Kč za 244 ujetých km v částce 1.436,04 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22.836 Kč ve výši 4.796 Kč.

47. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před odvolacím soudem rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal těmto žalovaným, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26.223 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky [číslo] snížené o 20%, tj. z částky 2.000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. u každého z 5 zastoupených účastníků včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (sepis podání ze dne 17.11.2020, účast zástupce při ústním jednání odvolacího soudu dne 18.08.2021), dále v souvislosti s cestou zástupce těchto žalovaných z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání odvolacího soudu dne 18.08.2021 náhrada ve výši 1.072 Kč za 120 ujetých km v částce 672 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21.672 Kč ve výši 4.551 Kč.

48. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně v době od zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal těmto žalovaným, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37.389 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky [číslo] snížené o 20%, tj. z částky 2.000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. u každého z 5 zastoupených účastníků včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (účast zástupce při ústním jednání dne 19.04.2022, 21.06.2022, 16.08.2022), podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení