12 C 96/2021-96

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro 300.000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 285.512,01 Kč od 01.01.2021 do zaplacení a z částky 14.487,99 Kč od 05.03.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 93.218,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dne 31. března 2019 řídil motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem a plně se nevěnoval řízení vozidla (nesledoval dostatečně provoz před vozidlem) a přední částí vozidla narazil do zadní části elektro koloběžky, kterou řídil [jméno] [příjmení]. Došlo k těžkému zranění [jméno] [příjmení], který byl letecky transportován do fakultní vojenské nemocnice v [obec], kde dne 2.4.2019 zemřel. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [spisová značka], byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 24 měsíců. Žalobce na základě doložených dokladů uhradil z Garančního fondu pojistné plnění ve výši 1.540.136 Kč, které tvoří: 650.000 Kč nemajetková újma dle § 2959 o.z. pozůstalému synovi [jméno] [příjmení], 650.000 Kč nemajetková újma dle § 2959 o.z. pozůstalé dceři po [jméno] [příjmení] [příjmení], 25.053 Kč náklady na pohřeb, 15.500 Kč škoda na elektro koloběžce, 91.241 Kč náklady léčení VZP, 29.781 Kč náklady léčení VZP, 9.411 Kč dolikvidace nákladů léčení VZP, 2 x 33.600 Kč náklady právního zastoupení poškozených, 1.950 Kč posudek MUDr. [příjmení] ke zhodnocení nákladů léčení. Nárok proti žalovanému žalobkyně odvozuje z ust. § 24 odst. 9 ve spojení s ust. § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že spolu s vozidlem převzal od autobazaru v [obec] technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a zelenou kartu deklarující existenci platného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V kupní smlouvě bylo ujednáno, že do 10 dnů od obdržení plné moci provede žalovaný přehlášení vozidla v registru vozidel na své jméno. Plnou moc obdržel od autobazaru v [obec] dne 03.04.2019 a poté dne 05.04.2019 provedl přepis vozidla na své jméno a vozidlu byla přidělena nová registrační značka. Po dopravní nehodě ze dne 31.03.2019 nahlásil na základě dokladů k vozidlu pojistnou událost [právnická osoba], u které bylo vozidlo pojištěno. Pojišťovna nahlášení škody přijala a dne 01.04.2019 mu písemně potvrdila, že pojistnou událost eviduje pod [číslo] na pojištěného [jméno] [příjmení], který je veden v registru vozidel jako vlastník. Teprve následně pojišťovna sdělila žalovanému, že předmětná pojistná smlouva byla dne 27.03.2019 zrušena. V době dopravní nehody žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla, nýbrž pouze jeho řidičem. Skutečnost, že původní vlastník předmětného vozidla pojištění zrušil, nebyla žalovanému známa. Žalovaný předpokládal, že pokud převzal zelenou kartu s platností do září 2019 se závazkem, že zajistí přepis vozidla v registru vozidel do 10 dnů od obdržení plné moc, nemohl předpokládat, že původní vlastník pan [příjmení] pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zruší.

3. Při ústním jednání dne 02.09.2021 žalobkyně se souhlasem žalovaného omezila žalobu v části úroku z prodlení (konkrétně v části, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 8,25% úroku z prodlení z částky 14.487,99 Kč od 5. 2. 2021 do 4. 3. 2021) a soud v této části řízení dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil.

4. Mezi účastníky byly nesporné níže uvedené právně významné skutečnosti, které soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci:

1. Dne 26.03.2019 žalovaný jako kupující a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu ve znění uvedeném v kopii této kupní smlouvy založené na č. listu 20 soudního spisu, kterou prodávající převedl své vlastnické právo k [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] na žalovaného za dohodnutou kupní cenu ve výši 48.000 Kč a současně byl dle textu kupní smlouvy žalovanému prodávajícím předán technický průkaz a osvědčení k technickému průkazu (malý technický průkaz). Obě strany kupní smlouvy dohodly, že žalovaný jako kupující zajistí do 10 dnů od doložení písemné plné moci s ověřeným podpisem úřední přepis vozidla.

2. Žalovaný jako řidič vozidla [anonymizována tři slova] [registrační značka] zavinil dne 31.3.2019 v 20:00 hodin na silnici [spisová značka] ve směru od [obec] směrem ke kruhovému objezdu u [anonymizováno] dopravní nehodu, při které byl smrtelně zraněn další účastník nehody [jméno] [příjmení], a žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 03.06.2020, č. j. 3 T 134/2019-345, za toto jednání odsouzen k trestu odnětí svobody na 18 měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců a náhradě majetkové újmy VZP ČR ve výši 151.506 Kč, a náhradě majetkové újmy [jméno] [příjmení] ve výši 40.553 Kč 3. Žalobkyně poskytla pojistné plnění za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizována tři slova] [registrační značka] z garančního fondu a uhradila: 650.000 Kč dne 10.11.2020 na nemajetkové újmě pozůstalému synovi [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], 650.000 Kč dne 19.01.2021 na nemajetkové újmě pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], 25.053 Kč dne 18.09.2020 na nákladech pohřbu [jméno] [příjmení], 15.500 Kč dne 18.09.2020 za poškození elektro koloběžky [jméno] [příjmení], 91.241 Kč dne 27.10.2020 na nákladech VZP ČR za léčbu [jméno] [příjmení], 29.781 Kč dne 10.11.2020 na nákladech VZP ČR za léčbu [jméno] [příjmení], 9.411Kč dne 10.11.2020 na nákladech VZP ČR za léčbu [jméno] [příjmení], 33.600 Kč dne 10.11.2020 na nákladech právního zastoupení pozůstalého syna [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], 33.600 Kč dne 19.01.2021 na nákladech právního zastoupení pozůstalé dcery [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], 1.950 Kč za posudek MUDr. [příjmení] ke zhodnocení nákladů léčení.

4. Žalobkyně uplatnila právo na náhradu pojistného plnění podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. ve výši 285.512,01 Kč v dopise ze dne 01.12.2020 zaslaném žalovanému se lhůtou k plnění do 31.12.2020 5. Žalobkyně uplatnila právo na náhradu pojistného plnění podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. ve výši 14.487,99 Kč v dopise ze dne 04.02.2021 zaslaném žalovanému bez uvedení konkrétního data k plnění.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 285.512,01 Kč dopisem ze dne 04.02.2021 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 14.487,99 Kč dopisem ze dne 18.02.2021.

5. Mezi účastníky zůstala sporná právně významná skutečnost, zda dne 27.03.2019 zanikla pojistná smlouva [číslo] o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizována tři slova] [registrační značka] uzavřená mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení].

6. K této sporné skutečnosti soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu:

7. Z potvrzení [právnická osoba] [obec] o přijetí hlášení pojistné události z 01.04.2019 soud zjistil, že pojišťovna přijala oznámení žalovaného o pojistné události ze dne 31.03. 2019 a přidělila jí [číslo].

8. Z tzv. zelené karty s platností do 24.10.2019 soud zjistil, že jde o duplikát vydaný [jméno] [příjmení], tj. předchozímu vlastníku předmětného vozidla, [registrační značka], v duplikátu zelené karty se uvádí, že tato pojišťovací karta je platná od 25.10.2018 do 24.10.2019.

9. Z plné moci k přepisu vozidla z 27.03.2019 s obálkou (na které je datum odeslání dne 01.04.2019) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] vyplnil formulář v plné moci dne 27.03.2019, kdy nechal ověřit u svůj podpis na formuláři plné moci, přičemž jméno a adresa zmocněné osoby uvedena není, zmocnění mělo soužit k zastupování [jméno] [příjmení] ve věci přepisu předmětného automobilu v registru vozidel.

10. Ze zprávy [právnická osoba], [obec] ze dne 31.08.2021 soud zjistil, že pojistná smlouva [číslo] týkající se předmětného vozidla uzavřená s [jméno] [příjmení] byla ukončena k datu 27. 3. 2019 z důvodu změny vlastníka vozidla. Dále se ve zprávě uvádí, že k datu 31.03.2019 nebylo předmětné vozidlo u této pojišťovny pojištěno.

11. Ze zprávy [právnická osoba], [obec] ze dne 01.09.2021, soud zjistil, že pojistná smlouva [číslo] byla ukončena na základě žádosti pojišťovacího zprostředkovatele na základě předložení kopie kupní smlouvy o převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu. V příloze zprávy byl email ze dne 27.03.2019, kdy generální reprezentant shora uvedené pojišťovny požádal oddělení správy pojištění téže pojišťovny o ukončení předmětné pojistné smlouvy z důvodu prodeje vozidla. Dále se v příloze zprávy nacházela kopie kupní smlouvy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ohledně předmětného vozidla a kopie originálu zelené karty.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je pracovnicí pobočky [anonymizována dvě slova] v [obec] v [anonymizováno] ulici a tato svědkyně potvrdila, že pobočku navštívil žalovaný již před delší dobou (datum si nepamatuje) a tvrdil, že zakoupil v [obec] automobil, obdržel zelenou kartu a potřeboval zjistit, kdy si má nechat automobil pojistit. Svědkyně mu řekla, že aby mohl být automobil pojištěný na jeho jméno, musí být nejprve vozidlo přepsáno na nového majitele a ten může poté nechat automobil pojistit, zároveň však dodala, že pokud by žalovaný předloží kupní smlouvu svědčící o jeho vlastnickém právu, bude možné automobil pojistit. Žalovaný po nějaké době přišel do stejné pobočky s tvrzením, že došlo k autohavárii a potřeboval zjistit, zda dosavadní pojistka na automobil je platná. Svědkyně zatelefonovala na centrálu pojišťovny, kde jí bylo řečeno, že stávající pojistka je platná. Na základě toho žalovaný nahlásil pojistnou událost. Svědkyně dále vysvětlila, že v roce 2019 byla taková praxe, že v případě změny vlastnického práva k vozidlu, pokud přišel původní vlastník i s kupní smlouvu a požadavkem zrušit svoji pojistnou smlouvu (povinné ručení), pobočka s ním vyplnila formulář, který poté posílala s odstupem jednoho týdne (po nashromáždění dalších takových formulářů z daného týdne) na centrálu pojišťovny, přičemž ta měla na vyřízení změny 14 dnů, tj. změna stavu pojistky se objevila v elektronických systémech až se zpožděním. V současné době se zrušení smlouvy zasílá elektronicky do systému pojišťovny a změna se tam objeví zhruba do dvou dnů. Pobočka tudíž nemůže žadateli o informaci garantovat informace o existenci pojistné smlouvy v okamžiku jeho dotazu.

13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento pracoval v roce 2019 v autobazaru v [obec], kde žalovaný kupoval automobil od prodávajícího [jméno] [příjmení]. Svědek uvedl, že žalovaný si automobil po zakoupení odvezl tzv. po vlastní ose, sjednání nového povinného ručení pro něj autobazar nezařizoval, svědek si vzpomněl, že žalovaný tvrdil, že si povinné ručení zajistí sám. Svědek dále uvedl, že spolu s automobilem předal žalovanému velký a malý technický průkaz, nepamatoval si, zda žalovanému předal i tzv. zelenou kartu, nevyloučil však, že zelená karta od bývalého majitele zůstala ve vozidle.

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten v roce 2019 vyšetřoval dopravní nehodu s těžkým ublížením na zdraví, a to jako policejní vyšetřovatel. Vedle něj byli na místě přítomni i kolegové z dopravního inspektorátu, kteří řešili dopravní nehodu jako takovou. Svědek v době vyšetřování dopravní nehody nepotřeboval vědět z titulu své funkce vyšetřovatele, zda vozidlo žalovaného mělo či nemělo uzavřenou pojistku, tzv. povinné ručení. Svědek si nevybavil, zda kolegové z dopravního inspektorátu na místě při šetření dopravní nehody zjišťovali existenci povinného ručení.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten byl 31.03.2019 členem výjezdové skupiny policie na místě nehody, avšak ve funkci operativce neměl na místě samém co řešit, nezajímal se ani o existenci zákonného pojištění vozidla žalovaného.

16. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 30.06.2021 soud zjistil, že tento s úředně pověřeným podpisem písemně prohlásil že dne 27.03.2019 pověřil smluvního zástupce [anonymizována dvě slova], a to společnost [právnická osoba] (jednatel [anonymizováno] [příjmení]), aby provedl oznámení změny vlastnictví předmětného vozidla prodaného na základě kupní smlouvy z 26.03.2019 a současně požádal o zajištění ukončení pojistné smlouvy [číslo] sjednané se jmenovanou pojišťovnou.

17. Ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. [spisová značka]: protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 01.04.2019 založeném tam na čl. 93 a 94 soud zjistil, že při projednání dopravní nehody dne 31.03.2019 zjišťovala policie v rámci technických údajů o vozidlech též existenci mezinárodní pojistné karty a v protokolu se uvádí, že jde o pojistnou kartu č. [spisová značka] vydanou [anonymizována dvě slova] s platností od 25.10.2018 do 24.10.2019.

18. Z úředního záznamu PČR ze dne 31.03.2019 sepsaného prap. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že policie v úředním záznamu uvedla ohledně předmětného vozidla žalovaného též poznámku„ [anonymizována dvě slova]“.

19. Z úředního záznamu PČR ze dne 31.03. 2019 sepsaného por. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že policie v úředním záznamu otázku existence pojišťovací zelené karty neřešila.

20. Z protokolu o technické prohlídce – evidenční kontrole č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 02. 04. 2019 soud nezjistil žádné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci.

21. Z návrhu pojistné smlouvy ze dne 2. 4. 2019 vypracovaného pracovnicí [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci.

22. Soud na základě zjištění z listin a výslechů svědků (odst. 8 až 22 odůvodnění) učinil dílčí skutkový závěr: Soud má za zjištěné a prokázané zprávou [právnická osoba] ze dne 31.08.2021, že dne 27.03.2019 obdržela [právnická osoba] oznámení o změně vlastníka předmětného automobilu týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla, č. pojistné smlouvy [číslo] O této skutečnosti svědčí obsah čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 30.06.2021, kopie odeslaného e-mailu ze dne 27.03.2019 (čl. 44), kde pracovník obchodního oddělení [právnická osoba] [jméno] [příjmení] žádá oddělení správy pojištění téže pojišťovny o ukončení předmětné pojistné smlouvy z důvodu prodeje předmětného vozidla. V kopii byl e-mail zaslán na e-adresu: [email], tedy [právnická osoba] s.r.o., tj. smluvního zástupce [právnická osoba], kterou předchozí vlastník vozidla [jméno] [příjmení] pověřil oznámením o změně vlastnictví k předmětnému vozidlu a požádal a zajištění ukončení jeho pojistné smlouvy [číslo] (viz obsah čestného prohlášení na čl. 48). [příjmení] žalovaného spočívající v tvrzení, že po dopravní nehodě, kdy šel nahlásit pojistnou událost, byl pracovnicí pobočky [anonymizována dvě slova] v [obec] [jméno] [příjmení] informován o tom, že pojistná smlouva [jméno] [příjmení] [číslo] ohledně předmětného vozidla byla v době dopravní nehody dne 31.03.2019 stále platná, byla vyvrácena výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že v roce 2019 se ukončení pojistné smlouvy provedené původním vlastníkem po předložení kupní smlouvy o zániku jeho vlastnického práva provádělo vyplněním formuláře, který po vyplnění pobočka zasílala na centrálu po uplynutí jednoho týdne (čekala na shromáždění více takových vyplněných formulářů a ty odesílala najednou) a zrušení pojistné smlouvy se tak v elektronickém systému pojišťovny objevilo až se zpožděním, kdy pojišťovna měla na zpracování 14 dnů. Tím se vysvětluje i skutečnost, že policie sdílející v elektronickém systému přehled platných pojistných smluv u motorových vozidel (povinného ručení) v době dopravní nehody zaznamenala, že pojistná smlouva předchozího vlastníka předmětného vozidla [jméno] [příjmení] je platná. Mezi nahlášením změny vlastníka pojistiteli (spolu se žádostí u zrušení pojistné smlouvy) dne 27.03.2019 a dopravní nehodou (lustrací policie ohledně povinného ručení) dne 31.03.2019 uplynuly pouhé 4 dny.

23. Soud neprovedl důkaz listinami: policejní protokol ze dne 31.03.2018, [číslo] 2019, rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], likvidační zpráva č. [anonymizováno] [rok] [číslo], kupní smlouva ze dne 26.03.2018, dohoda o vypořádání nároků ze dne 6.11.2020 a 06.01.2021, faktura za pohřeb, vyúčtování nákladů na léčení vystavené VZP ČR dne 02.10.2020, akceptace VZP ČR s ponížením nákladů léčení ze dne 04.11.2020, opravené vyúčtování VZP ČR s výzvou k proplacení ze dne 04.11.2020, doklady (výpisy z účtu žalobkyně) o proplacení částek uvedených pod ad 3/ nesporných skutečností shora, faktura č. [rok] [číslo] ze dne 20.10.2020, splatná dne 09.11.2020 znějící na částku 1.950 Kč, výzva žalobkyně (uplatnění práva na náhradu plnění) ze dne 01.12.2020 a ze dne 04.02.2021, předžalobní výzva ze dne 04.02.2021 a ze dne 18.02.2021, neboť z nich plynou mezi účastníky nesporné skutečnosti. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], neboť již z listinného důkazu – úředního záznamu ze dne [datum] ([číslo listu]) je patrné, že vylustroval pojištění vozidla u [právnická osoba], nicméně tento důkaz ani případný výslech svědka nemohl prokázat tvrzení žalovaného o existenci platné pojistné smlouvy předchozího vlastníka předmětného vozidla v době dopravní nehody.

24. Na základě shora uvedených dílčích skutkových závěrů posoudil soud věc po právní stránce takto:

25. V řízení bylo prokázáno (mezi účastníky jde o nespornou skutečnost), že dne 26.03.2019 žalovaný jako kupující a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu ve znění uvedeném v kopii této kupní smlouvy založené na č. listu 20 soudního spisu, kterou prodávající převedl své vlastnické právo k [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] na žalovaného. Dle ust. § 1009 občanského zákoníku (dále jen: „o.z.“) přešlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného v okamžiku uzavření kupní smlouvy dne 26.03.2019, neboť v kupní smlouvě nebylo ujednáno jinak.

26. Podle ust. 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla.

27. Soud má za zjištěné a prokázané (viz dílčí skutkový závěr v odst. 23 odůvodnění), že předchozí vlastník předmětného vozidla [jméno] [příjmení] oznámil pojistiteli dne 27.03.2019 změnu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. K zániku smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] uzavřené předchozím vlastníkem předmětného vozidla (pojistníkem a pojištěným) [jméno] [příjmení] s [právnická osoba] (pojistitelem) došlo dne 27.03.2021 oznámením o zániku vlastnického práva [jméno] [příjmení] k předmětnému vozidlu pojistiteli, jak stanoví shora citovaný § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. K předmětnému vozidlu tak nebylo ke dni dopravní nehody dne 31.03.2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

28. Soud má za zjištěné a prokázané – mezi účastníky nesporné - (viz dílčí skutkový závěr v odst. 5 odůvodnění), že žalovaný jako řidič předmětného vozidla zavinil dne 31.3.2019 v 20:00 hodin na silnici [spisová značka] ve směru od [obec] směrem ke kruhovému objezdu u [anonymizováno] dopravní nehodu, při které byl smrtelně zraněn další účastník nehody [jméno] [příjmení]. Žalobkyně následně odškodnila následky této dopravní nehody (viz dílčí skutkový závěr v odst. 5 odůvodnění) částkou 1.540.136 Kč, neboť k předmětnému vozidlu nebyla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

29. Podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

30. Podle ust. § 24 odst. 9 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

31. Soud níže připomíná judikaturu použitelnou i na tuto právní věc, která řeší postavení a odpovědnost vlastníka, provozovatele a řidiče vozidla za škodu způsobenou provozem vozidla: Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 29.07.2010 sp. zn. III. ÚS 1758/10 uvedl, že osobou bez pojištění odpovědnosti dle § 24 odst. 2 písm. b) není jen osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle § 4, nýbrž i osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, ke kterému taková pojistná smlouva nebyla uzavřena, a žalobci tudíž svědčí právo postihu vůči každému, kdo za způsobenou škodu odpovídá a za koho plnil, tedy i proti řidiči vozidla, který způsobil dopravní nehodu vozidlem bez pojištění odpovědnosti. Stejně tak uzavřel i NS ve svém rozsudku ze dne 8.10.2014, sp. zn. 31 Cdo 4134/2011, kde uvedl, že regresní nárok [obec] [anonymizována dvě slova] na náhradu částek, které plnila ze škodné události namísto pojišťovny, s níž měl mít vlastník vozidla smlouvu uzavřenu, lze uplatnit vůči tomu, kdo její povinnost plnit z garančního fondu vyvolal. Tím je řidič vozidla nebo jeho provozovatel, nikoliv vlastník, který vozidlo nepojistil. V rozsudku ze dne 22.9.2010, sp. zn. 23 Cdo 648/2009, NS uvedl, že poškozený se tak může domáhat škody vůči provozovateli dopravního prostředku podle § 427 zák. č. 40/1964 Sb. na základě objektivního principu a proti řidiči dopravního prostředku podle § 420 zák. č. 40/1964 Sb. na základě odpovědnosti založené na presumovaném zavinění. V rozsudku ze dne 11.3.2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, NS uvedl, že ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (§ 427 a násl. zák. č. 40/1964 Sb.) není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 420 zák. č. 40/1964 Sb. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti; je proto na vůli poškozeného, vůči kterému ze škůdců (či zda vůči oběma) nárok na náhradu škody uplatní. V rozsudku ze dne 23.01.2019, č. j. 25 Cdo 1526/2018, NS uvedl:„ Na otázku, kdo je provozovatelem vozidla, již v minulosti odkázal Nejvyšší soud (rozsudek ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1532/2006) na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 1999, sp. zn 25 Co 558/98, ve kterém byl vyjádřen právní názor, že za provozovatele vozidla je třeba považovat toho, kdo má trvalou právní a současně faktickou možnost jej užívat. V rozsudku ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2563/2005, publikovaném pod č. 6/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že stále platí, že obecně je třeba za provozovatele motorového vozidla považovat jeho vlastníka, neboť u něj lze předpokládat možnost trvalé právní i faktické dispozice s daným vozidlem.“. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 11.03.2008, sp. zn. III. ÚS 812/06, uvedl, že ust. § 4 zák. č. 168/1999 Sb. jednoznačně povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ukládá vlastníku vozidla, a to bez ohledu na to, kdo je jeho provozovatelem. Porušení povinnosti uzavřít zákonné smluvní pojištění je pak v prvé řadě způsobilé vyvolat nepříznivé právní účinky vůči tomu, kdo se porušení povinnosti dopustil (analogicky úpravě ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., dle nějž každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti), touto osobou je vlastník vozidla, byť odpovědnost provozovatele tím není dotčena.

32. S poukazem na právní závěr v odst. 26 odůvodnění ohledně nabytí vlastnického práva žalovaného k předmětnému vozidlu a s poukazem na shora citovanou judikaturu lze bez pochybností uzavřít, že žalovaný byl v době dopravní nehody dne 31.03.2019 jak vlastníkem, tak i provozovatelem a řidičem předmětného vozidla (měl již trvalou právní i faktickou dispozici s vozidlem) a odpovídá za vzniklou škodu ve výši 1.540.136 Kč, která v důsledku této dopravní nehody vznikla. Podle ust. § 24 odst. 9 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. však může být žalovaný zavázán k náhradě jedné třetiny toho, co žalobkyně poškozenému, resp. jeho dětem plnila, nejvýše však 300.000 Kč, proto žalobě jako důvodné zcela vyhověl.

33. Na okraj soud podotýká, že poukaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne 09.11.2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, obsažený v závěrečném návrhu jeho zástupce, kde citoval z uvedeného nálezu,„ že nedojde-li po převodu vlastnického práva k zápisu změny vlastníka, dosavadní vlastník se vystavuje objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, (kterým je zásadně jeho vlastník“, za porušení povinnosti řidiče podle § 125f zák. č. 361/2000 Sb.“, považuje za nepřípadný, neboť v tomto nálezu se řeší otázka odpovědnosti původního vlastníka vozidla za přestupek ve správním řízení a nikoliv jeho případná odpovědnost za škodu posuzovanou dle práva občanského.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 93.218,79 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300.000 Kč sestávající z částky 9.500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8.322,97 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 9. 2021 náhrada 2.724,59 Kč za 298 ujetých km v částce 1.724,59 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 11. 2021 náhrada 2.692,16 Kč za 298 ujetých km v částce 1.692,16 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2022 náhrada 2.906,22 Kč za 298 ujetých km v částce 1.906,22 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 67.122,97 Kč ve výši 14.095,82 Kč.

Poučení