12 Cmo 169/2022 - 147

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 91 277 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2022, č. j. 49 Cm 68/2021-118 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 294 Kč.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ponechal v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 31. 5. 2021, č. j. 49Cm 68/2021-118 a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 18 440,40 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný vystavil na řad společnosti [právnická osoba]. směnku vlastní s doložkou „bez protestu“ na částku 91 277 Kč. Na směnku nebylo přes výzvu žalobkyně ničeho zaplaceno. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že předmětnou směnku nepodepsal a nebyla mu předložena k placení. Od žalobkyně obdržel výzvu k úhradě pohledávek, které neuznává. Žalobkyně nebyla oprávněna směnku vyplnit. Žalovaný požádal, aby k tomu žalobkyně doložila „související dokumentaci“ a dále poukázal na to, že se snažil řešit věc smírně, což žalobkyně znemožnila. Neměla by jí proto být přiznána náhrada nákladů řízení. Právní předchůdkyni žalobkyně doplatil žalovaný částku 261 428 Kč, čímž měla být celá záležitost vyřešena. Žalovaný připustil, že „mohl společnosti [právnická osoba]. podepsat blankosměnku, není však prokázáno, že by šlo o směnku uplatněnou v tomto řízení. Žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli oprávněni blankosměnku vyplnit, veškeré dluhy vůči [právnická osoba], žalovaný uhradil.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám zdůraznila nepřípustnost námitkové obrany zakládající se na vztazích mezi žalovaným a původním věřitelem. Uvedla, že svůj nárok prokázala předložením úplné směnky obsahující všechny podstatné náležitosti. Výstavcem směnky je podnikající fyzická osoba, která vystavila blankosměnku k zajištění úvěrové smlouvy a současně byla uzavřena i dohoda o vyplnění blankosměnky. Podpisy žalovaného na předmětné směnce, vyplňovací dohodě, prohlášení o podpisu směnky a další úvěrové dokumentaci jsou zcela zjevně shodné. Žalobkyně odmítla zaslat žalovanému požadovanou dokumentaci, ale zároveň mu nabídla osobní setkání či telefonický rozhovor, žalovaný však její nároky opakovaně neuznal.

3. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 10. 8. 2016 včetně přílohy, dodatku a splátkového kalendáře, návrhem dohody o započtení pohledávek ze dne 10. 8. 2016, oznámením o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 2018, protokolem o převzetí věci ze dne 14. 8. 2013, dopisem zástupce žalovaného ze dne 6. 2. 2018, potvrzeními o platbách, potvrzeními o vkladu hotovosti na účet, e-mailovou zprávou ze dne 17. 3. 2022, vyčíslením postupovaných pohledávek ke smlouvě č. [Anonymizováno], smlouvou o postoupení souboru pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2018, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 5. 12. 2017 a e-mailovou korespondencí ze dne 5. 6. 2018) soud zjistil, že [Jméno žalovaného], IČ [IČO] vystavil dne 10. 8. 2016 směnku k úvěrové smlouvě č. [Anonymizováno] na řad [právnická osoba]., IČ [IČO] na částku 91 277 Kč, splatnou dne 6. 11. 2020, kterou avaloval žalovaný. Směnka byla převedena na řad žalobce nedatovaným rubopisem. Výzvou ze dne 10. 11. 2020, která mu byla doručena dne 2. 12. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě směnečné pohledávky. Dne 17. 12. 2018 zmocnila společnost [právnická osoba]. svého zaměstnance [Anonymizováno], aby ji zastupoval při indosaci směnek. Dne 10. 8. 2016 byla podepsána mezi [právnická osoba]. jako věřitelem a výstavcem směnky smlouva o úvěru na částku 248 500 Kč včetně přílohy č. 1, Všeobecných obchodních podmínek a ceníku služeb platných ke dni 1. 5. 2015, dodatku č. 1, ve kterém bylo specifikováno zajištění úvěru mj. zajišťovacími blankosměnkami dle písemné dohody o vyplnění blankosměnky, ve které výstavce jako dlužník výslovně prohlásil, že zajišťuje své dluhy vystavenými blankosměnkami, obsahujícími vlastnoruční podpis dlužníka - osoby oprávněné jednat za dlužníka a avalisty. V dohodě jsou upraveny podmínky vyplnění blankosměnky, tj. data splatnosti a směnečné sumy. Dlužník výslovně prohlásil, že s vyplněním jím vystavených směnek souhlasí. Dohoda obsahuje i prohlášení avalisty, že směnku podepsal dobrovolně, s jejím vyplněním dle smlouvy souhlasí a uspokojí věřitele, když dlužník nesplní své dluhy dle smlouvy o úvěru. Uvedeného dne učinil žalovaný i písemné prohlášení o podpisu směnky za výstavce i avalistu. Ze splátkového kalendáře ze dne 26. 8. 2016 ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] vyplývá sjednaný počet tří splátek, a to ke dni 25. 9. 2016 částka 12 925 Kč, dne 25. 10. 2016 částka 12 925 Kč a dne 25. 11. 2016 částka 261 425 Kč. Dne 10. 8. 2016 podepsali stejní účastníci také návrh dohody o započtení pohledávek uvedených v bodu 6. a 7. dohody z titulu příkazní smlouvy a smlouvy o úvěru. Dopisem ze dne 28. 12. 2018 oznámila společnost [právnická osoba]. výstavci postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na společnost [právnická osoba]. Dopisem ze dne 6. 2. 2018 požádal zástupce žalovaného společnost [právnická osoba]. o vrácení stroje ve věci smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] a o zaslání přehledu plateb a výpočtu s tím, že dne 7. 8. 2017 výstavce doplatil 261 425 Kč. Z potvrzení [právnická osoba]. za období od 29. 4. 2016 do 25. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 5. 12. 2016 částku 80 000 Kč, 7. 10. 2016 částku 12 925 Kč, 26. 10. 2016 částku 12 925 Kč, 24. 4. 2017 částku 10 000 Kč, 25. 5. 2017 částku 40 000 Kč, 27. 12. 2016 částku 50 000 Kč, 2. 1. 2017 částku 20 000 Kč, 29. 3. 2017 částku 10 000 Kč, 20. 4. 2017 částku 15 000 Kč a 30. 11. 2016 částku 10 000 Kč. Dne 20. 12. 2018 byla mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a [právnická osoba]., jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení souboru pohledávek č. 0618, jejíž součástí byla i pohledávka žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ve výši 91 277 Kč, sestávající ze smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek za dobu 25. 11. 2016 do 7. 8. 2017 (255 dnů prodlení) ve výši 82 777 Kč a za porušení VSP ve výši 8 500 Kč. Další důkazy, týkající se zajištěného souboru movitých věcí (kosmetických přístrojů) manželky žalovaného a emailovou korespondenci mezi účastníky soud nehodnotil z důvodu jejich nadbytečnosti.

4. Takto zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ust. § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř. a dle § 75 a § 11 ZSŠ. Kauzální námitky žalovaného vyhodnotil jako přípustné s odůvodněním, že společně se směnkou byla na žalobkyni postoupena i zajištěná pohledávka a označení zajišťovací funkce směnky je uvedeno přímo na této listině. Uvedl, že žalobkyně se měla zajímat o nesměnečný vztah a pokud tak neučinila, provinila se při nabývání směnky hrubou nedbalostí. Sporná směnka zajišťovala podnikatelský úvěr, kdy žalovaný jako fyzická podnikající osoba v postavení výstavce podepsal celou úvěrovou dokumentaci, zejména úvěrovou smlouvu včetně přílohy a dodatku, všeobecné obchodní podmínky s ceníkem služeb, dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky a prohlášení o podpisu směnky. Všechny listiny včetně směnky vystavené dne 10. 8. 2016 na sebe číselně navazují a podpisy žalovaného na nich nebyly zpochybněny. Námitka nepravosti podpisů žalovaného na směnce tak byla vyvrácena, a to i s ohledem na jeho následné tvrzení, že mohl vůči [právnická osoba]., podepsat blankosměnku, ale není zřejmé, zda jde o směnku uplatněnou v tomto řízení.

5. K námitce, že právní předchůdkyni žalobkyně doplatil žalovaný dlužnou částku a nebyly mu řádně vyúčtovány smluvní pokuty, soud uvedl, že přes poučení žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyly splněny podmínky pro vyúčtování smluvních pokut a že se nedostal do prodlení. Z tabulky, která byla součástí jeho vyjádření ze dne 4. 4. 2022, bylo naopak zjištěno, že platby probíhaly s prodlením, neboť úvěr měl být uhrazen podle splátkového kalendáře ke dni 25. 11. 2016, poslední splátka však byla zaplacena až dne 25. 5. 2017.

6. Jako nedůvodnou vyhodnotil soud námitku, že žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli oprávněni směnku doplnit, a to s poukazem na nedostatek tvrzení a prokázání včasné úhrady úvěru, tedy neoprávněnosti smluvních pokut. Ohledně námitky nepředložení směnky k placení poukázal soud na skutečnost, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímým dlužníkům učinit žádné zachovací úkony. Avalistovi se mimo to směnka k placení nepředkládá. Předžalobní výzva ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. byla žalovanému doručena.

7. Protože byly námitky žalovaného vyvráceny jako nedůvodné a neprokázané, rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

8. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že posuzování pravosti jeho podpisu na směnce porovnáním s podpisy na ostatních listinách nepřísluší soudu, ale znalci z oboru písmoznalectví. S námitkou vady podpisu se tak soud prvního stupně řádně nevypořádal. Totéž platí i ohledně námitky, že nedošlo k řádnému předložení směnky k placení. Pokud se soud spokojil s tím, že avalistovi nemusí být směnka předložena k placení, ač se jedná fakticky o osobu totožnou s osobou dlužníka, jedná se o přehnaný formalismus. Soud se dále nevypořádal ani s námitkou neexistence dluhu. Dle provedeného dokazování byla do blankosměnky jako dlužná částka vyplněna smluvní pokuta, která co do částky 82 777 Kč, představovala sankci za prodlení s úhradou úvěrových splátek, která ale nebyla žalovanému vyúčtována. Ohledně částky 8 500 Kč, tedy pokuty za porušení všeobecných smluvních podmínek, pak žalobkyně netvrdila a neprokázala, o jaké porušení se mělo jednat. Není možné, aby žalovaný dokládat, že VSP neporušil; je naopak na žalobkyni, aby toto tvrdila a doložila. Pokud by soud měl za to, že žalobkyně či její právní předchůdkyně byly oprávněny nevyúčtovanou smluvní pokutu do blankosměnky doplnit, pak žalovaný setrvává na námitce neexistence dluhu či popřípadě námitce zaniklé kauzy, neboť smluvní pokuta byla uhrazena prodejem kosmetických strojů, které byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, resp. jeho manželce, zabaveny a zpeněženy za částku 90 909 Kč. Soud pochybil, když nehodnotil důkazy prokazující neexistenci dluhu, a to fakturu č. [Anonymizováno] a e-mailovou komunikaci mezi účastníky a nepřipustil důkazy výslechem Soni Skleničkové a znaleckým posudkem na ohodnocení ceny kosmetických strojů, která byla dle mínění žalovaného výrazně vyšší, než 90 909 Kč.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně podpisu žalovaného, neboť z listin, které byly v průběhu řízení provedeny (prohlášení o podpisu směnky, dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky) je nepochybné, že podpis žalovaného jako avala na směnce je pravým podpisem. Soud přitom správně vyšel z dohody o způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 10. 8. 2016, kterou žalovaný podepsal jako výstavce i jako rukojmí a pravost svého podpisu zde nezpochybnil. V textu dohody se uvádí, že žalovaný ve prospěch žalobkyně vystavil a avaloval tři blankosměnky, a to k zajištění pohledávek remitenta ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Sporná směnka obsahuje odkaz na danou úvěrovou smlouvu. Uvedené je postačující pro závěr o pravosti podpisu žalovaného na směnce. Ohledně námitky, že žalovanému nebyla směnka předložena k placení, odkázala žalobkyně na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4087/2016. Námitku, že žalovaný uhradil celý dluh z úvěru a jsou mu neoprávněně účtovány smluvní pokuty, považuje žalobkyně za neodůvodněnou, s tím, že v řízení před soudem prvního stupně neuvedl žalovaný žádná skutková tvrzení o tom, jaké smluvní podmínky byly sjednány pro účtování smluvních pokut, ani o tom, že tyto podmínky nenastaly. Žalobkyně naopak předložila podrobné vyčíslení pohledávek provedené původním věřitelem, z něhož vyplývá, že dlužnou částku tvoří zejména smluvní pokuty za prodlení dlužníka s úhradou úvěrových splátek, které byly účtovány v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem služeb.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Spornou směnku posoudil odvolací soud jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalovanému podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 28 odst. 1, § 30 odst. 1, § 43 odst. 1, 48 a § 78 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 91 277 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 304,26 Kč.

12. Proti této platební povinnosti se žalovaný bránil především námitkou, že spornou směnku nepodepsal. Tuto námitku vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodnou s poukazem na to, že žalovaný podepsal dne 10. 8. 2016 celou úvěrovou dokumentaci (smlouvu o úvěru včetně přílohy a dodatku, všeobecné obchodní podmínky s ceníkem služeb, dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky, prohlášení o podpisu směnky). Všechny uvedené listiny včetně směnky vystavené dne 10. 8. 2016 na sebe číselně navazují a podpisy žalovaného na nich nebyly zpochybněny.

13. S hodnocením shora uvedené námitky se odvolací soud ztotožnil. Sporná směnka č. [Anonymizováno] obsahuje údaj o tom, že slouží k zajištění pohledávek s příslušenstvím k úvěrové smlouvě č. [Anonymizováno]. Z Prohlášení o podpisu směnky ze dne 10. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný se téhož dne dostavil do sídla společnosti [právnická osoba]., kde prohlásil, že se podepisuje způsobem na listině uvedeným. Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba]., jak smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], tak i dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky, v níž potvrdil, že za účelem zajištění pohledávek věřitele z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] a z příkazní smlouvy č. [Anonymizováno] vystavil tři blankosměnky s doložkou „bez protestu“, znějící na řad věřitele, na nichž je v horní části uvedeno číslo totožné s číslem smlouvy o úvěru a za lomítkem číslo definující počet směnek / pořadové číslo směnky. Žalovaný výslovně uvedl, že směnky obsahují jeho vlastnoruční podpisy jako výstavce a avalisty. Shodně se soudem prvního stupně tak ani odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že sporná směnka je opatřena pravými podpisy žalovaného. K výtce odvolatele, že soud prvního stupně pochybil, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, je nutno odkázat na ustanovení § 125 o. s. ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, přičemž zákon uvádí jejich výčet pouze příkladmo (výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků). Znalecký posudek je tedy jen jedním z důkazních prostředků, jimiž může být pravost sporné listiny prokázána, přičemž povinností soudu je, nabídne-li žalobce i jiné důkazy, které jsou obecně způsobilé uvedenou skutečnost prokázat, tyto důkazy provést a hodnotit je podle pravidel uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. Soudu prvního stupně tak nelze vytknout pochybení, založil-li své rozhodnutí na zjištěních, která vyplynula ze shora uvedených důkazů a nedoplnil dokazování o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, neboť provedení tohoto důkazu bylo v poměrech posuzované věci nadbytečné.

14. Obstát nemohla ani námitka nepředložení směnky k placení. V projednávané věci má žalovaný jako výstavce vlastní směnky a současně i rukojmí za výstavce postavení přímého směnečného dlužníka. Práva majitele vůči přímým dlužníkům ze směnky jsou právy přímými - nejsou podmíněna žádnými dalšími úkony ani skutečnostmi a tedy ani tím, že bude směnka předložena k placení. Nedostatek takového předložení způsobuje vůči přímým věřitelům pouze to, že se nedostávají do prodlení se zaplacením směnečné částky. I v případě, že směnka nebyla předložena přímému dlužníkovi k placení, lze se domáhat práv ze směnky vůči těmto dlužníkům u soudu, přičemž doručení směnečné žaloby žalovaným má účinky prezentace směnky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002). S ohledem na to, že v daném případě žalovaný neuhradil směnečnou sumu ani ve lhůtě, stanovené směnečným platebním rozkazem, náleží žalobkyni podle ust. čl. I § 48 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ rovněž nárok na zaplacení 6 % úroků ze směnečné sumy ode dne splatnosti sporné směnky do jejího zaplacení, jakož i nárok na zaplacení směnečné odměny.

15. Žalovaný dále na svou obranu proti povinnosti zaplatit spornou směnku uvedl, že co se týče údajných závazků vůči společnosti [právnická osoba]., resp. její nástupnické společnosti [právnická osoba]., pak již dne 7. 8. 2017 doplatil zbývající dlužnou částku vůči této společnosti ve výši 261 428 Kč, čímž měla být dle vyjádření společnosti [právnická osoba]., celá záležitost vyřešena.

16. Tato námitka je svou povahou nesměnečná (kauzální) námitka, týkající se blíže nespecifikovaného vztahu žalovaného k remitentovi. Jak vyplývá z ustanovení čl. I § 17 a § 77 ZSŠ, dlužník, jedná-li se o kauzální námitky, může vznášet vůči majiteli směnky jen takové námitky, které mají původ ve vztahu tohoto dlužníka k tomuto konkrétnímu majiteli směnky. Tato podmínka byla v daném případě splněna, neboť žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2018 stala věřitelem směnkou zajištěné pohledávky. Současně je však třeba uvést, že k tomu, aby se směnečný dlužník ubránil námitkou spadající pod shora citované ustanovení, musí v námitkách v prvé řadě konkrétně uvést kauzu směnky (důvod jejího vystavení), jakož i to, jakým způsobem následně důvod vystavení směnky odpadl a dále v námitkovém řízení tato svá tvrzení prokázat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, usnesení téhož soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008 nebo ze dne 29. září 2010, č. j. 29 Cdo 4711/2008). V daném případě však žalovaný žádná taková konkrétně specifikovaná tvrzení ve svých námitkách nevznesl. Z námitek pouze vyplývá, že společnosti [právnická osoba]., která je právním nástupcem remitenta, uhradil na svůj „údajný závazek“ částku 261 428 Kč, čímž měla být dle vyjádření uvedené společnosti „celá záležitost vyřešena.“ Jde tedy o zcela neurčité tvrzení, nevymezující důvod vystavení směnky a tedy ani souvislost tvrzené platby s nárokem uplatněným v tomto řízení. Uvedená obrana tak pro svou neurčitost nebyla způsobilá zprostit žalovaného povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nehodnotil důkaz fakturou č. [Anonymizováno] a e-mailovou komunikací účastníků, ani když nedoplnil dokazování výslechem svědkyně [Anonymizováno] a znaleckým posudkem ke zjištění ceny kosmetických přístrojů, neboť již dokazování, které k prokázání této neurčité a tedy neprojednatelné kauzální námitky žalovaného provedl, bylo nadbytečné.

17. Stejný závěr je nutno přijmout i ve vztahu k námitce, že žádný z majitelů blankosměnky nebyl oprávněn ji vyplnit. Rovněž ve vztahu k této obraně neobsahují námitky žádné konkrétní tvrzení, které by mohlo být předmětem dokazování. Jinými slovy, žalovaný v námitkách nevylíčil obsah uzavřené dohody o vyplnění blankosměnky, ani netvrdil, že tam uvedené předpoklady pro uplatnění vyplňovacího oprávnění remitentem či dalšími majiteli směnky se nenaplnily. Ani prostřednictvím takto formulované obrany proto nemohla být zpochybněna správnost vydaného směnečného platebního rozkazu.

18. Tvrzeními žalovaného, že po něm společnost [právnická osoba], požadovala zaplacení smluvních pokut „aniž by konkrétně odůvodnila, na základě čeho mají být vystaveny“, dále, že se domáhal vrácení neoprávněně zajištěných strojů i vyčíslení svého dluhu, případně, že mu nebyly vyúčtovány smluvní pokuty, nebylo možné se zabývat, neboť byla uplatněna až po uplynutí koncentrační lhůty stanovené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř.

19. Opodstatněná není dále ani výtka odvolatele, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení ani důkazní povinnost ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty. Uvedená argumentace pomíjí, že ve shora označeném řízení nebyl uplatněn nárok na zaplacení smluvní pokuty, nýbrž nárok na zaplacení směnky, tedy cenného papíru ztělesňujícího abstraktní a ničím nepodmíněný závazek osob na ní podepsaných. Žalobkyně tak nebyla povinna ani v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, ani později v průběhu námitkového řízení tvrdit skutečnosti vztahující se ke směnkou zajištěné pohledávce, případně k okolnostem, které vznik směnečné pohledávky doprovázely. Povinnost tvrzení i důkazní povinnost v daném případě nesl žalovaný, který je však, jak je výše uvedeno, nesplnil.

20. Je tedy nutno uzavřít, že žalovaný se prostřednictvím včas podaných námitek neubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 12 294 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 4 780 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“), ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 2 134 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Poučení