12 Cmo 176/2024 - 505

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1) Dipl. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A], [Anonymizováno] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A], [Anonymizováno] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení směnečného peníze ve výši 35 352 876,71 Kč s postižními právy, k odvolání žalované č. 2 proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 76 Cm 85/2023-227, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná č. 2 je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 142 659 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. 7. 2023, č. j. 76 Cm 85/2023-29 a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu námitkového řízení ve výši 569 184 Kč.

2. Uvedl, že soud rozhodl k návrhu žalobce směnečným platebním rozkazem z titulu směnky vlastní vystavené společností [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“) na řad žalobce, kterou žalovaní avalovali.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky, ve kterých uvedli, že do 31. 5. 2018 byl žalovaný č. 1 jediným společníkem [Anonymizováno], která měla problémy s krytím nákladů. Žalobce žalovanému č. 1 nabídl financování, o němž se vedla jednání, a na žalovaného č. 1 byl vyvíjen tlak, aby, ve snaze zachránit [Anonymizováno], přistoupil na nabízené podmínky. Žalovaný č. 1 převedl obchodní podíl v [Anonymizováno] ve výši 68 % na pány [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří byli přibližně do konce roku 2021 akcionáři žalobce. Akcie převedli na společnost [právnická osoba], jejímiž jsou jedinými společníky (dále jen „Společníci“). Zbylý podíl ve prospěch žalobce zastavil a podepsal blankosměnku, která je předmětem řízení. [Anonymizováno] byla poskytnuta zápůjčka ve výši 35 000 000 Kč. Avalování směnky ze strany žalovaného č. 1 nikdy nepředstavovalo skutečné zajištění zápůjčky, neboť jeho finanční situace nebyla příznivá, o čemž Společníci věděli. Společníci se s žalovaným č. 1 podíleli na chodu [Anonymizováno]. Žalobce přistupoval k prodlužování splatnosti zápůjčky na základě dodatků vždy o rok, a to až do roku 2021. Od roku 2021 Společníci usilovali o vystoupení žalovaného č. 1 z [Anonymizováno] a ten byl donucen převést zbylý podíl za 1 Kč. Žalovaný č. 1 poté ukončil i svůj pracovní poměr a pod nátlakem v prosinci 2021 odstoupil z funkce jednatele. Odchod žalovaného č. 1 byl jednou z podmínek poskytnutí dalšího financování [Anonymizováno] ze strany žalobce. Společníci uplatnili směnku vůči [Anonymizováno] dopisem ze dne 3. 1. 2022, o této výzvě se žalovaný č. 1 dozvěděl 11. 1. 2022. Mají za to, že výzva k plnění [Anonymizováno] byla jen formálním úkonem, a to dokonce nejspíš antedatovaným. Odstoupení z funkce jednatele nebylo dobrovolným rozhodnutím, ale bylo důsledkem nátlaku ze strany Společníků, jehož cílem bylo vyplnit směnku a zahájit proces vymáhání plnění tak, aby nemusela plnit [Anonymizováno]. Žalovaný č. 1 je přesvědčen, že [Anonymizováno] v roce 2022 dosáhla značného zisku a Společníci můžou ovlivnit uhrazení zápůjčky poskytnuté žalobkyní. Žalovaná č. 2 není stranou dohody o vyplňovacím právu obsažené ve smlouvě o zápůjčce ve znění dodatku č. 1 a vyplnění směnky vůči ní není účinné. Výstavcem směnky je [Anonymizováno], která je ovládána žalobcem, nikoliv žalovanými. [Anonymizováno] není účastníkem řízení. Žalovaný č. 1 od žalobce neobdržel saldo zůstatků a přesné vyúčtování dlužných částek. O hospodaření [Anonymizováno] ani žalobce nejsou dostupné právními předpisy stanovené informace, neboť ani jedna společnost nemá ve Sbírce listin obchodního rejstříku založenu účetní závěrku za rok 2021 ani 2022. Je možné, že poskytnutá zápůjčka již byla žalobci splacena, resp. [Anonymizováno] disponuje dostatečnými volnými zdroji pro její splacení. Žalobce nebyl oprávněn k vyplnění směnky, neboť nebyly splněny předpoklady uvedené v bodě 4.4 písm. (ii) smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018 ve znění dodatku č.

1. Toto ustanovení brání vyplnění směnky, pokud žalovaný č. 1 bez vážného důvodu neodstoupí z vlastní vůle z funkce jednatele nebo neukončí svůj pracovní poměr v [Anonymizováno]. Odchod žalovaného č. 1 byl nedobrovolný. Žalovaný č. 1 dopisem ze dne 8. 8. 2023 vyzval žalobkyni k vydání originálu směnky dle čl. 4.5 smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018 ve znění dodatku č.

1. K tomu byl oprávněn v případě, že k nesplácení zápůjčky ze strany [Anonymizováno] dochází z jiného důvodu než z důvodu nedostatku peněžitých prostředků. Žalovaní jsou přesvědčeni, že přesně tato situace v koncernu žalobce, jehož součástí je i [Anonymizováno], nastala. Důvod k uplatnění práva ze směnky zanikl a žalobce není oprávněn se práv ze směnky domáhat, protože ji drží neprávem. Účastníkem řízení by měla být i [Anonymizováno]. Žalovaní nejsou směnečnými dlužníky, nýbrž směnečnými ručiteli a žalobce je povinen primárně uplatňovat plnění dluhu na dlužníku. Pokud [Anonymizováno] dosáhla hospodářského výsledku, je to právě ona, která má uhradit své dluhy. Pokud k tomu nedošlo, stalo se tak pochybením Společníků, což tvoří překážku pro vyplnění směnky s ohledem na dodatek č. 1 smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018. Žalobce nejednal a nejedná v dobré víře, jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy, cílem žalobce je vědomé a úmyslné způsobení likvidační škody žalovaným a obohacení se na jejich úkor. Uplatnění směnky představuje zneužití práva a nelze mu přiznat právní ochranu směnečným platebním rozkazem. Žalovaný č. 1 byl ze strany Společníků donucen podepsat předmětnou směnku a další zajišťovací dokumenty, když [Anonymizováno] na jaře 2018 nutně potřebovala překlenovací financování pro své další fungování. Jednalo se jak o ekonomickou, tak osobní tíseň, rodina byla na společnosti závislá, a proto se angažovala i v zajištění. Směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k zajištění zápůjček v celkové výši 35 000 000 Kč poskytnutých žalobkyní [Anonymizováno] v souladu se smlouvou o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018. Zajištění blankosměnkou vlastní vystavenou [Anonymizováno] a avalovanou žalovanými bylo sjednáno v čl. IV. odst. 4.1 písm. (i) smlouvy o zápůjčce. Čl. IV. smlouvy o zápůjčce obsahoval i úpravu vyplňovacího práva. Pro jeho obsah je rozhodující smlouva o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 31. 5. 2018. Pro vyplnění a uplatnění směnky musely být splněny předpoklady ve smlouvě a dodatku uvedené, splněny byly pouze dvě. Další sjednané podmínky splněny nebyly. V okamžiku, kdy byla směnka uplatňována, se nejednalo o stav nedostatku finančních prostředků, ale o stav platební nevůle. V dotčené době [Anonymizováno] měla dostatečné prostředky ke splacení zápůjčky zajištěné blankosměnkou. K dispozici nebyla účetní závěrka [Anonymizováno]. Žalovaný č. 1 nebyl odvolán z výkonu funkce jednatele [Anonymizováno] pro porušení povinností, ani nebyl jeho pracovní poměr ukončen z důvodů dle § 52 písm. f) nebo g) zákoníku práce.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žalovaní se žalobou domáhali obnovení rovnováhy práv a povinností stran; řízení bylo vedeno pod sp. zn. 76 Cm 73/2022 (dále jen „řízení na obnovení rovnováhy“) a žaloba byla zamítnuta. Námitky žalovaných stojí na tom, že žalovaný č. 1 podepsal směnku pod nátlakem ze strany žalobkyně, což nebylo prokázáno. Žalovaná č. 2 směnku avalovala dobrovolně, musela si být vědoma, že směnka může být za určitých podmínek vyplněna. Podmínky pro doplnění splněny byly, neboť žalovaný č. 1 odstoupil dobrovolně. Žalobce si nechal před nákupem zpracovat due diligence. Pokud se žalovaný č. 1 cítil pod tlakem, přivodil si jej sám obchodním vedením [Anonymizováno]. Její hospodářská situace nebyla příznivá a žalovaný č. 1 hledal investory. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo v souhrnu 35 000 000 Kč, splatných nejpozději 31. 12. 2019. Tento závazek byl zajištěn mimo jiné blankosměnkou, avalovanou žalovanými.

