Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

12 Cad 17/2007-63

Rozhodnuto 2009-06-24

Citované zákony (23)

Rubrum

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7.9.2007 č. j. 323-6313-2116-20.8.2007/Ha se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení (dále také ČSSZ), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr č. j. 617/1886/07.Tímto platebním výměrem ze dne 25.7.2007 bylo žalobci uloženo podle ust. § 104 c) zák. č. 582/1991 Sb. uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen pojistného) ve výši 4 715 Kč. a penále z tohoto pojistného ve výši 362 Kč., tedy dluh v úhrnné výši 5 077 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že dle jeho názoru by měl soud dle § 76 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) vyslovit právní názor, že platební výměr číslo 617/1886/07 ze dne 25.7.2007 a pak následně i napadené rozhodnutí jsou dle § 77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále správní řád), nicotné. V případě, že by soud neshledal právní vady rozhodnutí žalovaného a Pražské správy sociálního zabezpečení natolik zásadní, že by způsobovaly nicotnost, žádá žalobce, aby soud napadené rozhodnutí zcela zrušil pro nezákonnost a zrušil i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, tedy platební výměr Pražské správy sociálního zabezpečení, a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Pražská správa sociálního zabezpečení porušila svým postupem § 68 odst. 3 správního řádu tím, že rozhodnutí neodůvodnila a neuvedla ani jediný důkaz, který by dokazoval její právní názor. Pražská správa sociálního zabezpečení porušila § 5 odst. 1 písm. a) bod zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení (ve znění platném v roce 2006). Žalobce v žalobě dále uvedl, že poskytl v souladu s vnitřními směrnicemi a vnitropodnikovými rozhodnutími nepeněžní dar ve formě dárkových poukázek svým nejlepším zaměstnancům za mimořádnou aktivitu. Dar proúčtoval na vrub nákladů, které nejsou náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Tyto nepeněžní příjmy až do úhrnu 2 000 Kč. žalobce osvobodil od daně z příjmu z souladu s § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Další nepeněžní dary nad rámec 2 000 Kč. již osvobození nepodléhaly. Podle § 5 odst. 1 písm. a) bod 4 zák. č. 589/1992 Sb. se nezahrnuje takovéto osvobozené plnění do vyměřovacího základu zaměstnance jako započitatelný příjem.Z částek, které nebyly osvobozeny od daní z příjmu bylo řádně odvedeno sociální pojištění. Platební výměr č. 617/1886/07 byl vydán na základě protokolu o kontrole č. j. 1886/07 a byl doručen žalobci dne 25.7.2007. Platební výměr byl však podepsán bez uvedení funkce, jména a příjmení pracovníka oprávněného podepsat rozhodnutí. Rovněž rozhodnutí ČSSZ je podepsáno osobou jinou, než je uvedena na rozhodnutí a to bez uvedení funkce, jména a příjmení této osoby. Dle § 69 odst. 1 správního řád jsou výše uvedené údaje povinnou součástí rozhodnutí správního orgánu. Dále rozhodnutí prvostupňového orgánu neobsahuje odůvodnění. Z hlediska správního řádu a známé judikatury je tedy možné konstatovat, že chybějící údaje v rozhodnutích jsou natolik zásadní, že tyto nedostatky nelze odstranit. Z těchto důvodů považuje žalobce platební výměr i žalované rozhodnutí za nicotné. Platební výměr se v odůvodnění odvolává na protokol o kontrole č. 1886/07 s tím, že nejpodstatnější doměřená částka ve výši 4 080 Kč. je na straně 1/3 popsána takto: "Kontrolou bylo..., jelikož se na dané plnění nevztahuje výjimka, a proto do vyměřovacího základu pro odvod pojistného měla být zahrnuta celková částka, poukázky, tj. 5 000 Kč. x 6 = Kč. 30 000."Toto zdůvodnění je dle názoru žalobce v rozporu se zněním § 68 odst. 2 správního řádu, protože kontrolní pracovník nijak neodůvodnil svojí právní úvahu proč se na dané plnění nevztahuje výjimka.Dle názoru žalobce je rozhodnutí v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a) bod 4 zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení.Dle názoru žalobce je poskytnutí poukázek v úhrnné výši do dvou tisíc Kč osvobozeno ve smyslu § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Citace zákona: " ch) hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu, u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč. ročně u každého zaměstnance".Žalobce upozornil, že jedině řádný výklad § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, může vést ke správnému rozhodnutí o tom, zda uvedený nepeněžitý příjem podléhá sociálnímu pojištění.Pokud si tedy prvoinstanční orgán učinil úsudek o daném typu příjmu z hlediska daně z příjmu, mohl následně rozhodovat o tomto příjmu z hlediska zahrnutí tohoto příjmu do základu pro sociálního pojištění. V průběhu prvoinstančního řízení a ani v rozhodnutí o doměření sociálního pojištění kontrolní pracovník nesdělil svojí právní úvahu k dané problematice. Žalovaný v napadeném rozhodnutí již výklad činí. Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí již není možnost žádného opravného prostředku. Pouze existuje možnost soudního přezkoumání rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Tímto postupem žalovaný porušil právo žalobce na součinnost a dvoustupňové rozhodování ve věci, které je zakotveno v českém právním řádu, zejména v Listině základních práv a svobod a následně ve správním řádu. Žalobce konstatoval, že i výklad a odůvodnění žalovaného v oblasti dané problematiky je v rozporu s ustanovením zákona o daních z příjmů. Žalovaná se dovolává na to, že se na daný nepeněžitý příjem ve výši 2 000 Kč nevztahuje osvobození, protože: a) poukázky na nákup zboží je nutné chápat jako hotové prostředky, b) dar byl poskytnut vybraným pracovníkům, nikoliv v souladu s vyhl. č. 114/2002 Sb.K tvrzení žalované pod bodem a) žalobce uvedl, že nesouhlasí s tím, že by poukázky na odběr zboží mohly být považovány za hotové peníze.Z různých definic pro peníze a hotové finanční prostředky si dovolil uvést příklad údaje z encyklopedie Wikipedia: "Peníze jsou takový statek, který v určité společnosti slouží jako běžně přijímaný prostředek směny (platidlo). V makroekonomii se jako peníze uvažují taková aktiva, která mají vysokou likviditu a nízkou míru rizika. Konkrétní peněžní jednotka daného státu se označuje jako měna. Peníze se vyskytují ve dvou různých formách: Oběživo: Tzv. hotové peníze - tedy mince a bankovky. Bezhotovostní peníze: Využívají se při bezhotovostním platebním styku. Jsou to tzv. depozita - tedy peníze, které jsou uloženy na účtech u peněžních ústavů." Z uvedeného tedy vyplývá, že poukázky na zboží, vydané obchodním domem, či jinou organizací nemohou nikdy splňovat požadavky na hotové peníze - peníze jako měnu.Takovýmto poukázkám chybí obecná vlastnost peněz, tedy to, že jsou volně a běžně přijímaným prostředkem směny. Za takovéto poukázky lze vyměnit zboží pouze v konkrétním obchodě a zpravidla do určité lhůty. Žalobce upozornil na skutečnost, že stejnou vlastnost mají i stravenky používané v oblasti závodního stravování, kde jejich použití je daleko rozšířenější a přesto jsou obecně považovány za nepeněžní plnění - § 6 odst. 9 písm. b) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. K tvrzení žalovaného pod písm. b) žalobce uvedl, že zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 9 písm. ch) osvobozuje dary poskytnuté z FKSP zaměstnavatelem zaměstnanci do výše 2 000 Kč. (vyhl. č. 114/2002 Sb.). U zaměstnavatelů, na které se vyhláška č. 114/2002Sb. nevztahuje, se posuzuje poskytnutí daru podle podobných podmínek ze sociálního fondu nebo ze zisku po jeho zdanění, anebo na vrub nedaňových nákladů.Žalovaná se dovolává toho, že dar nebyl poskytnut ve smyslu vyhlášky č. 114/2002 Sb. Dle názoru žalobce se dá poskytnutý dar podřadit pod dar poskytnutý podle § 14 písm. a) této vyhlášky jako dar poskytnutý při jiných mimořádných případech.Zákon o daních z příjmů obsahuje ve výše uvedeném § 6 formulaci - poskytovaných za obdobných podmínek. Zákonodárce v tomto ustanovení použil formulaci " obdobných podmínek", zákonodárce nepoužil formulaci "stejných podmínek". Z toho lze dovodit, že zákonodárce umožňuje určitou volnost pro zaměstnavatele při stanovení různých výhod poskytnutých zaměstnancům s tím, že zaměstnavatel může postupovat obdobně jak je uvedeno ve vyhl. č. 114/2002 Sb., ale nemusí postupovat stejně. Žalobce připouští možnost správního orgánu posuzovat poté určitou míru volnosti a v rámci správního uvážení posoudit, zda je ještě poskytnutá výhoda obdobná s výhodami uvedenými v dané vyhlášce. Své správní uvážení, v případě, že již dle názoru správního orgánu došlo k překročení určitých mezí, je povinen řádně odůvodnit. V tomto případě byl poskytnut mimořádný dar v dárkových poukázkách ve výši 5 000 Kč několika vybraným zaměstnancům za jejich mimořádnou činnost. Jako zvýhodněnou částku použil zaměstnavatel hodnotu daru ve výši 2 000 Kč. Zbývající částku zaměstnavatel zdanil a odvedl z ní sociální pojištění. Žalobce se domnívá, že tento postup není v rozporu se zákonem o dani z příjmů a že dar byl poskytnut za obdobných podmínek jaké jsou ve vyhl. č. 114/2002 Sb. Z těchto důvodů navrhl žalobce, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a zároveň zrušil i platební výměr ze dne 25.7.2007. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a vyslovila s ní nesouhlas.K námitce týkající se tvrzení o nicotnosti rozhodnutí napadeného žalobou i platebního výměru uvedla, že platební výměr ze dne 25.7.2007 č.j. 617/1886/07 obsahuje veškeré náležitosti, které správní řád požaduje. Odůvodnění platebního výměru je uvedeno v protokolu o kontrole č.j. 1886/07 ze dne 25.7.2007 na straně 1/3. V odůvodnění je uvedeno, které skutečnosti byly podkladem napadeného platebního výměru a jakými úvahami se Pražská správa sociálního zabezpečení při hodnocení důkazů řídila a na základě kterých rozhodla. V návaznosti na ust. § 69 odst. 1 správního řádu žalovaná uvedla, že oprávněná úřední osoba je oprávněna pověřit v souladu s vnitřním předpisem správního orgánu jinou osobu k podpisu písemného vyhotovení správního rozhodnutí, namísto oprávněné úřední osoby v jejím zastoupení.Z těchto důvodů žalovaná nicotnost rozhodnutí odmítla s odkazem na ust. § 77 správního řádu. K námitce týkající se výkladu ust. § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, žalovaná uvedla, že osvobození od daně z příjmů fyzických osob se vztahuje na nepeněžité dary, které byly poskytnuty zaměstnancům za podmínek daných vyhláškou č. 114/2002 Sb. ve znění platném do 31.12.2006.Poukázky na nákup zboží je třeba chápat jako hotové finanční prostředky, tj. peněžité plnění, neboť předmětem poukázky jsou v daném případě peníze a nikoliv výhradně zboží, které by mělo charakter nepeněžitého plnění, tudíž hodnotu poskytnutých poukázek je třeba považovat za zdanitelný příjem.Pojem poukázek je vymezen v ust. § 535 a násl. občanského zákoníku. V uvedeném případě se nejedná ani o dar ve smyslu ust. § 14 citované vyhlášky, neboť poukázky na nákup zboží byly poskytnuty v souvislosti s výkonem zaměstnání, jelikož byly poskytnuty vybraným, nejlepším zaměstnancům a nikoliv z důvodů uvedených v ust. § 14 odst. 1 písm. a) - d) citované vyhlášky. Žalovaná odmítla žalobcovo tvrzení týkající se porušení zásady dvouinstančnosti řízení. K námitce týkající se posouzení poukázek na zboží žalobcem se závěrem, že nemohly být tyto poukázky považovány za hotové peníze, žalovaná uvedla, že tuto námitku nemůže akceptovat. Žalovaná konstatovala, že pro účely zahrnutí poukázek na nákup zboží do vyměřovacího základu zaměstnance podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 589/1992 Sb., ve znění platném do 31.12.2006, jsou tyto považovány jako peněžní plnění. Poukázky byly poskytnuty v souvislosti s výkonem zaměstnání a žalovaná je považuje za hotové finanční prostředky, tj. peněžité plnění. Za nepeněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci se považuje takové plnění, kdy celkové náklady na činnost nebo akci jsou uhrazeny přímo zaměstnavatelem.V tomto případě plnění zaměstnanci poskytne zaplatí zaměstnavatel a nezáleží na tom, zda-li jsou uvedené poukázky běžně přijímaným prostředkem směny. Pro peněžní povahu poukázek je nerozhodné, zda li jsou směnitelné volně či pouze v konkrétním obchodě a do určité lhůty. Z uvedených skutečností je zřejmé, že pro posouzení, zdali konkrétní plnění patří nebo nepatří od vyměřovacího základu zaměstnance, je rozhodující především vlastní charakter jednotlivých příjmů a nikoliv to, jak jsou tato plnění nazvána nebo z jakých prostředků či fondů byla zaměstnanci zúčtována a vyplacena. Proto ani není podstatné jedná - li se o plnění pravidelně se opakující nebo jednorázové. K námitce žalobce, že se dá poskytnutý dar podřadit pod dar poskytnutý podle § 14 písm. a) vyhl. č. 114/2002 Sb. ve znění platném do 31.12.2006 žalovaná uvedla, že z ust. § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném do 31.12.2006, v souvislosti s vyhláškou č. 114/2002 Sb. vyplývá, že od daně je osvobozena hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondů kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu, u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč. ročně u každého zaměstnance. Žalovaná se ve svém správním uvážení zabývala především tím, že předmětné poukázky spadají pod úhrn příjmů zaměstnanců zúčtovaných jim organizací v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Žalovaná ve svém uvážení konstatovala, že předmětné poukázky nespadají do výčtu nezapočitatelných příjmů, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob, a proto se s námitkou žalobce neztotožnila. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvala na stanovisku, že poukázky na nákup zboží v tomto případě považuje za hotové finanční prostředky, tj. peněžité plnění, tj. plnění, které bylo poskytnuto v souvislosti výkonem zaměstnání, jelikož bylo poskytnuto jen vybraným, nejlepším zaměstnancům. Žalovaná navrhla proto,aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl při jednání na žádost žalobce. Ze správního spisu zjistil, že Pražská správa sociálního zabezpečení v Praze 8 vystavila dne 25.7.2007 platební výměr č. j. 617/1886/07 žalobci na nedoplatek pojistného ve výši 4 715 Kč. a penále ve výši 362 Kč., celkem 5 077 Kč.V odůvodnění platebního výměru bylo uvedeno, že odůvodnění je uvedeno v protokolu o kontrole č. j. 1886/07, který je nedílnou součástí tohoto platebního výměru. Platební výměr byl opatřen kulatým razítkem správního orgánu, který jej vydal a za JUDr. Tomáše Hejkala, ředitele PSSZ, byl podepsán zastupující osobou. Z připojeného protokolu o kontrole pojistného, provádění nemocenského pojištění a plnění úkolů v důchodovém pojištění, provedené u žalobce ve dnech 16. - 19. 7 a 25.7.2007, soud v části B nazvané plnění povinností při odvodu pojistného zjistil, že při kontrole vyměřovacích základů bylo zjištěno, že v měsíci prosinci 2006 byly zahrnuty do vyměřovacího základu pro odvod pojistného poukázky na nákup zboží v síti supermarketů Hypernova a Albert, poskytnuté vybraným zaměstnancům jako ocenění nejlepších pracovníků pouze v hodnotě Kč. 3 000. Celková hodnota pro každého zaměstnance činila Kč 5 000. Dárkové poukazy obdrželo 6 v protokolu o kontrole vyjmenovaných zaměstnanců žalobce.Z hodnoty dárkových poukazů v celkové výši 5 000 Kč. byla jednotlivým zaměstnancům zúčtována a zahrnuta do základu daně z příjmu ze závislé činnosti a do odvodu pojistného na sociální zabezpečení hodnota poukazu pouze ve výši o Kč. 3 000, tedy, tj. v celkové výši Kč. 18 000. Kontrolou bylo toto plnění posouzeno jako plnění poskytnuté v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, které dle ust. § 5 odst. 1 písm. a) bod 4 zák. č. 589/1992 Sb., ve znění platném do 31.12.2006, mělo být zahrnuto do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na sociální politiku zaměstnanosti, jelikož se na dané plnění nevztahuje výjimka, a proto do vyměřovacího základu pro odvod pojistného měla být zahrnuta celková částka poukázky, tj. 5 000 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že jím bylo odvolání zamítnuto a napadený platební výměr potvrzen. Stanovisko, které žalovaná zaujala v tomto rozhodnutí odpovídá stanovisku, které uvedla i ve vyjádření k podané žalobě. Městský soud v Praze věc posoudil takto. Soud se nejdříve zabýval námitkou týkající se procesního pochybení žalované i správního orgánu prvního stupně, v nichž spatřoval žalobce důvod pro tvrzení, že platební výměr i napadené rozhodnutí jsou nicotné.Soud v této námitce žalobci za pravdu nedal, protože neshledal, že by platební výměr nebo i napadené rozhodnutí vykazovaly nedostatky náležitostí tak jak jsou stanoveny v § 68 - 69 správního řádu. Odůvodnění platebního výměru je uvedeno v protokolu o kontrole č. j. 1886/07 ze dne 25.7.2007 a je na něj v platebním výměru odkázáno.Protokol o kontrole je součástí platebního výměru, takže nelze platebnímu výměru vytknout nedostatek odůvodnění.Pokud bylo vytýkáno, že platební výměr i rozhodnutí žalovaného napadené žalobou byly podepsány jinou osobou, než oprávněnou podepisovat rozhodnutí a to bez uvedení funkce, jména a příjmení této osoby, nepovažuje soud tuto skutečnost za porušení procesních předpisů. Podle ust. § 69 odst. 1 správního řádu musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat označení správního rgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v.r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Na platebním výměru napadeného rozhodnutí je uvedeno jméno oprávněné osoby s její funkcí a je zde i podpis, který je označ písmeny v. z., tzn. v zastoupení. Tato skutečnost nemůže způsobit nicotnost napadeného rozhodnutí nebo platebního výměru, protože rozhodnutí je vydáno příslušným správním orgánem, nikoliv určitou úřední osobou.Soud dospěl k závěru, že podpis jiné osoby, která podepisuje rozhodnutí v zastoupení nelze vykládat jako vadu rozhodnutí způsobující jeho nicotnost. Skutečnost, že platební výměr i napadené rozhodnutí byly podepsány za pověřenou osobu osobami zastupujícími, nemá zásadní vliv na zákonnost rozhodnutí a nezpůsobuje jeho nicotnost. Soud proto neshledal tuto námitku důvodnou a zabýval se věcnými námitkami uvedenými v žalobě. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce poskytl v prosinci 2006 svým 6 zaměstnancům vyjmenovaným v protokole o provedené kontrole č. j. 1886/07 v souvislosti s vyhlášením nejlepších pracovníků roku 2006 poukázky na nákup zboží ve výši 5 000 Kč pro každého z uvedených zaměstnanců. Do základu daně z příjmu fyzických osob a do vyměřovacího základu pro odvod pojistného zahrnul z celkové hodnoty poukázky částku přesahující 2 000 Kč., tj. 3 000 Kč. na jednoho zaměstnance.Žalovaná i správní orgán prvního stupně vyšly z toho, že do vyměřovacího základu pro odvod pojistného měla být zahrnuta celá hodnota poukázky ve výši 5 000 Kč., protože na toto plnění nelze vztáhnout výjimku uvedenou v bodě 4 § 5 odst. 1 zák. 589/1992 Sb. Podle ust. § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném do 31.12.2006, na které je odkazováno pod čarou ve vztahu k bodu 4 § 5 odst. 1 zák. č. 589/1992Sb. je od daně osvobozena hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu, u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů,a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance. Žalovaná dovodila v napadnutém rozhodnutí, že poukázky na nákup zboží je třeba chápat jako hotové finanční prostředky, tj. peněžité plnění, a nejedná se o dar ve smyslu § 14 odst. 1 vyhl. č. 114/2002 Sb. ve znění platném do 31.12.2006. Soud při posuzování otázky, zda se jedná o poskytnutí peněžního plnění vyšel z toho, že pokud by s e jednalo o peněžité plnění, muselo by se jednat o poskytnutí konkrétní finanční částky v měně, která je běžně přijímaným prostředkem směny, tedy platidlem. V tomto případě byly poskytnuty poukázky, které bylo možno využít pouze v omezeném rozsahu, jenom u určitého subjektu. Nejedná se o peněžité plnění. Pokud žalovaná hodnotí jako nepeněžité plnění situaci, kdy celkové náklady na činnost nebo akci hradí přímo zaměstnavatel, lze i nákup poukázek u obchodního řetězce hodnotit jako akci k ocenění