12 Cmo 124/2021 - 76

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 41 924 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. února 2021, č. j. 76 Cm 4/2020-31 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 41 924 Kč s příslušenstvím a odměnou se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 429,60 Kč.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 41 924 Kč se 6 % úrokem ode dne 23. 9. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 139,75 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 14 584 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím ze směnky vlastní vystavené žalovaným dne 15. listopadu 2018 na řad [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], na částku 41 924 Kč, splatnou dne 22. 9. 2019. Směnka byla rubopisy postupně převedena na společnost [právnická osoba], IČO [IČO] a následně na žalobkyni. Při splatnosti na ní nebylo ničeho zaplaceno.

2. Žalovaný uvedl, že předmětnou směnku podepsal s tím, že si zapůjčil částku ve výši 20 000 Kč, a to „oproti notářskému zápisu NZ [Anonymizováno] sepsaného dne 15. 11. 2018 [Anonymizováno], notářkou v [adresa].“ Uvedenou částku hradil ve splátkách po 1 400 Kč poštovními poukázkami, a to od roku 2018 nejprve na adresu [Anonymizováno], následně podle jeho pokynu na adresu společnosti [právnická osoba], a srážkami z důchodu na základě příkazu soudního exekutora [Anonymizováno].

3. Z provedeného dokazování (směnkou, poštovními poukázkami, oznámením o zahájení srážek z důchodu, oznámením soudního exekutora č. [Anonymizováno], notářským zápisem č. NZ [Anonymizováno], sepsaným dne 15. 11. 2018) soud zjistil, že směnka byla vystavena žalovaným v [adresa] dne 15. 11. 2018 a obsahuje jeho slib zaplatit dne 22. 9. 2019 [Anonymizováno] bez protestu částku 41 924 Kč. Směnka byla rubopisována dne 14. 12. 2018 na řad [právnická osoba], která ji dále převedla dne 2. 1. 2020 na žalobkyni. Z poštovních poukázek soud zjistil, že žalovaný zaslal na účet společnosti [právnická osoba], dne 11. 4. 2019 částku 1 400 Kč, dne 17. 5. 2019 částku 1 400 Kč, dne 19. 6. 2019 částku 1 400 Kč, dne 19. 7. 2019 částku 1 400 Kč, dne 20. 8. 2019 částku 1 400 Kč, dne 19. 9. 2019 částku 1 400 Kč, dne 18. 11. 2019 částku 1 400 Kč, dne 21. 10. 2019 částku 1 400 Kč, dne 18. 12. 2019 částku 1 400 Kč a dne 17. 1. 2020 částku 1 400 Kč. Na účet [Anonymizováno] žalovaný zaslal dne 27. 2. 2019 částku 1 400 Kč, dne 8. 3. 2019 částku 4 200 Kč, dne 18. 3. 2019 částku 4 200 Kč a dne 5. 12. 2018 částku 6 000 Kč. Z oznámení soudního exekutora [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], č. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že exekuce, která byla proti žalovanému zahájena na základě návrhu společnosti [právnická osoba], k uspokojení pohledávky ve výši 11 200 Kč a nákladů exekuce, byla soudním exekutorem provedena. Podle oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne 21. 7. 2020 a ze dne 28. 3. 2020 na základě příkazu výše uvedeného soudního exekutora ze dne 9. 1. 2020, č. j. [Anonymizováno] byly z důchodu žalovaného od 18. 8. 2020 zahájeny srážky až do úhrady celé pohledávky s jejím příslušenstvím ve prospěch společnosti [právnická osoba] Z notářského zápisu č. NZ [Anonymizováno] sepsaného dne 15. 11. 2018 [Anonymizováno], notářkou v [adresa], soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči [Anonymizováno] ze smlouvy o zápůjčce v celkové výši 30 000 Kč. Jak dále vyplývá z napadeného rozsudku, žalovaný přes poučení poskytnuté mu soudem podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačil žádné důkazy ke svému tvrzení, že na směnku byly uhrazeny jím uváděné platby.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. čl. I § 11 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 16 odst. 1, § 17, § 48 odst. 1, § 75 a § 78 zákona č. 191/1950 Sb. zákona směnečného a šekového (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Dále uvedl, žei za situace, kdy byla předložením prvopisu platné směnky nastolena existence právního vztahu, stejně tak jako povinnost žalovaného jako přímého dlužníka z ní za tuto směnku žalobci zaplatit, bylo na žalovaném, aby tuto skutečnost vyvrátil. Soud jej proto poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., ani poté však důkazy, které k prokázání svého tvrzení o úhradě částky ve výši 47 200 Kč na předmětnou směnku žalovaný navrhl, nevyvrátily „nastolenou existenci právního vztahu, že žalovaný je povinen směnečnou sumu uhradit, neboť jím předložené poštovní poukázky, oznámení soudního exekutora [tituly před jménem], Exekutorským úřadem [adresa], se sídlem [adresa] ze dne 3. 8. 2020, notářský zápis NZ [Anonymizováno] sepsaný dne 15. 11. 2018 [Anonymizováno], notářkou v [adresa] a oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne 21. 7. 2020 a ze dne 28. 3. 2020 nikterak neprokazují tvrzení žalovaného, že bylo placeno právě na předmětnou směnku žalobci, když bylo toliko tvrzeno a žádnými důkazy nepodloženo, že splátky ve výši 6 200 Kč zaslal na účet [Anonymizováno], ani neprokázal, že částku ve výši 29 800 Kč doloženou poštovními poukázkami, platbami adresovanými na adresu společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], hradil na předmětnou směnku a konečně z oznámení o zahájení exekuce a z oznámení o srážkách z důchodu soudního exekutora [Anonymizováno] bylo prokázáno, že se tyto listinné důkazy týkají jiné pohledávky, než je předmětná pohledávka tohoto řízení, a tedy ani, že částka 11 200 Kč byla hrazena na předmětnou směnku. Pokud soud provedl důkaz notářským zápisem NZ [Anonymizováno], pak z něj nevyvodil žádná skutková zjištění, neboť tato listina prokazující jinou pohledávku, není nikterak právně významná. Pokud žalovaný namítal úhradu ve splátkách v celkové výši 47 200 Kč na předmětnou směnku, toto své tvrzení nikterak neprokázal a další důkazy k vyvrácení nastolené existence právního vztahu, který vznikl předložením prvopisu platné směnky, soudu nenabídl.“ 5. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že žalobce předložením směnky prokázal svůj nárok a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že je invalidní osobou sociálně závislou na starobním důchodu. Důvodem čerpání zápůjčky byla oprava motorového vozidla, které s ohledem na svůj zdravotní stav nezbytně potřebuje. Smlouvou o zápůjčce se žalovaný zavázal, že panu [Anonymizováno] vrátí zápůjčku 20 000 Kč ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do 15 dne kalendářního měsíce počínaje 15. 12. 2018 a konče 15. 7. 2020, dále úroky ve výši 8 000 Kč a poplatek ve výši 2 000 Kč. Celková výše měsíční splátky zápůjčky spolu s úroky činila 1 400 Kč. V čl. III smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno zajištění povinnosti žalovaného blankosměnkou a uzavřena dohoda o jejím vyplnění. Současně žalovaný uzavřel s panem Prokešem notářský zápis sepsaný [Anonymizováno] dne 15. 11. 2018 sp. zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno]. Z důvodu, že důchod dostává až po dohodnutém termínu splátky, se žalovaný ústně dohodl s [Anonymizováno] na tom, že splátky bude hradit až po tom, co obdrží důchod, který dostává k 18. dni v měsíci, a tuto dohodu [Anonymizováno] respektoval. Následně zaslal jmenovaný žalovanému výzvu ze dne 3. 12. 2018 k úhradě smluvní pokuty v částce 6 000 Kč za to, že zamlčel své závazky u společnosti [právnická osoba]. ve výši 155 778 Kč a u společnosti [právnická osoba] s měsíční splátkou 1 520 Kč. Žalovaný přesto, že u těchto společností nikdy žádný závazek neměl, z obavy, že by musel najednou hradit celou půjčenou částku, tuto částku [Anonymizováno] uhradit. Poté, co mu bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2018, učinil vše potřebné k tomu, aby získal číslo účtu [právnická osoba] jako nového věřitele. Zaslal proto této společnosti doporučený dopis na adresu, kterou mu v oznámení o postoupení pohledávky sdělil pan [Anonymizováno], zásilka se však vrátila zpět s tím, že si ji společnost nevyzvedla. Číslo účtu nového věřitele mu bylo oznámeno až dopisem pana [Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2019. Poté žalovaný obdržel vyrozumění [Anonymizováno], soudního exekutora Exekutorského úřadu ve [Anonymizováno], o zahájení exekuce, která byla vedena pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaným byl podán návrh na zastavení exekuce s ohledem na úhrady, provedené z jeho strany. Veškerý zbývající dluh žalovaného u [právnická osoba] byl uhrazen srážkami z důchodu žalovaného. O ukončení exekuce bylo žalovanému vydáno oznámení č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2020, které soudu doložil.

7. Odvolatel se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jím předložené důkazy nevyvrátily existenci právního vztahu. Namítl, že soud vůči němu postupoval příliš formalisticky, když se mu nedostalo dostatečného a srozumitelného poučení. Žalovaný byl přesvědčen, že podklady, které doložil, prokázaly, že zaplatil celou zápůjčku a nebylo mu jasné, proč má platit dvakrát, tentokrát dluh na směnku. Odvolatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 a zdůraznil, že mu nebylo zřejmé, co dále má soudu tvrdit a doložit ohledně úhrad na směnku. Soud se prakticky nezabýval tím, k jakému účelu byla směnka vystavena, i když z předložených důkazů muselo být zřejmé, že k zániku kauzy mohlo dojít a že touto kauzou může být právě smlouva o zápůjčce, o které se zmiňuje předložený notářský zápis. Řízení dále dle žalovaného trpí procesní vadou spočívající v tom, že se mu nedostalo poučení podle ust. § 30 o. s. ř. o možnosti požádat o ustanovení zástupce, ač bylo soudu z okolností zřejmé, že se nedokáže sám efektivně bránit. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4653/2016 a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 639/2010 a na nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11. Dále žalovaný s odkazem na ustanovení čl. I § 17 ZSŠ namítl, že žalobkyně nabyla směnku za tím účelem, aby mu znemožnila uplatnit kauzální námitky. Uvedl, že [Anonymizováno] je osobou, která se podle všeho živí poskytováním zápůjček na inzerát. Jednatelkou žalobkyně je paní [Anonymizováno], která má sídlo na stejné adrese jako [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba] má dle obchodního rejstříku jako předmět podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, je tedy podnikatelem v této oblasti. Žalovanému nejsou vzájemné vztahy uvedených osob známy, ale výše uvedené skutečnosti v něm vzbuzují obavu z toho, že jednaly ve shodě se záměrem způsobit mu škodu. Z tohoto důvodu byla směnka indosována na žalobkyni, která mu ale zaslala pouze obálku, v níž byl prázdný papír a nevyplněná složenka, a poté podala návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Protože nedoložila zaslání řádné předžalobní výzvy, neměla jí být soudem přiznána podle ust. § 142a o. s. ř. náhrada nákladů řízení. Žalovanému byl navíc ze strany [právnická osoba] zaslán úplně stejný dopis s prázdnou složenkou a prázdným listem papíru, a to se stejným datem odeslání (6. 1. 2020). I tím je zpochybněno, že žalobkyně byla v dobré víře. Dále odvolatel zdůraznil, že směnka, která sloužila k zajištění povinnosti uhradit částku 30 000 Kč, byla vyplněna na částku o 11 924 Kč vyšší, tedy v rozsahu neodpovídajícím tomu, co by měl dlužník na zajištěnou pohledávku po právu plnit. Uplatněním směnky tak došlo ke zneužití práva s účelem poškodit žalovaného jako osobu v daleko slabším postavení. Žalovaný se dle všeho stal zřejmě obětí lichvářů jednajících ve shodě a rozsudek soudu prvního stupně pokrývá a legalizuje praktiky, kdy jsou zneužíváni lidé ve finanční tísni cestou směnečného práva. Svůj dluh zajištěný směnkou žalovaný uhradil, společně s náklady exekučního řízení a jakýmisi zapůjčitelem blíže nespecifikovanými sankcemi. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu odvolatel uzavřel, že poskytnutí právní ochrany takovému výkonu práva, které je ve skutečnosti zneužitím práva, je v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu, zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. K výhradám odvolatele stran procesního postupu soudu prvního stupně poukázala na to, že při jednání, jemuž byl přítomen její zástupce, soud žalovaného informoval o tom, že bez právního zástupce nebude schopen svá práva efektivně hájit. Žalovaný přesto na toto poučení nijak nereagoval a zástupce si zvolil až pro odvolací řízení. Skutečnosti, které jsou žalovaným nově uváděny v odvolacím řízení, jsou s ohledem na zásadu neúplné apelace, uplatňované v tomto řízení, nepřípustné. Žalovaný měl podle názoru žalobkyně dostatečný časový prostor, aby si zvolil advokáta, který by jeho práva dostatečně hájil.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Předně se zabýval výtkou odvolatele, že soud prvního stupně zatížil řízení procesní vadou spočívající v tom, že mu neposkytl poučení podle § 30 o. s. ř. o možnosti požádat o ustanovení zástupce, ač bylo zřejmé, že se nedokáže sám efektivně bránit.

11. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku tohoto řízení.

12. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11 má právo na právní pomoc dvojí povahu. V prvé řadě zaručuje každému, aby se mohl nechat v řízení zastupovat osobou znalou práva (zpravidla advokátem), přičemž do tohoto práva může stát zasahovat jen zcela výjimečně, například z důvodu zneužití práva. Dále právo na právní pomoc stanovuje pozitivní závazky státu, které musí plnit. V rámci civilního soudního řízení mezi pozitivní závazky podle dosavadní judikatury Evropského soudu pro lidská práva patří povinnost obecných soudů zmírňovat faktickou (materiální) nerovnost účastníků řízení, čímž bude účastníkům řízení zajištěno právo na efektivní obranu svých zájmů (rozsudek Airey proti Irsku, § 24n). K zajištění tohoto práva v rámci civilního soudního řízení slouží více právních institutů, přičemž základním institutem je obecná (§ 5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. § 15a, § 118a odst. 4 nebo § 119a odst. 1 o. s. ř.) poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Ačkoliv poučovací povinnost plní důležitou roli, ne vždy postačuje k dostatečnému hájení práv a zájmů účastníka řízení, a proto občanský soudní řád umožňuje účastníku řízení, aby mu soud na jeho žádost ustanovil zástupce za podmínek stanovených v § 30 o. s. ř.

13. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

14. Pokud jde o podmínku nezbytnosti zastoupení, neposkytuje tuzemská právní úprava žádné vodítko k jejímu posouzení. V základu lze tedy vyjít z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který spatřuje vhodná kritéria např. v dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, v okolnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem, v obtížnosti procesních postupů u konkrétního soudu, v obtížnosti řešených právních otázek, ve složitosti dokazování, v emoční účasti účastníka řízení ve sporu vylučující efektivní obhajobu (rozsudek Airey proti Irsku, § 26), ve vzdělání a ve zkušenostech účastníka řízení, v jeho profesi, v jednoznačnosti pravidel týkajících se dokazování (rozsudek McVicar proti Spojenému království, §§ 51-62), v důležitosti sporu pro účastníka řízení, v možných finančních důsledcích, ve složitosti sporu ve srovnání s jinými spory, ve schopnosti účastníka argumentovat ve sporu, v celkové délce řízení, v počtu stupňů při rozhodování (rozsudek Steel a Morris proti Spojenému království, § 61) apod. Tato kritéria byla akceptována i tuzemskou rozhodovací praxí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11). Nejvyšší soud v usneseních ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 a ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015 vysvětlil, že podmínku nezbytnosti zastoupení (§ 30 odst. 1 věta první o. s. ř.) je třeba zkoumat z objektivní i subjektivní stránky. Na jedné straně se hodnotí povaha řízení s ohledem na složitost právních či skutkových otázek, na druhé straně osoba žadatele a jeho schopnosti.

15. Při aplikaci prvního z obou kritérií je třeba vycházet z toho, že v řízení byl uplatněn nárok z cenného papíru, v němž je inkorporován přímý, abstraktní a nesporný závazek osob na směnce podepsaných. K postavení směnečného dlužníka a věřitele Ústavní soud opakovaně konstatoval, že směnka je mnohdy uplatňována i mezi subjekty, jež zásadně nejsou v rovném postavení a které nemohou - a ani to nelze od nich spravedlivě očekávat - vnímat směnečný vztah v celé jeho šíři a reflektovat tak případná rizika z něj plynoucí (srov. např. nález sp. zn. Pl. 16/12. ze dne 16. 10. 2012). To platí i o procesní stránce věci, která, pokud jde o rozložení břemene tvrzení i důkazního břemene mezi účastníky řízení, reflektuje povahu směnečných závazků. Přísná formálnost směnečného práva spolu se zjevně nedostatečnou orientací žalovaného v procesním právu, které je po řadě novelizací občanského soudního řádu pro osobu bez právního vzdělání obtížné a v řadě ohledů komplikované, tedy v daném případě opodstatňovala nezbytnost jeho právního zastoupení. Rovněž pokud jde o osobní předpoklady žalovaného, bylo na místě zohlednit, že se nachází v tíživé osobní situaci (invalidita, čerpání starobního důchodu, exekuční řízení), přičemž žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem.

16. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, když na straně jedné, jak bylo zjištěno ze shodných tvrzení účastníků v průběhu odvolacího řízení, žalovaného upozornil, že bez právního zastoupení nebude schopen řádně hájit svá práva, na straně druhé však z tohoto svého zjištění nevyvodil zákonem předpokládaný důsledek, tj. neposkytl žalovanému poučení o jeho právu požádat při naplnění zákonných předpokladů o ustanovení zástupce soudem podle § 30 o. s. ř. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V poměrech posuzované věci nicméně byla tato vada konvalidována v odvolacím řízení, v němž se žalovaný nechal zastoupit advokátem, v důsledku čehož nebylo nutné přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku postupem podle ust. § 219a odst. 1 o. s. ř.

17. V intencích závěrů Ústavního soudu, formulovaných v nálezu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11, současně odvolací soud vyhodnotil skutková tvrzení i důkazní návrhy žalovaného, uplatněné v odvolacím řízení, jako přípustné, neboť pochybení soudu prvního stupně při plnění poučovací povinnosti nemůže být přičítáno k tíži žalovaného.

18. Základem procesní obrany žalovaného bylo jeho tvrzení, že směnkou zajištěný závazek zanikl splněním.

19. Z dokazování, které bylo zopakováno v odvolacím řízení, bylo zjištěno, že dne 15. listopadu 2018 vystavil žalovaný vlastní směnku, kterou se zavázal zaplatit dne 22. září 2019 [Anonymizováno] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], částku 41 924 Kč. Směnka je opatřena doložkou „bez protestu“. Dne 14. prosince 2018 byla směnka remitentem převedena na řad [právnická osoba], se sídlem [adresa] a následně dne 2. května 2020 na žalobkyni. Z kopie směnky, která je součástí spisu (originál směnečné listiny je uložen v úschově u soudu prvního stupně) vyplývá, že při jejím předložení soudu spolu s žalobou byl pozdější z obou indosamentů opatřen pouze nečitelným podpisem fyzické osoby. Jak bylo dále zjištěno z důkazů, provedených v odvolacím řízení, podle úředního záznamu na listu č. 14 spisu se dne 24. 7. 2020 dostavil k soudu prvního stupně pan [Anonymizováno], jemuž byl na základě plné moci udělené mu žalobkyní dne 22. 7. 2020 a opravňující jej „k opravě/doplnění směnky“ soudem vydán prvopis předmětné směnky „k indosaci“. Jmenovaný poté ke svému podpisu, připojenému k indosamentu ze dne 2. května 2020, doplnil text „za [právnická osoba], jednatel.“ 20. V odvolacím řízení byl dále zopakován důkaz notářským zápisem č. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaným dne 15. 11. 2018 [Anonymizováno], notářkou v [adresa], z něhož bylo zjištěno, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel s [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], bytem [adresa] jako zapůjčitelem dne 15. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, podle níž mu [Anonymizováno] poskytl peněžitou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou přijal a zavázal se jí [Anonymizováno] vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč do 15. 7. 2020, dále se zavázal uhradit spolu se zápůjčkou úroky ve výši 8 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč do 15. 7. 2020 a poplatek ve výši 2 000 Kč do 11 dnů od uzavření smlouvy o zápůjčce, vše na účet Ivana [adresa] 376 7786/6100 vedený u [právnická osoba]. Tento svůj dluh žalovaný uznal a zároveň vyslovil s tím, aby podle výše uvedeného notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) v případě, že nezaplatí [Anonymizováno] dluh v celkové výši 30 000 Kč.

21. Z poštovních poukázek typu A (podací lístky) bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil [Anonymizováno] dne 5. 12. 2018 částku 6 000 Kč, dne 27. 2. 2019 částku 1 400 Kč a dne 8. 3. 2019 částku 4 200 Kč. Společnosti [právnická osoba], byla uhrazena dne 18. 3. 2019 částka 4 200 Kč a dále ve dnech 11. 4. 2019, 17. 5. 2019, 19. 6. 2019, 19. 7. 2019, 20. 8. 2019, 19. 9. 2019, 21. 10. 2019, 18. 11. 2019, 18. 12. 2019 a 17. 1. 2020 celkem 10 splátek po 1 400 Kč. Z oznámení o změně srážek ze dne 28. 3. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že s účinností od 18. 4. 2020 upravuje výši srážek na úhradu jeho závazků na 3 216 Kč. Oznámením o zahájení srážek z důchodu ze dne 21. 7. 2020 [právnická osoba] informovala žalovaného, že na základě příkazu soudního exekutora [Anonymizováno] ze dne 9. 1. 2020, č. j. 9. 1. 2020 budou od 18. 8. 2020 sníženy srážky z důchodu vypláceného žalovanému na 2 065 Kč, a to až do úhrady celé pohledávky s jejím příslušenstvím ve prospěch oprávněného: [Anonymizováno] Podle oznámení soudního exekutora [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2020, č. j. 212 EX 429/19-41 byla exekuce, zahájená na základě návrhu oprávněného – [právnická osoba] vedená k uspokojení pohledávky ve výši 11 200 Kč provedena a pohledávka včetně nákladů exekuce ve výši 3 549,20 Kč vymožena.

22. Odvolací soud dále doplnil dokazování listinami, předloženými v odvolacím řízení. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 11. 2018 nad rámec zjištění, plynoucích již z obsahu notářského zápisu č. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2018, odvolací soud dále zjistil, že smluvní strany se dohodly na zajištění povinnosti vydlužitele vrátit řádně a včas půjčené peněžní prostředky blankosměnkou, neobsahující údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti, vystavenou v den podpisu smlouvy ve prospěch zapůjčitele. Strany zároveň uzavřely dohodu o vyplňovacím právu, na základě které byl zapůjčitel oprávněn vyplnit do směnky chybějící údaje v případě porušení povinnosti vydlužitele platit řádně a včas sjednanou zápůjčku včetně veškerého příslušenství. Dopisem ze dne 3. 12. 2018 zapůjčitel vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč s odůvodněním, že jej žalovaný uvedl v omyl tím, že zamlčel své další závazky u společnosti [právnická osoba]. s částkou po splatnosti ve výši 155 778 Kč a dále [právnická osoba] s měsíční splátkou 1 520 Kč. Dopisem ze dne 14. 12. 2018 oznámil [Anonymizováno] žalovanému, že na základě smlouvy uzavřené téhož dne postoupil svou pohledávku v celkové výši 20 000 Kč s příslušenstvím společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Žalovaný se na uvedenou společnost obrátil dopisem ze dne 8. 1. 2019 s žádostí o sdělení čísla účtu, na nějž by mohly být poukazovány další splátky. Zásilka, zaslaná na adresu společnosti uvedenou v Oznámení o postoupení pohledávek, byla poštou vrácena s tím, že nebyla adresátem v úložní době vyzvednuta.

23. Další dokazování, navrhované žalovaným, odvolací soud neprovedl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl shora označenými důkazy objasněn v rozsahu dostatečném pro posouzení důvodnosti jeho procesní obrany.

24. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako výstavci směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 41 924 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 139,47 Kč.

25. Protože obrana žalovaného proti této platební povinnosti vycházela z jeho vztahu k předchozím majitelům směnky, bylo třeba zabývat se nejprve její přípustností vůči žalobkyni, která směnku nabyla na základě nepřetržité řady indosamentů. Žalovaný s odkazem na ust. čl. I § 17 ZSŠ namítal, že žalobkyně směnku získala za tím účelem, aby mu zabránila v uplatnění kauzálních námitek. Tento svůj závěr opíral především o to, že žalovaný a žalobkyně, jakož i předcházející majitelé směnky, nebyli v rovném postavení, [Anonymizováno] je podle všeho osobou, která se živí poskytováním půjček, jednatelkou žalobkyně je paní [Anonymizováno], která má sídlo na stejné adrese, jako remitent. Poukazoval rovněž na to, že jednateli společnosti [právnická osoba] panu [Anonymizováno] udělila žalobkyně plnou moc k indosaci směnky. Prokazování těchto skutečností nicméně bylo v daném případě nadbytečné, neboť, jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyně nabyla směnku splatnou dne 22. září 2019 až dne 2. ledna 2020. Směnka tedy byla na žalobkyni indosována až po uplynutí protestační lhůty stanovené čl. I § 44 a § 77 odst. 1 ZSŠ, v důsledku čehož má indosament účinky cese (čl. I § 20 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ). Ty se projevují mimo jiné v tom, že nabyvatel směnky (její nový majitel) vstupuje do práv a povinností předchozího majitele a že dlužníku zůstávají zachovány i všechny námitky, které měl proti poslednímu majiteli směnky (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006). Uvedený závěr se přitom nepochybně prosadí také tehdy, je-li směnka (jako v posuzovaném případě) opatřena doložkou „bez protestu“ (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1636/2005). Promítnuty do poměrů posuzované věci výše uvedené závěry znamenají, že žalovanému zůstaly zachovány všechny námitky, plynoucí z jeho vztahu vůči společnosti [právnická osoba], která se na základě smlouvy uzavřené s [Anonymizováno] dne 14. 12. 2018 stala věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce.

26. V řízení bylo prokázáno, že sporná směnka byla žalovaným vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek věřitele z výše uvedené smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 11. 2018, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Uvedenou smlouvou se zavázal tyto peněžní prostředky věřiteli vrátit do 15. 7. 2020 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč do 15. 7. 2020, dále v téže lhůtě uhradit úroky ve výši 8 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč a poplatek ve výši 2 000 Kč. Tento svůj závazek žalovaný uznal a zároveň vyslovil souhlas s přímou vykonatelností notářského zápisu. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil věřiteli [Anonymizováno] ve splátkách částku 11 600 Kč a [Anonymizováno] částku 18 200 Kč (rovněž ve splátkách) a 11 200 Kč (v exekuci). Celkem tak zaplatil 41 000 Kč, tj. jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky ve výši 8 000 Kč, poplatek ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč. Směnkou zajištěný závazek tak zanikl splněním, v důsledku čehož se vyčerpala zajišťovací funkce předmětné směnky, z níž již nelze žádné další plnění požadovat. Žaloba o zaplacené směnečné sumy ve výši 41 924 Kč s příslušenstvím a odměnou je tedy nedůvodná.

27. Odvolací soud se proto již nezabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, jejíž posouzení by na výše uvedeném závěru nemohlo ničeho změnit.

28. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 41 924 Kč s příslušenstvím a odměnou v plném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 13 429,60 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání, účast na jednání) po 2 820 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 965,60 Kč a z náhrady zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 104 Kč.

Poučení