5. Soud žalované vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k vylíčení obsahu směnečné smlouvy, kterou žalovaní uzavřeli se žalobcem, zejména co do oprávnění zápůjčitele vyplnit a předložit k placení vlastní blankosměnku. Žalovaní uvedli, že pro vyplnění a uplatnění směnky musely být s ohledem na dohodu sjednanou v čl. IV. odst. 4.4 a 4.5 smlouvy o zápůjčce ve znění jejího dodatku č. 1 splněny tam uvedené podmínky, a to kumulativně. Splněny byly pouze dvě z nich.

6. Po provedeném dokazování (spornou směnkou, smlouvou o zápůjčce včetně dodatků č. 1, č. 2 a č. 3, oznámením o vyplnění směnky včetně potvrzení o doručení, protokolem o jednání ve věci sp. zn. 76 Cm 73/2022 ze dne 31. 1. 2023 a rozsudkem v této věci vydaným) soud zjistil, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem, [Anonymizováno] jako vydlužitelem a žalovaným č. 1 jako společníkem a vedlejším účastníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla souhrnná částka 35 000 000 Kč, splatná nejpozději 31. 12. 2019. Závazek ze smlouvy byl mimo jiné zajištěn blankosměnkou. Dodatkem č. 1 byly sjednány podmínky vyplnění blankosměnky, dodatkem č. 2 došlo k prodloužení splatnosti zápůjčky do 31. 12. 2020 a dodatkem č. 3 k dalšímu prodloužení splatnosti do 31. 12. 2021. Pro vymezení okruhu kauzálních námitek, které může dlužník použít na svou obranu, je určující obsah směnečné dohody. Žalovaní ve vztahu ke směnečné dohodě tvrdili, že pro vyplnění blankosměnky musely být kumulativně splněny podmínky uvedené ve smlouvě o zápůjčce. Soud však nemá dokazováním za prokázané, že pro vyplnění a uplatnění směnky musely být s ohledem na dohodu sjednanou v čl. IV. odst. 4.4 a 4.5 smlouvy o zápůjčce ve znění jejího dodatku č. 1 splněny žalovanými tvrzené předpoklady. Naopak, pro vyplnění a uplatnění směnky je po 1. 1. 2022 relevantní pouze podmínka, že dlužník je v prodlení. O splnění této podmínky není pochyb; žalovaní pouze polemizovali, že je možné, že zápůjčka byla uhrazena. Žalovaní směšují ustanovení týkající se vyplňovacího práva žalobce a práva žalovaného č. 1 na vrácení směnky. Pro uplatnění směnky žalobcem dle čl. 4.4 není nutné, aby se uplatnil čl. 4.5, který se vztahuje pouze na případnou povinnost žalobkyně vrátit žalovanému č. 1 směnku. Podmínky čl. 4.4 odst. (ii) a (iii) se dle čl. 4.4 odst. (iv) uplatňovaly jen v případě, že by žalobkyně chtěla směnku uplatnit před 1. 1. 2022. Po tomto datu již podmínky uvedené v čl. 4.4 odst. (ii) a (iii) nejsou relevantní. Tvrzeným nátlakem a tísní při podpisu blankosměnky se soud zabýval již v řízení vedeném pod sp. zn. 76 Cm 73/2022, v němž bylo prokázáno, že žalovaný č. 1 se zaručil za splnění závazků [Anonymizováno] platně a s plným vědomím toho, za co se zaručuje. Toho si musela být či minimálně měla být vědoma i žalovaná č.

2. Žalovaný č. 1 se k ručení za pohledávky žalobce vůči [Anonymizováno] zavázal dobrovolně s vědomím jejich výše a důsledků pro případ nesplnění závazků ze strany [Anonymizováno]. Avalování směnky bylo dobrovolné. Není důvod, aby v tomto řízení dospěl soud k opačným závěrům.

