12 C 79/2020-313

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená zákonnou zástupkyní [celé jméno zákonné zástupkyně] bytem [adresa zákonné zástupkyně] zastoupená zákonným zástupcem [celé jméno zákonného zástupce] bytem [adresa zákonného zástupce] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: žaloba na určení neplatnosti závěti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaný není dle závěti ze dne 16. 5. 2018 dědicem po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je dědičkou ze závěti ze dne 20. 9. 2016 po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa], zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 poměrnou část nákladů, které platil stát, v částce 1 315,19 Kč.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 poměrnou část nákladů, které platil stát, v částce 9 315,19 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na bankovní účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek za rozšíření žaloby v částce 2 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, došlou nadepsanému soudu dne 11. 3. 2020, ve znění doplnění ze dne 16. 4. 2020 a ze dne 29. 10. 2020, domáhala určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] (dále jen jako„ zůstavitel“), ze závěti sepsané 16. 5. 2018, a určení, že závěť sepsaná dne 16. 5. 2018 [jméno] [příjmení], je neplatná, a že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze závěti sepsané dne 20. 9. 2016. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že byla účastníkem řízení o pozůstalosti před Obvodním soudem pro Prahu 4, sp. zn. 34 D 1000/2019, po zůstaviteli, přičemž účastníkem řízení o pozůstalosti byl i žalovaný, který je bratrem zůstavitele. Zůstavitel dne 20. 9. 2016 sepsal formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod číslem [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], závěť, v níž za dědičku svého veškerého majetku, zejména bytové jednotky na adrese [adresa], [obec], povolal žalobkyni a zároveň zřídil rodičům žalobkyně [celé jméno zákonné zástupkyně] a [celé jméno zákonného zástupce], k uvedené jednotce služebnost bezúplatného užívání. Uvedenou závětí zůstavitel zrušil své předchozí závěti. Dne 16. 5. 2018 zůstavitel pořídil allografní závěť sepsanou [jméno] [příjmení], svědky závěti byli [jméno] [příjmení], a [jméno] [příjmení] Touto závětí zůstavitel povolal jako dědice svého veškerého majetku žalovaného a zrušil své předchozí závěti. Žalobkyně v řízení o pozůstalosti uznala pravost závěti, avšak neuznala její platnost z důvodu pochybností o zdravotní a duševní způsobilosti zůstavitele činit právní jednání, žalovaný závěť jako pravou uznal. Vznikl spor o dědické právo dle ust. § 168 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako „z. ř. s.“), soudní komisařka proto postupem dle § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázala žalobkyni k podání žaloby na určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele ze závěti, na zdejší soud. Právní jednání pořízení závětí ze dne 16. 5. 2018 bylo zůstavitelem učiněno v duševní poruše, zůstavitel tedy nemohl právně jednat a toto jednání je tak neplatné ve smyslu § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“). V době, kdy ze strany zůstavitele mělo dojít k podepsání předmětné závěti, byl tento umístěn v Psychiatrické léčebně v [obec] – [část obce], a to od [datum] do [datum], kdy zemřel. Zůstavitel byl zároveň ovlivněn podávanými léky. Při hospitalizaci v Psychiatrické léčebně v [obec] [část obce] byl zůstavitel unavený, ospalý, zmatený, mluvil z cesty, bylo mu špatně rozumět, z důvodu jeho agrese mu měly být podávány tlumící léky a měl být i přikurtován na lůžku, a to v období prvního měsíce ve zdravotnickém zařízení, kdy podepsal předmětnou závěť. Zůstavitel měl potíže s orientací v prostředí a rozeznáváním osob. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016. Žalovaný se se zůstavitelem nestýkal. Naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli ze závěti ze dne 20. 9. 2016 žalobkyně spatřuje v tom, že by bylo ohroženo její právo a její postavení by se stalo nejistým, neboť došlo k odvolání závěti, která svědčila v její prospěch a pakliže by se domáhala toliko určení, že žalovaný není dědicem z předmětné závěti, žalovaný by s ohledem na odvolání předchozích vůlí zůstavitele mohl přicházet v úvahu jako dědic ze zákona.

2. Žalovaný uváděl, že schopnost zůstavitele činit právní jednání nebyla v době pořízení pro případ smrti nikterak dotčena, když zůstavitelova schopnost jednání i uvažování byly zcela v pořádku. Co se týče návrhu žalobkyně na určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti, shledal žalovaný, že tento návrh je procesně nesprávný a neopodstatněný. Pokud se jedná o na první pohled kategorické a finální závěry znaleckého posudku, zdůrazňoval žalovaný, že v něm existují vnitřní rozpory, když pakliže znalkyně uvádí, že diagnostikuje smíšenou demenci na základě klinického stavu pacienta a zobrazovacího vyšetření mozku, ke klinické prohlídce znalkyní ze zřejmých důvodů (smrt zůstavitele) nemohlo dojít. Znalkyně tak musela vycházet z anamnézy a relevantních lékařských zpráv, samotný proces opatřování podkladů je však nedokonalý. Dále pak znalkyně hovoří v odpovědích na otázky 1 a 6 o ovládacích a rozpoznávacích schopnostech, což jsou však termíny relevantní z hlediska trestního práva. Co se týče závěru relevantního z hlediska občanského práva – zda bylo právní jednání vykonáno v duševní poruše, je závěr znalkyně takový, že byl (toliko) s vysokou mírou pravděpodobnosti učiněn v duševní poruše. Musí se proto přihlédnout i k dalším důkazům, kdy svědci, kteří nemají na výsledku tohoto řízení žádný zájem ([příjmení], [obec] [anonymizováno] [příjmení]), potvrdili, že zůstavitel byl v pořádku, prohlásil, že se jedná o jeho poslední vůli a předmětnou závěť podepsal. Stejně tak zcela nezainteresovaná svědkyně [příjmení] svou výpovědí potvrdila, že uvažování zůstavitele bylo v dané situaci a daném čase střízlivé jasné, konsekventní a racionální.

3. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 79/2020-88, ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 30 Co 5/2021-105, bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že závěť sepsaná zůstavitelem 20. 9. 2016, je neplatná, zastaveno, neboť s tímto právním jednáním za nezletilou žalobkyni nebyl předložen souhlas opatrovnického soudu.

4. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 6. 2020, č. j. 31 Nc 4004/2020-47, bylo schváleno právní jednání za nezletilou žalobkyni spočívající v podání žaloby na určení, že žalovaný není dědicem ze závěti po zůstaviteli.

5. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 3. 2021, č. j. 30 P 496/2020-116, bylo schváleno právní jednání za nezletilou žalobkyni spočívající v podání žaloby na určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze závěti sepsané dne 20. 9. 2016.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2020, č. j. 34 D 1000/2019-136, má soud za prokázané, že žalobkyně byla odkázána, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti žalovanému žalobu na určení, že žalovaný není dědicem ze závěti, a aby o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku, včetně poučení o následcích nepodání žaloby, jejího odmítnutí i zastavení řízení o žalobě. Dle odůvodnění usnesení žalovaný závěť zůstavitele ze dne 16. 5. 2018 uznal za pravou a platnou, zákonní zástupci žalobkyně uvedli, že uznávají pravost předmětné závěti, avšak neuznávají její platnost z důvodu pochybností o zdravotní a duševní způsobilosti zůstavitele k právním jednáním a z důvodu, že není patrné, kdo je pisatelem závěti, resp. kdo formuloval její text.

8. Ze závěti ze dne 16. 5. 2018 má soud za prokázané, že zůstavitel odkázal veškerý svůj movitý i nemovitý majetek, včetně zůstatku na účtu č. [bankovní účet] a bytové jednotky [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech domu se vchody čísel popisných [číslo], [číslo] a [číslo], na pozemcích parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [rok] pro [územní celek] [územní celek], [katastrální uzemí], Katastrální úřad [územní celek], [stát. instituce], žalovanému. Současně zůstavitel zrušil všechny předchozí projevy poslední vůle jím dříve učiněné. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili svými podpisy, že zůstavitel před nimi výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že ji před nimi podepsal. Totéž potvrdil podpisem [jméno] [příjmení], včetně toho, že zůstavitel porozuměl významu a smyslu závěti a že na uvedené poslední vůli trvá.

9. Z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], má soud za prokázané, že zůstavitel pořídil závěť, dle níž jako univerzální dědičku, jíž připadne celá pozůstalost, včetně bytové jednotky na adrese [adresa], včetně spoluvlastnického podílu na domu a pozemku a včetně příslušenství a součástí, povolal žalobkyni, jejím zákonným zástupcům do 24. 5. 2031 v předmětné jednotce zřídil služebnost bezúplatného užívání. Prohlásil, že nemá a neměl žádné děti a zrušil veškeré jím dříve učiněné závěti, které by s touto mohly být v rozporu 10. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] vypověděla, že byla partnerkou zůstavitele, nějakou dobu (v řádu měsíců, nejdéle jeden rok) s ním i bydlela, následně od něj však odešla a pak k němu nějakou dobu docházela, když potřeboval výpomoc s vařením či praním, což sám nezvládal. Následně za ním spolu se svým synem dojížděla do nemocnice. Před pobytem v nemocnici zůstavitel míval výpadky, nevěděl, kde se co nalézá, paměť mu nesloužila. Tuto změnu vypozorovala dva roky před smrtí zůstavitele. Svědkyně si nevzpomínala, jak dlouho před svou smrtí byl zůstavitel hospitalizován v nemocnici v [obec] – [část obce], ani zda byl hospitalizován na psychiatrii. Při pobytu v nemocnici už si nepamatoval, kde co bylo, svědkyně slyšela, že se zůstavitel měl v nemocnici pohádat a snad i poprat, sestřičky měly sdělit, že ho musely připoutat. Při návštěvách poslouchal a žádal, aby ho odvezli domů, že se vezmou, probírali běžné záležitosti. V nemocnici měl zůstavitel afekty typu, že letěl letadlem, svědkyně s ním a vyhazovala lidi z letadla ven. Zůstavitel byl již mimo. Zůstavitel ležel a bez pomoci nejedl. Svědkyni připadalo, že je zůstavitel pod sedativy, protože kolikrát mluvil z cesty. Do nemocnice za zůstavitelem svědkyně jezdila jednou až dvakrát týdně. Zůstavitel byl nejprve v nemocnici v [část obce], poté v [část obce], a to ve dvou různých pavilonech. V nemocnici v [část obce] zůstavitel vypadal dobře a myslelo mu to, následně byl potom v [část obce] Zůstavitel svého bratra – žalovaného zapíral, měli mezi sebou špatný vztah, zůstavitel měl uvádět, že mu při návštěvě v nemocnici bratr nadával, že mu nezavolá a že za ním nechodí. Do nemocnice za zůstavitelem chodila svědkyně, její syn [jméno] [celé jméno zákonného zástupce] jeho partnerka [celé jméno zákonné zástupkyně], žalovaný za zůstavitelem chodil na konci. Zůstaviteli chodil důchod, z něho mu pak bez jeho přičinění strhávali veškeré platby spojené s bydlením, poštu si zůstavitel vyřizoval sám.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že se zůstavitelem bydlela v jednom domě, blíže se s ním neznala, je členkou společenství vlastníků jednotek. Zůstavitel byl bouřlivák, někdy z balkonu nadával. Pokud s ním řešila věci v souvislosti s bytem, byl vstřícný, v jeho bytě byla v té souvislosti dvakrát či třikrát. Žádné duševní proměny ohledně zůstavitele nezaznamenala, jednou či dvakrát u něj viděla na balkoně ženu, o níž zůstavitel naznačoval, že je to jeho přítelkyně a uvažoval, že by na ni přepsal byt. Z toho ale sešlo a pak měl nechat převést byt na svého syna pana [jméno], ale z toho také sešlo. Paní [celé jméno žalobkyně] za zůstavitelem chodila často, pomáhala zůstaviteli s domácností a vařila mu, chodila za ním do nemocnice se svou příbuznou, o tom ví od mladé paní od paní [celé jméno žalobkyně]. Žalovaného poznala, až když byl zůstavitel hospitalizován na psychiatrii a řešili záležitosti ohledně bytu, do té doby nevěděla, že má zůstavitel příbuzné. O zdravotních obtížích se zůstavitelem nikdy nemluvila. V nemocnici byl delší dobu, možná i rok. Se zůstavitelem hovořila pouze, pokud se jednalo o byt, dále spolu hovořili o LDN v [anonymizováno], kde byl zůstavitel hospitalizován kvůli kolenům. Zůstavitel byl velmi šetrný, chodil na schůze družstva i shromáždění SVJ, často měl připomínky a schůzi rozhodil, měl nereálné představy ohledně činností, které by se měly učinit. Při převádění bytů do vlastnictví vše dělal sám a svědkyně mu něco vysvětlila či mu pomohla, podpisy smluv prováděl sám a pochopil, co je ve smlouvám, k převodu docházelo zhruba před 10 lety. Schůzí SVJ se zůstavitel účastnil zřejmě i před hospitalizací. Slovní projev měl dobrý, jeho věty dávaly smysl, ohledně jeho bouřlivého přednesu se až do poslední chvíle nic nezměnilo, vždy hovořil i o současnosti a politice. Schůze SVJ se konaly jednou za rok.

12. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že zůstavitele zná dobře, a to zhruba 10 let, možná i déle, scházeli se na Vánoce a oslavy narozenin, zhruba třikrát ročně. Žalovaný mu pak řekl, že zůstavitele odvezli do nemocnice a chtěl, aby se za ním jeli odívat, to bylo zhruba před třemi lety v květnu. Před tím měl žít s nějakou paní, nikdo se o něj nestaral, žalovaný mu chodil uklízet. Při návštěvě v první budově s nimi zůstavitel normálně mluvil. Při druhé návštěvě za týden až čtrnáct dní se zůstavitelem byli na zahradě, to již byl v budově [číslo]. Svědek při první návštěvě podepisoval závěť, byl u toho právník, bývalý soudce z [obec] O popis ho požádal žalovaný, který svědkovi sdělil, že se zůstavitel rozhodl, že učiní závěť ve prospěch žalovaného. Zůstavitele tehdy přivezli do společenské místnosti, kde na něho již čekali žalovaný, jeho žena a paní [příjmení], což je žena, která se stará o svědka a byla příbuznou zůstavitele, resp. žalovaného - dcera žalovaného si vzala syna paní [příjmení]. Když zůstavitele do místnosti přivezla sestra, říkal, že chce pořídit závěť. Právník sepsal závěť, přečetl ji a zeptal se zůstavitele, jestli souhlasí – ten souhlasil, zeptal se i svědků a pak došlo k podpisu. Svědek uvedl, že se závěť asi sepisovala ručně, následně však potvrdil, že podpis na předložené listině je jeho a že předloženou závěť podepsal. Zůstavitel měl prohlásit, že žalovanému dává k dispozici byt a žalovaný měl sdělit, že pro zůstavitele shání domov důchodců. Svědka zarazilo, že zůstavitel byl v [část obce], ačkoliv se při obou návštěvách choval normálně. Při návštěvě zůstavitel vzpomínal na budování letiště, jeho paměť musela být dobrá, při obou návštěvách vzpomínali se zůstavitelem na svou minulost. Svědek si nevybavoval, že by se zůstavitel vyjadřoval nesouvisle, jen špatně chodil. Co se týče duševní oblasti, nezaznamenal svědek na zůstaviteli žádné změny oproti dřívějšku. Ohledně hospitalizace v [část obce] měl zůstavitel svědkovi pouze sdělit, že ho tam dostali. Zůstavitel měl být svérázná povaha, nenechal si poroučet. Zůstavitel se měl se žalovaným stýkat běžně, například při grilování nebo na Vánoce, žalovaný měl zůstavitele často navštěvovat, přesnou četnost svědek neví, žalovaný prováděl u zůstavitele rovněž úpravy elektřiny. Žalovaný se snažil zůstaviteli pomáhat. Svědek ví od zůstavitele, že byl hospitalizovaný, že bydlel s ženou, o tom, že by zamýšlel či vykonal dispozici s bytem, neví.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že její syn si vzal dceru žalovaného. Ona sama nyní žije s panem [příjmení]. Se zůstavitelem se seznámila během svatby syna, znala ho 20 let, vídali se příležitostně, v rámci rodinných sešlostí či s přáteli. Uvedla, že žalovaný je kontaktoval s tím, že zůstavitele odvezli do [část obce] a neví proč, musí ho proto navštívit. Žalovaný měl přijít a sdělit, že mu zůstavitel chce předat byt a požádal, zda by jeli za zůstavitelem do [část obce], kam následně v květnu jeli. Do společenské místnosti přišel zůstavitel a mluvil s nimi, jestli si žalovaný přivedl někoho kvůli tomu bytu. Zeptal se, jestli má papír. Při pořizování dokumentu – závěti, kterou svědkyně při předložení poznala, byli přítomni [jméno] [příjmení], žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Muži si měli povídat o [obec], protože tam nějakou dobu působili. Pan [anonymizováno] vyndal listinu, začali něco sepisovat, listinu psal ručně, něco do ní vpisoval, pak četl listinu, zda s ní zůstavitel souhlasí, ten odpověděl, že s ní souhlasí. Následně se souhlasem zůstavitele listinu podepsali, včetně zůstavitele. Přesný sled událostí (kdo kdy podepisoval) si již nepamatuje. Zůstavitel se bavil normálně, všechny poznal a pojmenoval. Zůstavitel svědkyni oslovil jménem, ptal se na ni i její děti. Nevěděl, proč je v psychiatrické léčebně. Jevil se normální, byl svérázný, ale odchylku od dřívějšího chování svědkyně nepozorovala. O tom, že se jedná o byt, věděla svědkyně od žalovaného, je to tchán jejího syna. V době, kdy zůstavitel pracoval, byly styky omezenější, v poslední době žalovaný navštěvoval zůstavitele často, zařizoval zůstaviteli rehabilitaci, doma zůstavitel chodil s chodítkem. Zůstavitel si uměl i sám uvařit, byl soběstačný. Pokud se stýkali, tak na zahradě u jejího syna. Svědkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] svědkyně nezná, od zůstavitele ví, že tam někdo docházel, ale nepamatuje si, že by s někým žil, už žádné ženské nechtěl vidět.

14. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že si událost dobře pamatuje, zůstavitele předtím nikdy dříve neviděl. Poprvé a naposledy ho tedy viděl 16. května. [jméno] [příjmení] a jejího bratra znal leta, jeho matka totiž navštěvovala jejich matku. V dětství je navštívili asi dvakrát. Svědek zná rovněž dceru [anonymizováno], která mu radila s účetnictvím. Svědek byl dříve soudce a nyní je advokát. Jednou z celoživotních specializací svědka měla být práce s nesvéprávnými a práce v sociálních ústavech, v rámci postgraduálního studia měl také odbornost soudní psychiatrie. Žalovaný svědkovi sdělil, že zůstavitele odvezli do nemocnice a že by byl rád, aby s ním sepsal závěť, a to z důvodu, kdyby někdo zpochybňoval jeho psychický stav. K předložené listině – závěti - svědek uvedl, že ji zpracoval, postupoval podle občanského zákoníku, kdy pakliže zůstavitel listinu nemůže sám sepsat, sepíše ji advokát. Zároveň potřebovali svědky – na místě byli [celé jméno žalovaného], pan [příjmení] a paní [příjmení]. Odpovídá profesní cti svědka, že by nesepsal listinu, pokud by měl pochybnosti o psychickém stavu klienta. Svědek byl překvapen, když zůstavitel všechny poznal. Žalobcovy manželky se zůstavitel ptal na její zdravotní stav, na dceru, svědka se zeptal, jestli je ten právník. Svědek se zůstavitele zeptal, jestli chce skutečně učinit závěť, svědek ví, že předtím závětí bylo několik. Něco o tom říkal zůstavitel, něco žalovaný. Svědek se proto zeptal, zda zůstavitel učiní prohlášení o zrušení. Svědek se zeptal zůstavitele na důvod, proč chce nyní byt odkázat žalovanému a nikoliv dle poslední závěti – svědek měl odpovědět, že ho zklamali, něco se mu mělo ztratit z bytu, od něhož měli klíče. Mluvil přitom o starší paní, problém byl, že zůstavitel měl několik žen. Zůstavitel odpověděl k dotazu svědka, že chce sepsat závěť dle občanského zákoníku a zrušit předchozí závěti. Závěť již byla připravena svědkem, svědek se po každé větě ptal, jestli jí zůstavitel rozumí, a ten odpovídal, že ano. Svědek se zůstavitele dvakrát zeptal, zda chce dokument podepsat, ten odpověděl, že ano a dokument podepsal. Instrukce ohledně bytu měl svědek od žalovaného, svědek se ptal žalovaného na majetek proto, aby byl v závěti dostatečně určitě specifikován. Svědek uvedl, že by dokument nikdy nepodepsal, pokud by měl pochybnosti o tom, že zůstavitel není náležitě při smyslech. Ten však byl uvolněný a vtipkoval, svědek nic podezřelého nepozoroval, zároveň svědek kladl důraz na to, že zůstavitel chápe podstatu právního jednání. Zůstavitel měl sdělit, že byt chce odkázat svému bratrovi, před svědky a ze své vůle, pro případ své smrti, resp. vše uvedené zůstavitel potvrdil. Při podpisu závěti byli přítomni žalovaný, svědci závěti, kteří přítomni být musí a možná i [jméno] [příjmení], pokud mezi tím neodešla. Svědků závěti se svědek zeptal, zda si uvědomují svoji roli a vysvětlil jim ji populárně dle občanského zákoníku. Svědkovi není nic známo o vztahu zůstavitele a žalovaného, svědek ani do té doby nevěděl, že žalovaný má bratra.

15. Účastník [celé jméno zákonného zástupce], zákonný zástupce žalobkyně, vypověděl, že zůstavitele znal 20 let, poté, co zemřel jeho otec, matka se se zůstavitelem seznámila, s tou žil zůstavitel následně tři roky, asi v letech 2001 - 2004, poté se z důvodu zůstavitelovy žárlivosti a ostré povahy odstěhovala. Matka s účastníkem za zůstavitelem docházela, účastník bydlel ve vedlejším vchodu. Zůstavitel byl férový člověk, do [část obce] ho poslala jeho obvodní lékařka. Nejprve byl zůstavitel v pavilonu 2, když za ním asi týden před pořízením závěti byli, přivezli zůstavitele přikurtovaného na vozíku. K tomu jim bylo sděleno, že se zůstavitel popral a museli ho zklidnit. Sestry také sdělily, že zůstavitel chtěl domů. Svědek by se divil, pokud by byl normální v okamžiku podpisu závěti, nebyl při smyslech. Byl zcela mimo, ale všechny poznal, to je jediné. Chvíli byl normální a pak říkal, že letěl a vyhazoval lidi z letadla. Následně na jiném oddělení již chodil s návštěvníky na procházky a bylo to dobré, mluvil, dokonce se najedl. Zůstavitel se léčil se stařeckou demencí, tuto informaci má od své přítelkyně, jíž to sdělila doktorka [příjmení], proto šel do [část obce], na psychiatrii byl utlumený léky. Žalovaný nemohl za zůstavitelem chodit, když byl doma, pokud by tak činil, nemohlo by se stát, že zůstavitel byl nahý, dobelhal se po čtyřech, aby jim otevřel, následně přijela sanitka a po prohlídce byla navržena psychiatrická léčba. Když přišli za zůstavitelem, vykládal jim, že se mu něco ztratilo nebo přebývá, to však je dle doktorky [příjmení] příznak stařecké demence. Za zůstavitelem jezdili každý týden, žalovaný tam byl jednou či dvakrát za pět let. Za posledních 20 let se o zůstavitele starali jen oni (pozn. účastník s rodinou). Všechny předchozí závěti byly notářsky ověřeny, předmětná závěť byla sepsána v době, kdy byl na tom zůstavitel nejhůř.

16. Účastnice [celé jméno zákonné zástupkyně], zákonná zástupkyně žalobkyně, vypověděla, že zůstavitele znala 10 let. Účastnice jednou zahlédla žalovaného, bratra zůstavitele, párkrát viděla zůstavitelova nevlastního syna. Žalobkyně zůstavitele oslovovala„ dědo“, měla k němu vztah jako k prarodiči. Zůstavitel měl sdělovat, že by si moc přál, aby se žalobkyně měla jednou dobře. K převozu do [část obce] došlo tak, že zůstavitel účastnici volal, že mu není dobře a že se nemůže dovolat své lékařce. Účastnice se jí dovolala, lékařka jí sdělila, že zdravotní výsledky jsou úměrné věku zůstavitele, avšak tento je nemocný psychicky, s ohledem na to, že účastnice nebyla přímá příbuzná, lékařka vyplnila dokumenty a objednala sanitku. Na pavilonu, kdy byl zůstavitel první měsíc, se zůstavitel choval zmateně, měl špatný verbální projev, plíny, byl na vozíčku, pátral očima, hledal pomoc. Nedokázal vyslovovat slova, špatně artikuloval, mluvil táhle. V dalším pavilonu se jeho stav zlepšil. Lékařka a sociální pracovnice účastnici sdělily, že zůstavitel nemůže být doma sám, protože není schopen se sám o sebe postarat. Svědkyně zůstavitele viděla naposledy v únoru 2019, když se přechodně zlepšil, sám se umyl, došel na toaletu, chodil na procházky, vzpomínal na dětství a rodiče. O předmětné závěti se účastnice dozvěděla až v dědickém řízení. Zůstavitel byl upřímný, otevřený, říkal pravdu, nebyl důvod, proč by jim o předmětné závěti neřekl, usuzuje tedy, že zůstavitel nevěděl, že něco podepisuje, resp. co podepisuje, a proto nic neřekl. Ohledně medikace zůstavitele je účastnici známo, že bral něco na cukrovku a tlak, medikace v [část obce] účastnici známa není, pokud zůstavitel uděloval v [část obce] souhlas se sdělováním informací o zdravotním stavu účastnici, nedokázal přesně rozpoznat, co se po něm chce, proto zůstali u toho, že účastnici mohou být sdělovány skutečnosti ohledně zdravotního stavu. Pokud zmiňovala účastnice zlepšení zdravotního stavu zůstavitele, měla na mysli to, že tento nebyl přikurtován na vozíku a neměl plíny, byl lepší po fyzické stránce, nikoliv psychické. Co se týče změn psychické stránky, zůstavitel byl v horním pavilonu zmatenější, verbální komunikace byla horší oproti pobytu v dolním pavilonu. Povídal o svém dětství, občas u toho mluvil scestně, a to i když byl v dolním pavilonu.

17. Z propouštěcí zprávy interní kliniky [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] nemocnice ze dne 22. 8. 2017 má soud za prokázané, že zůstavitel byl od 15. 8. 2017 22. 8. 2017 hospitalizován v uvedené nemocnici, kam byl odeslán praktickým lékařem pro progresi dlouhodobě zhoršeného příjmu potravy s dehydratací. Dle zprávy od praktické lékařky byl zůstavitel zmatený, spíše však trpí logorheou, je celkem obstojně orientován, časem trochu hůře. Zůstavitel je svérázný, jeho obtíže si prý všichni kolem vymýšlí; místem a osobou je orientován dobře, časem hůře, když udává, že je červenec roku 2015 či 2017 Pacienta nikdo nenavštěvuje, žije sám.

18. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací gerontopsychiatrie, zapsaným pod pořadovým [číslo] znaleckého deníku, má soud za prokázané, že zůstavitelův stav se začal zhoršovat v červenci 2017 po prodělání pásového oparu. V dokumentaci praktické lékařky a jejího zástupu jsou uvedeny stavy zmatenosti v srpnu 2017. V období srpna až října 2017 byl zůstavitel hospitalizován na geriatrii [anonymizována dvě slova] nemocnice, kde bylo na zůstaviteli provedeno geriatrické vyšetření MoCA test, kde dosáhl 17 ze 30, bodů, tj. lehký kognitivní deficit, přičemž v diagnostickém závěru je již uvedena progradující demence, zůstavitel byl slovně agresivní na personál. Začátkem roku 2018 měl zůstavitel problémy s pravidelným užíváním léků, pro zhoršení zdravotního stavu a sníženou sebepéči byl zůstavitel hospitalizován od 20. 4. 2018 v Psychiatrické nemocnici [část obce], dne 23. 4. 2018 byl jeho zdravotní stav hodnocen jako syndrom středně těžké demence, s 19 body v testu MMSE, demence smíšená (Alzheimerova choroba a vaskulární demence) a delirium nasedající na demenci. V rozhodném období zůstavitel užíval několik psychofarmak s útlumovým efektem, v nočních hodinách u něj byla zaznamenána deliria - stavy změněného vědomí. V červnu 2018 byl ve věci dalšího držení ve zdravotnickém zařízení na zůstavitele vypracován znalecký posudek se shodným diagnostickým závěrem i shodným hodnocením závažnosti stavu zůstavitele. V červnu 2018 dosáhl zůstavitel v MMSE 17 bodů. MMSE je celosvětově nejpoužívanější metodou ke zjištění kognitivních funkcí a k záchytu demence, maximální dosažitelné skóre je 30 bodů, výkon v MMSE testu, v němž lze uvažovat o narušení kognitivních funkcí, je 24 bodů a méně. K dalšímu zhoršení zdravotního stavu zůstavitele došlo v říjnu 2018 po jeho pádu, začátkem roku 2019 se zůstavitel nacházel ve stavu těžké demence, následně v březnu 2019 ve zdravotnickém zařízení zemřel. V době pořízení závěti 16. 5. 2018 zůstavitel trpěl středně těžkou demencí, delirantními stavy a užíval psychofarmaka s tlumivým efektem. Nebyl jednoznačně schopen žádného právního jednání, nebyl schopen posoudit rozsah a důsledky závěti ani jiného dokumentu. Právní jednání vykonané zůstavitelem dne 16. 5. 2018 bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti vykonáno v duševní poruše, která zůstavitele činila k takovému aktu nezpůsobilým. Zůstavitel nebyl schopen pochopit smysl účel a důsledky právního jednání spočívajícího v pořízení závěti. Diagnóza demence smíšené (u Alzheimerovy choroby a vaskulární demence) ve stádiu středně těžké demence byla u zůstavitele stanovena na základě zhodnocení klinického stavu zůstavitele ošetřujícím lékařem a ošetřujícím zdravotnickým personálem, zobrazovacích vyšetření mozku – CZ mozku ze dne 7. 5. 2018. Ve stádiu středně těžké demence jsou narušeny základní denní činnosti, zůstavitel nebyl schopen samostatného života bez dohledu a pomoci druhé osoby. Demence je charakterizována tím, že postižené osoby nemají náhled, subjektivně nemocný nemusí mít žádné potíže. Zůstavitelovy potíže byly řešeny hospitalizací v psychiatrické nemocnici, nasazením medikamentózní léčby, dne 24. 4. 2018 nastala změněna na nedobrovolnou hospitalizaci z dobrovolné. Zůstavitel od počátku hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [část obce] užíval donepezil – lék na Alzheimerovu chorobu, neuroleptika – quetiapine, tiaprid, haloperidol, sedativa – klomethiazol, klonazepam, sedativní antidepresiva – tranzodon, přičemž uvedené léky mají vliv na chování člověka, ovlivňují jeho poznávací a rozhodovací schopnosti. Zejména neuroleptika užívaná v rozhodném období působí tlumivě.

19. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

20. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů. Co se týče hodnocení svědeckých výpovědí ohledně duševního zdravotního stavu zůstavitele v období pořízení závěti, svědecké výpovědi příbuzných žalobkyně (otce [celé jméno zákonného zástupce], matky [celé jméno zákonné zástupkyně] a babičky [jméno] [celé jméno žalobkyně]), které zaznamenaly zmatenost, obtíže řeči a neobvyklé chování a utlumení zůstavitele, tyto neodporovaly závěrům znalkyně ohledně duševního zdravotního stavu zůstavitele. Naopak výpovědi svědků přítomných v den pořizování závěti, kterým se zůstavitel jevil zcela orientován ([jméno] [obec], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), byly se závěry znaleckého posudku v přímém rozporu. Tito pak zdůrazňovali, že zůstavitel mimo jiné všechny přítomné poznal. Že byl zůstavitel schopen rozpoznat osoby blízké však uváděli rovněž svědci [celé jméno zákonného zástupce], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno zákonné zástupkyně]. Nelze rovněž pominout skutečnost, že naopak všechny osoby svědčící ve prospěch absence duševní poruchy zůstavitele jsou (byť ne všechny příbuzensky) spřízněny se žalovaným. Soud se proto v rámci zjištění skutkového stavu co se týče přítomnosti či absence duševní poruchy zůstavitele v době pořízení předmětné závěti přiklonil k závěrům znaleckého posudku, dle něhož právní jednání zůstavitele bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti vykonáno v duševní poruše a ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly vymizelé. Pokud žalovaný k duševnímu stavu zůstavitele akcentoval výpověď svědkyně [příjmení], konstatuje soud, že svědkyně jednak uvedla, že zůstavitele blíže neznala, co se týče hodnocení zůstavitelova úsudku, chápání a změn v chování zůstavitele, svědkyni nemohl být znám zůstavitelův stav v době podpisu předmětné závěti (když zůstavitele v té době neviděla), ale v období předcházejícím, přičemž schůze SVJ, jichž se měl zůstavitel účastnit, se konaly jednou ročně. Co se týče smluv ohledně dispozic s bytem, ty se měly odehrát zhruba před deseti lety, což je období k učinění závěru o duševním stavu zůstavitele při povolání žalovaného dědicem z předmětné závěti nerelevantní.

21. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

22. Zůstavitel dne 20. 9. 2016 pořídil formou notářského zápisu závěť, jíž jako svoji univerzální dědičku povolal žalobkyni, jejím zákonným zástupcům zřídil služebnost bezplatného užívání bytu na adrese [adresa], který měl být rovněž předmětem pozůstalosti. Zároveň zůstavitel touto závětí zrušil veškeré kdykoliv předtím jím pořízené závěti, které by s touto závětí mohly být v rozporu. Začátkem roku 2018 měl zůstavitel problémy s pravidelným užíváním léků, pro zhoršení zdravotního stavu a sníženou sebepéči byl zůstavitel hospitalizován od 20. 4. 2018 v Psychiatrické nemocnici [část obce], kde dne [datum] zemřel. Dne 16. 5. 2018 podepsal v Psychiatrické nemocnici [část obce] zůstavitel závěť, jejíž písemnou podobu připravil [jméno] [příjmení], který ji rovněž podepsal. Závěť podepsali rovněž přítomní svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podpisu byl přítomen rovněž žalovaný – zůstavitelův bratr a manželka žalovaného [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], který nikdy předtím ani nikdy poté zůstavitele neviděl, závěť četl, ptal se zůstavitele, zda jí rozumí, zda ji chce podepsat a zda chce zrušit předchozí závěti. Zůstavitel odpovídal, že ano a závěť podepsal. Zůstavitel všechny přítomné poznal, zajímal se o ně, [jméno] [příjmení] se zeptal, zda je ten právník. Svědkům [příjmení], [anonymizováno] i [příjmení] se zůstavitel toho dne jevil v pořádku a orientován, svědci, kteří zůstavitele dříve znali, žádné odchylky od dřívějšího chování nezaznamenali. Zůstavitele chodili do Psychiatrické nemocnice [část obce] navštěvovat rovněž [jméno] [celé jméno žalobkyně], která dříve byla partnerkou zůstavitele, nějaký čas s ním bydlela, následně se odstěhovala, ale chodila mu vypomáhat, dále její syn [celé jméno zákonného zástupce] a [celé jméno zákonné zástupkyně] - jeho partnerka, tito se zůstavitelem byli v kontaktu i dříve a rovněž mu vypomáhali a jsou zákonnými zástupci žalobkyně. Zůstavitel měl přímou, svéráznou a někdy prudkou osobnost. Zůstavitel byl od srpna do října 2017 hospitalizován na geriatrii [anonymizována dvě slova] nemocnice, v níž bylo provedeno geriatrické vyšetření MoCA test s výsledkem 17 ze 30 bodů, tj. lehký kognitivní deficit, přičemž v diagnostickém závěru je již uvedena progradující demence. Při hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [část obce] byl dne 23. 4. 2018 hodnocen stav poškozeného ošetřujícím lékařem jako syndrom středně těžké demence, v testu [právnická osoba] dosáhl zůstavitel 19 bodů, diagnosticky byl veden jako demence smíšená (u Alzheimerovy choroby a vaskulární) a delirium nasedající na demenci. V rozhodném období zůstavitel užíval několik psychofarmak s útlumovým efektem a zejména v nočních hodinách u něj byla opakovaně zaznamenána deliria – stavy změněného vědomí. V červnu 2018 byl na zůstavitele vypracován znalecký posudek ve věci dalšího držení ve zdravotnickém zařízení se shodným diagnostickým závěrem a se stejným hodnocením závažnosti stavu zůstavitele, v červnu 2018 dosáhl zůstavitel v MMESE 17 bodů ze 30. V den podpisu předmětné závěti tak posuzovaný trpěl středně těžkou demencí, delirantními stavy a užíval psychofarmaka s tlumivým efektem. Ve stadiu středně těžké demence jsou narušeny základní denní činnosti, zůstavitel nebyl schopen samostatného živoata bez dohledu a pomoci druhé osoby. Jednalo se jednoznačně o stav, kdy zůstavitel nebyl schopen žádného právního jednání, nebyl tedy schopen posoudit ani rozsah a důsledky závěti či jiného právního jednání. Právní jednání zůstavitele zachycené ve formě závěti bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti vykonáno v duševní poruše, která ho činila k takovému jednání nezpůsobilým.

23. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobcem podle § 170 odst. 1 z. ř. s., dle něhož v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

24. Podle ust. § 1491 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Podle ust. § 1494 odst. 1 o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle ust. § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podle ust. § 1539 odst. 1 o. z. Svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle ust. § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

25. Podle ust. § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

26. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Soud shledal, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na základě určení, že žalovaný není dle závěti ze dne 16. 5. 2018 dědicem po zůstaviteli, ve smyslu ust. § 170 odst. 1 z. ř. s., byla podána na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2020 (v právní moci téhož dne), č. j. 34 D 1000/2019-136, včas (11. 3. 2020) a následně se zabýval posouzením předběžné otázky platnosti závěti ze dne 16. 5. 2018. V řízení bylo zjištěno, že zůstavitel dne 16. 5. 2018 před třemi současně přítomnými svědky v Psychiatrické nemocnici [část obce] prohlásil, že listina, kterou svědek [příjmení] předčítal, obsahuje jeho poslední vůli a že chce odvolat své dřívější závěti, a listinu s tímto obsahem podepsal. V řízení bylo rovněž zjištěno, že zůstavitel ke dni 16. 5. 2018 trpěl duševní poruchou – demencí smíšenou ve stádiu středně těžké demence, ovládací a rozpoznávací schopnosti byly vymizelé a zůstavitel nebyl schopen pochopit smysl, účel a důsledky právního jednání spočívající v pořízení závěti. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, přitom„ (k ) posouzení závěti učiněné v duševní poruše jako neplatné postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy; nemusejí být zcela vymizelé“. Bylo rovněž zjištěno, že právní jednání spočívající v pořízení pro případ smrti bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti vykonáno v duševní poruše (která zůstavitele činila k takovému aktu nezpůsobilým). Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13 vysoká míra pravděpodobnosti postačuje k prokázání, že svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daném okamžiku činila neschopnou právně jednat. Soud proto uzavřel, že zůstavitel povolal žalovaného dědicem ze závěti ze dne 16. 5. 2018 v duševní poruše (§ 581 věta druhá o. z.), toto zůstavitelovo jednání je tak v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem (§ 588 o. z.) a je proto neplatné a žalovaný se nemohl stát dědicem z předmětné neplatné závěti. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

28. V části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli ze závěti ze dne 20. 9. 2016, soud shledal žalobu nedůvodnou. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.) v tom, že jestliže by bylo určeno, že žalovaný není dědicem z předmětné závěti, muselo by být neplatným shledáno i odvolání předchozích závětí zůstavitelem, jež bylo součástí listiny, v níž zůstavitel pořídil pro případ smrti, a mohla by tak nastat situace, kdy by se žalovaný domáhal vůči žalobkyni určení, že žalobkyně není dědičkou ze závěti; nenastala by tedy situace, že by se v případě určení, že žalovaný není dědicem z předmětné závěti, dědičkou stala automaticky žalobkyně. V této souvislosti je nutno podotknout, že zákon svěřuje postup ve věcech řízení o pozůstalosti včetně projednání dědictví a posouzení určitých právních otázek pozůstalostnímu soudu, resp. pověřenému soudnímu komisaři. Uvedený soud tak také vyšetřuje dědická práva a právně posuzuje spory o dědické právo. Zdejší soud proto neshledal, že má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne 20. 9. 2016, neboť otázku dědické posloupnosti nyní po vyřešení sporné skutečnosti v tomto řízení bude řešit pozůstalostní soud a zdejší soud tuto otázku za situace, kdy v průběhu řízení nikterak nevyplynulo, že mezi účastníky je sporná skutečnost týkající se platnosti závěti ze dne 20. 9. 2016, není oprávněn řešit. Soud proto v tomto žalobkyní uplatněném nároku žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. O výroku III. a IV. tohoto usnesení soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle nějž má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vznikly v řízení náklady sestávající se ze znalečného ve výši 18 630,37 Kč, přiznané znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], [IČO], usnesením nadepsaného soudu ze dne 2. 9. 2022, č. j. 12 C 79/2020-296, které nabylo právní moci dne 23. 9. 2022. Každý z účastníků byl úspěšný z 50 % (srov. odst. 30 tohoto rozsudku), každý z účastníků je tak státu povinen nahradit částku 9 315,19 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již na záloze dne 31. 3. 2022 zaplatila částku 8 000 Kč, je nyní povinna nahradit částku 1 315,19 Kč.

30. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž žalobkyně byla úspěšná v jednom ze dvou jí uplatněných nároků, žalovaný byl tak úspěšný v jednom ze dvou nároků uplatněných žalobkyní. Úspěch stran byl tak 50 % ku 50 %, po odečtení úspěchů a účastníků řízení tak soud uzavřel, že ani žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

31. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za žalobu, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku, soud rozhodl podle § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku soud určil dle položky 4 bodu 1. písm. c) Sazebníku poplatků, neboť soud začal jednat o žalobě o určení, že je dědičkou ze závěti ze dne 20. 9. 2016 po zůstaviteli, aniž byl za žalobu v této části zaplacen soudní poplatek a žalobkyně na své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 12. 2020 netrvala.

32. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení