12 Cmo 133/2023 - 462

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudců Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení směnečného peníze ve výši 495 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2023, č. j. 41 Cm 68/2021-379 ve znění doplňujícího usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2023, č. j. 41 Cm 68/2021-413, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku a doplňující usnesení se potvrzují.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 87 492 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odvolání žalovaného proti bodům III. a IV. výroku napadeného rozsudku se odmítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 595 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. 8. 2021, č. j. 41 Cm 68/2021-11, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 77 492 Kč a v bodě III. a IV. výroku rozhodl, že o výši odměny znaleckého ústavu a výši nákladů státu bude rozhodnuto samostatnými rozhodnutími. Usnesením ze dne 6. 10. 2023, č. j. 41 Cm 68/2021-413 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 10 452,19 Kč.

2. V odůvodnění soud uvedl, že o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. V nich popsal okolnosti prodeje domu v [Anonymizováno], jehož zprostředkováním byla pověřena společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem je žalobce. Směnku nepodepsal. Podepisoval pouze čisté papíry a podepsal se tam, kde mu žalobce ukázal, s tím, že své jméno napsal i hůlkovým písmem. Na směnce není uvedená přesná adresa, komu má být zaplaceno. Pokud to mělo být žalobci, jednateli společnosti [právnická osoba], tak právnická osoba neměla právo poskytovat ze svého účtu finanční prostředky žalovanému. Žalovaný žalobci jako fyzické osobě nic nedluží. Žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť částku 450 000 Kč půjčovala společnost [právnická osoba], o čemž svědčí smlouva o advokátní úschově peněz. Není zřejmé, proč je žalovaná částka o 45 000 Kč vyšší, než společnost [právnická osoba] žalovanému půjčila. Částku 450 000 Kč si [Anonymizováno] dne 25. 11. 2020 vyinkasovala z účtu žalovaného. Smlouva o úschově peněz ze dne 20. 11. 2020 byla vystavena dříve, než byla vystavena žalobcem předložená směnka, což je nelogické. Společnost [právnická osoba] vybrala zřejmě z advokátní úschovy 450 000 Kč. Směnka obsahuje údaj o trvalém pobytu žalovaného, který žalovaný na území České republiky nikdy neměl. Nelze souhlasit ani s výrokem o náhradě nákladů řízení z důvodu, že žaloba byla podána bezdůvodně. Směnka je neplatná.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že směnka byla vystavena za účelem zajištění půjčky. Částka 45 000 Kč byla dne 21. 11. 2020 poskytnuta žalovanému v hotovosti a téhož dne byla na účet žalovaného poukázána částka 450 000 Kč. Finanční prostředky měly být dle dohody vráceny nejpozději do 30. 1. 2021.

4. Rozsudek ze dne 30. 5. 2022, kterým soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, byl zrušen usnesením odvolacího sodu ze dne 27. 9. 2022, č. j. 12 Cmo 138/2022-293 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména uvedl, že uvedl-li žalovaný v námitkách, že podepsal listinu, na níž v době, kdy na ni připojil svůj podpis, nebyl žádný text, tím méně text obsahující náležitosti směnečné listiny, nemůže jít o námitku změny textu směnky, ale o námitku proti pravosti směnečné listiny. Za tu nelze považovat jen námitku napadající pravost podpisu, ale i námitku, týkající se celé směnečné listiny, resp. zneužití podpisu na určité listině pro vytvoření listiny směnečné. Povinnost prokázat pravost směnečné listiny tíží žalobce.

5. Pro provedeném dokazování (spornou směnkou, výpisem z účtu žalovaného, výdajovým pokladním dokladem ze dne 21. 11. 2020, výslechem účastníků, výslechem svědkyně - manželky žalovaného, smlouvou o koupi nemovitých věcí ze dne 3. 12. 2020, výzvou k plnění ze dne 21. 7. 2021) soud uzavřel, že žalobce půjčil žalovanému částku 495 000 Kč s tím, že částka 450 000 Kč byla žalovanému zaslána z účtu společnosti [právnická osoba] a částka 45 000 Kč mu byla předána v hotovosti. K zajištění závazku vrátit žalobci částku 495 000 Kč dne 30. 1. 2021 byla vystavena směnka, která byla žalovaným podepsána. Vzhledem k výši částky se nemohlo jednat o finanční prostředky společnosti [právnická osoba] dle smlouvy o advokátní úschově peněz. K zajištění závazku vrátit žalobci částku 495 000 Kč dne 30. 1. 2021 byla vystavena směnka dne 21. 11. 2020, která byla žalovaným podepsána. Na směnce je u jména žalovaného jako výstavce uveden trvalý pobyt: [adresa], narozen [Anonymizováno]. Soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že žalobci podepsal dva prázdné čisté listy papíru (jeden byl velikosti A4 a jeden byl velikosti menší poloviny A4), kdy zřejmě na jeden z nich měl být doplněn text směnky a na druhý text výdajového pokladního dokladu na částku 45 000 Kč. Manželka žalovaného vypověděla, že 45 000 Kč byly úroky. Dne 21. 11. 2020 viděla žalovaného podepisovat novou rezervační smlouvu a nějaké prázdné papíry, celkem se žalovaný podepsal třikrát. U všeho přítomna nebyla, šla vařit kávu. Manželovi překládala. Půjčené peníze měly být žalobci vráceny poté, co žalovaný obdrží z advokátní úschovy část kupní ceny za prodej domu čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], k čemuž nedošlo. Žalobce vypověděl, že vše řešil s manželkou žalovaného. Domluvili se na zapůjčení finančních prostředků a zajištění směnkou. Směnku připravil a žalovaný ji podepsal. Z půjčených peněz nepožaduje úrok, má provizi z prodeje. Finanční prostředky byly žalovanému omylem půjčeny z účtu společnosti [právnická osoba], nikoliv z účtu žalobce; oba účty jsou vedeny u [Anonymizováno]. Na účet společnosti pak peníze vložil. Směnečnou pohledávku žalovaný i přes výzvu neuhradil.

6. Dokazování bylo k pokynu odvolacího soudu doplněno o výslech svědkyně [Anonymizováno], která vypověděla, že k pokynu žalobce vyhotovila text směnky, podpis na ní žádný nebyl. Poté, co žalobce podepsanou směnku přivezl, založila ji do šanonu určeného na směnky. Ze znaleckého posudku ze dne 9. 3. 2023, odpovědi na dotazy ze dne 2. 5. 2023 a výslechu zástupkyně znaleckého ústavu [Anonymizováno] vyplývá, že směnka je vyhotovena jednostranným tiskem na běžně dostupném kancelářském papíře. Jednotlivé řádky tištěného textu včetně předtištěné linky pro podpis výstavce jsou souběžné, tiskový obraz nenese stopy dodatečného dotiskování částí listiny. V podpisové doložce výstavce je ručním záznamem vyhotoven přípis jména ve znění „[Anonymizováno]“, pod ním je podpis výstavce (oba ruční záznamy jsou vyhotovené kuličkovým perem s modrou psací pastou shodných vlastností), který částečně kříží předtištěnou linku, přičemž zkoumání umožnilo závěr, že podpis byl vyhotoven až po tisku. Listina samotná nevykazuje známky dodatečných neoprávněných zásahů. Provedeným dokazováním byla pravost směnky prokázána.

7. Soud důkazy navržené žalovaným (rezervační smlouva, smlouva o realitním zprostředkování ze dne 15. 11. 2020, smlouva o realitním zprostředkování ze dne 20. 8. 2020, přípis ze dne 21. 7. 2021, smlouva o koupi nemovitých věcí ze dne 20. 11. 2020, smlouva o advokátní úschově peněz ze dne 3. 12. 2020, smlouva o realitním zprostředkování na prodej nemovitosti, rezervační smlouva týkající se domu v [adresa], smlouva o advokátní úschově peněz ze dne 20. 11. 2020, dotazem soudu k advokátce [Anonymizováno], výpis z účtu společnosti [právnická osoba] z prosince 2020 a ledna 2021, daňové přiznání za II. pololetí 2020 a první polovinu roku 2021 a důkaz o tom, že finanční prostředky 450 000 Kč vyplatil žalobce žalovanému ze svého osobního účtu), kterými měl být prokázán nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, jako nadbytečné neprovedl.

8. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 75, čl. I § 17, čl. I § 48 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).

9. Žalobou byl uplatněn nárok z cenného papíru, při jehož předložení k placení nemusí jeho majitel prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu skutečně dluží. Povinnost prokázat námitky proti povinnosti směnku zaplatit má, s výjimkou námitek popírajících pravost směnky, žalovaný. Pokud jde o pravost směnky, znalecký ústav vyslovil kategorický závěr, že na předmětné směnce nebyly nalezeny stopy dodatečných neoprávněných zásahů (dotisků částí textu) a že ruční záznamy v podpisové doložce výstavce byly vyhotoveny až po tisku listiny. Přijatý závěr je náležitě odůvodněn, odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. O způsobu vyhotovení a podpisu směnky žalovaným vypovídali i žalobce a svědkyně [Anonymizováno]. Dokazování nevyvrací ani to, že směnka byla vystavena v sobotu, kdy společnost [právnická osoba] nepracuje. Nebylo zjištěno, že by žalobce měl možnost manipulovat s listinou tak, jak tvrdí žalovaný, tj. že by měl přístup k technickým zařízením a že by jeho znalosti a schopnosti byly na takové úrovni, aby umožňovaly dotisk obsahu směnky a obsahu předtisku výdajového pokladního dokladu. Z tohoto pohledu je výpověď žalovaného účelová a nevěrohodná, stejně jako výpověď jeho manželky. Při hodnocení výpovědi manželky žalovaného posuzoval soud celkový projev svědkyně, její reakce na otázky, zejména otázky právní zástupkyně žalovaného, a porovnal obsah této svědecké výpovědi s ostatními provedenými důkazy. Byla to manželka žalovaného, která jednala se žalobcem a je potom s podivem, že by přihlížela podpisu prázdných čistých listů papíru žalovaným, aniž by se zajímala, z jakého důvodu jsou čisté listy papíru žalovaným podepisovány. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nejen neměl podpisem prázdného listu papíru v úmyslu založit jakýkoliv svůj směnečný závazek, ale současně, že by žalobce, který dle tvrzení žalovaného na listinu doplnil směnečné prohlášení, neměl jakékoliv oprávnění tak učinit. Je zřejmé, že směnka sloužila jako směnka zajišťující závazek žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky. Vznik směnečné listiny je dovršen podpisem výstavce. Je irelevantní, že směnku žalovaný nevyplnil sám. Pokud jde o výhradu absence přesné adresy remitenta, zákon nestanoví, jakým způsobem má být remitent na směnce označen. Pokud je však žalobce jako remitent označen jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, je identifikován nezaměnitelně. Námitka týkající se údaje jeho trvalého pobytu na směnce nemá na platnost směnky vliv. Důvodná není ani námitka žalovaného, že žalobci nic nedluží, protože peníze byly poslány z účtu společnosti [právnická osoba] a že žalobce tak nemá věcnou aktivní legitimaci ve sporu. Žalobce jako účastník vypověděl, že při posílání peněz žalovanému došlo k záměně účtu, z něhož byly peníze odeslány, když jeho osobní účet i firemní účet jsou vedeny u [Anonymizováno]. Soud však vyšel zejména z názoru Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, dle kterého „tam, kde směnka plní funkci zajištění závazku jiné osobě, tu nemá námitka neexistence právního vztahu mezi výstavcem směnky a remitentem (námitka nedluhu výstavce vůči remitentovi) místo; kauza směnky je nikoliv ve vztazích výstavce a remitenta, ale ve vztazích výstavce a osoby, jejíž závazek vůči remitentovi se směnkou zajišťuje. Zajišťovací směnka tak nevyžaduje, aby její dlužník byl účastníkem zajištěného vztahu; nejde o bezdůvodnou směnku, jelikož dostatečným důvodem směnky je ujednání o tom, že povinnost jiného dlužníka bude zajištěna směnkou, kterou podepsal. Není přitom žádný důvod, pro který by výše zmíněný závěr neměl platit i pro situaci, kdy dlužníkem z kauzálního vztahu a dlužníkem ze zajišťovací vlastní směnky bude tatáž osoba s tím, že věřitelem z kauzálního vztahu bude osoba odlišná od remitenta. V takovém případě (bude-li zde ujednání, podle něhož směnka zajišťuje pohledávku osoby odlišné od remitenta za dlužníkem, který je současně výstavcem směnky vlastní) totiž kauza zajišťovací směnky bude spočívat nikoliv ve vztazích mezi dlužníkem a remitentem, nýbrž ve vztazích mezi dlužníkem a věřitelem z kauzálního vztahu. Je tedy možné, aby dlužníkem z kauzálního vztahu a dlužníkem ze zajišťovací směnky byl žalovaný s tím, že věřitelem z kauzálního vztahu je osoba odlišná od remitenta, tj. věřitelem z kauzálního vztahu může být společnost [právnická osoba], ačkoliv jako remitent na směnce je uveden žalobce. Uvedené je důvodem, proč byly důkazy navržené žalovaným k prokázání nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu zamítnuty. Žalovaný neprokázal, že by půjčené finanční prostředky vrátil, ani to, že by si finanční prostředky žalobce z advokátní úschovy vybral sám.

10. Soud uzavřel, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž mu vznikl přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou dle čl. I § 48 z. s. š. Žalovaný se námitkami povinnosti dle směnky plnil neubránil, a proto byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v námitkovém řízení úspěšnému žalobci. V souvislosti s dokazováním vznikly náklady státu, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

11. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalovaný včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Uvedl, že soud prvního stupně nevzal v úvahu zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, v němž vysvětlil, že důkazní břemeno ohledně pravosti směnky tíží žalobce. Při jednání dne 26. 6. 2023 byla vyslechnuta znalkyně znaleckého ústavu, která tvrdila, že znalecký posudek je správný. Nedokázala přitom odpovědět, co bylo vidět z průpisu směnky, který ústav zjistil. K tomu uvedla, že se to nedalo poznat. Pokud je však ústav schopen poznat, zda byl dříve podpis nebo směnka, musí poznat, co je vytištěno, resp. protlačeno na směnce. Soudu prvního stupně daný posudek postačoval a opětovně rozhodl v neprospěch žalovaného. Nevzal v úvahu nejpodstatnější námitku žalovaného, že nebyl nikdy požádán, aby směnku vystavil. Naopak žalobce sám sdělil, že směnku vystavil proto, že chtěl, aby žalovaný měl s manželkou finanční prostředky, když je potřebovali na nákup jiného domu. Zákon však vyžaduje, aby směnku vystavil výstavce, kterým měl být žalovaný. Žalobce rovněž vypověděl, že mu žalovaný nikdy nedal souhlas s tím, aby směnku vystavil. Jde o zásadní záležitost, která předčí i znalecký posudek a oprávněnost žalobce požadovat směnečný peníz. Soud prvního stupně nevzal v úvahu ani to, že svědkyně [Anonymizováno] nevěděla nic o zaplacení 45 000 Kč. Nebyla splněna základní podmínka pro uplatnění nároku na základě směnky, kterou si vystavil sám žalobce bez souhlasu žalovaného. Navíc částka 450 000 Kč byla poskytnuta z podnikatelského účtu, nikoliv z účtu osobního. Žalovaný by měl mít povinnost zaplatit společnosti, nikoliv žalobci.

12. Žalovaný napadl odvoláním i usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech vzniklých státu, a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupni k dalšímu řízení. Uvedl, že řízení dosud nebylo pravomocně skončeno a nelze tedy hovořit o neúspěchu žalovaného ve věci. O tom, zda bude žalovaný úspěšný či neúspěšný bude možné hovořit až po skončení řízení před odvolacím soudem.

13. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že doplněným dokazováním bylo prokázáno, že směnka vznikla před jejím podpisem a podpis na ni byl doplněn až po jejím vytištění. Klíčová námitka žalovaného tak byla vyvrácena. Výstavcem směnky je žalovaný, neboť ji podepsal. Stejně tak byl žalovaný příjemcem finančních prostředků a dosud je nevrátil. Zdůvodněno bylo i to, proč soud prvního stupně neprovedl žalovaným navržené důkazy.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nejsou důvodná. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho právní zástupkyně, kteří svou účast řádně omluvili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

15. Žalovaný v rámci omluvy opětovně zdůraznil, že danou směnku vystavil žalobce, aniž by mu k tomu dal souhlas. Soud prvního stupně se neřídil pokyny odvolacího soudu, nevzal do úvahy provedení dalších důkazů, ač je žalovaný navrhl, a spokojil se se znaleckým posudkem. Znalkyně nedokázala vysvětlit, proč nebyly provedeny i důkazy na průpis směnky a kdo jej mohl učinit a za jakým účelem. Svědkyně [Anonymizováno], ač vypovídala poučena žalobcem, sdělila, že takovouto směnku vystavila dvakrát, někdy i vícekrát do roka a pak je zakládala do podnikatelských dokladů. To svědčí o tom, že žalobce nepůjčoval žalovanému z vlastních prostředků, když směnka byla založena do dokladů společnosti [právnická osoba]. Žalobce kalkuluje s obohacením na úkor žalovaného, což není spravedlivé.

16. Pokud jde o odvolání žalovaného proti bodům III. a IV. výroku rozsudku, bylo jimi rozhodnuto výhradně o tom, o čem budou další, soudem prvního stupně vydaná rozhodnutí. Jinými slovy, jde o rozhodnutí o vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Proto odvolací soud odvolání proti uvedeným bodům výroku rozsudku dle § 218 písm. c) o. s. ř. pro jeho objektivní nepřípustnost odmítl (bod III. výroku tohoto rozsudku).

17. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

18. Odvolací soud konstatuje, že směnka obsahuje formální náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. a žalobci z ní podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.). Výhrady žalovaného k údajům týkajícím se adres uvedených na směnce posoudil soud prvního stupně správně jako nedůvodné. Aby šlo o vlastní směnku platnou, postačuje, že výstavce připojí pod směnečné prohlášení svůj podpis; další údaje identifikující jeho osobu nejsou nutné. Je-li tedy na směnce pod podpisem výstavce uveden trvalý pobyt a datum narození, jde o údaje nemající na platnost směnky vliv. Totéž platí pro údaj osoby, které nebo na jejíž řad má být placeno; ani u ní zákon bližší identifikaci nevyžaduje. Není-li tedy u jména žalobce jako remitenta uvedený údaj bydliště úplný, nečiní to směnku neplatnou. Důkazy navržené žalovaným, mající prokázat neplatnost směnky ze shora uvedených důvodů, tak bylo nadbytečné provádět.

19. Obranu, že „směnku vystavil žalobce bez souhlasu žalovaného“, nelze shledat důvodnou. Obrana zřejmě vyplývá z nepochopení významu sousloví „vystavit směnku“ a slova „výstavce“. Aby se dalo mluvit o platné směnečné listině, musí na ní být vedle podstatných doložek (náležitostí uvedených v čl. I § 75 z. s. š.) obsažen podpis. Teprve připojením podpisu dochází ke vzniku směnečné listiny, přičemž osoba, která se ni pod doložky podepsala, je výstavcem směnky (dlužníkem). To, že směnečnou listinu vytvořila osoba odlišná od výstavce (lhostejno jaké prostředky k tomu použila) a výstavce ji jen nechala podepsat, nečiní z takové osoby výstavce směnky, tj. osobu, která směnku vystavila. Výstavce, který na předem připravenou směnečnou listinu připojí svůj podpis, se tímto aktem se směnečnou listinou (jejím obsahem) ztotožní a stane se jejím výstavcem. Hovoří se o tom, že směnku vystavil. Popsané se stalo i v daném případě, když žalovaný na směnečnou listinu připravenou na počítači asistentkou žalobce připojil svůj podpis. Tímto se se směnkou ztotožnil a stal se jejím výstavcem. S ohledem na uvedený postup vzniku směnky je zcela irelevantní i žalovaným opakovaně zmiňovaná absence „souhlasu s vystavením směnky“. Aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu totiž vyplývá výhradně ze samotné směnečné listiny, v níž je jako remitent (osoba nikoliv na jejíž řad má být placeno) označen.

20. Žalovaný se proti uplatněnému nároku bránil primárně tvrzením, že předložená směnka není pravou směnkou, když „nepodepisoval směnku, ale čisté papíry“. Současně se bránil tím, že směnku sám nevyplňoval, „pouze se podepsal tam, kde mu jednatel realitní společnosti [právnická osoba] ukázal s tím, aby žalovaný své jméno ještě napsal hůlkovým písmem - tedy čitelně“. Soud prvního stupně při posouzení této obrany žalovaného správně vyšel ze závěru Nejvyššího soudu ČR formulovaného například v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti směnce (pravosti podpisu dlužníka na směnce) je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesl. Vzhledem k tomu, že z obsahu námitek, řečeno jinak, vyplývá, že žalovaný nepopírá pravost podpisu samotného, ale skutečnost, že by jej připojil na předmětnou směnku, a tomu, že podpis výstavce na směnce kříží předtištěný text, postačovalo k prokázání pravosti směnky zjištění, v jakém pořadí se jednotlivé zápisy na směnku dostaly, tj. zda byl na listu papíru první ruční či tištěný zápis. Znalecký ústav po technickém zkoumání směnečné listiny dospěl k jednoznačnému závěru, že ruční záznamy v podpisové doložce výstavce byly vyhotoveny po tisku listiny s tím, že na směnce nebyly nalezeny stopy dodatečných neoprávněných zásahů. Znalecký ústav popsal, jakým způsobem byla směnka vyhotovena a jak je prováděno zkoumání pořadí vyhotovení tisku a rukopisného textu. Postup zkoumání listiny vysvětlila při své výpovědi znalkyně pověřená znaleckým ústavem a na přijatých závěrech setrvala. Odvolací soud považuje znalecký posudek nejen za formálně správný, vyhotovený v souladu s § 28 zákona č. 254/20197 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ale i za dostatečný důkaz k prokázání pravosti směnky, když nemá pochybnosti o použitých metodách zkoumání, a zjištění, která na základě nich znalecký ústav učinil, nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Přijaté závěry pak zjištěním zcela korespondují. Správnost znaleckého posudku nebyly způsobilé zpochybnit výhrady žalovaného o tom, že znalecký ústav nezjistil, čí písmo je na rubové straně směnky, a že nebyl schopen určit obsah nečitelných protlačených tahů na směnce. Jednak zkoumání rubové strany směnky nebylo součástí zadaného úkolu, jednak pro posouzení platební povinnost ze směnky jsou podstatné pouze ty doložky, které jsou kryty podpisem výstavce (podpis má krycí funkci) a ty jsou výhradně na lícové straně směnky. Případné zjištění totožnosti osoby, která měla připojit text na rub směnky, nemohlo mít tudíž na posouzení pravosti směnky či platební povinnosti žalovaného z ní jakýkoliv vliv. Totéž platí ohledně protlačených tahů na listu papíru.

21. Odvolací soud má v souladu se soudem prvního stupně za jednoznačně prokázané, že směnečná listina vznikla tak, že žalovaný na listinu, na níž se nacházel předtištěný text směnky, připojil svůj podpis, nad nějž dopsal své jméno tiskacími písmeny (jak uvedl v námitkách). Tento závěr současně vylučuje obranu žalovaného, že žalobci podepsal prázdný list papíru. Vznik směnečné listiny tak, jak byl popsán, koresponduje výpovědi svědkyně [Anonymizováno], která směnku připravila, vytiskla, předala žalobci, který jí ji poté podepsanou vrátil k založení. Vše shora uvedené umožnilo závěr, že žalobcem předložená směnka je pravou směnkou.

22. V řízení bylo prokázáno, že částka 450 000 Kč byla na účet žalovaného převedena z účtu společnosti [právnická osoba] a částka 45 000 Kč byla žalovanému žalobcem předána v hotovosti (výpisem z účtu, pokladním dokladem a výslechem žalobce). Pokud jde o výpověď žalovaného, že druhý papír, který podepsal, byl o velikosti menší poloviny A4 a byl rovněž prázdný, vyznívá (vzhledem k jeho podobě) nevěrohodně. Údajný „prázdný“ papír je „výdajovým pokladním dokladem“, který je běžně dostupný ke koupi v papírnictvích (jde v podstatě o doklad s předtištěnými jednotlivými kolonkami, které jsou doplněny o příslušné údaje), což vylučuje, že by jeho text byl dodatečně dotisknut k rukou psaným údajům. Nevěrohodně vyznívá i výpověď manželky žalovaného, která si přesně vybavila podpis smluv a jiných „papírů“, které ale nebyla schopna identifikovat z důvodu, že „samozřejmě šla pro vodu“. Za situace, kdy se žalobcem komunikovala kvůli jazykové bariéře žalovaného v podstatě jen ona, je s podivem, že si není schopna vybavit veškerou dokumentaci, kterou žalovaný podepisoval, ale pouze tu část z ní, kterou předložil žalovaný. Přesto si je ale jistá, že vedle smlouvy podepisoval ještě něco jiného. Pokud byla přítomna podpisu i jiných papírů, stěží lze uvěřit, že by si ani při zběžném pohledu nevšimla, že jde o nepopsané listy papíru různé velikosti a že by ji v takovém případě nezajímalo, co má být důvodem jejich podpisu žalovaným. Výpovědi žalovaného i jeho manželky jako svědkyně, mající prokázat podpis prázdných listů papíru, jsou evidentně vedeny snahou vysvětlit, jak se mohly podpisy žalovaného dostat na dvě listiny (směnku a pokladní doklad) v držení žalobce, dokládající závazky žalovaného vůči žalobci. Nevěrohodnost jejich výpovědí podporuje i to, že skutková verze vzniku směnky uplatněná žalovaným v námitkách, byla jednoznačně vyvrácena znaleckým posudkem. Výpověď žalobce ohledně poskytnutí peněz v hotovosti koresponduje s listinnými důkazy, zejména pokladním dokladem. Kdyby k předání peněz nedošlo, neměl by žalovaný důvod jej vystavovat. Součet částky poskytnuté v hotovosti a peněz převedených na účet žalovaného pak odpovídá výši směnečného peníze uvedené na předmětné směnce. Všechny tyto důkazy ve svém souhrnu vyvrací verzi žalovaného, tvoří ucelený a logický řetězec.

23. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že peníze byly žalovanému zapůjčeny žalobcem, nikoliv společností [právnická osoba], byť částka 450 000 Kč byla převedena na účet žalovaného z účtu jmenované společnosti. Skutečnost, že předmětná částka odešla z účtu právnické osoby, neznamená, že k ujednání o zápůjčce došlo mezi ní a žalovaným. Sám žalovaný při prvním jednání dne 8. 12. 2021 uvedl, že „on řekl, že nám může půjčit“ (na akontaci ve výši 450 000 Kč, kterou pro banku neměl). Shodně vyznívá část výpovědi žalovaného, v níž uvedl, že „domluva byla, že pan [Anonymizováno] nám pošle 450 000 Kč, [právnická osoba] nám pošle 450 000 Kč, které my dále pošleme paní [Anonymizováno], která nám vytvoří hypotéku“. Z uvedeného vyplývá, že zapůjčitelem měl být žalobce jako fyzická osoba. Tento závěr nevyvrací ani výpověď manželky žalovaného v tom směru, že „byla přítomna u převodu peněz panem [Anonymizováno] z [Anonymizováno]“. Ač svědkyni zcela unikl obsah „jiných papírů“, které žalovaný podepisoval (o velikosti A4 a velikosti poloviční), dokázala identifikovat majitele účtu, přestože převod žalobce realizoval na mobilním telefonu, jak vypověděla, přičemž displeje bývají zhruba ve velikosti čtvrtiny papíru A4. Bezhotovostní převod nemá na smluvní strany smlouvy o zápůjčce vliv, určuje pouze způsob, jakým je zápůjčka jako reálný kontrakt realizována. Vysvětlení žalobce, z jakého důvodu byla částka odeslána z účtu právnické osoby, je logické a možné, obzvláště za situace, kdy je platba realizována prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu a jak účet právnické osoby, tak účet fyzické osoby jsou vedeny toutéž bankou.

24. I kdyby vyšel odvolací soud, tak jako soud prvního stupně, z toho, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], nemá skutečnost, že povinnost z takové smlouvy o zápůjčce byla zajištěna směnkou vystavenou ve prospěch jiného věřitele (jednatele jmenované společnosti) na platební povinnost ze směnky vliv. Jinými slovy, věřitelem zajištěné pohledávky a věřitelem směnky zajišťující pohledávku mohou být dvě různé osoby, aniž by to mělo negativní důsledky na platnost směnky či aktivní věcnou legitimaci majitele směnky; uvedené nachází svůj odraz v kauzálních námitkách, jejichž obsahem je vylíčení mimosměnečných vztahů se směnkou toliko souvisejících (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 111/2012). Proto soud prvního stupně nepochybil, neprováděl-li k návrhu žalovaného důkazy mající prokazovat nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce ve sporu. Ze stejného důvodu je nebyl důvod provádět v odvolacím řízení.

25. Námitky týkající nemovitosti v [Anonymizováno] a smluvních vztahů tchýně žalovaného [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nebyl důvod prokazovat, neboť z nich nevyplývalo nic, co by mohlo být bráno jako obrana proti platební povinnosti uložené směnečným platebním rozkazem. Není tedy pochybením, že důkazy uvedenou část námitek prokazující soud prvního stupně neprovedl. Žalovaný pak na provedení části z nich (výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) ani netrval (viz protokol z jednání ze dne 30. 3. 2022).

26. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů námitkového řízení, soud prvního stupně správně vyčíslil náklady vzniklé žalobci v souvislosti s právním zastoupením (77 492 Kč), nicméně opomenul, že žalobce zaplatil na základě usnesení ze dne 19. 1. 2023, č. j. 41 Cm 68/2021-324 zálohu na provedení důkazu ve výši 10 000 Kč, která byla použita na úhradu odměny znaleckého ústavu, přiznané mu usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 41 Cm 68/2021-343. Uvedená částka tak představuje další jeho účelně vynaložené náklady, které je povinen mu žalovaný jako v námitkovém řízení neúspěšný účastník, nahradit. Náklady námitkového řízení tak v součtu činí 87 492 Kč.

28. Jako věcně správné bylo podle § 219 o. s. ř. potvrzeno i doplňující usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů státu. Stát v posuzované věci vynaložil ze svých prostředků částku 10 452,19 Kč, která představuje součet odměn pravomocně přiznaných znaleckému ústavu za podaný znalecký posudek, dosud neuhrazených ze zálohy složené žalobcem. Soud prvního stupně správně uložil povinnost k jejich náhradě žalovanému, který nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (jejich naplnění nebylo tvrzeno) a v řízení nebyl úspěšný. Názor žalovaného, že do pravomocného skončení věci nelze hovořit o úspěchu ve věci, se zcela míjí s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř., který ukládá soudu, aby o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Tímto rozhodnutím byl pro soud prvního stupně nepochybně odvoláním napadený rozsudek, přičemž nerozhodl-li o takové povinnosti (ve vztahu k nákladům státu) právě tímto rozsudkem, nic mu nebránilo rozhodnout o ní samostatným usnesením (§ 166 odst. 1 o. s. ř.), což učinil.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 40 595 Kč ve sporu úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, odměnu za čtyři úkony právní služby v celkové výši 30 900 Kč (3 úkony x 10 300 Kč/úkon s tím, že úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech 17. 1. 2024 a 14. 2. 2024 a 1 úkon x 5 150 Kč - sepis návrhu na předběžné opatření) podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k), odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za čtyři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (4 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět v celkové výši 600 Kč (6 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu z [adresa] a zpět (230 km) ve výši 1 745 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 5,13 l/100 km a cenou motorové nafty - 38,70 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášky č. 119/1992 Sb. a č. 398/2023 Sb.

Poučení