7. K námitce procesní nezpůsobilosti je třeba uvést, že žalobce jako věřitel má právo si zvolit, po kom bude směnečný závazek vymáhat. Žalovaným by v případě úspěchu žalobce svědčil regresní nárok vůči [Anonymizováno]. K námitce, že žalobce nejednal v dobré víře, že jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy, že uplatnění směnky představuje zneužití práva a nelze mu přiznat právní ochranu směnečným platebním rozkazem, soud uvedl, že v rámci řízení neshledal pro takové závěry důvody. Námitkou, že žalobce drží směnku neoprávněně, neboť byly naplněny podmínky, za nichž je povinen směnku vydat žalovanému č. 1, se soud nezabýval. Uvedené je předmětem řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 101/2023, v němž se žalovaní v postavení žalobců domáhali vydání předmětné směnky; řízení je přerušeno.

8. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 75, čl. I § 28 odst. 1, 2, čl. I 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).

9. Soud neprovedl další důkazy k prokázání námitek, které se týkaly obsahu směnečné dohody a nátlaku při podpisu směnky, neboť žalovaní ohledně nich neunesli břemeno tvrzení, resp. důkazní.

10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovaným jako avalům. Předložená směnka obsahuje náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. pro platnou vlastní směnku. Bylo prokázáno, že byly splněny podmínky pro vyplnění blankosměnky a pro uplatnění směnky vůči žalovaným, stejně jako to, že žalovaní směnku avalovali dobrovolně. Žalobce předložením platné a splatné směnky prokázal svůj nárok, a proto soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalobci.

11. Žalovaní napadli rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje (ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 bylo odvolací řízení usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. 76 Cm 85/2023-479, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2024, zastaveno). Žalovaná č. 2 zrekapitulovala obsah námitek s tím, že soud prvního stupně je fakticky neprojednal. Zabýval se jen obsahem směnečné dohody o vyplňovacím právu, jiné námitky žalovaných neprovedl. Nevysvětlil, jak k závěru o neunesení břemene důkazního dospěl. Je evidentní, že právo žalobce vyplnit blankosměnku se řídilo čl. 4.4 smlouvy o zápůjčce ve znění dodatku č.

1. Soud prvního stupně konstatoval, aniž by to blíže vysvětlil, že po 1. 1. 2022 bylo předpokladem vyplnění blankosměnky jen prodlení. S tím žalovaná č. 2 nesouhlasí. Dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce byla [Anonymizováno], která také měla být účastníkem směnečného řízení, aby bylo postaveno najisto její prodlení. Žalovaná č. 2 nemá dostatečné informace, aby mohla řádně namítat prodlení [Anonymizováno] se splácením zápůjčky. Soud prvního stupně nezdůvodnil ani svůj závěr, že žalobce jednal v dobré víře a jeho jednání není v rozporu s dobrými mravy. K prokázání této námitky soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování. [Anonymizováno] měla dostatek finančních prostředků na účtech, aby mohla svůj závazek splnit. Neučinila-li tak, stalo se tak výlučně z rozhodnutí osob, která ovládají jak [Anonymizováno], tak žalobce. Z dalších listin pak vyplývá, že dluh z předmětné zápůjčky je dluhem podřízeným (dohoda o podřízení pohledávek ze dne 31. 12. 2021). Námitkou, že žalobce drží směnku neoprávněně, se soud prvního stupně odmítl zabývat s odkazem na řízení ve věci sp. zn. 76 Cm 101/2023. Řízení v uvedené věci je však přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 133/202392, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení, vyplývá, že splnění podmínek pro vydání směnky bude posouzeno soudem prvního stupně v námitkovém řízení. Nezabýval-li se tím soud prvního stupně, je jeho postup v rozporu se zákonem. Účetní doklady, týkající se [Anonymizováno], soud prvního stupně neprovedl, přestože si je od [Anonymizováno] sám vyžádal, a přestože slouží k prokázání tvrzených skutečností. Procesní chybou je i to, že se soud prvního stupně nevypořádal s návrhem na přerušení tohoto řízení do vyřešení otázky oprávněnosti držby směnky žalobkyní.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že žalovaná č. 2 směšuje ustanovení týkající se vyplňovacího práva a práva na vrácení směnky. Po 1. 1. 2022 bylo jedinou podmínkou pro uplatnění směnky prodlení [Anonymizováno]. Žalovaná č. 2 se v řízení vedeném pod sp. zn. 76 Cm 73/2022 snažila vyvázat se směnečných povinností; žaloba byla zamítnuta. K nesvobodě podpisu na směnce sám žalovaný č. 1 uvedl, že „není pochyb, že je jednání platné“. Námitka absence dohody o vyplnění blankosměnky pomíjí dobrovolnost avalování směnky. Žalovaná č. 2 si musela být vědoma, za jakých podmínek může být blankosměnka doplněna a co zajišťuje. Žalobci nelze klást k tíži, že nenutil žalovaného č. 1 setrvat ve funkci jednatele [Anonymizováno]. Teoretická možnost úhrady dluhu ze strany [Anonymizováno] je irelevantní, protože se tak nestalo. Závěrem žalobce popsal působení žalovaného č. 1 v [Anonymizováno], který si nechal vyplácet plat a roční bonusy v milionových částkách. Žalovaný č. 1 opakovaně přejímal ručení směnkami z pozice avala. Kdyby [Anonymizováno] pod vedením žalovaného č. 1 měla úspěch, nepotřebovala by investory. [Anonymizováno] měla zápornou hodnotu. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 133/2023-83 je zjevné, že se odvolací soud blíže nezabýval obsahem předmětného spisu.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované č. 2 není důvodné. sporu osobou zainteresovanou alovaní smlouvu uzavírali, nikoliv však obsah. avřela žalovaná č. 1, není dostačující. Z obdobnýýVe vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 bylo odvolací řízení usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. 76 Cm 85/2023-479, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2024, zastaveno.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ze skutkového stavu zjištěného na základě jím zopakovaného dokazování.

15. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018, uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem, [Anonymizováno] jako vydlužitelem a žalovaným č. 1, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky vydlužiteli ve výši 35 000 000 Kč, odvolací soud zjistil, že jako zajištění byla použita blankosměnka vystavená [Anonymizováno] avalovaná žalovaným č. 1 a žalovanou č. 2, přičemž blankosměnka neobsahovala údaj o směnečné sumě a datu splatnosti (čl. IV., bod 4.1). V čl. IV., bod 4.4 bylo upraveno oprávnění zapůjčitele vyplnit v případě prodlení vydlužitele s vrácením zápůjčky údaj o směnečné sumě a den splatnosti. V čl. IV., bod 4.5 byla upravena povinnost zapůjčitele vrátit společníkovi blankosměnku po řádném vrácení zápůjčky.

16. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o zápůjčce ze dne 31. 5. 2018 odvolací soud zjistil, že se smluvní strany dohodly na změně čl. IV., bodu 4.4 smlouvy tak, že blankosměnku byl žalobce oprávněn vyplnit a předložit k proplacení výhradně: (i) v případě prodlení [Anonymizováno] s vrácením zápůjčky a zároveň (ii) pokud žalovaný č. 1 odstoupil z funkce jednatele [Anonymizováno] nebo bez vážného důvodu ukončil svůj pracovní poměr s [Anonymizováno]; anebo (iii) pokud žalovaný č. 1 bude odvolán z funkce jednatele [Anonymizováno] z důvodu podstatného porušení povinnosti při výkonu funkce jednatele nebo bude ukončen pracovní poměr žalovaného č. 1 u [Anonymizováno] z důvodů dle § 52 písm. f) nebo g) zákoníku práce, (iv) ne dříve než 1. 1. 2022 za podmínky, že nebudou naplněny skutečnosti dle bodu (ii) nebo (iii) výše. Dále se smluvní strany dohodly na změně čl. IV., bodu 4.5 mimo jiné tak, že žalobce je povinen vrátit blankosměnku společníkovi do 5 dnů ode dne doručení výzvy žalovaného č. 1, přičemž žalovaný č. 1 je oprávněn zaslat tuto výzvu v případě, že (i) vlastní kapitál [Anonymizováno], zjištěný z řádné, mimořádné nebo mezitímní závěrky [Anonymizováno] bude představovat částku minimálně 45 000 000 Kč; nebo (ii) CONTE řádně nesplatí zápůjčku z jiného důvodu než z důvodu nedostatku finančních prostředků.

17. Námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu, které se týkaly výhradně žalovaného č. 1 (nesvobodný podpis směnky a zajišťovacích dokumentů, odstoupení z funkce jednatele pod nátlakem, donucení k převodu obchodního podílu v [Anonymizováno]), se odvolací soud nezabýval, když námitky se žalované č. 2 netýkaly a nemohly tak být důvodem pro zbavení povinnosti jí uložené směnečným platebním rozkazem. Mezi žalobcem a žalovaným č. 1 bylo řízení pravomocně skončeno.

18. Žalovaná č. 2 se primárně bránila námitkou absence dohody o vyplňovacím právu z důvodu, že nebyla smluvní stranou smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 4. 2018 ve znění dodatků. Soudní praxe je ustálena na závěrech, podle nichž právo na vyplnění blankosměnky v chybějících údajích vzniká dohodou mezi majitelem listiny a osobou na směnce podepsanou. Touto dohodou je vymezen obsah vyplňovacího práva, tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit. Dohoda nevyžaduje písemnou formu; postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 20109, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007).

19. Podepíše-li výstavce (vlastní) blankosměnku, případně podepíše-li ji i směnečný rukojmí a blankosměnka je předána remitentovi, zásadně mají oba směneční dlužníci uzavřenu s remitentem stejnou smlouvu o podmínkách a způsobu vyplnění blankosměnky. V případě, že blankosměnka byla vystavena jako prostředek zajištění jiné (kauzální) pohledávky, musí být již k datu jejího vystavení výstavci i rukojmímu zcela jasné (a to právě ve vazbě na charakter a výši zajištěné pohledávky) podmínky pro vyplnění údajů výše směnečné sumy a data splatnosti (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013).

20. Nejvyšším soudem přijaté závěry v poměrech posuzované věci znamenají, že přestože žalovaná č. 2 nepodepsala smlouvu o zápůjčce ani dodatky k ní, obsahující dohodu o vyplňovacím právu upravující podmínky, za nichž mohl žalobce do blankosměnky doplnit chybějící údaje směnečného peníze a data splatnosti, nelze mít za situace, kdy si musela být vědoma zajišťující funkce směnky, žádné pochybnosti o tom, že i ona uzavřela se žalobcem – byť jen konkludentně – dohodu stejného obsahu. Žalovaná č. 2 měla nepochybně od žalovaného č. 1, který je jejím manželem, povědomí o tom, co bylo zajištěnou pohledávkou a jaké údaje v návaznosti na to mohou být do blankosměnky doplněny. Ostatně, sama v námitkách uvedla, že „rodina byla na společnosti závislá, a proto se angažovala i v zajištění“. Pokud by tomu tak nebylo, postrádalo by jednání žalované č. 2, která jako směnečná rukojmí připojila na blankosměnku svůj podpis, který nezpochybnila, smysl.

21. Pokud jde o námitku „odchylného vyplnění blankosměnky“, odvolací soud uvádí, že byť ji tak žalovaná č. 2 nazvala, podle obsahu o námitku nesprávného vyplnění blankosměnky nejde, když absentuje tvrzení, jaké „správné“ údaje do ní měly být doplněny. Obsahem námitky je tvrzení, že blankosměnka neměla být vyplněna vůbec, protože předpoklady pro její vyplnění nebyly splněny (blankosměnka nemohla být vyplněna, pokud žalovaný č. 1 bez vážného důvodu neodstoupí z vlastní vůle z funkce jednatele nebo neukončí svůj pracovní poměr s [Anonymizováno], přičemž odchod byl nedobrovolný a vynucený). Oprávnění vyplnit blankosměnku upravovala smlouva o zápůjčce ve znění dodatků v čl. IV. bod 4.

4. Odvolací soud má za to, že předpoklady, za nichž byl žalobce oprávněn přistoupit k doplnění záměrně vynechaných údajů, splněny byly, když [Anonymizováno] byla v prodlení s vrácením zápůjčky a zároveň žalovaný č. 1 odstoupil z funkce jednatele [Anonymizováno]. To, zda odstoupil pod tlakem vnějších okolností či po zralé, ničím neovlivněné úvaze, nemá na splnění smluvních předpokladů vliv, neboť bod 4.4 hovoří jen o odstoupení z funkce jednatele, aniž by současně upravoval, jaké byly důvody odstoupení. Nebylo přitom spornou skutečností, že k odstoupení žalovaného č. 1 z funkce jednatele došlo před 1. 1. 2022. To, že blankosměnku je oprávněn vyplnit ne dříve než 1. 1. 2022, platilo za podmínky, že nebudou naplněny sjednané skutečnosti, z nichž jednou z nich bylo odstoupení žalovaného č. 1 z funkce jednatele. Ta naplněna byla, přesto k vyplnění blankosměnky došlo až po datu 1. 1. 2022, jak vyplývá z oznámení o vyplnění směnky ze dne 11. 1. 2022. Smluvní předpoklady pro vyplnění blankosměnky tedy splněny byly a žalobci tak nic v realizaci jeho oprávnění nebránilo.

22. Soud prvního stupně nepochybil, neprojednal-li námitku, že „je dost dobře možné, že k dnešnímu dni již byla poskytnutá zápůjčka žalobce splacena, resp. disponuje dostatečnými volnými zdroji pro její splacení“. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). V rozsudku ze dne 29. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že „Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).“ S ohledem na formulaci námitky je zřejmé, že žalovaná č. 2 nabízí pouhé hypotetické možnosti, nikoliv konkrétní tvrzení o tom, že směnkou zajištěná pohledávka byla výstavcem zaplacena, které jediné by bylo způsobilé projednání v námitkovém řízení.

23. Žalovaná č. 2 se dále bránila tím, že žalobce byl povinen vydat originál směnky, když k tomu byl žalovaným č. 1 vyzván a k nesplácení zápůjčky ze strany [Anonymizováno] dochází z jiného důvodu než z důvodu nedostatku peněžitých prostředků (čl. IV., bod 4.5 smlouvy o zápůjčce ve znění dodatků).

24. Smluvní strany smlouvy o zápůjčce ve znění dodatku č. 1 sjednaly, že žalobce je povinen vrátit vlastní blankosměnku žalovanému č. 1 do 5 dnů ode dne doručení výzvy společníka, který je oprávněn tuto výzvu učinit v případě, že žalobce řádně nesplatí zápůjčku z jiného důvodu než z důvodu nedostatku finančních prostředků.

25. V posuzované věci bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti kterému se žalovaná bránila včasnými námitkami, které však vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se jimi odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Účelem námitkového řízení je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem a bude ponechán zcela nebo z části v platnosti, nebo zda jsou námitky důvodné a směnečný platební rozkaz bude nutné zcela či z části zrušit. Ze shora uvedeného vyplývá, že správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou. Žalovaný č. 1 požádal o vrácení blankosměnky dopisem datovaným osm dnů poté, co mu byl doručen směnečný platební rozkaz (směnečný platební rozkaz byl doručen dne 31. 7. 2023 a dopis je datován dnem 8. 8. 2023). Ke dni vydání směnečného platebního rozkazu neexistovala výzva, na základě níž by byl žalobce povinen žalovanému č. 1 směnku vydat (při splnění dalších podmínek). Žalovaný č. 1 o vydání blankosměnky požádal až v době, kdy bylo o jeho platební povinnosti rozhodnuto a rozhodnutí mu bylo doručeno; jeho výzvu lze za tohoto stavu chápat spíše jako účelový krok směřující k vytvoření si základu pro jednu z jeho námitek. K argumentaci žalované č. 2, že v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 133/2023-92 bylo uvedeno, že splněním podmínek pro vydání směnky se bude soud prvního stupně zabývat v námitkovém řízení, odvolací soud uvádí, že posouzení námitek je odvislé od jejich obsahu. Vzhledem k tomu, že k datu vydání směnečného platebního rozkazu jedna ze sjednaných podmínek pro vydání blankosměnky splněna nebyla (výzva žalovaného č. 1), nebyl důvod zabývat s tím, zda byla splněna další, tj. zda k nesplacení zápůjčky [Anonymizováno] došlo z jiného důvodu než z důvodu nedostatku finančních prostředků. S ohledem na uvedené bude namístě zabývat se splněním podmínek pro vydání blankosměnky v řízení, které je ohledně vydání vedeno.

26. S námitkou procesní nezpůsobilosti odůvodněnou přesvědčením žalované č. 2, že není směnečným dlužníkem, a že účastníkem řízení měla být i [Anonymizováno], po níž jako dlužníkovi měl být dluh primárně vymáhán, se odvolací soud neztotožnil. Žalovaná č. 2 se podpisem směnky v postavení směnečného rukojmího stala směnečným dlužníkem (bez ohledu na její přesvědčení), a to samostatným (vedle výstavce směnky a žalovaného č. 1), při postihu solidárním se všemi ostatními dlužníky. Bylo výhradně na žalobci jako majiteli směnky, po kterém ze směnečných dlužníků bude zaplacení směnky požadovat. Splní-li žalovaná č. 2 směnečný závazek, může pak celou částku, kterou zaplatí, na výstavci vymáhat (čl. I § 49 bod 1 z. s. š.), a pokud je její předpoklad solventnosti výstavce správný, neměla by mít obtíže se plnění domoci.

27. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, když primárním cílem je způsobení škody žalované č. 2 a obohacení se na její úkor. Předně, výkon práv ze směnky jejím majitelem je právem aprobovaný. Žalobce se domáhá zaplacení směnečného peníze spolu s postižními právy (čl. I § 48 z. s. š.) z titulu platné směnky vlastní, k němuž se žalovaná č. 2 podpisem směnky v postavení směnečného rukojmí zavázala. Za této situace lze stěží uplatnění zákonného nároku považovat za „obohacení“ žalobce na úkor žalované č. 2, tím méně by plnění z její strany žalobci poskytnuté mohlo být považováno za škodu jí způsobenou. Pokud jde o absenci dobré víry žalobce, odvolací soud uvádí, že mu není zcela zřejmé, co tím žalovaná č. 2 míní. Pojem dobré víry je spojen se subjektivním přesvědčením jednající osoby o tom, že nejedná protiprávně, s (mylným) přesvědčením o tom, že jsou dány či naopak chybí určité právně významné okolnosti. Nic, co by svědčilo pro naplnění uvedeného, se neobjevilo ani v rovině tvrzení. Uplatnění nároku ze strany žalobce jen vůči některým dlužníkům nelze považovat za jednání protiprávní jen proto, že žalovaná č. 2, na níž se žalobce obrátil, má za to, že by měl plnit jiný z dlužníků. Na vysvětlenou odvolací soud uvádí, že shora uvedené námitky nelze považovat za námitky nepřípustné kauzy, jak je označila žalovaná č.

2. Směnka má nepřípustnou kauzu v případě, že zajišťuje splnění závazku, jehož zajištění směnkou je vyloučeno (např. zákonem). Jako příklad lze uvést nemožnost zajistit prostřednictvím směnky závazek zaměstnance vůči zaměstnavateli vyplývající z pracovněprávního vztahu. Zajištění závazku vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce prostřednictvím směnky lze, proto o nepřípustnou kauzu směnky nemůže v posuzované věci jít.

28. Pokud jde o tvrzení žalované č. 2 o tom, že dluh z předmětné zápůjčky je dluhem podřízeným, jde o tvrzení nové, v řízení před soudem prvního stupně neuplatněné. Jeho uplatnění v odvolacím řízení brání nejen tzv. systém neúplné apelace, kterým se odvolací řízení řídí (§ 205a o. s. ř.), ale i skutečnost, že námitkové řízení je ovládáno tzv. koncentrační zásadou, která znamená, že v námitkovém řízení mohou být projednávány jen námitky včasné a odůvodněné, tj. uplatněné ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu. O uvedeném byla žalovaná č. 2 poučena ve směnečném platebním rozkazu.

29. Odvolací soud neprovedl důkazy navržené žalobcem (mzdové listy žalovaného č. 1), neboť jde o důkazy v odvolacím řízení nepřípustné; byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. Neshledal důvody ani k provedení důkazů navržených žalovanou č. 2 (účetní doklady týkající se [Anonymizováno], výročními zprávami, smlouvami nevztahujícími se ke kauze směnky a další), neboť s ohledem na shora uvedené by nemohly přinést jiné hodnocení námitek.

30. Ve shodě se soudem prvního stupně lze s ohledem na shora uvedené uzavřít, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž mu dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalované č. 2 jako směnečné rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.) a žalovaná č. 2 se platební povinnosti uložené směnečným platebním rozkazem svými námitkami neubránila. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek včetně nákladového výroku jako věcně správný potvrdil.

31. O náhradě nákladů před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 142 659 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady řízení před odvolacím soudem představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 117 000 Kč (2 úkony x 58 500 Kč/úkon - vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí ze dne 6. 3. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 3. 2025) podle § 7 bod 7 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 900 Kč (2 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 24 759 Kč.

Poučení