12 C 76/2021-77

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Evy Bačkovské a přísedících Jany Fikejzlové a Bc. Aleny Schejbalové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dopisem datovaným 22.3.2021, doručené dne 12.4.2021, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 18 889 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou soudu doručenou dne 20.5.2021 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým má být určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dopisem datovaným 22.3.2021 doručené 12.4.2021, je neplatné a žalované uloženo uhradit náhradu nákladů řízení žalobci. Žalobce tvrdil, že na základě pracovní smlouvy z 1.3.2017 byl u žalované zaměstnán jako řidič autobusu s místem výkonu práce Královehradecký kraj, pravidelným pracovištěm [obec], [ulice a číslo]. Přípisem z 22.3.2021 ukončila žalovaná se žalobcem okamžitým zrušením pracovní poměr z důvodu neomluvené absence v zaměstnání od 8.3.2021 do 19.3.2021, současně připojeným dopisem sdělila, že mu byl nedopatřením 9.3.2021 zaslán neplatný zápočtový list s ukončením pracovního poměru k 5.3.2021, dopisy byly doručeny 12.4.2021 do bydliště žalobce. Žalobce byl od 24.8.2020 do 7.3.2020 pro úraz v pracovní neschopnosti, v lednu 2021 se od kolegů dozvěděl, že žalovaná pro neúspěch ve výběrovém řízení nebude od 7.3.2021 provozovat autobusovou dopravu v Královehradeckém kraji O tomto žalovaná žalobce ani další zaměstnance pracoviště neinformovala. Zástupkyně žalobce doporučeně 15.2.2021 vyzvala žalovanou k uzavření dohody o skončení pracovního poměru z důvodu zrušení provozu v [obec] podle § 52 a) zákoníku práce. Žalovaná sdělila, že má pro žalobce připravenu práci podle pracovní smlouvy a nechce ukončit pracovní poměr, místo výkonu práce nespecifikovala. Pokud žalobce nechtěl u žalované dále pracovat, měl dát sám výpověď z pracovního poměru. Žalobce koncem února 2021 oslovila [právnická osoba], která v daném výběrovém řízení uspěla, s nabídkou pracovního poměru s datem nástupu 8.3.2021 s tím, že by obsluhoval stejnou autobusovou linku jako u žalované pro nejistotu budoucího zaměstnání podal žalobce u žalované výpověď k 5.3.2021, doručena byla žalované 2.3.2021, v textu žalobce sděloval, že nemůže setrvat v pracovním poměru po dobu výpovědní lhůty. Žalovaná napřímo žalobci zaslala návrh dohody o rozvázání pracovního poměru k žádosti žalobce, na který žalobce nepřistoupil, kdy důvodem bylo chybné datum 15.2.2021, kdy k doručení žalované došlo 15.3.2021 a ona 18.3.2021 reagovala. Žalovaná neměla potřebu žalobce zaměstnat, ale vyhnout se povinnosti mu zaplatit odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce, o čemž svědčí i doručení zápočtového listu z 9.3.2021, který byl následně odvolán. Okamžité zrušení pracovního poměru z 22.3.2021 ze strany žalované je podle žalobce neplatné, neboť jeho pracovní poměr byl ukončen k 5.3.2021 výpovědí z jeho strany. Navíc nebyl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalobce neporušil zvlášť hrubým způsobem povinnost při vykonávané práci, respektive neporušil žádnou povinnost. Jeho nepřítomnost v práci nebyla neomluvená, nedodržená výpovědní lhůta byla zdůvodněna. Sama žalovaná způsobila nejistotu žalobce ohledně pokračování jeho zaměstnání, přivedla ho do tísnivé situace, za které si zvolil jistější cestu pokračování v původně sjednané práci, byť s jiným zaměstnavatelem.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované. Žalobkyně považuje okamžité zrušení ze dne 22.3.2021 doručené žalobci dne 16.4.2021 za platné právní jednání s následujícím odůvodněním. Jelikož žalobce nesporuje doručení okamžitého zrušení a ani jeho formální náležitosti, vyjadřuje se žalovaná pouze ke sporným bodům skončení pracovního poměru. Žalobce má dle pracovní smlouvy sjednáno jako místo výkonu práce Královéhradecký kraj a není tak vázán pouze na jedno konkrétní pracoviště. Žalovaná měla od počátku v plánu přidělovat žalobci práci v rámci provozování [anonymizováno] ve městě [obec], kde mu také byly po ukončení dočasné pracovní neschopnosti naplánovány směny. Žalovaná žalobci dopisem ze dne 15.2.2021 explicitně sdělila, že pro něj práci má a bude mu ji i nadále přidělovat. Důkazem je písemný rozvrh týdenní pracovní doby, který má u žalované podobu tzv. denních plánů, ze kterých je jednoznačně patrné, že se žalobcem bylo v rámci plánování směn (práce) počítáno; jméno žalobce je vždy uvedeno v odstavci„ Grafikon řidiči“ s dovětkem [obec] [anonymizováno]. Žádné ustanovení zákoníku práce neukládá žalované, aby informovala své zaměstnance o ukončení určité zakázky. Povinností žalované naopak je podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Pokud by žalovaná pro žalobce práci neměla, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce, kdy žalobci v takovém případě náleží náhrada mzdy. Žalobce tak vůbec nemůže hovořit o jakékoliv nejistotě, když kroky žalované byly od počátku zcela transparentní a jsou písemně podloženy. Stanoviska žalované žalobce nedbal, podal dne 2.3.2021 výpověď a totožným přípisem přiznal, že hodlá porušit své zákonné povinnosti („ Dne 7.3.2021 nastupuje na stejnou práci na stejném místě u nového zaměstnavatele, který od tohoto dne jeho pracoviště provozuje. Nemá tedy možnost setrvat v pracovním poměru po dobu výpovědní doby.“). Na výpověď žalobce reagovala žalovaná obratem dne 18.3.2021, kdy výslovně trvala na dodržení celé výpovědní doby. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době (srov. § 81 odst. 3 zákoníku práce). V případě, kdy brání zaměstnanci v práci relevantní překážka, jedná se o překážku v práci dle § 191 a násl. zákoníku práce. Jakékoliv zameškání práce, kdy současně není dána zákoníkem práce předvídaná překážka, je nutno považovat za neomluvenou absenci. Žalovaná nesouhlasí s právními závěry žalobce, že postačuje, že svou nepřítomnost žalobce předem„ omluvil“; k vyloučení neomluvené absence je nutné uvést a prokázat právně relevantní překážku v práci (srov. § 206 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Žalovaná odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2002, sp. zn. 21 Cdo 910/2001, podle nějž o neomluvené zameškání práce zaměstnancem se jedná tehdy, jestliže zaměstnanec ve sjednané pracovní době neplní svoje pracovní povinnosti z pracovního poměru z důvodu nepřítomnosti na určeném pracovišti a jestliže nepřítomnost není způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností, čerpáním dovolené v souladu se zákoníkem práce nebo zákonnou překážkou v práci. Dle § 348 odst. 3 zákoníku práce platí, že o neomluveném zameškání práce rozhoduje zásadně zaměstnavatel, nikoliv dotčený zaměstnanec. Podle žalované je nepochybně smyslem a účelem výpovědní doby, aby měl zaměstnanec časový prostor hledat si nové uplatnění (při výpovědi ze strany zaměstnavatele), nebo aby měl naopak zaměstnavatel časový prostor hledat si adekvátní náhradu (při výpovědi ze strany zaměstnance), o což ale žalobce žalovanou nezákonně připravil. Žalovaná má za to, že žalobce opakovaně a zaviněně porušil své základní pracovní povinnosti, zejména podle § 38 odst. 1 písm. a), § 81 odst. 3 a § 301 písm. b) zákoníku práce a to zvláště hrubým způsobem, když zameškal celkem 10 pracovních směn, nejednalo se tak o jakékoliv ojedinělé selhání, ale jednalo se o cílené ignorování zákona, kdy soudní judikatura uzavřela, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušení, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007. Nadto žalovaná poukazuje na zcela suverénní přístup žalobce, který jí přípisem ze dne 2.3.2021 (výpovědí) oznámil, že si je sice vědom své zákonné povinnosti dodržet výpovědní dobu, ale že tak cíleně neučiní, přičemž jde o úmyslné porušení povinností (nepřímý úmysl), což má na posouzení platnosti předmětného okamžitého zrušení zásadní vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2008, sp. zn. 21 Cdo 4411/2007). Ať už jsou důvody žalobce jakékoliv, došlo zaviněným jednáním žalobce k řadě komplikací, které musela žalovaná řešit, kdy vzhledem k velmi vysoké zaměstnanosti se žalovaná neustále potýká s nedostatkem řidičů. Žalovaná žalobcem navrhované uzavření dohody neakceptovala, neboť důvod deklarovaný dohodou - nadbytečnost žalobce ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce) nebyl dán a jednalo by se tak o tzv. fiktivní nadbytečnost, viz výše ve vyjádření.

3. Žalobce při jednání doplnil, že obě strany podaly vlastní návrhy dohod k ukončení pracovního poměru žalobce u žalované, v návrzích se shodly i na termínu ukončení pracovního poměru, rozcházely se pouze v ostatních věcech – v podstatě nároku na odstupném. V pracovní smlouvě ale bylo sjednáno pravidelné místo [obec]. Žalovaná nikdy nesdělila, neupřesnila, jaké místo pro žalobce má, a když pak kolegové žalobce začali nastupovat k nové společnosti provozující dopravu v Královehradeckém kraji, byl žalobce pod tlakem, aby vůbec sehnal místo v Královehradeckém kraji respektive v hradeckém okrese, a proto podal výpověď, kterou žalovaná akceptovala vydáním zápočtového listu žalobci. Pak si to žalovaná v dubnu 2021 rozmyslela a ukončila se žalobcem pracovní poměr vedena snahou vyhnout se úhradám a nedoplatit žalobci dovolenou. I když žalobce nesplnil výpovědní lhůtu, tak šlo o dohodu účastníků na skončení pracovního poměru žalobce u žalované. Rovněž nešlo o hrubé porušení pracovní kázně absencí žalobce u žalované, protože žalobce vycházel z toho, že se dohodli na ukončení pracovního poměru, žalobce určitě nikde nechyběl, měl za to, že pracovní poměru ukončil a navíc neměl od žalované žádný pokyn, kde by měl nastoupit. V den první absence už jel linku u nového zaměstnavatele. Žalovanému nikdy nebylo sděleno, jaké je jeho místo, kam by měl nastoupit, jen mu bylo řečeno žalovanou, že pro něj místo bude. Jako pravidelné pracoviště byl uveden [obec]. Že jde o [anonymizováno] [obec], se žalobce dozvěděl až z vyjádření žalované. Předtím zástupkyni žalobce informoval, že na stránkách pro něj nic nebylo.

4. Žalovaná popřela, že by se strany dohodly o ukončení pracovního poměru. Na návrh dohody ze strany žalované žalobce obratem reagoval, s návrhem nesouhlasil. Žalovaná měla pro žalobce připravenou práci, má nedostatek řidičů, což bylo žalobci sděleno již v polovině února 2021 a tehdy také bylo žalobci nabídnuto ukončení pracovního poměru výpovědí, pokud nemá zájem na dalším zaměstnávání u žalované. Žalobce na to reagoval podáním výpovědi. I když ze strany žalované byla ochota skončit dohodou, žalobce ji neakceptoval. Bylo proto očekáváno, že se žalobce dostaví k výkonu práce i po podané výpovědi, žalobce ale nenastoupil. Neobstojí argumentace, že ve výpovědní době nenastoupí proto, že bude jezdit linku jiného dopravce. Takto rozhodně nelze učinit z neomluvené absence absenci omluvenou. Protože k žádné dohodě o skončení pracovního poměru nedošlo a došlo k porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, byl dán důvod pro zrušení pracovního poměru. Zápočtový list byl žalobci zaslán omylem některým z pracovníků z účtárny nebo personálního oddělení a že jde o omyl, bylo žalobci písemně sděleno už v březnu 2021. Pracovník nezaregistroval, že dohoda nebyla přijata. Žalobce byl informován o tom, kde nastoupí, věděl to standardně prostřednictvím intranetu, mohl se s tím seznámit. Tvrzení žalobce, že nebyl informován o dalším zaměstnáváním, je v určitém rozporu s tím, že od počátku deklaroval, že je rozhodnut nenastoupit po pracovní neschopnosti k žalované, avizoval to i ve výpovědi, kdy tvrdil, že výpovědní dobu nedodrží a dopředu informoval žalovanou, že tímto způsobem poruší pracovní kázeň.

5. K výzvě soudu žalobce doplnil, že výsledek výběrového řízení byl Krajským úřadem Královehradeckého kraje vyhlášen 24.1.2021, žalovaná to žalobci a podle jeho povědomí ani ostatním řidičům linek neoznámila, žalobce se to v pracovní neschopnosti dozvěděl od kolegů. Z důvodu nejistoty se obrátil na právní zástupkyni a od 15.2.2021 probíhala jednání se žalovanou o ukončení pracovního poměru žalobce. K dohodě nedošlo s ohledem na rozdílný názor na odstupné. Žalovaná žalobci nesdělila, na jaké pracovní místo bude žalobce zařazen. Zařazení k místní dopravě v [obec] žalobce na intranetu žalobce nenalezl. Jednostranné nedodržení výpovědní lhůty nebylo zvlášť hrubým způsobem porušení povinnosti podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Podle ustálené soudní praxe by se při stanovení intenzity porušení mělo přihlédnout k tomu, že žalobce se oprávněně domníval, že pro ně žalovaná nemá práci podle pracovní smlouvy, když ho konkrétně o novém pracovním zařazení přes dotazy neinformovala, proti dosavadnímu plnění pracovněprávních povinností žalobcem nevznesla námitky a škodu, která by jí měla vzniknout v důsledku nedostavení se žalobce do zaměstnání, žalovaná netvrdila ani nedoložila. Ze skutečnosti, že žalovaná od doručení výpovědi žalobcem nechala uplynout téměř tři týdny, než reagovala okamžitým zrušením jeho pracovního poměru, je zřejmé, že jeho přítomnost na určeném pracovišti nepotřebovala. Výpověď žalobce byla žalované doručena 2.3.2021, kdy žalobce měl nastoupit u nového provozovatele 7.3.2021, žalovaná tak měla dost času sdělit svůj zájem a potřebu na setrvání žalobce v pracovním poměru. Žalobce tak vcelku oprávněně předpokládal, že s nedodržením výpovědní doby bude žalovaná souhlasit a že tedy dojde ke zkrácení výpovědní lhůty konkludentně dohodou, což není zcela neobvyklý případ. Tomu nasvědčovalo i doručení zápočtového listu 9.3.2021. Nešlo tak o zvlášť hrubý způsob porušení povinností vyplývajících z právních předpisů žalobcem, které by opodstatňovalo okamžité zrušení pracovního poměru.

6. Žalovaná po koncentrační výzvě doplnila, že 15.2.2021 výslovně žalobci sdělila, že pro něj má práci a bude mu ji i nadále přidělovat. V denních plánech byl evidován jako vytížený řidič, měl rozplánovány směny od 8.3.2021 do 14.3.2021 měl pracovat na středisku [anonymizováno] [obec]. Obdobně pro týden 15.3.2021 až 19.3.2021 měl žalobce pracovat na provozní oblasti [obec]. Ke všem dokumentům měl žalobce plný přístup v rámci intranetu žalované. K vyloučení neomluvené absence je nutné uvést a prokázat právní relevantní překážku v práci, nestačí„ omluva“. Při výpovědi z pracovního poměru poskytuje výpovědní doba zaměstnavateli prostor k tomu, aby přijal za odcházejícího zaměstnance jiného, vyžaduje-li to jeho provozní nebo jiná potřeba. Podle soudní praxe neomluvené zameškání práce v trvání 5 dnů zpravidla představuje obecně vzato samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (21 Cdo 2542/2007). Žalobce suverénně přípisem z 2.3.2021 oznámil žalované, že si je sice vědom své zákonné povinnosti dodržet výpovědní dobu, ale že tak cíleně neučiní, lze tak dovodit jeho úmyslné porušení povinnosti (nepřímý úmysl), což má na posouzení platnosti předmětného okamžitého zrušení zásadní vliv (21 Cdo 4411/2007). Zaviněným jednáním žalobce došlo u žalované k řadě komplikací, ta se neustále potýká s nedostatkem řidičů. Důvod k uzavření dohody pro nadbytečnost žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce by tak nebyl dán.

7. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky 1.3.2017 bylo zjištěno, že byl od 1.3.2017 žalobce zaměstnán jako řidič autobusu s místem výkonu práce Královehradecký kraj, pravidelné pracoviště [obec]. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti datovaného 5.3.2021 bylo zjištěno, že od 24.8.2021 do 7.3.2021 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti z důvodu úrazu. Datem 15.2.2021 byl datován dopis žalobce vůči žalované ohledně ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu neúspěchu žalované ve výběrovém řízení na autobusovou dopravu v Královehradeckém kraji, žalobce namítal, že o tom nebyl žalovanou informován, žalobce vyzýval žalovanou, aby pro případ, že pro něj nemá práci od 8.3.2021, podepsala připojenou dohodu o ukončení pracovního poměru podle § 52 písm a) zákoníku práce a předala ji žalobci do 1.3.2021, aby mohl 8.3.2021 nastoupit v novém zaměstnání. V návrhu dohody žalobce deklaroval svůj nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná 15.2.2021 sdělovala, že je připravena platnou pracovní smlouvu vůči žalobci dodržet a přidělovat mu práci i po ukončení zajišťování dopravní obslužnosti Královehradeckého kraje a nemá důvod akceptovat návrh dohody pro nadbytečnost, žalobce měl při nezájmu o práci u žalované podat sám výpověď podle § 50 odst. 3 zákoníku práce. Z výpovědi a z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že dne 2.3. 2021 byla doručena výpověď žalobce z pracovního poměru k 5.3.2021, protože má být jeho pracoviště zrušeno k 7.3.2021 a 7.3.2021 nastupuje žalobce na stejnou práci, na stejném místě u nového zaměstnavatele, který od tohoto dne jeho pracoviště provozuje a žalobce tedy nemá možnost setrvat po výpovědní dobu v pracovním poměru. Ze zápočtového listu vystaveného žalovanou 9.3.2021 bylo zjištěno, že podle něj zaměstnání žalobce u žalované trvalo od 1.3.2017 do 5.3.2021. Z návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru sepsané s datem 4.3.2021 žalovanou bylo zjištěno, že by podle ní pracovní poměr skončil 5.3.2021 na žádost zaměstnance podle § 49 zákoníku práce. Z vyjádření žalobce a z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že 16.3.2021 bylo žalované sdělováno, že návrh dohody žalobce nepřijímá, je připraven so dohodnou na zkrácení výpovědní lhůty k výpovědi zaměstnance. Dne 18.3.2021 žalobce dle doručenky datové zprávy obdržel dopis od žalované, v němž žalovaná uvádí, že s ohledem na ukončení pracovní neschopnosti 7.3.2021 se měl žalobce dostavovat od 8.3.2021 k výkonu práce dle smlouvy, žalobce měl rozvrh směn na internetu stanoven a mohl se s ním seznámit i u žalované. Žalovaná z absence hodlala dovodit právní následky. Dne 22.3.2021 žalovaná sdělovala žalobci, že zápočtový list zaslaný 9.3.2021 žalobci s ukončením pracovního poměru k 5.3.2021 je neplatný a byl žalovanou vystaven nedopatřením a že pro neomluvenou absenci 10 směn od 8.3.2021 do 19.3.2021 bude žalovaná podle § 223/2 zákoníku práce krátit nevyčerpanou dovolenou o 10 dní.

8. Z denních plánů žalované bylo zjištěno, že 8.3.2021 do 12.3.2021 a od 15.3.2021 do 19.3.2021 ve volných řidičích evidovala žalobce, evidovala i volné vozy. Žalobce byl první týden evidován na [anonymizováno] [obec], další týden jako 411. Žalovaná zařadila žalobce k zaškolení 8.3.2021 na linku v [obec] [anonymizováno]. V souvislosti s koncentrací řízení žalovaná předložila i jízdní řád [obec] – [obec] – [obec] – [obec], kde tvrdila, že měl žalobce působit od 15.3.2021.

9. Z dopisu z 22.3.2021 a z kopie dodejky bylo zjištěno, že 16.4.2021 byl doručen dopis o okamžitém zrušení pracovního poměru mezi účastníky založeného pracovní smlouvou z 1.3.2017 a to pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem spočívající v déle trvající neomluvené absenci v zaměstnání v období od 8.3.2021 do 19.3.2021, kdy se žalobce nedostavil k výkonu práce dle pracovní smlouvy, okamžité zrušení pracovního poměru bylo projednáno se Základní organizací odborového svazu dopravy [obec].

10. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit mimo jiné jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 51 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63. Podle § 67 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Podle § 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být ujednaný druh práce vykonáván.

11. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu a od 1.3.2017 na jejím základě pracoval jako řidič autobusu s místem výkonu práce Královehradecký kraj s pravidelným pracovištěm v [obec], [ulice a číslo], a to na dobu neurčitou. Žalobce byl od 24.8.2020 práce neschopen po úrazu, dne 5.3.2021 bylo rozhodnuto o jeho uschopnění k práci ke dni 7.3.2021. Protože žalovaná ukončila provozování autobusové dopravy v Královehradeckém kraji, vyjma [anonymizováno] v [obec] a výběrové řízení vyhrála jiná firma, u které měl žalobce možnost nastoupit od 7.3.2021, oslovil žalobce žalovanou, aby s ním k 5.3.2021 ukončila pracovní poměr dohodou s odstupným ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná to neakceptovala, trvala na dalším zaměstnávání, případně měl žalovaný podat výpověď. Je obecně známo, že dopravci osobní dopravy opakovaně shánějí zaměstnance, vedou náborové kampaně a nabízejí často v rámci náboru i úhradu kurzů k rozšíření řidičských oprávnění na vozidla hromadné dopravy. Žalobce výpověď podal 2.3.2021 k datu 5.3.2021 a 7.3.2021 nastupoval žalobce u nového zaměstnavatele, který od tohoto dne linku provozuje a žalobce tedy nemá možnost setrvat po výpovědní dobu v pracovním poměru, poměr ze své strany ukončil k 5.3.2021, jak uvedl. Žalovaná nabídla žalovanému dohodu o skončení pracovního poměru k 5.3.2021 na žádost žalobce bez uvedení důvodu, tuto žalobce neakceptoval. Žalobce se od 7.3.2021 o výkon práce u žalované nezajímal, nastoupil k novému zaměstnavateli, jak deklaroval ve výpovědi. Žalovaná nadále provozovala v Královehradeckém kraji dopravu [anonymizováno] v [obec], [obec] je vzdálen [anonymizováno] km. Žalovaná zaslala žalobci zápočtový list, který následně prohlásila za neplatný, zaslaný omylem. Dopisem datovaným 22.3.2021 doručeným žalovanému 12.4.2021 zrušila žalovaná se žalobcem okamžitě pracovní poměr pro jeho absence v zaměstnání.

12. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 51 a násl., § 55 odst. 1 zákoníku práce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce měl uzavřen pracovní poměr se žalovanou na dobu neurčitou, v tomto pracovním poměru byl na pracovní neschopnosti, kterou ukončil v okamžiku, kdy měl zájem nastoupit k novému zaměstnavateli, který převzal provozování dopravy na [anonymizováno] a [anonymizováno], kde žalobce jezdil před dlouhodobou pracovní neschopností linku. Žalobce se obrátil na žalovanou ohledně skončení pracovního poměru, kdy požadoval odstupné. Žalovaná odmítla takovou dohodu uzavřít a trvala buď na dalším zaměstnávání žalobce nebo na skončení pracovního poměru výpovědí žalobce, posléze pak i dohodou bez odstupného. Žalobkyně nadále provozovala dopravu v Královéhradeckém kraji – místě výkonu práce, provozovala [anonymizováno] v [obec]. Sjednané pravidelné pracoviště v [obec] má význam pro účely poskytování cestovních náhrad. I když je [obec] vzdálen [anonymizováno] km, není to v dnešní době nijak neobvyklá dojížděcí vzdálenost do zaměstnání. Žalovaná prokazovala, že se žalobcem počítala v [obec]. Žalobce od samého počátku tvrdil, že nastupuje na stejnou linku, na jaké před pracovní neschopností jezdil pro žalovanou, ale k zaměstnavateli, který vyhrál výběrové řízení na provozování této linky, společnosti [právnická osoba] obsluhující [anonymizováno] a [anonymizováno], a to od 7.3.2021, od začátku deklaroval, že pro žalovanou po tomto datu pracovat nebude. Takové jeho chování je v rozporu se zásadou řádného výkonu práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Pokud měl zaměstnanec zájem na odstupném, měl v pracovním poměru setrvat a vyčkat, až pro něj nebude mít žalovaná práci v Královéhradeckém kraji, pak by mu žalovaná musela dát výpověď z organizačních důvodů, když zajisté nemohla zaměstnávat v [obec] všechny dosavadní zaměstnance z linek na [anonymizováno] a [anonymizováno]. To se ale nestalo. Žalobce řešil situaci nehledě na vyjádření nesouhlasu žalované. Žalobce přecházel z dlouhodobé pracovní neschopnosti u žalované přímo do nového zaměstnání, neměl žádné období, po které by sháněl zaměstnání po ukončení pracovního poměru u žalované, přesto však na dohodu žalované nepřistoupil. Sám nedodržel povinnosti v souvislosti s výpovědní lhůtou, deklaroval, že ji nedodrží, okamžitě po ukončení pracovní neschopnosti nastoupil do jiného zaměstnání, zde vzhledem k dlouhodobosti pracovní neschopnosti je až s podivem, že se žalobce uzdravil zrovna v den předcházející dni nástupu do nového zaměstnání. Přesto se žalobce domáhá u soudu svých práv, kdy cílem žalovaného určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je získání odstupného ze skončeného pracovního poměru u žalované, o což je mezi stranami veden zásadní spor. Okamžité zrušení pracovního poměru je podmíněno porušením povinností zaměstnancem vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud má za to, že bylo prokázáno, že pro žalobce bylo zajištěno místo v [obec], což spadalo do Královéhradeckého kraje jako místa výkonu práce, absence žalobce v zaměstnání u žalované již po dobu pěti dnů je závažným porušením pracovní kázně, které umožňuje okamžité zrušení pracovního poměru se žalobcem, nelze přehlédnout, že se žalobce domáhá právní ochrany za situace, kdy sám nedodržel výpovědní dobu po podané výpovědi z pracovního poměru a již při výpovědi deklaroval, že jí nedodrží z důvodu nástupu u nového zaměstnavatele. Protože k závažnému porušení pracovní kázně v rámci pracovního poměru došlo, soud shledal okamžité zrušení pracovního poměru platným a žalobu o určení neplatnosti zamítl.

13. Pro plný úspěch žalované ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 5 hlavních úkonů právní pomoci po 2 500 Kč, 5 x režijní paušál 300 Kč, 9 náhrad za ztrátu času cestou ke dvěma jednáním a jedním zpožděným začátkem jednání po 100 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek a cestovné celkem 860 Kč ke dvěma jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,53 litrů benzínu na 100 km v ceně 33,80 Kč při jednání 2.11.2021 a 37,10 Kč při jednání 23.2.2022 při ujetých 66 km a amortizačním koeficientu 4,70 Kč/km ke každému jednání a zpět. Náhradu nákladů řízení 18 889 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalobci žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě.