12 Cmo 11/2022 - 783

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 1 394 717 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 39 Cm 144/2014-760 ze dne 10. listopadu 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. v bodu II. výroku mění takto: Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozhodnutí náklady řízení ve výši 357 677,38 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2014, č. j. 39 Cm 144/2014-39 vůči žalované, v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 463 519,96 Kč, v bodě III. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 13 349,83 Kč a v bodě IV. výroku opravil bod I. výroku.

2. Soud shledal důvodnou a prokázanou základní námitkovou obranu žalované, založenou na tvrzení, že směnky, jejichž zaplacení je předmětem řízení, nepodepsala. Proto rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 463 519,96 Kč. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně přiznané náklady pro přehlednost rozdělil podle jednotlivých etap řízení na náklady řízení, vzniklé žalované do vydání prvního rozsudku ve věci, náklady v odvolacím řízení a náklady řízení v dalším řízení před soudem prvního stupně po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem. Náklady vzniklé do rozhodnutí odvolacího soudu činily 230 498,46 Kč včetně DPH a sestávaly z odměny za 11 a 1/2 úkonu ve výši po 13.900 Kč. Jednalo se o úkon převzetí a přípravy zastoupení, další porada s klientem dne 24. 3. 2015, podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vyjádření k námitkám původně žalovaného 2) a k žalobě proti žalovanému 1) ze dne 25. 8. 2015, podání soudu ze dne 13. 6. 2016, závěrečný návrh ze dne 30. 10. 2017, účast na jednání dne 16. 5. 2016, 28. 6. 2017, 11. 10. 2017, 2 úkony za účast na jednání dne 24. 4. 2017 (jednání přesáhlo 2 hodiny), odměna ve výši jedné poloviny za podané odvolání proti usnesení o zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti. Společně s odměnami přiznal 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 paušální náhrady za úkon nahlížení do spisu), náhradu za ztrátu času za cestu k soudním jednáním a za účelem seznámení se spisem v rozsahu 84 půlhodin po 100 Kč, cestovného osobním automobilem z [adresa] a zpět k soudním jednáním a za cesty k soudu ke studiu spisu v celkové výši 18.044,60 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 40.003,86 Kč. Náklady žalované v odvolacím řízení sestávaly z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 13 900 Kč za podané vyjádření k odvolání spolu s 1 paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradou DPH, celkem 17 182 Kč. V dalším řízení po rozhodnutí odvolacího soudu činily náklady řízení 202 977,50 Kč bez DPH a sestávaly z odměny za 7 úkonů právní služby v plné výši 13 900 Kč a 8 ve výši jedné poloviny tj. 6 950 Kč. Jednalo se o úkony další porady s klientem dne 28. 7. 2019 a 7. 4. 2021, písemné podání soudu z 8. 4. 2021, účast na jednání dne 12. 4. 2001, účast při výslechu původně druhého žalovaného dne 9. 9. 2021 (správně 21. 9. 2021 poznámka odvolacího soudu), účast na jednání dne 1. 11. 2021, návrh na určení lhůty ze dne 4. 7. 2019, sdělení soudu ze dne 31. 7. 2019, námitky proti znalci ze dne 25. 9. 2019, námitka podjatosti ze dne 30. 9. 2019, návrh na určení lhůty ze dne 4. 11. 2019, podání ze dne 26. 3. 2020, 4. 6. 2020 a 24. 4. 2021. Společně s odměnami přiznal 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996, dále náhradu za ztrátu času v celkové výši 1 800 Kč za 18 půlhodin po 100 Kč a náhradu hotových výdajů - cestovného v celkové výši 9 860 Kč za cestu k dožádanému soudu dne 9. 9. 2021(správně 21. 9. 2021 pozn. odvolacího soudu) a dne 23. 6. 2021. Žalované přiznal náhradu znalečného ve výši 12 862 Kč, zaplaceného znalci Jiřímu Strakovi za zpracování znaleckého posudku. Žalované přiznal také náhradu za 21% DPH.

3. Žalobce ve včas podaném odvolání proti bodu II. výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, navrhl odvolacímu soudu, aby v uvedeném rozsahu rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil. Uvedl, že nečiní sporným, že v případě úspěchu ve věci má účastník právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu však nelze považovat za absolutní a lze ji přiznat jen ve vztahu k úkonům potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náhradu nelze přiznat za každý formálně uplatněný úkon právní služby. S ohledem na nejasné závěry znaleckého zkoumání navrhl, aby za použití § 150 o. s. ř. nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků. Rozhodnutí záviselo na výsledcích znaleckého zkoumání, žádný ze znaleckých posudků však neobsahuje jednoznačný nebo alespoň pravděpodobný závěr o pravosti podpisů. Podle znalce Čulíka s ohledem na absenci identifikačně významnějších znaků podpisů žalované na sporných listinách a srovnávacích podpisech nelze rozhodnout, zda se jedná o pravé podpisy či padělky. Za této procesní situace považuje za nespravedlivé, aby žalobce, jehož tíží důkazní břemeno a který byl procesně neúspěšný z důvodu absence identifikačně významnějších a určujících znaků ve sporných podpisech žalované, byl zavázán k plné náhradě nákladů řízení. Pro případ, že by odvolací soud neshledal předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení, rozporuje účelnost a nezbytnost dále přesně specifikovaných úkonů právní služby. Konkrétně polovinu úkonu za podané odvolání do zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti (místní příslušnost vyplývala ze zákona), další poradu s klientem dne 7. 4. 2021, jejíž účelnost nebyla prokázána, písemné podání soudu z 8. 4. 2021, návrh na určení lhůty z 4. 7. 2019, neúspěšná námitka proti znalci z 25. 9. 2019, neúspěšná námitka podjatosti z 30. 9. 2019, návrh na určení lhůty z 4. 11. 2019, náhrada za cestu k jednání dne 23. 6. 2021, jehož se žalovaná ani její právní zástupkyně neúčastnila, náhrady hotových výdajů ve výši znalečného 12. 862 Kč, zaplaceného žalovanou znalci Jiřímu Strakovi, jehož posudek navíc žádný závěr neobsahuje. V bodě 48 odůvodnění rozsudku je rozpor mezi počtem úkonů a paušálních náhrad hotových výdajů, kdy je přiznána odměna za 11 a půl úkonů právní služby, ale paušální náhrady za 14 úkonů.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení lze aplikovat jen v případech hodných zvláštního zřetele, jímž se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů účastníku, který neměl ve věci úspěch a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku, aby náklady nesl ze svého. Žalobce, přestože byl úspěšný vůči původně dvěma dalším žalovaným, společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno], snažil dosáhnout stejného výsledku řízení i vůči žalované. Přestože všechny v řízení provedené důkazy svědčily o tom, že žalovaná směnky nepodepsala, trval žalobce na dalších znaleckých posudcích s cílem získat pro sebe příznivý posudek. Řízení tím protahoval a navyšoval jeho náklady. Žalovaná vznik těchto nákladů nezavinila a nelze spravedlivě požadovat, aby je nesla ze svého. Je nemajetná, nemá ani příjmy, z nichž by je zaplatila. Nesouhlasí s argumentací žalobce, založenou na tvrzení o absenci znaleckých závěrů ve znaleckých posudcích. Ve všech posudcích znalci své závěry formulovali a odůvodnili. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým žalobcem z hlediska účelnosti a nezbytnosti zpochybněným úkonům právní služby. Pokud jde o znalečné, s návrhem žalované na osobu znalce souhlasil, znalci umožnil studium sporných směnek i spisu. Ze závěrů posudku tohoto znalce soud také vycházel. Znalecký posudek platila žalovaná a náleží jí proto náhrada takto vzniklých nákladů. Ohledně žalobcem poukazovaného rozporu v bodě 48 odůvodnění rozsudku uvedla, že podle ve spise doloženého vyúčtování odpovídá počet přiznaných paušálních odměn počtu úkonů. U některých z úkonů byla účtována odměna ve výši jedné poloviny. I k němu však náleží režijní paušál. K náhradě cestovného a režijního paušálu, spojeného s cestou k Okresnímu soudu v Bruntále a zpět, uvedla, že u tohoto soudu bylo nařízeno jednání za účelem výslechu [Anonymizováno]. Nebyla však vyrozuměna soudem, že se jednání nekoná a k jednání se dostavila. Nedůvodné je i zpochybnění účelnosti odvolání, podaného žalovanou do zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti. Z hlediska procesní ekonomie s přihlédnutím ke skutečnosti, že původně byli žalováni tři žalovaní, nelze odvolání považovat za neúčelné. Účelná byla také další porada žalované s právní zástupkyní dne 7. 4. 2021, na niž navazovalo písemné podání žalované. Návrhy na určení lhůty a námitky vůči znalci jsou úkony právní služby, za něž lze účtovat poloviční odměnu.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu ust. § 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).

6. Soud prvního stupně rozhodnutí náhradě nákladů řízení opřel o § 142 odst. 1 o. s. ř. V něm je upravena procesní zásada rozhodování o nákladech řízení, založená na plném úspěchu účastníka ve věci. Podle citovaného ustanovení soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Odvolací soud přednostně posuzoval otázku, zda v projednávané věci jsou splněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem. Rozhodnout podle citovaného ustanovení lze ve vztahu k účastníkům řízení, jimž by jinak náhrada nákladů řízení náležela, jen výjimečně, v případě, kdy by přiznání náhrady nákladů řízení s ohledem na okolnosti věci se jevilo příliš tvrdým a nespravedlivým, ale současně pokud by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Úvaha soudu o tom, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, s přihlédnutím k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení, jakož i jiným pro rozhodnutí relevantním skutečnostem.

8. Žalobce má za to, že rozhodnutí ve věci záviselo na výsledcích znaleckého zkoumání a k jeho tíži tak nelze přičítat neunesení důkazního břemene k tvrzení o pravosti podpisů žalované na sporných směnkách za situace, kdy přijetí jednoznačných znaleckých závěrů znemožnila absence identifikačně významnějších a určujících znaků ve sporných podpisech žalované.

9. Jak vyplývá z obsahu podaných námitek, základem námitkové obrany žalované bylo tvrzení o falzu jejího podpisu na sporných směnkách. Důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) leží na žalobci, který ze směnečné listiny jako cenného papíru vyvozuje žalobou uplatněný nárok. Skutečnost, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, není a ani nemůže být bez dalšího důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a tedy ani důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů v řízení plně úspěšné žalované. Žalobce ani v rovině tvrzení neuvedl, že by nepřiznání náhrady nákladů nemohlo mít na majetkovou sféru žalované negativní vliv, naopak žalovaná z hlediska důsledků nepřiznání náhrady nákladů poukazuje na své omezené příjmy. Náklady právního zastoupení přitom své právní zástupkyni musí zaplatit. Předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud splněny neshledal.

10. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůraznil, že rozhodování o nákladech soudního řízení integrální součástí soudního řízení jako celku, při němž je třeba respektovat právo na spravedlivý proces (viz např. nález ze dne 13. 1. 2005 sp. zn. IV. ÚS 1/04 ,ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. I. ÚS 257/05). Rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou oficiality, kdy soud rozhoduje z úřední povinnosti. Není tak vázán návrhem účastníka a v případě odvolání účastníka může rozhodnout i v jeho neprospěch (např. snížit náhradu nákladů řízení přiznanou odvolateli soudem prvního stupně).

11. Z § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl uvedené úpravy, vyplývá povinnost soudu posuzovat účelnost a nezbytnost nákladů řízení. Přiznat lze pouze náklady potřebné a účelně vynaložené. Soud přitom současně musí velmi pečlivě vážit všechna kritéria (zvláštnost případu, princip proporcionality, nezbytnost jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam, s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů), která spoluurčují účelnost vynaložených nákladů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014).

12. Při posuzování účelnosti a potřebnosti jednotlivých úkonů právní služby, učiněných právní zástupkyní žalované, vyúčtovaných žalovanou v rámci požadovaných nákladů právního zastoupení, vyšel odvolací soud z obsahu spisu.

13. Pro přehlednost vycházel odvolací soud ze stejného členění nákladů podle jednotlivých řízení jako soud prvního stupně. Za první řízení do vydání rozsudku žalovaná podle vyúčtování ze dne 30. 10. 2017 požadovala náhradu nákladů v rozsahu odměn dále uvedených úkonů právní služby. Odměnu v plné výši požadovala za úkon převzetí a přípravy zastoupení dne 23. 3. 2015, další poradu s klientem dne 24. 3. 2015, podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vyjádření k námitkám ostatních žalovaných (k výzvě soudu), účast na jednání dne 16. 5. 2016, podání ze dne 10. 6. 2016, další poradu s klientem dne 18. 4. 2017, odměnu za dva úkony za účast jednání 24. 4. 2017, které přesáhlo dvě hodiny, repliku k podání žalobce ze dne 13. 6. 2017, další poradu s klientem dne 22. 6. 2017, účast na jednání dne 28. 6. 2017, další poradu s klientem 9. 10. 2017, jednání dne 11. 10. 2017 (nesprávně uvedeno 9. 10. 2017) a závěrečný návrh ze dne 30. 10. 2017. Ve výši jedné poloviny požadovala odměnu za úkon podání návrhu na postoupení věci KS Ostrava ze dne 24. 6. 2016, podání návrhu na přerušení řízení do skončení vyšetřování trestní věci ze dne 24. 6. 2016, odvolání do zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti ze dne 22. 11. 2016 a námitky podjatosti soudkyně. Za úkon nahlížení do spisu dne 16. 6. 2016 a dne 11. 4. 2017 a za studium spisu 18. 5. 2016 požadovala přiznat vždy náhradu cestovného a paušální náhrady hotových výdajů. Dále požadovala náhradu cestovného k jednáním u soudu prvního stupně ve dnech 16. 5. 2016, 24. 4. 2017, 28. 6. 2017 a 11. 1. 2017. Z výše soudem přiznaných nákladů řízení, byť to odůvodnění rozsudku výslovně neuvedl, se nepřímo podává, že přiznal jen část nákladů právního zastoupení v rozsahu, v němž je shledal účelné a potřebné.

14. Odvolací soud úkon právní služby, spočívající v další poradě právní zástupkyně se žalovanou dne 24. 3. 2015 a vzniklé náklady s ním spojené, neshledal nezbytné a účelně vynaložené. V rámci úkonu právní služby přípravy a převzetí zastoupení musela žalovaná své právní zástupkyni sdělit všechny skutečnosti, týkající se věci, nezbytné pro formulaci námitkové obrany. Účelnost další porady, vykázané jako konané v následující den, proto dovodit nelze. Obdobný závěr je nutno přijmout i ohledně dalších tří úkonů, porad s klientem ve dnech 18. 4. 2017, 22. 6. 2017 a dne 9. 10. 2017. Všechny tyto úkony jsou sice doloženy písemnými potvrzeními žalované o konaných poradách, v případě prvních dvou předcházely nařízeným jednáním, na porady nenavazovala žádná písemná podání soudu a z obsahu spisu ani z protokolů o konaných jednáních nevyplývá, že by se změnil skutkový stav věci nebo byla následně doplněna nebo rozvedena argumentace k již podaným námitkám. Stejně tak není ničím podložena nezbytnost a účelnost další porady, konané dne 9. 10. 2017. Ta bezprostředně předcházela jednání, při němž bylo doplněno dokazování o znalecký posudek [znalec], který ovšem předložila a k důkazu navrhla žalovaná. Jeho obsah jí tak musel být znám.

15. Nezbytnost ani účelnost nelze dovodit ani v případě úkonu, označeného jako „studium spisu“ dne 18. 5. 2016. Pokud by se mělo jednat o úkon nahlížení do spisu, podle obsahu spisu není jeho součástí ani žádný záznam o nahlížení k uvedenému datu. Nahlížení do spisu není výslovně ve vyhl. č. 177/1996 Sb. jako úkon právní služby upraveno, tudíž by bylo nutno postupovat dle § 11 odst. 3 cit. vyhl. Podle tohoto ustanovení advokátního tarifu za výslovně neupravené úkony náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Úřední záznamy o nahlížení do spisu ve dnech 16. 6. 2016 a 11. 4. 2017 naproti tomu jsou součástí spisu. V časové návaznosti na toto, vždy v délce trvání necelé půlhodiny, však žalovaná neučinila žádné další úkony, z nichž by bylo možno dovodit nezbytnost a účelnost úkonů nahlížení. Účelnost těchto úkonů není ani jinak doložena. Žalované z uvedeného důvodu nelze přiznat ani cestovné s těmito úkony spojené ani příslušné paušální náhrady hotových výdajů. Žalobcem namítaný rozpor mezi počtem přiznaných odměn za úkony právní služby a počtem paušálních náhrad se týkal právě uvedených paušálních náhrad, spojených s úkony studia spisu (nahlížení ve dnech 16. 6. 2016 a 25. 11. 2016).

16. Rovněž úkony právní služby, spočívající v podání návrhu z 24. 6. 2016 na postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě a v podání návrhu na přerušení řízení nelze hodnotit jako účelné. Návrh na postoupení věci se zakládal na tvrzení, že soud prvního stupně není místně příslušný. O námitce místní nepříslušnosti však již bylo dříve soudem pravomocně rozhodnuto, a to usnesením ze dne 12. 8. 2015. Tento úkon právní služby není jen neúčelný, ale představuje zjevně bezúspěšné uplatnění práva, stejně jako odvolání žalované do usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o žalovanou opakovaně vznesené námitce místní nepříslušnosti pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (usnesení ze dne 7. 11. 2016, č. j. 39 Cm 144/2014-223). Advokátovi by zcela jistě mělo být známo, že námitku místní nepříslušnosti soudu lze uplatnit jen při prvním úkonu, který účastníku přísluší.

17. Za nezbytný a účelný nelze považovat ani úkon právní služby, spočívající v podaném návrhu na přerušení řízení v souvislosti s trestním oznámením žalované na neznámého pachatele pro padělání podpisů žalované na sporných směnkách dalších listinách. Podání trestního oznámení a případné výsledky šetření policejních orgánů na základě tohoto oznámení nemohou mít význam pro rozhodnutí ve věci.

18. Za ostatní úkony právní služby dle vyúčtování jako za úkony účelné a nezbytné žalované odměna náleží, včetně příslušných paušálních náhrad a cestovného za cestu k jednáním k soudu prvního stupně ve dnech 16. 5. 2016, 24. 4. 2017, 28. 6. 2017 a 11. 10. 2017. Za první řízení o námitkách do vydání napadeného rozsudku tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu odměny za celkem 11 úkonů právní služby ve výši 13 900 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Jedná se o tyto úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a cit. vyhl.), účast na jednání dne 16. 5. 2016, jednání dne 24. 4. 2017, (dva úkony), dne 28. 6. 2017 a dne 11. 10. 2017 (§ 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl.), podané námitky, vyjádření z 25. 8. 2015, podání ze dne 10. 6. 2016 a ze dne 13. 6. 2017, podání z 30. 10. 2017 (§ 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl.). Dále žalované náleží 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné za cestu k jednání u soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět ve výši 3 075 Kč dne 16. 5. 2016, ve výši 3 113 Kč za jednání dne 24. 4. 2017 (vozidlem [Anonymizováno], [Anonymizováno], benzin 95, průměrná spotřeba 9 l/100 km, vzdálenost celkem 475 km) a ve výši po 2 396 Kč za cestu k jednáním ve dnech 28. 6. 2017 a 11. 10. 2017 (vozidlem Nissan Qashqai, RZ [SPZ], diesel, 4 l/100 km), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 56 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada DPH, celkem 209 063,80 Kč.

19. V odvolacím řízení podle vyúčtování ze dne 18. 2. 2019 žalovaná požadovala na nákladech řízení odměnu za dva úkony, a to za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu dne 12. 2. 2019, dvě paušální náhrady hotových výdajů, cestovné za cesty k jednání u odvolacího soudu a v souvislosti s nahlížením do spisu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 36 půlhodin a náhradu DPH. Podané vyjádření a účast na jednání u odvolacího jsou nepochybně úkony potřebnými a účelně vynaloženými, za něž účastníku náleží náhrada. Za odvolací řízení tak žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony po 13 900 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl, náhrada za ztrátu času v rozsahu 20 půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. vyhl., cestovné za cestu k jednání u odvolacího soudu na trase [adresa] zpět ve výši 4 039 Kč, vzdálenost 742 km (vozidlem [Anonymizováno], RZ [SPZ], diesel, 4 l/100 km). Náklady v rozsahu cestovného, spojeného s úkonem nahlížení do spisu dne 9. 1. 2019 odvolací soud neshledal jako nezbytné a účelné. Podle úředního záznamu nahlížení do spisu trvalo celkem dvacet minut a v návaznosti na nahlížení neučinila právní zástupkyně před nařízeným jednáním ve spise žádný úkon. Obsah spisu jí musel být znám, odvolání jí bylo soudem řádně zasláno a také se k němu vyjádřila. Za odvolací řízení tak žalované náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 41 671,19 Kč. Soud prvního stupně postupoval nesprávně, když žalované na nákladech za odvolací řízení přiznal pouze odměnu za podané vyjádření k odvolání spolu s paušální náhradou hotových výdajů a náhradou DPH a další náklady nepřiznal, ač jejich právo na jejich náhradu žalované náleží.

20. V dalším řízení po zrušení rozsudku odvolacím soudem žalovaná podle vyúčtování ze dne 7. 11. 2021 požadovala náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dále uvedené úkony právní služby. V plné výši požadovala odměnu za úkony, spočívající ve dvou dalších poradách právní zástupkyně se žalovanou dne 28. 2. 2019 a 7. 4. 2021, v podání z 30. 8. 2019 (replika k vyjádření žalobce) a podání z 8. 4. 2021(replika k vyjádření žalobce), v účasti na jednání u soudu prvního stupně dne 12. 4. 2021 a dne 1. 11. 2021 a účasti na jednání u dožádaného Okresního soudu v Bruntále dne 21. 9. 2021 (ve vyúčtování nákladů řízení je uvedeno nesprávné datum tohoto jednání 9. 9. 2021). Odměnu ve výši jedné poloviny požadovala za podání z 31. 7. 2019, námitky vůči znalci z 25. 9. 2019, dva návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonů ze dne 4. 7. 2019 a ze dne 11. 2019, námitku podjatosti soudce z 30. 9. 2019 a za podání ze dne 26. 3. 2020, 4. 6. 2020 a 24. 4. 2021 (označená jako sdělení soudu). Za jednání u dožádaného Okresního soudu v Bruntále 23. 6. 2021 požadovala náhradu cestovného a paušální náhradu hotových výdajů. Soud prvního stupně přiznal žalované odměnu za všechny ve vyúčtování uvedené úkony právní služby v požadované výši, včetně paušálních náhrad, náhrad cestovného a náhrad za promeškaný čas.

21. Odvolací soud jako úkony účelné a potřebné, za něž náleží odměna v plné výši, vyhodnotil podání žalované ze dne 30. 8. 2019 (replika k vyjádření žalobce), další poradu s klientem dne 7. 4. 2021, podání z 8. 4. 2021, účast na jednání u soudu prvního stupně ve dnech 12. 4. 2021 a 1. 11. 2021, účast na jednání u dožádaného Okresního soudu v Bruntále dne 21. 9. 2021. Úkon právní služby, spočívající v další poradě s klientem dne 7. 4. 2021 je ve spise doložen písemným potvrzením žalované o jejím konání v advokátní kanceláři právní zástupkyně žalované dne 7. 4. 2021 v době od 17,00 do 18,30 hod. Porada podle obsahu spisu bezprostředně předcházela jednání, nařízenému na 12. 4. 2021, při němž byl vyslechnut znalec. Jeho výslech navrhl žalobce, který se také předtím písemně vyjádřil k zaslanému znaleckému posudku. Právní zástupkyně žalované v písemném podání z 8. 4. 2021 v přímé návaznosti na konanou poradu reagovala na žalobcem zaslané vyjádření ke znaleckému posudku. V uvedených časových souvislostech jednání nařízeného za účelem výslechu znalce, přípravy žalované na toto jednání v návaznosti na seznámení se znaleckým posudkem a jeho závěry a vyjádření žalobce k tomuto posudku nelze dovodit, že by uvedený úkon právní služby nebylo možno považovat za úkon účelný a potřebný. Stejný závěr lze přijmout také ohledně písemného podání žalované ze dne 8. 4. 2021, jehož obsahem je replika žalované k podání žalobce. Za úkony, spočívající v uplatnění námitky podjatosti znalce a námitky podjatosti soudce náleží žalované odměna ve výši jedné poloviny. Tyto úkony nelze v projednávané věci hodnotit jako úkony bezúčelné, za něž by nenáležela náhrada. Nejen proto, že právo namítat podjatost soudce a znalce je zákonným právem účastníka, ale především proto, že podle obsahu spisu nelze žádnou z námitek podjatosti vyhodnotit jako zjevně obstrukční. Obě byly odůvodněny, opíraly se o konkrétní skutečnosti, na nichž žalovaná své tvrzení o možné podjatosti založila. Ke shora uvedeným úkonům náleží žalované také paušální náhrady hotových výdajů a dále jí náleží náhrada cestovného a náhrada za promeškaný čas za cesty k jednáním u soudu prvního stupně a u dožádaného soudu.

22. Další úkony dle vyúčtování žalované odvolací soud neshledal úkony nezbytnými a účelnými z důvodů dále vyložených.

23. Účelnost úkonu právní služby, spočívající v další poradě právní zástupkyně se žalovanou dne 28. 2. 2019 ničím podložena nebyla. Konání porady je sice doloženo písemným potvrzením žalované, v časové návaznosti na ni však nebyl žalovanou žádný další procesní úkon v řízení učiněn.

24. V podání ze dne 31. 7. 2019 žalovaná pouze požádala o prodloužení lhůty k vyjádření k osobě znalce [Anonymizováno]. V podání ze dne 26. 3. 2020 (sdělení soudu) uvedla, že ji kontaktoval soudní znalec se žádostí o zajištění listin s podpisem žalované a že je nezbytné vyžádání písemného souhlasu žalované s předložením úředních listin s jejími podpisy a doložení tohoto písemného souhlasu příslušným úřadům, u nichž se listiny nachází. V podání ze dne 2. 6. 2020 (sdělení soudu), žádala právní zástupkyně, aby ji soud vyrozuměl, pokud po žalované vyžaduje osobně něco vykonat. V podání ze dne 24. 4. 2021 (sdělení soudu) informuje soud o osobní návštěvě navrženého svědka [Anonymizováno] a důvodech, pro které jej považuje za nevěrohodného svědka. Při výslechu svědka dožádaným soudem však žalovaná žádné výhrady k jeho osobě nevznesla. Všechna shora uvedená podání odvolací soud neshledal jako úkony účelné a potřebné. Obsahem většiny těchto podání jsou žádosti právní zástupkyně ohledně dalšího postupu soudu nebo sdělení, které podle obsahu nelze ani hodnotit jako podání ve věci samé. Za tyto úkony nelze náhradu nákladů řízení žalované přiznat.

25. Pokud jde o návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jedná se o specifické návrhy účastníka řízení, opírající se o § 174 odst. 4 zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích. Z § 174a cit. zák. vyplývá, že v případě předložení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu soudu příslušnému o návrhu rozhodnout, tento soud v rozhodnutí o návrhu rozhodne také o vzniklých nákladech. Pokud by návrh byl uznán jako oprávněný a žalované by bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, hradil by tyto náklady řízení stát. Zjevně tedy náhradu takto vzniklých nákladů nemůže žalovaná požadovat v rámci řízení ve věci samé.

26. Žalované náleží rovněž jí požadovaná náhrada cestovného a paušální náhrada hotových výdajů za cestu k jednání k dožádanému Okresnímu soudu v Bruntále dne 23. 6. 2021, jakož o odměna za úkon právní služby ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 sb.). Z protokolu o jednání před tímto dožádaným soudem ze dne 23. 6. 2021 ve věci sp. zn. 0 CD 43/2021, na řízeného za účelem výslechu svědka [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že svědek se k jednání, nařízenému na 9,00 hod., nedostavil a jednání bylo z tohoto důvodu v 9,10 hod. odročeno. Právní zástupkyně žalované se do jednací síně podle úředního záznamu dostavila v 9, 20 hod. Výslech svědka [Anonymizováno] byl podle protokolu dožádaným soudem proveden při jednání dne 21. 9. 2021, jehož byla přítomna jak žalovaná, tak její právní zástupkyně (ve vyúčtování nákladů řízení je uvedeno nesprávné datum tohoto jednání 9. 9. 2021).

27. Jako náklady nezbytné a účelně vynaložené nelze shledat ani náklady důkazu, znalečného ve výši 12 862 Kč dle doloženého vyúčtování znalce [Anonymizováno] za jím vypracovaný znalecký posudek. Důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu žalované na sporných směnkách netížilo žalovanou, ale žalobce. Jakkoliv tedy důkaz znaleckým posudkem byl soudem prvního stupně proveden, nelze náklady tohoto důkazu shledat účelně vynaloženými, za něž by žalované náležela náhrada.

28. Za další řízení po zrušení rozsudku do vydání napadeného rozsudku tak žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu odměny za šest úkonů, z toho za čtyři úkony ve výši po 13 900 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. a za tři ve výši jedné poloviny, dále sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl, náhrada za ztrátu času v rozsahu 36 půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. vyhl. (28 půlhodin za dvě cesty k soudu prvního stupně, 8 půlhodin za cesty k dožádanému soudu), cestovné za cestu k jednání k soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět ve výši dvakrát po 2 606,80 Kč (vzdálenost celkem 475 km, vozidlem [Anonymizováno], RZ [SPZ], diesel, 4 l/100 km) a cestovné za cestu k dožádanému Okresnímu soudu v Bruntále dvakrát ve výši 691,50 Kč (vzdálenost celkem 126 km, vozidlem [Anonymizováno], RZ [SPZ], diesel, 4 l/100 km), celkem 106 942,39 Kč.

29. Odvolací soud odvoláním napadený výrok II. rozsudku změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 357 677,38 Kč.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na částečný úspěch obou účastníků v odvolacím řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z nich.

Poučení