12 C 76/2018-189

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] sídlem [adresa žalobce] proti žalovanému: ; [titul] [celé jméno žalovaného], [IČO] sídlem [adresa žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 1 500 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 60 000 Kč za dobu od 6. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 1 440 000 Kč a co do zákonného úroku z této částky za dobu od 6. 4. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinní nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 7 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 1500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od podání žaloby do zaplacení z titulu náhrady škody. Svůj návrh odůvodnil tím, že proti němu bylo usnesením policejního orgánu ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze zločinu [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Usnesením z 22. 7. 2011 byl žalobce vzat do vazby, odkud byl propuštěn 7. 10. 2011. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne [datum] uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 2 let s podmíněným odkladem na 2 roky. K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek zrušen Krajským soudem v Ústí nad Labem, který žalobce zprostil obžaloby a věc postoupil k projednání správnímu orgánu v přestupkovém řízení. Popsaným způsobem vznikl žalobci nárok odškodné vůči České republice. Za účelem vymožení tohoto nároku se žalobce obrátil s žádostí o právní pomoc na žalovaného coby advokáta zapsaného v seznamu advokátů ČAK. Žalovaný převzal zastupování dle plné moci z 26. 9. 2014. Žalobce sám vypracoval koncept žádosti o odškodnění, který odeslal 29. 9. 2014 žalovanému. Žalovaný provedl úpravy konceptu, kdy mimo jiné bez konzultace s žalobcem změnil formulaci nároku na zaplacení částky 1 650 000 Kč tak, že oproti konceptu, kde byl tento nárok vymezen jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, tento nově vymezil jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné omezení osobní svobody ve výši 1 500 000 Kč. V této podobě podal žalovaný za žalobce žádost o odškodnění na Ministerstvo spravedlnosti ČR (dále jen„ MSp“). Protože nároky žalobce nebyly ze strany [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [částka]. Součástí žalované částky byl i nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním vyčíslený žalobcem na 1 500 000 Kč. V občanském soudním řízení vedeném o žalobě u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod jeho sp. zn. [spisová značka] namítlo MSp na straně žalované promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním. Obvodní soud Prahu 2 rozsudkem z 22. 6. 2016, následně potvrzeným rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 17. 12017 žalobu zamítl, přičemž ohledně nároku na zaplacení částky 1 500 000 Kč shledaly soudy obou stupňů za důvodnou námitku promlčení vznesenou MSp s odůvodněním, že nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním nebyl uplatněn v žádosti o mimosoudní vypořádání adresované MSp, neboť v této byl nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč vymezen užším způsobem, a sice jako náhrada újmy způsobené nezákonným omezením na svobodě. Žalobce tak byl v důsledku pochybení žalovaného zbaven možnosti domoci se v soudním řízení svého nároku. Žalobce je přesvědčen o tom, že nebýt uvedeného pochybení, by byl se svým nárokem úspěšný, když požadovanou částku 1 500 000 Kč považuje za odpovídající újmě, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla. Tato spočívá především v narušení rodinných vazeb s manželkou a dcerami, [anonymizováno 7 slov] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno], a dále ve ztrátě dobrého jména a pověsti žalobce v místě jeho bydliště a narušení mezilidských vztahů v oblasti podnikání žalobce i v oblasti jeho bohatých zájmových aktivit.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný popřel, že by bez konzultace s žalobcem jakkoliv upravoval text žádosti o odškodnění adresované MSp. Před odesláním žádosti proběhlo mezi účastníky několik konzultací osobně i telefonicky, kdy jejich výsledkem byla formulace žádosti, jak byla následně odeslána, přičemž s touto formulací byl žalobce seznámen a nijak jí nerozporoval. Dle žalovaného není procesní neúspěch žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod jeho sp. zn. [spisová značka] důsledkem jakéhokoliv pochybení žalovaného, ale procesní pasivity žalobce v průběhu řízení, kdy tento neposkytoval žalovanému přes četné výzvy podklady nutné k doplnění žaloby a k řádnému zastupování v řízení a následně se ani nezúčastnil nařízeného soudního jednání. K výši žalobou uplatněného nároku pak namítl, že tato je zcela excesivní a naprosto nepřiměřená újmě, kterou mohl žalobce v důsledku svého trestního stíhání utrpět. Narušení vztahu žalobce s jeho manželkou pak nebyl důsledkem trestního stíhání, ale nepochybně k němu došlo ještě před jeho zahájením.

3. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok považuje za nedůvodný a neprokázaný. Tvrzení žalobce, že s ním žalovaný nekonzultoval formulaci žádosti o odškodnění určené MSP a tento svévolně změnil je nepravdivé. Výsledná podoba žádosti byla naopak výsledkem konzultací, které mezi stranami proběhly. Pochybení na straně žalovaného neshledal ani kontrolní orgán České advokátní komory, který postup žalovaného z podnětu žalobce prověřoval. Není tak dáno porušení právní povinnosti žalovaného coby základní předpoklad nároku na náhradu škody. Žalovaný dále neunáší důkazní břemeno ohledně tvrzení, že by v původním sporu byl úspěšný a už vůbec ne, že by byl úspěšný co do částky 1 500 000 Kč, která je vzhledem k okolnostem jeho trestního stíhání a soudní praxi při odškodňování nemajetkové újmy v obdobných případe zcela excesivní. Vedlejší účastník dále namítl promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že dle tvrzení žalobce mělo k pochybení žalovaného dojít již na podzim 2014 a žaloba tak byla podána po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

4. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tyto skutkové závěry:

5. Z žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění datované 9. 10. 2014 vyplývá, že vedle dalších nároků vznesl touto žalobce prostřednictvím žalovaného coby svého advokáta vůči MSp. nárok na odškodnění„ nemajetkové újmy za nezákonné omezení osobní svobody (výkon vazby)“ ve výši 1 500 000 Kč.

6. Z konceptu žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění datovaného 30. 9. 2014 soud zjistil, že tento je zpracován ve formě a grafické úpravě shodné jako žádost ve finální podobě, přičemž na místo nároku na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné omezení osobní svobody (výkon vazby) ve výši 1 500 000 Kč je v konceptu formulován nárok na„ zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu“ ve výši 1 650 000 Kč.

7. Dle e-mailu z 29. 9. 2014 byl koncept žádosti zaslán tohoto dne žalobcem žalovanému s žádostí doplnění výše nákladů právního zastoupení a s žádostí právní pomoc v dané věci.

8. Dle vyjádření MSp ze dne 9. 7. 2015 bylo žalobci přiznáno odškodnění za výkon vazby v částce 66 400 Kč s tím, že pokud žalobce ve své žádosti uplatnil nárok na částku 136 500 Kč coby odškodnění za výkon vazby a na částku 1 500 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným omezením osobní svobody, představuje přiznaná částka 66 400 Kč souhrnné odškodnění obou těchto dílčích nároků, neboť jde o nárok co do svého základu totožné.

9. Z emailu ze dne 7. 10. 2014 sdělil žalobce žalovanému, že mu předal dokumenty k podání žádosti o odškodnění na MSp. Dle dalšího emailu ze dne 15. 10. 2014 zaslal žalovaný žalobci k jeho žádosti konečné znění žádosti, jak byla odeslána MSp.

10. Dle přípisu žalobce ze dne 25. 8. 2016 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na náhradu škody v celkové výši 1 650 000 Kč.

11. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující: -) dle usnesení policejního orgánu ze dne 20. 7. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z trestného činu [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu], kterého se měl dopustit [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] -) dle protokolu o výslechu [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. -) dle protokolu o hlavní líčení [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 18 slov] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizováno 9 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov]. [role v řízení] [jméno] [příjmení], [role v řízení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 9 slov]. [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení]. [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. -) dle protokolu o hlavním líčení [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. -) Dle rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. [číslo jednací] ze dne 29. 11. 2013 byl žalobce uznán vinným ve smyslu usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy toto jeho jednání bylo kvalifikováno jako [anonymizováno 8 slov] [ustanovení pr. předpisu] a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody na 2 roky se zkušební dobou v délce 2 roky. -) dle protokolu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci o veřejném zasedání konaném ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 15. 4. 2014 bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti žalobce. -) dle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne 15. 4. 2014 byl rozsudek Okresní soud v Jablonci nad Nisou zrušen a věc byla podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena Magistrátu města Jablonec nad Nisou, neboť předmětný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že intenzita jednání žalobce nenaplňuje formální znaky [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] Usnesení bylo dle doručenky doručeno do vlastních rukou žalobce dne 23. 5. 2014 a nabylo právní moci 15. 4. 2014.

12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující: -) dle žaloby ze dne 15. 4. 2015 byla tato doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a žalobce se jí domáhal proti MSp zaplacení částky 1 882 094 Kč, z čehož částku 1 500 000 Kč požadoval coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. -) z žádosti o odškodnění datované 9. 10. 2014 soud zjistil, že tato byla do spisu založena ve shodné podobě, jak byla předložena k důkazu žalobcem (shora). -) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2016 bylo zjištěno, že tímto byla žaloba z 15. 4. 2015 v celém rozsahu zamítnuta. Ve vztahu k části nároku odpovídajícímu částce 1 500 000 Kč nárokované z titulu odškodnění za trestní stíhání shledal soud důvodnou námitku promlčení vznesenou MSp s odůvodněním, že v žádosti o odškodnění z 9. 10. 2014 nebyl nárok na odškodnění za samotné trestní stíhání uplatněn. -) z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 17. 1. 2017 bylo zjištěno, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2016, napadený odvoláním žalobce, byl potvrzen ohledně částky 1 682 000 Kč zahrnující mimo jiné nárok na odškodnění za trestní stíhání ve výši 1 500 000 Kč. Ohledně této části nároku shledal odvolací soud ve shodě s Obvodním soudem pro Prahu 2 za důvodnou námitku promlčení s tím, že formulace žádosti o přiznání odškodnění jednoznačně vyznívá tak, že žalobce uplatnil nárok na 1 500 000 Kč z titulu odškodnění újmy způsobené vazbou a nikoliv samotným trestním stíháním. Vzhledem k uvedenému nedošlo podáním žádosti ke stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a promlčecí lhůta stanovená v ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 sb. uplynula marně 15. 10. 2014. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 2. 2017. -) dle protokolu Obvodního soudu pro Prahu 2 o ústním jednání konaném ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 7. 6. 2017 žalobce v rámci účastnické výpovědi mimo jiné uvedl, že jeho tehdejší manželka [jméno] [příjmení] využila jeho vzetí do vazby k podniknutí kroků k rozvodu manželství. -) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 7. 6. 2017 bylo zjištěno, že tímto byl zamítnut nárok žalobce ve výši 70 100 Kč, kdy tato část žalobou uplatněného nároku se netýká odškodnění nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. -) dle usnesení Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 1. 2018 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 7. 6. 2017 k odvolání žalobce zrušen s právní mocí k 9. 2. 2018. -) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 11. 2018 bylo zjištěno, že tímto byl nárok žalobce ve výši 70 100 Kč opětovně zamítnut. -) dle rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 9. 2019 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 11. 2018 potvrzen s právní mocí k 27. 5. 2019.

13. Z žaloby o rozvod manželství datované [datum] bylo zjištěno, že tato byla podána ke zd. soudu dne [datum] [jméno] [příjmení], které se domáhala rozvodu manželství s žalobcem uzavřeného dne [datum]. Svůj návrh odůvodnila neshodami a fyzickým a psychickým napadáním ze stran žalobce s tím, že tento stav měl trvat v podstatě po celou dobu trvání manželství.

14. Dle vyjádření České advokátní komory (dále jen„ ČAK“) z 27. 2. 2017 prošetřila kontrolní rada ČAK stížnost podanou žalobcem na žalovaného. Ve vyjádření předseda kontrolní rady ČAK rekapituluje okolnosti případu se závěrem, že nebylo na straně žalovaného shledáno porušení zákona či stavovských povinností advokáta.

15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že na straně žalovaného lze shledat pochybení, které spočívá v tom, že žádost o odškodnění datovaná 9. 10. 2014 byla formulována tak, že nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč je uplatněn z titulu odškodnění újmy způsobené vazbou, ačkoliv je komunikace stran a celkového kontextu věci zjevné, že úmyslem žalobce bylo uplatnit nárok na zaplacení této částky z titulu odškodnění újmy způsobené trestním stíháním jako takovým. Soud považuje za nerozhodné, kdy přesně a kým byla předmětná formulace do textu vpravena, případně, zda došlo v průběhu přípravy žádosti k její změně. Je třeba zdůraznit, že žalobce coby osoba bez právního vzdělání se obrátil na žalovaného coby advokáta, tedy osobu poskytující profesionálně odborné právní služby. Ve smyslu § 16 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii bylo povinností žalovaného postupovat tak, aby nárok, jehož se žalobce chtěl domoci, byl uplatněn řádně, kdy za řádné uplatnění nároku, tedy samozřejmě i za náležitou formulaci žádosti v podobě, v níž byla odeslána, byl nepochybně odpovědný žalovaný coby advokát. Je dále třeba připomenout, že v případě, že by předmětná formulace pocházela od samotného žalobce, byl žalovaný povinen upozornit jej na její nevhodnost a případné důsledky z ní plynoucí. Na právě uvedeném závěru nemůže nic změnit stanovisko kontrolního orgánu ČAK, výše citované, když toto sice obsahuje závěr, že k pochybení na straně advokáta nedošlo, avšak tento nijak neodůvodňuje a s otázkou odpovědnosti za ne úspěšné uplatnění nároku na odškodnění se skutečností nijak nevypořádalo.

16. Na základě výše citovaného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] je zjevné, že MSp mohlo úspěšně namítnout promlčení předmětné části žalobou uplatněného nároku právě proto, že tento byl v žádosti z 9. 10. 2014 formulován jako nárok z titulu odškodnění újmy způsobené vazbou a nikoliv z titulu odškodnění újmy způsobené trestním stíháním jako takovým, tedy v přímé příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího osudu z 30. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3390/2016, dle jehož závěrů je odpovědnost advokáta dle § 24 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii dána při současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Pochybení advokáta nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, je-li jen jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, avšak musí jít o příčinu podstatnou, tedy hlavní a rozhodující příčinu vzniklé majetkové újmy na straně poškozeného. V řešeném případě lze konstatovat, že pokud žalovaný přivodil promlčení předmětného nároku, založil takto rozhodující a již neodstranitelnou překážku, která nadále bránila žalobci, aby se svého nároku domohl a to bez ohledu na další postup řízení a bez ohledu na míru následné aktivity žalobce v tomto řízení. Z tohoto důvodu soud shledal za splněné podmínky odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu za splněné, přičemž měl za procesně nadbytečné zabývat se průběhem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] na rámec výše uvedeného, jakož i následnou komunikací žalobce a žalovaného a to právě z toho důvodu, že pochybení žalovaného již nebylo možno jakkoliv zhojit. Příslušné důkazní návrhy proto soud zamítl s odkazem na zásadu procesní ekonomie.

17. Soud se zabýval námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku vznesenou vedlejším účastníkem a dospěl k závěru, že tato námitka je nedůvodná. Otázkou počátku běhu promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody vzniklé pochybením advokáta při vymáhání nároku před soudem se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp.zn. 25 Cdo 2232/2004 z 26. 10. 2005, přičemž uzavřel, že okamžikem vzniku škody je den právní moci rozsudku, i když se neshoduje s okamžikem škodné události, jíž je pochybení advokáta. V řešeném případě bylo ohledně předmětné části nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2016, který byl v dané části potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 17. 1. 2017 s právní moci k 24. 2. 2017. Citovaný judikatorní závěr dle názoru soudu obstojí nepochybně i v poměrech platnosti zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") Projednávaná žaloba tak byla podána před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty vyplývající z § 629 o.z.

18. Výše vzniklé škody v dané věci odpovídá míře hypotetického procesního úspěchu žalobce v řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod jeho sp. zn. [spisová značka] v dané části žalobou uplatněného nároku, pokud by tento nebyl zmařen pochybením žalovaného. Vzhledem k uvedenému nelze výši nároku stanovit na základě objektivních skutečností a je třeba ji určit úvahou soudu dle § 136 o. s. ř.

19. Konstantní judikatura, kdy lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2011 sp.zn. III. ÚS 1976/09 či na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 a ze dne 13. 1. 2013 sp.zn 30 Cdo 1777/2012, dovozuje existenci nároku na náhradu nemateriální újmy již ze skutečnosti, že proti jednotlivci bylo vedeno trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, když samotné trestního stíhání je způsobilé citelně zasáhnout do osobnostních práv člověka. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp.zn. 30 Cdo 4771/2015, je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání za nezákonné i v případě, kdy následné trestní řízení skončí postoupení věci do řízení přestupkového, přičemž výsledek přestupkového řízení je pro závěr o nezákonnosti trestního stíhání a pro odpovědnost státu za újmu takto způsobenou nevýznamný. Aplikací odkazovaných judikatorních závěrů na skutkový stav lze v daném případě dospět k závěru, že žalobce mohl být s nárokem na náhradu nemajetkové újmy co do jeho základu úspěšný.

20. Při úvaze o reálně možné míře procesního úspěchu žalobce soud vyšel z kritérií rozhodných pro určení výše nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Tato kritéria jsou opět dovozována judikatorně, kdy lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012 sp.zn. 30 Cdo 4280/2011, dle jehož odůvodnění má soud při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění zohlednit především povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 by vedle uvedených kritérií měla forma a výše zadostiučinění dále i odpovídat obecně sdílené představě spravedlnosti, přičemž přiznání nároku nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, pokud by poskytnutí takové satisfakce odpovídalo hledisku obecné slušnosti. Aplikovatelná judikatura konstantě zdůrazňuje, že výše zadostiučinění by se neměla podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného ve skutkově obdobných případech s tím, že jakákoliv významnější odchylka je možná jen, pokud bude odpovídat shora citovaným kritériím a bude řádně a přesvědčivě zdůvodněna viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015 sp.zn. 30 Cdo 2200/2015.

21. V daném případě soud konstatoval, že na základě tvrzení žalobce a jím předložených a v řízení provedených důkazů nebylo možno dospět k závěru, že by žalobce v důsledku samotné skutečnosti, že proti němu je vedeno trestní stíhání, byl na svých osobnostních právech poškozen měrou citelnější, než jaká je obvykle spojena s trestním stíháním jakékoliv osoby. Trestní stíhaní v době jeho zahájení nepostrádalo věcný podklad, když orgány činné v trestním řízení opřely závěr o důvodnosti jeho zahájení o svědecké výpovědi. V průběhu trestního řízení pak nebyl učiněn závěr, že by se žalobce nedopustil žádného jednání, které mu bylo vytýkáno, nýbrž důvodem zproštění obžaloby byl závar o tom, že jeho jednání z hlediska své intenzity nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že trestní stíhání mělo negativní dopad na jeho rodinné vazby, což platí zejména, pokud jde o vztah k manželce [jméno] [příjmení]. Z okolností případu je zjevné, že problémy v soužití manželů, které vyústili v jeho rozpad, byly povahy dlouhodobé, trvaly již před zahájením trestního stíhání a představovali spíše příčinu toho, že [jméno] [příjmení] iniciovala trestní stíhání žalobce. Pokud žalobce poukázal na negativní dopad trestního stíhání na jeho pracovní a společenské vztahy a postavení, konstatuje soud, že tento negativní důsledek je pravidelně spojen s trestním stíháním, přičemž v případě žalobce nebyl jeho dopad dále nijak umocněn, když případ nebyl medializován, žalobce není osobou ve významné funkci ani osobou politicky či jinak veřejně činnou apod.

22. Při zohlednění výše uvedených faktorů ovlivňujících výši nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jakož i délky trestního řízení, kterou dle názoru soudu nelze v daném případě shledat za nepřiměřeně dlouhou, dospěl soud v rámci úvahy dle § 136 o. s. ř. k závěru, že za odpovídající obecnému vnímání spravedlnosti i ekonomické realitě České republiky lze považovat částku 60 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že tato částka odpovídá částce, do které by žalobce se značnou mírou pravděpodobnosti mohl být se svým nárokem úspěšný v původním řízení, pokud by jeho uplatnění nebylo zmařeno výše popsaným pochybením žalovaného.

23. Z důvodů výše uvedených shledal soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč důvodným co do částky 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. za dobu od podání žaloby do zaplacení, když žalovaný byl k náhradě škody vyzván před podáním žaloby a ke dni jejího podání tak již byl s její úhradou v prodlení. ve zbývající části soud žalobu zamítl coby nedůvodnou.

24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce sice byl věci úspěšný jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení, avšak rozhodnutí o výši přiznaného plnění záviselo na úvaze soudu dle § 136 o. s. ř. a soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů v plné výši. Tato byla stanovena částkou 7 500 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. K náhradě nákladů řízení jsou povinni žalovaný a vedlejší účastník společně a nerozdílně v obecné lhůtě dle § 160 o. s. ř.