12 Cmo 131/2025 - 35

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Černé a JUDr. Evy Hodanové ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti: [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2025, č. j. 67 Cm 100/2025-19 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla pozastavena účinnost „obou rozhodnutí o pozastavení (tj. vůči navrhovateli č. 1 a navrhovateli č. 2) až do doby pravomocného věcného rozhodnutí soudu v tomto řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti orgánu politické strany dle § 16a zákona č. 424/1991 Sb., v platném znění, popř. aby až do doby pravomocného věcného rozhodnutí soudu v tomto řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti orgánu politické strany dle § 16a zákona č. 424/1991 Sb., v platném znění, uložil politické straně [Anonymizováno] povinnost strpět oběma navrhovatelům výkon práv a povinností členů strany v původním plném rozsahu ke dni vydání rozhodnutí o pozastavení, včetně výkonu na to navázaných práv a povinností z výkonu vnitrostranických funkcí (zejména u navrhovatele č. 1 výkonu funkce místopředsedy [Anonymizováno] a předsedy krajské organizace [Anonymizováno]).“ Výrokem II. napadeného usnesení bylo dále rozhodnuto o vrácení složené jistoty ve výši 10 000 Kč každému z obou navrhovatelů, výrokem III. byli navrhovatelé vyzváni, aby za tímto účelem sdělili soudu bankovní spojení, výrokem IV. byla každému z navrhovatelů uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na předběžné opatření ve výši 1 000 Kč a výrokem V. povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh ve věci samé ve výši 2 000 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že dne 4. 7. 2025 podali navrhovatelé návrh na vyslovení neplatnosti usnesení předsednictva [Anonymizováno] (dále jen „politická strana“) ze dne 12. 5. 2025, jimiž došlo k pozastavení jejich členství v této politické straně. Deklarovaným důvodem pozastavení bylo zveřejnění interních záležitostí politické strany do médií, a to konkrétně do webového portálu Seznam zprávy, kde byl uveřejněn článek „[Anonymizováno]“ ze dne 28. 3. 2025. Do doby pozastavení členství vykonávali navrhovatelé významné funkce v politické straně (navrhovatel a/ byl jejím místopředsedou a předsedou krajské organizace [Anonymizováno], navrhovatel b/ byl předsedou [adresa]). Oba navrhovatelé dále vykonávají funkce členů obecních zastupitelstev. Pozastavením svého členství byli zbaveni možnosti kandidovat v podzimních volbách 2025 do Poslanecké sněmovny PČR, což je trvalý stav, který nelze zpětně změnit. Vydáním předběžného opatření mají oba navrhovatelé opětovně šanci být na kandidátce a ucházet se o hlasy voličů ve volbách. Oba navrhovatelé jsou dále zbaveni možnosti kandidovat na celostátním sněmu politické strany, který se dle stanov bude konat do tří měsíců od voleb do Poslanecké sněmovny, a tudíž jsou zbaveni možnosti obhájit své názory a získat pro ně delegáty sněmu. Pozastavením členství jsou oba navrhovatelé dále zbaveni možnosti kandidovat ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2026 na společné kandidátce [Anonymizováno] a [Anonymizováno], tak jako tomu bylo ve volbách v roce 2022, kdy oba navrhovatelé byli do zastupitelstva [Anonymizováno] či [adresa] zvoleni (oba navrhovatelé jsou stále zastupiteli a chtějí své mandáty obhajovat). Navrhovatelé se dále vyjádřili k důvodům pozastavení svého členství v politické straně, jímž je podle jejich názoru vnitrostranický boj a snaha zbavit se politických konkurentů (jiného názorového proudu v rámci strany) a zdůraznili, že po parlamentních volbách budou „karty nově rozdány“ a oni „ztratí pozice a možnosti“. Znemožnění kandidatury má tedy trvalé nevratné důsledky a věcné rozhodnutí soudu, i kdyby bylo pro navrhovatele pozitivní, tak bude bez reálných dopadů. Vydání předběžného opatření současně neznamená neúměrný zásah do práv žádné další osoby, včetně politické strany.

2. Soud prvního stupně návrh posoudil podle ust. § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), § 102 odst. 1 a 3, § 75c odst. 1 a § 76 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Z listin předložených navrhovateli vzal za osvědčené, že dne 28. 3. 2025 byl na webu Seznam zprávy zveřejněn článek „[Anonymizováno].“ Rozhodnutími předsednictva politické strany ze dne 12. 5. 2025 bylo dále osvědčeno, že předsednictvo se ztotožnilo s návrhem politického grémia na pozastavení členství navrhovatelů a) a b). Předsednictvo považuje vynášení interních záležitostí [Anonymizováno] do médií, konkrétně do webového portálu Seznam zprávy (článek [Anonymizováno]) dle čl. 4 odst. 3 stanov za poškození dobrého jména politické strany, a to hrubým způsobem, protože se tak stalo v době před volbami do Poslanecké sněmovny. Rozhodčí komise projednala rozhodnutí předsednictva o pozastavení členství navrhovatelů a konstatovala, že posouzení naplnění důvodů je v pravomoci předsednictva. Soud dále vyšel ze znění článku 4 odst. 3 stanov politické strany, podle něhož předsednictvo může na návrh politického grémia a po vyjádření rozhodčí komise třípětinovou většinou všech členů pozastavit členství ve straně členovi, který hrubým způsobem nebo opakovaně porušuje stanovy, dobré jméno strany nebo odmítá respektovat rozhodnutí orgánů strany. Pozastavení členství trvá 2 roky. V době pozastavení členství může předsednictvo rozhodnout o zrušení pozastavení nebo o vyloučení člena. O pozastavení členství musí být člen vyrozuměn.

3. Ohledně předpokladů pro nařízení předběžného opatření soud prvního stupně s poukazem na judikaturu Ústavního soudu i obecných soudů zdůraznil povinnost navrhovatele osvědčit nárok ve věci samé a současně prokázat potřebu zatímní úpravu poměrů mezi účastníky nebo obavu, že by výkon rozhodnutí by ohrožen. Poukázal rovněž na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, vztahující se k ústavně konformnímu výkladu ust. § 16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“), podle nichž se může člen politické strany domáhat soudní ochrany (také) proti rozhodnutí orgánu politické strany, které představuje „enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách.“ Uvedl, že soudní zásah do rozhodnutí politické strany je prostředkem ultima ratio, když politické strany mají spolkovou autonomii a jejich fungování je založeno na svobodné soutěži politických stran a hnutí nezávislých na státu. Nejzávažnější rozhodnutí politických stran a hnutí však lze soudně přezkoumat (např. rozhodnutí o vyloučení člena), soud však nebude nahrazovat úvahu politické strany např. v tom smyslu, jaké jednání člena hodnotí politická strana jako poškozující její dobré jméno. Soudní přezkum bude zpravidla limitován na přezkum souladu rozhodnutí se zákonem a stanovami. Soud není oprávněn hodnotit závěr či výsledek úvahy politické strany, pokud přezkoumávané rozhodnutí bylo učiněno v souladu se zákonem a stanovami a není zjevně excesivní či v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto hlediska se proto soud zabýval otázkou, zda navrhovatelé osvědčili, že s rozumnou pravděpodobností mohou být úspěšní ve věci samé. V dané souvislosti uzavřel, že navrhovatelé nerozporují, že článek „[Anonymizováno]“ byl zveřejněn v médiu Seznam zprávy jejich přičiněním. O pozastavení členství rozhodl příslušný orgán dle stanov, předepsanou většinou. Z rozhodnutí je zřejmé, že ve smyslu stanov bylo jednání navrhovatelů hodnoceno politickou stranou jako poškození jejího dobrého jména, a to hrubým způsobem, protože se tak stalo v době před volbami do Poslanecké sněmovny. Posouzení zásahu do dobré pověsti je oprávněna hodnotit sama politická strana, nikoli soud, pokud nejde o excesivní zhodnocení. Z navrhovateli osvědčených skutečností proto (předběžně) nevyplývá, že by napadená rozhodnutí byla učiněna v rozporu se zákonem a stanovami. Pokud se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, není zásadně důvodu politické straně ukládat navržené právní povinnosti. Za další důvod pro nevyhovění návrhu označil soud skutečnost, že i pokud by bylo návrhu na pozastavení účinnosti obou rozhodnutí o pozastavení členství navrhovatelů vyhověno, neznamenalo by to automaticky jejich návrat na předmětné kandidátky do Poslanecké sněmovny v podzimních volbách 2025 (na kandidátní listině jiného politického subjektu), neboť nejde o zaručené právo člena, ale sestavení kandidátní listiny je výsledkem rozhodnutí politické strany.

4. Z uvedených důvodů soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a dále rozhodl o vrácení složené jistoty navrhovatelům, jimž současně uložil povinnost sdělit soudu své bankovní spojení a povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na předběžné opatření i za návrh ve věci samé.

5. Navrhovatelé společně podali proti výrokům I. a II. usnesení včasné odvolání, v němž navrhli, aby bylo zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změněno tak, že návrhu na předběžné opatření v rozsahu uvedeném v bodech 126 a 127 jejich návrhu ze dne 4. 7. 2025 bude vyhověno a dále, aby byl zrušen výrok II. rozhodnutí, případně, aby bylo usnesení soudu prvního stupně v obou odvoláním napadených výrocích zrušeno a věc mu v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Označili za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že neosvědčili, že s rozumnou mírou pravděpodobnosti mohou být úspěšní ve věci samé, neboť předmětem soudního přezkumu nemohou být závěry či výsledek úvahy politické strany o tom, zda posuzované jednání navrhovatelů znamenalo poškození jejího dobrého jména. Uvedený názor označili za nesprávný a restriktivní a odkázali přitom na důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10, podle nichž je „povinností obecných soudů, vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR, interpretovat cit. ust. § 16a odst. 1 zákona o politických stranách prizmatem výše předestřených aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a nedostatečně vymezený rámec v cit. ust. § 16a a § 9 zákona o politických stranách připustit meritorní přezkum napadených rozhodnutí vnitrostranických orgánů, a to nejen z hlediska jejich souladu se stanovami dané politické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu do základních práv stěžovatelů (členů politické strany) konkrétní činností jejich "vlastní" politické strany. To je podle odvolatelů v přímém rozporu se závěry soudu prvního stupně, podle nichž „soudní přezkum bude zpravidla limitován na přezkum souladu rozhodnutí se zákonem a stanovami.“ Podstatné je, zda rozhodnutí orgánu politické strany představuje „enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách“ či nikoliv. Pokud ano, je soudní přezkum dle § 16a zákona o politických stranách povolen, přičemž jeho předmětem je dle shora citovaného nálezu Ústavního soudu posouzení souladu rozhodnutí se stanovami a zákonem a dále také hlavně posouzení z hlediska zásahu do základních práv člena strany. Odvolatelé dále soudu prvního stupně vytkli nesprávnou interpretaci závěrů Nejvyššího soudu, formulovaných v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2228/2017 a v usnesení sp. zn. 28 Cdo 4379/2014, z nichž dovodil omezenou možnost přezkumu návrhem napadených rozhodnutí předsednictva politické strany. Zdůraznili, že v daném případě rozhodčí orgán politické strany nevyhověl jejich žádosti o zjednání nápravy a současně, že rozhodnutí o pozastavení členství ve straně je rozhodnutím zasahujícím do práv členů strany, a tedy způsobilým předmětem soudního přezkumu. Namítli dále, že soud prvního stupně ignoroval veškeré argumenty a skutečnosti uváděné v návrhu, které souvisí s předmětným článkem „[Anonymizováno]“, jakož i skutečnosti, které napadeným rozhodnutím předcházely. Rozhodnutí nemůže obstát ani v případě, pokud by soud platnost rozhodnutí o pozastavení členství navrhovatelů posuzoval pouze z pohledu porušení stanov, neboť navrhovatelé popsali, k jakým porušením stanov při přijímání rozhodnutí došlo. Odvolatelé konečně vyjádřili nesouhlas i s argumentem soudu prvního stupně, že vyhovění návrhu by neznamenalo jejich „automatický návrat“ na kandidátky do Poslanecké sněmovny PČR ve volbách v roce 2025. Zdůraznili, že minimálně navrhovatel b) prokázal, že jeho zařazení na kandidátku bylo vysoce pravděpodobné, avšak vzhledem k pozastavení jeho členství je již z jednání o kandidátce vyloučen. Stejné argumenty platí i o možnosti obou navrhovatelů kandidovat ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2026 na společné kandidátce [Anonymizováno] a [Anonymizováno], tak jako tomu bylo v roce 2022, kdy oba navrhovatelé byli zvoleni do zastupitelstva [Anonymizováno] či [adresa], kde chtějí své mandáty obhajovat. Zásadní pochybením soudu prvního stupně však bylo opomenutí skutečnosti, že pozastavením členství jsou oba navrhovatelé zbaveni možnosti volit a být voleni na celostátním sněmu [Anonymizováno], který se dle stanov bude konat do 3 měsíců od voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2025 (do té doby je nepravděpodobné vydání pravomocného meritorního rozhodnutí soudu). Vydání předběžného opatření automaticky znamená obnovení práv navrhovatelů dle čl. 5 odst. 1 písm. b) stanov, tedy možnost volit a být volen na celostátním sněmu. Navrhovatelé dále připomněli, že v případech zásahů do práv v oblasti politických stran a jejich členů by soud měl brát v potaz i to, že dle původního návrhu zákona měl mít každý návrh dle § 16a zákona o politických stranách odkladný účinek. Tato právní úprava sice nebyla přijata, nicméně soud by měl dle názoru navrhovatelů při posuzování důvodnosti návrhu na předběžné opatření brát tyto okolnosti v potaz a neměl by přistupovat k vydávání předběžných opatření v oblasti politických stran přehnaně restriktivním způsobem.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 102 odst. 1 a 3 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

8. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odst. 4).

9. Podle § 76 odst. 1 o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby a) platil výživné v nezbytné míře; b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje; c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu; d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy; e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

10. Ze shora odkazovaných ustanovení je zřejmé, že pro nařízení předběžného opatření je potřeba v prvé řadě prokázat buďto existenci obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí či naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků. Současně s tím je nutno osvědčit skutečnosti rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, tj. zpravidla okolnosti, z nichž lze dovodit reálnou šanci navrhovatele na úspěch ve věci samé. U předběžného opatření musí být splněna rovněž podmínka přiměřenosti a dočasnosti.

11. V posuzované věci byl návrh na nařízení předběžného opatření podán v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu politické strany dle § 16a zákona o politických stranách. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh byl podán dne 4. 7. 2025, tedy v šestiměsíční lhůtě od přijetí usnesení předsednictva o pozastavení členství navrhovatelů v politické straně. Není pochyb ani o tom, že navrhovatelé, jejichž právní sféry se rozhodnutí týkají, jsou k podání návrhu věcně legitimováni. Listinami připojenými k návrhu má dále odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za osvědčeno, že dne 12. 5. 2025 přijalo předsednictvo politické strany dvě obsahově totožná rozhodnutí o pozastavení členství navrhovatele a) a navrhovatele b) v politické straně z důvodu hrubého poškození jejího dobrého jména, jehož se navrhovatelé měli dopustit „vynášením interních záležitostí [Anonymizováno] do médií, konkrétně do webového portálu Seznam zprávy (viz článek na Seznam zprávy „[Anonymizováno] [Anonymizováno])“, protože se tak stalo v době před volbami do Poslanecké sněmovny a v médiu, o kterém muselo být navrhovatelům známo, že je vůči politické straně nepřátelsky naladěno a informace zpracuje a bude prezentovat tak, aby politickou stranu a její spojence poškodily. Z usnesení rozhodčí komise politické strany ze dne 9. 6. 2025 vyplývá, že členové komise obdrželi návrhy [jméno FO] a [jméno FO] na přezkoumání rozhodnutí předsednictva o pozastavení jejich členství a konstatovali, že posouzení naplnění důvodů pro pozastavení členství je v pravomoci předsednictva strany a dále, že rozhodnutí bylo na předsednictvu přijato větší než stanovami požadovanou třípětinovou většinou hlasů všech členů předsednictva.

12. Pokud jde o rozsah soudního přezkumu rozhodnutí orgánů politické strany, vyšel odvolací soud ze závěrů rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž vyplývá, že ústavně konformní výklad § 16a zákona o politických stranách je pouze takový, který poskytne ochranu dotčeným osobám proti porušení jejich základního práva sdružovat se v politických stranách (článek 20 odst. 2 Listiny), a to bez ohledu na to, zda se konkrétní rozhodnutí orgánu politické strany týká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§ 16a odst. 1, § 9 zákona). Rozhodnutím orgánu politické strany, které představuje enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách, je beze sporu i rozhodnutí o vyloučení člena ze strany (o zrušení jeho členství). Proti takovému rozhodnutí se tudíž může dotčený člen domáhat soudní ochrany postupem podle § 16a zákona, přestože se nedotýká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí. Má-li být poskytnuta efektivní ochrana základnímu právu člena politické strany svobodně se sdružovat v politických stranách v případě rozhodnutí o jeho vyloučení (o zrušení jeho členství), je třeba, aby soudním rozhodnutím byl nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena (o zrušení jeho členství) nedošlo. Z výkladu § 16a zákona se tedy podává, že soudy jsou povinny poskytnout ochranu členovi politické strany proti svévolnému a neodůvodněnému rozhodnutí orgánu politické strany, v jehož důsledku mělo dojít k zániku členství člena v politické straně, neboť takové rozhodnutí představuje enormní zásah do základního práva člena svobodně se sdružovat v politické straně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2786/2023).

13. Promítnuty do poměrů posuzované věci shora citované závěry znamenají, že má-li rozhodnutí o pozastavení členství v politické straně v daném případě za následek ztrátu veškerých členských práv, plynoucích z ust čl. 5 odst. 1 stanov (tj. práva účastnit se jednání členské schůze místní organizace, práva volit a být volen do funkcí ve straně, být informován o přijatých usneseních orgánů strany, předkládat orgánům strany návrhy, stížnosti a připomínky, svobodně vyjadřovat a obhajovat své názory a předávat je k rozhodnutí orgánům strany, aj.), a to po dobu dvou let, nerozhodne-li předsednictvo politické strany jinak (čl. 4 odst. 3 stanov), jedná se o natolik intenzivní zásah do základního práva sdružovat se v politické straně, že navrhovatelům nelze odepřít soudní ochranu postupem podle § 16a zákona o politických stranách, přestože se předmětná rozhodnutí netýkají skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí. Při přezkumu souladu rozhodnutí orgánu politické strany se zákonem a stanovami přitom nelze abstrahovat od požadavku na dodržení minimálních standardů vnitrostranické demokracie a vyhnout se posouzení, zda byly v daném případě naplněny podmínky pro pozastavení členství navrhovatelů vyžadované článkem 4 odst. 3 stanov a zda zásah do jejich práv byl odůvodněný a přiměřený. Zásadu, podle níž je ingerence soudu do rozhodovacích procesů politické strany prostředkem ultima ratio, nelze vykládat jinak, než že soudní přezkum rozhodnutí orgánu politické strany připadá v úvahu až po vyčerpání vnitrostranických prostředků nápravy. Členovi politické strany tedy vzniká právo podat návrh podle § 16a odst. 1 zákona o politických stranách pouze tehdy, požádal-li předtím rozhodčí orgán strany o zjednání nápravy, avšak tento orgán jeho žádosti nevyhověl, anebo o ní nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Podá-li proto člen strany návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu strany, přestože nebyla splněna podmínka vyžadovaná § 16a odst. 2 zákona o politických stranách, soud takový návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítne, aniž by se jím věcně zabýval. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná, neboť navrhovatelé doložili, že se obrátili na rozhodčí komisi politické strany, jejímž prostřednictvím však nedosáhli zrušení či změny rozhodnutí předsednictva o pozastavení jejich členství.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že pokud soud prvního stupně založil svůj závěr o tom, že navrhovatelé neosvědčili, že mohou být v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení o pozastavení jejich členství v politické straně úspěšní, pouze na zjištění, že tato rozhodnutí byla přijata orgánem k tomu oprávněným potřebnou většinou hlasů, aniž se zabýval argumentací navrhovatelů, že uvedená rozhodnutí představují svévolný zásah do jejich členských práv, je jeho posouzení shora uvedeného předpokladu pro nařízení předběžného opatření neúplné a tedy i nesprávné. Za zcela irelevantní je pak třeba považovat další soudem uváděný důvod zamítnutí návrhu, a to skutečnost, že vyhovující rozhodnutí by neznamenalo „automatický návrat navrhovatelů na kandidátky do Poslanecké sněmovny ve volbách v roce 2025“, neboť tato argumentace nevystihuje žádnou z obou podmínek pro nařízení předběžného opatření.

15. Odvolací soud nicméně neshledal důvod ke změně či zrušení napadeného usnesení, neboť návrhu na předběžné opatření ve znění, požadovaném navrhovateli, nemůže být vyhověno, byť z jiných, než soudem prvního stupně uváděných důvodů. Z ustanovení § 76 odst. 1 a 2 o. s. ř. předně vyplývá, že předběžným opatřením může soud uložit účastníku řízení, případně též osobě od něho odlišné, povinnost něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět. Tomuto požadavku návrh na vydání předběžného opatření, jímž by došlo k pozastavení účinnosti rozhodnutí o pozastavení členství navrhovatelů v politické straně, nevyhovuje, a tedy již z tohoto důvodu nemohl být v této své části úspěšný. Ohledně požadavku navrhovatelů, aby byla politické straně předběžným opatřením uložena povinnost strpět výkon jejich členských práv a povinností v původním rozsahu ke dni vydání rozhodnutí o pozastavení, včetně výkonu na to navázaných práv a povinností z výkonu vnitrostranických funkcí, uvádí odvolací soud, že podle platné právní úpravy se zásahy soudní moci do rozhodnutí politické strany mohou dít pouze na základě výslovného zákonného zmocnění (§ 3 odst. 1 věta druhá zákona o politických stranách). Jestliže s podáním návrhu podle ust. § 16a zákona o politických stranách nespojuje tento předpis odkladné účinky, nemůže dojít k sistaci ani rozhodnutím soudu. Takové rozhodnutí by mimo to nepřípustně předjímalo výsledek řízení ve věci samé, neboť jeho předpokladem by bylo předběžné přijetí závěru o neplatnosti napadených usnesení orgánu politické strany, a to za situace, kdy ve věci dosud nebylo provedeno dokazování, na jehož základě by takový závěr případně mohl být přijat. Jinými slovy, stav, jako by návrhem napadená rozhodnutí o pozastavení členství v politické straně nebyla přijata, může být nastolen pouze pravomocným rozhodnutím soudu o neplatnosti uvedených rozhodnutí, které má konstitutivní povahu, nikoli rozhodnutím o předběžném opatření.

16. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ve výrocích I. a II. podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 145 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení