12 C 95/2024 - 114

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] [adresa] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále zajištění omluvy ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, případně vedoucího odboru odškodňování, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice – Okresnímu soudu v [adresa] se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení a zajištění omluvy ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, případně vedoucího odboru odškodňování. Uvedl, že mu nemajetková újma vznikla v důsledku výkonu nezákonného trestu na základě rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dle nějž žalobce vykonal trest odnětí svobody, ačkoliv bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], konstatováno porušení zákona v neprospěch žalobce a zároveň byl napadený rozsudek Okresního soudu v [adresa] zrušen. Nejvyšší soud v rozsudku dospěl k závěru, že Okresní soud v [adresa] se dopustil nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako pokračující trestný čin krádeže, pokud dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Rozsudek zdejšího soudu č. j. [spisová značka] je tedy nezákonným rozhodnutím, a tedy i odpovědnostním titulem pro účely posuzování nároku na náhradu škody. Žalobce se proto u Okresního soudu v [adresa] domáhal zápočtu již vykonaného trestu, kdy mu bylo dne [datum] přípisem č. j. [spisová značka] sděleno, že tuto dobu strávenou ve výkonu trestu odnětí svobody nelze započíst. Žalobce tak využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. § 8 odst. 3 ZOdpŠk). Dne [datum] podal žalobce v souladu s § 14 ZOdpŠk u žalované uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy spočívající v požadavku na přiměřené zadostiučinění a omluvu, žalovaná odpověděla na toto uplatnění stanoviskem ze dne [datum], že nároku žalobce nelze vyhovět. Žalobce má za to, že námitka promlčení uplatněná ze strany státu je v rozporu s dobrými mravy, neboť dle platné judikatury námitka promlčení vznesená žalovaným státem může být hodnocena jako odporující dobrým mravům i v případě, že jsou zde dány mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti, které na straně žalobce vytvořily závažnou překážku, jež mu ve včasném uplatnění jeho nároku zabránila a pro kterou by závěr o promlčení uplatněného nároku byl pro něj nepřiměřeně tvrdý. Je třeba zohlednit, že: - žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody; - neuběhla tak dlouhá doba od údajného promlčení; - žalobce se pokoušel napravit nezákonný stav žádostí o zápočet přímo u Okresního soudu v [adresa] (§ 8 odst. 3 ZOdpŠk); - do doby údajného konce promlčecí doby nebyla žalobci poskytnuta právní pomoc; - nezákonně vykonaný trest odnětí svobody je společensky negativně vnímané téma. V důsledku výkonu nezákonného trestu odnětí svobody byl žalobce nucen podrobit se výkonu trestu odnětí svobody v trvání [Anonymizováno] dnů, proto požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] za každý den ve VTOS), neboť bylo významným způsobem zasaženo do jeho osobnostní integrity, zejména do morální, zdravotní, rodinné, jakož i do pracovně-ekonomické sféry jeho osobnosti; žalobce rovněž požaduje omluvu žalované ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, popřípadě vedoucího odboru odškodňování. Pokud by bylo již dříve rozhodnuto trestním soudem v souladu se zákonem a žalobce „nepřeseděl“ trest o 7 měsíců, byl by nyní již na svobodě; je tak omezen na hrazení náhrady škody, neboť současný příjem mu neumožňuje dostát všem svým závazkům (mj. i v insolvenčním řízení sp. zn. KSBR [spisová značka]), je omezen ve styku s rodinou, kdy trest vykonává ve Věznici [adresa] a jeho rodina se nachází na Moravě; žalobce by rád začal „nový život“, avšak není mu umožněno integrovat se do mimovězeňské společnosti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobce je promlčen. Učinila nesporným, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil žádostí ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum], a žalovaná ukončila mimosoudní projednání stanoviskem ze dne [datum], kdy žádosti nevyhověla ani z části, jelikož vůči žalobcem požadovanému nároku vznesla námitku promlčení. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z neprávem vykonaného trestu (speciálního případu nezákonného rozhodnutí) se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tedy o pravomocném verdiktu o novém uloženém trestu. U žalobce je tímto dnem [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka]. Od tohoto dne začala běžet šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, která marně uběhla dnem [datum], žádost žalobce byla žalované doručena až dne [datum], tj. cca 3 měsíce po marném uplynutí promlčecí lhůty. Odkaz žalobce při odůvodňování rozporu námitky promlčení s dobrými mravy na nález sp. zn. I. ÚS 1532/2016 je nepřípadný, neboť zadostiučinění se domáhala trestně stíhaná osoba, při zproštění odvolacím soudem nezaznělo ústní odůvodnění rozsudku a bylo stranám doručeno až po uběhnutí promlčecí lhůty, stěžovatelce tak bylo fakticky znemožněno domáhat se zadostiučinění, neboť zjistila důvody svého zproštění až po marném uplynutí promlčecí lhůty. „Mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti“, pro které by vznesená námitka promlčení měla být rozporná s dobrými mravy (s odkazem na sp. zn. [spisová značka]) u žalobce nejsou dány a ani je netvrdí. Pakliže se žalobce o zápočet trestu skutečně pokusil, tento procesní postup není po právní stránce možný a od počátku neměl naději na úspěch (viz § 92 tr. zák.), neznalost zákona však neomlouvá, jedná se tak o okolnost ležící výlučně na straně žalobce. Ve výkonu trestu odnětí svobody je žalobce proto, že páchá trestnou činnost (byl celkem 11x odsouzen za páchání trestné činnosti, z toho k 7 nepodmíněným trestům), a nelze argumentovat výkonem trestu odnětí svobody tak, aby žalobce sám těžil ze svého protiprávního jednání (§ 6 odst. 2 o. z.). Délka zmeškání promlčecí lhůty o polovinu její celkové délky je rovněž irelevantní. Jestliže žalobci nebyla poskytnuta právní pomoc, jedná se opět o skutečnost ležící na jeho straně. Relativní krátkost promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., není neústavní (sp. zn. IV. ÚS 1615/12). S ohledem na to, že žalobce byl odsouzen k celkem [hodnota] trestům, z toho k 7 nepodmíněným, a v tuto chvíli je opět vykonává trest uložený Okresním soudem v Jičíně sp. zn. [spisová značka], kdy mu byl přeměněn podmíněný trest na 24 měsíců nepodmíněně, a tuto skutečnost nemůže využívat ve svůj prospěch, zásah zejména do žalobcovy morální sféry se tedy jeví jako velmi pochybný, stejně tak tvrzení, že bez nezákonně vykonaného trestu by již byl propuštěn a mohl by se integrovat, jelikož příležitostí k integraci dostal po předchozích propuštěních z výkonů trestů odnětí svobody vícero, a že právě nyní by po 25 letech od prvního odsouzení začal vést řádný život, je nutné přijímat velmi obezřetně. Žalobce i obhájkyně se u hlavního líčení dne [datum] vzdali na místě práva odvolání, již dne [datum] bylo zveřejněno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že mezi nouzovým stavem a spáchaným skutkem musí existovat skutková souvislost, a pokud by žalobce podal odvolání do rozsudku, odvolací soud by rozhodoval v době, kdy byl znám právní názor Nejvyššího soudu na kovidové krádeže, žalobce tedy ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. tedy nevyužil všech opravných prostředků, které mu zákon dává, a tím je vyloučeno právo na náhradu újmy. Stejně tak nebyl podán opravný prostředek v případě druhého rozsudku ze dne [datum].

3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi účastníky je nesporné, že žalobce podal žádost o odškodnění na poštu dne [datum] a byla doručena žalované [datum]. Z výpisu z insolvenčního řízení včetně zprávy o plnění oddlužení soud zjistil, že u Krajského soudu v [Anonymizováno] je pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] vedeno od [datum] insolvenční řízení, kdy úpadek žalobce jakožto dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne [datum], za stávajícího stavu je předpokládaná výše uspokojení věřitelů 25,14 %, žalobce splácí minimálně částku stanovenou § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

4. Z prohlášení žalobce učiněného ve Věznici [adresa] dne [datum] vyplývá, že žalobce hodlá podat žalobu na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], neboť jeho žádosti o odškodnění nebylo žalovanou vyhověno; jako nemajetná osoba ve výkonu trestu požádal o ustanovení advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze sdělení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že soud k dotazu žalobce ze dne [datum] sdělil, že v trestní věci sp. zn. [spisová značka] byl nepodmíněný trest odnětí svobody již vykonán, proto nelze rozhodovat o započtení doby strávené ve VTOS, stejně tak není možné tuto dobu započíst do nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin v jiné trestní věci vedené u jiného soudu.

5. Z výpisu z Centrální evidence vězňů - historie věznění žalobce k datu [datum], vyplývá, že ve výkonu trestu odnětí svobody byl ve Věznici [adresa] od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], ve Věznici [adresa] od [datum] do [datum] a ve Věznici [adresa] od [datum] do [datum]. Aktuálně je žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [adresa] [adresa] od [datum] na základě rozhodnutí Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] s plánovaným koncem věznění [datum].

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] adresovaného žalobci soud zjistil, že žalovaná potvrdila doručení uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobcem dne [datum] s tím, že nárok považuje za promlčený a nelze mu vyhovět.

7. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], bylo prokázáno, že žalobce (v procesním postavení obžalovaného) byl výrokem II. mj. uznán vinným ze spáchání 6 skutků, z čehož v bodě 5 se jedná o skutek spáchaný dne [datum], přičemž v bodech 1–6 se jednalo o zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a v bodě 2 o přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák. a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za což byl žalobce odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců; podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou; podle § 44 tr. zák. soud současně upustil od uložení souhrnného trestu za přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jičíně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a k trestnímu příkazu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], jelikož trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný; podle § 120 odst. 1 tr. řádu rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, obžalovaný současně prohlásil, že si nepřeje, aby se v jeho prospěch odvolaly jiné oprávněné osoby.

8. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] bylo prokázáno, že na základě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], byl v neprospěch obviněného žalobce porušen zákon v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zák., tento rozsudek i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující se zrušují a Okresnímu soudu v [adresa] se přikazuje, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl; z odůvodnění usnesení vyplývá, že Okresní soud v [adresa] se dopustil nesprávného právního posouzení, pokud dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty pokračujícího trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za nouzového stavu (v období pandemického výskytu onemocnění Covid-19) pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí; žalobce přitom vykonal z 30 měsíců uloženého trestu již více než 25 měsíců.

9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], bylo prokázáno, že žalobce (v procesním postavení obžalovaného) byl výrokem II. mj. uznán vinným ze spáchání 6 skutků (stejně jako ve shora uvedeném rozsudku čj. [spisová značka], kdy v bodě 5 se jedná o skutek spáchaný dne [datum], přičemž se v bodech 1–6 jednalo o zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 trestního zákoníku a v bodě 2 o přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák. a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za což byl odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 43 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců; podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou; podle § 120 odst. 1 tr. řádu rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se státní zástupce i obžalovaný vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, obžalovaný současně prohlásil, že si nepřeje, aby se v jeho prospěch odvolaly jiné oprávněné osoby.

10. Žádostí ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce uvedeného dne u Okresního soudu v [adresa] požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy argumentoval tím, že byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] čj. [spisová značka] v rámci předcházejícího trestního řízení odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož polovina již uběhla, ve výkonu trestu se chová slušně a v souladu se zákonem a vnitřním řádem věznice, je pracovně zařazen a snaží se hradit své závazky, byl za něj podán insolvenční návrh, má předjednané pracovní místo i příslib ubytování u rodičů; přílohou je souhlas žalobcovy matky [jméno FO] (s úředně ověřeným podpisem) ze dne [datum] s poskytnutím bydlení žalobci po návratu z výkonu trestu v bytě v [adresa] do doby, než si zajistí své bydlení, a dále příslib zaměstnání pro žalobce v případě podmíněného propuštění z VTOS na pracovní pozici „zednické práce“, vyhotovený dne [datum] firmou Zednictví Randula sídlem ve [adresa]. Z emailové korespondence datované dnem [datum] vyplývá, že [Anonymizováno], s. r. o., potvrdila, že žalobce splácí dluh dle rozsudku ze dne [datum], čj. [spisová značka], zbývá uhradit částku [částka] a dluh bude zcela uhrazen.

11. Protokolem o veřejném zasedání čj. [spisová značka] bylo prokázáno, že Okresní soud v [adresa] dne [datum] usnesením č. j. [spisová značka] návrh odsouzeného žalobce na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl; z odůvodnění vyplývá, že osoba odsouzeného je velmi výrazně kriminálně narušena a riziko recidivy je velmi vysoké, ve vztahu k majetkové trestné činnosti (trestnému činu krádeže podle § 205 tr. zák.) je výrazným speciálním recidivistou; z informace z www.justice.cz (infoSoud) vyplývá, že v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo dne [datum] rozhodnutí soudu I. stupně (ze dne [datum] č. j. [spisová značka]) potvrzeno.

12. Z článku „Za drobné krádeže šli do vězení, i když neměli...“ publikovaného dne [datum] na www.irozhlas.cz vyplývá, že na jaře 2020 za nouzového stavu dostalo přes dvě stě pachatelů drobných krádeží nepodmíněné tresty, někteří by přitom za normální situace odešli s podmínkou; je zde konstatován obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který v březnu rozhodl, že pokud krádež přímo nesouvisela s pandemickou situací, nebyl pro tvrdší postup důvod, část odsouzených ale stále zůstává ve vězení a čeká, zda jim pomůže ministryně spravedlnosti. Z článku „[jméno FO] se postavila za muže, který ukradl pět housek. Podala stížnost k Nejvyššímu soudu“ zveřejněného dne [datum] na www.irozhlas.cz se podává, že ministryně spravedlnosti [jméno FO] podala k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona v případu muže, který v Brně v době nouzového stavu ukradl v obchodním domě pět kusů pečiva, Krajský soud jej za to poslal pravomocně na 1,5 roku do vězení, podle [jméno FO] byl ale čin nesprávně přísněji kvalifikován.

13. Dopisem Kanceláře prezidenta republiky ze dne [datum] bylo prokázáno, že potvrdila zástupci žalobce přijetí žádosti o milost podané ve prospěch žalobce, sdělila, že prezident republiky nemůže cestou milosti odpustit trest, který byl již zcela vykonán, a připomněla, že žalobce může uplatnit nárok na náhradu škody ve smyslu § 10 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

14. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č. j. [spisová značka]- bylo prokázáno, že žalobci byl až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona přerušen výkon společného trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka]; z odůvodnění (bodu 6.) mj. se podává, že ke dni vydání tohoto usnesení žalobce z 30 měsíců uloženého trestu vykonal již více než 25 měsíců.

15. Z listiny označené jako „Rozsudková data k žádosti o podmíněné propuštění z VTOS“ soud zjistil, že k datu [datum] měl žalobce 13 záznamů v trestním rejstříku, ve výkonu trestu odnětí svobody byl v minulosti 3 x, aktuálně je vězněn od [datum] s plánovaným koncem věznění [datum]. Z hodnocení odsouzeného k žádosti o podmíněné propuštění z VTOS ze dne [datum] se podává, že žalobce do Vazební věznice [adresa] dne [datum] nastoupil sám, zapojoval se do prací potřebných pro věznici, na základě kladného hodnocení byl ve věznici s ostrahou dne [datum] zařazen z vysokého do středního stupně zabezpečení, byl kladně hodnocen v několika aktivitách, obdržel 5 kázeňských odměn a žádný kázeňský trest; žalobce ve VTOS dodržuje právní normy, povinnosti si aktivně plní, uvědomuje si dopady trestné činnosti, výkon trestu svůj účel splnil a je možno předpokládat bezproblémové začlenění do života mimo věznici.

16. Podstatným obsahem trestního spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo mj. prokázáno, že [právnická osoba]. potvrdila přípisy ze dne [datum] a [datum], že žalobce byl u ní zaměstnán v pracovním poměru od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] jako stavební dělník, dodržoval pracovní dobu, úkoly plnil v požadované kvalitě, v kolektivu se choval bezproblémově. Z potvrzení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce zde nebyl v posledních 5 letech projednáván v souvislosti s přestupky, Komise pro projednání přestupků sdělila dne 9 4. 2020, že žalobce byl projednáván v letech 2016 – 2019 v souvislosti se 4 přestupky v dopravě a naposledy v r. 2015 pro přestupek dle § 50 odst. 1 písm. a) z. č. 200/1990 Sb.

17. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že na základě návrhu dle § 30 odst. 2 o. s. ř. doručeného soudu dne [datum] byl usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], pravomocným dne [datum], ustanoven žalobci k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy a pro zastupování v řízení zástupce – advokát [tituly před jménem] [jméno FO].

18. Žalobce slyšený jako účastník řízení vypověděl, že po vyhlášení rozsudku z dubna 2023, jímž mu byl snížen trest odnětí svobody ze 30 na 18 měsíců, řekl obhájkyni, že se nebude odvolávat, o možnosti odškodnění újmy mu neřekla, myslel si, že půjde domů o rok dřív, dva měsíce se však nic nedělo, proto mu sociální pracovnice ve věznici poradila napsat na soud ohledně zápočtu a po zamítavé odpovědi soudu mu poradila, aby kontaktoval advokáta, který podal další návrh na zápočet a soud mu sdělil, že vykonaný trest nemůže být započten, mezitím uplynulo asi 5 měsíců. Poté spoléhal na podmíněné propuštění, což se nestalo, od ledna 2020 je v insolvenci a nemohl platit advokáta, měl nárok na 3 hodiny ročně bezplatné právní konzultace, nakonec požádal o ustanovení advokáta, který podal návrh na odškodnění. Je nepřetržitě ve výkonu trestu od července 2020, insolvence by měla skončit v lednu 2025, 5 let splácí, pracuje ve výkonu trestu jako truhlář, se splácením mu pomáhali rodiče, neboť příjem nestačí na splátky [částka] měsíčně, spoléhal na dřívější propuštění a nesplácel, co měl, když jej nepropustili, rodiče přestali žalobci doplácet [částka] na insolvenci, celkem dluží ještě [částka]. Odvolání do rozsudků v roce 2021 a 2023 nepodal, protože v lednu 2021 řešil insolvenci, ve výkonu trestu kvůli přeměně podmínky dlužil splátky za listopad 2020 až leden 2021 a potřeboval se nechat ve věznici co nejrychleji zaměstnat, proto se poprvé vzdal práva odvolání, kterým by se vše zdrželo. V druhém případě se neodvolal proto, že počítal s propuštěním domů o rok dříve, což se nestalo, vykonání delšího, než uloženého trestu by psychicky rozhodilo každého, mohl trávit čas s vnučkou a rodiči. Celkem vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v délce asi 8 let.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek ustanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení (odst. 2 písm. a/věta první).

22. Podle § 8 odst. 1, odst. 3 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

23. Podle § 10 odst. 2 zákona má právo na náhradu škody i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

24. Podle § 14 odst. 1, 3 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

25. Podle § 32 odst. 3 věta první zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

26. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1532/16 (176/2016 Usn.) konstatoval, že ústavním korektivem krátkosti této promlčecí lhůty může být v konkrétních případech rozpor námitky promlčení (vznesené státem) s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne 14. 9. 2016). Institut dobrých mravů totiž obecným soudům otevírá prostor pro ústavně konformní výklad OdšZ, vedly-li by je mimořádné okolnosti konkrétního případu k závěru, že by vyhověním námitce promlčení porušily čl. 36 odst. 3 Listiny [srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 76/17 ze dne 3. 4. 2018 (N 67/89 SbNU 57) a sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne 14. 11. 2017]. Platí proto, že námitka promlčení vznesená státem proti nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je rozporná s dobrými mravy nejen v případech zneužití práva. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 11. 2022 sp. zn., 30 Cdo 2224/2022 mj. dovodil, že námitka promlčení vznesená žalovaným státem může být výjimečně hodnocena jako odporující dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 ObčZ 1964 i v případě, že hlavním a přímým úmyslem státu při jejím uplatnění není žalobce poškodit, avšak jsou zde dány mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti, které na straně žalobce vytvořily závažnou překážku, jež mu ve včasném uplatnění jeho nároku zabránila a pro kterou by závěr o promlčení uplatněného nároku byl pro něj nepřiměřeně tvrdý. Aplikace těchto závěrů přitom musí být vnímavá vůči ústavnímu základu nárokovaných práv.

27. Žaloba není důvodná. Mezi účastníky je nesporné, že pravomocný rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl žalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, byl na základě stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušen za současného konstatování porušení zákona v neprospěch žalobce (z důvodu nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako pokračující trestný čin tzv. „kovidové“ krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b/ trestního zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, tj. za nouzového stavu v době pandemie Covid-19), rozsudek č. j. [spisová značka] je tedy nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 a § 10 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákona“). Následně Okresní soud v [adresa] pravomocným rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], opětovně uznal žalobce vinným ze spáchání 6 skutků a nově mu uložil mírnější nepodmíněný trest v trvání 18 měsíců; v mezidobí před zrušením pravomocného rozsudku č. j. [spisová značka] přitom žalobce z původně uloženého trestu odnětí svobody 30 měsíců vykonal do přerušení trestu více než 25 měsíců, jak vyplývá i z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobce se u Okresního soudu v [adresa] domáhal zápočtu již vykonaného trestu, avšak dopisem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], mu bylo sděleno, že dobu strávenou ve výkonu trestu odnětí svobody nelze započíst. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované v souladu s § 14 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v požadavku na přiměřené zadostiučinění a omluvu (a splnil tak podmínku stanovenou v § 14 odst. 3 zákona), na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], že nároku žalobce nelze vyhovět z důvodu jeho promlčení.

28. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z neprávem vykonaného trestu se dle § 32 odst. 3 zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě (tj. o pravomocném rozsudku ukládajícím nový mírnější trest). Žalobce se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl dne [datum], kdy byl v jeho přítomnosti (za současné přítomnosti jeho obhájce) vyhlášen rozsudek č.j. [spisová značka], proti němuž se vzdal práva odvolání a rozsudek tak nabyl právní moci; to vše za situace, kdy věděl, že v té době má „přesezený“ trest o 7 měsíců. Šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy proto marně uplynula dnem [datum] a žalobce u žalované uplatnil nárok až dne [datum], tedy více než 3 měsíce po uplynutí promlčecí doby.

29. Soud se dále zabýval otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy z důvodu existujících mimořádných a zvláštního zřetele hodných okolností, když dle konstantní judikatury (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1532/2016) takovéto okolnosti musejí spočívat buď výlučně na straně žalovaného státu, který zavinil marné uplynutí promlčecí lhůty a fakticky tak znemožnil uplatnění nároku, případně se může jednat o extrémně nepříznivé okolnosti v osobní sféře žalobce, pro něž by závěr o promlčení uplatněného nároku byl pro žalobce nepřiměřeně tvrdý. Soud dospěl k závěru, že u žalobce takové mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti dány nejsou a současně přisvědčil žalované, že samotný nezákonný výkon trestu odnětí svobody žalobcem („přesezených“ 7 měsíců) není touto mimořádnou okolností, ale samotným předpokladem vzniku odpovědnosti státu dle § 10 odst. 2 zákona.

30. Soud naopak souhlasí se žalovanou, že veškeré okolnosti tvrzené žalobcem spočívají na jeho straně a jdou výlučně k jeho tíži, ať již neznalost zákona (mající za následek nesprávný procesní postup v případě žádosti o zápočet trestu učiněné v rozporu s § 92 tr. zákoníku), nepožádání o včasnou právní pomoc (když i z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že je ve výkonu trestu dostupná), okolnost, že je speciálním recidivistou, aktuálně nepřetržitě ve výkonu trestu odnětí svobody od r. 2020 do současnosti, který byl již 12x odsouzen za páchání majetkové trestné činnosti, z toho k 7 nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání celkem asi 8 let (poprvé již v r. 1996), přičemž předmětné nezákonné rozhodnutí bylo následně Nejvyšším soudem zrušeno kvůli nesprávné právní kvalifikaci pouze ve vztahu k jednomu skutku (z celkem [hodnota]), spáchanému v nouzovém stavu během pandemie Covidu-19 (a současně bylo stíhání pro další skutky pro neúčelnost zastaveno). Soud proto přisvědčil argumentaci žalované, že žalobce ve smyslu § 6 odst. 2 o. z. nesmí těžit ze svého protiprávního jednání a snažit se dosáhnout výhody jen proto, že je vlastním zaviněním opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody (případně v insolvenci). Pokud jde o namítanou krátkost promlčecí lhůty stanovené v § 32 odst. 3 zákona, soud shodně se žalovanou odkazuje na konstantní judikaturu (sp. zn. IV. ÚS 1615/12), z níž plyne, že uvedené ustanovení je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění; v této souvislosti pak není relevantní ani námitka žalobce, že překročil 6měsíční promlčecí lhůtu „pouze“ o cca 3 měsíce, tj. o 50 %. Soud proto uzavřel, že s ohledem na dosavadní způsob života žalobce a jeho bohatou trestní minulost trvající více než polovinu jeho života (tedy okolnosti zaviněné výlučně jeho vlastním jednáním) nelze souhlasit ani s tím, že shora uvedené nezákonné rozhodnutí mělo (samo o sobě) extrémně nepříznivý dopad do osobnostní integrity žalobce (morální, zdravotní, rodinné a pracovně-ekonomické sféry jeho osobnosti), pro něž by vznesená námitka promlčení mohla být rozporná s dobrými mravy. Na uvedeném závěru nemůže dle názoru soudu ničeho změnit ani skutečnost, že otázka kovidových krádeží byla ve své době společensky negativně vnímaným tématem.

31. Vzhledem k výše uvedené argumentaci soud současně dovodil, že u žalobce se nejedná o případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 8 odst. 3 zákona, a žalobci proto nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nelze přiznat i z důvodu, že nevyužil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon jakožto poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Konkrétně se za přítomnosti obhájce vzdal práva odvolání po vyhlášení obou rozsudků ve shora uvedené trestní věci (ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a ze dne [datum], čj. [spisová značka]), a to výlučně z vnitřních pohnutek, které objasnil ve své účastnické výpovědi (potřeba splácet rychle dluhy a neznalost zákona ve vztahu k očekávanému zápočtu trestu). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

32. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve sporu byla plně úspěšná žalovaná, proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a to za 4 úkony (vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]) v paušální výši 4 x [částka], tj. [částka], a náhradu jízdného vlakem ke dvěma jednáním z [adresa] a zpět v celkové výši [částka].

33. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě soudu podle výsledku řízení vznikly náklady právního zastoupení za zástupce ustanoveného procesně neúspěšnému žalobci, tento však nadále splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř., jelikož je ve výkonu trestu odnětí svobody a v insolvenci, proto soud státu právo na náhradu nákladů vůči žalobci nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení