12 C 87/2021-164

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 540 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 16 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 13. 4. 2021 do 1. 7. 2021 a z částky 48 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 476 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 540 000 Kč od 12. 10. 2020 do 12. 4. 2021 a z částky 476 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 204 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27.4.2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že byl trestně stíhán od 2.11.2018 až do vydání zprošťujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.6.2020, který nabyl právní moci téhož dne. Žalobce byl nejprve odsouzen pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem. Následně byl rozsudkem odvolacího soudu obžaloby zproštěn. Trestní stíhání trvalo celkem 20 měsíců a s ohledem na zproštění žalobce bylo nezákonné. Žalobce uvedl, že je dlouhodobým pacientem lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], obor psychiatrie, psychologie, u které se léčí od roku 2013 pro onemocnění F431 – posttraumatická stresová porucha, F432 – poruchy přizpůsobení. Žalobce s ohledem na svou nemoc pobírá plný invalidní důchod III. stupně, který mu byl přiznán ČSSZ dne 6.5.2014. V důsledku trestního stíhání se u žalobce dostavilo zhoršení psychického stavu, úzkosti, strach, pocity křivdy, psychické selhávání, pocit bezmoci, a bylo nutné přikombinovat další medikaci. Žalobce dále uvedl, že se s ohledem na nedostatek finančních prostředků po celou dobu trestního stíhání hájil sám, byl vystaven enormnímu tlaku, a to zejména s ohledem na jeho zdravotní stav, způsob jeho zatčení a držení v cele předběžného zadržení a následné medializaci celého případu. Žalobce byl opakovaně označován za pachatele tvrzeného trestného činu v mnoha médiích. Díky rozsáhlé [anonymizováno] celé věci a díky zásahu, kdy zásahová jednotka čítající několik ozbrojených policistů přijela do [část obce], mělo stíhání negativní vliv na žalobce.

2. Žalobce dále tvrdil, že dlouhodobě užíval zahradu parc. Č. [číslo] se srubem v [část obce], kde se staral o ovce, slepice, ptactvo a další zvířata, a to v rámci terapie. Žalobce dával sousedům vajíčka a ovoce, a sousedi na oplátku nosili zbytky pro zvěř. Zásah policie proti žalobci na předmětném pozemku, jemuž sousedi buď byli osobně přítomni, nebo se o něm dozvěděli později, zásadně ovlivnil sousedské vztahy, kdy sousedi již k žalobci nechodí a mají k němu nedůvěru. Spolumajitelka předmětné nemovitosti, na níž se žalobce stará o zvěř, paní [jméno] [příjmení] zakázala žalobci vstup do nemovitosti. Po ukončení trestního stíhání mu vstup opětovně umožnila, avšak jejich vztahy se trestním stíháním zásadně narušily. Stíhání ovlivnilo rovněž rodinné vztahy žalobce a vztahy s jeho známými a přáteli, kteří s ním nechtěli být spojováni. Žalobce byl v souvislosti s trestním stíháním při zásahu jednotky Policie ČR dne 1.11.2018 zadržen a vzat do cely předběžného zadržení, ze které byl dne 4.11.2018 propuštěn. Žalobce byl tedy omezen na osobní svobodě po dobu 4 dnů, za což požadoval odškodnění ve výši 40 000 Kč (tj. 10 000 Kč za 1 den pobytu v cele předběžného zadržení).

3. V podání ze dne 15.7.2021 žalovaná učinila nesporným, že žalobce uplatnil své nároky u žalované dne 12.10.2020. Žalovaná dále stručně popsala průběh trestního řízení, které bylo zahájeno dne 2.11.2018 a pravomocně skončilo 17.6.2020. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce vydáním nezákonného rozhodnutí, za což se mu omluvila a poskytla zadostiučinění ve výši 12 000 Kč, za 4 dny omezení osobní svobody žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 4 000 Kč. Uvedené odškodnění je dle žalované dostatečné, pročež navrhla zamítnutí žaloby.

4. V podání ze dne 5.8.2021 žalobce uvedl, že žalovanou poskytnuté odškodnění je nedostatečné. Dále uvedl, že namítá-li žalovaná pravomocné odsouzení žalobce v minulosti, tak na žalobce je nutno pohlížet jako na osobu bezúhonnou s čistým trestním rejstříkem, neboť již v roce 2017 bylo rozhodnuto o tom, že se osvědčil.

5. Při jednání dne 15. 2. 2022 žalovaná namítala, že skutek, pro který byl žalobce stíhán, se stal, což je přitěžující okolnost při odškodňování. Nadto žalobce již před zahájením stíhání trpěl psychickými problémy, pročež je dle žalované přetržena příčinná souvislost mezi stíháním a jeho špatným psychickým stavem. Žalobce vzal svou žalobu částečně zpět co do částky 16 000 Kč v návaznosti na plnění ze strany žalované, a dále postavil najisto, že délka trestního řízení je namítána pouze jako faktor, k němuž má být přihlíženo, nikoli jako samostatný nárok. Žalobce dále tvrdil, že zásah proti jeho osobě byl naprosto nepřiměřený okolnostem.

6. V podání ze dne 11.3.2022 žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnil, že v souvislosti s omezením osobní svobody utrpěl psychickou újmu. Žalobce zopakoval, že je osobou trpící posttraumatickou stresovou poruchou a jakákoli další stresová zátěž mu způsobuje další psychické problémy. Omezení osobní svobody pro něj představovalo zásah do psychiky, dostavily se pocity úzkosti, deprese, bezmoci, strachu a velké nespravedlnosti. Problémy měl žalobce i ve sféře fyzické, když trpěl zažívacími a trávicími těžkostmi, malátností, potivostí, bušením srdce, měl zrychlený puls, pocity na zvracení, motolice, pocity únavy a vyčerpanosti. Žalobce dále uvedl, že byl zadržen asi [anonymizováno] policisty, kteří násilím vnikli na pozemek v [část obce] před zraky přihlížejících kolemjdoucích a lidí z [část obce]. Celý zásah byl umocněn tím, že na místo přijely i [anonymizována dvě slova] a celý zásah natáčely. Žalobci byla nasazena pouta a kukla na hlavu. Tento způsob zadržení byl pro žalobce velmi dehonestující a nad míru stresující. Omezením osobní svobody mu tak byla způsobena další újma na jeho již křehké psychice. Pobyt v cele předběžného zadržení byl pro žalobce po psychické i fyzické stránce devastující. Při jeho zdražení účinkovali těžkooděnci v kuklách, vyzbrojeni samopaly a útočnými puškami, kteří násilím vylomili vstupní dveře do objektu a na žalobce zaklekli nejméně 3 muži. Žalobce v této velmi vypjaté situaci upadl do šoku, omdlel a pomočil se. Po celou dobu v cele předběžného zadržení nebylo žalobci dovoleno použít umývárnu s vysvětlením, že ta se poskytuje až od tří dnů a více. Žalobce tak byl po celou dobu ve znečištěném oděvu a bez nutných léků, které potřebuje užívat každý den. Žalobce dále uvedl, že prostředí cely na něj působilo negativně, neboť se jedná o počmáraný špinavý prostor s neustálým křikem policistů či jiných zadržených, toaleta pod dohledem kamer, stísněný, nevětraný a nevytápěný prostor. To vše umocňovalo pocit bezbrannosti a deprese žalobce a mělo neblahý vliv na zdravotní stav žalobce, který se následně zhoršil. K nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním pak žalobce uvedl, že mu byla navýšena medikace, která měla vedlejší účinky (žalobce často spal, byl unavený, nemohl se plně soustředit). Po celou dobu trestního stíhání byl pod velkým tlakem, trpěl častými úzkostmi, depresemi, stranil se lidí a nemohl se na nic soustředit. Trestním stíháním došlo k narušení vztahů s rodinou, žalobce se vyhýbal kontaktům, ale i členové širší rodiny se vyhýbali žalobci. Došlo k narušení vztahu s bratrem, který sledoval [anonymizováno] celé věci ve [anonymizována dvě slova] a minimálně po dobu trestního stíhání se s žalobcem odmítal stýkat. Žalobce měl s bratrem vždy velmi blízký vztah a narušení vztahu tak žalobce nesl těžce.

7. Žalobce dále uvedl, že mu byla doporučena v rámci jeho onemocnění pracovní terapie, kterou do doby omezení osobní svobody vykonával na pozemku v [část obce] ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na pozemku se staral o zvířata a o zahradu, což mu terapeuticky pomáhalo. Po dobu trestního stíhání byl žalobci ze strany majitelky pozemku zakázán přístup. Po vydání zprošťujícího rozsudku byl žalobci opětovně umožněn vstup na předmětný pozemek, nicméně vztahy s majitelkami byly narušeny. Žalobce dále uvedl, že došlo k narušení přátelských vztahů s rodinou [příjmení], která žalobce do doby stíhání na předmětném pozemku navštěvovala a měla s ním velmi dobré přátelské vztahy. Rodina na pozemek již nechodí. Za žalobcem na předmětný pozemek chodila rovněž řada lidí z [část obce] s malými dětmi, avšak i tyto vztahy se trestním stíháním přerušily a dosud se neobnovily, přičemž řada lidí již nechce být s žalobcem nijak spojována. K částečnému zastavení řízení:

8. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

9. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

11. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 12. 10. 2020, přípis žalované ze dne 12. 10. 2020 a stanovisko žalované ze dne 29. 6. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 12. 10. 2020 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 12 000 Kč a ve výši 4 000 Kč za pobyt v cele předběžného zadržení, žalovaná se dále omluvila.

12. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

13. Žalovaná plnila žalobci částku 16 000 Kč dne 1. 7. 2021 (zjištěno ze schvalovací doložky žalované).

14. Mezi stranami bylo dále nesporné, že trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne 2. 11. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 11. 3. 2019 podalo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] k [název soudu], a to pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne 27. 6. 2019 proběhlo hlavní líčení a bylo vydáno usnesení o postoupení věci k projednání Úřadu městské části pro [část Prahy] nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. Dne 30. 10. 2019 proběhlo neveřejné zasedání, na kterém bylo napadené usnesení zrušeno a soudu I. stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 15. 1. 2020 proběhlo hlavní líčení a byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 17. 6. 2020 proběhlo veřejné zasedání a napadený odsuzující rozsudek byl zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Pravomocně tak byla věc skončena dne 17. 6. 2020.

15. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [spisová značka], soud zjistil, že jím byl zrušen napadený rozsudek [název soudu] ze dne 15.1.2020 a bylo znovu rozhodnuto tak, že zdejší žalobce byl dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. V odůvodnění pak odvolací soud uzavřel, že neshledal žádné důvody k pochybnostem o podstatné správnosti skutkových závěrů a jednání obžalovaného, tedy zdejšího žalobce. Odvolací soud uvěřil závěru, že žalobce střílel vzduchovkou směrem ke svědkům, odkázal a ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně, že inkriminovanému [anonymizováno 9 slov] [role v řízení], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 9 slov]. Dle odvolacího soudu nejde o trestný čin výtržnictví, neboť nešlo ze strany žalobce o atak natolik společensky závažný, škodlivý či nebezpečný, aby byl na jeho místě postih podle zákona. Dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne 17. 6. 2020.

16. Mezi stranami dále bylo nesporné, že žalobce byl omezen na osobní svobodě, když byl po dobu 4 dnů umístěn v cele předběžného zadržení (od 1. 11. 2018 do 4. 11. 2018).

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: žalobce se léčí s narušenou psychikou, trestní stíhání včetně policejního zásahu pro něj tudíž mělo velmi negativní a devastující následky, protože jeho špatný psychický stav se prohloubil. Všechny související události byly pro žalobce stresující. Při zásahu žalobce zaklekli 3 těžkooděnci, povalili jej na zem, dali mu kuklu na hlavu, pouta za záda. Dodnes má žalobce z toho špatné sny. Žalobce následně odvezli do nemocnice, kde ležel několik hodin, dostal kapačky a poté jej odvezli do vězení. Pocit, že se ničeho špatného nedopustil, celou situaci jen zhoršilo. Žalobce se při zásahu těžkooděnců pomočil a po celou dobu byl v cele předběžného zadržení ve znečištěných šatech, nemohl se převléci ani se osprchovat. Toaleta byla pod kamerami, v cele byly špatné hygienické podmínky. Žalobce policisty upozorňoval, že bere léky a že je potřebuje každý den, avšak žádné léky nedostal, nebyla kontaktována ani jeho lékařka. V rámci terapie byla žalobci doporučena práce na zahradě a se zvířaty, proto se staral o zahradu a zvířata na zmíněném pozemku v [část obce]. [jméno] za ním lidé chodili kupovat ovoce, med či drůbež, ale policejním zásahem to ustalo. I když se mohl žalobce následně na zmíněný pozemek vrátit, tak za ním již sousedé nechodí, neboť nechtějí mít nic společného s kriminálníkem, nechtějí být spojováni s případem v televizi. Zdravotní stav žalobce se během trestního stíhání zhoršil, žalobce je v invalidním důchodu. Rodiče o trestním stíhání žalobce nevěděli, z rodiny o tom věděl jen bratr. Vztah žalobce a bratra byl negativně ovlivněn v důsledku trestního stíhání, neboť žalobce se v jeho očích stal gaunerem a vyvrhelem a jejich styky se omezily na minimum. Po zproštění obžaloby se jejich vztah mírně zlepšil, ale není již jako dřív. [příjmení] [příjmení] žalobci zakázala chodit na její pozemek po dobu trestního stíhání. Poté, co jí ukázal zprošťující rozsudek, se jejich vztahy trochu zlepšily a žalobce následně začal opětovně na pozemek docházet. K rodině [příjmení] pak žalobce vypověděl, že se jedná o letitou známost, kdy za žalobcem i s dětmi docházeli na pozemek do [část obce] dívat se na zvířata a občas kupovali i zahradní produkty. V návaznosti na zmíněný policejní zásah však vše přestalo a už se to neobnovilo ani v omezené míře. Žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku odsouzení v minulosti za ublížení na zdraví. Žalobce vypověděl, že před zahájením namítaného trestního neměl problémy se spaním, které nastaly až v důsledku brutálního zatýkání ze strany policie.

18. Ze svědeckého výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], psychiatryně ošetřující žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: trestní stíhání mělo dopad do zdravotní sféry žalobce, který měl již v minulosti vysokou medikaci, která se nedá navyšovat. Když za ní přišel po zásahu policie, tak ventiloval velký strach, úzkost a pocity nespravedlnosti. Jelikož se již nedá navyšovat medikace, kterou měl žalobce v minulosti, tak se léčba opírala o možnost ventilace strachu na základě důvěry mezi lékařem a pacientem. Jednalo se o extrémně zátěžovou situaci pro žalobce. Po skončení trestního stíhání byla u žalobce velká úleva, nicméně nelze předvídat, kdy dojde k další dekompenzaci na základě nějakého traumatického zážitku a zmíněné trestní řízení a zatýkání byl traumatický zážitek. Žalobce je v péči psychiatra od roku 2017.

19. Ze svědeckého výslechu [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, soud zjistil následující: svědek se o trestní věci žalobce dozvěděl z televize, na což ho upozornili známí. Následně svědek za žalobcem přestal jezdit, neboť nechtěl být zatažen do konfliktů a nechtěl být přítomen zásahu policie. Svědek se o další průběh trestního řízení nezajímal, neboť to, co viděl v televizi, mu úplně stačilo. V televizi bylo vidět, že policisté žalobce zatkli, ale detaily svědek neznal, nezajímal se o ně. Svědek se snaží na celou věc nemyslet, má svoje vlastní problémy. Žije v [obec] a má svůj vlastní život. Dříve byli se žalobcem v občasném (ne příliš častém) kontaktu - vídali se minimálně, ale po zásahu policie se kontakt ještě více omezil.

20. Ze svědeckého výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kamarádky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: se žalobcem se zná přes 25 let, svědkyně vlastní pozemek v [část obce], na němž se žalobce staral o zvířata. Svědkyně přijela na pozemek při zásahu policie, která jí odmítala pustit dál. Po zásahu řekla žalobci, ať již na pozemek nechodí, neboť pro svědkyni byla celá věc stresující. Svědkyně nevěděla, jak trestní stíhání zasáhlo do života žalobce. Svědkyně byla naštvaná na žalobce a dávala mu za vinu zásah policie. Uvěřila mu až po zproštění obžaloby, avšak při svém výslechu nedokázala odpovědět, zda se jejich vztah zhoršil či nikoli.

21. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], známého žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědek chodil s žalobcem na vysokou školu, poté se dlouho neviděli, až se jednou náhodou potkali v [obec] a domluvili se, že se svědek za ním přijde podívat s dětmi; několikrát za ním byl s rodinou. Poté viděl policejní zásah na předmětném pozemku v [část obce], pročež za žalobcem přestali jezdit, neboť se báli, že je žalobce problémový.

22. Žalobce je dlouhodobě v léčbě psychiatrů, pravidelně užívá medikaci, ke zhoršení jeho psychického stavu došlo v souvislosti s obviněním z pokusu o vraždu, které bylo posléze přehodnoceno na těžké ublížení na zdraví a posléze na výtržnictví. V souvislosti s tím byl umístěn v cele předběžného zadržení a byl opakovaně vyslýchán. V důsledku toho se zhoršil psychický stav žalobce, dostavily se úzkosti, strach, pocity křivdy, psychické selhávání, pocity bezmoci, a bylo nutné přikombinovat další medikaci. Psychický stav žalobce utrpěl uvedeným obviněním závažnou újmu (srov. zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 20. 4. 2021 a ze dne 7. 8. 2020, svědecký výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení]).

23. Trestní stíhání, zejména pak zadržení žalobce policié bylo masivně [anonymizováno 9 slov], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno], [webová adresa], [webová adresa] a další).

24. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu čestná prohlášení, žádost o ustanovení advokáta u [název soudu], návrh na vypracování znaleckého posudku ke zhodnocení vlivu a omezení osobní svobody žalobce, znalecký posudek založený do spisu [název soudu], zdravotnickou dokumentaci žalobce, spisem [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. Z dalších provedených důkazů (tj. přípis Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 14. 6. 2021) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi pro nadbytečnost v tomto rozsudku nezabýval. Soud má zato, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci. Právní úprava:

25. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Dle § 9 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky 30. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se náhrady škody u soudu může domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

32. Žalobce se v nadepsaném řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zadostiučinění za (i) nezákonné trestní stíhání ve výši 488 000 Kč a (ii) odškodnění za omezení osobní svobody v cele předběžného zadržení po dobu 4 dnů ve výši 36 000 Kč.

33. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

34. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

35. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

36. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

37. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. (i) K odškodnění za nezákonné trestní stíhání 38. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba ji prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění, jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05).

39. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či rozsudek ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

40. Povaha trestní věci představuje zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, následně byl žalobce stíhán pouze pro trestný čin výtržnictví. Tato trestná činnost je dle soudu obecně vzato způsobilá vyvolat zvýšenou míru společenského odsouzení. Proto soud proto povahu věci hodnotí jako závažnější.

41. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tak ten trval od 2. 11. 2018 do 17. 6. 2020, kdy byla věc pravomocně skončena, tj. cca 1 rok a 7 měsíců. Dle soudu nebyla délka předmětného trestního stíhání prima facie nepřiměřeně dlouhá.

42. Žalobce dále vylíčil dopady trestního stíhání ve své osobnostní - zdravotní, rodinné a sociální sféře. Konkrétně tvrdil, že došlo ke zhoršení jeho psychického stavu, přičemž se dlouhodobě léčí na psychiatrii. Uvedené má soud za prokázané na základě provedeného dokazování, stejně jako to, že se žalobcův zdravotní stav po jeho zadržení a v důsledku trestního stíhání zhoršil.

43. Žalobce dále tvrdil, že došlo ke zhoršení rodinných vztahů. V daném ohledu však z provedeného dokazování vyplynulo, že svědek (bratr žalobce) nemá se žalobcem příliš úzký vztah a jsou, resp. i před stíháním byli jen ve sporadickém kontaktu a vídali se minimálně. Nicméně bylo prokázáno, že v důsledku zásahu policie, který byl [anonymizováno], svědek (bratr žalobce) úplně ukončil kontakt se žalobcem. Nikdo jiný z rodiny o stíhání nevěděl. Dle soudu tedy byl jistý zásah do rodinné sféry prokázán, nicméně v nijak výrazné intenzitě.

44. Žalobce rovněž tvrdil negativní dopad do sociálních vztahů, neboť jeho známí a sousedé s ním nechtěli mít nic společného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že skutečně žalobcův známý (svědek [anonymizováno]) se s ní přestal stýkat po zásahu policie, nicméně nebylo prokázáno, že by před zahájením trestního stíhání měli blízký vztah, jednalo se spíše o vztah příležitostný poté, co se náhodou po letech potkali. Stejně tak svědkyně [příjmení] uvedla, že žalobci nevěřila, že se nedopustil ničeho trestného, a uvěřila mu až po zproštění obžaloby, kdy jej rovněž opětovně začala pouštět na předmětný pozemek v [část obce]. Další dopady do sociální sféry (zejména, že sousedé již za žalobcem nechodí) nemá soud za prokázané.

45. Žalobce dále tvrdil, že trestní věc byla masivně medializována. K uvedenému soud konstatuje, že dle ustálené judikatury je medializace trestního stíhání pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, pročež ji nelze přičítat státu k tíži, neboť zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje, tj. [anonymizováno] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Nadto [anonymizováno] věci a s tím spojená tvrzená újma žalobce byla v souvislosti se zásahem policie a zadržením žalobce ještě před zahájením nezákonného trestního stíhání. Nicméně dle soudu nelze pominout, že masivní [anonymizováno] mohla následně přispět ke zhoršení subjektivního vnímání trestního stíhání žalobcem, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce byl v dlouhodobé psychiatrické léčbě.

46. Jakkoli žalobce spojoval většinu tvrzené újmy především se zásahem policie, při němž byl zadržen a převezen do cely předběžné zadržení, což se odehrálo ještě před zahájením trestního stíhání, dle soudu by bylo formalistické a nepřiměřeně tvrdé, pokud by uvedená tvrzení nevzal v úvahu při posuzování nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním.

47. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž se žalobci omluvila, a poskytla mu odškodnění, byť nikoli v celé požadované výši.

48. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozený byl trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 2 písm. e) a výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku (obdobně jako žalobce), za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 3 roky; trestní stíhání trvalo po dobu 1 roku a 4 měsíců (tj. o 3 měsíce kratší, než v případě žalobce); u poškozeného byly prokázány zásahy do rodinného života; poškozený trpěl zásahy v oblasti psychiky vyvolané obavami ohledně výsledku trestního řízení (byl v podmíněném odkladu výkonu jiného trestu), dále zásahy ve sféře cti a důstojnosti, a dostalo se mu odškodnění ve výši 10 000 Kč. Dále soud provedl srovnání s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin těžké ublížení na zdraví dle ustanovení § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu a výtržnictví (tj. obdobný trestný čin, jako žalobce), za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 10 let; trestní stíhání trvalo po dobu 13 měsíců (tj. o 6 měsíce kratší, než v případě žalobce) a nebyl stíhán vazebně; na rozdíl od žalobce byly prokázány zásahy do pracovní sféry poškozeného, do jeho rodinného života i jeho psychické sféry – poškozený byl nervózní, trpěl pocity úzkosti, měl problémy se spaním, o celé věci musel neustále přemýšlet (tj. méně závažné dopady, než u žalobce) a byl odškodněn částkou 50 000 Kč.

49. Na základě provedeného dokazování a srovnání s jinými případy soud považuje za přiměřené odškodnit žalobce částkou ve výši 60 000 Kč. Soud vzal v úvahu, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou 12 000 Kč, pročež o zmíněnou částku ponížil přiznané odškodnění (srov. výrok II.) a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). (ii) K odškodnění za omezení osobní svobody 50. Žalobce dále požadoval částku 36 000 Kč coby odškodnění za omezení osobní svobody.

51. Dle soudu je namístě na odškodnění za omezení osobní svobody v cele předběžného zadržení aplikovat per analogiím shora citované ustanovení § 9 OdpŠk o odškodňování za vazební stíhání.

52. Při stanovení formy a výše odškodnění soud dále vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, dle něhož je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: (i) povaha trestní věci, (ii) celková délka omezení osobní svobody a (iii) následky v osobní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud dále konstatoval, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby (srov. např. rozsudek ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či např. ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 914/2011). Z uvedeného plyne, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Žalovaná však vznik újmy nevyvracela, a naopak za omezení osobní svobody žalobce odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

53. Soud dále v daném ohledu zdůrazňuje, že vazební stíhání vždy představuje významný zásah do osobnostních práv obviněného, který je vystaven zátěži pramenící z omezení jeho osobní svobody, a to navíc v zařízení, které jako institucionalizovaný prostředek státu slouží především k nápravě pachatelů trestné činnosti, tedy v zařízení pojmově spojeném s prvkem represe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3545/2010 ze dne 29. 11. 2011). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR dále plyne, že adekvátním odškodněním za nezákonnou vazbu představuje částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne okolnosti svého posuzování. Ke zmíněnému rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje (srov. např. rozsudek ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či např. ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 914/2011). Z uvedeného plyne, že je zdůrazněna zásada finančního odškodnění nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv (jako je zejména omezení svobody pohybu a práva na soukromí), pročež samotné konstatování porušení práva se bez dalšího jeví jako zcela nedostatečná forma odškodnění.

54. Žalobce byl omezen na osobní svobodě po dobu 4 dnů a dále tvrdil a prokazoval konkrétní nemajetkovou újmu, která mu zásahem, resp. zadržením policie a pobytem v cele předběžného zadržení vznikla (tj. zásahy do sociální, rodinné i zdravotní sféry, zásahy do osobní důstojnosti - srov. body 42 – 46 shora).

55. Soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. v navazujícím řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému hrozil citelný trest odnětí svobody (sazba dvě léta až deset let), vazba trvala po dobu 141 dní, nebyl prokázán zásah v osobnostní sféře a poškozený měl trestní minulost, a bylo mu poskytnuto zadostiučinění ve výši 500 Kč/den. V jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. v řízení u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka], kdy hrozil poškozenému rovněž citelný trest odnětí svobody (sazba dvě léta až deset let), vazba trvala 184 dnů, byl prokázán zásah v osobnostní (rodinné) sféře, poškozený byl omezen jazykovou bariérou, prokázal psychické a fyzické problémy z výkonu vazby a nadto nikdy nebyl soudně trestán, bylo poškozenému poskytnuto odškodnění ve výši 1 000 Kč za den výkonu vazby. V neposlední řadě soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu ve věci [spisová značka], kdy byl poškozený ve vazbě po dobu 219 dní, vazba probíhala za mimořádně přísných bezpečnostních opatření, kdy u žalobce byly denně prováděny osobní prohlídky, byl převáděn spoutaný na rukou i na nohou za přítomnosti několika ozbrojených příslušníků vězeňské služby, od přijetí do výkonu vazby byly u zdejšího žalobce prováděny vizuální kontroly v nepravidelných intervalech do 30 min., a poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 1 500 Kč/den.

56. Na základě provedeného dokazování a posouzení individuálních okolností dané věci pak soud dospěl k závěru, že denní odškodnění za omezení osobní svobody ve výši 1 000 Kč/den, které žalobci poskytla žalovaná, je v daném případě přiměřené a dostatečné. Žaloba tedy byla ve zbylém rozsahu (tj. 36 000 Kč) zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

57. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od nesprávného data 12. 10. 2020 do zaplacení.

58. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci Ministerstvo spravedlnosti). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

59. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 12. 10. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 12. 4. 2021 (pondělí). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 13. 4. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

60. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši (tj. 8,25 % ročně) od 13. 4. 2021 z částky, kterou žalovaná plnila opožděně dne 1. 7. 2021, a dále z částky, kterou přiznal soud. Naproti tomu byla zamítnuta část požadovaných úroků z prodlení za období, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení (srov. výrok II. a. III.) Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K nákladům řízení:

61. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud přihlédl k § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

62. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 100 000 Kč (2* 50 000 Kč).

63. Pro účely náhrady nákladů řízení se žalobce považuje za zcela úspěšného ohledně obou dvou nároků na náhradu nemajetkové újmy (tj. tarifní hodnota 100 000 Kč). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý úkon právní služby dle § 11 a. t. (tj. v daném případě 6 úkonů – převzetí věci, žaloba, vyjádření a 3x jednání soudu) a dále 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 32 400 Kč + 21 % DPH, tj. 39 204 Kč + soudní poplatek (srov. výrok IV.). Ke lhůtě k plnění:

64. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.