12 C 88/2021-542

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 7 586 077 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 7 586 077 Kč a částky ve výši 8,75% ročně z částky 38 971 400 Kč za dobu ode dne 29. 4. 2021 až do doby pravomocného skončení soudního řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 4. 2021 domáhala částky 7 586 077 Kč a částky ve výši 8,75 % ročně z částky 38 971 400 Kč za dobu ode dne 29. 4. 2021 do doby pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ předmětné řízení“), kterou k datu podání žaloby vypočetla pomocí úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 38 971 400 Kč jdoucím ode dne 5. 2. 2019. Žalobkyně uzavřela dne 3. 6. 2015 smlouvu o smlouvě budoucí se [právnická osoba] [obec] [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), která má zájem o koupi pozemků zapsaných na [list vlastnictví] parc. č. st. [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše pro [územní celek], katastrální území Slezské Předměstí, v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětné pozemky“ a„ katastrální úřad“). Smlouva byla postupně prodlužována, přičemž dodatkem [číslo] došlo v návaznosti na nárůst obvyklé ceny Nemovitostí ke zvýšení kupní ceny na částku 38 971 400 Kč. K prodeji předmětných pozemků však nemůže dojít, neboť tyto pozemky byly zatíženy zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), zajišťujícím pohledávku této společnosti vůči žalobkyni. Dne 5. 9. 2014 informovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [právnická osoba]“) žalobkyni o postoupení pohledávky [anonymizována dvě slova] na tuto společnost a žádala úhradu splátek. Společnost [anonymizována dvě slova] popřela pravost postoupení. Dne 30. 9. 2014 žalobkyně uhradila splátku ve výši 392 362 Kč do soudní úschovy a dne 31. 10. 2014 uhradila zůstatek svého dluhu v celkové výši 30 195 338,77 Kč rovněž do soudní úschovy. [název soudu] rozsudkem ze dne 20. 11. 2015, č. j. [číslo jednací], určil neexistenci zástavního práva mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno]. Dalším rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. 20 C 280/2017-131, určil mezi žalobkyní a [právnická osoba], že tato společnost se nikdy právoplatně nestala zástavní věřitelkou z předmětného zástavního práva. Společnost [anonymizováno] podala dne 27. 8. 2014 ke katastrálnímu úřadu návrh na vklad změny zástavního práva, a to na základě rozhodčího nálezu jako vkladové listiny. Žalobkyně není účastníkem tohoto vkladového řízení. Vkladové řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení soudního řízení o předběžné otázce, a to předmětného řízení, v němž se [právnická osoba] [anonymizováno] domáhá proti [právnická osoba] zrušení daného rozhodčího nálezu. Katastrální úřad na základě výše uvedených rozsudků [název soudu] vkladové řízení zahájené [právnická osoba] zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] však usnesení o zastavení řízení zrušil. Vkladové řízení vzhledem k zásadě priority dle § 9 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon, dále jen„ KZ“), blokuje jakýkoli následující vklad práva k předmětným pozemkům, včetně výmazu zástavního práva k pozdějším návrhům [název soudu] a žalobkyní podaným na základě týchž pravomocných rozsudků. Nelze provést ani vklad vlastnického práva. Dále žalobkyně poukazovala na průtahy v předmětném řízení. Žalobkyně není účastníkem ani vkladového řízení zahájeného [právnická osoba] ani namítaného předmětného řízení. K okamžiku podání žaloby předmětné řízení trvalo již více než 6 let. Následně žalobkyně dovozuje, že s ohledem na podání návrhu na výmaz zástavního práva dne 19. 12 2018, následné pravděpodobné uzavření kupní smlouvy, podání návrhu na vklad vlastnického práva by k tomuto vkladu a vyplacení kupní ceny mohlo dojít dne 4. 2. 2019. Ode dne následujícího tudíž dovozuje ušlý zisk, a to výše uvedeným výpočtem dle úrokové míry úroku z prodlení. Podáními ze dne 1. 10. 2021, 15. 12. 2021 a 25. 2. 2022 žalobkyně navrhovala změnu žaloby. Při jednání dne 24. 2. 2023 však žalobkyně na změně žaloby netrvala.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 9. 7. 2021 učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně dne 11. 12. 2020 uplatnila u žalované tvrzený nárok na náhradu škody ve výši 6 306 160 Kč, a to v souvislosti nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Žalovaná zejména sporuje vznik škody a kauzální nexus. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. Cpj 87, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/1971, uvádí definiční kritéria ušlého zisku. Požadovaný ušlý zisk těmto definičním kritériím neodpovídá. Žalobkyně požaduje částku odpovídající zákonnému úroku z prodlení z částky, kterou by měla obdržet jako kupní cenu za nemovitosti. Zákonný úrok z prodlení nepředstavuje náhradu škody, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 96/2012. Dále poukazuje na složitost předmětného řízení a nemožnost skončení řízení přede dnem 5. 2. 2019, z čehož dovozuje nedostatek příčinné souvislosti. Vyjádření žalobkyně doplnila podáním ze dne 20. 1. 2022. Odkázala na možnost použití opravného prostředku v podobě žaloby proti nečinnosti správního orgánu, přičemž poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 3 A 121/2010-129. Důvod pro přerušení řízení o vkladu (změny zástavního věřitele) ohledně neexistujícího zástavního práva nemůže být dán. Pokud žalobkyně nepodala uvedenou žalobu, je přetržena příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Dále namítala, že v majetkové sféře žalobkyně dosud žádná škoda nevznikla, neboť je stále vlastníkem předmětných pozemků a následně jejich prodejem bude inkasovat sjednanou částku, případně částku navýšenou o růst obvyklé ceny předmětných pozemků. Namítá, že úrok z prodlení neurčuje cenu peněz. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 433/2017. Stát tudíž nenese odpovědnost za ztrátu hodnoty peněz, které žalobkyně teprve má obdržet. Nadto sama žalobkyně v žalobě uvedla, že s dodatkem č. 2 již došlo k nárůstu původně sjednané kupní ceny o nárůst obvyklé ceny předmětných pozemků. Není důvod k tomu, aby v budoucnu neuzavřela obdobný dodatek. Tato skutečnost nadto mohla být ve smlouvě o smlouvě budoucí ošetřena.

3. Z kopie výpisu internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020, že na [list vlastnictví] pro katastrální území Slezské Předměstí je žalobkyně evidována jako vlastník předmětných nemovitostí.

4. Z kopií výpisů informací o jednotlivých pozemcích z internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že u předmětných pozemků bylo k tomuto dni evidováno zástavní právo smluvní.

5. Z kopie výpisu informace o řízení č. V [číslo] internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že jde o řízení mezi [právnická osoba] jakožto nabyvatelem a zástavním věřitelem a dále [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto převodcem a jako zástavním věřitelem. Průběh tohoto řízení je následující. Řízení bylo zahájeno 27. 8. 2014, dne 31. 10. 2014 došlo k přerušení řízení, dne 16. 12. 2014 došlo k postoupení řízení, dne 16. 1. 2019 došlo k zastavení řízení, dne 20. 2. 2019 došlo k postoupení řízení a dne 27. 8. 2020 je uvedeno, že bylo řízení zastaveno. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že toto řízení bylo obnoveno.

6. Z kopie výpisu informace o řízení č. [anonymizováno] [číslo] internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že jde o řízení mezi zdejší žalobkyní jakožto zástavcem a [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto zástavním věřitelem. Řízení bylo zahájeno 1. 6. 2016 a přerušeno 10. 6. 2016.

7. Z kopie výpisu informace o řízení č. [anonymizováno] [číslo] internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020 soud zjistil, že jde o řízení mezi zdejší žalobkyní jakožto zástavcem a [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto zástavním věřitelem. Řízení bylo zahájeno 9. 6. 2016 a přerušeno 20. 6. 2016.

8. Z kopie výpisu informace o řízení č. [anonymizováno] [číslo] 2018 internetové aplikace„ nahlizenidokn“ ze dne 29. 10. 2020 a ze dne 5. 4. 2021 soud zjistil, že jde o řízení mezi zdejší žalobkyní jakožto zástavcem, [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto zástavním věřitelem a [právnická osoba] jakožto povinným. Řízení bylo zahájeno 20. 12. 2018 a 10. 1. 2019 došlo k přerušení řízení.

9. Z rozsudku [název soudu] ze dne 5. 4. 2018, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo určeno, že zástavní právo smluvní k předmětným pozemkům neexistuje, není a předmětné pozemky nejsou tímto zástavním právem zatíženy, přičemž šlo o spor mezi zdejší žalobkyní a žalovanou [právnická osoba]. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne 31. 10. 2018, č. j. [číslo jednací].

10. Z usnesení [stát. instituce], kat. pracoviště [obec], ze dne 16. 1. 2019, [číslo jednací], soud zjistil, že toto řízení bylo zastaveno, a to s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že [název soudu] bylo rozhodnuto ve vztahu k aktuálně zapsanému věřiteli i potenciálně zapsanému věřiteli o neexistenci zástavního práva, u kterého v tomto vkladovém řízení mělo dojít ke změně zápisu v osobě věřitele, dospěl katastrální úřad k závěru, že žádost o změnu zástavního práva evidovaného pod [číslo jednací] k výše uvedeným nemovitostem se stala bezpředmětnou, a proto řízení v této části návrhu zastavil.

11. Z rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne 4. 4. 2019, [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozhodnutím Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] zrušil rozhodnutí Katastrálního pracoviště v [obec] ze dne 16. 1. 2019, [číslo jednací], přičemž v odůvodnění zejména uvedl, že nelze předjímat, zda vklad změny zástavního práva bude povolen či zamítnut. Odvolací orgán z veřejně dostupné evidence soudních řízení ověřil, že soudní řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, které je vedeno [název soudu] pod sp. zn. 65 C 101/2014, které představuje předběžnou otázku pro řízení sp. zn. V [číslo], nebylo doposud pravomocně ukončeno. Je tedy třeba vycházet z toho, že ve vztahu mezi odvolatelkou a [anonymizována dvě slova] bylo o otázce, kdo je zástavním věřitelem pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem, který nebyl doposud zrušen. V řízení o žalobě [právnická osoba] na určení neexistence zástavního práva posuzoval soud neplatnost postupní smlouvy toliko jako předběžnou otázku a pouze ve vztahu mezi vlastníkem pozemku a postupníkem, resp. vlastníkem pozemku a postupitelem. Z tohoto důvodu nelze v řízení sp. zn. V [číslo] z rozsudku [název soudu] vycházet.

12. Ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 3. 6. 2015 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] soud zjistil, že se strany dohodly na uzavření budoucí kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků (vyjma pozemků parc. [číslo]), a to za cenu 1 100 Kč/m2, celková cena tak činí 31 355 500 Kč. Z Dodatku [číslo] ze dne 25. 6. 2018 soud zjistil, že tímto dodatkem bylo mimo jiné prodlouženo právo budoucího kupujícího vyzvat žalobkyni k uzavření budoucí kupní smlouvy a byla upravena kupní cena tak, že činí 1 300 Kč/m2, celková cena tak činí 37 056 500 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne 16. 9. 2019 se strany dohodly zejména na rozšíření závazku o pozemky parc. [číslo]. Kupní cena byla sjednána tak, že činí 1 300 Kč/m2, celková cena tak činí 38 971 400 Kč. Dodatkem [číslo] se strany dohodly na prodloužení závazku do 30. 6. 2023.

13. Ze smlouvy nájemní a o právu umístit a provést stavbu mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], soud zjistil, že touto smlouvou bylo na pozemcích parc. [číslo] stavební parcely č. st. 46 sjednáno právo nájmu, přičemž smluvní strany se zde dohodly na nájemném ve výši 12 000 Kč za kalendářní rok, přičemž se dále dohodly, že v případě uzavření kupní smlouvy na základě smlouvy o smlouvě budoucí bude kupní cena v kupní smlouvě snížena o částku, kterou nájemce jakožto nájemné uhradí, či bude povinen uhradit, na základě této smlouvy.

14. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků, k nimž bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. Mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] probíhá spor o to, zda došlo k postoupení zástavním právem zajištěné pohledávky na [právnická osoba], a tudíž zda se tato společnost stala namísto [právnická osoba] [anonymizováno] zástavní věřitelkou. Žalobkyně se vůči oběma společnostem v soudním řízení pravomocně domohla určení, že zástavní právo již neexistuje (vůči [právnická osoba] [anonymizováno] již zaniklo a vůči [právnická osoba] nikdy nevzniklo). Žalobkyně má zájem předmětné pozemky prodat [právnická osoba], s níž uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí a s níž se dohodla na kupní ceně nejdříve ve výši 1 100 Kč/m2 a následně ve výši 1 300 Kč/m2. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud zamítl žalobkyní navržený důkaz procesním spisem předmětného řízení, neboť vzhledem k níže učiněným právním závěrům ohledně absence vzniku škodu a absence příčinné souvislosti, považoval za nadbytečné zjišťovat průběh předmětného řízení. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 9 odst. 2 KZ se pořadí zápisů práv do katastru řídí, pokud zákon nestanoví jinak, okamžikem, ve kterém byl návrh na zápis do katastru doručen katastrálnímu úřadu. Na postup katastrálního úřadu při zápisech práv do katastru se použije přiměřeně § 145 správního řádu, vyjma odstavce 2 vět třetí a čtvrté. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“):„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Podle § 1788 odst. 2 o. z.:„ Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou.“ Podle § 1879 o. z.:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

18. Škodou je podle ustálené judikatury míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

19. Žalobkyně ušlý zisk, jehož náhradu v tomto řízení po žalované žádá, vymezila pomocí úroku z prodlení z kupní ceny sjednané smlouvou o smlouvě budoucí ve znění pozdějších dodatků se [právnická osoba]. Úrok z prodlení však neodpovídá výše vymezenému pojetí škody v právním smyslu. Úrok z prodlení představuje jiný nárok nežli nárok z titulu náhrady škody. Právo požadovat úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. přísluší věřiteli, vůči němuž se jeho dlužník ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. s plněním peněžité pohledávky. Žalobkyně však vůči žalované nedisponuje žádnou pohledávkou (resp. tuto pohledávku v řízení netvrdí), s jejímž plněním by žalovaná byla v prodlení. Odvíjet ušlý zisk pomocí úroku z prodlení nelze ani anlogicky, neboť oba právní instituty v právním řádu plní zcela odlišné funkce. Zatímco náhrada škody plní zásadně a zejména funkci reparační, úrok z prodlení představuje rovněž specifickou sankci za porušení povinnosti dlužníka plnit včas. Ve smyslu § 1971 o. z. se úrok z prodlení na škodu vzniklou totožným porušením povinnosti započítává, z čehož však nelze dovozovat, že by bylo možné obecně od úroku z prodlení odvozovat vznik škody v podobě ušlého zisku.

20. Již z žalobních tvrzení se podává, že žalobkyni škoda, jak ji v žalobě vymezuje, nevznikla. Žalobkyně je stále vlastníkem předmětných pozemků, které představují ekvivalent smluvené kupní ceny se [právnická osoba]. Hodnota těchto pozemků se rovněž v čase vyvíjí, na což již smluvní strany reagovaly uzavřením dodatku, jímž zvýšily původně sjednanou kupní cenu. Právní řád smluvním stranám nikterak nebrání, aby obdobnou dohodu (dodatek) uzavřely i v budoucnost. I kdyby takové dohody nebylo dosaženo a došlo by k podstatné změně okolností, obsahuje úprava smlouvy o smlouvě budoucí specifickou výhradu změny okolností (clausula rebus sic stantibus) v § 1788 odst. 2 o. z., jíž žalobkyně případně rovněž může využít. Jelikož žalobkyně dosud předmětné pozemky neprodala, tvrzená škoda v její majetkové sféře dosud nenastala. Škoda by případně žalobkyni mohla vzniknout pouze tehdy, pokud by pozemky prodala za méně výhodných podmínek oproti příležitosti, která by případně tvrzeným nesprávným úředním postupem byla zmařena.

21. Soud se dále zabýval rovněž otázkou příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v předmětném řízení a tvrzenou škodou, přičemž dospěl k závěru, že ani tato podmínka odpovědnosti žalované za škodu není naplněna.

22. Z povahy zástavního práva jakožto práva věcného vyplývá, že toto právo„ lpí“ na věci, kterou zatěžuje. Zástavní právo tudíž zásadně přechází na nového nabyvatele současně s převodem či přechodem vlastnického práva na tohoto nabyvatele. Zástavní právo tak samo o sobě nikterak neomezuje vlastníka v právních dispozicích se zástavním právem zatíženou věcí. Toto postavení zástavního dlužníka z hlediska věcněprávního nemůže být nikterak změněno ani v případě sporu mezi původním zástavním věřitelem a potenciálním zástavním věřitelem, na nějž zástavní právo mělo přejít v důsledku postoupení zajištěné pohledávky. Postoupení pohledávky totiž dlužník nemůže nikterak bránit, neboť ve smyslu § 1879 o. z. může být pohledávka postoupena i bez souhlasu dlužníka.

23. Odkazuje-li žalobkyně na princip priority zápisů dle § 9 odst. 2 KZ, pak rovněž toto pravidlo musí být vykládáno v souladu s jeho smyslem a účelem. Je tak třeba se zabývat otázkou, zda za situace, kdy věcné právo vlastníkovi nikterak nebrání v dispozicích s evidovanou věcí, je účelné, aby bylo vlastníkovi v těchto dispozicích bráněno z důvodů evidenčních při probíhajícím sporu mezi bývalým zástavním věřitelem a potenciálním zástavním věřitelem, kterýžto spor vlastník nemůže nikterak ovlivnit. Tím spíše uvedené platí, pokud vůči oběma stranám sporu se již vlastník domohl soudního určení, že zástavní právo zde není.

24. Zdejšímu soudu však nepřísluší se výše uvedenou otázkou zabývat. Podstatné pro nyní projednávanou věc je, že zjištěný skutkový stav žalobkyni nikterak nebrání v tom, aby se [právnická osoba] uzavřela kupní smlouvu k předmětným pozemkům. Rovněž tento skutkový stav nijak nebrání tomu, aby byl učiněn katastru nemovitostí návrh na vklad vlastnického práva nového nabyvatele na základě takto uzavřené kupní smlouvy. Pokud by následně došlo k přerušení tohoto řízení na základě principu priority, právní řád účastníkům tohoto řízení nabízí opravné prostředky (správní i soudní), jimiž se lze tomuto procesnímu postupu bránit, pokud by byl v rozporu se smyslem a účelem zákonných pravidel. V souvislosti s průtahy v tomto řízení by žalobkyni potenciálně mohla vzniknout škoda. Odvíjí-li však žalobkyně tvrzenou škodu od řízení probíhajícího mezi jinými subjekty (předmětného řízení) s argumentací, že v případě jí zahájeného vkladového řízení ohledně vlastnického práva k přerušení tohoto řízení dojde, aniž by tento návrh učinila a aniž by využila případných opravných prostředků, není tvrzená škoda v příčinné souvislosti s tvrzenými průtahy v předmětném řízení.

25. Na základě výše vyložených důvodů tudíž soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná pro nesplnění podmínky vzniku škody a podmínky příčinné souvislosti. Z těchto důvodů tudíž žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou, zda k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 režijních paušálů á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 9. 7. 2021, další vyjádření ze dne 20. 1. 2022, přípravu účasti na jednání a za jednání před soudem dne 24. 2. 2023 (vyhláška č. 254/2015 Sb.). Jejich zaplacení uložil soud žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení