12 Cmo 162/2022 - 516

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČ: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 66 345,25 USD s přísl., k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 24 Cm 82/2015-441 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v bodě I. výroku, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 693 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 4. 2015 do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu bodu I. výroku, tj. pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3 070 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 4. 2015 do zaplacení a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

III. Rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným, v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 46 673 USD se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 3. 4. 2015 do zaplacení, v bodě II. výroku žalobu v rozsahu 19 852,25 USD se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2011 do zaplacení a v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 43 673 Kč od 1. 11. 2011 do 2. 4. 2015 zamítl. V bodě III. výroku uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 229 278,23 Kč.

2. Žalobce se původně domáhal na žalované náhrady škody ve výši 66 556 USD, která mu vznikla při jeho obchodování na kapitálovém trhu, realizovaném prostřednictvím žalované. Částka 66 556 USD se skládá z neoprávněně stržených poplatků ve výši 22 924 USD a ze ztráty ve výši 43 632 USD z obchodů, které žalobce v důsledku podnětů žalované uskutečnil, tj. částky, o níž se majetek žalobce zmenšil. Škoda vznikla jako důsledek porušení zákonných povinností žalované dle § 15, 15a a 15 d zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálových trzích (dále jen ZPKT), kdy žalovaná měla nad obchodováním žalobce plnou kontrolu, věděla, že při obchodování poskytované informace s deriváty jsou nepřesné a měla obchodování ukončit, užívala nejasné, nepravdivé a zavádějící informace při komunikaci se žalobcem a poskytovala mu nevhodné poradenství. Po opakovaně poskytnutém poučení (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) žalobce tato tvrzení doplnil podáním ze dne 3. 6. 2019, v němž jednotlivě uvedl všechny obchody, které pro něj skončily ztrátou, jejíž výši v příslušné měně vyčíslil. Celková výše takto vyčíslených nároků vysoce převyšovala nárok žalobou uplatněný.

3. Původní rozsudek ze dne 3. 12. 2019, č. j. 24 Cm 82/2015-237, jímž byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 12 Cmo 44/2020-28 a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby po vyřešení otázky, zda podání žalobce ze dne 3. 6. 2019 je změnou žalob, y poučil žalobce podle §118a odst. 1 a 3. o. s. ř. o jeho povinnosti doplnit tvrzení ohledně zákonných předpokladů vzniku nároku na náhradu škody, zejména existence příčinné souvislosti a označit důkazy k jejich prokázání.

4. Soud prvního stupně v návaznosti na doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce v podání ze dne 14. 2. 2023 a žalobcem navrženou změnu a částečné zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 24 Cm 82/2015-373 připustil změnu žaloby tak, že žalobce se domáhá náhrady škody, způsobené ztrátou z obchodování ve výši 63 195,25 USD (původně ve výši 46 632 USD ze ztrátových obchodů v původní žalobě ) a jako škody ve výši poplatků zaplacených v souvislosti s obchody se domáhá částky 3 150 USD (původně škody ze zaplacených poplatků v celkové výši 22 924 USD). V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výši částky 19 774 USD s přísl. (rozdílu mezi původně žalovanou škodou ze zaplacených poplatků 22 924 USD a po změně žaloby požadovanou částkou 3 150 USD) řízení zastavil.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela odmítla. Uvedla, že žalobce byl zkušeným investorem, který více než rok obchodoval s akciemi a cennými papíry kolektivního investování a v minulosti využíval služeb „brokerage“. Podle údajů v dotazníku ([Anonymizováno]) z investování očekával nadprůměrné příjmy, byl srozuměn s riziky spojenými s investováním, kdy ani úplná ztráta investice by neměla za následek snížení jeho životního standardu. Poučení o rizicích investic do derivátů potvrdil v klientské smlouvě. Realizované obchody byly zcela v souladu s profilem žalobce. Jeho ztráta byla důsledkem snížení hodnoty investičních nástrojů, do nichž investoval, poplatky byly vybírány zcela v souladu s ceníkem. Namítla, že žalobce následně provedl jak kvalitativní, tak kvantitativní změnu žaloby a právo na náhradu škody účelově omezil na ty obchody, u nichž žalovaná nedisponuje nahrávkami žalobcem uděleného pokynu. Výše škody z obchodů 1) - 12) se vejde do dříve uplatňované částky, nárok ve zbývajícím rozsahu je promlčen. Žalobce neprokázal přinejmenším existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením právní povinnosti žalované a následkem v podobě ztráty, kterou považuje za škodu. Protože výlučnou ani převážnou příčinou ztráty není ukončení pozic žalobce žalovanou, je nevýznamné, zda se tak stalo na základě pokynu žalobce nebo bez něj. Ztráta je přirozenou či neoddělitelnou součástí obchodování na kapitálovém trhu a při neexistenci dalších okolností ji nelze přičítat žalované. Takovou jinou další okolností pak není ani teoretická, žalobcem tvrzená absence jeho pokynu k ukončení obchodů, jakkoliv žalovaná kategoricky popírá, že by na účtu žalobce obchodovala bez jeho pokynů. Její odpovědnost za následek v podobě celé utrpěné ztráty žalobce by však ani v takovém případě automaticky dána nebyla. Úrok z prodlení byl uplatněn od 1. 11. 2011 do zaplacení, aniž by žalobce tvrdil, z jakých skutečností dovozuje počátek prodlení k tomuto datu.

6. Po provedeném dokazování (Klientskou smlouvou č. [Anonymizováno] včetně obchodních podmínek, ceníku, formulářem k zadávání pokynů, dotazníkem „[Anonymizováno]“ z 2. 5. 2011 a jeho vyhodnocením, nahrávkami komunikace účastníků k obchodům, účastnickým výslechem žalobce, výpisy z účtu žalobce u společnosti [Anonymizováno] za období 25. 5. 2011-1.11. 2011, emaily žalobce žalované ze dne 19. 9. a 5. 10. 2011, sdělením ČNB ze dne 22. 12. 2014, č. j. [Anonymizováno]) a na základě skutečností mezi účastníky nesporných soud uzavřel, že žalobce po vyplnění dotazníku [Anonymizováno] ze dne 2. 5. 2011, na jehož základě byl žalovanou vyhodnocen jako osoba vhodná k požadovaným investicím, uzavřel se žalovanou dne 11. 5. 2011 za účelem obchodování na kapitálovém trhu klientskou smlouvu č. [Anonymizováno], jejíž nedílnou součástí ve formě příloh jsou Obchodní podmínky, ceník brokera, určení typu služby, formulář o údajích ke komunikaci a podávání pokynů a poučení o rizicích. Smlouvou se žalovaná zavázala přijímat pokyny žalobce týkající se investičních nástrojů a tyto jménem klienta a na jeho účet předávat brokerovi, vést obchodní evidenci žalobce a informovat jej o vypořádání obchodů jím realizovaných. Pokyny, které dle čl. 4 odst. 1 Klientské smlouvy byl žalobce povinen zadávat telefonicky nebo v elektronické podobě za podmínek stanovených v obchodních podmínkách, telefonické pokyny byly čl. 4 odst. 10 obchodních podmínek nahrávány. V ujednání čl. 7 žalobce výslovně potvrdil, že byl poučen o rizicích spojených s transakcemi a vzal na vědomí, že závazky, které mu mohou z daných obchodů vzniknout, nejsou nijak limitovány. Provádění nákupů a prodeje komoditních derivátů žalovanou pro žalobce prokazují výpisy z účtu žalobce u společnosti [Anonymizováno] za období od 25. 5. 2011 do 1. 11. 2011. Od žalované žalobce dostával denní reporty a měsíční výpisy. Podle e-mailů ze dne 19. 9. 2011 a ze dne 5. 10. 2011 žalobce v návaznosti na ztrátový stav svého účtu zaslal žalované plán vývoje účtu ve střednědobém horizontu s předpokladem navrácení účtu do původní výše do konce roku 2011 a následně pak cíl dalšího obchodování s předpokladem návratu účtu do původní výše do konce druhého čtvrtletí roku 2012. Z obsahu nahrávek komunikace k obchodům 1), 2), 5), 6) a 7) soud zjistil, že žalobce s makléřem žalované probíral investiční nabídky, které si žalobce podle průběhu hovoru zřejmě zapsal. Každý rozhovor byl ukončen tím, že žalobce bude přepojen na Trading desk k zadání pokynu k obchodu. Zda k přepojení skutečně došlo a zda žalobce skutečně pokyny k obchodu zadal, není z nahrávek zřejmé. V případě obchodů 3) a 4) sice existuje nahrávka pokynu k nákupu příslušné komodity, absentuje však nahrávka pokynu k následnému prodeji. V případě obchodů 8) a 9) makléř avizoval předání investičního tipu k těmto obchodům, nahrávka pokynu k otevření a ukončení těchto obchodů není k dispozici. Nahrávky nejsou ani k ostatním z 22 obchodů, neboť ty byly realizovány ve dnech, z nichž se nahrávky nedochovaly (16. 6. – 15. 8. 2011). ČNB v podání ze dne 22. 12. 2014, jímž reagovala na podnět právní zástupkyně žalobce, sdělila, že přes konstatované porušení povinností žalované jako obchodníka s cennými nebude z úřední povinnosti zahajovat řízení, neboť ohledně daných porušení je řízení již vedeno. Uvedla, že žalobcem tvrzené marketingové jednání žalované, stejně jako jakékoliv ovlivňování žalobce při vyplňování dotazníků, nelze prokázat. Nesouhlasila s názorem žalobce o špatném vyhodnocení dotazníků, neboť žalobce potvrdil jak znalost derivátů, do nichž hodlal investovat, tak skutečnost, že rizikům porozuměl s tím, že žalovaná ho správně vyhodnotila jako spekulativního zákazníka s dostatečným finančním zázemím, jemuž byla oprávněna poskytnout služby tak, jak byly poskytnuty. Vždy bylo obchodováno dle pokynů žalobce a za ceny dle ceníku, s nímž byl žalobce řádně obeznámen, protože byl součástí Klientské smlouvy. ČNB konstatovala, že bylo v možnostech žalobce regulovat finanční páky tím, že nemusel všechny žalovanou navrhované obchody realizovat. Vyložila, že rozhodnutí o nadlimitním obchodování [Anonymizováno] nelze na daný případ vztáhnout, neboť se jednalo o rozhodnutí týkající se nadlimitního obchodování s akciemi bez užití páky, nikoliv s pákovými deriváty.

7. Právní poměry účastníků soud posoudil podle § 577, 578, 373, 563 a 387, 397a 398 obch. zák. a § 15 l a 17 ZPKT.

8. Smlouvu, uzavřenou mezi účastníky, posoudil jako smlouvu komisionářskou (§ 577 a násl. obch. zák.). Dospěl k závěru, že žalovaná porušila svou povinnost komisionáře jednat při zařizování záležitostí s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta (§ 578 odst. 1 obch. zák.) a povinnost provádět obchody dle pokynu klienta (dle § 15 l ZPKT). Porušila také svoji povinnost uchovávat záznamy a dokumenty týkající se investičních služeb poskytovaných zákazníkovi (§ 17 ZPKT). Tyto záznamy se vedou i tehdy, bylo-li jejich účelem poskytnutí investiční služby, k němuž následně nedošlo. Soud zdůraznil, že účelem uchování těchto záznamů je umožnit ČNB sledovat dodržování požadavků podle tohoto zákona, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zneužívání trhu a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího trhy finančních nástrojů, zejména zda obchodník s cennými papíry dodržuje své povinnosti vůči zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům a zda nenarušuje řádné fungování trhu. Provedení 22 obchodů, z nichž je škoda uplatňována, není mezi účastníky sporné. Sporné je zadání pokynu k těmto obchodům ze strany žalobce. To provedeným dokazováním prokázané nebylo. Záznamy telefonické komunikace se žalobcem žalovaná nedoložila s odkazem na technické důvody. Zadání pokynů k provedení obchodů neprokazují ani doložené záznamy rozhovorů, při nichž dával makléř žalovaného žalobci tipy na jednotlivé obchody, protože případnou komunikaci žalobce s Trading desk ani její obsah nezahrnují. Absence nahrávek hovorů s Trading desk současně znemožňuje soudu vyhodnotit, zda provedený obchod odpovídal pokynu žalobce. O předání pokynu žalobcem nesvědčí ani nahrávka k obchodu 2), podle níž žalobce uvedl „Všechno jsem mu to řekl, všechno jsme to udělali.“, protože nelze ověřit, zda při zadávání pokynů nebyl některý z nich vynechán, příp. pozměněn a ani jaký měl být objem obchodu. Pochybení žalované je třeba vykládat výhradně k její tíži. Soud uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by obchody byly tyto realizovány v souladu s pokyny žalobce jako klienta.

9. V rozsahu škody (ztráty) z obchodů 1) -12), představované částkami strženými z účtu žalobce v rámci vypořádání obchodů, soud žalobě vyhověl, protože v tomto rozsahu shledal splněny zákonné předpoklady vzniku nároku (§ 373 obch. zák.). Žalovaná udělení pokynu žalobce k jejich provedení neprokázala a jejich provedení žalovanou bez pokynu bylo porušením čl. 4 klientské smlouvy a ustanovení § 15a ZPKT. Žalobě vyhověl ohledně stržených poplatků ze všech 22 specifikovaných obchodů. Úrok z prodlení soud přiznal ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, tj. ode dne 3. 4. 2015, za předcházející uplatněné období nárok na úrok z prodlení zamítl. Ohledně zbývající části nároku, tj. ohledně uplatněné škody z obchodů 13) -22) však soud shledal důvodnou námitku promlčení. Tu posoudil podle § 387 odst. 1, 397 a 398 obch. zák. Všechny obchody, z nichž žalobce podle svých tvrzení měl utrpět škodu (ztrátu), se uskutečnily v době od 26. 5. do 22. 9. 2011. Žalobce se v návaznosti na poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v podání ze dne 3. 6. 2019 označil 76 konkrétních obchodů, z nichž měl utrpět ztrátu, celková škoda (vyčíslená ztráta z těchto obchodů) vysoce převyšuje původní výši žalobou uplatněného škodního nároku (43 632 USD), který měl žalobci vzniknout ztrátou z obchodování. Škodní nárok v rozsahu přesahujícím původně uplatněnou částku 43 632 USD, tj. nárok ve výši 19 582,25 USD, vzniklý z obchodů 13) – 22), uplatnil žalobce dne 15. 2. 2022. Stalo se po uplynutí jak čtyřleté subjektivní promlčecí lhůty, tak i po uplynutí desetileté objektivní promlčecí lhůty podle § 398 obch. zák., proto v tomto rozsahu žalobu zamítl z důvodu promlčení. Neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soud se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalobce rozpor uplatněné námitky s dobrými mravy spatřoval v postupu žalované, která mu bránila ve vylíčení rozhodných skutečností již při podání žaloby, následně podala návrh na přerušení řízení a prodlužovala řízení s tím, že po předložení nahrávek komunikace a upřesnění nároku ze strany žalobce vznese námitku promlčení. Soud konstatoval, že žádná z uvedených skutečností žalobci nebránila ve včasném uplatnění škodního nároku, protože na základě denních reportů a měsíčních výpisů znal rozsah provedených obchodů i jejich výsledek a bez ohledu na existenci telefonických nahrávek musel vědět, zda k obchodům dal či nedal pokyn. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. se zohledněním úspěchu a neúspěchu účastníků.

10. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním ve výrocích II. a III. a navrhl, aby odvolací soud rozsudek v uvedeném rozsahu změnil, žalobě i v tomto rozsahu vyhověl a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Vytkl soudu nesprávné posouzení námitky promlčení, vnitřní rozpornost jím přijatých závěrů zejména ohledně počátku běhu promlčecí lhůty. Právo na úhradu zákonného úroku z prodlení běží žalobci od okamžiku, kdy jej mohl poprvé uplatnit, tedy od října 2011, kdy se dozvěděl o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá. Není zřejmé, proč soud zákonný úrok z prodlení přiznal až od roku 2015, zejména pokud v průběhu řízení názor o neopodstatněnosti této části nároku nesdělil, částečné zamítnutí žaloby je v důsledku toho pro žalobce překvapivé. Soud nesprávně dovodil, že škodní nárok ze ztrátových obchodů 13) – 22), provedených žalovanou bez pokynu žalobce, uplatnil žalobce po uplynutí objektivní promlčecí desetileté lhůty. Všechny ztrátové obchody realizované bez pokynu žalobce byly žalobcem tvrzeny již v podání ze dne 6. 3. 2019. Součet všech ztrátových obchodů v tomto podání převyšoval žalobou uplatněný nárok, v následných podáních jej žalobce nechtěl co do částky ani měny rozšiřovat. Rozhodná skutková tvrzení ohledně škodních nároků z těchto obchodů doplnil v rámci objektivní promlčecí lhůty. Žalobou uplatněný nárok ve výši 66 556 USD žalobce ve svých podáních pouze upřesňoval, nešlo o změnu žaloby (nový nárok). K vymezení nároku v podání ze dne 14. 2. 2022 jej přiměl soud. Již v žalobě o náhradu škody z obchodů 1) – 12) se žalobce dovolával porušení povinností žalované dle § 15, 15d odst. 1 písm. d) a e) ZPKT a § 578 odst. 1 a 579 obch. zák. Měl podezření, že k těmto obchodům pravděpodobně nedal ani souhlas, obchody realizované bez pokynu mohl však specifikovat v podání ze dne 13. 5. 2019, po předložení nahrávek telefonické komunikace. Celkovou výši ztrát z těchto obchodů realizovaných bez pokynu žalobce a poskytnutí náležitého poučení ze strany žalované, přesahující uplatněný nárok, následně omezil na 22 obchodů a na poplatky s nimi spojené. Nejednalo se o změnu žaloby a uplatnění nového nároku, ale o kvantitativní přeskupení uplatněného nároku z identického smluvního vztahu, založeného komisionářskou smlouvou. Nárok byl co do základu již v žalobě vymezen částkou, důvodem, příčinnou souvislostí a následně, v návaznosti na podklady získané od žalovaného, byl konkretizován.

11. Při jednání před odvolacím soudem žalobce zopakoval svá dosavadní tvrzení, vylíčil okolnosti, za nichž se žalovanou uzavřel smlouvu, kdy službu Asistent sjednal proto, že obchodování nerozuměl. Vyjádřil své výhrady k postupu soudu prvního stupně, který jednání nařizoval s velkým časovým odstupem, za nepřiměřenou považuje i celkovou délku řízení. Má za to, že soudce v řízení postupoval tak, aby měl důvod žalobu zamítnout. V odůvodnění rozsudku jsou obsaženy zcela nesprávné a nepravdivé informace. Vzhledem k výši ztráty z obchodování a také k iritující výši zaplacených poplatků se opakovaně pokoušel zajistit zvukové záznamy své telefonické komunikace se žalovanou. Získat se mu je však nepodařilo. Byl nucen obchodovat v podstatně větším rozsahu, než zamýšlel dle smlouvy. Denně uzavíral velké množství obchodů. Předpokládat, že by v témže dni obchod sjednal i ukončil, rozumně nelze. Svá žalobní tvrzení přizpůsobil požadavkům soudu. Závěrům soudu o promlčení nároku nerozumí. Otázka úroku z prodlení soud posoudil nesprávně. Podle žalobce by se úroky měly odvíjet od data vypořádaní každého jednotlivého obchodu jako dne, kdy žalobci škoda skutečně vznikla. Se žalovanou jednal, reklamoval, pokus o smírné řešení věci žalovaná odmítla. Žalobci i další zákazníci žalované potvrdili, že pokud by měli dostatek informací, smlouvu se žalovanou by nikdy neuzavřeli. On sám jen na provizích zaplatil přes 250 000 Kč.

12. Žalovaná napadla rozsudek včas podaným odvoláním ve výrocích I. a III. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v uvedeném rozsahu změnil, žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů nebo rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud k jejím tvrzením nejen nepřihlédl, ale především se s nimi nevypořádal v odůvodnění rozsudku. Vyhověl částečně jen námitce promlčení, vyhovující výrok opřel o pouhou absenci nahrávek pokynů žalobce. Nezohlednil tvrzení o účelovosti postupu žalobce, který tvrzení o absenci nahrávek učinil až v návaznosti na předložení nahrávek hovorů, kdy těmito nahrávkami hodlal prokazovat svá původní žalobní tvrzení o porušení povinnosti žalované jednat v nejlepším zájmu žalobce a poskytnutí nejasných, nepravdivých nebo zavádějících informací a nesplnění informačních povinností (§ 15h odst. 3, 15 odst. 1, 15a a 15 d ZPKT). Žalobce, který znal pohyby na svém účtu přitom žádnou reklamaci neuplatnil. Dovodit udělení pokynu k obchodům bylo možné i z jiných okolností, nepřímo. Z absence nahrávek nelze dovozovat absenci pokynů. Na nedůvěryhodnost tvrzení žalobce soud ve svém předchozím rozsudku poukazoval (bod 18 odůvodnění). S ohledem na podstatu obchodování s investičními nástroji, které ani jedna ze stran nemá možnost ovlivnit a při němž musí investor počítat s vysokým rizikem, nelze ztrátu z obchodování automaticky považovat za škodu. Příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody žalobce ani netvrdil, natož aby ji prokázal. Závěr soudu o vztahu příčiny a následku (kdyby žalovaný obchody neprovedl, případně neukončil, ke škodě v podobě úbytku majetku žalobce by nedošlo), neobstojí. Držení otevřených pozic není zárukou růstu hodnoty portfolia. Škoda nemá příčinu výlučně ani převážně v okolnosti, že pozice žalobce byly uzavřeny, bez ohledu na to, zda se tak stalo podle pokynu anebo bez pokynu žalobce. Následný vývoj kurzu investičního nástroje nebylo možno předvídat. V důsledku uvedených pochybení nebyl skutkový stav věci soudem řádně zjištěn. Dále namítl, že soud zčásti rozhodl v neprospěch žalované, aniž ji poučil (118a o. s. ř.), že nevylíčila rozhodné skutečnosti nebo nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení, která by mohla vést k zamítnutí žaloby a tím řízení zatížil vadou, která má za následek nesprávnost obou napadených výroků rozsudku. Skutkové zjištění soudu o absenci pokynů žalobce k obchodům, na němž je založen skutkový závěr o odpovědnosti žalované za škodu, neobstojí, protože z nahrávek nevyplývá, že by žalobce namítal neautorizované otevření pozic případně uzavření pozic, které vědomě otevřel, resp. že by jakkoliv zpochybňoval jak otevření, tak uzavření určité pozice. Žalovaná uvedla, že nedisponuje částí nahrávek, čehož žalobce následně účelově využil a specifikoval obchody, které kvantitativně odpovídaly žalobnímu nároku. V rámci zásady volného hodnocení důkazů soud nezohlednil původní tvrzení žalobce, která měla být nahrávkami prokázána. V kontextu měl soud tvrzení žalobce o neexistenci pokynů vyhodnotit jako zneužití důkazní nouze žalované, dal přednost formalistickému principu přenesení důkazního břemene. Provedení obchodů bez pokynu by žalobce logicky musel reklamovat poté, co se o nich dozvěděl, nikoliv s odstupem osmi let, zejména když toto tvrzení nebylo ani součástí původních žalobních tvrzení. Nesprávně soud posoudil námitku promlčení. Námitku promlčení žalovaná založila na tvrzení, že ke kvalitativní i kvantitavní změně žaloby (§ 95 odst. 1 o. s. ř.) došlo po uplynutí desetileté objektivní promlčecí lhůty (§ 398 obch. zák.). Nejednalo se o pouhé nepatrné snížení uplatněné částky, ale o restrukturalizaci výše i skutkového základu uplatněného nároku. Původní žalobou uplatněný nárok vycházel z odlišných tvrzení o důvodech zmenšení majetku žalobce. Žalobce svými podáními měnil jak rozsah, tak obsah uplatněného nároku. Kvantitativní změna spočívala v částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 19 774 USD a v rozšíření žaloby o částku 19 563,25 USD. Kvalitativní změna žaloby spočívala ve změně skutkového stavu oproti žalobě v následných podáních žalobce. Zda k provedení obchodů žalobce pokyn dal či nikoliv, musel žalobce vědět již v době podání žaloby. Právě v důsledku kvalitativní změny žaloby měl soud námitku promlčení celého nároku shledat důvodnou a žalobu zamítnout. Povinnost žalované uchovávat záznamy komunikace soud posoudil podle § 17 ZPKT v nesprávném znění, účinném až od 29. 5. 2022. V rozhodné době toto ustanovení upravovalo povinnost obchodníka uchovávat záznamy komunikace se zákazníkem nejméně po dobu 5 let od okamžiku poskytnutí investiční služby nebo provedení obchodu, tedy do září 2016 a žalovaná ji v době, kdy jí soud uložil povinnost záznamy předložit, již neměla. Nedostatečná tvrzení žalobce ohledně předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, zejména existence příčinné souvislosti, soud pominul. Navíc k obchodu 22) nahrávkou pokynu žalobce disponuje, jak doložil. Právní posouzení věci je proto neúplné a nesprávné. Provedení obchodů žalovanou netvoří podstatný článek řetězce událostí, na jehož konci má stát tvrzená škoda v podobě ztráty z obchodování a poplatků. Vliv samotného trhu, který způsobil úbytek v majetkové sféře žalobce, soud ignoroval.

13. K odvolání žalobce žalovaná uvedla, že zamítnutí žaloby v části požadovaného zákonného úroku z částky 46 673 USD za dobu od 1. 11. 2011 do 2. 4. 2015 je v rozsudku řádně odůvodněno. Žalobce do předžalobní výzvy, od níž soud odvodil splatnost, nárok srozumitelně neformuloval. Z jakých důvodů za rozhodné datum považuje 31. 10. 2011, není zřejmé. Soud správně část žaloby zamítl, když dovodil promlčení nároků z obchodů 13) -22), které jako nově skutkově vymezené nároky uplatnil v podání ze dne 15. 2. 2022. Tvrdí-li žalobce, že tyto nároky byly uplatněny nejpozději dne 10. 6. 2019, nebere v úvahu, že čtyřletá subjektivní promlčecí lhůta k tomuto datu již uplynula. Výrok rozhodnutí o nákladech řízení správně zohledňuje poměr úspěchu a neúspěchu žalobce. Náklady spojené s podáními, jimiž musela být tvrzení žalobce doplněna, musí nést výhradně žalobce.

14. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované poukázal na účelový postup žalované v řízení a její snahu prodloužit řízení tak, aby následně mohla namítnout promlčení. O provedení části obchodů bez jeho pokynu se žalobce dozvěděl až s odstupem tří let po sdělení žalované, že dalšími nahrávkami mimo těch, které předložila soudu, nedisponuje. O jejich vydání žalobce neúspěšně usiloval ještě před podáním žaloby prostřednictvím ČNB a Úřadu na ochranu osobních údajů. Při rozsahu obchodů provedených za šest měsíců obchodování si nemohl pamatovat, zda některý a popř. jaký obchod a kdy odsouhlasil a jaký nikoli. Reportům od společnosti [Anonymizováno] v angličtině nerozuměl, pro laika byly nesrozumitelné. Žaloba se opírala o tvrzení, že škoda vznikla v důsledku porušení zákonných povinností žalované poučit žalobce před uzavřením jednotlivých obchodů dle § 15d odst. 1 písm. d) a e) ZKPT o možných rizicích, upozornit jej, že se jedná o tzv. pákové obchody a porušení povinnosti žalované jednat s potřebnou odbornou péčí dle § 578 odst. 1 obch. zák. a chránit zájmy žalobce a na tvrzení o obchodování na účtu žalobce bez jeho pokynu. Nerozumí úvaze žalované, že ztrátu žalobce z obchodování nelze automaticky považovat za škodu. V důsledku ztrátových obchodů, provedených žalovanou bez souhlasu žalobce, se majetek žalobce zmenšil, bez tohoto jednání žalované by škoda nevznikla. Žalobce naopak mohl požadovat i ušlý zisk. Námitka nesplnění poučovací povinnosti soudu žalované je nedůvodná, poučena dle § 118a o. s. ř. byla při jednání dne 9. 6. 2022. Tvrzení o žalobcem provedené kvantitativní a kvalitativní změně žaloby (podání ze dne 14. 2. 2022), na němž žalovaná založila námitku promlčení, vyvrací obsah podání žalobce ze dne 13. 5. a 3. 6. 2019. V nich žalobce přesně specifikoval všechny jednotlivé obchody včetně žalovanou porušených povinností, jejichž výčet rozšířil o tvrzení o obchodování bez pokynu. Nejednalo se tak o nově uplatněný nárok. Všechny v podání specifikované nároky byly uplatněny před uplynutím desetileté objektivní lhůty a nejsou promlčeny ani částečně. S ohledem na přístup žalované je na místě posoudit, zda uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Neobstojí ani argumentace žalované, že teprve z předžalobní výzvy se mohla dozvědět, co žalobce uplatňuje. Ustanovení § 142a o. s. ř. vychází z povinnosti poskytnout alespoň sedmidenní lhůtu k dobrovolné úhradě před podáním žaloby.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

16. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud provedeným dokazováním za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena komisionářská smlouva (Klientská smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky, ceník brokera, určení typu služby, formulář o údajích ke komunikaci a podávání pokynů a poučení o rizicích. Smlouvou byla sjednána výhradně hlavní investiční služba přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů podle § 4 odst. 2 písm. a) ZPKT. Investiční služba obhospodařování majetku zákazníka dle § 4 odst. 2 písm. d) ZPKT ani služba investičního poradenství dle § 4 odst. 2 písm. e) ZPKT smlouvou sjednána nebyla. Ve vyplněném formuláři ([Anonymizováno]) potvrdil své očekávání nadprůměrných příjmů a srozumění s riziky s obchodováním spojenými, včetně úplné ztráty vložené investice, která by představovala jen zanedbatelné zatížení jeho životního standardu. Poskytnutí poučení o rizicích obchodování s deriváty ze strany žalované potvrdil ve smlouvě (čl. 7 odst. 1 smlouvy). Mezi účastníky není sporné a ostatně provedeným dokazováním bylo prokázáno (výpisy z účtu žalobce), že 22 obchodů, z nichž po připuštěné změně žaloby nárok vychází, bylo provedeno, byly z nich zaplaceny příslušné poplatky, jejich vypořádání skončilo pro žalobce ztrátou a žalovaná částka představuje zmenšení jeho majetku. Sporná není ani skutečnost, že k celkem 21 z těchto 22 obchodů žalovaná nedisponuje příslušnými telefonickými nahrávkami o udělení pokynů ze strany žalobce.

17. K návrhu žalobce dále odvolací soud provedl důkazy jeho emailovou korespondencí ze dne 27. 6. a 1. 8. 2012 a emailem pana Sládka ze dne 9. 8. 2012, navržené k prokázání tvrzení o uplatnění nároku v zákonné promlčecí lhůtě.

18. Z emailu žalobce ze dne 27. 6. 2012 zjistil, že byl zaslán žalované na email [Anonymizováno] a je označen jako reklamace/stížnost. Podle obsahu je reakcí na schůzku, konanou předchozího dne. Žalobce v něm s odkazem na výsledky obchodování, znehodnocení svého účtu o 70% a výši zaplacených poplatků v rozsahu čtvrtiny vložených prostředků vyjadřuje výhrady k jednání žalované, která mu doporučovala nadměrné a rizikové obchody, ač měla mít s ohledem na zkušenosti a znalosti poskytnuté žalobcem důvod k pochybnostem o jeho schopnosti pochopit rizika spojená s investičnímu službami a nástroji. Dále vytkl žalované, že přes jeho požadavek komunikaci se žalobcem neprováděl jeden pověřený pracovník žalované, ale více osob. Nerealizovala se ani dohoda o dohledu nadřízených nad žalobcovými obchody.

19. Z emailu žalobce ze dne 1. 8. 2012, zaslaného na emailové adresy [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail] a [e-mail] a v kopii na email [e-mail] zjistil, že v emailu žalobce s odkazem na schůzku s členem představenstva žalované panem [Anonymizováno] vytkl žalované, že v rozporu s reklamačním řádem nereagovala na jeho stížnost. Doporučený dopis, který obdržel od pana [Anonymizováno], popisující obecně spolupráci a komunikaci a služba Asistent opomíjí podstatu problému. K výhradám žalobce se nijak nevyjadřuje. V emailu pak v podrobnostech opakuje tvrzení, obsažené v předchozím emailu.

20. Z emailu pana [Anonymizováno], který byl odeslán žalobci ze dne 9. 7. 2012 odvolací soud zjistil, že pan [Anonymizováno] v něm sděluje, že jej klient (žalobce) požádal o schůzku. Bylo dohodnuto, že klient pošle stížnost a žalovaná se k ní vyjádří s tím, že je potřeba projít nahrávky. Podle pracovníka žalované klient zadal obchodování obchodní strategií DIST a tuto na schůzce potvrdil. Klient reklamuje nesmyslné věci, jako např. požadavek na obchodování s jedním makléřem, který reálně není možný. Uvedl, že v minulosti byl problém s neuzavřením pozic, na kterých žalobce prodělal, protože nebyl na telefonu, přitom požádal otevřít pozice jako v DISTu, jak by mělo být zřetelné z nahrávek.

21. Uplatněné škodní nároky z obchodů, provedených v době od 26. 5. 2011 do 12. 9. 2011, je nutno posuzovat podle ustanovení upravujících náhrady škody v obchodním zákoníku. Na tuto úpravu výslovně odkazuje § 194 odst. 4 ZPKT (ve znění platném do 31. 12. 2013), který stanoví, že odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti dle ZPKT, nařízení o ratingových agenturách nebo jiného přímo použitelného předpisu Evropské unie v oblasti činností na finančních trzích se řídí úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku. Náhradu škody upravuje obchodní zákoník v ustanoveních § 373 až § 379. Podle § 373 obch. zák. ten, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Škoda se nahrazuje v penězích, v případě, že o to oprávněná strana požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav (§ 378 obch. zák.). Nestanoví-li zákon jinak, nahrazuje skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči (§ 379 obch. zák.). V řízení o žalobě na náhradu škody povinnost tvrzení a následně i povinnost důkazní ohledně všech zákonných předpokladů vzniku nároku nese žalobce.

22. Odvolací soud skutková tvrzení žalobce ohledně předpokladů vzniku žalobou uplatněného nároku na náhradu škody neshledal dostatečná a žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil o jeho povinnosti doplnit u každého jednotlivého obchodu č. 1) až 12) tvrzení, jaká škoda mu vznikla a v čem spočívá, k jakému konkrétnímu úkonu, tedy nákupu, prodeji, otevření pozice nebo uzavření pozice nepředal žalované pokyn a zejména z jakých skutečností dovozuje existenci příčinné souvislosti mezi porušenými povinnostmi žalované a vznikem škody a také označit důkazy k jejich prokázání. Žalobce na poučení reagoval podáním ze dne 4. 5. 2023, v němž stručně zrekapituloval svá dosavadní tvrzení a tvrzení, týkající se obchodů 1), 2), 5), 6), 7),8), 9), 10), 11) a 12) doplnil tak, že tyto obchody byly žalovaným sjednány i ukončeny (s uvedením konkrétního dne sjednání a ukončení obchodu) v rozporu s § 578 odst. 1 obch. zák. bez pokynu žalobce s tím, že žalobci z těchto obchodů vznikla škoda ve výši příslušné ztráty (částka, o níž byly u každého obchodu sníženy prostředky na účtu žalobce) a zaplaceného poplatku z jednotlivého obchodu. Příčinnou souvislost v případě těchto obchodů dovozuje ze skutečnosti, že při nesjednání a neukončení obchodů žalovanou by ke škodě na majetku žalobce nedošlo, protože finanční prostředky by zůstaly na žalobcově účtu. Obchody 3) a 4) sice byly na základě jeho pokynu sjednány, nedal však pokyn k jejich ukončení. Žalovaná obchody ukončila bez pokynu žalobce a učinila tak v nejméně vhodném okamžiku. Pokud by ochod 3) byl ukončen později, neskončil by ztrátou, ale byl by dosažen zisk. Vzniklou škodu u tohoto obchodu představuje rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou dané komodity (CBOT CORN) a zaplacený poplatek. Pozdější ukončení obchodu 4) by vedlo k nižší ztrátě, možná i k dosažení zisku. U obchodů 3) a 4) dokládá grafické znázornění vývoje cen z webových stránek společnosti [Anonymizováno]. Škodu, způsobenou svévolným prodejem komodity žalovanou, představuje rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou dané komodity ([Anonymizováno]) a zaplacený poplatek. Příčinnou souvislost dovozuje ze skutečnosti, že bez svévolného jednání žalované bez pokynu žalobce by ke škodě nedošlo. S odkazem na rozsah poskytnutého poučení má za to, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně škodní nárok v rozsahu obchodů 13) -22) považuje nesprávně za promlčený. Škodní nároky ze všech ztrátových obchodů žalobce uplatnil již v podáních ze dne 13. 5. a 3. 6. 2019, následně v podání ze dne 15. 10. 2021 provedl změnu žaloby a požadoval náhradu škody ve výši 71 971,80 USD ze ztrátových obchodů a škodu ve výši 3 150 USD z titulu zaplacených poplatků. Soud prvního stupně zcela nesprávně dovodil, že uplatněna byla pouze škoda z obchodů 1) -12) a shora uvedená podání žalobce zcela pominul. Stejným způsobem proto tvrzení doplnil i ohledně 13) -21). Ohledně obchodu 22) uvedl, že: „. u tohoto obchodu může uvést, že daný obchod byl jím zřejmě autorizován a ve výčtu obchodů, z nichž žalobce nárokuje náhradu škody, se ocitl omylem, a to s ohledem na četnost přípisů a zpřesnění, k nimž byl žalobce stále ze strany soudu vyzýván. “ Doplnil také skutková tvrzení, od nichž odvozuje uplatněný nárok na úrok z prodlení. Úrok z prodlení žalobci náleží minimálně od 1. 11. 2011, protože o vzniku škody v důsledku porušení povinností žalované věděl nejpozději v říjnu 2011. Škodu nárokoval, požadavek na její kompenzaci uplatnil bezprostředně po ukončení obchodování a vycházel z konečného stavu svého účtu, protože nedisponoval záznamy telefonické komunikace se žalovanou a zasílaným výpisům z účtu od společnosti [Anonymizováno] naprosto nerozuměl. Uplatnění nároku dokládá email člena představenstva žalované, který byl omylem doručen žalobci namísto žalované. To, že nárok nevyčíslil, nelze klást k jeho tíži, ale k tíži žalované, která mu neposkytla podklady. Z tohoto svého nepoctivého jednání nemůže žalovaná těžit (ustanovení § 6 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb.). Odkázal na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 2023, sp. zn. I.ÚS 2370/22, které dopadá i na projednávanou věc.

23. Rozsah, v němž účastníka tíží povinnost tvrzení, se vždy odvíjí od žalobou uplatněného nároku. V případě žaloby o náhradu škody (§ 373 obch. zák.) musí žalobní tvrzení zahrnovat specifikaci zákonného či smluvního ustanovení, upravujícího konkrétní povinnost, která byla porušena a jednání či opomenutí, jímž případně k takovému porušení došlo, dále tvrzení o výši skutečné škody, případně ušlého zisku a to, jak se škoda na majetku žalobce projevila. Součástí žalobních tvrzení musí být i tvrzení o existenci příčinné souvislosti mezi porušenou povinností a vzniklou škodou. Vztah příčinné souvislosti mezi nimi je dán, je – li vznik konkrétní škody přímým a bezprostředním následkem konkrétního protiprávního úkonu, jímž v dané věci byla tvrzená porušení smluvních a zákonných povinnosti žalované.

24. Odvolací soud dospěl po doplnění tvrzení žalobce v návaznosti na poskytnuté poučení k závěru, že povinnost tvrzení žalobce unesl jen ohledně části škodního nároku ve výši poplatků 3 070 USD, stržených z jeho účtu v souvislosti s obchody 1) -21). Tvrzení žalobce o vzniku škody v této výši v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované obchodovat jen na základě žalobcem předaných pokynů k nákupu či prodeji investičního nástroje lze považovat za dostatečná, a to i ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti žalované (provedení obchodů bez pokynu žalobce) a vznikem škody. Pokud by obchod proveden nebyl, škoda ve výši poplatků, o něž byl účet žalobce zatížen, by nevznikla.

25. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně části škodního nároku ve výši částek, stržených z účtu žalobce v rámci vypořádání ztrátových obchodů. Povinnost tvrzení ve vztahu k této části nároku žalobce unesl jen ohledně porušených povinností žalované a ohledně výše vzniklé škody. Nikoliv ohledně tvrzení o existenci příčinné souvislosti jako dalšího, zákonem kumulativně stanoveného zákonného předpokladu vzniku nároku. Žalobce existenci příčinné souvislosti zakládá výhradně na tvrzení, že v případě neprovedení, případně neukončení obchodů bez jeho pokynu by mu škoda v podobě zmenšení jeho majetku nevznikla. Otázka příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním (porušením smluvní či zákonné povinnosti) a vzniklou škodou otázkou skutkovou. Je dána, je-li mezi tvrzeným porušením povinnosti a vznikem škody vzájemný poměr příčiny a následku. Je-li tvrzené porušení konkrétní povinnosti jen jednou z příčin, které se na vzniku škody podílely, je existence příčinné souvislosti dána, pokud lze z prvotní příčiny dovozovat věcnou souvislost se vznikem škody, tedy je-li řetězec příčin a následků ve vztahu ke vzniku škody propojen tak, že tvrzená porušená povinnost jako prvotní příčina vyvolala jako následek příčinu další a ta postupně příčinu následující( rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 23 Cdo 1818/2009, 23 Cdo 2385/2010). Stěžejní je tedy posouzení, zda povinnosti, jejichž porušení žalovanou se žalobce dovolává, jsou jedinou, prvotní a zásadní příčinou vzniku škody, tedy příčinou, bez níž by škoda nevznikla. Tento závěr přijmout nelze. Zda konkrétní obchod skončí pro zákazníka ztrátou v podobě zmenšení jeho majetku nebo ziskem zákazníka, se odvíjí od řady faktorů, působících na kapitálový trh a přímo či nepřímo ovlivňujících hodnotu obchodovaných investičních nástrojů. Z tohoto hlediska ztráta zákazníka v rámci vypořádání obchodu ještě neznamená, že obchodník s cennými papíry porušil svoji povinnost odborné péče ve vztahu k zákazníkovi při plnění svých smluvních a zákonných povinností. Specifickým rysem kapitálového trhu je vysoká volatilita. Volatilita měří rozsah změny ceny finančního aktiva, od nějž se odvíjí výnos (nebo ztráta) i výše rizika investice do tohoto aktiva podle toho, do jaké míry kurzy (ať již podkladového aktiva nebo derivátů z něj odvozených) kolísají, popř. jak se v budoucnu budou odchylovat od hodnot očekávaných investory. K těmto výkyvům a kolísání kurzu investičního nástroje dochází ve velmi krátkých časovaných intervalech, v závislosti na řadě okolností, měnících se v čase a v souvislostech globálního propojení jednotlivých ekonomik, ovlivněných mikroekonomickými, makroekonomickými, politickými i dalšími faktory. Tyto okolnosti, které na hodnotu či kurz investičního nástroje mají přímý dopad a které nelze ani předem odhadnout, stojí zcela mimo sféru vlivu obchodníka s cennými papíry. Uvedené okolnosti žalobcem tvrzená příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a vznikem škody zcela pomíjí, přestože právě od nich se výsledek, tedy ztrátovost či ziskovost jednotlivého obchodu s investičním nástrojem odvíjí. Je-li vývoj kurzu konkrétního investičního nástroje pro zákazníka nevýhodný, může provedení obchodu zabránit vzniku podstatně větších ztrát na straně zákazníka. Jinak řečeno, i obchod provedený obchodníkem bez pokynu ze strany zákazníka, pokud by je bylo možno podřadit pod jednání komisionáře, jímž se odchýlil od pokynu komitenta (§ 578 odst. 2 obch. zák.), by v některých případech bylo možno posuzovat jako jednání v nejlepším zájmu zákazníka, pokud by tímto jednáním obchodníka byla eliminována ztráta, která by zákazníkovi jinak nutně vznikla.

26. Žalobce svoji povinnost tvrzení o existenci příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů vzniku žalobou uplatněného nároku neunesl, protože vznik žalobou uplatněného škodního nároku není přímým a bezprostředním následkem žalobcem tvrzených porušení smluvních a zákonných povinnosti žalované, resp. případné provedení obchodu žalovanou bez pokynu zákazníka nelze považovat za příčinu natolik důležitou, podstatnou a značnou, že by bez ní žalobci škoda nevznikla. Z uvedených důvodů výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši částek, stržených z účtu žalobce při vypořádání z obchodů 1) -12) s přísl. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

27. Ohledně tvrzení žalobce, že obchod 22) byl žalovanou proveden bez pokynu žalobce, soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzení žalované v podání ze dne 25. 3. 2022, že zvukovým záznamem s pokynem žalobce k otevření i uzavření pozice k tomuto obchodu disponuje. To žalobce následně potvrdil. Zadání telefonických pokynů k provedení obchodu 22) tak lze považovat za nesporné. Povinnost zaplatit poplatek spojený s obchodem 22) žalobci vznikla, stržení poplatku z účtu žalobce bylo zcela v souladu se sjednanými podmínkami Klientské smlouvy a ceníkem. Žalovaná v této souvislosti žádnou povinnost neporušila, proto nejsou v rozsahu poplatku 80 USD dány ani předpoklady vzniku škodního nároku. Odvolací soud proto výrok I. rozsudku, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 80 USD s přísl. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a v tomto rozsahu žalobu zamítl.

28. Odvolací soud neshledal ani předpoklady pro potvrzení rozsudku ve vyhovujícím výroku (bod I. výroku) v části, jímž bylo žalobě vyhověno v rozsahu nároku na náhradu škody ve výši poplatků, zaplacených žalobcem v souvislosti s obchody 1) -21). Odvolací soud shora vyložil, že ohledně této části nároku, který byl uplatněn již v žalobě, tedy v zákonné promlčecí lhůtě, žalobce povinnost tvrzení ve vztahu ke všem zákonným předpokladům pro vznik nároku unesl. V řízení musí být postaveno najisto, zda žalobce pokyny k předmětným obchodům zadal. Soud prvního stupně však nesprávně dovodil, že důkazní břemeno k prokázání pokynů žalobce k provedení obchodů nese žalovaná. Povinnost žalované uchovávat tyto záznamy elektronické a telefonické komunikace posuzoval podle § 17 ZPKT ve znění, které v rozhodné době nebylo platné a účinné. Ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) ZPKT ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 stanovilo, že obchodník s cennými papíry uchovává záznamy komunikace se zákazníkem, týkající se poskytnuté investiční služby, a záznamy komunikace s potenciálním zákazníkem, nejméně po dobu 5 let od okamžiku poskytnutí investiční služby nebo provedení obchodu; to platí i pro osobu, jejíž povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry bylo odejmuto nebo zaniklo, jakož i pro jejího právního nástupce. Žalované lze sice přisvědčit, že v době, kdy byla soudem vyzvána k doložení telefonických nahrávek, zákonem stanovená lhůta v trvání pěti let, po kterou minimálně byla povinna uchovávat záznamy komunikace se zákazníkem, již uplynula, nicméně nelze pominout, že s ohledem na probíhající soudní řízení by uchování těchto záznamů bylo obezřetné. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná, která měla povinnost záznamy uchovávat, udělení pokynů neprokázala, se zjevně opírá o tzv. negativní teorii důkazního břemene. Podle této teorie se negativní skutečnosti neprokazují, protože dokazování neexistujících skutečností je vyloučeno povahou věci a dokázat lze jen to, co existuje, nikoliv to, co neexistuje. Obecně lze konstatovat, že problematika prokazování negativních skutečností není v žádném zákonném ustanovení upravena. Důkazní břemeno, tedy povinnost účastníka prokázat jím učiněná tvrzení, je s dokazováním nerozlučně spjato. Od toho, zda jej unese účastník, jehož tíží, se v zásadě odvíjí také jeho úspěch v řízení. Tato negativní teorie je však v současnosti považována za překonanou, se zdůrazněním, že negativní skutečnosti lze v řízení dokazovat a v soudní praxi k tomu také často dochází (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1007/2013, Macur, J. Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 34)“. Účastník k prokázání svého negativního tvrzení může navrhnout řadu důkazů, založených na pozitivních skutečnostech, které prokazovat lze (např. tvrzení, že nebyl přítomen určitému jednání, může účastník prokázat přítomností na jiném místě v téže době – v zahraničí, na jiném místě). Negativní tvrzení může tak být prokázáno prostřednictvím nepřímých důkazů, ať již jednotlivých, nebo tvořících ucelený řetězec. Relevantní je, zda zjištění z nich učiněná přijetí příslušného skutkového závěru soudu umožní. V intencích zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) je soud povinen nejen zákonným způsobem hodnotit důkazy, ale přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

29. Výrok II. rozsudku, jímž byla žaloba v rozsahu částky 19 852,25 USD s přísl. zamítnuta (bod II. výroku) se opírá o závěr soudu o promlčení nároku. Důvodnost námitky promlčení soud zkoumá ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku. Ten je vymezen předmětem (žalobním petitem) a právně relevantními skutečnostmi (tvrzeními), na nichž žalobce nárok zakládá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1503/201, ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 786/2008). Klientská smlouva, uzavřená dne 11. 5. 2011, je z hlediska svého obsahu, účelu a práv a povinností smluvních stran v ní upravených smlouvou komisionářskou. Podle § 28 odst. 3 zák. č. 591/1991 Sb., zákon o cenných papírech se smlouva komisionářská a právní vztahy z ní vzniklé se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Z § 194 odst. 4 ZPKT pak vyplývá, že odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností podle ZPKT se řídí úpravou náhrady škody v obchodním zákoníku. Počátek a trvání promlčecí doby v případě práva na náhradu škody upravuje obchodní zákoník v ustanovení § 398, stanoví subjektivní a objektivní promlčecí dobu. Čtyřletá subjektivní počíná běžet od dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, objektivní desetiletá končí uplynutím deseti let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti, v jejímž důsledku byla škoda způsobena. Není-li nárok uplatněn v rámci subjektivní promlčecí doby, je důsledkem jeho promlčení i v případě, kdy objektivní promlčecí doba ještě neskončila. Při posouzení, jaký nárok byl žalobcem uplatněn, vyšel odvolací soud z obsahu spisu. Žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení 66 556 USD s přísl. (žalobní petit). Podle (původních) žalobních tvrzení žalovaná částka byla škodou, která měla žalobci vzniknout při jeho obchodování na kapitálovém trhu prostřednictvím žalované na základě uzavřené klientské smlouvy v důsledku porušení zákonných povinností žalované (§ 15, 15a a 15 d zák. ZPKT), která měla nad obchodováním žalobce plnou kontrolu, poskytovala mu nepřesné, nejasné, nepravdivé a zavádějící informace a nevhodné poradenství. Žalovaná částka 66 556 USD zahrnovala dva odlišné nároky na náhradu škody, a to škodu ve výši 22 924 USD, vzniklou zaplacením poplatků z provedených obchodů a škodu ve výši 43 632 USD, vzniklou zmenšením majetku žalobce v důsledku ztrátových obchodů. Následná změna žaloby a navýšení škodního nároku ze ztrátových obchodů nad původně žalovanou částku 43 632 USD na částku 63 195,25 USD, tedy o částku 19 582,25 USD je rozšířením žaloby o nově uplatněný nárok. Tvrzení žalobce, že škodní nároky ze ztrátových obchodů 1) -22) uplatnil již v podáních ze dne 13. 5. 2019 a 3. 6. 2019, důvodné není. Žalobce sice v těchto podáních v návaznosti na poučení soudu (§ 118a odst.1 a 3 o. s. ř.) specifikoval všechny ztrátové obchody, mezi nimiž byly obchody 1) -22), tato podání však nelze považovat za uplatnění nároku s ohledem na to, že celková výše škody (ztrát) z takto vymezených obchodů, některých navíc v jiné měně, několikanásobně převyšovala původně žalobou uplatněnou ztrátu (škodu) 43 632 USD a žalobce teprve následně musel uvést, zda tato jeho podání jsou návrhem na změnu (rozšíření) žaloby, v jakém rozsahu a v jaké měně a případně z kterých obchodů. To učinil až v podání ze dne 14. 2. 2022 v návaznosti na další doplnění svých tvrzení v podáních ze dne 15. 10. 2021 a 23. 11. 2021. V něm uvedl, že kromě již žalobou uplatněné náhrady škody ve výši 43 632 USD z obchodů 1) -12), uplatňuje škodu z obchodů 13) -22) a celkem tak na náhradě škody ze ztrátových obchodů požaduje 63 195,25 USD. V rozsahu částky 19 582,25 USD, přesahujícím původně uplatněnou škodu ze ztrátových obchodů 43 632 USD, se tak jedná o rozšíření žaloby o nově uplatněný nárok, založený na jiných skutkových tvrzeních (v rozsahu nad 43 632 USD byl původně uplatněn nárok na náhradu škody z poplatků). Takto nově uplatněný nárok je však promlčen, neboť k datu jeho uplatnění již marně uplynula jak čtyřletá subjektivní promlčecí doba (o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá se žalobce dozvěděl v říjnu 2011), tak desetiletá objektivní promlčecí doba (k porušení povinnosti žalované mělo dojít v době od 8. 7. 2011 do 12. 9. 2011). Tvrzení žalobce, že se jednalo pouze o kvantitativní přeskupení uplatněného nároku z identického smluvního vztahu, z uvedených důvodů nemůže obstát.

30. Právní vztahy účastníků podléhají režimu obchodního zákoníku. Soud měl při posouzení splatnosti nároku vycházet z úpravy v § 340 obch. zák., nikoliv z § 563 obč. zák. Podle tohoto ustanovení není-li splatnost určena smlouvou, což je v případě nároku na náhrady škody pojmově vyloučeno, je splatnost konkrétního závazku nezbytně vázána na výzvu věřitele k plnění závazku. Jinak řečeno, aby nastala splatnost, musí věřitel dlužníka o plnění požádat. Zákon sice obsah ani formu výzvy nestanoví, s ohledem na její účel je zřejmé, že z jejího obsahu musí být srozumitelné, jakého plnění se věřitel na dlužníku domáhá a z jakých důvodů (na základě jakých skutečností). Uplatnění konkrétního nároku neprokazuje ani provedené dokazování emailovou korespondencí mezi žalobcem a žalovanou. Její obsah dokládá, že žalobce uvedenými emaily, které označil jako stížnost/reklamace vyjádřil své výhrady k jednání žalované v rámci provádění jeho pokynů. Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2370/22, jehož se dovolává žalobce, není v projednávané věci aplikovatelné. Ústavní soud v něm přijal závěr, že: „Způsob určení výše zadostiučinění podle podzákonného právního předpisu, jehož účelem je toliko překlenout výkladové obtíže s vyčíslením peněžité hodnoty nemajetkové újmy a jímž soud není bezvýhradně vázán podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, nemůže odůvodnit závěr, že škůdce není do okamžiku rozhodnutí soudu v prodlení se svou povinností plně nahradit poškozenému jeho újmu na zdraví. Existenci nároku na náhradu újmy na zdraví nelze činit závislou ryze na vůli moci výkonné. Závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným vzniká ze samotného deliktu a o celkové výši nároku na přiměřené a plné odškodnění soud rozhoduje v případném soudním řízení deklaratorním rozhodnutím.“ Jde tedy o rozhodnutí týkající se velmi specifického nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, kdy samotná podstata nároku sporná není, ale jde o určení výše, kterou určí soud. V této věci, na rozdíl od věci posuzované Ústavním soudem, se výše přiznaného nároku na náhradu škody neodvíjí od volné úvahy soudu, ale od vyhodnocení provedeného dokazování a následného právního posouzení. Za kvalifikovanou výzvu k úhradě nároku na náhradu škody, od jejíhož doručení se odvíjí lhůta k plnění a následně splatnost nároku, lze považovat až předžalobní výzvu k plnění. Závěr soudu, že právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 46 763 USD od 1. 11. 2011 do 2. 4. 2015 žalobci nevznikl, je správný. Žalobce zjevně nesprávně dovozuje, že povinnost k náhradě škody vzniká již dnem, kdy škoda vznikla a pokud není uhrazena, je od tohoto dne škůdce povinen poškozenému platit i úroky z prodlení. Tak tomu není. Právo na úrok z prodlení se odvíjí od prodlení dlužníka s plněním splatného závazku. Rovněž závěr o promlčení nároku v rozsahu částky 19 852,25 USD s přísl. je správný.

31. Ze shora vyložených důvodů napadený rozsudek ve výroku I. v rozsahu, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 693 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 4. 2015 do zaplacení, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu výroku I. výroku, tedy pokud jím bylo vyhověno žalobě ohledně nároku na náhradu škody ve výši žalobcem zaplacených poplatků, spojených s obchody 1)-21) s ohledem na nesprávné posouzení otázky nositele důkazního břemene ohledně tvrzení o neudělení pokynů k obchodování ze strany žalobce napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení, v němž soud žalobci poskytne poučení o jeho důkazní povinnosti ke shora uvedenému tvrzení ( § 118 a odst. 1a 3 o. s. ř. ) a v návaznosti na to, zda žalobce navrhne doplnění dokazování posoudí, které z důkazů provede a tyto následně vyhodnotí ( § 132 o. s. ř.). Rozsudek odvolací soud zrušil také v závislém nákladovém výroku. Ve výroku II., jímž byla žaloba zčásti zamítnuta, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud prvního stupně také o nákladech tohoto odvolacího řízení.

Poučení