12 C 90/2021-140

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 68 861 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 28 314 Kč s úrokem z prodlení od 10. 4. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části o zaplacení částky 12 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 4. 2021 do zaplacení zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 26 814 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 4. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68 861 Kč s příslušenstvím představující co do částky 21 671 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a co do částky 47 190 Kč náhradu škody v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ předmětné řízení“).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 4. 11. 2021, kde uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk. Žalovaná poskytla žalobci dne 5. 1. 2022 odškodnění ve výši 28 314 Kč na nákladech obhajoby, přičemž uvedla, že neodškodnila úkony spočívající v poradách po jednáních soudu konaných ve dnech 11. 11. 2019, 6. 12. 2019, 16. 12. 2019 a 11. 5. 2020, neboť tyto porady za situace, kdy byly učiněny porady rovněž před jednáními, nelze považovat s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu za účelné. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná ve formě peněžité satisfakce odmítla, přičemž konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nezákonnému rozhodnutí a vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kteroužto satisfakci žalovaná považuje za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy.

3. Žalobce následně ve svém vyjádření k tvrzené nemajetkové újmě uvedl, že měl obavy z udělení trestu odnětí svobody. Nedokázal se soustředit na jiné věci než na trestní stíhání. Obával se, že neuvidí vyrůstat své děti, trpěl nespavostí, zdržoval se mimo společnost. Útěchu hledal u svých rodičů. Nemohl se naplno věnovat svému podnikání. Byla narušena jeho podnikatelská pověst. Někteří spolupracovníci s ním přestali spolupracovat. Byla narušena jeho pověst v domě, kde žije, neboť byl v tomto domě prošetřován policií. V probíhajícím opatrovnickém řízení matka jeho nezletilých dětí argumentovala proti žalobci předmětným řízením. Zmínka o trestním stíhání žalobce je tak uložena v opatrovnickém spise. Trestním stíháním byly ovlivněny též nezletilé dcery žalobce. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21, uvedl, že újma mu vznikla už před zahájením trestního stíhání, a to od 9. 11. 2017, kdy bylo učiněno oznámení Policii ČR. Žalobce se musel bránit rozhodnutím učiněným v jeho neprospěch – např. zrušení usnesení o odložení trestní věci. Jeho útrapy tak trvaly déle než tři roky. Ohledně srovnávací judikatury žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 59 Co 165/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 333/2021-780, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015. K účelnosti porad s obhájcem uvedl, že účelnými byly jak porady před jednáním, tak porady po jednání. Před jednáním si s obhájcem vždy vyjasnili strategii, právní zástupce jej na jednání připravil a vysvětlil mu průběh jednání. Po jednání s právním zástupcem probírali průběh jednání a další kroky, které budou činěny. S ohledem na složitost řízení, jehož předmětem bylo podezření ze zločinu, je zřejmé, že tyto porady byly nutné a účelné. Na poslední poradě s právním zástupcem probírali možnost domáhání se odčinění újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 8. 10. 2020.

5. Jelikož žalovaná žalobci po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila dne 5. 1. 2022 celkově částku 28 314 Kč na nákladech obhajoby, vzal žalobce žalobu částečně, co do této částky s příslušenstvím, při jednání konaném dne 19. 7. 2022 zpět, pročež soud řízení výrokem I částečně zastavil.

6. Ze spisu předmětného řízení a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující: Trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne 7. 5. 2019 usnesením PČR, č. j. KRPA-413461-96/TČ-2017-001471, přičemž se jednalo o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“), spáchaného ve stadiu pokusu dle § 21 TZ a pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) TZ. Dne 9. 8. 2019 byla podána obžaloba u Obvodního soudu pro Prahu 4. Dne 11. 12. 2019 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 4 T 122/2019-383 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ t. ř.“). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, č. j. 8 To 85/2020-424, bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Řízení pravomocně skončilo dne 5. 5. 2020.

7. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] z 20. 6. 2019 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval žalobci náklady za právní služby s DPH celkem 21 830 Kč.

8. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] z 31. 7. 2019 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval žalobci náklady za právní služby s DPH celkem 3 630 Kč.

9. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] z 9. 10. 2019 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval žalobci náklady za právní služby s DPH celkem 10 890 Kč.

10. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV19120 z 10. 9. 2019 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval zálohu za právní služby s DPH celkem 12 100 Kč.

11. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV19275 z 25. 11. 2019 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 6.30 hod. po 2 500 Kč za první služby po odečtení zálohy 12 100 Kč s DPH celkem 7 563 Kč.

12. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20008 z 8. 1. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 7.25 hod. po 2 500 Kč za právní služby a vynaložené náklady s DPH celkem 27 517 Kč.

13. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20044 z 27. 1. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 4.00 hod. po 2 500 Kč za právní služby s DPH celkem 12 100 Kč.

14. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20095 z 21. 2. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 0.30 hod. po 2 500 Kč za právní služby s DPH celkem 1 513 Kč.

15. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20155 z 7. 4. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 2.30 hod. po 2 500 Kč za právní služby 7 563 Kč.

16. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20189 z 23. 4. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 0.45 hod. po 2 500 Kč za právní služby 2 269 Kč.

17. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20323 z 23. 6. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 3.30 hod. po 2 500 Kč za právní služby 10 588 Kč.

18. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. FV20402 z 6. 8. 2020 soud zjistil, že tento právní zástupce vyúčtoval 1.30 hod. po 2 500 Kč za právní služby 4 538 Kč.

19. Ze seznamu porad s právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] potvrzeným zdejším žalobcem dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že mezi zdejším žalobcem a jeho obhájcem proběhly tyto porady: Dne 4. 11. 2019 od [číslo] do 1 0.30 porada před jednáním dne 6. 11. 2019, dne 11. 11. 2019 od [číslo] do [číslo] porada po jednání, dne 2. 12. 2019 od [číslo] do 1 0.30 porada před jednáním dne 4. 12. 2019, dne 6. 12. 2019 od [číslo] do [číslo] porada po jednání, dne 9. 12. 2019 od [číslo] do [číslo] porada před jednáním dne 11. 12. 2019, dne 16. 12. 2019 od [číslo] do [číslo] porada po jednání, dne 4. 5. 2020 od [číslo] do [číslo] porada před jednáním dne 5. 5. 2020, dne 11. 5. 2020 od [číslo] do [číslo] porada po jednání.

20. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobce ve sféře rodinné, profesní, sociální a zdravotní. Žalobce uvedl, že v době trestního stíhání byl nesoustředěný, měl problémy se spánkem, stále myslel na to, jak trestní řízení může dopadnout. I když věděl, že nic špatného neudělal, nebyl si jistý, jaký bude výsledek řízení. Jeho rozpoložení ovlivňovalo jeho pracovní výkon. Nejvíc jej trápila obava, zda v důsledku trestního stíhání se špatně nevyvine opatrovnické řízení, v němž„ nálepka“ trestně stíhaného policií prověřovaného násilníka mohla ovlivnit rozhodování rozhodujících institucí. Domnívá se, že z tohoto důvodu opatrovnické řízení dosud neskončilo, neboť soudkyně si nebyla jistá povahou žalobce a z toho důvodu v daném řízení probíhají rozsáhlá znalecká posouzení. Velký vliv žalobce spatřuje též v tom, že probíhající trestní řízení používala matka jeho dětí jako„ zbraň“ proti žalobci. Ovlivňovalo jej to například při návštěvách dětí ve školce, kde vychovatelky a jiní rodiče, jež matka dětí žalobce s trestním stíháním obeznámila, k žalobci přistupovali jako k osobě trestně stíhané. Ani zproštění obžaloby u osob, které byly s touto skutečností seznámeny, již„ nálepku“ trestně stíhaného nikdy plně neodstraní. V tomto důsledku i běžné životní situace jako návštěva vánoční besídky ve školce, se pro žalobce staly obtížnými, neboť osoby obeznámené s trestním stíháním žalobce ani nezdravily, neboť jej měly zařazeného jako násilníka. Žalobce se pak musel těmto neopodstatněným útokům bránit a musel vždy složitě vysvětlovat, jaká byla realita. Ohledně zdravotní stránky žalobce uvedl, že požíval běžnou medikaci na uklidnění a účastnil se několika porad s psychologem. V souvislosti se stresem se mu objevila též vyrážka, kterou trpí dodnes. Žalobce podniká v oboru prodeje autodílů. Jeho pověst byla trestním stíháním ovlivněna. Někteří jeho obchodní partneři se dozvěděli o trestním stíhání a zřejmě v tomto důsledku ukončili spolupráci. Zásadní však pro tuto oblast bylo rovněž psychické rozpoložení žalobce, neboť v důsledku toho se nedokázal plně soustředit na práci a musel v rámci pracovní doby vyřizovat záležitosti týkající se trestního stíhání. Z hlediska vztahů s rodinnými příslušníky mělo trestní stíhání vliv zejména na vztah s dětmi. Matka dětem sdělovala, že táta má být ve vězení, což děti vypověděly též při zpracovávání znaleckých posouzení v opatrovnickém řízení. Byly zpracovány dva znalecké posudky, kde byly posuzovány jak rodiče, tak děti. Znalecké posudky byly zpracovávány po zproštění obžaloby. Dětem lze však skutečnost zproštění obžaloby obtížně vysvětlit, byť se o to žalobce formou přiměřenou jejich věku snaží. Matka dětí i po zproštění obžaloby se snaží vůči společným dětem používat okolnost trestního stíhání k ovlivnění vztahu dětí k jejich otci. Plyne to i z posledně zpracovaného posudku v opatrovnickém řízení, kde děti i po letech od skončení trestního stíhání vyprávějí příběh o shození jejich matky otcem ze schodů.

21. Z výňatku znaleckého posudku zpracovaného [anonymizováno] [příjmení] soud zjistil, že na otázku znalkyně:„ Co tedy uděláme s tátou a domečkem v [obec]“ dcera [jméno] odpovídá, že táta zůstane doma, že bude mít domácí vězení. Na otázku, proč bude mít táta domácí vězení, [jméno] odpověděla:„ Protože to prostě chci.“ 22. Z výňatku znaleckého posudku ÚVN soud zjistil, že dcera [jméno] na otázku:„ Co říká máma o tátovi?“ odpověděla, že ji táta shodil ze schodů a ukradl jí penízky, že babička má mobil mámy. Na otázku:„ Co říká táta o mámě?“ odpověděla:„ Nic o ní neříká.“ 23. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že svědek je otcem žalobce a že s ním spolupracuje v rámci jeho podnikání. Svědek uvedl, že žalobce řadu běžný věcí nestíhal v důsledku toho, že musel docházet na policii a k soudu. V práci se postupně nedodělaná práce hromadila. Měli problémy s vyřizováním zakázek. Přibylo reklamací. Žalobce přestal zaměstnávat spolupracovníka elektrikáře. Trestní stíhání jistě mělo i finanční dopad do sféry žalobce, jenž se však dá obtížně vyčíslit, neboť trestní stíhání probíhalo v době pandemie, tudíž nelze jednoznačně určit, nakolik se v žalobcově podnikání projevilo trestní stíhání a nakolik jiné externí okolnosti. Svědek a jeho manželka mají se svým synem intenzivní vztah, navštěvují se i mimo práci, žalobce si jim často stěžoval s problémy, které v důsledku trestního stíhání má. Případné zdravotní problémy žalobce v době trestního stíhání svědek nedovede posoudit, ale sledoval na žalobci zvýšený stres a zaznamenal, že bývá neobvykle dlouho vzhůru a že zřejmě má problémy s usínáním. Žalobce často mluvil o své obavě, že úplně přijde o vztah se svými dětmi. Žalobce omezil vztah se vzdálenějšími příbuznými (sestřenicemi a bratranci), neboť nechtěl čelit otázkám příbuzných k probíhajícímu trestnímu stíhání. Rovněž svědek se svou manželkou nesli velice těžce, že jejich dosud bezúhonný syn je trestně stíhán. S manželkou věděli, že matka dětí zneužívá trestní stíhání k tomu, aby jeho prostřednictvím negativně působila na vztah dětí vůči jejich otci. Svědek i jeho manželka byli u skutku, který byl předmětem trestního stíhání, tudíž od začátku věřili tomu, že žalobce je nevinný.

24. Z odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], proti usnesení o nařízení předběžného opatření v řízení týkajícího se péče o nezletilé dítě vedeného u [název soudu] pod sp. [číslo jednací], soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], tímto odvoláním brojila proti usnesení, jímž bylo vyhověno návrhu otce (zdejšího žalobce) k úpravě styku s nezletilými na období letních prázdnin, přičemž odvolatelka v bodě III. 4. argumentovala tím, že vztah rodičů je velmi konfliktní a že v současné době probíhá trestní řízení prošetřující shození matky otcem ze schodů a způsobení jí vážného zranění kotníku, přičemž otec již byl obviněn.

25. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud zamítl jako nadbytečné navržené důkazy úředními záznamy o podaných vysvětleních v rámci prověřování před zahájením trestního stíhání a další důkazní návrhy vztahující se k tomuto období, neboť v předmětném řízení nenastaly natolik výjimečné skutkové okolnosti, jež by byly přirovnatelné sebevraždě osoby blízkém v krátkém časovém horizontu před formálním zahájením trestního stíhání jako ve věci, v níž byl vydán nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21, a proto v souladu s body 40 a 41 tohoto nálezu se soud v tomto řízení zabýval pouze újmou vzniklou po zahájení trestního stíhání.

26. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odst. 4 Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

29. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 21 671 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, poskytla zadostiučinění formou konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

30. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, pokud trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

31. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky ze dne 7. 5. 2019, [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobce pro trestný čin zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 TZ spáchaného ve stadiu pokusu dle § 21 TZ a pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) TZ, které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 11. 12. 2019, č. j. 4 T 122/2019-383, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]. Řízení tak pravomocně skončilo dne 5. 5. 2020.

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení zadostiučinění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

35. Žalobce byl stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 TZ spáchaného ve stadiu pokusu dle § 21 TZ a pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) TZ. Tato trestná činnost, pokud jde o zločin těžkého ublížení na zdraví, obvykle vyvolává vyšší míru společenského odsouzení, neboť jde o trestný čin násilný. Žalobci hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 3 až 10 let. Na druhou stranu šlo o trestný čin ve stadiu pokusu, přičemž od podání obžaloby dne 11. 12. 2019 byl žalobce obeznámen s tím, že je státním zástupcem navrhováno uložení toliko podmíněného trestu. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

36. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

37. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo po dobu 12 měsíců, což je doba přiměřená, tedy účinky trestního stíhání nepůsobily na žalobce po dlouhou dobu tak, aby toto odůvodňovalo pro toto kritérium přiznat zadostiučinění zásadně vyšší. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

38. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

39. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

40. Byť účastnický výslech žalobce má povahu pouze podpůrného důkazního prostředku a ve vztahu ke svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalobce] soud musel z hlediska věrohodnosti zohlednit blízký příbuzenský vztah k žalobci (otec a syn), soud jak výpověď žalobce, tak výpověď svědka považoval za autentickou a věrohodnou ve vztahu k tvrzeným zásahům do jednotlivých oblastí soukromého života žalobce. Soud sice přisvědčil žalované, že žalovaná nenese odpovědnost za to, že matka společných dětí se žalobcem manipulativně využívala trestního stíhání žalobce k modifikaci vztahů jejich společných dětí k jejich otci, nicméně samotná skutečnost, že trestní stíhání probíhalo, v žalobci vyvolávalo důvodnou obavu, že jeho vztah s jeho dcerami bude narušen, což vyplynulo též z výňatků ze znaleckých posudků, v jejichž rámci vypovídaly dcery žalobce. Soud též uvěřil žalobci, že měl obavu, že trestní stíhání se projeví ve výsledku opatrovnického řízení. Zda tato obava byla důvodná, již soud nepovažoval za rozhodující v této věci, neboť z hlediska vzniklé nemajetkové újmy posuzoval toliko psychické„ nepohodlí“ žalobce, z kteréhož pohledu jak z výpovědi žalobce, tak z výpovědi jeho otce, vyplynulo, že narušení a zejména úplného přerušení vztahu s dcerami se žalobce obával nejvíce. Soud rovněž uvěřil žalobci, že trestní stíhání mělo dopad do jeho pracovních výkonů a do vztahů s širšími rodinnými příslušníky.

41. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 42. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel zejména z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 3. 2017, č. j. 15 C 226/2016-106. I v tamním případě se jednalo o trestný čin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu (a dále přečin výtržnictví, na rozdíl od předmětného řízení, v němž šlo dále o přečin krádeže). Tamní žalobce byl narozdíl od nynějšího žalobce nepravomocně odsouzen a následně byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) t. ř. Zásahy do osobního, rodinného života a do zdraví žalobce byly obdobné jako v nynější věci. Trestní stíhání trvalo o měsíc déle než předmětné řízení. Tamnímu žalobci byla přiznána částka 50 000 Kč.

43. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 6. 2018, č. j. 10 C 118/2017-80. I v tomto případě šlo o trestný čin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu (a dále přečin výtržnictví, na rozdíl od předmětného řízení, v němž šlo dále o přečin krádeže). Trestní stíhání trvalo 10 měsíců a žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) t. ř. Soud uzavřel, že došlo k zásahu do práva žalobce na soukromý život a do jeho cti. Žalobce v tamním řízení netvrdil, že se o trestním stíhání někdo dozvěděl, neuváděl též žádné zásahy, které by vedly k jeho vyřazení z rodinného, pracovního, veřejného či společenského života, či omezení v těchto sférách. Soud shledal dostatečným konstatování porušení práva.

44. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2016, č. j. 27 C 113/2015-72. I v tomto případě šlo o trestný čin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu. Trestní stíhání trvalo 10 měsíců a žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) t. ř. Trestní stíhání bylo medializováno. Soud dospěl k závěru, že případná nemajetková újma je v příčinné souvislosti se skutkem, který se stal, ale který byl posouzen jako nutná obrana, nikoliv s trestním stíháním samotným. Soud rovněž dospěl k závěru, že dostatečnou formou zadostiučinění je konstatování porušení práva.

45. Dále soud zohlednil žalobcem navržený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 333/2021, z nějž plyne, že žalobci v tamním řízení za nezákonné trestní stíhání, v němž šlo rovněž o trestný čin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu (a dále přečin výtržnictví, na rozdíl od předmětného řízení, v němž šlo dále o přečin krádeže), byla přiznána satisfakce ve výši 40 000 Kč.

46. Dále soud zohlednil žalobcem navržený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015. Tamní žalobce byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo nezanedbatelný vliv na žalobcovo zdraví. Žalobce se dlouhodobě léčil se svými psychickými problémy a v souvislosti s tímto bral antidepresiva. Stresy způsobené žalobci trestním stíháním, v němž mu hrozila přeměna podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v jiném trestním řízení, vedly ke zhoršení jeho psychického stavu. Vzhledem k tomu, že o trestním stíhání pro přečin ublížení na zdraví, přičemž tento trestný čin měl směřovat vůči žalobcovu bratrovi, se dozvěděli i sousedé žalobce, byla poškozena též jeho dobrá pověst. Dle soudu prvního stupně bylo možné uzavřít, že došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce. Trestní stíhání pro žalobce znamenalo velmi stresující faktor, který se negativně projevil na psychickém stavu žalobce, vyvolalo pocity frustrace a beznaděje a poškodilo žalobcovu dobrou pověst. Bylo ovšem třeba do určité míry též přihlédnout ke skutečnosti, že proti žalobci byla ve stejném období vedena tři trestní stíhání a lze jen velmi těžko posoudit, zda se trestní stíhání, jehož odškodnění žalobce žádal v tamtím řízení, podílelo na vzniku nemajetkové újmy rozhodující měrou. Samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání ve formě zprošťujícího rozhodnutí a omluva žalované se nejevila za dostačující. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud prvního stupně vyšel především z povahy trestné činnosti, za níž byl žalobce stíhán. Tato nebyla hodnocena závažnou či spojovaná s vyšším stupněm dehonestace, jako tomu je např. u mravnostních deliktů, a hrozící trest nebyl nijak vysoký. Uvedeným okolnostem dle soudu prvního stupně odpovídala částka 30 000 Kč.

47. Soud nezohlednil žalobcem navržený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 59 Co 165/2015, neboť tento rozsudek není veřejně dostupný a žalobce jej k důkazu nepředložil. Nadto ve srovnání s výše uvedenou judikaturou žalobcem tvrzená částka, která měla být v tamním řízení přiznána, ve výši 339 000 Kč se jeví zjevně excesivní.

48. S ohledem na výše citovanou judikaturu soud dospěl k závěru, že žalobci náleží právo na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě, neboť na rozdíl od výše citovaných rozhodnutí, v nichž bylo přiměřenou formou shledáno konstatování porušení práva, soud shledává jednak rozdíl v tom, že žalobce byl zproštěn obžaloby již dle § 226 písm. a) t. ř., jednak s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že u žalobce došlo k zásahům do jeho osobního, rodinného a pracovního života obdobně jako ve výše citované věci 15 C 226/2016-106. Na rozdíl od právě citované věci nynější žalobce však nebyl v předmětném řízení nepravomocně odsouzen, naopak již soud prvního stupně jej nepravomocně zprostil obžaloby. S ohledem na tyto okolnosti soud shledal zadostiučinění v částce, jíž se žalobce domáhá, tedy 21 671 Kč, jako zadostiučinění přiměřené žalobcem utrpěné újmě.

49. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 47 190 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně odškodnila ve výši 28 314 Kč dne 5. 1. 2022 a soud v tomto rozsahu včetně příslušenství řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak zůstala na tomto nároku částka ve výši 18 876 Kč.

50. Odpovědnostní titul je zde dán, neboť v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

51. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

52. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o. z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o. z. uvádí, že není nutné se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, neboť postačuje samotný vznik dluhu. [příjmení] vznik dluhu pak má soud za prokázaný z faktur vystavených právním zástupcem žalobci (specifikováno výše).

53. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

54. Ke konání dalších porad pak soud doplňuje, že pro naplnění požadavku účelnosti takové další porady ve vztahu k odstranění nezákonného rozhodnutí je pro závěr, že konání další porady je úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) AT nutné prokázat konkrétní, individuální nezbytnosti takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností. Za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží přitom obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (Vrchní soud v Praze sp. zn. 1 To 37/2006; Rt 16/2008).

55. S ohledem na výše uvedené závěry se soud ztotožnil s argumentací žalované, že porady, které probíhaly po hlavních líčeních (veřejném zasedání), nelze považovat za účelné, pokud ještě před dalším hlavním líčením (veřejným zasedáním) probíhala porada další, tedy byly poskytnuty vždy dvě porady mezi hlavními líčeními (hlavním líčením a veřejným zasedáním). Dle názoru soudu bylo možné jak výsledky proběhlého hlavního líčení, tak přípravu na navazující hlavní líčení (veřejné zasedání) probrat v rámci porady jediné, tím spíše pokud mezi jednotlivými jednáními soudu byl časový úsek kratší než jeden měsíc. Nadto ve vztahu k poslední poradě dne 11. 5. 2020 soud přisvědčil žalované, že tato porada již nemohla účelně směřovat k odstranění nezákonného rozhodnutí, neboť probíhala již po pravomocném skončení trestního řízení. Žalobce pak sám uváděl, že tato porada se týkala možného uplatnění nároku na odškodnění vůči žalované. Náhrada nákladů na právní zastoupení v souvislosti s předběžným uplatněním je však výslovně vyloučena § 31 odst. 4 OdpŠk a případná porada směřující k zahájení tohoto řízení je již součástí nákladů tohoto řízení. Tyto čtyři úkony právní služby tak soud účelnými neshledal 56. Ostatní žalobcem uplatněné úkony právní služby, a to převzetí a příprava obhajoby, vyjádření se k odvolání státního zástupce proti prvostupňovému rozsudku, 5 účastí při hlavních líčení a 4 porady, již soud shledal náklady účelně vynaloženými. Z tarifní hodnoty 30 000 Kč na jeden úkon právní služby přísluší sazba 2 300 Kč a 300 Kč režijního paušálu, celkem za jeden úkon právní služby 3 146 Kč s DPH. Soud tudíž v rozsahu čtyř úkonů právní služby odpovídajících částce 12 584 Kč žalobu výrokem IV zamítl. Jelikož žalovaná žalobce odškodnila za 9 úkonů právní služby, přiznal soud žalobci výrokem III dále náhradu za 2 úkony právní služby v částce 6 292 Kč s příslušenstvím.

57. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 97 190 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu (dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 47 190 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 84 606 Kč (50 000 Kč jako tarifní hodnota nemajetkové újmy + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 28 314 Kč + přiznaný nárok na náhradu škody ve výši 6 292 Kč. Žalobce tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 74,1 %.

59. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: a. zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč b. odměny za 5x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 020 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2x účast u ÚJ; vyjádření ze dne 18. 8. 2022), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tarifní hodnota 97 190 Kč; tj. celkem 30 371 Kč s DPH c. 5x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 1 815 Kč s DPH 60. Tedy celkem 36 186 Kč s DPH, kráceno v rozsahu 74,1 % na 26 814 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon právní služby spočívající v uplatnění práva u žalované, neboť náhradu tohoto nákladu vylučuje § 31 odst. 4 OdpŠk.

Poučení