12 C 88/2018-334

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 330 394 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 394 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 394 Kč od 10. 4. 2018 do 27. 11. 2018 a z částky 60 000 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 240 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 240 000 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 150,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 4. 2018 se žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 330 394 Kč s příslušenstvím, sestávající se z nároku na náhradu škody ve výši 30 394 Kč s příslušenstvím odpovídající nákladům, které žalobkyně vynaložila na obhajobu, a z částky 300 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Žalobkyně uvedla, že byla trestně stíhána a byla obviněna ze spáchání trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku. Následně bylo vedeno trestní řízení u [název soudu] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla v návaznosti na návrh potrestání shledána vinnou spácháním přečinu křivého obvinění a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 24 měsíců (rozsudek ze dne 10. 5. 2016). Následně odvolací soud rozsudek zrušil, a v navazujícím hlavním líčení OS dne 6. 9. 2016 opětovně uznal vinnou. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, na základě kterého odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Následovalo další hlavní líčení, kdy OS dne 28. 2. 2017 vydal opět odsuzující rozsudek. Proti tomu podala žalobkyně znovu odvolání, které bylo odvolacím soudem zrušeno v celém rozsahu, a odvolací soud současně sám rozhodl tak, že se žalobkyně zprošťuje návrhu na potrestání.

2. Žalobkyně dále uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované dne 9. 10. 2017. K nemajetkové újmě žalobkyně uvedla, že byla ze strany OS shledána vinnou celkem 4 krát, a musela tak žít ve stresu, jak bude nakonec rozhodnuto. Žalobkyně v daném období řešila spor o péči o tři nezletilé děti. V rámci tohoto sporu bylo jejím bývalým manželem argumentováno, že byla odsouzena pro trestný čin křivého obvinění, a nakonec byly děti svěřeny do péče otce a žalobkyni nebyl stanoven žádný styk s nimi. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečnost, že byla vystavena trestnímu stíhání v období, kdy se rozhodovalo o péči o nezletilé děti a byla opakovaně nepravomocně odsouzena, měla vliv na rozhodnutí soudu o tom, že nezletilé děti byly svěřeny do péče otce, čímž došlo k výraznému zásahu do jejího rodinného života. Žalobkyně trpěla psychickými obtížemi, kvůli nimž musela navštěvovat psychologa, aby byla schopná fungovat v běžném životě. Žalobkyně žila více než 1 rok v neustálé nejistotě a byla ve stresu ohledně výsledku trestního řízení. Tento stres se promítal do jejího soukromého i pracovního života. Žalobkyně prožívala výraznou úzkost a strach, které značně ovlivňovaly její běžný život. Žalobkyně nastoupila do nového zaměstnání na pozici účetní, kde byla vyžadována bezúhonnost. Žalobkyně tudíž žila ve strachu, aby se v zaměstnání o jejím trestním stíhání nedozvěděli a ona nepřišla o práci. Pro žalobkyni bylo zaměstnání velmi významné, neboť po letech psychického a fyzického týrání dokázala odejít od manžela a osamostatnit se. Manžel ji velmi často ponižoval, že nic neumí a že nic nedokáže. Žalobkyně by tak při ztrátě zaměstnání ztratila jediný příjem a neměla by finanční prostředky pro svou obživu. Rovněž opakování hlavních líčení a veřejných zasedání bylo pro žalobkyni velmi stresující, kdy musela veřejně hovořit o intimních záležitostech.

3. V podání ze dne 7. 2. 2018 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 9. 10. 2017. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu škody vyhověla v plném rozsahu, tedy ve výši 30 394 Kč, avšak zadostiučinění v penězích nepřiznala, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 26. 11. 2018. Žalovaná však konstatovala, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobkyni omluvila.

4. Dne 15. 4. 2019 se konalo jednání, během něhož žalobkyně uvedla, že byla dlouhodobě obětí domácího násilí, které na ní páchal její manžel, a daná situace nakonec vyústila v jejich rozvod. V důsledku toho musela žalobkyně opustit společnou domácnost a vzhledem k tomu, že byla ženou v domácnosti a její manžel na daleko vyšší ekonomické úrovni, tak byla v těžké situaci a musela si hledat nové bydlení. V rámci podání na policii žalobkyně uvedla všechny možné okolnosti soužití se svým manželem, z čehož si policie vybrala znásilnění, které žalobkyně uvedla, a v návaznosti na to bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobkyni pro křivé obvinění. Celá záležitost byla pro žalobkyni velmi traumatizující, neboť musela neustále opakovat věci, které se staly, musela se podrobit psychologickému vyšetření. Její známí a kolegové z práce vypovídali u soudu, a tak se o trestním stíhání dozvěděli. Žalobkyně byla bezúhonnou, citlivou ženou a matkou 3 dětí, a trestní stíhání tak pro ni bylo složité. Žalobkyně je přesvědčena, že opatrovnický soud při rozhodování o svěření dětí do péče zohlednil skutečnost, že byla nepravomocně odsouzena v trestním řízení, což mělo vliv na to, že jí děti do péče svěřeny nebyly.

5. Dne 30. 6. 2019 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že se trestní stíhání velmi negativně podepsalo na jejím psychickém stavu, pročež byla nucena užívat Neurol k léčbě úzkostných stavů, chorobného strachu a duševního napětí, které byly u žalobkyně vyvolány právě v důsledku probíhajícího trestního řízení. Žalobkyně měla po celou dobu trvání trestního řízení strach, že bude bez práce, resp. že o získanou práci přijde.

6. V podání ze dne 31. 1. 2019 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 30 394 Kč představující nárok na náhradu škody odpovídající vynaloženým nákladům na obhajobu. Při jednání dne 15. 4. 2019 žalobkyně uvedla, že nadále trvá na požadavku zaplacení úroku z prodlení ze zmíněné částky, a to za situace, kdy žalovaná plnila až dne 27. 11. 2018. K částečnému zastavení řízení:

7. Jak uvedeno shora, žalobkyně vzala částečně svou žalobu zpět, a to v rozsahu nároku na náhradu škody (obhajné) ve výši 30 394 Kč.

8. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

9. Jelikož žalobkyně vzala částečně zpět svou žalobu, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. Skutková zjištění:

10. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 9. 10. 2017 a stanovisko žalované ze dne 26. 11. 2018) soud zjistil a má za prokázané, že dne 9. 10. 2017 žalobkyně uplatnila u žalované nároky ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska soud dále zjistil, že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, jímž bylo zasaženo do práv zdejší žalobkyně, a za vydání nezákonného rozhodnutí se omluvila, nicméně nepřiznala žádné peněžité zadostiučinění.

11. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Mezi stranami bylo výslovně nesporným, že dne 27. 11. 2018 žalovaná uhradila žalobkyni částku 30 394 Kč, odpovídající náhradě nákladů na obhajobu (zjištěno též ze schvalovací doložky žalované ze dne 27.11.2018).

13. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno dne 15. 3. 2016, kdy jí byl doručen záznam o sdělení podezření z přečinu podle §345 odst. 2 trestního zákoníku (zjištěno z protokolu o výslechu podezřelého, tedy žalobkyně, ze dne 15. 3. 2016).

14. Dne 24. 3. 2016 [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] podalo návrh na potrestání žalobkyně. Trestním příkazem ze dne 29. 3. 2016 OS uznal žalobkyni vinnou z toho, že v úmyslu přivodit trestní stíhání obvinila bývalého manžela ze znásilnění, ke kterému mělo dojít v roce 2010; žalobkyně tak byla uznána vinnou, že lživě obvinila bývalého manžela z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, čímž spáchala přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem. Dne 15. 4. 2016 podala žalobkyně proti trestnímu příkazu odpor. Rozsudkem OS ze dne 10. 5. 2016 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění, proti čemuž podala odvolání. Usnesením ze dne 19. 7. 2016 [název soudu] zrušil rozsudek OS ze dne 10. 5. 2016. Rozsudkem ze dne 6. 9. 2016 OS uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění, proti čemuž podala žalobkyně odvolání. Usnesením ze dne 13. 12. 2016 [název soudu] zrušil napadený rozsudek OS ze dne 6. 9. 2016 a věc vrátil zpět k dalšímu projednání. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2017 byla žalobkyně ze strany OS uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění. Rozsudkem ze dne 9. 5. 2017 [název soudu] zrušil rozsudek OS ze dne 28. 2. 2017 v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že zprostil žalobkyni návrhu na potrestání dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V odůvodnění odvolací soud mimo jiné uvedl, že soud I. stupně některé důkazy hodnotil jednostranně. Dle doložky nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 9. 5. 2017 (zjištěno z trestního spisu OS sp. zn. [spisová značka], rovněž z nesporných tvrzení stran).

15. Rozsudkem ze dne 27. 10. 2016 [název soudu] rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2016, č.j. [číslo jednací] tak, že návrh matky (tj. zdejší žalobkyně) na nařízení rodinné terapie rodičům a nařízení předběžného opatření, jímž by byla nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně] a nezletilý [jméno] [příjmení] předáni do péče třetí osoby, byl zamítnut, a rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že se nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a nezl. [jméno] [příjmení] za doby trvání manželství a po rozvodu svěřují do péče otce. V odůvodnění se odvolací soud mj. opřel o zprávu opatrovníka o konfliktním víkendu při styku dvou nezletilých dětí se žalobkyní. Odvolací soud se dále opřel o zprávy psycholožky, dle níž nezletilí nejsou na styk se žalobkyní připraveni a nejsou připraveni na společnou práci; odvolací soud v odůvodnění rovněž zmínil skutečnost, že rozsudek OS ze dne 10. 5. 2016, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění, byl zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 27. 10. 2016).

16. Žalobkyně navštěvovala v roce 2017 psychologickou poradnu, přičemž jedno z témat, které bylo při sezeních řešeno, bylo i trestní oznámení, které na žalobkyni podal její bývalý manžel. Pro žalobkyni bylo trestní řízení náročná životní situace, která zasahovala do soukromého i pracovního života, žalobkyně prožívala výraznou úzkost a strach, což se projevovalo i na tělesné úrovni v podobě slabosti či nervozity. Žalobkyně v roce 2016 řešila složitý rozvod a opakovaně docházela do organizace [jméno], která pomáhá obětem domácího násilí. Dle informací od organizace [jméno] byla žalobkyně dlouhodobě obětí domácího násilí různých forem, přičemž několikrát kontaktovala i Policii ČR z důvodu agresivního chování manžela (zjištěno ze zprávy z psychologických sezení se žalobkyní vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psycholožkou, dne 14. 8. 2017).

17. Žalobkyně ještě v roce 2019 docházela do psychologické poradny [anonymizováno], přičemž jedno z témat řešení je i trestní oznámení, které na žalobkyni podal její bývalý manžel v březnu 2016 a následný průběh trestního řízení, což způsobilo žalobkyni výrazný negativní stres. Žalobkyně řešila několik traumatizujících událostí najednou, což byla pro ni náročná životní situace, která zasahovala do soukromého i pracovního života. Žalobkyně prožívala výraznou úzkost a strach, což se projevovalo i v tělesné úrovni, pociťovala ataky strachu, užívala Neurol (zjištěno ze zprávy z psychologických sezení se žalobkyní vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psycholožkou).

18. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud zjistil následující: rodiče svědka se rozvedli a svědek následně žil se svým otcem. V jejich domácnosti se hodně mluvilo o trestním stíhání žalobkyně. Svědek nevěděl o okolnostech trestního stíhání žalobkyně, pouze to, že byla zproštěna viny. Svědek dále uvedl, že si příliš nepamatuje. Sestra svědka žalobkyni (tj. své matce) nadávala, že je odsouzená. Otcova rodina o žalobkyni nemluvila hezky. Svědek slyšel, že na tom emočně byla žalobkyně špatně. Vztah svědka k žalobkyni po rozvodu nebyl ideální, často se o žalobkyni mluvilo v rodině špatně. Soud hodnotí výpověď svědka jako v zásadě důvěryhodnou, nicméně s ohledem na to, že si svědek příliš nepamatoval či nevěděl o okolnostech a dopadech trestního stíhání na žalobkyni, tak soud nezjistil z jeho výslechu žádné relevantní skutkové závěry.

19. Z výslechu [jméno] [příjmení], otce žalobkyně, soud zjistil následující skutečnosti: v domácnosti u žalobkyně a jejího manžela začalo domácí násilí, kdy manžel žalobkyni pronásledoval, bral jí kreditní kartu, klíče od auta, sprostě jí nadával. Opakovaně volali policii, ale policie to neřešila. Žalobkyně svědkovi sdělila, že má sebevražedné myšlenky. Rodiče žalobkyni podporovali morálně i finančně. Svědkyně chodila na psychoterapie, bála se přebírat poštovní zásilky, brala Neurol. Soud hodnotí výslech svědka jako důvěryhodný 20. Soud dále pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl návrh na provedení důkazních návrhů vztahujících se k náhradě škody (obhajné), když žalobkyně vzala v daném rozsahu žalobu zpět, dále výslech [anonymizováno] [příjmení] a znalecký posudek z oboru psychologie, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn na základě shora popsaného dokazování. Soud neprovedl výslech nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], neboť opatrovnický soud s výslechem nesouhlasil. Z dalších provedených důkazů (tj. vyjádření otce k odvolání matky ze dne 12. 10. 2016, přípis Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 4. 2016 adresovaný OS, úmrtní list [jméno] [příjmení]) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Právní úprava:

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) Ministerstvo spravedlnosti). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

27. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala přiměřeného zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 300 000 Kč. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

28. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

29. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody či zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

30. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

31. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně byla zproštěna dle § 226 písm. b) tr. řádu. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobkyni sama odškodnila, jakkoli pouze ve formě konstatování porušení práva žalobkyně a omluvy.

32. K nemajetkové újmě z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání soud v obecné rovině uvádí, že každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život obviněného, na něhož je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak již samotný fakt trestního stíhání je zátěží (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Každé trestní stíhání je tak vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

33. Nicméně vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba jej prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění. Nejde tedy o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být spolehlivě prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

34. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

35. V daném případě byla žalobkyně stíhána za přečin křivé obvinění dle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, za což jí hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody až na 3 léta. Povahu trestní věci soud v obecné rovině hodnotí jako standardní, neboť se nejedná o trestný čin násilné povahy, který je ve společnosti z pravidla vnímán závažněji, nicméně nejde ani o méně závažnou trestnou činnost z hlediska vnímání společnosti, jako je např. hospodářská kriminalita.

36. Trestní řízení trvalo od 15. 3. 2016 (kdy byl žalobkyni doručen záznam o sdělení podezření) do 9. 5. 2017, kdy byla žalobkyně pravomocně zproštěna návrhu na potrestání. Dle soudu délka posuzovaného trestního stíhání (tj. 14 měsíců) nebyla prima facie nepřiměřená, což ani žalobkyně netvrdila. Soud nicméně vzal v úvahu, že žalobkyně byla 4x uznána vinou, proti čemuž se bránila v odvolacích řízeních, a až do pravomocného zproštění obžaloby tak byla ve výrazné nejistotě ohledně výsledku trestního řízení. Dle soudu skutečnost, že žalobkyně byla dokonce opakovaně odsouzena, jistě zesílila újmu způsobenou trestním stíháním.

37. Žalobkyně tvrdila dopady nezákonného trestního stíhání do své osobní sféry, a to zejména do sféry rodinné, přičemž tvrdila, že trestní stíhání mělo negativní dopad na rozhodování soudů v opatrovnickém řízení o svěření 3 dětí do péče v souvislosti s rozvodem žalobkyně a jejího manžela. Z provedeného dokazování sice v daném ohledu vyplynulo, že soudy měly o trestním stíhání žalobkyně informaci, nicméně jejich rozhodnutí bylo zjevně založeno na zcela odlišných důkazech, jako jsou například zprávy opatrovníka, znalecké posudky a další listiny, na základě nichž dospěly k závěru o tom, že děti budou svěřeny do péče otce. Skutečnost, že děti nejsou připraveny na styk s matkou, potvrdila též psycholožka [anonymizováno] [příjmení]. Jakkoli nelze vyloučit, že informace o trestním stíhání či dokonce nepravomocném odsouzení žalobkyně, mohlo mít jistý vliv na opatrovnické soudy, uvedená skutečnost nebyla prokázána, přičemž naopak z rozhodnutí plyne, že soudy svěřily děti do péče otce na základě zcela jiných důkazů.

38. Žalobkyně dále uvedla, že trestní stíhání mělo dopad do její pracovní sféry, neboť nově získala zaměstnání, k němuž byla vyžadována bezúhonnost, a ona se obávala o jeho ztrátu v důsledku trestního stíhání. Tvrzení žalobkyně však nebyla prokázána, přičemž ani samotná žalobkyně netvrdila, že by došlo ke ztrátě zaměstnání.

39. Žalobkyně rovněž tvrdila dopady do své zdravotní sféry, a to zejména psychické. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě navštěvuje psychologickou poradnu Pexeso, přičemž předmětem sezení je rovněž trestní řízení, trestní stíhání žalobkyně, i to, že byla nepravomocně odsouzena. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně docházela do centra [jméno] pro pomoc obětem domácího násilí, přičemž skutečnost, že byla trestně stíhána právě za křivé obvinění svého bývalého manžela ze znásilnění, bylo pro žalobkyni traumatizující, byla ve stresu, měla úzkostné stavy a brala Neurol na zklidnění. Zmíněné skutečnosti soud považuje za velmi vážné a dopad do psychické sféry žalobkyně za spolehlivě prokázaný (zejména ze dvou zpráv psycholožky [anonymizováno] [příjmení]). Zároveň však nelze pominout skutečnost, že v době vedení trestního stíhání rovněž probíhalo řízení o svěření dětí do péče rodičů, přičemž vztah žalobkyně a jejích dětí, stejně jako k jejímu manželovi byl, jak vyplynulo z provedeného dokazování, velmi komplikovaný. Nelze tedy vyloučit, že žalobkyně byla ve stresu a v psychické nepohodě rovněž z uvedeného důvodu, a nejen z trestního stíhání.

40. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění. Soudu se však nepodařilo dohledat skutkově obdobný případ, proto provedl srovnání s následujícími (ne zcela skutkově podobnými) rozhodnutími.

41. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodováno o odškodnění žalobce, který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu křivé obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku (stejně jako žalobkyně), za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 3 léta (stejně jako žalobkyni) a trestní stíhání trvalo cca 1 rok a 4 měsíce (u žalobkyně cca 14 měsíců). Poškozenému se však dostalo pouze konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy, nikoli peněžitého zadostiučinění, neboť nebyly prokázány žádné zásahy do osobní sféry.

42. Dále soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž bylo rozhodováno o odškodnění žalobce, který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ust. § 346 odst. 1 tr. zákoníku (svou povahou obdobný trestný čin jako u žalobkyně), za což mu hrozil trest odnětí svobody až 2 roky nebo zákaz činnosti (žalobkyni až na 3 roky) a trestní stíhání trvalo cca 6 měsíců (tj. o více než polovinu kratší dobu než u žalobkyně). U poškozeného byly prokázány zásahy do pracovní sféry, zejm. poškození cti a dobré pověsti coby znalce (u žalobkyně pracovní zásahy prokázány nebyly), dále byly prokázány zásahy do sféry zdravotní, stres a nejistota (jako u žalobkyně), a dostalo se mu odškodnění ve výši 100 000 Kč.

43. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry (zejména zdravotní – psychická) v důsledku zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání. Soud považuje za přiměřené odškodnit žalobkyni částkou ve výši 60 000 Kč (srov. výrok II.) a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

44. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od správného data 10. 4. 2018.

45. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

46. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 9. 10. 2017 Lhůta 6 měsíců by tak žalované uplynula dne 9. 4. 2018 (pondělí). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 10. 4. 2018 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši od uvedeného data do 27. 11. 2018, kdy žalovaná částečně plnila a ze zbylé částky do zaplacení. Zákonné úroky jsou odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

47. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

48. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 30 394 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 80 394 Kč.

49. Jelikož o nároku na přiznání odškodnění nemateriální újmy bylo rozhodováno na základě úvahy soudu, je třeba na žalobkyni pohlížet jako na zcela úspěšnou. Stejně tak byla žalobkyně zcela úspěšná co do nároku na náhrady škody, když žalovaná dobrovolně plnila, avšak až po podání žaloby.

50. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 4 340 Kč.

51. V daném případě bylo provedeno 9 úkonů právní služby, a to konkrétně následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, 4x vyjádření ve věci, 3x účast při jednání u soudu, z toho 1x ve výši tarifní hodnoty, tj. 26 350 Kč. Dále žalobkyni náleží 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 700 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení tak činí 29 050 Kč + 21 % DPH, tj. celkem 35 150,50 Kč + 4 000 Kč za soudní poplatek (srov. výrok IV.).

52. Soud nepřiznal náhradu za požadovaný úkon spočívající v žádosti o náhradu újmy u žalované, a to s odkazem na § 31 odst. 4 OdpŠk, dle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Ke lhůtě k plnění:

53. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení