12 Cmo 123/2024 - 126

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 12 800 000 Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, č. j. 65 Cm 160/2023-98, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným mezitímním rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl, že právní základ žalobou uplatněných nároků na vypořádací podíl se zákonným úrokem z prodlení je opodstatněný (bod I. výroku) a dále že o výši uplatněných nároků a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 12 800 000 Kč s přísl. z titulu vypořádacího podílu. Uvedla, že byla nájemkyní bytu č. [Anonymizováno] o velikosti 4+1 v 6. patře domu na adrese [Adresa žalobkyně] (dále jen Byt) a členkou žalovaného (dále jen Družstvo). Z Družstva byla vyloučena a její členství v žalovaném mělo zaniknout k 17. 2. 2013. Poté, co nebyla úspěšná v soudním řízení o vyklizení, vyklidila Byt dne 27. 10. 2021. Na následnou výzvu žalobkyně k vyplacení vypořádacího podílu jí Družstvo sdělilo, že vypořádací podíl nevyplatí, protože právo na jeho výplatu se promlčelo. Žalobkyně má za to, že její nárok na vypořádací podíl se dle § 714 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) promlčuje až ode dne předání Bytu. Výše vypořádacího podílu by měla být určena z tržní hodnoty družstevního podílu ke dni vyklizení Bytu.

3. Žalovaný namítl, že právo žalobkyně na vypořádací podíl se promlčelo k 31. 10. 2018. Promlčecí doba počala běžet od data splatnosti vypořádacího podílu, tj. dle § 233 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Členství žalobkyně zaniklo v roce 2013, členská schůze Družstva schválila účetní závěrku za rok 2013 dne 31. 7. 2014, nárok žalobkyně na vypořádací podíl byl tudíž splatný dne 31. 10. 2014 a promlčel se k uvedenému datu. Ustanovení § 714 obč. zák. na projednávanou věc nedopadá, neboť žalobkyni nevzniklo při vyklizení právo na bytovou náhradu. Nadto i po zániku členství žalobkyně Družstvo nabídlo žalobkyni, že může Být nadále užívat za stávajících podmínek, na základě nové nájemní smlouvy; žalobkyně však na tuto nabídku nereagovala a s Družstvem nekomunikovala. V případě, že by nárok promlčen nebyl, výše vypořádacího podílu by musela být stanovena z tržní hodnoty členského podílu žalobkyně ke dni zániku jejího členství.

4. Na základě provedeného dokazování a ze skutečností mezi účastníky nesporných zjistil, že žalobkyně byla členkou Družstva a nájemkyní družstevního Bytu. Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z Družstva, které se dostalo do dispoziční sféry žalobkyně dne 16. 11. 2012, podala žalobkyně odvolání k členské schůzi Družstva až dne 31. 8. 2014, platnost vyloučení z Družstva u soudu následně nenapadla. O povinnosti žalobkyně vyklidit Byt a odevzdat jej Družstvu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 12 C 46/2016-58. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 1. 2018, č. j. 72 Co 427/2017-83, změnil tento rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu Družstva zamítl. K dovolání Družstva Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 26 Cdo 3144/2018-107, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 72 Co 427/2017-121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalobkyni vyklidit Byt. Podané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 26 Cdo 4003/2019-144, odmítl a ústavní stížnost žalobkyně odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1353/20. Žalobkyně Byt vyklidila až v rámci exekučního řízení dne 27. 10. 2021. K výzvě žalobkyně ze dne 6. 1. 2022 k jednání ohledně výplaty vypořádacího podílu žalobkyně, Družstvo dne 11. 2. 2022 sdělilo žalobkyni, že nárok považuje za promlčený s ohledem na právní úpravu platnou ke dni zániku členství žalobkyně.

5. Při právním posouzení vyšel soud z právní úpravy v § 714 obč. zák. a § 231, 233, 391 a 397 obch. zák. ve znění účinném k 16. 11. 2012. S odkazem na odbornou literaturu i na současnou platnou právní úpravu v § 749 odst. 1 z. o. k. dovodil, že úprava v § 714 věty třetí obč. zák. představuje zvláštní úpravu splatnosti vypořádacího podílu ve vztahu k obecné úpravě v § 233 obch. zák., od níž se nelze ve stanovách odchýlit. Tato úprava dopadá i na případ zániku nájmu z důvodu zániku členství nájemce v bytovém družstvu, nikoliv jen na případy, kdy měl mít bývalý člen bytového družstva právo na bytovou náhradu. Ze žalovaným odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3412/2009 přitom vyplývá, že člen družstva vyloučený pro porušování povinností nájemce má právo na zajištění přístřeší, přičemž je nerozhodné, že v řízení o vyklizení žalobkyně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 46/2016 toto právo soudy žalobkyni nepřiznaly, neboť nesprávně vycházely z právní úpravy vyklizení účinné od 1. 1. 2014. Zánikem členství žalobkyně a s ním spojeného nájmu vznikla za účinnosti předchozí právní úpravy žalobkyni povinnost vystěhovat se z bytu po poskytnutí přístřeší a současně právo na vypořádací podíl. Protože obchodní zákoník nezná pojem „vrácení členského podílu“, jak byl upraven § 714 obč. zák., je nutno vykládat toto ustanovení tak, že zákonodárce měl pod spojením „vrácení členského podílu“ na mysli „vrácení členského vkladu“, přičemž odkázal na § 783 odst. 1 z. o. k., podle kterého užívají-li jiné právní předpisy pojem „členský podíl“, rozumí se tím podle povahy věci „družstevní podíl“ nebo „členský vklad“. Vrácení členského vkladu obchodní zákoník znal v rámci úpravy práva na vrácení (některých) nepeněžitých vkladů (§ 234 obch. zák.) a obecně pak v podobě práva na vypořádací podíl (§ 233 obch. zák.). Soud ustanovení § 714 obč. zák. vyložil soud tak, že zaplacení vypořádacího podílu se může bývalý člen bytového družstva domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Podle § 231 odst.4 obch. zák. zaniklo členství žalobkyně v žalovaném marným uplynutím tříměsíční lhůty k podání odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva Družstva o jejím vyloučení k členské schůzi Družstva. Tato lhůta počala běžet dne 16. 11. 2012, kdy se do dispoziční sféry žalobkyně dostalo sdělení o jejím vyloučení z Družstva a členství žalobkyně v Družstvu zaniklo k 16. 2. 2013. Žalobkyni současně vzniklo právo na vypořádací podíl dle § 233 odst. 1 obch. zák. Podle § 233 odst. 3 obch. zák. pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne podle § 714 obč. zák. její nájem bytu. Osoba, jejíž nájem bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat, pokud ji není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v § 712 odst. 2 a 3, popřípadě poskytnuto přístřeší za podmínek uvedených v § 712 odst.

5. Vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Soud dovodil, že v projednávané věci, kdy žalobkyně přišla vyloučením o majetkovou hodnotu obdobnou hodnotě bytu (o svůj členský podíl), se uplatní závěry Nejvyššího soudu, přijaté v rozsudku ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, podle nichž při stanovení výše vypořádacího podílu se přihlédne ke skutečné tržní hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva v důsledku zániku své účasti přišel. Žalobkyně o členský podíl přišla ke dni zániku svého členství, jeho tržní hodnota se tudíž pro účely stanovení spravedlivého vypořádacího podílu stanoví ke dni vzniku práva žalobkyně na vypořádací podíl, tj. k 17. 2. 2013. Nárok na vypořádací podíl se podle § 714 odst. 3 obč. zák. stal splatným až po vystěhování žalobkyně z Bytu, uplynutím tříměsíční lhůty dle čl. 18 odst. 3 stanov Družstva účinných ke dni vyloučení žalobkyně z Družstva. Závěr o tom, že § 714 obč. zák. představuje zvláštní úpravu splatnosti vypořádacího podílu odůvodnil dále absencí úmyslu zákonodárce v důvodové zprávě a tím, že výklad, podle něhož splatnost vypořádacího podílu nastává dle § 233 odst. 4 obch. zák., případně dle ujednání stanov, kdy v řízení o zaplacení vypořádacího podílu může být vyloučený člen úspěšný jen pokud se vystěhoval z družstevního bytu by znamenal, že nárok vyloučeného člena na vypořádací podíl by se mohl promlčet dříve, než by bylo v soudním řízení postaveno najisto, že člen má povinnost se z bytu vystěhovat, protože členství v bytovém družstvu končí a právo na vypořádací podíl vzniká již marným uplynutím lhůty k podání odvolání k členské schůzi nebo, podá-li člen včasné odvolání, rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena. V důsledku by tak vyloučený člen byl nucen nést riziko, že jeho případný nárok na vypořádací podíl v době pravomocného rozhodnutí soudu v řízení o vyklizení bytu či v řízení o neplatnost jeho vyloučení je již promlčen, nebo se z družstevního bytu vystěhovat nést pak riziko možného zamítnutí podané žaloby na zaplacení vypořádacího pro předčasnost pro nesplnění podmínky vyklizení bytu.

6. Při hodnocení námitky promlčení práva žalobkyně na vypořádací podíl soud dále poukázal na § 107 odst. 3 obč. zák. a povahu členství v družstvu jako závazkového právního vztahu. Zánikem členství žalobkyně zanikl nájem jejího družstevního Bytu, Družstvu vzniklo právo domáhat se jeho vyklizení, které nikdy nebylo pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo uplynutím promlčecí lhůty a naproti tomu žalobkyni vzniklo právo na zaplacení vypořádacího podílu, které podléhá promlčení. Přitom od úpravy splatnosti vypořádacího podílu obsaženého v § 714 obč. zák. se nelze ve stanovách odchýlit.

7. Námitku promlčení vyhodnotil jako nedůvodnou. Řízení bylo zahájeno v rámci čtyřleté promlčecí lhůty dle § 397 obch. zák., která počala běžet dne 28. 1. 2022, kdy mohla žalobkyně poprvé uplatnit právo na výplatu vypořádacího podílu, poté, co družstvu dne 27. 1. 2021 marně uplynula tříměsíční lhůta dle čl. 18 odst. 3 stanov pro dobrovolnou výplatu vypořádacího podílu. Právní základ žalobou uplatněných nároků shledal opodstatněný a po právu a rozhodl mezitímním rozsudkem o základu projednávané věci. S ohledem na budoucí nemalé náklady spojené s projednáním věci považoval soud za účelné rozhodnout mezitímním rozsudkem, jímž by byl postaven na jisto právní základ nároku žalobkyně, zejména však otázka jeho promlčení s tím, že výše vypořádacího podílu se bude stanovovat ke dni zániku členství žalobkyně v Družstvu (žalovaném).

8. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, domáhá se jeho změny a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle žalovaného soud prvního stupně nesprávně posoudil jím vznesenou námitku promlčení, vycházející z posouzení splatnosti uplatněného nároku podle § 233 odst. 4 obch. zák., tedy z časového hlediska v návaznosti na okamžik právních účinků vyloučení žalobkyně a okamžik schválení příslušné účetní závěrky. Podle této úpravy lhůta k uplatnění nároku uplynula dne 31. 10. 2018. S odkazem na výklad a úvahy, přijaté soudem prvního stupně ohledně posouzení úpravy v § 714 obč. zák. jako zvláštní úpravy ve vztahu k obecné úpravě v 233 obch. zák., uvedl, že § 714 obč. zák. představuje určitou korekci obecné úpravy v § 233 obch. zák., sporné však je, zda se jedná o korekci vlastní splatnosti nároku na vypořádací podíl. Výklad přijatý soudem prvního stupně a úvahy, o nějž je opírá, nepovažuje za správné. Dle názoru žalovaného smyslu právní úpravy, resp. použité formulace a povaze vzájemného vztahu mezi družstvem a jeho bývalým členem lépe odpovídal výklad, podle něhož by se splatnost řídila obecnou úpravou v obchodním zákoníku s tím, že vyplacení nároku by se bývalý člen družstva mohl domáhat až poté, co se z bytu vystěhuje, a to samozřejmě v závislosti na zajištění příslušné bytové náhrady ze strany družstva. Družstvo by tak bylo oprávněno vyplacení vypořádacího podílu tzv. zadržet po patřičnou dobu. Nelze přisvědčit závěru soudu, že při výkladu splatnosti nároku dle § 233 obch. zák. by se nárok vyloučeného člena na vypořádací podíl mohl promlčet dříve, než by bylo v soudním řízení postaveno najisto, že má daný člen povinnost se z bytu vystěhovat. Povinnost bývalého člena bytového družstva se odvíjí od okamžiku, k němuž nastaly právní účinky vyloučení. Až do pravomocného ukončení soudního řízení, jehož předmětem by byl přezkum rozhodnutí o vyloučení člena družstva, by byl běh promlčecí lhůty přerušen. Pokud by k zániku členství došlo marným uplynutím lhůty k podání odvolání člena družstva proti rozhodnutí o vyloučení, nelze právní účinky vyloučení již zvrátit ani v řízení o vyklizení, neboť v takovém řízení již soud není oprávněn k přezkumu rozhodnutí o vyloučení a bývalý člen družstva žádné právní nejistotě ohledně svého postavení, spojeného s povinností se z bytu vystěhovat, čelit ani nemůže. Ani v případě zamítnutí žaloby o vyklizení nemůže dojít k obnovení členství již pravomocně vyloučeného člena.

9. Soudem přijatý výklad, že se uplatní zvláštní úprava splatnosti vypořádacího podílu podle § 714 o. z. ve vztahu k obecné úpravě podle § 233 odst. 4 obč. zák., protože vychází ze specifických podmínek bytového družstva, podle názoru žalovaného sama osobě nemůže obstát. Obecná právní úprava zániku členství v družstvu v případě vyloučení člena družstva, je podle obchodního zákoníku v zásadě shodná s úpravou týkající se zániku členství v bytovém družstvu; zejména tedy členství v družstvu obecně zaniká právní mocí rozhodnutí soudu v řízení o neplatnosti vyloučení, případně ke dni marného uplynutí lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí o vyloučení. Při použití úpravy lhůty splatnosti podílu v obchodním zákoníku je ochrana práv člena družstva a nájemce družstevního bytu v souvislosti s vypořádáním jeho družstevního podílu při zániku jeho členství je dostatečně zajištěna s ohledem na povinnost člena družstva se vystěhovat z bytu a povinnost bytového družstva zajistit vyloučenému členu odpovídající bytovou náhradu, a to bez nutnosti použití zvláštní úpravy splatnosti vypořádacího podílu v bytovém družstvu v občanském zákoníku, v důsledku čehož bývalý člen mohl byt užívat výlučně jako nečlen. Taková nabídka byla žalobkyni učiněna, nijak však na ni nereagovala. Za zcela nepřípadný považuje odkaz na stávající účinnou právní úpravu v § 749 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť v této věci se uplatní odstavec 2 citovaného ustanovení. Soud fakticky při výkladu splatnosti vypořádacího podílu vyloučeného člena bytového družstva vycházel z jinak blíže neodůvodněného či nevysvětleného názoru uvedeného v komentáři k § 714 obč. zák., aniž by byl podpořen soudní judikaturou.

10. Podle žalovaného z § 714 obč. zák. vyplývá oprávnění družstva nevyplatit vypořádací podíl bývalému členu do doby, než se z příslušného bytu vystěhuje a člen družstva tak není povinen učinit dříve, než je mu družstvem zajištěna odpovídající bytová náhrada, která mu podle zákona náleží, nestanoví zvláštní lhůtu splatnosti nároku vyloučeného člena bytového družstva na vypořádací podíl. Dále má žalovaný za to, že nárok žalobkyně, který je předmětem tohoto řízení, se již promlčel, i v tom případě, že splatnost nároku na vypořádací podíl vyloučeného člena družstva by se odvíjela podle § 714 obč. zák. Třetí větu tohoto ustanovení, podle níž vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva je třeba vykládat ve spojení s ostatní částí tohoto ustanovení, zejména s odstavcem 2, podle něhož osoba, jejíž nájem bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat, pokud ji není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v § 715 odst. 2 a 3 obč. zák., popřípadě poskytnuto přístřeší za podmínek uvedených v § 712 odst. 5 obč. zák. Z ustanovení vyplývá, že pokud družstvo při ukončení nájmu družstevního zajistí bývalému členu coby dosavadnímu nájemci odpovídající bytovou náhradu zajistí, je nájemce povinen se z bytu neprodleně vystěhovat. Pokud nájemce i poté, co je mu zajištěna bytová náhrada, nadále setrvává v užívání bytu, nemůže nájemce požívat stejné právní ochrany jako v případě, kdy je ještě oprávněn byt užívat, jelikož družstvo odpovídající bytovou náhradu ještě nezajistilo. Tím, že nájemce po zajištění bytové náhrady se z bytu nevystěhoval, dostává do prodlení se splněním povinnosti tak učinit. V případě žalobkyně s ohledem na důvod jejího vyloučení z bytového družstva náleželo pouze poskytnutí přístřeší. Přestože žalobkyně neměla nárok na bytovou náhradu, bylo v řízení provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaný po odsouhlasení členskou schůzí dne 14. 5. 2015 nabídl žalobkyni možnost nadále předmětný byt užívat jako nečlen družstva na základě nové nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou a za stávajících podmínek, tedy za částku 250 Kč, odpovídající aktuální výši příspěvku do fondu oprav s tím, že k uzavření nájemní smlouvy za těchto podmínek je nájemní smlouvu třeba uzavřít nejpozději ve lhůtě do 31. 12. 2015. na výzvy k uzavření nájemní smlouvy žalobkyně nereagovala. Žalovaný splnil svou zákonnou povinnost poskytnout žalobkyni přístřeší. Soud však tuto argumentaci nezohlednil, a to ani při hodnocení provedených důkazů a rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle žalovaného se tak splatnost vypořádacího podílu žalobkyně odvíjí ode dne, kdy se žalobkyně dostala do prodlení se splněním své povinnosti se z bytu vystěhovat poté, co jí žalovaný prokazatelně zajistil možnost dalšího bydlení; tedy ode dne 1. 1. 2016. Žalovaná dostala do prodlení se splněním své povinností se z bytu vystěhovat a ztratila tak právní ochranu, kterou § 714 obč. zák. poskytuje vyloučenému členu družstva v souvislosti se zánikem práva nájmu. Otázkou, zda dobrovolné vystěhování se z bytu má shodné účinky jako vystěhování nucené v rámci exekučního řízení se soud nezabýval. Stanovy žalovaného ve znění účinném ke dni vyloučení žalobkyně z družstva neupravují lhůtu k uplatnění nároku na vypořádací podíl, pouze stanoví, že nárok na výplatu vypořádacího podílu vzniká uplynutím 3 měsíců po schválení účetní závěrky za rok, ve kterém členství zaniklo. Pokud hospodářská situace dovoluje, může družstvo uspokojit tento nárok nebo jeho část i dříve.“ 11. Žalobkyně považuje mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, v němž je řešena otázka splatnosti nároku a jeho promlčení a otázka rozhodného data pro stanovení výše podílu za správný a argumentaci žalovaného za nepřiléhavou. Přes výhrady, které uplatnila stran doručování písemností v soudním řízení o vyklizení bytu, respektuje závěry, přijaté dovolacím soudem ohledně platnosti jejího vyloučení z družstva. Podle žalobkyně platnost vyloučení z družstva lze legitimně jako předběžnou otázku posuzovat v řízení o vyklizení bytu, a proto argumentaci žalovaného nelze považovat za důvodnou. Závěr soudu prvního stupně, že v tomto řízení, kdy se vyklizení může jevit jako sporné, nemůže běžet promlčecí lhůta, je správný, stejně jako úvaha, že vedení sporu o vyklizení s rizikem ztráty nároku na vypořádací podíl je nepřiměřené riziko, které nelze po vyloučeném členu spravedlivě požadovat. Další argumentace žalované a úvahy o akcesorické (ne)rovnosti členů bytových družstev ve srovnání s členy nebytových družstev je zcela neudržitelná s ohledem na nesrovnatelné postavení členů nebytových družstev. Obdobně to platí ohledně úvah stran zajištění náhradního ubytování nebo přístřeší.

12. Žalovaná v replice uvedla, že řízení o neplatnost vyloučení a řízení o vyklizení bytu jsou samostatnými vzájemně nezávislými řízeními. Podle ustálené judikatury soud v řízení o vyklizená bytu nepřezkoumává platnost vyloučení člena bytového družstva. S ohledem na průběh řízení o vyklizení bytu pak uvádí, že nemůže obstát tvrzení žalobkyně, že v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu účinky vyloučení vůbec nenastaly a členství žalobkyně nezaniklo.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a a násl. o. s. ř.).

14. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního. Tím má shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobkyně, která byla členkou Družstva a nájemkyní družstevního Bytu, byla z družstva platně vyloučena s účinky k 16. 2. 2013, kdy žalobkyni marně uplynula zákonná lhůta dle § 231 odst. 5 obch. zák. k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva Družstva o jejím vyloučení k členské schůzi jako odvolacímu orgánu určenému stanovami Družstva. Dále má za prokázáno, že žalobkyně Byt vyklidila v návaznosti na ukončení soudního řízení o vyklizení bytu, a to až dne 27. 10. 2021 v rámci exekučního řízení. Na výzvu žalobkyně ze dne 6. 1. 2022 k jednání ohledně výplaty vypořádacího podílu žalobkyně, Družstvo dopisem ze dne 11. 2. 2022 sdělilo žalobkyni, že nárok považuje za promlčený.

15. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je posouzení správnosti soudem prvního stupně přijatých právních závěrů ohledně určení rozhodné právní úpravy, podle níž je nutno posuzovat splatnost vypořádacího podílu člena bytového družstva pro případ zániku jeho členství v družstvu, od níž se následně odvíjí posouzení běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na zaplacení vypořádacího podílu a dále rozhodný den pro určení výše vypořádacího podílu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na úpravu v § 714 obč. zák. je nutno nahlížet jako na zvláštní úpravu splatnosti vypořádacího podílu ve vztahu k obecné úpravě, obsažené v § 233 obch. zák. a násl. obch. zák. ve znění účinném v rozhodné době, kdy soud prvního stupně takto přijatý závěr podrobně a v logických souvislostech odůvodnil s přihlédnutím k účelu obou právních úprav a ke specifikům úpravy členského podílu člena bytového družstva, spojeného s nájmem bytu. Zánikem členství žalobkyně v Družstvu a s ním spojeného nájmu Bytu, vznikla za účinnosti tehdy platné právní úpravy žalobkyni povinnost vystěhovat se z bytu po poskytnutí přístřeší a současně jí vzniklo právo na vypořádací podíl. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení vypořádacího podílu se podle § 714 odst. 3 obč. zák. se stal splatným až po vystěhování žalobkyně z Bytu, a to v souladu se stanovaní Družstva uplynutím tříměsíční lhůty dle čl. 18 odst. 3 stanov. V této souvislosti za zcela logickou shledal odvolací soud při porovnání úprav v § 233 obch. zák. a 714 obč. zák. úvahu soudu, by se se nárok žalobkyně při použití úpravy v obchodním zákoníku mohl promlčet dříve, než by bylo v soudním řízení postaveno najisto, že člen má povinnost se z bytu vystěhovat, protože členství v bytovém družstvu končí a právo na vypořádací podíl vzniká již marným uplynutím lhůty k podání odvolání k členské schůzi nebo, podá-li člen včasné odvolání, rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena. To platí zejména za situace, kdy v důsledku zániku členství žalobkyně zanikl i nájem jejího družstevního Bytu a Družstvu vzniklo právo domáhat se jeho vyklizení, které však nebylo pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo uplynutím promlčecí lhůty, zatímco právo žalobkyně na zaplacení vypořádacího podílu promlčení podléhá. Soud námitku promlčení jako nedůvodnou vyhodnotil správně. Řízení bylo zahájeno v rámci čtyřleté promlčecí lhůty dle § 397 obch. zák. Počátek běhu této promlčecí doby na uplatnění práva na výplatu vypořádacího podílu se odvíjí ode dne následujícího po dni, co Družstvu marně uplynula tříměsíční lhůta dle čl. 18 odst. 3 stanov pro dobrovolnou výplatu vypořádacího podílu, tj. od 28. 1. 2022. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že při posouzení námitky promlčení a běhu promlčecí doby je nutno zohlednit, že žalobkyně zcela rezignovala na nabídku Družstva k uzavření nájemní smlouvy k Bytu za podmínek odsouhlasených členskou schůzí Družstva (jako nečlen Družstva) a lhůtu stanovenou Družstvem pro uzavřené nájemní smlouvy nechala marně uplynout a tudíž promlčecí doba počala běžet ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené Družstvem žalobkyni k uzavření nájemní smlouvy. Z § 714 obč. zák. vyplývá, že vrácení vypořádacího podílu je vázáno na vystěhování člena Družstva z Bytu. Vzhledem k tomu, že o vyklizení Bytu bylo mezi účastníky vedeno soudní řízení, jehož výsledek nebylo možno jakkoliv předjímat, nebyla do pravomocného ukončení tohoto řízení otázka povinnosti žalobkyně vyklidit Byt, resp. vystěhovat se z něj postavena najisto. Uplatnit nárok na výplatu vypořádacího podílu tak žalobkyně mohla až v návaznosti na vystěhování se z bytu dne 27. 10. 2021. Odvolací soud správný shledal i závěr soudu prvního stupně, vycházející z ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017), že při stanovení výše vypořádacího podílu se přihlédne ke skutečné tržní hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva v důsledku zániku své účasti přišel a tržní hodnota vypořádacího podílu se tak stanoví ke dni vzniku práva žalobkyně na vypořádací podíl, tj. k 17. 2. 2013.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř.

17. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 o. s. ř.).

Poučení