zaměstnanců poskytnuté v nepeněžitém plnění. Soud dospěl k závěru, že lze vyjít z ust. § 5 odst. 1 bod 4 zák. č. 589/1992 Sb. a poskytnuté plnění zahrnout pod výjimku v tomto ustanovení uvedenou. V tomto případě je nutno posoudit, zda toto plnění do výše 2 000 Kč lze podřadit podle § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb. jako nepeněžitý dar poskytnutý z fondu kulturních a sociálních potřeb podle vyhl. č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb ve znění platném do 31.12.2006, jako příjem osvobozený od daně z příjmu. Podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 114/2002 Sb. z fondu lze poskytovat zaměstnancům věcné nebo peněžní dary a) za mimořádnou aktivitu ve prospěch zaměstnavatele při poskytnutí osobní pomoci při požáru, živelní události a v jiných, mimořádných případech a za aktivitu humanitárního a sociálního charakteru a péči o zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, b) při pracovních výročích 20 a každých dalších 5 let trvání pracovního nebo služebního poměru u zaměstnavatele; do pracovního výročí lze započítat i dobu trvání pracovního poměru u jiných zaměstnavatelů. Do pracovních výročí nelze zahrnout dobu výkonu práce konané na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, c) při životním výročí 50 let a každých dalších 5 let věku, d) při prvním odchodu do starobního nebo plného invalidního důchodu.V této souvislosti žalobce poukázal na to, že dar neposkytl ve smyslu vyhl. č. 114/2002 Sb., ale dar poskytl za obdobných podmínek tak, jak je se stanoveno v ust. § 6 odst. 9 písm. ch) zák. č. 586/1992 Sb. V napadeném rozhodnutí žalovaná při posouzení skutečnosti, zda byl dar poskytnut za podmínek stanovených v § 14 vyhl. č. 114/2002 Sb. nebo podmínek obdobných uvedla, že byly poukázky poskytnuty jmenovaným zaměstnancům v souvislosti s výkonem zaměstnání, protože byly poskytnuty vybraným, nejlepším zaměstnancům. Nehodnotila z jakých konkrétních důvodů byly těmto zaměstnancům poukázky poskytnuty a zda byly případně dány obdobné podmínky, které byly stanoveny ve vyhl. č. 114/2002 Sb. Z provedené kontroly nevyplývá, za jaké konkrétní aktivity byly poukázky jednotlivým zaměstnancům poskytnuty. Nebylo tedy zcela jednoznačně stanoveno, zda se na uvedené pracovníky dá případně vztáhnout ust. § 5 odst. 1 bod 4 zák. č. 589/1992 Sb. Žalobcovu tvrzení, že se jednalo v případě poskytnutí poukázek v hodnotě 2 000 Kč. jednotlivým šesti pracovníkům o nepeněžitý dar, který je osvobozen od daně z příjmů, svědčí i skutečnost, že finanční úřad při kontrole daně z příjmů provedené v době od 15.2.2008 do 17.3.2008 za období roku 2006 žalobci daň z důvodů osvobození nepeněžitého daru žádnou daň nedoměřil a ponechal vše tak, jak bylo zúčtováno žalobcem. Soud shledal žalobcovy námitky týkající se posouzení otázky oprávněnosti doměření pojistného na důchodové pojištění platebním výměrem č. j. 617/1986/07 ze dne 25.7.2007 důvodnými. Dospěl k závěru, že nepeněžitý dar poskytnutý šesti zaměstnancům žalobce v prosinci roku 2006 lze považovat za nepeněžité plnění, nepodléhající dani z příjmu fyzických osob, které se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného podle zákona č. 589/1992 Sb. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. rozhodl o tom, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení.Žalovaná je v další řízení vázána právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku a to ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, náklady nevyčíslil. Pokud jde o jeho náklad spočívající v úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč., bylo rozhodnuto o tom, že se tento poplatek vrací podle ust. § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., protože žalobce nebyl povinen poplatek hradit s ohledem na to, že podle § 11 odst. 1 písm. b) zák.č. 549/199l Sb.je řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti od poplatků osvobozeno.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení:

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)